61 A 29/2024– 61

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobce: M. F., narozený dne bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. OPZU 84520/2024/peka1 SO, čj. KUJCK 85574/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud se v nynější věci zabýval tím, zda bylo možné odmítnout žalobcovu žádost o poskytnutí informace z důvodu, že správní orgán požadovanou informaci neměl k dispozici. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak bylo.

2. Žalobce podal dne 29. 1. 2024 k Městskému úřadu Třeboň (dále jen „povinný subjekt“) žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, následujícího znění: 3. „Městys Chlum u Třeboně v roce 2014 rozhodl, že na pozemcích p. č. 720/2, 714/3 a 726/1 v k. ú. Chlum u Třeboně provede terénní úpravy a následně tyto terénní úpravy v roce 2015 provedl. K oprávnění provedení těchto terénních úprav bylo vzhledem k charakteru a rozsahu nutné podat ze strany městyse žádost o vydání stavebního povolení, ohlášení či jiného opatření dle zákona č. 183/2006 Sb., Zákon o územním plánování a stavebním řádu v platném znění u místně a věcně příslušného správního orgánu, kterým je MěÚ v Třeboni a který měl ve věci vést řízení. Žádám, aby mi MěÚ v Třeboni poskytl informaci nebo zaslal kopii žádosti o vydání stavebního povolení, ohlášení či jiného opatření k provedení terénních úprav v roce 2015 na pozemcích p. č. 720/2, 714/3 a 726/1 v k. ú. Chlum u Třeboně a informaci o čísle jednacím nebo kopii oznámení o zahájení řízení, pod kterým bylo příslušné řízení ve věci vedeno.“ 4. Povinný subjekt sdělením ze dne 7. 2. 2024 žalobce informoval, že se dle podané informace od dotčené obce jedná o zpevnění (údržbu) stávající komunikace vedoucí k vodojemu. Od této údržby se u povinného subjektu dokumenty nedohledaly. Běžné udržovací práce obdobného charakteru spadají do kompetence a rozhodovací pravomoci samosprávy obcí. Povinný subjekt konstatoval, že žalobcově žádosti zcela vyhověl.

5. Proti tomuto sdělení podal žalobce stížnost, neboť se domníval, že mu povinný subjekt požadovanou informaci neposkytl.

6. V reakci na tuto stížnost povinný subjekt žalobcovu žádost o poskytnutí informace rozhodnutím ze dne 18. 3. 2024, sp. zn. METR_S 324/2024 OP, čj. METR 4742/2024 VoBa, odmítl s tím, že se již sdělením ze dne 7. 2. 2024 s žalobcovou žádostí o informace vypořádal. Ze sdělení plyne, že povinný subjekt požadovanou informací nedisponuje, neboť nespadá do jeho kompetence.

7. Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 5. 2024, sp. zn. OPZU 53497/2024/jopr SO, čj. KUJCK 58279/2024, rozhodnutí povinného subjektu ze dne 18. 3. 2024 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Žalovaný povinnému subjektu vytkl formální vady výroku a nedostatečné odůvodnění v otázce, zda požadovanou informací vůbec fakticky disponuje a případně zda je povinen požadovanou informací disponovat či nikoliv. Žalovaný taktéž upozornil na vnitřní rozpor spočívající v tom, že povinný subjekt na jedné straně uvedl, že žalobcově žádosti zcela vyhověl a na straně druhé jeho žádost odmítl.

8. Ve spisu je dále založené stanovisko vedoucího odboru územního plánování a stavebního řádu povinného subjektu ze dne 21. 5. 2024, dle kterého „[z] katastrální mapy, z ortofotomapy a také dle poskytnutých telefonických informací z Městysu Chlum u Třeboně se jedná o stavební úpravy stávající účelové, veřejně přístupné komunikace vedoucí k vodojemu (komunikace slouží jako přístup pro provozování vodojemu). Povrch komunikace byl pro účely zlepšení její pojízdnosti Městysem Chlum u Třeboně v roce 2015 upraven a zpevněn. Řešení stavebních úprav komunikací ale není v kompetenci obecného stavebního úřadu. U změn staveb účelových veřejně přístupných komunikací je kompetentním orgánem příslušný silniční správní úřad, popřípadě speciální stavební úřad, který by v daném případě měl být MěÚ Třeboň, odbor dopravy. Závěrem sdělujeme, že ke zlepšení pojízdnosti této komunikace úpravou jejího povrchu nemá obecný stavební úřad připomínek, jedná se o běžnou činnost, která je obecně povinností každého vlastníka komunikace (vlastníkem uvedených pozemků je dle informací z KN Městys Chlum u Třeboně). Připomínáme, že vodojem je veřejné prospěšnou stavbou a bezpečný přístup k němu by měl být [OBRÁZEK]samozřejmostí.“ 9. Dále spis obsahuje e–mailovou komunikaci mezi vedoucím odboru územního plánování a stavebního řádu povinného subjektu a úřednicí vyřizující žádost ze dne 21. 5. 2024 obsahující fotografie pozemní komunikace vedoucí k vodojemu.

10. Konečně je ve spisu založena též e–mailová komunikace mezi referentem odboru silničního hospodářství povinného subjektu a úřednicí vyřizující žádost ze dne 21. 5. 2024. Referent v ní sděluje, že „opět kontroloval, zda bylo vydáno povolení za roky 2014 a 2015 na komunikaci na pozemcích 720/2; 714/3 a 726/1 a v našich složkách není z uvedené doby žádné povolení či souhlas evidováno. Dále je nutno uvést, že pokud by žadatel požádal o informaci, bylo by mu sděleno, že zdejším úřadem nebude vydáváno k činnosti týkající se běžných oprav žádné povolení, neboť dle dále citovaného paragrafu povolení nepodléhají (vyhláška č. 104/1997 Sb. – § 15– činnosti v rámci oprav a údržby nepodléhající povolení). Dotaz o poskytnutí informace není ve složkách evidován.“ E–mail též obsahuje citaci posledně uvedeného ustanovení.

11. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. METR_S 324/2024 OP, čj. METR 9208/2024 VoBa, žalobcovu žádost znovu odmítl. Povinný subjekt znovu uvedl, že požadovanou informaci nemá a ani mít nemůže, neboť není věcně a místně příslušným úřadem. Povinný subjekt poukázal na charakter terénních úprav pozemní komunikace, které nepodléhají povolení. Žádné správní řízení v této souvislosti nevedl ani nevede.

12. Žalobcovo odvolání žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby a jejího doplnění

13. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 4. 10. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

14. Žalobce nejprve velmi obsáhle popsal průběh dosavadního správního řízení.

15. Žalobce dále uvedl, že Městys Chlum u Třeboně rozhodl o úpravách pozemní komunikace usnesením rady ze dne 16. 12. 2014. Následně tyto terénní úpravy v roce 2015 provedl. Dle žalobcova názoru rozsah úprav vyžadoval, aby městys podal žádost o vydání stavebního povolení, popřípadě provedl ohlášení stavby u místně a věcně příslušného správního orgánu, kterým je povinný subjekt. Povinný subjekt má proto zákonem stanovenou povinnost danými údaji disponovat a může jej žalobci poskytnout a jeho žádosti o informaci vyhovět.

16. Žalobce dále popsal povahu provedených prací, při nichž došlo též k odstranění dřevin, u nichž měl městys požádat o povolení k jejich kácení. Vlastní povolení ke kácení dřevin včetně uložené přiměřené náhradní výsadby vydává v těchto případech stavební úřad a je součástí výrokové části příslušného rozhodnutí. Na pozemcích p. č. 720/2, 714/3 a 726/1 v k. ú. Chlum u Třeboně byly zahájeny dne 4. 5. 2015 zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně změnil vzhled prostředí nebo odtokové poměry, došlo k rozšíření komunikace, změně její trasy a nivelety. Byly odstraněny zbytky pařezů dřevin od předchozí těžební činnosti a následně bylo těžkou technikou odstraněno značné množství zeminy a kameniva. Při této činnosti bylo poškozeno nebo odstraněno několik vytyčovacích kolíků, resp. plastových mezníků, jež vymezovali přesné umístění a rozlohu pozemků.

17. Účelovou veřejně přístupnou pozemní komunikací se předmětné pozemky staly až po „účelově” vydaném rozhodnutí Městyse Chlum u Třeboně ze dne 10. 07. 2015, kdy se městys snažil dodatečně legalizovat své protiprávní jednání. Nicméně terénní úpravy prováděl městys již před nabytím právní moci tohoto rozhodnutí a nadto při deklaraci veřejně přístupné komunikace nepostupoval v souladu s platnou právní úpravou. Městys Chlum u Třeboně při provádění zemních prací na pozemcích zasáhl do zákonem chráněných zájmů a práv jiných osob, když umístil část „opravované“ přístupové komunikace k vodojemu na sousední pozemek p. č. XA v k. ú. XA.

18. Věcné břemeno ve prospěch zřizování a provozování vedení distribuční soustavy, na které poukazuje žalovaný, bylo evidováno až po projednání řízení ve věci umístění stavby nového kabelového vedení vysokého a nízkého napětí a sdělovacího kabelu v roce 2018.

19. Žalobce souhlasí s konstatováním žalovaného obsaženým v rozhodnutí ze dne 10. 5. 2024, dle něhož se povinný subjekt vůbec nezabýval tím, zda má povinnost takovou informaci mít či nikoliv.

20. K podpoře své argumentace žalobce dokázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2015, čj. 6 As 136/2014–41, č. 3223/2015 Sb. NSS, ze dne 10. 1. 2019, čj. 1 As 359/2018–30, a ze dne 14. 10. 2020, čj. 2 As 378/2019–29. Z nich plyne, že pokud je povinnému subjektu doručena žádost o poskytnutí informací musí primárně vyvinout úsilí, aby nalezl požadovanou informaci a poskytl ji žadateli. Musí tedy nejprve zkoumat, zda požadovanými informacemi fakticky disponuje, a to bez ohledu na to, jestli takovou povinnost má mít podle zákona. Pokud zjistí, že požadované informace má (i když je ze zákona shromažďovat nemusí), je povinen je žadateli poskytnout, nejedná–li se o některou z výluk podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

21. V nynější věci povinný subjekt dle žalobce náležité úsilí nevyvinul. Stejně tak se nezabýval tím, zda měl povinnost ze zákona požadované informace mít.

22. Žalobce se ztotožnil též s výtkami nesrozumitelnosti a zmatečnosti obsaženými v rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2024.

23. Žalobce uvedl, že prokázal, že na shora uvedené pozemní komunikaci v roce 2015 probíhaly takové terénní úpravy, resp. zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně změnil vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce a došlo k rozšíření komunikace, změně její trasy a nivelety a tímto zásahem mohly být dotčeny zákonem chráněné zájmy a práva jiných osob, a že se nejednalo o běžné opravy a údržby komunikací. Dále prokázal, že povinný subjekt ani primárně nevyvinul úsilí, aby nalezl požadovanou informaci a poskytl ji žadateli a ani nezkoumal, zda požadovanými informacemi fakticky disponuje. Žalobce též prokázal, že požadovaná informace nespadá do kompetence a rozhodovacích pravomocí samospráv obcí. Žalobce má také za to, že na základě výše uvedeného prokázal, že povinný subjekt byl dle zákona o svobodném přístupu k informacím povinen poskytnout informaci na základě žádosti ze dne 29. 1. 2024.

24. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a aby nařídil žalovanému požadovanou informaci poskytnout.

25. V rámci stručného doplnění žaloby žalobce vylíčil skutečnosti svědčící o včasnosti podané žaloby.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

26. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že povinný subjekt postupoval dle § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím, protože požadovanou informaci neměl a nebyl povinen ji mít. Povinný subjekt si vyžádal stanoviska odboru silničního hospodářství a odboru územního plánování a stavebního řádu, které uvedené závěry potvrdily. Povinný subjekt žádost odmítl také z důvodu věcné a místní nepříslušnosti podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Požadovaná informace se totiž vztahovala k činnosti městyse Chlumu u Třeboně.

27. Povinný subjekt provedl vlastní kontrolu dostupné dokumentace, což dokládá zpráva referenta silničního hospodářství, a pořídil fotodokumentaci vodojemu prostřednictvím odboru územního plánování a stavebního řádu, která jeho závěry potvrdila.

28. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

30. Žaloba není důvodná.

31. Krajský soud předesílá, že ve věci nepovažoval za nutné provádět jakékoli dokazování žalobcem označenými listinami, které jsou součástí správního spisu, neboť jím se zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Důkazy směřující k prokázání povahy provedených prací krajský soud neprovedl, neboť nejsou pro posouzení věci vůbec podstatné (viz dále).

32. Krajský soud dále uvádí, že není rozhodné, jakými vadami trpělo první rozhodnutí povinného subjektu ze dne 18. 3. 2024, neboť to žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 10. 5. 2024. Skutečnost, že žalobce s výtkami žalovaného proti uvedenému prvotnímu rozhodnutí povinného subjektu souhlasí, proto nemůže mít na posouzení věci vliv, neboť zrušené prvoinstanční rozhodnutí není a nemůže být předmětem soudního přezkumu. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti 33. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Této námitce nepřisvědčil.

34. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

35. Jako námitku nepřezkoumatelnosti krajský soud vyhodnotil tu část žalobní argumentace, dle které se povinný subjekt nezabýval tím, zda požadovanou informaci má k dispozici, popřípadě zda má zákonnou povinnost ji mít. Povinný subjekt však své úvahy vyložil a částečně je rozvinul i žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů plyne – stručně řečeno – že povinný subjekt ověřil, že řízení ve věci stavebních úprava shora popsané pozemní komunikace nevedl a nevede. Již tato úvaha postačovala k odmítnutí žádosti, jak krajský soud vyloží dále. Zároveň správní orgány shodně uzavřely, že povaha stavební činnosti žádné povolení či ohlášení nevyžadovala.

36. Skutečnost, že se žalobce se závěry správních orgánů neztotožňuje, nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí nezakládá. IV.B K věcným námitkám 37. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se věci samé.

38. Dle § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že „[p]ovinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.“ 39. Například v nedávném rozsudku ze dne 21. 3. 2025, čj. 4 As 138/2024–30, Nejvyšší správní soud shrnul, že ve své judikatuře již v minulosti vyslovil, že „v případě, že povinný subjekt informacemi požadovanými v režimu zákona o svobodném přístupu nedisponuje a ani není povinen jimi disponovat, jak tomu bylo v tomto případě, je oprávněn žádost o takové informace odmítnout. Povinnost informaci znovu vytvořit se vztahuje pouze na situace, kdy povinný subjekt požadované informace nemá, ačkoli je dle zákona povinen je mít.“ 40. Správní spis obsahuje podklady svědčící o tom, že povinný subjekt existenci požadovaných informací ověřoval, a to nejprve u svého odboru územního plánování a stavebního řádu, dle něhož věc ovšem spadala do kompetence silničního správního úřadu.

41. Tomuto závěru lze přisvědčit, neboť odpovídá dikci někdejšího § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného v době, kdy mělo dojít k úpravám pozemní komunikace, dle něhož působnost stavebního úřadu, s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování, vykonávají u staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací orgány vykonávající státní správu na uvedených úsecích podle zvláštních právních předpisů (speciální stavební úřady). Jedná se o důležitou (byť pouze dílčí) úvahu, neboť směřuje ke zjištění, kde by se požadovaná informace mohla případně nacházet.

42. Na okraj krajský soud v reakci na žalobcovu argumentaci poznamenává, že je nerozhodné, kdy došlo k prohlášení existence veřejné účelové komunikace, neboť takovéto rozhodnutí má pouze deklaratorní povahu, tj pouze konstatuje, že zde veřejně přístupná účelová komunikace je nebo není. Nezakládá tedy nově status účelové komunikace, nýbrž pouze potvrzuje, jaký stav v území již je přímo ze zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2023, čj. 10 As 111/2022–69, č. 4564/2024 Sb. NSS). Zákonnost či správnost takovéhoto rozhodnutí není předmětem nynějšího řízení.

43. Speciálním stavebním úřadem tak v době, kdy mělo dojít k úpravám pozemní komunikace, byl skutečně silniční správní úřad. Tuto roli však také plnil povinný subjekt, tedy Městský úřad Třeboň, jelikož se jedná o obecní úřad obce s rozšířenou působností [viz § 40 odst. 4 zákona č. 13/1999 Sb., o pozemních komunikacích].

44. Otázka určení věcně příslušného stavebního úřadu tak ve výsledku měla vliv pouze na to, kde by se případně požadovaná informace mohla nacházet v rámci vnitřní struktury povinného subjektu. Povinný subjekt pak zcela správně do spisu založil vyjádření příslušného odboru. Referent odboru silničního hospodářství přitom ve shora citovaném vyjádření potvrdil, že žádné povolení či souhlas za roky 2014 a 2015 povinný subjekt v dané věci neeviduje. Povinný subjekt proto uzavřel, že žádné správní řízení v tomto ohledu nevedl a nevede.

45. Z žaloby není patrno, jaké další úsilí měl snad povinný subjekt dle žalobce v tomto ohledu vyvinout. Z pohledu krajského soudu je postup povinného subjektu dostačující, neboť si nejprve ujasnil, který z jeho odborů by ve věci případně konal a následně si vyžádal ověření existence požadované informace u příslušného pracovníka.

46. Zbývá tak posoudit otázku, zda byl povinný subjekt povinen požadovanou informací disponovat.

47. K tomu je zapotřebí připomenout, že žalobce v žádosti ze dne 29. 1. 2029 požadoval, aby mu povinný subjekt „poskytl informaci nebo zaslal kopii žádosti o vydání stavebního povolení, ohlášení či jiného opatření k provedení terénních úprav v roce 2015 na pozemcích p. č. 720/2, 714/3 a 726/1 v k. ú. Chlum u Třeboně a informaci o čísle jednacím nebo kopii oznámení o zahájení řízení, pod kterým bylo příslušné řízení ve věci vedeno“ (důraz doplněn). Takto formulovaná žádost ovšem předpokládá, že stavebník (městys Chlum u Třeboně) příslušnou žádost či ohlášení stavebnímu úřadu vůbec podal. V opačném případě by je povinný subjekt samozřejmě ani nemohl evidovat. Nejedná se totiž o řízení zahajovaná z úřední povinnosti (tj. bez ohledu na podání žádosti). Z obsahu spisu neplyne, že by stavebník adresoval povinnému subjektu jakékoli podání související s úpravou shora specifikované pozemní komunikace (dle povinného subjektu je naopak zřejmé, že to ani nebylo nutné). Pokud povinný subjekt v této souvislosti žádné řízení nevedl, neměl samozřejmě povinnost požadovanými (neexistujícími) informacemi disponovat.

48. Zda stavební úpravy účelové komunikace vyžadovaly jakékoli povolení či souhlas, je otázka, která s předmětem nynějšího řízení – tedy (ne)poskytnutím požadovaných informací – přímo nesouvisí. Na samotnou existenci požadované informace ani na povinnost povinného subjektu takovouto informací disponovat nemá vliv, neboť obojí se odvíjí výlučně od toho, zda stavebník vůči povinnému subjektu činil příslušná podání či nikoli. Nutno podotknout, že ze stejného důvodu není ani podstatné, zda stavebník potřeboval povolení ke kácení dřevin (k tomu se ostatně žádost o poskytnutí informace vůbec nevztahovala). Krajský soud se proto těmito otázkami v nynějším řízení nezabýval.

V. Závěr a náklady řízení

49. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

51. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby a jejího doplnění III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti IV.B K věcným námitkám V. Závěr a náklady řízení