61 A 33/2023– 28

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: EG.D, a.s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023 sp. zn. OUP 65/2023 Cí–2, čj. KUJI 74432/2023 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. OUP 65/2023 Cí–2, čj. KUJI 74432/2023, a rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 4. 1. 2023 sp. zn. MPe/OV/1423/2022, čj. MPe/OV/1423/2022–5 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Pelhřimov (dále jen „vyvlastňovací úřad“) usnesením ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. MPe/OV/1423/2022, čj. MPe/OV/1423/2022–5, zastavil dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu vyvlastňovací řízení o žádosti žalobkyně ze dne 15. 11. 2022, o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni – služebnosti spočívající v právu žalobkyně coby vyvlastnitele zřídit a provozovat na pozemku p. č. st. XA v k. ú. XA (dále též „dotčený pozemek“), ve vlastnictví pana L. D. (dále jen „vyvlastňovaný“) zařízení distribuční soustavy, a to kabelové vedení NN včetně všech součástí a příslušenství pro uskutečnění stavby „Počátky, Moravská, Hejmanecká – obnova NN“ (dále též „stavba“ či „účel vyvlastnění“) z důvodu, že žalobkyně v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.

2. Žalobkyně napadla rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu odvoláním, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 25. 8. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně se po stručné rekapitulaci dosavadního řízení před správními orgány vymezuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, a to pro vady řízení i nezákonnost napadeného rozhodnutí s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nesprávném procesním postupu, v důsledku čehož byla zkrácena na svých právech. Dále namítá nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro jeho nedostatečné odůvodnění.

5. Žalobkyně předně rozporuje závěr žalovaného, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro vyvlastnění dle § 24 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), resp. že žalobkyně zmařila účel vyvlastnění neoprávněnou realizací účelu vyvlastnění na dotčeném pozemku bez souhlasu vyvlastňovaného. Žalovaný se mylně domnívá, že vyvlastnit lze pouze věcné břemeno pro stavbu, která není zahájená a v její realizaci spatřuje zmaření účelu vyvlastnění, což je v rozporu se zněním energetického zákona. K tomu by došlo tehdy, pokud by žalobkyně s vyvlastňovaným vůbec nejednala, tj. neplnila by podmínky ve smyslu § 25 odst. 4 energetického zákona. Tak tomu dle žalobkyně v posuzované věci nebylo. Vyvlastňovaný navíc proti vyvlastnění nikdy nevznesl námitky. Požadavek žalovaného na doložení souhlasu současného vlastníka dotčeného pozemku nemá oporu v zákoně. Kroky směřující k realizaci účelu vyvlastnění byly učiněny dříve, než se vyvlastňovaný stal vlastníkem dotčeného pozemku, a to na základě souhlasu tehdejšího vlastníka pozemku s realizací účelu vyvlastnění učiněného v písemné formě v rámci smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. Tento souhlas nebyl odvolán; současně nebyla žalobkyně před zahájením stavby ani v jejím průběhu informována o změně vlastnictví dotčeného pozemku, vyvlastňovaný nevyjádřil svůj nesouhlas ani jakékoli námitky k umístění stavby. Tyto okolnosti žalobkyně učinila součástí svého vyjádření k výzvě vyvlastňovacího úřadu ze dne 22. 12. 2022. Po dokončení stavby, kdy vlastníkem dotčeného pozemku byl již vyvlastňovaný, s ním žalobkyně zahájila neúspěšné jednání o uzavření smlouvy.

6. Co se týče jednání o uzavření smlouvy, zákon stanovuje podmínku [§ 5 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)], že se nepodaří uzavřít smlouvu o získání příslušných práv ve lhůtě 90 dnů [dle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon) liniového zákona 60 dnů], přičemž tato lhůta počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy. Žalobkyně zaslala vyvlastňovanému opakovaně kvalifikovanou výzvu, prostřednictvím dalšího přípisu se pokusila o sjednání dohody, k čemuž z důvodu nečinnosti vyvlastňovaného nedošlo. Smlouva o zřízení věcného břemene vyžaduje součinnost, důvod neuzavření smlouvy o zřízení věcného břemene byl na straně vyvlastňovaného, což nelze klást k tíži žalobkyně a hodnotit jako zmaření uzavření smlouvy. Závěr žalovaného o nejednání žalobkyně s vyvlastňovaným je nesprávný a nemá oporu v předložených důkazech.

7. Žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy ve veřejném zájmu (§ 2 odst. 2 energetického zákona), který je zcela zásadní a ve prospěch předem neurčeného počtu osob, a tudíž převáží individuální zájem jednotlivce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2017, čj. 1 As 361/2016–75). Povinností žalobkyně (§ 25 energetického zákona) je zajištění spolehlivého fungování distribuční soustavy prostřednictvím modernizace stávající sítě i jejího rozšiřování, je tedy mj. oprávněna zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči, umisťovat na nich vedení a vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním distribuční soustavy.

8. V posuzované věci se jedná o liniovou stavbu nezbytnou k zajištění distribuce elektřiny v dané lokalitě. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, čj. As 231/2016–40 (žalovaný měl zřejmě na mysli čj. 6 As 231/2016–40, pozn. soudu), konstatující, že k realizaci stavby je nutný soukromoprávní titul (smlouva s vlastníkem). V posuzované věci žalobkyně uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene s předchozím vlastníkem zatíženého pozemku, který souhlasil s realizací stavby s tím, že konečná smlouva o zřízení věcného břemene bude uzavřena po realizaci. Z označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu nevyplývá, že soukromoprávním titulem k provedení stavby může být pouze konečná smlouva o zřízení věcného břemene. Soukromoprávní titul může mít podobu souhlasu vlastníka zakotveného ve smlouvě o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. Následné převedení vlastnického práva bez postoupení práv a povinností z uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí (ač tato povinnost původního vlastníka zatíženého pozemku byla ve smlouvě sjednána), nemohla žalobkyně nijak ovlivnit. Navíc je toto uzavření smlouvy o smlouvě budoucí dostatečným důkazem o jednání s (předchozím) vlastníkem, resp. o realizaci stavby se souhlasem vlastníka. K tomu žalobkyně odkazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2007, čj. 7 As 67/2005–43, a § 1107 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že vyvlastňovanému muselo být známo umístění zařízení distribuční soustavy na dotčeném pozemku, neboť je viditelné, a tudíž převzal i závazek k uzavření smlouvy ze smlouvy o smlouvě budoucí, rovněž tak i souhlas se stavbou.

9. V tomto ohledu žalobkyně dále poukazuje na novelu energetického zákona (s účinností od 1. 1. 2018) zakotvující v § 25 odst. 4 možnost vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni i na stavby již realizované, pokud zřízení věcného břemene nezmařil provozovatel distribuční soustavy. K tomu v posuzované věci nedošlo, jak plyne ze shora řečeného (realizace stavby, tj. účelu vyvlastnění, se souhlasem předchozího vlastníka dotčeného pozemku). Překážkou pro zřízení věcného břemene smluvně je v posuzované věci nečinnost vyvlastňovaného, což rovněž ukazuje na to, že se nejedná o stavbu neoprávněnou. Povinnost uzavřít smlouvu o věcném břemeni plyne ze zákona (§ 25 odst. 4 energetického zákona), vyvlastnění práva odpovídající věcnému břemeni je nasnadě za situace, kdy je vlastník dotčeného pozemku pasivní. Každý je povinen střežit si svá práva, vyvlastňovaný nikdy nevyjádřil nesouhlas s realizovanou stavbou. Vlastnické právo k dotčenému pozemku nabyl ke dni 1. 12. 2017 jako právní nástupce původního vlastníka a účastníka příslušného řízení o umístění stavby, který se stavbou souhlasil, jak je uvedeno výše. Vyvlastňovaný tedy musel přijmout stav řízení, který zde byl ke dni nabytí vlastnického práva, včetně rozhodnutí o umístění stavby a souhlasu s již zahájenou stavbou, a to na základě souhlasu vyjádřeného ve smlouvě o smlouvě budoucí předchozím vlastníkem dotčeného pozemku.

10. Žalobkyně dále podotýká, že stavba byla umístěna v souladu s územním rozhodnutím, jež nebylo zákonem předpokládaným způsobem zpochybněno. Na základě územního rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 8. 8. 2017 a souhlasu vlastníka vyjádřeného ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 23. 7. 2014, byla stavba realizována dle projektu a ukončena kolaudačním souhlasem ze dne 14. 8. 2019, tj. v souladu s veřejnoprávními předpisy. K tomu žalobkyně cituje z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2019, čj. 48 A 75/2016–36, dle něhož „[z] ničeho neplyne, že by po provedení stavby již nebylo možné pozemek nebo stavbu vyvlastnit postupem podle zákona o vyvlastnění, tedy že by vyvlastnění bylo vyloučeno již jen z důvodu, že stavba byla realizována.“. Tento závěr lze dle žalobkyně vztáhnout na posuzovanou věc.

11. Z liniového zákona (§ 3) se nepodává, že by mezi vlastníkem dotčeného pozemku a budoucím vyvlastnitelem mělo dojít k jednání o všech smluvních podmínkách, tj. že by smlouva měla být uzavřena před zahájením stavby. Takový postup by byl nepraktický, neboť rozsah věcného břemene je určen geometrickým plánem podle skutečného provedení. Podmínka vyvlastnění byla dle žalobkyně splněna předložením finální smlouvy o věcném břemeni vyvlastňovanému (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2015, čj. 2 As 101/2013).

12. Zastavení vyvlastňovacího řízení je založeno na posouzení podmínky nezmaření zřízení věcného břemene žalobcem. Zmaření věcného břemene není zákonem definováno, stejně tak zákon nestanovuje jako podmínku pro vyvlastnění uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Tyto úvahy žalovaného proto považuje žalobkyně ve vztahu ke splnění podmínek pro vyvlastnění za bezpředmětné.

13. Žalobkyně se vymezuje proti procesnímu postupu, jímž bylo vyvlastňovací řízení zastaveno. Vyvlastňovací úřad nesprávně posoudil nedoložení důkazů o jednání s vyvlastňovaným před započetím stavby jako zmaření zřízení věcného břemene žalobkyní. Vyvlastňovací úřad žádost žalobkyně věcně přezkoumal, ale nenařídil k projednání ústní jednání a ve věci meritorně nerozhodl, čímž zasáhl do práv žalobkyně. Svůj postup odůvodnil neodstraněním podstatných vad žádosti bránících pokračování v řízení, přestože žalobkyně povinné náležitosti žádosti a její povinné přílohy doložila. Došel–li vyvlastňovací úřad k závěru, byť chybnému, o zmaření zřízení věcného břemene, měl tak učinit po projednání dané věci meritorním rozhodnutím. Nedoložení požadovaných důkazů, dle žalobkyně bez opory v zákoně, není vadou bránící pokračování v řízení.

14. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

15. Žalovaný je dle vyjádření k žalobě přesvědčen, že žalobkyně byla povinna dle § 25 odst. 4 energetického zákona před zahájením stavby na cizím pozemku zřídit smluvně věcné břemeno, případně iniciovat vydání rozhodnutí o omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene k dotčenému pozemku. Byla–li již stavba realizována, byla žalobkyně povinna prokázat, že sama zřízení věcného břemene nezmařila, pročež ji vyvlastňovací úřad vyzval k doplnění důkazů. Žalobkyně v tomto ohledu ničeho nedoplnila, proto vyvlastňovací úřad řízení o žádosti zastavil. V podrobnostech žalovaný odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Účinnost části ustanovení o podmínce nezmaření zřízení věcného břemene provozovatelem distribuční soustavy (§ 25 odst. 4 energetického zákona) nastala dnem 1. 1. 2018. Žalovaný se neúspěšně pokoušel zjistit důvody, potřeby a okolnosti této legislativní změny, proto se řídil samotným ustanovením.

16. Smlouva o smlouvě budoucí, na kterou žalobkyně odkazuje, byla uzavřena s předchozími vlastníky dotčeného pozemku dne 23. 7. 2014. Dle této smlouvy měla být do 12 měsíců od dokončení stavby uzavřena smlouva dle § 25 odst. 4 energetického zákona. Z uvedeného plyne, že smlouva o smlouvě budoucí nebyla titulem ke zřízení a provozování stavby dle uvedeného ustanovení, čehož si žalobkyně musela být vědoma. Tato smlouva je toliko podkladem pro vydání rozhodnutí o umístění distribuční soustavy, tj. povinným podkladem dle § 86 odst. 2 písm. a) stavebního zákona.

17. Rovněž není pravdou, že žalobkyně nebyla informována o změně vlastnictví u dotčeného pozemku. Smlouva o smlouvě budoucí nezakládá změnu právních vztahů k nemovitým věcem a jsou jí vázány toliko smluvní strany. Domáhání se plnění z této smlouvy je povahy občanskoprávní. Dikce § 25 odst. 4 neumožňuje žádné alternativní řešení.

18. Žalovaný je přesvědčen, že zvolený procesní postup má oporu v zákoně.

19. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobkyně

20. Žalovaný nesprávně posoudil podmínky a předpoklady vyvlastnění. Smlouva o smlouvě budoucí nebyla uzavřena výhradně pro územní rozhodnutí, z jejího obsahu plyne závazek uzavřít po dokončení smlouvy konečnou smlouvu o věcném břemeni i to, že závazek k uzavření smlouvy o věcném břemeni v případě změny vlastnictví bude převeden na nového vlastníka. Žalobkyně učinila vše, co od ní bylo možné očekávat, a to v dobré víře, že po dokončení stavby bude uzavřena smlouva o věcném břemeni; nemohla tedy zmařit účel vyvlastnění. Energetický zákon jí neukládá povinnost uzavřít smlouvu o věcném břemeni před zahájením stavby, může se tak stát i po ukončení stavby. Ke zmaření by došlo, pokud by žalobkyně s vlastníkem dotčené nemovitosti vůbec nejednala o uzavření smlouvy. Tak tomu v posuzované věci nebylo. Pokud po zahájení stavby došlo ke změně vlastnictví a nový vlastník je pasivní, nastává zákonem aprobovaný předpoklad, kdy žalobkyně prokázala nemožnost uzavření dohody s vlastníkem dotčeného pozemku. K návrhu žalobkyně mělo být rozhodnuto o zřízení věcného břemene. Z hlediska povinností provozovatele distribuční soustavy se žalobkyně prokazatelně snažila dosáhnout uzavření smlouvy o věcném břemeni, tj. před realizací stavby uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí, po dokončení stavby několikrát marně oslovila nového vlastníka dotčeného pozemku. Pokud zákonodárce v novele energetického zákona umožnil vyvlastnění i u již existujících staveb, počítal s tím, že se bude jednat o obdobné případy jako v posuzované věci. Žalovaný byl povinen zkoumat pouze splnění podmínek pro vyvlastnění dle zákona o vyvlastnění, které byly v posuzované věci splněny.

V. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

22. Žaloba je důvodná.

VI. K námitce nepřezkoumatelnosti

23. Krajský soud se dále zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Této námitce krajský soud nepřisvědčil.

24. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11).

25. Jelikož žalobkyně námitku nepřezkoumatelnosti formulovala jen zcela obecně, pak i krajský soud ve stejné míře obecnosti uvádí, že žádné vady žalobou napadeného rozhodnutí ve smyslu shora uvedených kritérií neshledal.

VII. K ostatním uplatněným námitkám

26. Krajský soud k námitce žalobkyně posuzoval procesní postup vyvlastňovacího úřadu, který vyvlastňovací řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil pro neodstranění vad žádosti spočívajících v tom, že žalobkyně vyvlastňovacímu úřadu nepředložila důkaz o tom, že nezmařila zřízení věcného břemene, když k výzvě nedoložila, že jednání o smlouvě o zřízení věcného břemene byla započata před zahájením stavby. Tato námitka je důvodná.

27. Jak vyplývá ze spisového materiálu, smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena mezi žalobkyní a předchozím vlastníkem dotčeného pozemku dne 23. 7. 2014. Územní rozhodnutí pro stavbu bylo vydáno dne 7. 7. 2017 (s právní mocí ke dni 8. 8. 2017), kupní smlouva mezi předchozím vlastníkem dotčeného pozemku a vyvlastňovaným byla uzavřena dne 21. 11. 2017 (zápis do katastru nemovitostí dne 28. 12. 2017), tedy až po vydání územního rozhodnutí, stavba byla dokončena ke dni 28. 11. 2018 (kolaudační souhlas byl vydán dne 14. 8. 2019). Dne 28. 2. 2022 a 31. 3. 2022 žalobkyně vyvlastňovanému zaslala kvalifikovanou výzvu (včetně geometrického plánu a znaleckého posudku), na kterou vyvlastňovaný nereagoval. K poslednímu pokusu o sjednání dohody s vyvlastňovaným prostřednictvím doporučeného dopisu žalobkyně přistoupila dne 28. 6. 2022 a 21. 7. 2022.

28. Za spisového materiálu rovněž plyne, že žalobkyně vyvlastňovacímu úřadu k výzvě ze dne 30. 11. 2022 zaslala vyjádření, v němž uvedla, že veškeré podklady prokazující, že z její strany nedošlo ke zmaření zřízení věcného břemene, vyvlastňovacímu úřadu poskytla spolu se žádostí o zahájení vyvlastňovacího řízení. Dále mj. předestřela, jaký postup vyvlastnitele by bylo možné považovat za zmaření vyvlastňovacího řízení s tím, že samotná realizace stavby důvodem pro tento závěr není. Upozornila rovněž na existenci smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi žalobkyní a předchozím vlastníkem dotčeného pozemku, a povinnosti z ní plynoucí při převodu vlastnického práva.

29. Ze spisového materiálu soud dále ověřil, že přílohou žádosti o vyvlastnění jsou skutečně žalobkyní uváděné listiny, mj. tedy smlouva o smlouvě budoucí, shora označené kvalifikované výzvy a návrh smlouvy na zřízení věcného břemene, znalecký posudek, listina označená jako „Pokus o sjednání dohody před podáním žádosti o vyvlastnění“, to vše včetně doručenek.

30. Přestože vyvlastňovací úřad disponoval těmito listinami již před vydáním výzvy k odstranění vad žádosti, a přesto, že žalobkyně vyvlastňovací úřad v reakci na výzvu svým vyjádřením upozornila, že uvedené listiny již vyvlastňovacímu úřadu předložila, vyvlastňovací úřad usnesením ze dne 2. 8. 2023 řízení o žádosti zastavil. Takový postup však nebyl za daného skutkového stavu namístě. S ohledem na uvedené měl vyvlastňovací úřad přistoupit k projednání věci (jak správně podotkla žalobkyně, ústní jednání nařízeno nebylo) a rozhodnout meritorně. Vytčené vady žádosti bránící v pokračování v řízení v posuzované věci zjevně neexistovaly, vyvlastňovací úřad měl posoudit, zda žalobkyní předložené listiny jsou způsobilé prokázat, že žalobkyně ve smyslu § 25 odst. 4 energetického zákona nezmařila zřízení věcného břemene. Soud ve shodě se žalobkyní podotýká, že ani jemu není zřejmé, jaké další důkazy by žalobkyně mohla k výzvě vyvlastňovacího úřadu předložit. Nad rámec řečeného soud shledal, že vyvlastňovací úřad součástí rozhodnutí procesní povahy v podstatě učinil úvahy, které mají své místo právě v meritorním rozhodnutí.

31. Vyvlastňovací úřad tak zatížil své rozhodnutí nezákonností, kterou žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím neodstranil. Z pohledu procesní ekonomie tak krajský soud považoval za vhodné zrušit rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, neboť žalovaný by v podstatě neměl jinou možnost, než aby rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu při vázanosti právním názorem krajského soudu zrušil sám.

32. Nad rámec nutného krajský soud poznamenává, že k otázce, zda samotná realizace stavby znemožňuje vydat rozhodnutí o vyvlastnění, se již zabýval v rozsudku ze dne 7. 11. 2023, čj. 61 A 30/2023–40, v němž rozhodoval ve sporu mezi stejnými účastníky řízení jako v nynější věci.

VIII. Závěr a náklady řízení

33. S ohledem na konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu, zrušil (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

34. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

35. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

36. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí repliky žalobkyně V. Právní hodnocení krajského soudu VI. K námitce nepřezkoumatelnosti VII. K ostatním uplatněným námitkám VIII. Závěr a náklady řízení