61 A 34/2023– 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: Ing. T. P., narozený dne bytem proti žalovanému: rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se sídlem Branišovská 1645/31a, 370 05 České Budějovice zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Fialou se sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2023, čj. JU/01/11533/23, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 7. 12. 2020, čj. S/FPE/20/00003887, děkanka Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity (dále jen „děkanka“) žalobci uznala studijní povinnosti splněné v rámci předchozího nebo souběžného studia a jejich odpovídající kreditní hodnotu jako splnění studijních povinností vyplývajících ze studijního programu Učitelství pro základní školy, studijního oboru F–TchV/ZŠ, jež žalobce studoval jako navazující kombinované studium, v rozsahu 62 kreditů, na základě čehož se dle čl. 25 odst. 17 studijního řádu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (dále jen „studijní řád“) žalobci zkrátila maximální doba studia o dva semestry, tedy do 31. 8. 2023. Na základě žalobcova odvolání děkanka vydala rozhodnutí ze dne 27. 1. 2021, čj. JU/03/00383/21, kterým změnila výše uvedené rozhodnutí ze dne 7. 12. 2020 a kterým žalobci uznala studijní povinnosti v rozsahu 91 kreditů a současně mu v souladu s čl. 25 odst. 17 studijního řádu zkrátila maximální dobu studia o tři semestry, tedy do 28. 2. 2023.

2. Proti posledně uvedenému rozhodnutí se žalobce nebránil, proto nabylo právní moci. Posléze referentka studijního oddělení Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity žalobce opakovaně informovala o nutnosti provést (před)zápis předmětů na zimní semestr a vyzvala jej, aby tak učinil. Konkrétně byl žalobce informován a vyzván e–maily ze dne 15. 9. 2022 a 3. 10. 2022. E–mailem ze dne 18. 10. 2022 pak referentka studijního oddělení zaslala žalobci výzvu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, která byla přílohou předmětného e–mailu. Součástí této výzvy bylo rovněž zahájení řízení o ukončení žalobcova studia z důvodu nezapsání předmětů v minimální dotaci 20 kreditů. Dne 27. 10. 2022 referentka studijního oddělení e–mailem žalobce informovala o tom, že jeho žádost o dodatečný zápis předmětů schválili vedoucí Katedry fyziky a vedoucí žalobcovy diplomové práce. E–mailem ze dne 2. 11. 2022 informovala referentka studijního oddělení žalobce o jeho studijní situaci. V rámci této informace byla žalobci reprodukována rozhodnutí o uznání studijních povinností a o zkrácení maximální doby studia ze dne 7. 12. 2020 a ze dne 27. 1. 2021. Usnesením ze dne 3. 11. 2022, čj. S/FPE/22/00005299, děkanka zastavila řízení o ukončení žalobcova studia.

3. Žádostí ze dne 8. 12. 2022, kterou žalobce doručil pedagogické fakultě dne 12. 12. 2022, se žalobce domáhal prodloužení doby studia o dva semestry, což odůvodnil tím, že se z důvodu pracovního vytížení nestihne do 9. 12. 2022 předložit finální podobu diplomové práce. Dne 13. 12. 2022 referentka studijního oddělení vyzvala žalobce, nechť doloží důvody pro prodloužení doby jeho studia, aby o žádosti mohla děkanka rozhodnout. Z vyjádření vedoucího diplomové práce ze dne 19. 12. 2022 se podává, že diplomant (žalobce) s ním pravidelně nekonzultoval svou rozpracovanou diplomovou práci, ani mu takovou rozpracovanou verzi diplomové práce nezaslal, aby mohl vedoucí diplomové práce zhodnotit, zda práce splňuje kritéria pro udělení zápočtů z předmětů Diplomová práce I a II. Dne 22. 12. 2022 žalobce doručil pedagogické fakultě zpětvzetí žádosti o prodloužení doby studia ze dne 15. 12. 2022, na jehož základě děkanka usnesením ze dne 3. 1. 2023, čj. S/FPE/23/00000008 , řízení o žádosti o prodloužení doby studia zastavila.

4. Dne 31. 1. 2023 žalobce doručil pedagogické fakultě žádost ze dne 25. 1. 2023, jíž se domáhal zrušení zápisu zadání kvalifikační práce, zrušení zápisu vedoucího kvalifikační práce, zrušení zápisu a opakovaného zápisu předmětu a prodloužení studia. Tuto žádost žalobce odůvodnil tím, že zadání jeho diplomové práce patrně, dle e–mailového sdělení vedoucího jeho diplomové práce, nesplňuje zákonem stanovené požadavky, přičemž toto rozhodnutí mělo být přijato v rozporu se zásadami legitimního očekávání a legality, jak je upravuje § 2 správního řádu. Za rozporné se stejnými zásadami žalobce shledává též zkrácení maximální doby studia. Dále žalobce požádal o prodloužení maximální doby studia o dva semestry, aby nedošlo ke zmaření účelu řízení. K této žádosti žalobce přiložil e–mailovou komunikaci s vedoucím své diplomové práce, z níž vyplývá, že vedoucí diplomové práce na žalobce apeloval, aby mu zaslal rozpracovaný text diplomové práce, avšak žalobce tak neučinil. Žalobce se v průběhu měsíce listopadu 2022 nedostavil ani na konzultaci k vedoucímu své diplomové práce, ani si nedohodl termín konzultace. Dne 10. 2. 2023 pak žalobce doručil pedagogické fakultě žádost o odstranění nečinnosti a zjednání nápravy. Na žádost reagoval prorektor pro studium Jihočeské univerzity e–mailem ze dne 13. 2. 2023, v němž žalobci sdělil, že svou žádost o odstranění nečinnosti podal předčasně, neboť ještě neuplynula zákonná lhůta dle § 71 odst. 3 správního řádu k vyřízení žádosti ze dne 25. 1. 2023.

5. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2023, čj. S/FPE/23/00000817, děkanka nevyhověla žalobcově žádosti ze dne 25. 1. 2023 a nepovolila mu zrušení zápisu zadání diplomové práce, zrušení zápisu vedoucího diplomové práce, zrušení zápisu a opakovaného zápisu předmětu a prodloužení studia, neboť žalobce v žádosti neuvedl žádná konkrétní skutková, ani právní tvrzení, na jejichž základě by bylo možné žádosti vyhovět. V rozhodnutí děkanka dále konstatuje, že žalobce nesplnil své studijní povinnosti v rámci předmětů Diplomová práce I a Diplomová práce II, a to ani po snaze vedoucího diplomové práce tyto nedostatky odstranit zasláním rozpracované verze žalobcovy diplomové práce. Děkanka rovněž uvedla, z jakých důvodů neshledala důvodnou žalobcovu žádost o prodloužení studia o čtyři semestry. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 7. 2023, čj. 51 A 13/2023–36, odmítl z důvodu, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Podanou kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 9. 2023, čj. 9 As 220/2023–12, odmítl jako opožděnou.

6. Dne 13. 3. 2023 děkanka dle § 36 odst. 3 správního řádu vyzvala žalobce k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, a touto výzvou rovněž zahájila řízení o ukončení studia. Rozhodnutím ze dne 24. 3. 2023, čj. S/FPE/23/00001064, děkanka dle § 56 odst. 1 písm. b) a § 68 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), a dle čl. 31 odst. 1 písm. g) a čl. 25 odst. 17 studijního řádu, rozhodla o ukončení žalobcova studia, neboť žalobce neabsolvoval studium v rámci maximální doby studia ve smyslu čl. 7 odst. 2 studijního řádu.

7. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 12. 5. 2023 odvolal. Uvedl, že rozhodnutí o ukončení studia považuje za nezákonné, neboť postrádá otisk úředního razítka a bylo založeno na podkladě nezákonného rozhodnutí ze dne 27. 1. 2021, čj. JU/03/00383/21, které rovněž postrádalo úřední razítko a kterým byla zkrácena maximální doba studia o tři semestry, tedy do 28. 2. 2023. Posledně uvedené rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno a bylo vydáno v rozporu s § 2 správního řádu upravujícího zásadu legitimního očekávání a zásadu legality. Žalobce rovněž uvedl, že již v minulosti uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti zadání diplomové práce, což mu znemožnilo řádně splnit své studijní povinnosti a dokončit studium. Za rozporné se zásadou legitimního očekávání i zásadou legality žalobce shledává též rozhodnutí ze dne 24. 3. 2023, čj. S/FPE/23/00001064, o ukončení studia, proti kterému podal dne 12. 5. 2023 odvolání. Odvolací námitky vznesl též proti výzvě k vyjádření dle § 36 odst. 3 správního řádu, v němž dle jeho názoru absentovalo zákonné ustanovení, na jehož základě bylo zahájeno řízení o ukončení studia, pročež nebylo možné určit, podle jakého předpisu může uplatňovat svá procesní práva a podle jakých ustanovení se doručují písemnosti. Nebylo proto možné uzavřít, že mu výzva dle § 36 odst. 3 správního řádu byla řádně doručena. Vedle uvedeného žalobce spatřuje porušení svých procesních práv i ve stanovení sedmidenní lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. S ohledem na porušení § 2 a § 3 správního řádu žalobce navrhl, aby odvolací správní orgán zrušil rozhodnutí ze dne 24. 3. 2023, čj. S/FPE/23/00001064, o ukončení studia a aby řízení o ukončení studia zastavil.

8. Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2023, čj. JU/01/11533/23, žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí ze dne 24. 3. 2023, čj. S/FPE/23/00001064, potvrdil. Žalovaný neshledal vady v řízení, jež předcházelo vydání odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť žalobce byl řádně poučen o svých procesních právech a délka lhůty pro vyjádření se k podkladům byla s ohledem na jednoznačnost důvodu, pro který děkanka řízení o ukončení studia zahájila, dostačující. Taktéž odvoláním napadené rozhodnutí děkanky bylo vydáno v souladu se zákonem na základě objektivních skutečností evidovaných v evidenci studia v IS STAG. Tyto objektivní skutečnosti žalobce v odvolání ani nerozporoval. Dále žalovaný ve svém rozhodnutí podrobně rozebral důvody, pro které byla stanovena maximální doba studia do 28. 2. 2023. K jednotlivým v odvolání uplatněným námitkám žalovaný uvedl, že jsou nedůvodné. Absence otisku úředního razítka není důvodem pro označení vydaného rozhodnutí za neplatné a nesprávné, neboť jeho autentičnost lze dovodit i z jiných identifikačních znaků, jakými jsou podpis děkanky a identifikace orgánu, který rozhodnutí vydal. Námitky proti rozhodnutím, kterými děkanka uznala studijní povinnosti a současně žalobci zkrátila maximální dobu studia, nezakládají zákonný důvod k obnově řízení dle § 100 správního řádu, neboť děkanka postupovala dle obvyklé praxe zakotvené v čl. 9 odst. 3 studijního řádu. Rovněž skutečnost, že žalobci byly zapsány předměty pro zimní semestr až 3. 11. 2022, je pro posouzení správnosti odvoláním napadeného rozhodnutí irelevantní, neboť k tomuto dodatečnému zápisu předmětů došlo z toho důvodu, že žalobce nespolupracoval ve věci zápisu předmětů pro zimní semestr akademického roku 2022/2023. S ohledem na skutečnost, že děkanka ve svých rozhodnutích o uznání studijních povinností a o zkrácení maximální doby studia postupovala v souladu se studijním řádem, měl žalobce poslední možnost k vykonání státní závěrečné zkoušky v termínech od 23. 1. do 3. 2. 2023, přičemž aby mohl státní závěrečnou zkoušku absolvovat, musel mít odevzdanou diplomovou práci do 2. 1. 2023 a splněny veškeré studijní povinnosti do 6. 1. 2023. Harmonogram akademického roku, v němž byla stanovena lhůta pro splnění studijních povinností na 21. 4. 2023, se tak na žalobce nevztahoval, ani vztahovat nemohl, neboť splnění všech předpokladů pro absolvování státní závěrečné zkoušky se řídí daty, v nichž se státní závěrečné zkoušky konají. Žalovaný neshledal jako důvodnou ani námitku nerovného přístupu k žalobci. Děkanka žalobci maximální dobu studia zkrátila přímo úměrně rozsahu studijních povinností, který mu uznala ve výše uvedených rozhodnutích. Žalovaný uzavřel, že doba, v níž měl žalobce splnit zbývající část studijních povinností, byla adekvátní.

II. Shrnutí žaloby

9. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 26. 8. 2023 včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

10. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutími správního orgánu prvního stupně trpí vadou nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti.

11. Předně namítá porušení svých procesních práv v řízení o ukončení studia, a tedy porušení práva na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Ve výzvě k vyjádření se k podkladům dle § 36 odst. 3 správního řádu, kterou děkanka současně zahájila řízení o ukončení studia, nebylo uvedeno žádné zákonné ustanovení, na jehož základě bylo řízení o ukončení studia zahájeno, a tudíž žalobce nevěděl, jakým právním předpisem se má řídit a jaká procesní práva spojená s tímto právním předpisem může uplatňovat. Rovněž žalobci, jakožto studentu kombinované formy studia, nebyla poskytnuta přiměřeně dlouhá lhůta pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

12. Nezákonnost rozhodnutí o ukončení studia žalobce spatřuje též v tom, že děkanka toto rozhodnutí, na kterém absentovalo úřední razítko, vydala na podkladě dvou neodůvodněných, nepřezkoumatelných, a tedy nezákonných rozhodnutí o uznání splnění studijních povinností a o zkrácení maximální doby studia. Tutéž argumentaci žalobce uplatnil proti žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného, který se s námitkami žalobce ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal, a proto je toto rozhodnutí rozporné se zákonem i se (žalobcem blíže nespecifikovanou) judikaturou Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí žalovaného dle žalobce zřejmě též porušuje zásadu legitimního očekávání a zásadu legality.

13. Dále žalobce namítl, že byla porušena jeho práva na řádný průběh studia a na rovné zacházení. Toho se měli žalovaný i děkanka dopustit tím, že děkanka nevyhověla žalobci stran jeho žádosti o přerušení doby studia v období mezi zápisem ke studiu a dnem nabytí právní moci rozhodnutí děkanky ze dne 27. 1. 2021, čj. JU/03/383/21, jímž uznala studijní povinnosti a zkrátila maximální dobu studia o tři semestry. Žalobci pak zápisem předmětů do zimního semestru akademického roku 2022/2023 mělo vzniknout dle harmonogramu akademického roku právo splnit povinnosti až do 21. 4. 2023, nikoli pouze do 28. 2. 2023, jak stanovila děkanka rozhodnutím ze dne 27. 1. 2021, které žalobce označil za nepřezkoumatelné, a tudíž nezákonné z toho důvodu, že nebylo řádně odůvodněno. Žalobce tak nemohl splnit podmínky pro možné absolvování státní závěrečné zkoušky. Žalobce se domnívá, že žalovaný měl rozhodnout o překročení maximální doby studia nebo „jiným způsobem upravit dobu studia z důvodu ochrany práv a rovného zacházení“.

14. Závěrem žalobce namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost zadání diplomové práce, přičemž v důsledku této právní vady mu mělo být znemožněno řádně dokončit studium. Svá tvrzení dokládá e–mailovou komunikací s vedoucím svém diplomové práce, ze které dovodil, že „zadání jeho diplomové práce patrně nesplňuje zákonem stanovené požadavky“. Ani s touto námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal.

15. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a aby žalovaného zavázal k povinnosti nahradit mu náklady řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

16. Žalovaný prostřednictvím zástupce ve svém vyjádření uvedl, že žalobní námitky jsou nedůvodné.

17. Nejdříve poukázal na skutečnost, že děkanka neměla povinnost výslovně uvést zákonné ustanovení, na jehož základě zahájila řízení o ukončení studia. Stran absence poučení ve výzvě k seznámení se s podklady žalovaný uvedl, že žalobce byl rozsáhle poučen o svých právech a povinnostech souvisejících s řízením o ukončení studia. Pokud žalobce namítal nepřiměřenost délky lhůty, v níž se měl vyjádřit k podkladům, mohl požádat o prodloužení této lhůty, což neučinil. Žalovaný shrnul, že výzva dle § 36 odst. 3 správního řádu byla prosta vad, a proto nemohla založit nezákonnost napadeného rozhodnutí, ani rozhodnutí děkanky.

18. Namítal–li žalobce nezákonnost napadeného rozhodnutí z toho důvodu, že podkladem pro toto rozhodnutí i rozhodnutí děkanky o ukončení žalobcova studia byla nezákonná rozhodnutí, neboť byla nepřezkoumatelná, žalovaný uvádí, že se proti takovému rozhodnutí vydaného v souladu s § 68 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách žalobce mohl bránit jinými prostředky a že pro toto řízení je přezkum uvedených rozhodnutí bezpředmětný. S obdobnou argumentací se žalovaný vypořádal též se žalobcovou námitkou týkající se nevyhovění žádosti o přerušení studia.

19. Stran námitek ohledně absence otisku úředního razítka a nedostatečného odůvodnění rozhodnutí děkanky o ukončení studia žalovaný odkazuje na konkrétní body odůvodnění rozhodnutí děkanky, v nichž se s těmito námitkami děkanka vypořádala.

20. K žalobcem tvrzené nerovnosti v zacházení spočívající v tom, že ostatní studenti v souladu s harmonogramem akademického roku mohli splnit své studijní povinnosti do 21. 4. 2023, zatímco žalobce toliko do 28. 2. 2023, žalovaný uvedl, že se i s touto námitkou se děkanka v rozhodnutí o ukončení studia vypořádala, přičemž opět poukazuje na konkrétní bod v odůvodnění předmětného rozhodnutí.

21. Co se týče poslední námitky týkající se nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti zadání diplomové práce, žalovaný uvádí, že této námitce nerozumí, neboť z obsahu žalobcem přiložené e–mailové komunikace mezi žalobcem a vedoucím jeho diplomové práce nikterak nevyplývá, že by zadání diplomové práce nebylo v souladu se zákonem či s vnitřními předpisy Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. Změna v zadání diplomové práce rovněž nemohla být provedena, neboť tu lze učinit dle čl. 20 odst. 9 opatření děkana Pedagogické fakulty ze dne 5. 10. 2017, č. 7/2017, ve znění pozdějších úprav a doplnění, nejpozději 4 měsíce před odevzdáním práce.

22. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl a aby žalobci stanovil povinnost zaplatit náhradu nákladů.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

24. Žaloba není důvodná. IV.A K Námitkám nepřezkoumatelnosti 25. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jejichž důvodnost by postačovala k jeho zrušení. Těmto námitkám nepřisvědčil.

26. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

27. Je zapotřebí zdůraznit, že pouhý nesouhlas se způsobem vypořádání námitek nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu nezakládá.

28. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného předně v tom, že již rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vychází z nepřezkoumatelného rozhodnutí ze dne 27. 1. 2021, čj. JU/03/00383/21. Žalobce však nikterak nespecifikoval, v čem tato „původní“ nepřezkoumatelnost měla spočívat. Co je však podstatnější, žalobce se proti tomuto rozhodnutí nebránil odvoláním. Je tak nutné předpokládat jeho správnost. Uplatní se zde totiž tzv. presumpce správnosti aktů veřejné správy, což „obecně znamená, že veřejnoprávní akt je od okamžiku, kdy je vydán, pokládán za formálně i obsahově správný, tedy bezvadný, a to až do okamžiku, než je zákonem stanoveným způsobem rozhodnuto, že tomu tak není“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2021, čj. 7 As 420/2019–31). Takovýmto zákonem předpokládaným způsobem je odvolání, o němž rozhoduje rektor [§ 68 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 odst. 4 a 5 zákona o vysokých školách]. Této možnosti žalobce nevyužil, z čehož plyne, že rozhodnutí děkanky akceptoval.

29. Jestliže žalobce uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti vůči tomuto rozhodnutí až v průběhu řízení o ukončení studia, nebylo možné k ní přihlížet nebo na jejím základě dokonce dovozovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí děkanky o ukončení studia. Přesto však žalovaný v této souvislosti srozumitelně uvedl, že zkrácení délky studia o tři semestry při uznání 91 kreditů je běžnou praxí, neboť dle čl. 9 odst. 3 studijního řádu platí, že „[j]ednomu semestru standardní doby studia daného studijního programu odpovídá v součtu 30 kreditů.“ Na této úvaze krajský soud nic nepřezkoumatelného neshledal.

30. Žalovaný se dle žalobce dále nevypořádal ani s námitkou, dle které na předchozích rozhodnutích děkanky chybí otisk úředního razítka. K této námitce se však žalovaný vyjádřil na straně 3 svého rozhodnutí, a to hned v bodu 1) vypořádání odvolacích námitek, kde uvedl, že tato rozhodnutí nesou další identifikační znaky, z nichž je bez pochyb patrné, že jsou autentická. Takovéto odůvodnění shora popsaným kritériím přezkoumatelnosti vyhovuje.

31. Žalovaný se dle žalobce taktéž nevypořádal s námitkou, dle které žalobci v důsledku zápisu předmětů v zimním semestru 2022/2023 vzniklo právo účastnit se výuky a právo na splnění studijních povinností v termínu do 21. 4. 2023. Žalovaný se však touto námitkou také zabýval, a to na straně 3 v bodě 4), kde – stručně řečeno – uvedl, že studenti musí plnit studijní plán a vykonat státní závěrečnou zkoušku v souladu s harmonogramem akademického roku. Dle tohoto harmonogramu byl poslední dostupný termín státní závěrečné zkoušky v období od 23. 1. 2023 do 3. 2. 2023. Mezním termínem pro odevzdání diplomové práce byl den 2. 1. 2023 a pro splnění zbylých podmínek pro připuštění ke státní závěrečné zkoušce den 6. 1. 2023.

32. Žalobci lze přisvědčit potud, že žalovaný skutečně výslovně nereagoval na tu část odvolání, v níž žalobce uvedl, že správnímu orgánu byla „známa námitka nepřezkoumatelnosti a možné nezákonnosti zadání diplomové práce, případná právní vada znemožňuje řádné splnění studijních povinností a dokončení studia. Jak odvolatel vyrozuměl z obdržených přípisů vedoucího diplomové práce, viz správní spis, zadání jeho diplomové práce patrně nesplňuje zákonem stanovené požadavky. Odvolatel se domnívá, že toto rozhodnutí bylo přijato v rozporu s čl. 20 odst. 10 opatřením děkana PF. Zřejmě též porušuje zásadu legitimního očekávání a zásadu legality upraveny v § 2 zákona č. 500/2004 Sb., je nepřezkoumatelné a tudíž nezákonné. Formální i procesní požadavky pro uplatňování změn v zadání kvalifikační práce jsou upraveny v čl. 20 odst. 9 opatření děkana PF (změny v zadání je možné provádět jen ze závažných důvodů, předepsanou formou prostřednictvím žádosti, nejpozději 4 měsíce před odevzdáním práce)“ (důraz doplněn). Z uvedeného je patrno, že žalobce neuvedl, v čem konkrétně spatřoval nepřezkoumatelnost či nezákonnost „zadání diplomové práce“. Upozornil pouze na „možné“ vady, které nikterak nespecifikoval. Obecný odkaz na ustanovení (nekonkretizovaného) opatření děkana bez jakékoli návaznosti na skutkový stav posuzované věci v tomto ohledu nepostačuje. V podstatě se tak ani o odvolací námitku nejedná, a žalovaný se s ní tudíž nemusel v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat. K tomu lze doplnit, že ani správní soudy obecný odkaz na ustanovení právních předpisů nepovažují za žalobní bod (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005–58, č. 835/2006 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, čj. 10 Azs 65/2017–72). Žalovanému – a ostatně ani krajskému soudu – nepřísluší, aby za žalobce konkrétní argumentaci domýšlel.

33. Krajský soud k tomu přesto nad rámec řečeného poznamenává, že z e–mailové komunikace s vedoucím diplomové práce rozpor zadání diplomové práce se zákonem či vnitřními předpisy fakulty nikterak nevyplývá. Žalobce ani neuvedl, z čeho tak dovozuje. Vedoucí diplomové práce žalobce pouze informoval o podmínkách, které musí splnit, aby mu mohl zapsat předměty Diplomová práce I a Diplomová práce II jako splněné, a nabídl mu pomoc. Žalobce však s vedoucím diplomové práce nikterak nespolupracoval, i přesto mu vedoucí diplomové práce sdělil obecné informace k formálním náležitostem práce. To však neznamená, že by zadání diplomové práce bylo v rozporu s vnitřními fakultními předpisy, či dokonce se zákonem. Naopak žalobcův přístup zapříčinil, že nemohl splnit své studijní povinnosti v případě řádného ukončení výše uvedených předmětů a odevzdání diplomové práce v termínu domluveném s vedoucím diplomové práce. IV.B K námitce porušení procesních práv 34. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou porušení procesních práv žalobce v řízení o ukončení studia. Porušení procesních práv žalobce spatřuje v absenci zákonného ustanovení ve výzvě o seznámení se s podklady, na jehož základě děkanka zahájila řízení o ukončení žalobcova studia. Žalobce, který byl studentem v kombinované formě studia, také namítal krátkou délku lhůty pro seznámení se se spisem. V důsledku uvedených nedostatků výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu nemohl žalobce uplatňovat řádně svá procesní práva. Této námitce soud nepřisvědčil.

35. Ačkoli je pravdou, že děkanka ve výzvě k seznámení se s podklady ze dne 13. 3. 2023 neuvedla konkrétní zákonné ustanovení, na jehož základě zahájila řízení o ukončení žalobcova studia, samo o sobě to nemůže vést ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Z výzvy je zcela zřejmé, že žalobce porušil své studijní povinnosti, a právě proto bylo zahájeno řízení o ukončení studia. To odpovídá důvodu pro ukončení studia dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, což lze ze samotného obsahu výzvy jednoduše dovodit. Nelze přehlédnout, že ve výzvě byl žalobce podrobně poučen o svých právech a možnostech dalšího postupu v řízení o ukončení studia.

36. Pro úplnost lze uvést, že oznámení o zahájení řízení není správním rozhodnutím dle ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto se na něj stricto sensu nevztahuje ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu upravujícího náležitosti správního rozhodnutí.

37. Co se týče délky lhůty k seznámení se se spisem, soud nepřiměřenost nespatřuje ani ve skutečnosti, že žalobce byl studentem studující v kombinované formě studia, ani v samotné délce lhůty. Sedmidenní lhůta je i s ohledem na charakter řízení dostatečná. Lze též přisvědčit žalovanému, pokud uvedl, že žalobce mohl požádat o prodloužení lhůty pro seznámení se se spisem, což neučinil. IV.C K námitce absence otisku úředního razítka 38. Soud se také zabýval žalobcovým poukazem na skutečnost, že na rozhodnutí o ukončení studia, ale i na všech rozhodnutích předcházejících napadenému rozhodnutí, absentoval otisk úředního razítka. Ani tato námitka není důvodná.

39. Jak soud již výše uvedl, žalovaný se i této námitce v žalobou napadeném rozhodnutí věnoval. Jeho odůvodnění přitom splňuje veškeré požadavky, aby bylo možno takové odůvodnění označit za řádné.

40. Dle § 69 odst. 1 správního řádu je skutečně jednou z náležitostí správního rozhodnutí otisk úředního razítka. Jeho absence tedy skutečně představuje formální vadu. K tomu lze ovšem poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, čj. 1 As 267/2015–38, dle něhož „chybějící otisk úředního razítka či podpis úřední osoby nebo chyba v označení správního orgánu zpravidla nepředstavují podstatné vady, nezpůsobují–li pochybnost o pravé podstatě a druhu písemnosti (srov. rozsudek ze dne 21. 4. 2004, č. j. 2 Azs 5/2004 – 48, ze dne 20. 1. 2011, č. j. 8 As 47/2010 – 81 či ze dne 25. 11. 2003, č. j. 7 A 82/2002 – 40).“ 41. Žalobce sám ani neuvádí, že by v nyní posuzované věci jakákoli pochybnost o „pravé podstatě a druhu písemnosti“ měla vzniknout. Naopak, i z procesního postupu samotného žalobce je patrné, že jednoznačně věděl, jakou „písemnost“ napadl odvoláním, tj. že se jednalo o rozhodnutí děkanky o ukončení studia. Ani krajský soud v tomto ohledu žádné pochybnosti nemá. IV.D Ke zbylé žalobní argumentaci 42. Žalobce opakovaně uvedl, že mohlo dojít k porušení zásady rovného zacházení a legitimního očekávání, zásady legality i jeho práva na řádný průběh studia, a to v souvislosti s nevyhověním žádosti o přerušení studia, zkrácením maximální doby studia a nepovolením překročení maximální délky studia. Blíže tyto námitky však nikterak nerozvedl. Z žaloby není vůbec zřejmé, jak konkrétně měl být žalobce skutečně zkrácen na svých právech.

43. Pokud jde o nevyhovění žalobcově žádosti o přerušení studia, lze uvést, že žalobce byl vyzván, aby své důvody, pro něž by mohla děkanka žádosti o přerušení studia vyhovět, řádně uvedl a podložil důkazy. S ohledem na to, že tak žalobce neučinil, nemohla mu děkanka vyhovět, což rovněž v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla.

44. Konkrétní doba, o kterou děkanka zkrátila žalobci maximální dobu studia, má oporu v pravidlu zakotveném v čl. 9 odst. 3 studijního řádu, dle něhož jeden semestr odpovídá 30 kreditům. Jelikož děkanka uznala žalobci předměty v rozsahu 91 kreditů, pak to zcela odpovídá zkrácení maximální doby studia o tři semestry. Z ničeho neplyne, že by tím měla být porušena zásada rovného zacházení (žalobce ani neuvedl, že by snad děkanka vůči jiným studentům postupovala bezdůvodně jinak), ani to, jaké konkrétní legitimní očekávání mohlo žalobci vůbec vzniknout.

45. Rozporný se zásadou rovného zacházení by mohl být naopak opačný přístup. Lze totiž argumentovat, že by nebylo spravedlivé, pokud by žalobce měl stanovenou maximální dobu studia při okolnosti uznání co do počtu kreditů většiny studijních povinností stejnou jako studenti, kteří by studium teprve začínali a museli by při plnění svých studijních povinností vynaložit nepoměrně větší úsilí ve vztahu k množství studijních povinností.

46. Pokud byl termín konání státních závěrečných zkoušek dle přijatého harmonogramu akademického roku 2022/2023 stanoven na období od 23. 1. 2023 do 3. 2. 2023 a konečný termín odevzdání diplomové práce na 2. 1. 2023 (což žalobce ani nerozporuje), pak žalobce samozřejmě nemohl rozumně předpokládat, že by mohl splnit své studijní povinnosti do 21. 4. 2023. Jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, bylo by zcela nelogické, kdyby měl žalobce splnit své studijní povinnosti poté, co by marně uplynul poslední termín státní závěrečné zkoušky, ke které by se mohl žalobce přihlásit.

47. Žalobci tudíž žádné legitimní očekávání stran maximální délky do 21. 4. 2023 studia nevzniklo. Rozhodnutí, jímž děkanka nevyhověla žalobcově žádosti o prodloužení maximální délky studia, tak v rozporu s ochranou legitimního očekávání žalobce být nemůže. Žalobce pak ani neuvádí, v čem mělo v daném ohledu dojít k porušení zásady legality. Krajský soud žádnou takovouto vadu neshledal.

V. Závěr a náklady řízení

48. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K Námitkám nepřezkoumatelnosti IV.B K námitce porušení procesních práv IV.C K námitce absence otisku úředního razítka IV.D Ke zbylé žalobní argumentaci V. Závěr a náklady řízení