61 A 4/2023– 74

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobce: Bossink Nutzfahrzeuge GmbH se sídlem Weiner 173, 48607, Ochtrup, Nordrhein–Westfalen, Spolková republika Německo zastoupený advokátem Mgr. Janem Aulickým se sídlem Za Tiskárnou 327, 381 01 Český Krumlov proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. MD/1783/2022/110, čj. MD–1783/2022–110/11, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. MD/1783/2022/110, čj. MD–1783/2022–110/11, se ve výrocích I. c), I. d), I. e) a II. ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 614 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ODSH 107525/2021/evkr, čj. KUJCK 109865/2022, shledal žalobce vinným z přestupků dle § 35 odst. 2 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Uvedeného se dle výroku I. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil tím, že: a) Porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zákona o silniční dopravě, ve spojení s čl. 34 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014, o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkající se silniční dopravy (dále jen „nařízení č. 165/2014“), když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Dne 29. 9. 2021 v 9:17 hod. na silnici I/3 Planá, okres České Budějovice, provedla policie silniční kontrolu za kontrolované období od 1. 9. 2021 do 29. 9. 2021, a to u nákladního motorového vozidla registrační značky (dále jen „RZ“) X o největší povolené hmotnosti 18 000 kg, vybaveného digitálním tachografem, v čase kontroly provozovaného žalobcem při mezinárodní silniční dopravě pro vlastní potřebu, bez nákladu (dále jen „vozidlo č. 1“), v době kontroly řízené R. W., narozeným dne X. Při předmětné kontrole bylo policií odhaleno, že blíže nezjištěný řidič v době od 8:34 hod. do 8:45 hod. dne 29. 9. 2021 řídil vozidlo č. 1, aniž by používal svoji kartu řidiče, přičemž bylo zjištěno, že neměl ve slotu č. 1 digitálního tachografu tohoto vozidla vloženou kartu řidiče [výrok I. část A. bod 1)]. Porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zákona o silniční dopravě, ve spojení s čl. 34 odst. 3 písm. b) nařízení č. 165/2014, když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Při předmětné kontrole bylo policií odhaleno, že řidič vozidla č. 1 R. W . zpětně na kartu řidiče č. X nedoplnil činnosti za období od 03:34 hod. dne 14. 9. 2021 do doby zahájení silniční kontroly, tj. do 09:17 hod. dne 29. 9. 2021 [výrok I. část A. bod 2)]. b) Porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zákona o silniční dopravě, ve spojení s čl. 34 odst. 1 nařízení č. 165/2014, když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Dne 29. 9. 2021 v 09:09 hod. na silnici I/3 Planá, okres České Budějovice, provedla policie silniční kontrolu za kontrolované období od 1. 9. 2021 do 29. 9. 2021, a to u nákladního motorového vozidla RZ X o největší povolené hmotnosti 18 000 kg, vybaveného digitálním tachografem, v čase kontroly provozovaného žalobcem při mezinárodní silniční dopravě pro vlastní potřebu, bez nákladu (dále jen „vozidlo č. 2“), v době kontroly řízené S. H., narozeným dne X. Při předmětné kontrole odhaleno, že blíže nezjištěný řidič v době od 8:34 hod. do 8:45 hod. dne 29. 9. 2021 řídil vozidlo č. 2, aniž by používal svou kartu řidiče, přičemž bylo zjištěno, že neměl ve slotu č. 1 digitálního tachografu tohoto vozidla vloženou kartu řidiče [výrok I. část B. bod 1)]. Porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zákona o silniční dopravě, ve spojení s čl. 36 odst. 2 nařízení č. 165/2014, když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Při předmětné kontrole řidič S. H. nepředložil ke kontrole svou kartu řidiče, záznamové listy pro daný den a záznamové listy použité řidičem v předcházejících 28 dnech a veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daný den v předcházejících 28 dnech [výrok I. část B. bod 2)]. c) Porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zákona o silniční dopravě, ve spojení s čl. 34 odst. 1 nařízení č. 165/2014, když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Dne 29. 9. 2021 v 09:50 hod na silnici I/3 Planá, okres České Budějovice, provedla policie silniční kontrolu za kontrolované období od 1. 9. 2021 do 29. 9. 2021, a to u nákladního motorového vozidla RZ X o největší povolené hmotnosti 18 000 kg, vybaveného digitálním tachografem, v čase kontroly provozovaného žalobcem při mezinárodní silniční dopravě pro vlastní potřebu, bez nákladu (dále jen „vozidlo č. 3“), v době kontroly řízené panem B. D., narozeným dne X. Při předmětné kontrole bylo odhaleno, že blíže nezjištěný řidič dne 29. 9. 2021 v době od 8:35 hod. do 8:46 hod. řídil vozidlo č. 3, aniž by používal svoji kartu řidiče, přičemž bylo zjištěno, že neměl ve slotu č. 1 digitálního tachografu tohoto vozidla vloženou kartu řidiče [výrok I. část C. bod 1)]. Porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zákona o silniční dopravě, ve spojení s čl. 34 odst. 3 písm. b) nařízení č. 165/2014, když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Při předmětné kontrole bylo odhaleno, že řidič B. D. zpětně na kartu řidiče č. X nedoplnil činnosti za období od půlnoci dne 1. 9. 2021 do doby zahájení silniční kontroly, tj. do 09:50 hod. dne 29. 9. 2021 [výrok I. část C. bod 2)]. d) Porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zákona o silniční dopravě, ve spojení s čl. 34 odst. 1 nařízení č. 165/2014, když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Dne 29. 9. 2021 v 09:00 hod. na silnici I/3 Planá, okres České Budějovice, provedla policie silniční kontrolu za období od 1. 9. 2021 do 29. 9. 2021, a to u nákladního motorového vozidla RZ X o největší povolené hmotnosti 18 000 kg, vybaveného digitálním tachografem, v čase kontroly provozovaného žalobcem při mezinárodní silniční dopravě pro vlastní potřebu, bez nákladu (dále jen „vozidlo č. 4“), v době kontroly řízené panem M. V., narozeným dne X. Při předmětné kontrole bylo odhaleno, že blíže nezjištěný řidič dne 29. 9. 2021 v době od 8:34 hod. do 8:46 hod. řídil vozidlo č. 4, aniž by používal svoji kartu řidiče, přičemž bylo zjištěno, že neměl ve slotu č. 1 digitálního tachografu tohoto vozidla vloženou kartu řidiče [výrok I. část D. bod1)]. Porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zákoně o silniční dopravě, ve spojení s čl. 34 odst. 3 písm. b) nařízení č. 165/2014, když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Při předmětné kontrole bylo odhaleno, že řidič M. V. zpětně na kartu řidiče č. X nedoplnil činnosti za období od půlnoci dne 1. 9. 2021 do doby zahájení silniční kontroly, tj. do 09:00 hod. dne 29. 9. 2021 [výrok I. D. bod 2)].

2. Výrokem II. svého rozhodnutí správní orgán prvního stupně žalobci uložil dle § 35 odst. 9 písm. b) zákona o silniční dopravě pokutu ve výši 100 000 Kč s tím, že na úhradu pokuty se v souladu s § 35f odst. 2 zákona o silniční dopravě započte částka ve výši 100 000 Kč ze čtyř kaucí po 25 000 Kč (výrok III.). Výrokem IV. rozhodnutí správní orgán prvního stupně žalobci uložil povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Uvedené rozhodnutí bylo vydáno poté, co žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. MD/1783/2022/110, čj. MD–1783/2022–110/4, zrušil dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. ODSH 107525/2021/evkr, čj. KUJCK 133805/2021, a mj. správní orgán prvního stupně zavázal k zastavení řízení o jím vytčených skutcích a zahájit řízení nové.

4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že text uvedený: * v jeho návětí znějící „zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zák. o silniční dopravě‘)“ se nahrazuje textem „zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen ‚zák. o silniční dopravě‘)“. * ve výroku I. části B. bodu 2) znějící „když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Při předmětné kontrole řidič pan S. H. Policii ČR nepředložil ke kontrole svou kartu řidiče, záznamové listy pro daný den a záznamové listy použité řidičem v předcházejících 28 dnech a veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daný den v předcházejících 28 dnech“ se nahrazuje textem „když nezajistil, aby při předmětné kontrole dne 29. 9. 2021 řidič pan S. H. měl u sebe záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku za stanovené období a tyto záznamy předložil Policii ČR. Řidič pan S. H. ke kontrole nepředložil svou kartu řidiče, veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daný den v předcházejících 28 dnech ani záznamové listy, které odpovídají shora uvedenému období, během kterého řídil vozidlo vybavené analogovým tachografem“. * ve výroku II. znějící „podle § 35 odst. 9 písm. b) zák. o silniční dopravě: pokuta ve výši 100 000 Kč (slovy jedno sto tisíc korun českých)“ se nahrazuje textem „podle § 35 odst. 7 písm. b) zák. o silniční dopravě: pokuta ve výši 75 000 Kč (slovy sedmdesát pět tisíc korun českých)“. * ve výroku III. znějící „Pokuta je splatná dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Na úhradu pokuty se v souladu s § 35f odst. 2 zák. o silniční dopravě započte částka ve výši 100 000 Kč ze čtyř kaucí po 25 000 Kč vybraných dne 29. 9. 2021 dle stvrzenek po [sic] pořadovými čísly: 020755, 0001391, 020754 a 0001392.“ se nahrazuje textem „Obviněnému se podle § 95 odst. 1 zák. o odpovědnosti za přestupky, podle § 79 odst. 5 správního řádu a ve spojení s § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhl. č. 520/2005 Sb.“), ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (slovy jeden tisíc korun českých).“ * ve výroku IV. znějící „Obviněnému se podle § 95 odst. 1 zák. o odpovědnosti za přestupky, podle § 79 odst. 5 správního řádu a ve spojení s § 6 odst. 1 vyhl. č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhl. č. 520/2005 Sb.“), ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (slovy jeden tisíc korun českých).“ se nahrazuje textem „Podle § 35f odst. 2 zák. o silniční dopravě se kauce ve výši 100 000 Kč vybraná ze čtyř kaucí po 25 000 Kč dne 29. 9. 2021 (dle stvrzenek pod pořadovými čísly 020755, 0001391, 020754 a 0001392) dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí započítává na zaplacení uložené pokuty ve výši 75 000 Kč a uhrazení nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Obviněný proto není povinen nic platit. Podle § 35f odst. 2 věty druhé zák. o silniční dopravě se zbývající část z kaucí vybraných od obviněného dne 29. 9. 2021 ve výši 24 000 Kč (po započtení kaucí na zaplacení uložené pokuty a nákladů řízení), vrátí obviněnému, a to postupem a ve lhůtě dle ust. § 35f odst. 3 zák. o silniční dopravě.“ 5. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

6. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 20. 1. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

7. Úvodem žaloby se žalobce vymezuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí s tím, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nezákonná, žalobou napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné.

8. První námitkou žalobce brojí proti nedostatečnému a nezákonnému vypořádání vznesené odvolací námitky týkající se charakteru prováděné činnosti, která je stěžejní pro výklad toho, zda je dopravce povinen zajistit povinnost řidičů vést záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Zákon o silniční dopravě (§ 2 odst. 2) přitom vymezuje pojem silniční doprava pro vlastní potřebu tak, že musí být realizována podnikatelská činnost dopravce. Toto ustanovení nedopadá na přepravu vozidel z místa koupě do místa jejich registrace v domovském státě. Uvedené nelze označit za samostatnou podnikatelskou činnost, jedná se toliko o přípravu na další provozování podnikatelské činnosti, tedy činnost specifickou a nepodřaditelnou pod charakter silniční dopravy ve smyslu zákona o silniční dopravě. Napadeným rozhodnutím bylo nesprávně konstatováno, že je povinností dopravce i v těchto případech vést a zajišťovat vedení záznamu o době řízení vozidla. Napadeným rozhodnutím citovaný výklad čl. 3 písm. h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkající se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (dále jen „nařízení č. 561/2006“) je nesprávný. Toto ustanovení upravuje neobchodní přepravu zboží, v posuzované věci žádné zboží přepravováno nebylo, jednalo se pouze o převoz vozidla. Rozhodným pro posouzení věci je účel prováděné činnosti.

9. Příslušná ustanovení zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 34 odst. 1 nařízení č. 165/2014 je třeba vykládat tak, že při tomto způsobu převozu vozidla není povinností mít aktivováno záznamové zařízení o průběhu provozu vozidla a rovněž předkládat záznamové listy pro daný den a veškeré ručně provedené záznamy a výtisky (v posuzované věci požadované ode dne 1. 9. 2021 do dne 29. 9. 2021). Vzhledem k datu nabytí vlastnického práva (dne 28. 9. 2021) to u žalobce ani nebylo fakticky možné. Z vymezení skutku plyne, že povinnost vést záznamy počíná okamžikem převzetí vozidla.

10. Žalovaný rovněž nesprávně vykládá výjimky z povinností, jejichž porušení je žalobci kladeno za vinu. Jedná se zejména o výjimku dle čl. 3 písm. g) nařízení č. 561/2006, kterou žalovaný odmítl aplikovat, neboť ji restriktivně vztahuje pouze na vozidla, která doposud nebyla nikde registrována. Dle žalobce je nutno pojem „nové vozidlo, které ještě nebylo uvedeno do provozu“ vztáhnout k okamžiku nabytí tohoto vozidla subjektem, který ho pořídil.

11. Žalobce dále zpochybňuje postup spočívající v tom, že řízení o přestupcích bylo usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 12. 8. 2022 zastaveno a následně bylo zahájeno nové řízení. Toto usnesení bylo nesprávně doručeno žalobcovu zástupci, přestože nebyl k zastupování žalobce v novém řízení zmocněn, tudíž mělo být doručováno přímo žalobci. S výjimkou § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu je zmocnění omezeno pouze pro samotné řízení, do podání žaloby tudíž fakticky nebylo vůči žalobci řízení ve věci řádně zahájeno.

12. V souvislosti s uvedeným žalobce namítá nezákonnost z důvodu porušení zásady ne bis in idem plynoucí z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Se žalobcem bylo doručením příkazu dne 6. 10. 2021 zahájeno řízení zastavené následně usnesením ze dne 12. 8. 2022 z důvodu dle § 86 odst. 1 písm. a) správního řádu (uvedené skutky se nestaly). Dne 15. 8. 2022 bylo se žalobcem zahájeno nové řízení, byť předmětné skutky byly vymezeny poněkud odlišným způsobem, žalobce v nich shledává totožnost skutků. Napadené rozhodnutí tedy bylo vydáno ve věci, o níž bylo jiným pravomocným rozhodnutím konstatováno, že skutky se nestaly. Následně žalobce činí srovnání základních znaků skutků relevantních pro namítanou totožnost skutků, tj. výroku I. písm. A, B, C a D rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 7. 9. 2022 s výroky usnesení o zastavení řízení ze dne 12. 8. 2023. Dle žalobce se vymezené skutky týkají stejného vozidla, stejné osoby, stejného časového období, přičemž v usnesení o zastavení řízení se konstatuje, že řidič nepředložil záznamové listy, v napadeném rozhodnutí (resp. v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) se konstatuje, že vozidlo bylo řízeno ve vymezeném období bez použití karty řidiče. Skutek je tedy popsán v totožných rysech shodným způsobem.

13. Žalobce rovněž namítá, že změna vymezení skutku v čl. I. písm. b) napadeného rozhodnutí je změnou, kterou nemůže žalovaný v rámci přezkumné pravomoci učinit (byť to žalovaný považuje za formulační nedostatek nemající vliv na zákonnost rozhodnutí). Dle žalobce mělo být v rámci přestupkového řízení rozhodováno o skutku, který mu je kladen za vinu, aby zůstala zachována totožnost skutku. Označenou změnou došlo ke změně popisu skutkové podstaty, kterou nelze zhojit pouze v rámci odvolacího řízení. Postup žalovaného proto odporuje § 89 a § 90 správního řádu. V rámci přezkumného pravomoci je žalovaný oprávněn měnit napadené rozhodnutí, nikoli však totožnost skutku. Ač se změna napadeného rozhodnutí jeví jako formální, výrok napadeného rozhodnutí konstatuje, že řidič S. H. nepředložil kartu řidiče a záznamové listy, nicméně přestupkově postihovatelné je vůči žalobci pouze nezajištění vedení záznamu o době řízení vozidla.

14. Žalobce má rovněž za to, že v rámci odvolacího řízení nebyl řádně seznámen před vydáním rozhodnutí se změnou, kterou zamýšlel žalovaný učinit, především ve vztahu k úpravě skutkové věty výroku, když tato změna nekonvenuje s tím, jak bylo řízení zahájeno.

15. Žalobce závěrem shrnuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, řádně se nevypořádává se všemi odvolacími námitkami, je zatíženo nesprávným právním hodnocením věci popsaným žalobními body, porušuje zásadu ne bis in idem a je tudíž nezákonné.

16. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný se k žalobě vyjádřil velmi obšírně, přičemž nejprve podrobně shrnul průběh dosavadního řízení. Stejně obsáhle pak pojednal i žalobní námitky.

18. K námitce směřující do aplikace a interpretace příslušných ustanovení zákona o silniční dopravě a nařízení č. 561/2006 týkajících se výjimky pro povinnost používat digitální tachograf zabudovaný ve vozidle žalovaný uvedl, že tato námitka se překrývá s námitkou odvolací. Dle žalovaného je jízda bez karty řidiče vložené v digitálním tachografu vozidla možná tam, kde vozidlo sice záznamovým zařízením vybavené je, avšak jeho používání není povinné, ať už z důvodu povahy přepravy nebo z důvodu určení a typu vozidla. S odkazem na § 2 odst. 1 zákona o silniční dopravě žalovaný považuje žalobcovu argumentaci za lichou, neboť i případné přemisťování vozidel bez nákladu je nutno považovat za silniční dopravu. Výjimka dle čl. 3 písm. g) nařízení č. 561/2006 na posuzovanou věc nedopadá; vztahuje se pouze na nová vozidla, tj. toliko ta, která ještě nebyla uvedena do provozu, resp. nebyly jim přiděleny státní poznávací značky. Účinek předmětné výjimky nelze rozšiřovat nad její rámec, k čemuž žalovaný odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 28. 7. 2011, Andreas Michael Seeger, C–554/09, ECLI:EU:C:2011:523).

19. Skutečnost, že žalobce pouze převážel vozidla, jej nezbavuje povinnosti dodržovat požadavky stanovené zákonem o silničním provozu. Dle žalovaného se obdobným zabýval i Evropský parlament, který odpověděl na otázku č. E–012656/2013 dne 19. 12. 2013 v tom smyslu, že nařízení č. 561/2006 nestanovuje žádnou výjimku pro řidiče ojetých vozidel, byť nově zakoupených, z místa koupě do místa jejich další registrace. Ani řidičem při silniční kontrole předložená registrační knížka pro vozidla s červenou SPZ na uvedeném nic nemění. V situaci, kdy vozidla č. 1 až č. 4 přesahovala 7,5 tun, nelze využít výjimku vymezenou v čl. 3 písm. h) nařízení č. 561/2006 a jsou tak zachovány požadavky ohledně vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku prostřednictvím tachografů vymezené nařízením č. 165/2014. Tomu odpovídá právní úprava obsažená v § 1 odst. 4 zákona o silniční dopravě. Byť nebylo prokázáno, že by se jednalo o neobchodní přepravu vozidel, tak činila–li největší povolená hmotnost vozidel 18 tun, bylo povinností žalobce zajistit dodržení požadavků na vedení záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, včetně jejich předložení.

20. K žalobní námitce zpochybňující postup žalovaného, který oznámení o zahájení nového řízení o přestupku zaslal toliko žalobcovu zástupci, žalovaný s odkazem na relevantní ustanovení a judikaturu uvedl, že žalobce plnou moc udělil k zastupování v řízení vedeném u žalovaného pod sp. zn.: ODSH 107525/2021/evkr. V daném spise je řízení pod uvedenou sp. zn. po celou dobu vedeno. Dle žalovaného z obsahu předložené plné moci plyne, že zmocnění právního zástupce trvá po dobu, kdy bude řízení vedeno ve spise pod danou spisovou značkou. V nynějším řízení nebylo ani zapotřebí doručovat přímo žalobci dle § 34 odst. 2 správního řádu, protože správní orgán prvního stupně žalobci neukládal povinnost něco osobně konat.

21. Žalovaný se vymezil rovněž proti žalobní námitce, že žalobce byl shledán vinným pro skutky, pro které bylo řízení zastaveno. Žalovaný si je vědom principů, na nichž jsou založeny zásady ne bis in idem, resp. res iudicata. K uvedenému nejprve odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a příslušná ustanovení správního řádu, zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) a zákona o silniční dopravě [§ 35 odst. 2 písm. h)] s tím, že je nezbytné rozlišovat, zda dopravce nezajistí, aby vozidlo bylo záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku vybaveno a tím, aby záznamy řidič řádně vedl, neboť (byť jsou obě shora uvedené povinnosti vymezeny v § 27 zákona o silniční dopravě) jejich porušení je naplněno rozdílným protiprávním jednáním. V posuzované věci bylo dle žalovaného nutno protiprávní jednání žalobce kvalifikovat jako porušení § 27 zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil tím, že nezajistil, aby řidiči č. 1, č. 3 a č. 4 vedli řádně záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, tedy nikoliv jako nepředložení těchto záznamů, neboť tento skutek se ve skutečnosti nestal.

22. Jelikož nebylo možné konstatovat, že vozidla byla v době jejich zastavení řízena bez karty řidiče vložené v digitálním tachografu, neboť se v uvedený čas již nepohybovala, nebylo možné ani dospět k závěru, že vozidla řídili konkrétně jmenovaní řidiči. Dle žalovaného nebylo možné uvažovat o tom, že by změnou času, způsobu a osob, prostřednictvím kterých došlo ke spáchání skutku, mohla být zachována totožnost skutků. Po zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 12. 2021 nemohl být zvolen jiný postup než ten, že se pro část skutků řízení zastavilo a žalobce byl v oznámení o zahájení řízení s ním vedeném v novém projednání řádně vyrozuměn o tom, pro které (správně skutkově vymezené a právně kvalifikované) skutky s ním je řízení vedeno. Dle žalovaného nelze ty skutky, o kterých bylo rozhodnuto rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 12. 2021, považovat za shodné. V posuzované věci proto bylo žalobcovo protiprávní jednání vymezeno jakožto porušení § 27 zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil tím, že nezajistil, aby blíže nezjištění řidiči vedli řádně záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku v konkrétně vymezeném časovém období prostřednictvím zaznamenání doby řízení vozidla do karty řidiče. Jednalo se tedy o zcela jiné skutky, neboť vytýkané skutky spáchal žalobce prostřednictvím zcela jiných osob a ve zcela jiném časovém období. V posuzované věci dle žalovaného nebyla zachována ani totožnost jednání (odlišné vymezení osoby řidiče, jehož záznam nebyl veden řádně), ani není dána totožnost následku (rozdílně vymezené časové období, kdy mělo k nezajištění řádného vedení záznamů dojít). Obdobně tomu bylo u druhého typu vytýkaných porušení.

23. Žalovaný nemohl vady rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 12. 2021 zhojit v rámci odvolacího řízení, jelikož by musel nahradit výrokovou část i její odůvodnění. Dle žalovaného se jednalo o dva různé samostatné skutky, o nichž bylo třeba nejprve řízení zastavit a následně zahájit nové řízení pro podezření ze spáchání nových skutků, neboť se jednalo o jiné skutky, než pro které bylo řízení vedeno a o nichž rozhodl správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 2. 12. 2021. V opačném případě by mohl žalobce namítat, že řízení bylo zahájeno pro jiný skutek, než pro který byl shledán vinným. Žalovaný tedy zvoleným postupem zohlednil rovněž právní postavení žalobce, aby byla zachována veškerá jeho práva na procesní obranu.

24. Žalovaný se dále vymezuje proti namítané změně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 7. 9. 2022, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustil porušením § 27 zákona o silniční dopravě ve spojení s čl. 36 odst. 2 nařízení č. 165/2014 tím, že nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, když při silniční kontrole konané dne 29. 9. 2021 na silnici I/3, Planá, okres České Budějovice, řidič č. 2 nepředložil svou kartu řidiče č. 2, záznamové listy pro daný den, záznamové listy použité v předcházejících 28 dnech a veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daný den a v předcházejících 28 dnech. Dle žalovaného popis skutku, jak jej učinil správní orgán prvního stupně, částečně odpovídal popisu žalobcova protiprávního jednání (žalobce nezajistil, aby řidič č. 2 při kontrole předložil kartu řidiče, případně záznamové listy nebo doklady prokazující, že v předmětném časovém období vozidlo neřídil, které měl mít v okamžiku silniční kontroly u sebe), přičemž žalobce nerozporoval, že se tohoto jednání dopustil. Žalovaný připouští, že se správní orgán prvního stupně dopustil formulační nepřesnosti v dané části výroku, nicméně tento nedostatek nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. V průběhu řízení bylo předmětné protiprávní jednání prokázáno, neboť bylo postaveno najisto, že řidič č. 2 při silniční kontrole nepředložil ani kartu řidiče č. 2, ani záznamové listy, případně ani doklady prokazující, že neřídil. Zároveň byl vytýkaný skutek v textu příslušné části výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dostatečně srozumitelně vymezen. Dle žalovaného změnou uvedenou ve výroku I. písm. b) napadeného rozhodnutí ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu nedošlo ke změně popisu skutkové podstaty vytýkaného porušení, ale pouze k přípustné konkretizaci popisu skutku, tj. ke zpřesnění výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

25. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

27. Žaloba je částečně důvodná. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 28. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; této námitce krajský soud nepřisvědčil.

29. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

30. Žalobce formuloval námitku nepřezkoumatelnosti zcela obecně. K jejímu vypořádání proto i krajský soud přistoupil v téže rovině obecnosti s tím, že žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal. Žalobce v textu žaloby zmiňuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí celkem dvakrát, ovšem v podstatě toliko jako důvod pro podání žaloby (věta poslední bodu II. žaloby), resp. jako konstatování (věta první bodu V. žaloby), aniž by současně soudu alespoň v minimálním rozsahu předestřel své úvahy o tom, z jakých konkrétních důvodů trpí napadené rozhodnutí touto vytýkanou vadou. Vzhledem k tomu, že žalobce v obou bodech, kdy nepřezkoumatelnost vytýká, hovoří rovněž o nezákonnosti napadeného rozhodnutí, nezbývá soudu než podotknout, že nepřezkoumatelnost principiálně není důsledkem případné nezákonnosti správního rozhodnutí a tyto vady nelze libovolně směšovat či zaměňovat. V případě nepřezkoumatelného rozhodnutí totiž není možné jeho zákonnost vůbec posoudit. Pouhý žalobcův nesouhlas s posouzením věci či případná nezákonnost nezakládá automaticky nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů. IV.B K námitkám zpochybňujícím aplikaci a interpretaci příslušných ustanovení zákona o silniční dopravě a nařízení č. 561/2006 31. Žalobce je přesvědčen, že na posuzovanou věc dopadá výjimka [viz čl. 3 písm. g) nařízení č. 561/2006] pro povinnost používat digitální tachograf zabudovaný ve vozidle s tím, že se jednalo o přepravu mimo působnost uvedeného nařízení, neboť přeprava nebyla prováděna za obchodním účelem. Tato námitka není důvodná.

32. Dle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 165/2014 platí, že „Tachografy musí být namontovány a používány ve vozidlech, která jsou registrována v členských státech a používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží a na která se vztahuje nařízení (ES) č. 561/2006“ (důraz doplněn).

33. Dle čl. 3 písm. g) nařízení č. 561/2006, se toto nařízení se nevztahuje na silniční dopravu „vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby, a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu“ (důraz doplněn).

34. Dle čl. 4 písm. a) nařízení č. 561/2006, se silniční dopravou rozumí „doprava prováděná po veřejných pozemních komunikacích prázdnými nebo loženými silničními vozidly používanými pro přepravu cestujících nebo zboží“ (důraz doplněn).

35. Dle § 2 odst. 1 zákona o silniční dopravě je silniční doprava „souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob (linková osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostná osobní doprava, taxislužba), zvířat a věcí (nákladní doprava) vozidly, jakož i přemísťování vozidel samých po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu“ (důraz doplněn).

36. Dle § 27 zákona o silniční dopravě „[z]ahraniční dopravci provozující silniční dopravu velkými vozidly, na kterou se v plném rozsahu použije přímo použitelný předpis Evropské unie upravující harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy nebo Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR)4), jsou povinni zajistit, aby řidiči– řádně vedli záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, dodržovali požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku měli u sebe a předložili je při kontrole. Zahraniční dopravci jsou dále povinni zajistit, aby ve velkém vozidle při jeho provozu byly doklady podle § 3 odst. 1 písm. b). Na zahraniční dopravce se rovněž vztahuje povinnost uvedená v § 9 odst. 1 písm. a). Provozuje–li zahraniční dopravce silniční dopravu najatým vozidlem, je povinen zajistit též splnění podmínek uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) až f)“.

37. Pod pojem silniční doprava tedy lze zahrnout nejen situace, kdy vozidla přepravují náklad, ale i samotné přemísťování vozidel bez nákladu. Neobstojí tudíž argument žalobce, že v posuzované věci se nejednalo o výkon podnikatelské činnosti; ten je v uvedeném kontextu naprosto irelevantní, neboť žalobce byl jako zahraniční dopravce povinen rovněž při přemísťování vozidla respektovat povinnosti plynoucí z výše citovaného § 27 zákona o silniční dopravě. Na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že žalobce vozidlo zakoupil v Rakousku a převážel jej přes Českou republiku, kde bylo registrováno a kde proběhla evidenční kontrola, aby jej mohl přihlásit ve svém domovském státě (Spolková republika Německo). Stejně tak je nevýznamné, že vozidlo bylo vybaveno tzv. červenou poznávací značkou, která slouží k tomu, aby vlastník mohl nově nabyté vozidlo přepravit před přidělením standardní státní poznávací značky, ovšem bez ohledu na to, zda se jedná o vozidlo nové, či vozidlo, které již dříve bylo registrováno, resp. uvedeno do provozu předchozím vlastníkem (jak tomu bylo v posuzované věci).

38. Co se týče shora citovaného znění výjimky dle čl. 3 písm. g) nařízení č. 561/2006, ve smyslu uplatněné námitky by se na žalobce měla vztahovat část týkající se nových vozidel, která ještě nebyla uvedena do provozu. O takové vozidlo se ale v posuzované věci nejednalo, jak lze seznat ze shora uvedeného; vozidlo nebylo nové (což žalobce ani nezpochybňuje) ani dosud neregistrované, do provozu již zjevně uvedeno bylo předchozím vlastníkem a mělo rovněž přidělenu státní poznávací značku. Žalovaný proto nepochybil, když na posuzovanou věc tuto výjimku nevztáhl. IV.C K námitce vad doručování 39. Pro hodnocení posuzované věci je dále zcela zásadní námitka, kterou žalobce napadá postup správního orgánu prvního stupně, který poté, co řízení o přestupcích zahájené dne 12. 10. 2021 (vedené pod sp. zn. ODSH 107525/2021/evkr) usnesením ze dne 12. 8. 2022 ve všech bodech vyjma výroku I. části B bodu 2) zastavil, dne 15. 8. 2022 usnesením zahájil nové řízení (vedené opět pod sp. zn. ODSH 107525/2021/evkr) a téhož dne dalším usnesením rozhodl o spojení nově zahájeného řízení s řízením již dříve vedeným pod sp. zn. ODSH 107525/2021/evkr a zahájeným dne 12. 10. 2021. Žalobce v tomto ohledu brojí proti tomu, že usnesení o zahájení řízení ze dne 15. 8. 2022 bylo doručeno jeho zástupci (Mgr. Aulický), byť mělo být doručováno přímo žalobci, neboť žalobce na základě plné moci zmocnil zástupce toliko k tomu, aby jej zastupoval v řízení zahájeném dne 12. 10. 2021. S ohledem na uvedené nebylo vůči žalobci řízení vůbec řádně zahájeno. Tuto námitku soud akceptoval.

40. Dle § 33 odst. 1 správního řádu si účastník „může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce“. Dle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení tak může učinit „pro celé řízení“, dle písm. c) pak rovněž „pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu“ (tzv. prezidiální plná moc).

41. V posuzované věci je ve správním spise doloženo, že žalobce udělil plnou moc toliko pro řízení ve smyslu § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu, neboť v jejím textu je specifikováno, že je udělena k „zast. v řízení vedeném u Krajského úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 6. 10. 2021 č.j. KUJCK 110066/2021, sp. zn. ODSH 107525/2021/evkr“. Tato plná moc náležitosti prezidiální plné moci ve smyslu shora citovaného ustanovení nesplňuje, není tedy pochyb o tom, že nebyla udělena pro neurčitý počet řízení. Naopak je zřejmé, že byla udělena toliko pro řízení zahájené dne 12. 10. 2021 (doručením příkazu žalobci) a vedené pod sp. zn. ODSH 107525/2021/evkr. Datum 6. 10. 2021 koresponduje s datem vydání příkazu, proti němuž žalobce dne 18. 10. 2021 podal odpor. Není tedy pochyb o tom, že v posuzované věci tzv. prezidiální plná moc ve smyslu definovaném správním řádem udělena nebyla.

42. Dle závěrů Nejvyššího správního soudu „se vždy musí hledět na úmysl zmocnitele a zmocněnce při sepisování plné moci. Pokud z plné moci plyne vůle zmocnitele nechat se zastupovat v doposud nezahájeném správním řízení, musí takové zmocnění správní orgán akceptovat“ (rozsudek ze dne 4. 5. 2017, čj. 9 As 138/2016–27). Plná moc na straně jedné nebyla vystavena pouze pro účely vydaného příkazu, jak by bylo možno formalisticky vyložit z toho, že je v jejím textu uvedeno datum vydání a číslo jednací příkazu (to ostatně žádná ze stran ani netvrdí). Ačkoli je plná moc vymezena velmi široce (pro rozmanité vyjmenované úkony v řízení před správními orgány i soudem), nelze ji svévolně vztáhnout na řízení, pro která udělena nebyla, a to právě z toho důvodu, že se jedná o úkony související s řízením zahájeným vydáním příkazu ze dne 6. 10. 2021 či na něj v konkrétním zahájeném řízení navazující. Tím byla jasně a srozumitelně projevena žalobcova vůle coby zmocnitele, aby jej zvolený zástupce zastupoval toliko v řízení zahájeném daného dne a vedeném pod konkrétní spisovou značkou. Správní orgány mají zapovězeno tuto vůli jakýmkoli způsobem rozšiřovat, což v posuzované věci učinily. Tím zatížily řízení nezhojitelnou procesní vadou, která jej činí nezákonným.

43. Argumentaci správních orgánů založenou na tom, že žalobce plnou moc udělil k zastupování v řízení vedeném u žalovaného pod sp. zn.: ODSH 107525/2021/evkr, přičemž pod uvedenou sp. zn. je řízení po celou dobu vedeno, nemůže krajský soud akceptovat. V prvé řadě je třeba poukázat na skutečnost, že plná moc není specifikována toliko spisovou značkou, ale též datem zahájení správního řízení. Správní orgán prvního stupně řízení o přestupcích zahájené dne 12. 10. 2021 (vedené pod sp. zn. 107525/2021/evkr) usnesením ze dne 12. 8. 2022 ve všech bodech vyjma bodu výroku I. části B bodu 2) zastavil. Dne 15. 8. 2021 pak pod toutéž spisovou značkou zahájil řízení nové (pro které již plná moc udělena nebyla), aby téhož dne obě řízení spojil pod toutéž spisovou značkou (popsáno shora).

44. V prvé řadě se soud pozastavuje nad tím, z jakého důvodu byla nově zahájenému řízení (dle názoru žalovaného s rozdílně vymezenými skutky) přidělena stejná spisová značka jako shora označenému řízení, které bylo, vyjma výroku I. části B bodu 2), usnesením ze dne 12. 8. 2022 zastaveno dle § 86 odst. 1 písm. a) z důvodu, že vymezené skutky se nestaly.

45. Dle § 17 odst. 1 správního řádu, „[v] každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou značkou. Spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci“ (v podrobnostech zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů a vyhláška č. 646/2004 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby). Rozumí–li se spisem soubor dokumentů týkající se téže věci, postrádá smysl postup správního orgánu prvního stupně v situaci, kdy nově zahájenému řízení přidělil spisovou značku řízení (tj. věci) v dané části pravomocně skončeného. Žalobcův zástupce navíc na toto pochybení upozornil ve vyjádření s návrhem na doplnění dokazování ze dne 5. 9. 2022 adresovaném správnímu orgánu prvního stupně, kde uvedl, že se jedná o nové řízení, tudíž by mělo být oznámení o jeho zahájení doručeno přímo žalobci. Správní orgán však uvedené nereflektoval.

46. Skutečnost, že zástupce žalobce i nadále v řízení zatupoval, plyne z toho, že ve vztahu k jednomu ze skutků řízení zastaveno nebylo (zastoupení v této části tedy nezaniklo). Pokud tedy žalovaný ve vyjádření k žalobě argumentuje tím, že řízení (byť nově zahájené) bylo i nadále vedeno pod stejnou spisovou značkou, a tudíž nebylo třeba oznámení o zahájení doručit přímo žalobci, klade pochybení správního orgánu prvního stupně zcela nepřípustně k tíži žalobce.

47. Přestupkové řízení je ze své povahy řízením trestním (srov. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv), tedy tím spíše není možné benevolentní, nepřesný či alibistický postup správního orgánu při doručování oznámení o zahájení takového řízení akceptovat. Navíc nelze přehlédnout logický rozpor argumentace žalovaného spočívající v tom, že jedním dechem poukazuje na skutečnost, že v posuzované věci nemohlo dojít k porušení zásady ne bis in idem (řízení zahájené dne 15. 8. 2022 se dle vyjádření žalovaného týká odlišného protiprávnímu jednání) a současně tvrdí, že oznámení o nově zahájeném řízení nemělo být doručeno přímo žalobci (byť je to při zahájení nového řízení o odlišném protiprávním jednání nezbytné).

48. Ve smyslu § 46 odst. 1 správního řádu „[ř]ízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi řízení doručením oznámení“. S ohledem na shora popsanou vadu tedy nelze než uzavřít, že v posuzované věci správní řízení řádně zahájeno nebylo. IV.D K námitce nezachování totožnosti skutku 49. Krajský soud se dále zabýval námitkou, dle které v případě přestupkového jednání popsaného ve výroku I. části B. bodu 2) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (o němž nebylo řízení zastaveno) nebyla po celou dobu řízení zachována totožnost skutku. Této námitce nepřisvědčil.

50. Dle § 78 odst. 3 přestupkového zákona „[o]známení o zahájení řízení o přestupku obsahuje popis skutku, o kterém má být v řízení rozhodováno, a jeho předběžnou právní kvalifikaci“. Zahájil–li v posuzované věci správní orgán řízení z moci úřední dle § 46 odst. 1 správního řádu správní orgán, byl povinen popsat skutek, o kterém bude v řízení jednáno, a přestupek, který je v tomto skutku spatřován. Tyto údaje tedy vymezují předmět řízení, aby obviněný již od počátku řízení věděl, v čem je spatřována jeho vina, a tudíž mohl účinně uplatňovat svoji obranu.

51. V průběhu řízení sice může dojít ke změně skutkových zjištění, musí však být jednáno o skutku, pro který bylo řízení zahájeno. Má–li být v řízení rozhodováno také o jiném skutku, než pro který bylo oznámeno zahájení řízení, lze tak učinit postupem dle § 78 odst. 4 přestupkového zákona, tj. zasláním oznámení o zahájení řízení obsahujícího popis dalšího skutku, o kterém má být v řízení rozhodováno, včetně předběžné právní kvalifikace. Doručením nového oznámení o zahájení řízení se dosavadní řízení „rozrůstá“ do společného řízení o více přestupcích. V průběhu řízení tedy nemůže být měněn skutek, pro který bylo řízení zahájeno, toliko může dojít ke změně právní kvalifikace skutku, o němž se řízení vede. O této změně ovšem musí správní orgán účastníka řízení uvědomit.

52. Jak ovšem plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 9. 11. 2016, čj. 1 As 46/2016–24), „pro posouzení totožnosti skutku je třeba rozlišit mezi pojmy ‚skutek‘ a ‚popis skutku‘, jak jsou vnímány v kontextu správního trestání i trestního práva, jehož zásady jsou přiměřeně použitelné i pro správní trestání. ‚Skutek‘ je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Jedná se o určitou událost vyvolanou jednáním (konáním či opomenutím) člověka. Naproti tomu ‚popis skutku‘ je jen jeho slovním vyjádřením, které zahrnuje popis těch jednání či skutkových okolností, které lze podřadit formálním znakům přestupku či správního deliktu uvedeným v zákoně. Popis skutku je nezbytnou náležitostí příslušného rozhodnutí a musí obsahovat skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty přestupku či správního deliktu, který je předmětem řízení. Jinými slovy, musí se jednat alespoň o natolik podrobný popis, aby byly naplněny požadavky jednoznačné identifikace skutku a srozumitelnosti tak, aby v popisu skutku byly uvedeny veškeré jeho zákonné znaky příslušné skutkové podstaty, a aby již z výroku napadeného rozhodnutí vyplývalo, jakým jednáním byl předmětný delikt spáchán (viz např. rozsudky ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 As 7/2009 – 66, č. 1975/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 17. 1. 2013, č. j. 8 Afs 17/2012 – 375, č. 2822/2013 Sb. NSS; obdobně srov. Šámal, P. akol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, komentář k § 220)“.

53. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „[s]právní orgán vede správní řízení právě ohledně samotného skutku, nikoli popisu skutku. (viz rozsudek č. j. 8 Afs 17/2012 – 375, odst. 168, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, č. 2/2008 Sb. NS). Podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben. Totožnost skutku bude proto zachována, bude–li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku, případně jsou–li jednání nebo následek (případně obojí) shodné alespoň částečně, za předpokladu, že bude dána shoda v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace. Totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02, U 21/27 SbNU 261)“.

54. Krajský soud dospěl k závěru, že v posuzované věci totožnost skutku zachována byla.

55. Dle § 27 zákona o silniční dopravě „[z]ahraniční dopravci provozující silniční dopravu velkými vozidly, na kterou se v plném rozsahu použije přímo použitelný předpis Evropské unie upravující harmonizaci předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy nebo Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR), jsou povinni zajistit, aby řidiči řádně vedli záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, dodržovali požadavky na dobu řízení vozidla, bezpečnostní přestávky a dobu odpočinku a záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku měli u sebe a předložili je při kontrole. Zahraniční dopravci jsou dále povinni zajistit, aby ve velkém vozidle při jeho provozu byly doklady podle § 3 odst. 1 písm. b). Na zahraniční dopravce se rovněž vztahuje povinnost uvedená v § 9 odst. 1 písm. a). Provozuje–li zahraniční dopravce silniční dopravu najatým vozidlem, je povinen zajistit též splnění podmínek uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) až f)“ (důraz doplněn).

56. Dle čl. 36 odst. 2 nařízení č. 165/2014, „[ř]ídí–li řidič vozidlo vybavené digitálním tachografem, musí být schopen kdykoliv na žádost pověřeného kontrolora předložit: i) svou kartu řidiče, ii) veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daném dni a v předchozích 28 dnech, jak je vyžadováno podle tohoto nařízení a nařízení (ES) č. 561/2006, iii) záznamové listy, které odpovídají stejnému období jako v bodě ii), během kterého řídil vozidlo vybavené analogovým tachografem.“ 57. Shora uvedený skutek byl vymezen (příkazem ze dne 6. 10. 2021, resp. oznámením o pokračování v řízení ze dne 27. 10. 2021 a stejně i rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 30. 11. 2021) tak, že žalobce „porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zák. o silniční dopravě, ve spojení s čl. 36 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 165/2014. Při silniční kontrole dne 29. 9. 2021 řidič vozidla RZ X vybaveného digitálním tachografem provozovaného obviněným, pan K. S. H. nepředložil Policii České republiky svou kartu řidiče, záznamové listy pro daný den a záznamové listy použité řidičem v předcházejících 28 dnech a veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daný den v předcházejících 28 dnech“ (důraz doplněn).

58. Poté, co bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 30. 11. 2021 zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 6. 2022, správní orgán v oznámení o zahájení řízení ze dne 15. 8. 2022, resp. v usnesení o spojení věcí z téhož dne, žalobci vytýkané přestupkové jednání popsal odlišně, tj. jako „porušení povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zák. o silniční dopravě, ve spojení s čl. 36 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 165/2014, kterého se měl dopustit tím, že nezajistil, aby řidič pan S. H. řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, když řidič při kontrole nákladního vozidla registrační značky (dále jen ‚RZ‘) X provedené dne 29. 9. 2021 v 09:09 h nepředložil pracovníkům Policie České republiky ke kontrole svou kartu řidiče, záznamové listy pro daný den a záznamové listy použité řidičem v předcházejících 28 dnech a veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daný den v předcházejících 28 dnech“ (důraz doplněn).

59. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 7. 9. 2022 byl žalobce shledán vinným, že „porušil povinnosti zahraničního dopravce stanovené v § 27 zák. o silniční dopravě, ve spojení s čl. 36 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 165/2014, když nezajistil řádné vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Při předmětné kontrole řidič pan S. H. Policii ČR nepředložil ke kontrole svou kartu řidiče, záznamové listy pro daný den a záznamové listy použité řidičem v předcházejících 28 dnech a veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daný den v předcházejících 28 dnech“ (důraz doplněn).

60. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil výrok I. část B bod) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jak je citováno shora, tedy že žalobce „nezajistil, aby při předmětné kontrole dne 29. 9. 2021 řidič pan S. H. měl u sebe záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku za stanovené období a tyto záznamy předložil Policii ČR. Řidič pan S. H. ke kontrole nepředložil svou kartu řidiče, veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daný den v předcházejících 28 dnech ani záznamové listy, které odpovídají shora uvedenému období, během kterého řídil vozidlo vybavené analogovým tachografem“ (důraz doplněn).

61. Dle žalobce bylo tímto postupem žalovaného nepřípustně zasaženo do totožnosti skutku, neboť došlo ke změně popisu skutkové podstaty, kterou nelze zhojit pouze v rámci odvolacího řízení, což vyvolává rozpor s § 89 a § 90 správního řádu; přestupkově postihovatelné je vůči žalobci pouze nezajištění vedení záznamu o době řízení vozidla.

62. Z výše uvedeného plyne, že prvostupňovým rozhodnutím bylo posuzované přestupkové jednání žalobce spatřováno stručně řečeno v tom, že nezajistil řádné vedení příslušných záznamů řidičem vozidla, resp. řidič vozidla tyto nepředložil, žalobou napadeným rozhodnutím pak v tom, že žalobce nezajistil, aby jmenovaný řidič vozidla měl u sebe předmětné záznamy, resp. tyto nepředložil. Kontext této události je přitom neměnný (řidič kontrolovaného vozidla v daném místě a čase nepředložil při kontrole vozidla požadované záznamy, resp. žalobce nezajistil, aby tuto povinnost plnil). Neměnná zůstala i právní kvalifikace vytýkaného přestupkového jednání, byť ta není pro zachování totožnosti skutku určující.

63. Skutek, tj. to, co se v daném místě a čase událo, zůstal zachován. Jeho podstata spočívala v tom, že žalobce v době uskutečnění silniční kontroly nezajistil splnění shora uvedených zákonných povinností, což se v daném místě a čase projevilo tím, že řidič v průběhu kontroly nepředložil příslušné záznamy. Změna popisu skutku spočívala v podstatě pouze v konkretizaci povinností, jejichž splnění žalobce nezajistil (zprvu se jednalo o prostý odkaz na § 27 zákona o silniční dopravě a čl. 36 odst. 2 nařízení č. 165/2014, později již správní orgány tyto povinnosti popsaly podrobněji, avšak pouze v intencích citovaného ustanovení). Totožnost jednání zůstala v podstatných rysech zachována.

64. Krajský soud pak nemá pochyb ani o totožnosti následku spočívajícího v tom, že v důsledku porušení zákonné povinnosti u sebe řidič neměl příslušné záznamy, resp. je nevedl, a tudíž je ani nepředložil. V okamžiku kontroly totiž v obou případech jednoduše nebyly tyto záznamy k dispozici, což policii znemožnilo provést kontrolu dodržování přestávek v jízdě, které jsou z hlediska bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nezbytné.

65. Již z toho je zjevné, že k porušení zásady totožnosti skutku v posuzované věci nedošlo. Na tento závěr ukazuje i možnost procesní obrany, kterou mohl žalobce případně použít – doložit, že zajistil vedení záznamů, resp. udělal vše pro to, aby řidič vozidla předmětné záznamy vedl, tedy aby je měl v okamžiku kontroly u sebe. Popsaný skutek nebylo možné zaměnit s jiným a žalobce rovněž po celou dobu řízení věděl, pro který skutek je vedeno řízení o přestupku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017, čj. 1 As 31/2017–33).

66. Krajský soud proto nepřijal ani námitku, že změna vymezení skutku v čl. I. písm. b) napadeného rozhodnutí je změnou, kterou nemůže žalovaný v rámci přezkumné pravomoci učinit. Krom výše řečeného k tomu odkazuje na rozsudek ze dne 21. 9. 2005, čj. 2 As 44/2004–62, č. 1378/2007 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[v] řízení o přestupcích (obdobně i v případě jiného správního trestání) není možná změna rozhodnutí správního orgánu prvého stupně především v případě, že by odvolací orgán opíral své rozhodnutí o postihu o jiný skutek než rozhodnutí vydané v prvém stupni“.

67. Jelikož totožnost skutku byla zachována, krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle které žalobce nebyl řádně seznámen před vydáním rozhodnutí se změnou, kterou žalovaný zamýšlel učinit. Jak soud ozřejmil výše, jedná se tentýž skutek, jen odlišně popsaný slovy (žalobce nezajistil, aby řidič vozidla záznamy vedl, resp. měl je u sebe, potažmo je předložil při kontrole). Provedená změna neměla žádný vliv na možnost žalobce účinně se v řízení bránit. Nebyl zde tedy dán žádný důvod k tomu, aby správní orgán postupoval tak, jak namítá žalobce. IV.E K Námitce porušení zásady ne bis in idem 68. Důvodná je naopak námitka porušení zásady ne bis in idem, tedy zákazu opětovného rozhodování o týchž přestupcích, o nichž správní orgány již pravomocně rozhodly. Tento závěr v podstatě nevyhnutelně plyne z posouzení předchozí námitky týkající se zachování totožnosti skutku uvedeného ve výroku I. části B. bodu 2) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

69. Podstata skutků popsaných ve výroku I. části A., B. bodu 1), C. a D. prvostupňového rozhodnutí spočívá v tom, že žalobce nezajistil u svých řidičů plnění zákonných povinností dle § 27 zákona o silniční dopravě. To se projevilo tím, že v tachografu za jízdy krátce před silniční kontrolou nebyla vložena karta řidiče a řidiči vozidel 1., 3. a 4. při kontrole nepředložili řádně vedené záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, resp. nedoplnili do nich potřebné údaje.

70. Taktéž u těchto skutků docházelo pouze ke změnám popisu skutku, neboť podstata jednání zůstala stejná: nezajištění plnění zákonných povinností, tj. aby ke dni silniční kontroly řidiči shora uvedených vozidel řídili s vloženou kartou řidiče do tachografu a řádně vedli příslušné evidence a tyto údaje v úplné podobě předložili ke kontrole. Totožný je i následek, neboť porušení uvedených povinností vedlo k absenci požadovaných údajů a znemožnilo efektivní kontrolu zejména s ohledem na dodržování bezpečnostních přestávek.

71. Okolnosti, které žalovaný považoval z pohledu zachování totožnosti skutku za zásadní, jsou tak ve skutečnosti pouze marginální. Zpřesnění časového úseku, kdy vozidla kdosi řídil bez vložení karty řidiče, podstatu věci neměnilo a v posuzovaném případě ani nemohlo vést k záměně s jiným skutkem, neboť namísto původně uvedeného času (čas zastavení vozidla) došlo pouze k upřesnění v tom smyslu, že k jízdě bez vložení karty řidiče došlo týž den v určitém časovém rozmezí poměrně krátce před samotnou silniční kontrolou. Z toho plyne i změna spočívající v tom, že původně byli akožto řidiči, kteří bez vložené karty řidiče řídili, označeni ti řidiči, kteří byli ve vozidlech v době samotné kontroly, zatímco dle finálního popisu skutku se jednalo o blíže nezjištěné řidiče. Podstata skutku, tj. jednání i následek v podobě nezajištění plnění konkrétních zákonných povinností v době konkrétní silniční kontroly a znemožnění následné kontroly požadovaných dat, zůstala zachována. Uvedené jednání i následek jsou navázány stále na tutéž silniční kontrolu uskutečněnou dne 29. 9. 2021.

72. Správní orgán prvního stupně přitom usnesením ze dne 12. 8. 2022 pravomocně zastavil řízení o skutcích popsaných ve výroku I. části A., B. bodu 1), C. a D. rozhodnutí ze dne 30. 11. 2021, a to s tím, že se tyto skutky nestaly [§ 86 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona].

73. Dle § 77 odst. 2 přestupkového zákona přitom platí, že „[n]ikdo nemůže být obviněn z přestupku za skutek, o němž již bylo v jiném řízení proti téže osobě pravomocně rozhodnuto. Rozhodnutím podle věty první se rozumí rozhodnutí o tom, že se skutek nestal, nespáchal jej obviněný, spáchání skutku se nepodařilo obviněnému prokázat nebo že skutek je trestným činem nebo totožným přestupkem nebo není přestupkem, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, trestní stíhání bylo zastaveno na základě schválení narovnání, bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání nebo bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého“ (důraz doplněn).

74. S ohledem na vzniklou překážku řízení nemohl správní orgán prvního stupně o shora uvedených skutcích zahájit nové řízení.

V. Závěr a náklady řízení

75. Z výše uvedených důvodů krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), a to v částech, které se týkají přestupků, u nichž došlo k porušení zásady ne bis in idem (výrok II. rozhodnutí žalovaného) a v částech souvisejících s uloženou sankcí, neboť tuto otázku bude muset žalovaný opětovně posoudit [výroky I. c), I. d) a I. e) rozhodnutí žalovaného]. Ve zbytku krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.); výrok I. a) rozhodnutí žalovaného představuje pouhou formální změnu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, která nemá na zákonnost rozhodnutí žalovaného žádný vliv, a výrok I. b) rozhodnutí žalovaného se týká skutku, u něhož správní orgány věc posoudily v souladu s právní úpravou při zachování totožnosti skutku. Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

76. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

77. V nynější věci měli oba účastníci řízení úspěch částečný. Jednalo se celkem o čtyři skutky, přičemž zrušující výrok tohoto rozsudku se fakticky týká tří z nich. Zamítavý výrok pak dopadá na jeden skutek. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl úspěšný ze a žalovaný z . Při vzájemném započtení procesního úspěchu obou stran tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši .

78. V jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 11 228 Kč. Náleží–li žalobci náhrada nákladů ve výši jedné poloviny, pak se jedná o částku 5 614 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.