61 A 41/2023– 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobců: a) F. R., narozen dne b) M. R., narozena dne oba bytem společně zastoupeni R. R., obecným zmocněncem bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: EG.D., a. s., IČO 280 85 400 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 10. 2023, sp. zn. OREG/112965/2023/joch, čj. KUJCK 115294/2023, a sp. zn. OREG/113715/2023/joch, čj. KUJCK 116818/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města České Budějovice (dále jen „stavební úřad“) výrokem I. rozhodnutí ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. SU/159/2007 Za, (dále jen „územní rozhodnutí“), dle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012, a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění účinném do 28. 3. 2013, rozhodl o umístění stavby nazvaná „SÍTĚ TECHNICKÉHO VYBAVENÍ – ZÁVRATY, č. stavby: SB–4806–179“ na pozemku parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC, parc. č. XD, parc. č. XE, parc. č. XF, parc. č. XG, parc. č. XH, parc. č. XCH, parc. č. XI, parc. č. XJ a parc. č. XK v katastrálním území X (dále jen „stavba“), a výrokem II. stanovil podmínky pro umístění stavby.

2. Dne 16. 5. 2007 pak stavební úřad vydal rozhodnutí sp. zn. SU/2540/2007 (dále jen „stavební povolení“), jímž ve výroku I. dle § 115 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, a § 5 a § 6 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, ve znění účinném do 28. 3. 2013, rozhodl o povolení shora označené stavby a výrokem II. stanovil podmínky pro její provedení stavby.

3. Odvolání žalobců ze dne 26. 6. 2023 proti územnímu rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 10. 2023, sp. zn. OREG/112965/2023/joch (dále jen „napadené rozhodnutí I“) dle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné zamítl. Odvolání žalobců z téhož dne proti stavebnímu povolení žalovaný rovněž zamítl jako opožděné, a to rozhodnutím ze dne 9. 10. 2023, sp. zn. OREG/113715/2023/joch, čj. KUJCK 116818/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí II“).

II. Shrnutí žaloby

4. Proti shora označeným rozhodnutím žalovaného podali žalobci dne 10. 12. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobci úvodem žaloby podávají ucelený a obšírný přehled ustanovení upravujících účastenství v řízení před správním orgánem, resp. stavebním úřadem. Žalobci byli v době vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení i žalobou napadených rozhodnutí I a II vlastníky pozemku parc. č. XCH v k. ú. X (zapsán na LV č. X v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice), resp. stále jsou vlastníky uvedeného pozemku.

6. Odvolání proti územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení podali žalobci dne 26. 6. 2023, tedy krátce poté, co zjistili, že se na uvedeném pozemku v jejich vlastnictví nachází shora označená stavba. Žalovaný v obou žalobou napadených rozhodnutích dospěl k závěru, že žalobcům svědčilo postavení účastníků řízení a že stavební úřad pochybil, pokud s nimi jako s účastníky řízení nejednal a územní rozhodnutí a stavební povolení jim nedoručil.

7. Dle žalovaného však žalobcům svědčilo toliko účastenství ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, a to z toho důvodu, že žalobci, jakožto vlastníci předmětného pozemku, byli v případě řízení, v němž bylo vydáno územní rozhodnutí, v postavení účastníků územního řízení, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona a v případě řízení, v němž bylo vydáno stavební povolení, v postavení účastníků stavebního řízení jako vlastníků sousedního pozemku nebo stavby na něm, jejichž vlastnické právo mohlo být navrhovanou stavbou přímo dotčeno ve smyslu § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona.

8. Toto postavení náleželo dle žalovaného v obou řízeních žalobcům z toho důvodu, že stavba neměla být na předmětném pozemku územním rozhodnutím a stavebním povolením ani umístěna ani povolena. Tento pozemek měl být pouze dotčen ochranným pásmem stavby (podzemního kabelového vedení nízkého napětí 0,4 kV), které zde v souvislosti se umístěním a povolením stavby vzniklo v souladu s § 46 odst. 5 energetického zákona.

9. Jelikož dle žalovaného žalobcům příslušelo postavení toliko dle § 27 odst. 2 správního řádu, běžela jim jako účastníkům řízení, jimž nebyla uvedená rozhodnutí stavebního úřadu oznámena, dle § 84 odst. 1 správního řádu lhůta pro podání odvolání pouze po dobu jednoho roku ode dne, kdy byla rozhodnutí stavebního úřadu oznámena poslednímu z účastníků. Tato lhůta uplynula ve vztahu k územnímu rozhodnutí dne 24. 3. 2008, v případě stavebního povolení pak dne 21. 5. 2008, přičemž žalobci podali odvolá í proti těmto rozhodnutím až dne 26. 6. 2023.

10. Žalobci citují ze str. 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí I, kde žalovaný (potažmo stavební úřad) přiznal vlastníkům vyjmenovaných pozemků a stavebníkovi postavení účastníka řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu. Z citace žalobci dovozují, že všem účastníkům územního řízení ve smyslu § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, bylo přiznáno postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu. Žalobci následně citují ze str. 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí II, kde žalovaný rovněž přiznal vlastníkům vyjmenovaných pozemků a stavebníkovi postavení účastníka řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu. Z citace žalobci dovozují, že všem účastníkům stavebního řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) stavebního zákona bylo přiznáno postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu.

11. Dle žalobců byla územním rozhodnutím stavba umístěna rovněž na pozemku parc. č. XCH ve vlastnictví žalobců, neboť tento je spolu s dalšími pozemky explicitně uveden ve výčtu pozemků ve výroku I územního rozhodnutí. Územním rozhodnutím, resp. napadeným rozhodnutím I bylo přiznáno postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu všem účastníkům řízení, na jejichž pozemcích byla stavba umístěna [tj. všem účastníkům územního řízení ve smyslu § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona], náleželo toto postavení rovněž žalobcům jakožto vlastníkům jednoho z těchto pozemků. To samé pochybení žalobci namítají ve vztahu ke stavebnímu povolení, resp. napadenému rozhodnutí II. Závěr žalovaného vyslovený v napadených rozhodnutích I a II o tom, že žalobcům v obou řízeních svědčilo postavení účastníků řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu, je nesprávný, neboť žalobcům v obou řízeních svědčilo postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu.

12. Z uvedeného důvodu je nesprávný tudíž i navazující závěr žalovaného, který v žalobou napadených rozhodnutích na základě tohoto závěru posoudil odvolání žalobců proti územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení dle § 84 odst. 1 věty první správního řádu jako opožděná, pročež je dle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobcům v obou řízeních před stavebním úřadem svědčilo postavení účastníků dle § 27 odst. 1 správního řádu, měl žalovaný při posuzování otázky včasnosti jejich odvolání postupovat nikoliv podle § 84 odst. 1 věty první správního řádu, ale dle § 84 odst. 1 věty druhé správního řádu, dle něhož se v případě účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu, a tedy ani v případě žalobců, lhůta pro podání odvolání stanovená v § 84 odst. 1 větě první správního řádu neaplikuje. To značí, že odvolání žalobců proti oběma předmětným rozhodnutím stavebního úřadu byla podána včas. Žalovaný je měl projednat a rozhodnout o nich ve smyslu § 90 správního řádu. Napadená rozhodnutí jsou proto nezákonná.

13. Žalobci navrhli, aby soud žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by žalobcům náleželo v řízení územním či stavebním postavení účastníků řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu. Správní orgán osobám účastenství nepřiznává, uvedené se odvíjí od hmotněprávního poměru dané osoby k věci, žalobci nebyli žadateli o vydání těchto rozhodnutí, ani osobami, na které se pro společenství práv nebo povinností se žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný trvá na tom, že žalobcům náleželo postavení dle § 27 odst. 2 správního řádu, jakožto osobám, které mohly být rozhodnutím přímo dotčeny na svých právech či povinnostech. Žalovaný dále ozřejmuje pochybení, jímž na str. 2 napadených rozhodnutí žalovaný nesprávně vycházel z § 87 stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, a nikoli ze znění stavebního zákona účinného v době územního a stavebního řízení, tj. v roce 2007, kdy se rozlišování účastníků řízení řídilo výlučně obecnou právní úpravou, tedy dle § 27 správního řádu. Byť tedy žalovaný na str. 3 rozhodnutí označil za účastníky řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu jak žadatele (stavebníka), tak i vlastníky pozemků, na nichž měla být stavba umístěna (povolena), pak ze spisového materiálu plyne, že tato nebyla umístěna či povolena na předmětném pozemku ve vlastnictví žalobců, který je toliko pozemkem sousedním, na jehož část zasahuje ochranné pásmo stavby. Bez významu je proto sama o sobě skutečnost, že předmětný pozemek je ve výroku rozhodnutí uveden jako pozemek stavby. Dle odůvodnění rozhodnutí žalovaného bylo vycházeno z podkladů založených ve spise, z nichž dovodil, že stavební úřad za účastníky řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu považoval vlastníky pozemků, na které zasahuje ochranné pásmo stavby, tedy rovněž žalobce.

15. Žalovaný ve svých rozhodnutích konstatoval pochybení stavebního úřadu, který žalobce neoznačil za účastníky územního a stavebního řízení z titulu vlastnictví k předmětnému pozemku a nejednal s nimi s tím, že žalobci byli oprávněni podat proti rozhodnutím stavebního úřadu odvolání. Žalovaný dále vyhodnotil, že se nejednalo o postavení ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu. Žalovaný dále cituje z § 84 odst. 1 správního řádu, na němž staví svůj názor o opožděnosti odvolání žalobců coby účastníků dle § 27 odst. 2 správního řádu [z titulu účastenství dle 85 odst. 2 písm. b), resp. § 109 písm. e) stavebního zákona]. Proto na žalobce nedopadá výjimka formulovaná poslední větou § 84 odst. 1 správního řádu a pro posouzení včasnosti bylo rozhodné, že objektivní lhůta pro podání odvolání již marně uplynula. Na závěru o opožděnosti odvolání by nic nezměnilo, ani pokud by byla stavba umístěna/povolena na pozemku žalobců [tedy byli–li by účastníky dle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona], neboť v době územního/stavebního řízení se účastenství řídilo obecnou právní úpravou dle § 27 správního řádu. Dle něho vlastníkům pozemků odlišným od stavebníka, tedy i žalobcům, svědčí účastenství dle § 27 odst.

2. Žalobci nesprávně dovozují, že jim bylo postavení účastníka dle § 27 odst. 1 přiznáno, a proto na ně nedopadají lhůty uvedené v § 84 odst. 1 správního řádu. Žalovaný je ovšem přesvědčen, že v situaci, kdy žalobcům fakticky lhůta pro odvolání marně uplynula, nemohl postupovat jinak, než odvolání žalobců dle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnout. Uvedené vylučuje nezákonnost napadených rozhodnutí.

16. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobců

17. Žalobci se vymezují vůči vyjádření žalovaného tom, že byť je předmětný pozemek (p. č. XCH) v jejich vlastnictví uveden ve výrocích rozhodnutí stavebního úřadu (tj. územní rozhodnutí a stavební povolení) jako jeden z pozemků, na nichž byla těmito rozhodnutími stavba umístěna a povolena, nemá uvedené žádný význam na posouzení postavení žalobců jako účastníků řízení dle § 27 odst. 1 správního řádu, tedy jim nemohlo příslušet stejné postavení, jako těm účastníkům, na jejichž pozemcích byla uvedená stavba fakticky zřízena.

18. Dle žalobců se žalovaný mýlí s ohledem na zásadu presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy (k tomu žalobci odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, čj. 8 Afs 78/2006–74, ze dne 22. 5. 2008, čj. 6 As 45/2005–188, či ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 As 79/2008–28, bod 15). Byla–li tedy stavba výroku uvedených rozhodnutí stavebního úřadu na pozemku ve vlastnictví žalobců umístěna, resp. povolena, a tato rozhodnutí jsou dosud stále platná, je zcela nepodstatné, zda se na tomto pozemku měla uvedená stavba skutečně nacházet i dle spisového materiálu (projektové dokumentace). Podstatné je pouze to, že podle dosud stále platných správních aktů měla být také na tomto pozemku umístěna a provedena.

19. Skutečnost, že stavebník stavbu na pozemku parc. č. XCH v rozporu s uvedenými rozhodnutími nezřídil, znamená, že porušil stavební zákon, neboť v rozporu s § 178 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. f) stavebního zákona nesplnil povinnost stavbu umístit a provést v souladu s územním rozhodnutím a stavebním povolením. Jelikož v dané věci není sporu o tom, že ke změně stavby před dokončením ve smyslu § 118 stavebního zákona nedošlo, bylo povinností stavebníka při provádění stavby postupovat v souladu s podmínkami stanovenými v označených rozhodnutích, tedy stavbu provést rovněž na pozemku ve vlastnictví žalobců. Stavebník nemůže postupovat selektivně, nýbrž je povinen postupovat zcela v souladu s uvedenými rozhodnutími (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, čj. 15 A 17/2022–74, bod 39).

20. Z uvedeného žalobci dovozují, že jim coby vlastníkům předmětného pozemku, na němž měla být stavba realizována, svědčilo totožné postavení jako vlastníkům ostatních pozemků, na nichž byla uvedenými rozhodnutími tato stavba rovněž umístěna a povolena. To platí bez ohledu na následnou faktickou realizaci stavby. Žalobcům proto, stejně jako ostatním účastníkům řízení, náleželo postavení ve smyslu § 85 odst. 2 písm. a), resp. § 109 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, tedy dle § 27 odst. 1 správního řadu, jak správně uvedl žalovaný na str. 3 rozhodnutí napadených rozhodnutí I a II (opačný postup by odporoval zásadě rovnosti ve smyslu § 7 správního řádu). Na žalobce se proto stanovená lhůta dle § 84 odst. 1 věty první správního řádu nevztahuje, jejich odvolání tedy byla podána včas. Žalovaný postupoval nezákonně, pokud odvolání žalobců proti těmto rozhodnutím zamítl. Žalobci doplňují, že dle veřejně dostupného situačního schématu (jak ostatně uváděli na str. 2 svého odvolání) se stavba na pozemku parc. č. XCH skutečně nachází.

V. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

22. Žaloba není důvodná.

23. Pro nyní posuzovanou je stěžejní vyhodnocení povahy účastenství žalobců v obou proběhnuvších správních řízeních, od něhož se následně odvíjí lhůta pro podání odvolání a otázka jeho včasnosti. To je ostatně podstatou veškeré žalobní argumentace žalobců.

24. Jak vyplývá ze správního spisu, dne 8. 1. 2007 stavební úřad obdržel žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby, zahájení územního řízení stavební úřad oznámil opatřením ze dne 13. 2. 2007, územní rozhodnutí bylo vydáno dne 15. 3. 2007. Z jeho výroku I. se podává, že stavba má být umístěna rovněž na pozemku parc. č. XCH ve vlastnictví žalobců. Žádost o vydání stavebního povolení pak byla podána dne 27. 3. 2007. Dne 16. 5. 2007 vydal stavební úřad stavební povolení, dle jehož výroku I. je stavba povolena rovněž na pozemku parc. č. XCH ve vlastnictví žalobců. Obě řízení tedy byla zahájena, resp. rozhodnutí stavebního úřadu vydána v roce 2007, což je v posuzované věci významné z hlediska účinné právní úpravy, kterou je nutno pro určení účastenství žalobců v daných řízeních aplikovat.

25. Obecná právní úprava účastenství je zakotvena v § 27 správního řádu, přičemž odstavec 1 obsahuje dvě definice tzv. hlavních účastníků, kteří jsou fakticky prostřednictvím svých práv a povinností s předmětem řízení svázáni, neboť o jejich právech a povinnostech se řízení vede (v řízení o žádosti, jak tomu je posuzované věci, je to žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu). Odstavec 2 uvedeného ustanovení pak obsahuje definice tzv. vedlejších účastníků (další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech), jejichž procesní postavení je oproti hlavnímu účastníkovi řízení slabší, čemuž také odpovídá menší rozsah jejich procesních oprávnění. K vymezení okruhu účastníků správního řízení Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 A 31/2001–91, č. 683/2005 Sb. NSS), že „k tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý hmotněprávní předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zájmů nebo povinností nebo dokonce tvrzení o možném dotčení na svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech. Kdo je účastníkem řízení vymezuje sice správní řád, ale odpověď na to, koho svou definicí správní řád za účastníka řízení povolává, dávají předpisy hmotného práva. Znakem účastníka řízení je hmotněprávní poměr k věci, to však neznamená, že správní orgán přizná postavení účastníka řízení jen tomu, o němž se při zahájení přesvědčil, že účastníkem řízení je. Správní orgán je povinen zkoumat a upřesňovat okruh účastníků řízení v průběhu celého řízení“. Tento obecný závěr lze vztáhnout i vůči úpravě obsažené v aktuálním správním řádu účinného od 1. 1. 2006. Správní řád tedy účastníka řízení povolává k účastenství na základě jeho hmotněprávního poměru k věci.

26. Krajský soud v nynější věci s ohledem na dataci zahájení obou řízení (žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby stavební úřad obdržel dne 8. 1. 2007, žádost o vydání stavebního povolení pak dne 27. 3. 2007) vycházel z právní úpravy stavebního zákona účinné v době zahájení těchto řízení (resp. účinné současně i v době vydání obou prvostupňových rozhodnutí), čemuž odpovídají citace níže uvedených ustanovení.

27. Dle § 85 odst. 1 stavebního zákona „[ú]častníky územního řízení jsou a) žadatel, b) obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn“. Dle odst. 2 téhož ustanovení, „[ú]častníky územního řízení dále jsou a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není–li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, nejde–li o případ uvedený v písmenu d), b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, c) osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, d) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu“.

28. Dle § 109 odst. 1 stavebního zákona „[ú]častníkem stavebního řízení je a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna či udržovací práce, není–li stavebníkem, nejde–li o případ uvedený v písmenu g), c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není–li stavebníkem, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou–li být jejich práva navrhovanou stavbou přímo dotčena, e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může–li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, g) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu anebo pozemku; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu.“ 29. Jak je uvedeno shora, územním rozhodnutím (resp. stavebním povolením) stavební úřad rozhodl o umístění (resp. povolení) stavby rovněž na pozemku ve vlastnictví žalobců, o čemž jednoznačně svědčí výroky obou rozhodnutí stavebního úřadu (viz územní rozhodnutí, stavební povolení). Žalobci nejsou v předmětných rozhodnutích zahrnuti do okruhu účastníků územního/stavebního řízení, prvostupňová rozhodnutí jim nebyla doručována. Jak potom plyne ze shora uvedených citací příslušných ustanovení stavebního zákona, dle § 85 odst. 2 písm. a) je účastníkem územního řízení rovněž vlastník pozemku na kterém „má být požadovaný záměr uskutečněn“ (důraz doplněn soudem). Dle § 109 odst. 1) písm. c) „účastníkem stavebního řízení je vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není–li stavebníkem“ (důraz doplněn soudem).

30. Na základě uvedeného nelze než uzavřít, že byla–li stavba příslušnými rozhodnutími umístěna/povolena na pozemku ve vlastnictví žalobců, pak žalobci měli být účastníky územního řízení ve smyslu § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, resp. účastníky stavebního řízení dle § 109 odst. 1) písm. c) stavebního zákona. Není totiž rozhodné, na kterých pozemcích byla stavba následně fakticky realizována, ale to, na kterých pozemcích stavba měla být uskutečněna, resp. prováděna, jak zcela jednoznačně požadují uvedená ustanovení stavebního zákona. Od toho, jakým způsobem je stavba stavebním úřadem (resp. žadatelem o vydání rozhodnutí) na konkrétních pozemcích vymezena, se totiž fakticky odvíjí „síla“ procesního postavení účastníků územního/stavebního řízení. Jak je řečeno výše, odpověď na to, kdo je povolán býti v konkrétním řízení jeho účastníkem, dává hmotněprávní předpis, v nynější věci tedy stavební zákon. Základem je poměr k věci, zde vlastnictví žalobců k pozemku parc. č. XCH v k. ú. X zahrnutého výroky rozhodnutí stavebního úřadu mezi pozemky, na nichž je stavba umístěna/povolena. Byla–li stavba rozhodnutími stavebního úřadu umístěna/povolena rovněž na pozemku ve vlastnictví žalobců, nelze pochybovat o tom, že jim svědčilo účastenství ve smyslu § 85 odst. 2 písm. a), resp. § 109 odst. 1) písm. c) stavebního zákona.

31. K tomu soud dále dodává, že žalobcům nelze upírat účastenství dle shora uvedených ustanovení stavebního zákona jen proto, že stavba případně nebyla na pozemku v jejich vlastnictví realizována, resp. že se jejich pozemek nachází toliko v ochranném pásmu stavby. Z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu se ostatně nic takového nepodává. Soud připomíná princip presumpce správnosti správních aktů s tím, že v situaci, kdy nebyla předmětná rozhodnutí stavebního úřadu zrušena, nelze žalobcům klást k tíži, že tato považovali za zákonná a správná, dle čehož zvolili následnou procesní obranu. Uvedené si zjevně uvědomil rovněž stavební úřad, o čemž svědčí skutečnost, že dne 4. 8. 2023 (tedy po podání odvolání žalobců) vydal rozhodnutí, jímž bez bližšího odůvodnění opravil „zřejmou nesprávnost“, tedy z výroku územního rozhodnutí vyňal pozemek ve vlastnictví žalobců. Obdobně postupoval stavební úřad ve vztahu ke stavebnímu povolení, jak je doloženo ve správním spise.

32. Žalovaný tedy sice správně uvedl, že se žalobci byli účastníky územního/stavebního řízení, a tedy jim mělo být doručováno, ovšem nesprávně dovodil, že jim svědčilo účastenství ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b), resp. dle § 109 písm. e) stavebního zákona z důvodu, že na pozemek v jejich vlastnictví toliko zasahovalo ochranné pásmo stavby.

33. Žalovaný při hodnocení účastenství žalobců, jak ostatně upozornil sám žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, dále nesprávně vycházel ze znění § 87 odst. 1 stavebního zákona účinného až od 1. 1. 2018, když uvedl, že „[v] tomto typu správního řízení byli účastníky ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu účastníci dle § 85 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) stavebního zákona, tj. žadatel a pokud nebyl vlastníkem stavby nebo pozemku, na nichž se měl stavební záměr uskutečnit, tak byl účastníkem také vlastník takové stavby a pozemku nebo ten, kdo měl ke stavbě nebo pozemku jiné věcné právo, nebyl–li sám stavebníkem“ [srov. str. 2 napadeného rozhodnutí I)]. K tomu soud dodává, že § 85 stavebního zákona účinný v době řízení a upravující účastenství v územním řízení takové ustanovení neobsahoval. Žalovaný v napadených rozhodnutích nicméně žalobce považoval za účastníky dle 27 odst. 2 správního řádu [z titulu účastenství dle § 85 odst. 2 písm. b), resp. § 109 písm. e) stavebního zákona].

34. V době územního, resp. stavebního řízení se nicméně rozlišování účastníků řízení (tj. povaha jejich účastenství ve smyslu hlavní/vedlejší) řídilo výhradně obecnou úpravou obsaženou ve správním řádu. Dle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu jsou účastníky řízení „v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu“, dle odst. 2 téhož ustanovení pak jsou účastníky „též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech“. Vzhledem k tomu, že žalobci zjevně nesplňují podmínku hlavního účastenství ve smyslu § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu (společenství práv nebo povinností se žadatelem/stavebníkem), jejich účastenství coby vlastníků pozemku, na němž byla stavba umístěna (povolena), mělo povahu vedlejší (§ 27 odst. 2 správního řádu). Takto postavení žalobců vyhodnotil rovněž žalovaný (byť procesně neadekvátním způsobem).

35. Žalobcům měla být rozhodnutí stavebního úřadu doručena postupem dle § 72 odst. 1 správního řádu, k čemuž nedošlo, tj. rozhodnutí jim nebyla oznámena, resp. doručena.

36. Dle § 84 odst. 1 správního řádu „[o]soba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v § 27 odst. 1“. Správní řád tedy v tomto případě rozlišuje lhůtu subjektivní (30 dnů) a objektivní (1 rok), která se uplatní v nyní posuzované věci. Současně na žalobce nedopadá výjimka dle věty poslední citovaného ustanovení, neboť žalobcům svědčilo účastenství v řízeních dle 27 odst. 2 správního řádu, jak je pojednáno výše.

37. Územní rozhodnutí bylo dle správního spisu poslednímu z účastníků, jimž stavební úřad rozhodnutí oznamoval, doručeno dne 22. 3. 2007, přičemž všichni se vzdali práva na odvolání. Posledním dnem objektivní lhůty tedy bylo pondělí dne 24. 3. 2008. Odvolání žalobců ze dne 26. 6. 2023 je tudíž opožděné.

38. Stavební povolení bylo dle správního spisu poslednímu z účastníků, jimž stavební úřad rozhodnutí oznamoval, doručeno dne 21. 5. 2007, přičemž se všichni vzdali práva na odvolání. Posledním dnem objektivní lhůty tedy byla středa dne 21. 5. 2008. Odvolání žalobců ze dne 26. 6. 2023 je tudíž opožděné.

39. Byť tedy krajský soud dospěl k závěru, že stavební úřad (potažmo žalovaný) pochybil při posuzování účastenství žalobců v územním a stavebním řízení, toto pochybení nemělo vliv na konečné vyhodnocení povahy jejich účastenství ani na závěr o tom, že odvolání žalobců ve stavebním i územním řízení byla podána opožděně. V takovém případě krajský soud nespatřuje důvod revidovat závěry žalovaného, neboť nemají vliv na zákonnost žalobou napadených rozhodnutí. Žalovaný dopěl ke stejnému závěru jako krajský soud, tj. že odvolání žalobců byla podána opožděně, a tudíž nepochybil, když je postupem dle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl.

VI. Závěr a náklady řízení

40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nebyli ve věci úspěšní, a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

42. Osoba zúčastněná na řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí repliky žalobců V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení