61 A 6/2024– 108

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: Kostelecké uzeniny, a. s., IČO 46900411 se sídlem Kostelec 60, 588 61 Kostelec zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Piňosem se sídlem Kramářova 3379, 750 02 Přerov proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy se sídlem Slezská 100/7, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2023, čj. SVS/2023/167278–G, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 9. 8. 2023, čj. SVS/2023/107074–C, shledala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku uvedeného v § 17 odst. 2 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“). Tohoto přestupku se žalobkyně dle správního orgánu prvního stupně dopustila tím, že dne 18. 4. 2023 ve své provozovně v Plané nad Lužnicí v rozporu s § 10 odst. 1 písm. a) zákona o potravinách uvedla na trh potravinu klamavě označenou, konkrétně MĚLNĚNÉ MASO VEPŘOVÉ A HOVĚZÍ 600 g s datem spotřeby 25. 4. 2023, velikost šarže 1 461,6 kg, u něhož Státní veterinární ústav Jihlava laboratorním vyšetřením zjistil zjištěn obsah hovězího masa 28,41 ± 5,88 g ve 100 g výrobku, zatímco na obalu byl uveden obsah hovězího masa 44 % (zkušební protokol ze dne 9. 5. 2023, č. 034067/23). Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč, a dále povinnost nahradit náklady vynaložené správním orgánem za výsledek laboratorního vyšetření úředního vzorku výrobku ve výši 3 410 Kč a paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím pouze částečně změnila text záhlaví prvoinstančního rozhodnutí tak, že nahradila text „a § 90 zákona o přestupcích a podle § 150 odst. 1 až 4 správního řádu vydává rozhodnutí formou příkazu“ slovy „zákona o přestupcích vydává rozhodnutí“. Ve zbytku žalovaná rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 1. 3. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Správní orgán prvního stupně ve výrokové části rozhodnutí konstatoval, že výrobek je potravinou klamavě označenou, neboť laboratorním vyšetřením bylo zjištěno 28,41 ± 5,88 g hovězího masa ve 100 g výrobku, zatímco na obalu byl uveden obsah 44 %. Výrok je však nepřezkoumatelný, neboť správní orgán pracuje s jednotkou gramů ve 100 g výrobku, aniž by uvedl, jaký procentní podíl hovězího masa se měl nacházet v celém výrobku o hmotnosti 600 g. Argumentace žalované v rozhodnutí o odvolání, že „procento vždy vyjadřuje jednu setinu celku“, je lichá, neboť neřeší rozpor mezi jednotkami a neumožňuje ověřit porušení zákona o potravinách.

5. Žalobkyně namítla, že její výrobní proces je podřízen důsledné kontrole a dodržování receptury, což doložila prohlášením Ing. Jaroslava Janouška ze dne 19. 9. 2023, jehož součástí byl i pracovní postup výroby mletého masa a masného polotovaru OS–705–06, verze 2.0, platný od 1. 4. 2022. Žalovaná tento důkaz neprovedla, označila jej za irelevantní a argumentovala odkazem na § 53 odst. 5 správního řádu. Žalobkyně však namítla, že správní orgán měl postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat k doplnění či upřesnění důkazu, případně k podání svědecké výpovědi. Žalovaná přistupovala k důkazním návrhům žalobkyně v rozporu se zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu).

6. K otázce reprezentativnosti vzorku žalobkyně uvedla, že testovaný vzorek o hmotnosti 100 g je zcela nereprezentativní vzhledem k velikosti šarže 1 461,6 kg (tj. 1 461 600 g), neboť představuje pouze 0,0068 % celku. Odebrání dvou balení výrobku po 600 g, z nichž byl testován pouze jeden vzorek, je nedostačující. Žalovaná neodůvodnila, proč by měl být vzorek 100 g relevantní pro celou šarži, zvláště za situace, kdy nebyl testován žádný výrobek jako celek. Žalobkyně rovněž namítla, že analýza DNA není fyzikálně–chemickým vyšetřením, ale biologickým, a tudíž se na ni vztahuje vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství (dále jen „vyhláška č. 289/2007 Sb.“), která stanoví minimální počet vzorků pro biologické vyšetření na pět. Proces homogenizace šarže neprobíhá do fáze absolutní, a nelze tedy očekávat, že jeden vzorek bude reprezentativní pro celý obsah.

7. Žalobkyně dále namítla, že nařízení Komise č. 2004/2002 o postupu určování obsahu masa a tuku v některých výrobcích z vepřového masa (dále jen „nařízení č. 2004/2002“) se vztahuje výlučně na výrobky z vepřového masa, a tudíž není aplikovatelné na hovězí maso. Zkušební protokol je v tomto směru nicotný. Žalovaná uvedla, že byla použita akreditovaná metoda SOP 8.127 pro stanovení obsahu masa a SOP MB.05 pro stanovení obsahu hovězího masa. Dle vyjádření Českého institutu pro akreditaci, o. p. s., ze dne 1. 2. 2024 však tento institut neakredituje jednotlivé metody, nýbrž pouze laboratoře. Akreditaci má zkušební laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava jako celek, a nikoliv jednotlivé postupy. Tvrzení žalované o akreditaci metod je tedy nepravdivé a zavádějící. Odkaz žalované na metodický pokyn Ministerstva zemědělství ze dne 2. 12. 2021, č. MZE–67807/2021–18122, je irelevantní, neboť se nejedná o závazný právní předpis.

8. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nepožadovala odběr duplicitního vzorku pro druhé odborné stanovisko, což jí klade k tíži. Žalobkyně však namítla, že žádná jiná laboratoř v České republice nezajišťuje stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích, a jedinou akreditovanou laboratoří je laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava. Navíc se jedná o jediný subjekt v Evropské unii, který používá metodu Real–Time PCR pro kvantitativní detekci DNA skotu. Neexistuje jednotná evropská právní úprava pro stanovení obsahu hovězího masa, na rozdíl od masa vepřového, pro které bylo vydáno nařízení č. 2004/2002.

9. K otázce homogenizace žalovaná uvedla, že nemá pochybnosti o dodržení požadavků, avšak ze zkušebního protokolu nevyplývá žádná informace o homogenizaci vzorku. Podle bodu 1.1 přílohy nařízení č. 2004/2002 musí být analýza provedena na homogenních a reprezentativních vzorcích, což nebylo prokázáno. Tvrzení žalované o dodržení požadavků není opřeno o žádné konkrétní skutečnosti, což opět porušuje zásadu materiální pravdy.

10. Žalobkyně rovněž odkázala na jednání konané dne 6. 9. 2023 za účasti zástupců Ministerstva zemědělství, Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Českého svazu zpracovatelů masa, kde bylo konstatováno, že metodika pro stanovení obsahu hovězího masa má být teprve ujednocena. Obdobnou námitku vznesla i s odkazem na zápis ze 7. jednání představenstva Českého svazu zpracovatelů masa ze dne 14. 9. 2023. Žalovaná tyto skutečnosti nehodnotila jako relevantní, čímž opět porušila zásadu materiální pravdy, neboť existuje odborná pochybnost o správnosti a oprávněnosti metodiky pro stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích.

11. Podle vyjádření Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 10. 6. 2019, čj. SZPI/AH936–5/2019, je při výpočtu obsahu masa ve výrobcích, jako je maso ve vlastní šťávě, nutné provádět korekce na přebytečný tuk a pojivovou tkáň, aby byly splněny požadavky na maximální přípustný obsah těchto složek v komponentě označené jako „maso“. Tyto korekce se provádějí v souladu s požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení č. 1169/2011“). Dusíkové faktory pro vepřové maso jsou uvedeny v nařízení č. 2004/2002, zatímco dusíkové faktory pro jiné druhy masa, včetně hovězího, jsou dohledatelné pouze v odborné literatuře. Z toho vyplývá, že dusíkové faktory pro hovězí maso nejsou legislativně stanoveny, a jejich harmonizace mezi laboratořemi nemá právní závaznost. Neakreditovaná metoda stanovení obsahu masa se tak nemůže opírat o tyto faktory jako o právně relevantní základ. Žalovaná se s touto námitkou nijak nevypořádala.

12. Žalobkyně dále konzultovala metodiku použitou laboratoří Státního veterinárního ústavu Jihlava ve zkušebním protokolu s odborníky, zejména s doc. Ing. R. Š., Ph.D., z Ústavu konzervace potravin Vysoké školy chemicko–technologické v Praze. Odborný názor doc. Š. poukazuje na nesprávnou aplikaci metodologie stanovení obsahu hovězího masa ve výrobku.

13. Jako důkazní návrhy žalobkyně označila vyjádření Českého institutu pro akreditaci ze dne 1. 2. 2024, metodický pokyn Ministerstva zemědělství č. MZE–67807/2021–18122, odborné vyjádření (znalecký posudek) k metodologii stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích a svědeckou výpověď doc. Ing. R. Š., Ph.D., Ústav konzervace potravin, Vysoká škola chemicko–technologická v Praze.

14. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že je laboratorní výsledek 28,41 ± 5,88 g ve 100 g výrobku kvantitativním vyjádřením obsahu hovězího masa, které odpovídá 28,41 % ± 5,88 %. Tento údaj měl být srovnatelný s deklarovaným obsahem 44 % uvedeným na obalu výrobku. Dle žalované je nesporné, že i při započtení nejistoty měření ve prospěch žalobkyně výrobek obsahoval nejvýše 34,29 % hovězího masa, tedy o 9,71 % méně, než žalobkyně deklarovala. V absolutních hodnotách to znamená, že místo deklarovaných 264 g hovězího masa v 600g balení bylo zjištěno nejvýše 205,74 g, tj. o 58,26 g méně. V rámci celé šarže o hmotnosti 1.461,6 kg měl být obsah hovězího masa 643,10 kg, avšak bylo zjištěno nejvýše 501,18 kg, tj. o 141,92 kg méně.

16. K otázce odběru vzorků žalovaná uvádí, že správní orgán prvního stupně neodebral pouze část výrobku, ale použil celé balení (2 × 600 g, celkem 1 200 g), které bylo řádně homogenizováno a následně použito pro všechny provedené analýzy. Podle žalované je takto získaný vzorek reprezentativní pro celou šarži výrobku. Odběr vzorků proběhl v souladu s čl. 5 odst. 1 části A přílohy 3 vyhlášky č. 289/2007 Sb. a § 2 odst. 1 písm. k) zákona o potravinách. Ze záznamu o odběru vzorku č. 230418001310199 ze dne 18. 4. 2023 vyplývá, že bylo odebráno dostatečné množství materiálu pro laboratorní zkoumání. Výsledky chemického vyšetření a kvantitativního stanovení hovězí DNA metodou PCR jsou podle žalované relevantní pro celou šarži.

17. Žalovaná dále zdůrazňuje, že výrobce je povinen zajistit, aby složení každého jednotlivého výrobku odpovídalo údajům na etiketě. Vzhledem k tomu, že všechny výrobky v šarži byly vyrobeny za stejných podmínek, podle stejné receptury a technologického postupu, a měly stejnou deklaraci, je podle žalované správné závěrem konstatovat, že celá šarže byla klamavě označena.

18. K charakteru laboratorního vyšetření žalovaná uvádí, že se jednalo o fyzikálně–chemické a molekulárně biologické vyšetření, nikoliv mikrobiologické. Zkušební protokol obsahuje část molekulárně biologickou, přičemž celé vyšetření se skládalo ze dvou částí. Počet pěti vzorků, na který se odvolává žalobkyně, se vztahuje výhradně na mikrobiologická vyšetření podle čl. 5 odst. 2 části A přílohy 3 vyhlášky č. 289/2007 Sb. Mikrobiologické vyšetření se týká přítomnosti mikroorganismů, zatímco stanovení DNA je chemicko–fyzikální (molekulární) vyšetření. Žalobkyně podle žalované zaměnila pojem mikrobiologický s biologickým. Pro provedení fyzikálně–chemického a molekulárně biologického vyšetření stanoví legislativa povinnost odebrat 1 až 2 vzorky z téže šarže, což bylo dodrženo.

19. Pokud žalobkyně tvrdí, že proces mísení není absolutní a jednotlivé části šarže nemusí mít shodné složení, podle žalované tím fakticky přiznává, že není schopen garantovat deklarované složení výrobku. Takové tvrzení je podle žalované nepřijatelné z hlediska ochrany spotřebitele, který má právo obdržet výrobek odpovídající údajům na etiketě. Neschopnost výrobce dodržet deklarované složení nemůže jít k tíži spotřebitele, ale výhradně k tíži výrobce.

20. Žalovaná odmítá tvrzení o porušení zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Uvádí, že se prohlášením Ing. J. J. o dodržení receptury a pracovního postupu výroby zabývala, avšak neshledala jej pro věc relevantním. Své hodnocení tohoto podkladu řádně odůvodnila. Žalovaná dále uvádí, že nebyla povinna vyzývat žalobkyni k doplnění odvolacích námitek či důkazů formou svědecké výpovědi zaměstnance. Podle žalované je nerozhodné, zda účastník řízení uplatní své námitky písemně nebo ústně, neboť jejich význam je stejný. V daném případě však žalobkyně nedoložila žádné vlastní výsledky zkoušek či ověření plnění receptur, a zůstala pouze u tvrzení zaměstnance, že postupoval podle receptury. Takové tvrzení nemůže podle žalované zpochybnit věrohodnost a správnost výsledků laboratorního vyšetření úředně odebraných vzorků.

21. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně. Je na úvaze správního orgánu, jaké důkazy provede. K podpoře své argumentace žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, čj. 32 A 70/2019–53.

22. Žalovaná odmítá tvrzení žalobkyně, že by zkušební protokol interpretovala zavádějícím způsobem. Vyšetření provedla oprávněná zkušební laboratoř akreditovaná Českým institutem pro akreditaci dle normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2018. Protokol uvádí, že pro stanovení celkového obsahu masa byla použita metoda SOP 8.127 (nařízení č. 2004/2002) a pro stanovení obsahu hovězího masa metoda SOP MB.

5. Obě metody jsou v dokumentaci laboratoře označeny jako „A = v rozsahu akreditace“, což podle žalované potvrzuje jejich akreditovaný charakter (viz Příloha k osvědčení o akreditaci č. 18/2024 ze dne 17. 1. 2024, poř. č. 1.133 a 5.9).

23. Žalovaná považuje námitky žalobkyně za účelové a založené na slovní hře, která má vyvolat dojem, že použité metody jsou nelegitimní nebo neprůkazné. Sdělení Českého institutu pro akreditaci ze dne 1. 2. 2024 však potvrzuje, že laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava postupuje v souladu s ČSN EN ISO/IEC 17025:2018 a že uvedené metody jsou součástí jejího rozsahu akreditace. Žalovaná dále odkazuje na veřejné sdělení Státního veterinárního ústavu Jihlava o úspěšné opakované akreditaci bez neshod.

24. Metoda SOP 8.127 je určena ke stanovení celkového obsahu masa v masných výrobcích na základě výpočtu z obsahu bílkovin a tuku. Jako hlavní zdrojový dokument je uvedeno nařízení č. 2004/2002, přičemž metoda zohledňuje nadbytečné množství tuku a kolagenu dle nařízení č. 1169/2011. Součástí metody je i homogenizace vzorku. Žalovaná odmítá tvrzení žalobkyně, že by metoda byla určena výlučně pro vepřové maso – podle žalované se jedná o obecnou metodu pro výpočet obsahu masa, která může být modifikována v rámci schváleného stupně volnosti D.

25. Metoda SOP 8.127 patří mezi relevantní vyšetřovací metody ve smyslu čl. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/625, o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách). To platí tím spíše, pokud byla doplněna metodickým pokynem Ministerstva zemědělství č. MZE–67807/2021–18122.

26. Používání takových metod je možné i v případě, že byly vyvinuty nebo doporučeny národními referenčními laboratořemi, nebo validovány podle mezinárodně uznávaných vědeckých protokolů. Laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava je národní referenční laboratoří pro maso a masné výrobky (dekret ze dne 30. 11. 2006, čj. 41920/2006–1700), a žalovaná má výsledky vyšetření za věrohodné a použitelné pro rozhodování orgánů veterinární správy ve správním řízení podle § 52 odst. 3 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon).

27. K námitce žalobkyně, že neměla možnost předložit duplikátní vzorky k přezkoumání, žalovaná uvádí, že takové tvrzení je zcela nepravdivé. Podle žalované obdobnou metodu stanovení obsahu hovězího masa, založenou na komerčním testu „SureFood® ANIMAL QUANT Beef (Congen); R–Biopharm AG“, využívá úřední laboratoř Institutu pro bezpečnost potravin AGES ve Vídni, Rakousko, a dále laboratoře v Polsku, Belgii a Švýcarsku. Žalobkyně tedy měla reálnou možnost nechat své výrobky otestovat v jiné laboratoři. Výsledky laboratorního vyšetření mohou být kontrolovanými subjekty zpochybněny postupem podle § 16 odst. 7 zákona o potravinách, a čl. 35 nařízení o úředních kontrolách, který žalobkyně nevyužila. Navíc zákon stanoví, že výsledek zkoušky duplikátního vzorku musí být předložen dozorovému orgánu do 30 dnů od sdělení výsledku původního vzorku, jinak se k němu nepřihlíží. Nečinnost žalobkyně v tomto směru jde podle žalované jednoznačně k její tíži.

28. K metodě SOP 8.127 žalovaná uvádí, že se jedná o standardní metodu stanovení celkového obsahu masa v masných výrobcích, jejímž hlavním zdrojovým dokumentem je nařízení č. 2004/2002. Uvedená metoda není určena výlučně pro vepřové maso, ale obecně pro stanovení obsahu masa v masných výrobcích výpočtem z obsahu bílkovin a tuku. Metoda zohledňuje nadbytečné množství tuku a kolagenu dle nařízení č. 1169/2011. V případě výrobků obsahujících hovězí maso jsou použity faktory odpovídající jejich složení, přičemž dusíkové faktory jsou čerpány z odborné literatury uvedené v metodickém pokynu Ministerstva zemědělství čj. MZE–67807/2021–18122. Právní předpis nevyžaduje, aby dusíkové faktory pro hovězí maso byly stanoveny obecně závazným právním předpisem. Ze zkušebního protokolu vyplývá, že byly stanoveny hodnoty tuku (33,5 % ± 4 %), kolagenu (2,27 % ± 12 %) a celkového obsahu masa (88,7 % ± 10 %), přičemž pro výpočet byl použit dusíkový faktor f = 3,50. V rámci analýzy byl použit celý vzorek (2 × 600 g), který byl řádně homogenizován. Žalovaná považuje za absurdní tvrzení žalobkyně, že pokud není homogenizace výslovně uvedena v protokolu, neproběhla. Popis dílčích laboratorních úkonů není součástí výsledkového protokolu, ale vyplývá z metodiky, která je akreditovaná a auditovaná.

29. Žalobkyně podle žalované bez věrohodných podkladů obviňuje úřední laboratoř z nedodržení závazných postupů, aniž by sama předložila jakýkoliv alternativní výpočet nebo důkaz o obsahu hovězího masa ve výrobku. Nepředložila ani výsledky vlastní kontroly složení výrobku. Žalovaná tak konstatuje, že žalobkyně uvádí na trh výrobek, jehož složení nemůže garantovat.

30. K otázce korekce na přebytečný tuk a pojivovou tkáň žalovaná uvádí, že se k této problematice vyjádřila souhrnně, včetně odkazu na metodický pokyn Ministerstva zemědělství, s nímž je použitá metoda v souladu.

31. K argumentaci žalobkyně ohledně jednání konaného dne 6. 9. 2023 za účasti zástupců Ministerstva zemědělství, Státní veterinární správy, Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Českého svazu zpracovatelů masa žalovaná uvádí, že toto jednání nemá vliv na zjištěný skutkový stav. Přestože zástupci Českého svazu zpracovatelů masa vznesli námitky ke správnosti používaných metod, zástupci Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce je neuznali a metodu obhajovali. Žalovaná konstatuje, že žádné relevantní důkazy zpochybňující použitou metodu nebyly doloženy, a žalobkyně tak neučinila ani v žalobě. Omezení analytických metod jsou podle žalované zohledněna v nejistotě stanovení, která je vždy započítána ve prospěch kontrolované osoby.

32. K otázce znaleckého posudku žalovaná uvádí, že jej žalobkyně dosud nepředložila. Podle názoru žalované jej měla žalobkyně předložit již ve správním řízení jako druhé odborné stanovisko podle čl. 35 nařízení o úředních kontrolách. Pokud tak žalobkyně neučinila, nesplnila závazný postup pro posuzování výsledků laboratorních vzorků.

33. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobkyně

34. Žalobkyně v replice zaslala krajskému soudu protokol ze dne 6. 11. 2024, č. 24/09/039, nadepsaný jako „Stanovisko k stanovení podílu hovězího masa v masném polotovaru“ a zpracovaný doc. Ing. R. Š., Ph.D., z Ústavu konzervace potravin z Vysoké školy chemicko–technologické v Praze. Tuto listinu žalobkyně navrhla provést jako důkaz.

V. Průběh jednání

35. Účastníci řízení při jednání konaném dne 27. 8. 2025 setrvali na svých procesních stanoviscích a shora uvedené argumentaci.

36. Žalobkyně nad rámec již vznesených důkazních návrhů navrhla provést důkaz dokumentem Ministerstva zemědělství, Národní agentury pro zemědělský výzkum, nazvaným „Výzkumné potřeby pro veřejnou soutěž v roce 2024 Programu na podporu aplikovaného výzkumu Ministerstva zemědělství na období 2024 – 2032, ZEMĚ II“ a dále listinou nazvanou „Protokol z hodnocení poskytovatele“ v rámci podprogramu 2 „Podpora státní politiky v agrárním sektoru“. Z těchto listin žalobkyně dovozuje, že sám stát si je vědom nedokonalosti použitých metod pro zjišťování obsahu masa ve výrobcích, přičemž Státní veterinární ústav se má do budoucna podílet na výzkumu v oblasti „Stanovení procentuálního zastoupení jednotlivých komponent živočišného původu v mletém mase a masných polotovarech“. Státní veterinární ústav si tedy je také vědom toho, že současné metody jsou nedostatečné.

37. Žalobkyně dále namítla, že stanovená hodnota dusíkatých faktorů je nesprávná, a doplnila, že dle informací od odborné veřejnosti žalovaná pozastavila kontroly obsahu masa z důvodu nevěrohodnosti ověřovacích metod.

38. Žalovaná oproti již uplatněné argumentaci navíc uvedla, že nepovažuje stanovisko doc. Š. za dostatečně podložené.

39. Krajský soud při jednání provedl důkaz vyjádřením Českého institutu pro akreditaci ze dne 1. 2. 2024, protokolem ze dne 6. 11. 2024, č. 24/09/039, nadepsaným jako „Stanovisko k stanovení podílu hovězího masa v masném polotovaru“ a zpracovaným doc. Ing. R. Š., Ph.D., z Ústavu konzervace potravin z Vysoké školy chemicko–technologické v Praze, osvědčením o akreditaci ze dne 28. 12. 2022 udělené Českým institutem pro akreditaci, o. p. s., pro zkušební laboratoř č. 1129 Státního veterinárního ústavu Jihlava, včetně přílohy, metodickým pokynem Ministerstva zemědělství ze dne 2. 12. 2021, č. MZE–67807/2021–18122, a dále shora uvedenými listinami, které žalobkyně navrhla coby důkaz při jednání.

40. Krajský soud zamítl důkazní návrh výslechem doc. Š. pro nadbytečnost, neboť navrhovaný svědek své stanovisko již dostatečně vyložil písemně v protokolu provedeném před soudem coby důkaz. Nelze očekávat, že by navrhovaný výslech svědka přinesl do řízení další podstatná zjištění.

41. Jiné důkazní návrhy účastníci řízení nevznesli.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

42. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

43. Žaloba není důvodná. VI.A K námitce nepřezkoumatelnosti 44. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Této námitce nepřisvědčil.

45. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

46. Za nepřezkoumatelný žalobkyně označila předně samotný výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, dle kterého byl ve výrobku „zjištěn obsah hovězího masa 28,41 ± 5,88g ve 100 g výrobku, zatímco na obalu byl uveden obsah hovězího masa 44%.“ Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že z takto formulovaného výroku nelze seznat porušení zákona o potravinách, jelikož neuvádí procentuální vyjádření množství hovězího masa, nýbrž „pouze“ množství gramů hovězího masa na 100 g výrobku. Tato námitka je nedůvodná, neboť pro porozumění uvedenému výroku není zapotřebí nic více než zcela banální matematická úvaha, dle které 1 g ze 100 g představuje 1 % z celku. Jinými slovy, pokud z výsledku laboratorní analýzy plyne, že ve zkoumaném vzorku se při zohlednění nejistoty měření ve prospěch žalobkyně nachází nanejvýš 34,29 g hovězího masa na 100 g výrobku, neříká takovéto zjištění nic jiného, než že zastoupení hovězího masa v celém výrobku činí maximálně 34,29 %. Jedná se pouze o odlišný způsob vyjádření téhož.

47. Žalobkyně dále spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované v tom, že údajně nereagovala na její námitky stran nutnosti provádět korekce na přebytečný tuk a pojivovou tkáň, aby byly splněny požadavky na maximální přípustný obsah těchto složek v komponentě označené jako „maso“, a dále že dusíkové faktory pro hovězí maso nejsou legislativně stanoveny. Jedná se tedy o námitky směřující proti použité metodě analýzy vzorku.

48. Žalovaná se však těmito námitkami zabývala na straně 9 svého rozhodnutí, kde mimo jiné uvedla, že „[u]vedená akreditovaná metoda je dle přílohy osvědčení o akreditaci určena obecně ke stanovení obsahu masa v masných výrobcích dopočtem (z obsahu bílkovin a tuku), nikoli výlučně ke stanovení obsahu vepřového masa. Navíc je u dané metody schválen stupeň volnosti D, tj. flexibilita týkající se metody. Laboratoř může modifikovat zkušební postupy s uvedeným stupněm volnosti v dané oblasti akreditace při zachování principu měření. Odvolací orgán také zastává názor, že pokud jsou požadavky na vyšetření obsahu masa ve výrobcích obsahujících maso vyplývající z metodického pokynu MZe (např. použitá analytická metoda, dusíkový faktor a způsob vyhodnocení) schváleny v rámci akreditace metody příslušným certifikačním orgánem, jsou plně použitelné v rámci provozování laboratorní praxe příslušné laboratoře a výsledky vyšetření jsou relevantní pro účely správního řízení.“ Na uvedené úvaze krajský soud nic nepřezkoumatelného neshledal. Plyne, z ní totiž, proč žalovaná považovala použitou metodu analýzy vzorku přes uplatněné výtky za správnou. VI.B K námitce neprovedení žalobkyní navrhovaného důkazu 49. Nedůvodná je též námitka, že žalovaná nesprávně odmítla provést v odvolání navrhovaný důkaz „prohlášením Ing. J. J. ze dne 19.9.2023, jehož součástí je i Pracovní postup výroby mletého masa a masného polotovaru OS–705–06, verze 2.0 Kosteleckých uzenin a.s., platnost od 1.4.2022“.

50. Žalovaná svůj postup přesvědčivě zdůvodnila na straně 6 žalobou napadeného rozhodnutí, kde uvedla, že „považuje za zcela irelevantní prohlášení Ing. .J. J. ze dne 19. 9. 2023, kterým je ze strany odpovědného zaměstnance účastníka řízení deklarováno dodržení receptury a pracovního postupu výroby předmětného výrobku. Odvolací orgán má za to, že zpětné prokazovaní dodržení pravidel výroby, může být již těžko realizováno dodatečným ústním potvrzením nebo deklarací osob na zacházení s potravinou zúčastněných. Nadto čestné prohlášení ve smyslu § 53 odst. 5 správního řádu může sloužit jen k nahrazení listiny, avšak jen v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem. Veterinární zákon ani zákon o potravinách ovšem nic takového neumožňuje. Účastník řízení nedoložil k tomuto prohlášení žádné věrohodné podklady, např. výsledky zkoušek a ověření plnění požadavků receptur a deklarovaného složení. Předložené prohlášení tedy nemůže žádným způsobem zpochybnit věrohodnost a správnost výsledků laboratorního vyšetření úředně odebraných vzorků.“ 51. S tímto hodnocením se krajský soud zcela ztotožnil. Ostatně jakékoli prohlášení či dokládání dodržení příslušných postupů může jen těžko vypovídat cokoli o obsahu konkrétní šarže výrobku a úspěšně zpochybnit výsledky laboratorní analýzy odebraného vzorku. Za této situace nebyl žádný důvod, aby žalovaná žalobkyni vyzývala k odstranění vad podání dle § 37 odst. 3 správního řádu. Z žaloby ostatně ani není zřejmé, čeho by takovou výzvou bylo možné v nynější věci docílit. VI.C K námitkám týkajícím se správnosti použitých metod analýzy obsahu masa ve výrobku 52. Nedůvodné jsou též námitky týkající se správnosti použitých metod analýzy obsahu masa ve výrobku.

53. Podle § 52 odst. 3 písm. a) veterinárního zákona platí, že je–li podkladem pro rozhodnutí orgánu veterinární správy výsledek laboratorního vyšetření vzorků, musí být výsledkem vyšetření provedeného „státním veterinárním ústavem, národní referenční laboratoří, referenční laboratoří nebo laboratoří, které bylo vydáno pro příslušný okruh vyšetřování osvědčení o akreditaci podle zákona o technických požadavcích na výrobky a které Ústřední veterinární správa vydala povolení k provádění veterinární laboratorní a diagnostické činnosti; tyto subjekty se považují za úřední laboratoře určené podle čl. 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625“.

54. Je přitom zapotřebí zdůraznit, že laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava v době zpracování analýzy vzorku v nynější věci byla (a patrně stále je) akreditovanou zkušební laboratoří dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Žalobkyně ostatně tuto skutečnost ani nezpochybňuje. Dle § 16 odst. 3 citovaného zákona přitom akreditační orgán udělí akreditaci pouze tehdy, pokud subjekt posuzování shody „splňuje požadavky pro provádění konkrétní činnosti posuzování shody, které stanoví harmonizované normy, případně jiné dokumenty platné pro oblast posuzování shody“.

55. Dle osvědčení o akreditaci platného v době provedení analýzy vzorku shora uvedeného výrobku a zpracování zkušebního protokolu ze dne 9. 5. 2023, č. 034067/23, je rozsah akreditace následující: „Chemická, mikrobiologická, imunochemická, molekulárně biologická a senzorická vyšetřování potravin, surovin, krmiv, stěrů, kosmetických výrobků, bioodpadů, vody a prostředí, laboratorní diagnostika prionových, virových, bakteriálních a parazitárních onemocnění zvířat vymezené přílohou tohoto osvědčení“ (důraz doplněn).

56. Za této situace je zapotřebí předpokládat, že laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava je odborně způsobilá provádět vyšetřování obsahu potravin za použití relevantních metod a v dostatečné kvalitě. V opačném případě by celý proces akreditace postrádal smysl. To, že akreditace neakredituje jednotlivé druhy metod, jak uvedl Český institut pro akreditaci ve vyjádření ze dne 1. 2. 2024, je za této situace nerozhodné.

57. Státní veterinární ústav Jihlava ve vyjádření ze dne 27. 6. 2023, které je založeno ve správním spisu, uvedl, že „[m]etoda stanovení obsahu hovězího masa v masných výrobcích je založena na stanovení obsahu masa dle SOP 8.127. a stanovení DNA skotu dle SOP MB.05.“ 58. Žalobkyně namítá, že na věc nebylo možné aplikovat nařízení č. 2004/2002. K přímé aplikaci tohoto nařízení ovšem nedošlo. Nařízení č. 2004/2002 upravuje konkrétní postup určování obsahu masa a tuku ve výrobcích z vepřového masa, ale neplyne z něj, že tento postup není uplatnitelný obecně pro jakýkoli druh masa. Důvodem přijetí citovaného nařízení bylo zajištění „jednotného používání nomenklatury v odvětví vepřového masa“, tj. jednotné aplikace celních předpisů při obchodování s vepřovým masem. Toto nařízení tak zcela evidentně nemělo za cíl stanovit technický postup, který by byl použitelný výhradně pro vepřové maso, nýbrž pouze to, aby takový postup byl v případě vepřového masa jednotný.

59. Příloha k osvědčení o akreditaci laboratoře Státního veterinárního ústavu Jihlava k tomu u položky č. 141 nazvané „Stanovení obsahu masa dopočtem (z obsahu bílkovin a tuku)“ jako předmět zkoušky obecně stanoví „Maso, masné výrobky“, a neomezuje se tedy pouze na konkrétní druh masa. Na nařízení č. 2004/2002 v této souvislosti odkazuje pouze co do „Identifikace zkušebního postupu/metody“, a to vedle kódového označení „SOP 8.127“. V položce č. 805 označené jako „Kvantitativní stanovení druhové DNA metodou real–time PCR a obsahu masa dopočtem z naměřených hodnot“ s kódem „SOP MB.05“ jsou pak jako předmět zkoušky uvedeny „Masné výrobky“. Ani z toho tedy nelze dovodit nepoužitelnost uvedených metod na maso hovězí. Z ničeho neplyne a žalobkyně k tomu ani nic konkrétního neuvádí, proč by mělo být hovězí maso natolik odlišné od masa vepřového, že by nebylo možné uvedenou metodu využít též pro něj.

60. Žalobkyně zpochybnila správnost použitých metod odborným vyjádřením doc. Š., který uvedl, že „[p]omocí chemometrické metody lze stanovit ve výrobku obsah masa, jako složky masného produktu. Obsah masa je v tomto případě obsah hovězího a vepřového masa v součtu dohromady, lépe řečeno jedná se o součet všech použitých druhů masa (savců a ptáků určených k lidské spotřebě). Tato hodnota vyjadřuje obsah masa jako složky masného produktu, tedy kosterní svaloviny dle definice, která je v Nařízení 1169/2011). Metoda pro stanovení DNA určuje podíl hovězí DNA k celkovému zastoupení zvířecí DNA ve výrobku. Tato metoda neříká nic o podílu masa jako kosterní svaloviny, tak jak ji musí značit výrobci masných výrobků na obale svých produktů.“ 61. Dále doc. Š. mimo jiné uvedl, že „[j]ak tuková tkáň, tak kolagenní tkáň budou výsledky zkreslovat. Jde o několik faktorů, které se mohou v rámci hodnocení obsahu masa uplatňovat. Prvním faktorem je, že obě tyto tkáně zhoršují výsledky extrakce DNA z masného výrobku. Za druhé tyto tkáně také obsahují méně DNA než svalovina, takže se z nich bude extrahovat méně DNA. Za třetí, obě tyto tkáně mají maximální hodnoty pro jejich obsah v mase jako složce masného výrobku. Jsou–li tyto hodnoty nejvyššího obsahu překročeny, avšak všechna ostatní kritéria definice masa jako kosterní svaloviny jsou splněna, musí být obsah masa, jako složky masného výrobku odpovídajícím způsobem snížen a v seznamu složek musí být kromě výrazu ‚maso‘ uvedena přítomnost tuku nebo pojivové tkáně podle toho, pro kterou tkáň byl limit překročen.“ 62. Doc. Š. své vyjádření uzavřel tak, že „[o]bsah hovězího masa v tomto konkrétním případě nebyl stanoven správně, protože laboratoř SVÚ Jihlava neuvažovala a nepoužívala správně definici masa jako kosterní svaloviny dle Nařízení 1169/2011. Celkový obsah masa byl stanoven správně, ale podíl jednotlivých mas v tomto výrobku byl stanoven chybně a nemůže být vypočítán z poměru naměřené DNA. Metoda, kterou využívá SVU Jihlava, lépe řečeno způsob výpočtu by se pro tento typ výrobků neměla používat.“ 63. Naproti tomu Státní veterinární ústav Jihlava ve shora uvedeném vyjádření ze dne 27. 6. 2023 uvedl, mimo jiné to, že „[s]tanovení obsahu masa vychází z Nařízení Komise (ES) č. 2004/2002 a je v souladu s Metodickým pokynem Ministerstva zemědělství MZE–67807/2021–18122. Tento dokument, kromě jiných informací, definuje i rozšířenou nejistotu stanovení s koeficientem rozšíření 2, pro obsah masa nižší nebo rovno 50 % – nejistota 15 % relativních, pro obsah masa vyšší než 50 % – nejistota 10 % relativních. […] Procentuální výsledek zjištěné kvantifikace DNA skotu je přepočten a vyjádřen v gramech hovězího masa na 100 g výrobku v návaznosti na vyšetření celkového obsahu masa dle SOP 8.

127. Rozšířená nejistota stanovení pro parametr obsah hovězího masa je stanovena jako kombinovaná nejistota stanovení vycházející ze stanovení obsahu masa (nejistota je stanovena Metodickým pokynem Ministerstva zemědělství MZE–67807/2021–18122) a stanovení hovězí DNA. Tato rozšířená nejistota stanovení zohledňuje i možnou variabilitu obsahu DNA skotu v surovinách použitých pro výrobu masných výrobků, to je také důvodem zmiňované výše rozšířené nejistoty měření. Hodnota rozšířené nejistoty měření pro tuto metodu je srovnatelná s rozšířenými nejistotami měření pro obdobné typy analýz. Z uvedeného vyplývá, že přestože je pro obsah hovězí masa uplatněna uvedená rozšířená nejistota měření (dle námitek obviněného příliš velká), vzorek v uvedeném parametru i při zohlednění této nejistoty měření neodpovídá deklarované hodnotě obsahu hovězího masa“ (důraz doplněn).

64. Lze shrnout, že dle doc. Š. metody použité laboratoří Státního veterinárního ústavu Jihlava vedly ke správnému stanovení celkového obsahu masa (všech savců a ptáků určených k lidské spotřebě), avšak nemohou vést k přesnému určení konkrétního zastoupení masa hovězího. Nejsou totiž schopné dostatečně zohlednit podíl hovězího masa coby kosterní svaloviny oproti tukové a kolagenní tkáni, které rovněž obsahují DNA a zároveň mají tendenci výsledky zkreslovat.

65. Z vyjádření Státního veterinárního ústavu Jihlava však plyne, že tuto skutečnost zohledňuje tzv. rozšířená nejistota měření. Promítá se tak do možné odchylky měření (v nynějším případě ± 5,88 g ve 100 g výrobku). Jinými slovy jak Státní veterinární ústav Jihlava, tak i doc. Š. se fakticky shodují v tom, že výpočet obsahu hovězího masa, tj kosterní svaloviny ve smyslu nařízení č. 1169/2011, z poměru naměřené DNA je zatížen určitou nepřesností. Pokud však takovouto nepřesnost nekladou správní orgány žalobkyni k tíži, a naopak vychází z maximální možné hodnoty, pak se nejedná o vadu, která by mohla způsobit nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

66. Z listinných důkazů, které žalobkyně předložila při jednání, lze dovodit, že stát usiluje o zdokonalení metod zjišťování složení masných výrobků. To však nemůže vést k závěru o nezákonnosti nyní žalobou napadeného rozhodnutí žalované opřeného o analýzu akreditované laboratoře. Ta totiž zohledňuje nejistotu měření, která se s aktuálně používanými metodami pojí, ve prospěch žalobkyně.

67. Krajský soud neshledal žádné pochybení ani v tom, pokud Státní veterinární ústav Jihlava vychází (mimo jiné i v otázce nejistoty měření) z metodického pokynu Ministerstva zemědělství č. MZE–67807/2021–18122. V tomto ohledu lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2013, čj. 3 Ads 104/2012–40, č. 2982/2014 Sb. NSS, dle něhož „metodické pokyny coby interní (v určitých případech též normativní) akty správních úřadů mohou být za předpokladu, že nejsou v rozporu se zákonem, pramenem uznávané správní praxe, která může poskytovat oporu pro rozhodování v jednotlivých případech a správní soudy mohou takovou ustálenou správní praxi využít při přezkumu správních aktů (viz k tomu zejména rozsudek ze dne 23. 8. 2007, č. j. 7 Afs 45/2007 – 251, přístupný na www.nssoud.cz, publikováno pod č. Sb. NSS 1383/2007)“. Žalobkyně neuvedla žádnou argumentaci, z které by bylo možné dovodit rozpor uvedeného metodického pokynu Ministerstva zemědělství se zákonem. Není v zásadě pochybením, pokud metodický pokyn odkazuje v určitých otázkách (například stanovení tzv. dusíkatých faktorů) na odbornou literaturu představující zdroj vědeckého poznání.

68. S ohledem na shora uvedené krajský soud nepovažuje ve shodě s žalovanou za relevantní výsledky jednání zainteresovaných subjektů konaného dne 6. 9. 2023 či stanovisko představenstva Českého svazu zpracovatelů masa obsažené v zápisu z jednání ze dne 14. 9. 2023, na které žalobkyně poukazovala již v průběhu správního řízení. Nesouhlas zpracovatelů masa s nastaveným systémem testování masných výrobků nemůže mít vliv na zákonnost postupu veterinární správy.

69. Namítla–li žalobkyně až v průběhu jednání též nesprávné stanovení konkrétní hodnoty dusíkatých faktorů dle metodického pokynu, jedná se o zcela nový žalobní bod, kterým se krajský soud ani nemohl zabývat (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Nadto se jedná o argumentaci zcela obecnou. Totéž platí pro námitku, dle které žalovaná údajně pozastavila kontroly obsahu masa z důvodu nevěrohodnosti ověřovacích metod. Uvedené tvrzení žalobkyně navíc nikterak nedoložila. VI.D K námitkám týkajícím se použitého vzorku 70. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle které nebyla prokázána dostatečná homogenizace zkoumaného vzorku.

71. Jedná se o námitku zcela spekulativní. Jak již krajský soud shora uvedl, analýzu vzorku provedla akreditovaná laboratoř, u níž je zapotřebí předpokládat správnost použitých postupů. Žalobkyně neuvedla nic, co by dodržení předepsaného postupu, včetně důkladné homogenizace vzorku, zpochybňovalo. Krajský soud souhlasí s žalovanou v tom, že zkušební protokol nemusí obsahovat popis jednotlivých dílčích laboratorních úkonů.

72. Žalobkyně namítla, že jedinou akreditovanou laboratoří zajišťující stanovení obsahu hovězího masa ve výrobcích je laboratoř Státního veterinárního ústavu Jihlava, přičemž se jedná o jediný subjekt v Evropské unii, který používá metodu Real–Time PCR pro kvantitativní detekci DNA skotu. Ani této námitce krajský soud nepřisvědčil.

73. Pokud žalobkyně ani nepožadovala odebrání druhého vzorku pro účely zpracování druhého stanoviska ve smyslu § 16 odst. 7 zákona o potravinách, jak plyne z protokolu o odběru vzorků ze dne 18. 4. 2023 (opak ostatně ani netvrdí), jen stěží v této souvislosti může namítat nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně nadto nikterak nedokládá ani to, že by se v této souvislosti pokoušela jinou laboratoř vůbec kontaktovat. Obecně formulované a nijak nedoložené tvrzení nemůže postačovat k závěru, že žalobkyni bylo právo na předložení druhého odborného stanoviska fakticky upřeno.

74. Nedůvodná je taktéž námitka týkající se reprezentativnosti odebraného vzorku. Argumentace, dle které odebraný vzorek (2 × 600 g) představuje pouze 0,0068 % celé šarže (1 461,6 kg), postrádá relevanci již z toho důvodu, že žalobkyně je povinna zajistit správné označení obsahu ve všech výrobcích, které uvádí na trh. Pokud zkušební vzorek poukázal na to, že výrobek neobsahoval deklarované množství hovězího masa, je zapotřebí takovouto vlastnost přisoudit celé šarži, kterou se dle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o potravinách rozumí „množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek“ (důraz doplněn).

75. Mylná je pak též námitka, dle které bylo zapotřebí dle vyhlášky č. 289/2007 Sb. odebrat minimálně pět vzorků. Článek 5 části A přílohy č. 3 vyhlášky č. 289/2007 Sb. upravující postup při odběru vzorků stanoví, že „(1) Nejsou–li důvody pro jiný postup, odebírají se z téže šarže (dávky) 1 až 2 vzorky, z téže zásilky 2 až 5 vzorků. (2) Pro zjištění, zda šarže (dávka) odpovídá stanoveným mikrobiologickým požadavkům, se odebírá zpravidla 5 vzorků.“ 76. Z uvedeného je patrno, že odebrání pěti vzorků vyhláška požaduje pouze v případě testování mikrobiologických požadavků, což není nynější případ. Dle protokolu o odběru vzorků ze dne 18. 4. 2023 odebral správní orgán prvního stupně celkem dva vzorky, což je zcela v souladu s požadavky citované vyhlášky.

VII. Závěr a náklady řízení

77. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

78. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

79. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšné žalované nevyšlo najevo, že by vynaložila náklady nad rámec své běžné činnosti, proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalované IV. Shrnutí repliky žalobkyně V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A K námitce nepřezkoumatelnosti VI.B K námitce neprovedení žalobkyní navrhovaného důkazu VI.C K námitkám týkajícím se správnosti použitých metod analýzy obsahu masa ve výrobku VI.D K námitkám týkajícím se použitého vzorku VII. Závěr a náklady řízení