61 Ad 1/2023–49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X zastoupené advokátem JUDr. Michalem Stachem sídlem Na Hradbách 56/I, 377 01 Jindřichův Hradec proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2023, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 00297651/44013/SK/20230308, čj. X, Okresní správa sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec (dále jen „OSSZ“) rozhodla ve věci žalobkyně tak, že dle § 72 odst. 1 písm. c) a odst. 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, skončí služební poměr žalobkyně uplynutím 60 dnů od doručení uvedeného rozhodnutí. Důvodem pro tento postup byla ztráta zdravotní způsobilosti žalobkyně pro výkon státní služby na stávajícím služebním místě, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně poklesla její pracovní schopnost o 40 % s tím, že nadále nemůže trvale pracovat s počítači a při výkonu služby nesmí přetěžovat pravou horní končetinu. OSSZ zároveň nenalezla jiné služební místo, na které by bylo možné žalobkyni převést.

2. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí OSSZ potvrdila.

I. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 28. 6. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně nejprve velmi podrobně popsala průběh dosavadního řízení.

5. V prvé řadě se žalobkyně vymezila proti postupu ředitelky OSSZ Mgr. T., kterým dle žalobkyně došlo ke zjevnému zneužití pravomocí orgánu veřejné správy a současně bylo zasaženo do integrity a nezávislosti poskytovatele zdravotních služeb. Mgr. T. si poté, co žalobkyně dne 20. 1. 2022 absolvovala mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku ve zdravotnickém zařízení Medicus JH, s. r. o., tamtéž vyžádala upřesnění podmínek pro výkon služby žalobkyně. Žalobkyně je přesvědčena, že závěry poskytovatele zdravotních služeb ohledně její zdravotní způsobilosti OSSZ nevyhovovaly. Vzhledem k tomu, že poskytovatel zdravotních služeb přes uvedenou výzvu svůj závěr ohledně zdravotní způsobilosti žalobkyně nezměnil, podala OSSZ návrh na jeho přezkum. Lékařský posudek ze dne 20. 1. 2020 byl zrušen rozhodnutím žalované ze dne 4. 5. 2022, čj. KUJKC 54306/2022, z důvodu formálních chyb (špatný formulář), nikoliv z důvodu nedostatků jeho obsahu. OSSZ poté nechala zpracovat další zdravotní posudek (ze dne 19. 5. 2022, resp. 1. 6. 2022), dle něhož žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, a to v důsledku dlouhodobého zhoršení zdravotního stavu. Tento posudek je však zcela obecný, nelze z něj dovozovat žádné závěry týkající se možnosti skončení služebního poměru.

6. Rozhodnutí OSSZ i žalované pak vychází z odborné lékařské zprávy ze dne 25. 7. 2022 (zpracované MUDr. V.), dle níž žalobkyně dlouhodobě pozbyla (předpoklad pozbytí alespoň po dobu jednoho roku) zdravotní způsobilost vykonávat standardní úřednickou a administrativní činnost. Rovněž toto hodnocení je dle žalobkyně velmi obecné a nevymezuje, co je myšleno pojmem „standardní úřednická a administrativní činnost“, přestože ve vztahu k posudku ze dne 20. 1. 2022 OSSZ tuto konkretizaci požadovala. V popisu činnosti předmětného služebního místa není výslovně uvedeno, že daná činnost má být vykonávána pouze na počítači. Tento závěr je navíc v rozporu s původním lékařských posudkem ze dne 20. 1. 2022. Žalobkyně nebyla s odbornou lékařskou zprávou ze dne 25. 7. 2022 seznámena, nebyla jí doručena. Žalobkyně byla od 1. 6. 2022 mimo výkon služby z důvodu překážek na straně zaměstnavatele, a proto neměla reálnou možnost se s obsahem spisu seznámit. K dotazu jí bylo sděleno, že nedošlo ke změně obsahu spisu. Žalobkyně je přesvědčena, že uvedená odborná lékařská zpráva před ní byla úmyslně zatajena a její obsah z tohoto důvodu nebylo možné ověřit.

7. Žalobkyni bylo následně doručeno rozhodnutí o skončení služebního poměru ze dne 29. 8. 2022, kterým bylo rozhodnuto o skončení služebního poměru žalobkyně na základě § 72 odst. 1 písm. c) a odst. 4 zákona o státní službě. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 22. 9. 2022 odvolání, na základě něhož žalovaná rozhodnutím ze dne 14. 11. 2022 odvoláním napadené rozhodnutí zrušila a věc vrátila OSSZ k novému projednání. Důvodem pro tento postup bylo to, že rozhodnutí OSSZ nemělo dostatečnou oporu ve spisové dokumentaci.

8. Žalobkyně byla s účinností od 1. 1. 2023 zařazena na služební místo konzultační, poradenská činnost v oddělení důchodového pojištění ve služebním úřadu OSSZ, v oboru služby 15 (sociální pojištění se služebním označením odborný referent se zařazením v 9. platové třídě). Žalobkyně cituje z charakteristiky uvedeného služebního místa a uvádí, že v popisu činností vztahujících se k danému služebnímu místu opět není uvedeno, jakou formou mají být činnosti vykonávány, zda prací na počítači, osobně apod.

9. Dne 8. 3. 2023 pak bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí; to žalobkyně napadla odvoláním, které žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím zamítla.

10. Žalobkyně dále uvedla, že OSSZ jednala v posuzované věci účelově, což má vliv na jí poskytnuté podklady řízení. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalované, že „v OSSZ jsou prakticky všechny činnosti vykonávány za významného využití výpočetní techniky“, resp. s tím, že tato skutečnost je žalované známa z její úřední činnosti a že plyne z evropského práva a mezinárodních smluv. Žalobkyně považuje uvedený závěr za zcela obecný, tudíž nepřezkoumatelný. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná připouští, že používání výpočetní techniky není celodenní či absolutně nezbytné pro výkon služební činnosti, přičemž žalobkyně je schopna tuto činnost s omezeními vykonávat, jak plyne z jejích zdravotních posudků. Zároveň v popisu shora označeného služebního místa není uvedeno, jakým způsobem má být daná činnost vykonávána. Nejedná se pouze o administrativní činnost a práci na počítači, jejím předmětem je také poskytování konzultací, metodická a instruktážní činnost a další. Není pravdou, že si žalobkyně musela být vědoma nutnosti vykonávat danou činnost z většinové části v elektronické podobě. Dle žalobkyně je třeba vycházet z charakteristiky dané činnosti, kde není způsob jejího výkonu výslovně uveden.

11. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěry žalované ohledně odchodného. Služební orgán je vázán kolektivní smlouvou, z níž plyne, že „státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při skončení služebního poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu“. Zdravotní problémy žalobkyně vznikly právě v souvislostí s prací pro zaměstnavatele. Žalobkyně proto zpochybňuje závěry žalované ohledně zdravotních posudků a dokumentace vzatých za podklad pro ukončení služebního poměru, které v rámci napadeného rozhodnutí přezkoumávala žalovaná.

12. Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je nutné rozlišovat mezi zdravotní způsobilostí k výkonu služby a zdravotní způsobilostí pro konkrétní služební místo. Požadavky na zdravotní stav státního zaměstnance mohou být různé pro různá služební místa. Pokud zaměstnanec ztratí zdravotní způsobilost požadovanou pro některé služební místo, neznamená to bez dalšího, že pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu státní služby jako takové. Ztráta zdravotní způsobilosti nemusí být taková, aby odůvodnila bez dalšího ukončení služebního poměru. Judikatura Nejvyššího správního soudu dle žalobkyně poukazuje na úmysl zákonodárce umožnit výkon služby osobě, která sice pozbyla zdravotní způsobilost pro dosavadní služební místo, ale zdravotní stav jí umožňuje zastávat jiné služební místo (k tomu žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016, čj. 4 As 150/2016–28 a ze dne 20. 1. 2022, čj. 6 Ads 277/2020–56, č. 4332/2022 Sb. NSS).

13. Dle žalobkyně musí ze zdravotního posudku jako výsledku lékařské prohlídky jednoznačně vyplývat, pokud státní zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon služby obecně, tedy že pozbyl zdravotní způsobilost jako tzv. jiný předpoklad pro výkon státní služby, a není tudíž zdravotně způsobilý vykonávat jakoukoliv státní službu. Ve zdravotním posudku musí být výslovně a jednoznačně uvedeno, zda se pozbytí zdravotní způsobilosti vztahuje k výkonu dosavadní služby na stávajícím služebním místě, nebo zda se vztahuje k výkonu služby obecně. Zdravotní posudek musí být dostatečně přesvědčivým podkladem pro následný postup služebního orgánu, což v posuzované věci nebylo splněno. Ze zdravotních posudků žalobkyně nelze dovodit, že by pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu služby obecně. Posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně bylo provedeno ve vztahu k vymezení jejího dosavadního služebního zařazení jako celku a není možné z něj následně dovozovat, že žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost jak ke všem činnostem charakterizujícím druh a režim výkonu služby, tak i ke každé jednotlivé činnosti zvlášť.

14. Nejvyšší správní soud opakovaně zdůrazňuje, že „z posudku musí jednoznačně vyplynout, zda závěr o zdravotní způsobilosti se týká zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní službu, nebo zdravotní způsobilosti pro výkon služby obecně. Skutkový závěr o pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon služby obecně služební úřad nesmí fabulovat, nýbrž musí být posudkem zřetelně podložen“ (shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ads 277/2020–56). Žalobkyně odkazuje na další judikaturu zabývající se požadavky na obsah zdravotních posudků (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 7. 2020, čj. 15 Ad 6/2019–70, resp. rozsudek „Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 Af 42/2018“; k posledně uvedenému rozhodnutí krajský soud poznamenává, že žádný takto označený rozsudek se v databázi rozhodnutí správních soudů dostupné na www.nssoud.cz nenachází).

15. Žalovaná nesprávně posoudila postup OSSZ při vyhledání vhodného služebního místa pro žalobkyni. Ta oslovila šest vyjmenovaných služebních úřadů s působištěm pouze v Jindřichově Hradci, což rovněž odporuje judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž má „služební poměr charakter veřejnoprávního vztahu založeného jmenováním na služební místo v oboru služby a vznikajícího po složení slibu jmenovanou fyzickou osobou. Státní zaměstnanec je při přijetí do státní služby zařazen na služební místo u určitého služebního úřadu, státní služba je však vztahem k České republice. Jde o jeden kompaktní systém státní služby ve správních úřadech s jednotnými pravidly a jednotným systémem organizace, nikoli o sumu státních služeb u všech správních úřadů v České republice. Subjekty služebních vztahů jsou státní zaměstnanci a stát. Stát v tomto vztahu vystupuje jako právnická osoba, zastoupená služebními orgány“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2022, čj. 6 Ads 277/2020–56, odst. 67). Dle žalobkyně je tedy nutno posoudit, zda pro státního zaměstnance, který má být převeden, není vhodné některé z volných míst u jiného služebního úřadu. V tomto případě se OSSZ omezila pouze na Jindřichův Hradec, čímž jednala v rozporu s výše uvedenou judikaturou.

16. Navíc OSSZ oslovené služební úřady požádala ve vztahu k žalobkyni jako osobě, která „dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost vykonávat standardní úřednickou či administrativní činnost, která je jakkoliv spojená s prací na počítači“. Tímto požadavkem již předem omezila možnost vyhledání jiného služebního místa. Nemožnost výkonu „standardní úřednické či administrativní činnosti, která je jakkoliv spojena s prací na počítači“, je uvedena bez bližšího odůvodnění či vysvětlení dle posudků, které si účelově nechala OSSZ vypracovat. Jak naopak vyplývá z posudku ze dne 20. 2. 2022, žalobkyně je této činnosti schopna, byť s omezením.

17. Dle žalobkyně činnosti vykonávané na služebních místech v OSSZ vyžadují do jisté míry použití počítače. Nejedná se o absolutní podmínku výkonu činností na služebních místech. Navíc, jak vyplývá z popisu činnosti služebního místa žalobkyně, jeho součástí je kontrola správnosti podkladů, konzultační a poradenská činnost, vyřizování dotazů, poskytování odborné pomoci. Argumentace žalované v tom smyslu, že „se v Jindřichově Hradci nachází dostatečný počet služebních úřadů (resp. jejich územních poboček), který by poskytl reprezentativní obraz o možnosti převedení na jiné místo do jiného služebního úřadu“, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, neboť, jak je uvedeno výše, zaměstnavatelem je v systému státní služby ve vztahu ke státnímu zaměstnanci Česká republika, nikoliv konkrétní služební úřad.

18. Dle žalované OSSZ pravidelně nahlížela do informačního systému o státní službě (dále též „ISOSS“), není zde ovšem uvedeno, jak často tak činila, jaká vyhledávací kritéria zvolila, jaké výsledky nalezla, podle jakých kritérií hodnotila vhodnost služebních míst apod. Toto tvrzení žalované je proto zcela irelevantní a nepřezkoumatelné.

19. Žalobkyně se dále vymezuje vůči odůvodnění napadeného rozhodnutí, co se (ne)dodržení obligatorního postupu stanoveného zákonem o státní službě týče. S odkazem na § 61 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) zákona o státní službě žalobkyně uvádí, že kombinace činností na různých služebních místech a rozsah, v jakém jsou tyto činnosti na různých služebních místech vykonávány, nemusí být všude totožný. Žalobkyně zdůrazňuje, že pokud není možné realizovat převedení na jiné služební místo, je služební orgán povinen dle § 62 odst. 1 služebního zákona zařadit zaměstnance mimo výkon služby. Cílem této právní úpravy je ochrana zaměstnance před předčasným propuštěním ze služebního poměru. Pokud se volné místo během 6 měsíců nenajde, teprve v tomto okamžiku přichází na řadu propuštění služebního poměru. K tomu žalobkyně opět odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ads 277/2020–56.

20. Žalobkyně dále s odkazem na § 72 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. d) zákona o státní službě uvádí, že pracovala ve služebním poměru na dobu neurčitou nepřetržitě po dobu přesahující 9 let, a tudíž jí přísluší odbytné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu.

21. Žalobkyně závěrem shrnuje, že se správní orgán dopustil porušení povinností vyplývajících zejména z § 61, § 62 a § 72 zákona o státní službě. Nerespektoval zákonný postup v případě, kdy žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilosti vykonávat službu na konkrétním služebním místě. Žalovaná v odůvodnění nezpochybňuje žalobkyní tvrzenou obligatornost postupu dle citovaných ustanovení, ale chybně má za to, že v případě žalobkyně nelze tento obligatorní postup použít. Důvodem má být závěr odborné zprávy, podle které žalobkyni není prakticky možné převést na jiné služební místo nebo do jiného služebního úřadu, neboť se používání výpočetní techniky nelze vyhnout. V popisu výkonu činnosti žalobkyně není přitom uvedeno, jakým způsobem mají být tyto činnosti vykonávány. Předmětem výkonu práce jsou i jiné činnosti, než jen práce s výpočetní technikou.

22. Na základě výše uvedeného nebyly dle žalobkyně dány důvody pro vydání rozhodnutí o skončení služebního poměru dle § 72 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě, neboť zdravotní problémy u žalobkyně vznikly v souvislostí s prací pro zaměstnavatele. Dle žalobkyně OSSZ zcela účelově postupovala dle § 72 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě, byť jsou naplněny podmínky dle § 72 odst. 1 písm. d) téhož zákona, aby nemusela žalobkyni vyplácet odbytné v zákonné výši. Žalovaná se touto argumentací žalobkyně nezabývala.

23. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí OSSZ, zrušil.

II. Shrnutí vyjádření žalované

24. Žalovaná se předně vymezuje proti způsobu, jakým žalobkyně v žalobě předestřela skutkový děj, v němž se staví do pozice oběti správního orgánu, který se snažil žalobkyně „zbavit“. Není pravdou, že by žalovaná napadala posudky o zdravotním stavu žalobkyně, dokud nebyl vydán takový, který by jejímu záměru vyhovoval. Tato tvrzení žalovaná odmítá a považuje je za účelová. Záměrem správního orgánu bylo získat co nejpřesnější a nejúplnější informace o zdravotním stavu žalobkyně. Zpřesnění lékařského posudku se správní orgán domáhal zákonným způsobem, veškerá korespondence mezi ním a poskytovatelem lékařských služeb je součástí správního spisu. Lékařská zpráva ze dne 25. 7. 2022 žalobkyni zatajována nebyla, mohla se s ní seznámit po výzvě k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí (doručena 15. 8. 2022). Žalobkyně svého práva nevyužila.

25. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyni nárok na odchodné nevznikl. Není doloženo, že by zdravotní problémy u žalobkyně vznikly v souvislosti s výkonem služby, což dokládá i žalobkyní předložený posudek MUDr. A.H., z něhož žalovaná rovněž vycházela. To, že zdravotní problémy měly u žalobkyně vzniknout v souvislosti s prací pro zaměstnavatele, je navíc prvně zmíněno až v odvolání. Žalovaná proto k tomuto tvrzení ani nemohla přihlédnout (§ 82 odst. 4 správního řádu). Žalobkyně navíc toto tvrzení nijak nedoložila (krom posudku MUDr. H., jehož závěry jsou jednoznačné). V podrobnostech žalovaná dokazuje na stranu 13 napadeného rozhodnutí. Žalovaná zdravotní posudky nevydává, tudíž nemůže ovlivňovat jejich obsah. Přezkum posudku byl nezbytný pro získání úplných a srozumitelných informací o zdravotním stavu žalobkyně a možnostech jejího uplatnění ve státní službě (viz posudek ze dne 1. 6. 2022 a lékařská zpráva ze dne 25. 7. 2022). Dle těchto závěrů není žalobkyně schopna vykonávat standardní administrativní činnost spojenou s prací na počítači, resp. státní službu obecně, neboť to ani do budoucna její zdravotní stav neumožňuje. Uvedené je důvodem pro skončení služebního poměru dle § 79 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě.

26. Co se týče postupu při vyhledávání vhodného služebního místa pro žalobkyni, žalobkyní odkázaná judikatura Nejvyššího správního soudu na uvedené nedopadá. Volná místa byla hledána i mimo organizační složku žalované, co se týče územního rozsahu, jedním z kritérií vhodnosti je právě bydliště; oslovení úřadů v rámci okresu Jindřichův Hradec bylo adekvátní. Zdravotní omezení žalobkyně byla při tomto postupu zmíněna v podobě odpovídající závěru posudku, utajování informací o zdravotním stavu žalobkyně by nevedlo k jejímu zdárnému převedení na jiné vhodné služební místo.

27. Dle žalované není pochyb o tom, že činnosti vykonávané na služebních místech OSSZ vyžadují použití počítače v rozsahu blížícím se 100 %. K tomu žalovaná odkazuje na provedenou analýzu služebních činností, v podrobnostech pak odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

28. Co se týče namítaného nedodržení obligatorního postupu stanoveného zákonem o státní službě, žalovaná trvá na tom, že postupovala správně, k čemuž odkazuje na skutkově obdobnou věc řešenou Krajským soudem v Ostravě – pobočka Olomouc (rozsudek ze dne 11. 7. 2018, čj. 65 Ad 19/2017–29).

29. V posuzované věci má žalovaná za prokázané, že žalobkyně pozbyla způsobilost pro výkon služby obecně, není schopna z důvodu zdravotního stavu vykonávat službu na žádném služebním místě.

30. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Replika žalobkyně

31. Žalobkyně v replice obšírně popsala genezi svých zdravotních problémů s tím, že tyto začaly v souvislosti s prací pro zaměstnavatele, což bylo potvrzeno již vyšetřením u obvodní lékařky dne 20. 11. 2020, o čemž žalobkyně informovala vedoucí oddělení OSVČ paní S.. Žalobkyně byla lékaři opakovaně upozorňována na nutnost změnit pracovní místo. O uvedeném rovněž informovala vedoucí oddělení OSVČ paní S.. Žalobkyně se snažila svou situaci aktivně řešit s příslušnými odděleními a zjišťovat možnosti v případě vzniku nemoci z povolání. Žalobkyně dne 29.12.2021 o všem telefonicky informovala ředitelku OSSZ Mgr. I.T.. Žalobkyně dále podrobně popsala reakci zaměstnavatele a zdůraznila, že ukončení služebního poměru má negativní důsledky na její fyzický a psychický stav. Po celou dobu se snažila svou situaci proaktivně řešit, dotazovala se a kontaktovala příslušné osoby, poskytla zdravotní dokumentaci, aby měl zaměstnavatel úplný obraz o jejím zdravotním stavu. Zaměstnavatel žalobkyni sdělil, že jsou splněny podmínky pro vyplacení odstupného, aby to následně zcela popřel. Žalobkyně pracovala vždy svědomitě a když se ocitla ve svízelné situaci, zaměstnavatel se k ní obrátil zády, přestože jí bylo tvrzeno, že splňuje podmínky pro výplatu odstupného. Nadále se domnívá, že OSSZ postupovala účelově.

IV. Shrnutí dupliky žalované

32. V reakci na repliku žalobkyně žalovaná uvedla, že obsahem repliky jsou nová, především nepodložená skutková tvrzení, pro která již není v této fázi řízení prostor (§ 75 odst. 1, § 52 a § 82 odst. 4 s. ř. s.). Byť se žalovaná nedomnívá, že by mohla mít vliv na právní posouzení věci, považuje za podstatné na ně reagovat. Skutečnosti tvrzené žalobkyní by bylo možno potvrdit či vyvrátit pouze provedením dokazování (svědecké výpovědi), nicméně žalovaná provedla v souvislosti s podanou žalobou interní šetření, z něhož vzešly následující informace.

33. Není doloženo, že by zdravotní problémy žalobkyně vznikly již v roce 2019 v souvislosti s prací. Žalobkyně se odkazuje na vyjádření obvodní lékařky ze dne 20. 11. 2020, ve spisové dokumentaci je k tomuto datu toliko žádanka na oční vyšetření. Závěry specializovaného pracoviště z ledna 2022 naopak uvádějí, že se o nemoc z povolání nejedná. Žalobkyně na podporu svého tvrzení o informování vedoucí nepřiložila žádný důkaz, interním šetřením u žalované bylo zjištěno, že vedoucí oddělení žalobkyní o vyjádření obvodní lékařky informována nebyla. To platí i pro veškeré žalobkyní uváděné závěry z lékařských vyšetření v roce 2021. Ty svědčí spíše o tom, že žalobkyně nebyla již v roce 2021 způsobilá vykonávat kancelářskou práci, sama ji považovala za nevhodnou a uvažovala o změně profese. Žalobkyní popisované události či telefonní hovory se nepodařilo verifikovat, jedná se o subjektivní tvrzení nemající oporu ve spise. S jistotou lze verifikovat v podstatě jen oba pracovnělékařské posudky a skutečnost, že žalobkyně dne 13. 6. 2022 převzala oznámení o zahájení správního řízení a sdělení, že je na překážkách na straně služebního úřadu.

34. Do vypracování pracovnělékařského posudku z června 2022, resp. odborné zprávy z července 2022, neměla OSSZ žádné ucelené a relevantní informace o zdravotním stavu žalobkyně, tudíž její závěry ohledně dalšího působení žalobkyně na OSSZ by byly z její strany předčasné. Tvrzení o jakémkoli nátlaku, který měl být na žalobkyni činěn, považuje žalovaná za účelová a spekulativní, navíc se jedná o novotu, která žalobkyni ubírá na věrohodnosti. Údajné zatajování odborné zprávy od MUDr. V. neodpovídá skutečnosti, žalobkyně byla poučena ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř., zejména v návaznosti na doplněním spisové dokumentace o tuto odbornou zprávu. Tvrzená proaktivita žalobkyně spočívala v dodání rozsáhlé zdravotní dokumentace. Žalobkyně se snaží navodit dojem, že je obětí zvůle žalované, která se žalobkyní v pro ni těžké životní situaci skončila služební poměr. Žalobkyně v posledních dvou letech téměř nebyla v zaměstnání, lze pochybovat o tom, že by čelila nějakému nevhodnému chování. V opačném případě měla takovou situaci řešit, u žalované nevhodné chování zaměstnanců není tolerováno. Spekulativní je rovněž tvrzení o snaze žalované vyhnout se placení odbytného. Žalobkyně by dle spisové dokumentace nebyla schopna vykonávat službu ani v současnosti, její pracovní neschopnost trvá od srpna 2022, tj. více než rok. Pokud by žalovaná postupovala dle názoru žalobkyně, byla by zařazena mimo výkon služby z organizačních důvodů na dobu nejdéle 6 měsíců, přičemž tato doba by s ohledem na zdravotní stav žalobkyně marně uplynula a nesloužila by svému účelu. Dle žalované skutečným záměrem žalobkyně bylo dosáhnout skončení služebního poměru s odbytným.

V. Právní hodnocení krajského soudu

35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

36. Žaloba není důvodná.

37. Předně krajský soud poznamenává, že námitky, kterými se žalobkyně vymezuje proti závěrům žalované ohledně odchodného, resp. odbytného, překračují rámec tohoto řízení. Rozhodnutí OSSZ ze dne 8. 3. 2023 se totiž týká výhradně ukončení žalobkynina služebního poměru. O jejích nárocích na odchodné či odbytné OSSZ vůbec nerozhodovala, a krajský soud se jimi proto v nynějším řízení nemůže zabývat. VI.A K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované 38. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Tato námitka není důvodná.

39. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

40. Žalobkyně spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jednak v tom, že žalovaná podrobně neuvádí, jakým způsobem OSSZ prováděla vyhledávání vhodného služebního místa pro žalobkyni v systému ISOSS. Uvedené však nemá vliv na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Z něj se podává, že žalovaná reflektovala skutečnost, že OSSZ za účelem hledání případných vhodných volných služebních míst, na která by mohla být žalobkyně převedena, do systému ISOOS nahlížela. O četnosti tohoto nahlížení svědčí spisový materiál, jak žalovaná uvedla (viz print screen obrazovky ze dne 13. 2. 2023, 6. 2. 2023, 30. 1. 2023, 23. 1. 2023, 16. 1. 2023 a další). Čestnost záznamů o nahlížení neukazuje ani na laxnost či pasivitu OSSZ. Skutečnost, že žalovaná (potažmo OSSZ) výslovně neuvedla, jaká kritéria byla pro vyhledávání zvolena, jaké výsledky byly nalezeny či podle jakých kritérií byla hodnocena vhodnost služebních míst, nepředstavuje vadu, která by na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí měla dopad. Žalobkyní namítané ostatně plyne právě z print screenů obrazovek, z nichž lze seznat, že OSSZ vyhledávala vhodná služební místa pro žalobkyni v rozsahu okresu Jindřichův Hradec, nikoli toliko ve městě Jindřichův Hradec, což se odvíjí od možnosti převedení výhradně na služební místo se stejným služebním působištěm. Současně, jak žalovaná v napadeném rozhodnutí správně podotkla, v uvedeném místě se nachází dostatečný počet služebních úřadů, aby si bylo možno učinit představu o možnosti převedení na jiné místo do jiného služebního úřadu.

41. Krajský soud neshledal nepřezkoumatelnost ani ohledně namítaného závěru žalované o tom, že v OSSZ jsou prakticky všechny činnosti vykonávány za významného využití výpočetní techniky. Žalovaná sice uvedla (strana 12 napadeného rozhodnutí), že toto vyplývá z právních předpisů upravujících výkon jednotlivých agend vykonávaných v OSSZ, resp. z předpisů evropského práva i z mezinárodních smluv, nicméně toto konstatování dále přezkoumatelným způsobem rozvedla, když nejprve konstatovala, jaký je charakter uvedených předpisů, resp. co upravují a jaké to má důsledky pro praxi ve správní službě. Následně uvedla, že právní úprava konkrétní formu výkon u činnosti nestanoví a vyjádřila se k formě výkonu správních činností. Dále odkázala na stanovisko OSSZ ohledně dominance výpočetní techniky při činnostech vykonávaných na služebních místech v OSSZ.

42. Nedůvodná je též námitka, dle které se žalovaná nezabývala argumentací, dle níž byly naplněny podmínky dle § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě. Žalovaná v této souvislosti poukázala na to, že služební poměr žalobkyně skončil dle § 72 odst. 1 písm. c) téhož zákona a odkázala na část IV.c. odůvodnění svého rozhodnutí, tj. na strany 13 až 16, kde se podrobně zabývala tím, že v posuzované věci jsou splněny podmínky právě dle posledně citovaného ustanovení. Z obsahu uvedené části odůvodnění je zcela jednoznačně patrno, že služební poměr žalobkyně skončil z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti a nikoli proto, že by žalobkyně byla zařazena mimo výkon služby z organizačních důvodů a marně uplynula k tomu stanovená doba. Žalovaná shledala postup OSSZ zcela souladný se zákonem, a je tedy zřejmé, že jej nehodnotila jako účelový. VI.B K námitkám zpochybňujícím zadávání a následné hodnocení podkladů o zdravotní způsobilosti žalobkyně 43. Soud se neztotožnil ani s námitkami, jimž se žalobkyně vymezila proti postupu správního orgánu ohledně zadávání a hodnocení podkladů o zdravotní způsobilosti žalobkyně.

44. Jak plyne ze spisového materiálu, dne 20. 1. 2022 žalobkyně absolvovala mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku ve smluvním zdravotnickém zařízení poté, co se vrátila k výkonu služby po dočasné neschopnosti trvající více než rok, během níž byla rovněž uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně. Dle posudku z téhož dne je žalobkyně způsobilá k výkonu služby s podmínkami (nebude trvale pracovat na počítači a při výkonu služby nebude přetěžována pravá horní končetina). V reakci na žádost o přezkum uvedeného posudku z důvodu zpřesnění podmínek pro výkon služby poskytovatel zdravotních služeb uvedl, že se k této otázce nelze jednoznačně blíže vyjádřit.

45. OSSZ proto dne 3. 3. 2022 požádala poskytovatele zdravotních služeb o změnu závěru lékařského posudku tak, že žalobkyně je dlouhodobě zdravotně nezpůsobilá k výkonu služby na služebním místě, neboť podmínky stanovené v posudku ze dne 20. 1. 2022 jsou pro OSSZ právně i fakticky nesplnitelné s tím, že nadále shledává zásadní rozpor v náplni činnosti na daném služebním místě (zejména práce na počítači) a závěrem daného lékařského posudku (zdravotně způsobilá s podmínkou). Vzhledem k tomu, že poskytovatel zdravotních služeb ke změně posudku nepřistoupil, návrh byl postoupen žalované dle § 46 odst. 4 a 5 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

46. Lékařský posudek ze dne 20. 1. 2020 byl zrušen rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 4. 5. 2022 z toho důvodu, že před vydáním posudku nebyl dodržen právními předpisy stanovený postup [nesoulad žádosti k provedení prohlídky s § 55 odst. 1 písm. d) zákona o specifických zdravotních službách ve spojení s § 15 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče)]. Dne 1. 6. 2022 absolvovala žalobkyně mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku se závěrem, že je dlouhodobě nezpůsobilá k výkonu služby na služebním místě konzultační, poradenská činnost, a to v důsledku dlouhodobého zhoršení jejího zdravotního stavu.

47. Shora popsaný postup správního orgánu (§ 42 a násl. zákona o specifických zdravotních službách), který žalobkyně zpochybňuje, je zcela souladný se zákonem, a nevykazuje tudíž známky svévole či manipulace ve snaze dosáhnout vydání posudku, který by správnímu orgánu vyhovoval.

48. To plyne jak z § 46 odst. 4 a 5 téhož zákona (podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku a jeho postoupení příslušnému správnímu orgánu v případě, že poskytovatel zdravotních služeb návrhu nevyhoví), tak i z vyhlášky o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, v níž jsou specifikovány náležitosti žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci (§ 15).

49. Dle § 6 uvedené vyhlášky se zdravotní způsobilost posuzované osoby „posuzuje vždy ve vztahu ke všem rizikovým faktorům, které jsou součástí výkonu práce nebo činnosti, a pracovním podmínkám, za nichž je práce nebo činnost vykonávána“. Z toho plyne, že pokud jsou v žádosti uvedeny činnosti, které posuzovaná osoba nemůže vykonávat, nemohou být obsahem podmínky. Jestliže v posuzované věci zaměstnavatel (OSSZ) uvádí (viz žádost o provedení pracovnělékařské prohlídky ze dne 19. 5. 2022), že veškeré žalobkyní vykonávané činnosti spočívají v práci na PC, pak následný lékařský posudek o zdravotní způsobilosti žalobkyně ze dne 1. 6. 2022 přesvědčivě reflektuje zákonem a vyhláškou stanovené podmínky se zřetelem na zaměstnavatelem stanovená kritéria posuzované činnosti. Pro jejich zpřesnění nepostačí charakteristika předmětného služebního místa, jak se mylně domnívá žalobkyně, neboť ta takové podrobnosti rozhodné pro vypracování posudku v dostatečné míře neobsahuje, zejména s ohledem na používané technologie, organizaci práce a další požadavky zaměstnavatele nezbytné pro řádný výkon dané činnosti (je zde toliko uvedeno co bude zaměstnanec vykonávat, ovšem nikoli jak to bude vykonávat). V posuzované věci se jedná právě o práci na počítači, jejíž zvládnutí bylo nutno odborně lékařsky posoudit.

50. Žalobkyně zpochybňuje i samu skutečnost, že v OSSZ jsou prakticky všechny činnosti vykonávány za významného využití výpočetní techniky, resp. to, že tato skutečnost je žalované známa z její úřední činnosti a že plyne z evropského práva a mezinárodních smluv. Žalovaná k tomu mimo jiné uvedla, že právní předpisy konkrétní formu výkonu státní služby jako (obligatorní) součást charakteristiky služebního místa nestanoví. To však nelze vykládat tak, že je státní službu vykonávat libovolným způsobem. Je již notorietou (tj. obecně známou skutečností nevyžadující dokazování), že prakticky veškerá administrativní činnost ve veřejné i soukromé sféře se v současné době odehrává skrze různé informační systémy. Intenzivní práce s počítači je proto v této souvislosti v podstatě nevyhnutelná. Jednotlivé složkové předpisy vztahující se k různým oblastem veřejné správy pak předpokládají vyhotovování nejrůznějších dokumentů či vedení evidencí v elektronické podobě. To samé platí i pro komunikaci s adresáty veřejné správy. Tento trend stále posiluje. O uvedeném svědčí i analýza výkonu jednotlivých agend na všech služebních místech OSSZ (čl. 66–91 správního spisu).

51. Vzhledem k tomu, že prakticky všemi žalobními body se prolíná zjevné stanovisko žalobkyně, že veškerý postup žalované, resp. OSSZ, byl veden snahou se žalobkyně „zbavit“, považuje soud za podstatné se rovněž k tomuto vyjádřit. Krajský soud nezpochybňuje náročnost situace, ve které se žalobkyně nachází, nicméně postup správních orgánů je třeba nahlížet objektivní optikou, tedy rovněž pohledem zaměstnavatele, který je ve vztahu k zaměstnanci vázán četnými povinnostmi a mj. mu nemůže přidělovat práci vedoucí k možnému zhoršení jeho zdravotního stavu. Požadavek zaměstnavatele na přezkoumání zdravotního stavu zaměstnance je v takové situaci zcela adekvátní. Veškerá korespondence s poskytovateli pracovnělékařských služeb je ostatně součástí správního spisu a soud jejím přezkumem neshledal žádné indicie, které by nasvědčovaly vzneseným pochybnostem žalobkyně. Krajský soud dále připomíná, že žalovaná ani OSSZ nejsou zpracovateli, ale toliko zadavateli posudku, tudíž nemají vliv na jeho výsledek, leda do té míry, že konkretizují podmínky konkrétní činnosti, které má ten který posudek zohlednit (což ovšem zákon, potažmo výše označená vyhláška, výslovně požadují a nejedná se proto o „dávání pokynů poskytovateli zdravotnických služeb“, jak žalobkyně naznačuje). Ani zde tedy nelze výsledné odborné lékařské posouzení přičítat k tíži správnímu orgánu.

52. Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti žalobkyně ze dne 1. 6. 2022 byl následně k žádosti OSSZ upřesněn lékařskou zprávou ze dne 25. 7. 2022 (MUDr. V., odbor lékařské posudkové služby ČSSZ), která na základě rozsáhlých lékařských podkladů učinila podrobný posudkový rozbor, s ohledem na charakteristiku služebního místa se vyjádřila k pracovní schopnosti žalobkyně a učinila posudkový závěr. Dle něho žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost vykonávat standardní úřednickou či administrativní činnost jakkoli spojenou s prací na počítači. Není tedy pravdou, že by žalobkyně byla schopna tuto činnost s omezeními vykonávat, jak uvádí. Žalobkyně se mýlí, když uvádí, že ani tato zpráva není dostatečně určitá a neupřesňuje pojem „standardní úřednická a administrativní činnost“. V prvé řadě uvedená lékařská zpráva posuzuje zdravotní stav žalobkyně na základě rozsáhlé lékařské dokumentace ve vztahu k charakteristice daného úředního místa a podrobně se vyjadřuje k některým jejím aspektům ve vztahu k vykonávané činnosti (např. psychologické vyšetření, neurologické závěry, léčebná rehabilitace) a hlavně dodává, že žalobkyně pozbyla schopnost vykonávat tuto činnost, je–li jakkoli spojena s prací na počítači. Žalobkyní namítaná obecnost posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 1. 6. 2022 je navíc bezpochyby zhojena lékařskou zprávou ze dne 25. 7. 2022, kterou za obecnou rozhodně považovat nelze. Žalobkyně současně neuvádí, v čem konkrétně spatřuje onu známku obecnosti, případně jaká konkrétní hodnocení byla pominuta. Žalovaná tedy nepochybila, když uzavřela, že žalobkyně není schopna pro svá zdravotní omezení vykonávat standardní úřednickou či administrativní činnost jakkoli spojenou s prací na počítači (fakticky tedy státní službu obecně), přičemž zde není předpoklad, že by se její zdravotní stav mohl v budoucnu zlepšit. Uvedené zakládá důvod skončení služebního poměru dle § 72 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě.

53. Co se týče samotného pojmu „standardní úřednická a administrativní činnost“, není sice definován žádnou normou, nicméně jedná se o pojem obecně známý a srozumitelný. Z obsahu napadeného (potažmo prvostupňového) rozhodnutí je zjevné, jaké činnosti tento pojem zahrnuje (fakticky kancelářská administrativní činnost), přičemž posudkové závěry hovoří o tom, že žalobkyně tuto činnost nemůže ze zdravotních důvodů vykonávat, je–li spojena s prací na počítači. Činností ohrožující zdraví žalobkyně tedy není úřednická a administrativní činnost sama o sobě, ale pouze v případě, že je vykonávána za použití výpočetní techniky. Ve správním řízení přitom bylo postaveno najisto, že používání výpočetní techniky v rozmanitých formách je běžnou, častou a nezbytnou součástí administrativní činnosti. Nelze rozumně předpokládat (a žalobkyně k tomu ani nic konkrétního neuvádí), že by ve státní službě existovala taková pozice, která by umožňovala zcela se práci s výpočetní technikou vyhnout. Zákon o státní službě totiž upravuje „právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu“ [§ 1 písm. a)], přičemž jak již krajský soud shora uvedl, výkon veřejné, resp. státní správy je v současné době s prací na počítači velmi úzce spojen.

54. Ve vztahu k lékařské zprávě ze dne 25. 7. 2022 žalobkyně rovněž namítá, že s ní nebyla seznámena. Jak již uvedla ve vyjádření žalovaná a jak lze ostatně seznat ze spisového materiálu, žalobkyni byla dne 15. 8. 2022 doručena výzva k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí, přičemž lékařská zpráva byla v té době již součástí správního spisu. Žalobkyni tedy nic nebránilo, aby se se spisovým materiálem, včetně oné zprávy, seznámila. Uvedené vylučuje důvodnost námitky o tom, že žalobkyni byla tato zpráva úmyslně zamlčena. Tvrzení žalobkyně, že jí bylo k dotazu sděleno, že nedošlo ke změně obsahu spisu, nemá oporu ve spisovém materiálu a rovněž není nikterak doloženo.

55. Pro úplnost krajský soud poznamenává, že z posudku MUDr. A.H. ze dne 3. 1. 2022 zcela jednoznačně vyplývá, že u žalobkyně nejsou splněna kritéria pro uznání nemoci z povolání. Ani v tomto ohledu proto žalovaná nepochybila. VI.D K námitkám zpochybňujícím postup správního orgánu při vyhledávání vhodného služebního místa pro žalobkyni 56. Nedůvodné jsou i námitky zpochybňující postup správního orgánu při vyhledávání vhodného služebního místa pro žalobkyni.

57. Žalobkyně v této souvislosti v prvé řadě namítá, že v posuzované věci správní orgány opomněly zohlednit rozdíl mezi zdravotní způsobilostí k výkonu služby a zdravotní způsobilostí pro konkrétní služební místo.

58. Žalobkyně přiléhavě poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ads 277/2020–56), dle něhož „[s]ituaci, kdy státní zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost (pouze) pro výkon dosavadní služby, je třeba odlišit od situace, kdy státní zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon státní služby obecně, tedy že pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat státní službu na jakémkoli služebním místě. V druhém uvedeném případě by bylo na místě rozhodnutí služebního orgánu o skončení služebního poměru podle § 72 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě bez předchozího zařazení mimo službu. V případě, kdy státní zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat státní službu na jakémkoli služebním místě, bez zavinění služebního úřadu přestal splňovat jiný předpoklad potřebný k výkonu služby vyžadovaný dle § 25 odst. 1 ve spojení s § 34 odst. 1 zákona o státní službě po celou dobu trvání služebního vztahu. Zařazení mimo službu v takovém případě nemůže splnit sledovaný účel, protože jiné vhodné místo s ohledem na pozbytí jednoho z předpokladů pro výkon státní služby neexistuje. Důvody ani nespočívají v organizačních důvodech, jak předpokládá § 62 zákona o státní službě, nýbrž v subjektivních důvodech na straně státního zaměstnance. Nejvyšší správní soud však znovu zdůrazňuje, že z posudku musí jednoznačně vyplynout, zda závěr o zdravotní způsobilosti se týká zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní službu, nebo zdravotní způsobilosti pro výkon služby obecně. Skutkový závěr o pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon služby obecně služební úřad nesmí fabulovat, nýbrž musí být posudkem zřetelně podložen.“ 59. S ohledem na tyto závěry krajský soud uvádí následující. V posuzované věci vyšly správní orgány z posudkové dokumentace (zejména lékařské zprávy ze dne 25. 7. 2022) obsahující podrobné informace o zdravotním stavu žalobkyně ohledně její způsobilosti pro výkon služby. Z posudkových závěrů jednoznačně plyne, že žalobkyně nemůže vykonávat úřednickou či administrativní činnost spojenou s prací na počítači, tedy nejen dosavadní službu (viz analýza, z níž plyne, že činnosti vykonávané na služebních místech v OSSZ ve značné míře vyžadují použití počítače), ale fakticky ani službu obecně, neboť ta je – jak se v řízení ukázalo – vždy nějakým způsobem spojena s prací na počítači. Součástí spisové dokumentace je rovněž zpráva o výsledku dotazování na šesti jiných služebních úřadech se služebním působištěm v Jindřichově Hradci, z níž se podává, že se v jejich služebním úřadu takové služební místo, kde by nebyla administrativní činnost vykonávána za použití počítače, nenachází.

60. Ani během nahlížení do systému ISOSS (popsáno shora) OSSZ nenalezla v okrese Jindřichův Hradec žádné vhodné služební místo, na které by žalobkyně mohla být převedena. Parametrem vhodnosti přitom byla zcela správně lokalita (okres Jindřichův Hradec), neboť volbou širšího rozmezí by byl princip vhodnosti služebního místa pro žalobkyni popřen, a dále obor služby a předpoklady ze strany žalobkyně (požadovaná úroveň vzdělání).

61. V posuzované věci je nutno zohlednit (krom relevantní právní úpravy a judikatury) celkový kontext věci, tedy že zdravotní stav žalobkyně vylučuje její převedení na jiné služební místo, potažmo do jiného služebního úřadu, neboť při výkonu státní služby se v současnosti vždy v určité míře jedná o činnosti vykonávané za použití výpočetní techniky. K takové činnosti žalobkyně není způsobilá, a to nejen ve vztahu ke konkrétnímu služebnímu místu, ale obecně. Ani sama žalobkyně neoznačila pracovní pozici, kterou by mohla za daných omezení vykonávat. V posuzované věci tedy neexistuje vhodné služební místo, tj. takové, které by respektovalo zdravotní omezení žalobkyně.

62. Skutečnost, že byly dotázané služební úřady spolu s dotazem na případnou existenci vhodného služebního místa pro žalobkyni informovány o jejím zdravotním omezení (pouze v intencích lékařského posudku), nikterak nezasáhla do možné úspěšnosti vyhledávání vhodného služebního místa, neboť zaměstnavatel může převést zaměstnance pouze na služební místo vhodné s ohledem na jeho zdravotní stav, kvalifikaci a schopnosti, a tedy primárním hlediskem při převedení na jiné služební místo jsou právě zdravotní hlediska. Ta by zůstala pominuta, pokud by dotázané služební úřady o zdravotních omezeních žalobkyně informovány nebyly.

63. V posuzované věci OSSZ rovněž neopomněla, že služební poměr je vztahem mezi zaměstnancem a Českou republikou (nikoli mezi zaměstnancem a konkrétním služebním orgánem), o čemž svědčí skutečnost, že při hledání vhodného služebního místa pro žalobkyni se neomezila pouze na hledání v rámci služebního úřadu OSSZ, ale oslovila i jiné správní orgány (katastrální úřad, úřad práce, krajská hygienická stanice, krajská veterinární správa, státní pozemkový úřad) a pravidelně (cca 1x týdně) nahlížela do systému ISOSS, přičemž jedním z vyhledávacích kritérií byl okres Jindřichův Hradec. Žádné z dohledaných služebních míst nebylo pro žalobkyni vhodné. OSSZ přípisem ze dne 8. 2. 2023 taktéž vyzvala žalobkyni k seznámení se s podklady rozhodnutí, čehož žalobkyně využila. Žalobkyně se tedy nepochybně k vhodnosti nalezených služebních míst mohla i sama vyjádřit, což však neudělala.

64. Nedůvodná je též námitka, dle které při nemožnosti realizovat převedení žalobkyně na jiné služební místo byl služební orgán povinen dle § 62 odst. 1 služebního zákona zařadit ji mimo výkon služby.

65. Dle toho ustanovení „[n]emůže–li být státní zaměstnanec v případech uvedených v § 61 odst. 1 písm. b) až i) nebo § 61 odst. 2 písm. a) převeden na jiné služební místo, protože žádné vhodné není volné, nebo nemůže–li být v případech uvedených v § 70 odst. 3 nebo § 75 odst. 2 zařazen na volné služební místo, protože žádné vhodné není volné, zařadí se mimo výkon služby, nejdéle však na 6 měsíců.“ Jak již bylo řečeno shora, OSSZ dodržela zákonem předvídaný postup, když usilovala o převedení žalobkyně na jiné služební místo, byť bez úspěchu. Krajský soud nezpochybňuje obligatornost postupu dle § 61, § 62 a § 72 zákona o státní službě ani žalobkyní odkázanou judikaturu. V posuzované věci však takový postup nebyl namístě, a to na s ohledem na závěr odborné lékařské zprávy ze dne 25. 7. 2022, který fakticky vylučuje převedení žalobkyně na jiné služební místo, potažmo do jiného služebního úřadu, neboť, jak konstatovala žalovaná „v případě výkonu státní služby se jedná buď o výkon správních činností, které se v současné době vykonávají výhradně za použití výpočetní techniky (v určitém rozsahu), nebo ve výkonu metodických či koncepčních činností, u nichž z podstaty není důvod vykonávat je jinak než za použití výpočetní techniky. Z této odborné zprávy jednoznačně vyplývá dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti k výkonu státní služby obecně (nejen ve vztahu ke konkrétnímu služebnímu místu)“.

66. Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě platí, že služební orgán rozhodne o skončení služebního poměru, nesplňuje–li státní zaměstnanec bez zavinění služebního úřadu jiný předpoklad potřebný k výkonu služby. V posuzované věci žalobkyně nesplňuje předpoklad dle § 25 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě, tedy nemá potřebnou zdravotní způsobilost, a to dlouhodobě. Jak správně dovodila žalovaná, smyslem § 61 a § 62 zákona o státní službě je poskytnout státnímu zaměstnanci ochranu před předčasným propuštěním ze služebního poměru při současném udržení tohoto zaměstnance ve státní službě pro případ, že bude nalezeno vhodné služební místo. Jejich použití však ztrácí smysl v případech, kdy převedení státního zaměstnance na jiné služební místo není z důvodu jeho dlouhodobě trvajícího nepříznivého zdravotního stavu bez perspektivy zlepšení v nejbližším roce možné. Tehdy by jeho zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů postrádalo opodstatnění.

67. Krajský soud proto s ohledem na shora uvedené uzavírá, že žalovaná (potažmo OSSZ) svým postupem neporušila povinnosti vyplývající z § 61, § 62 a § 72 zákona o státní službě. Krajský soud rovněž neshledal, že by postup správního orgánu byl v jakémkoli ohledu účelový, neboť o tom nesvědčí spisový materiál. Nic rovněž neukazuje na to, že by proti žalobkyni bylo nezákonně postupováno v osobní rovině, že by byla informována klamavým způsobem či vystavena jakémukoli nátlaku ze strany zaměstnanců OSSZ.

VI. Závěr a náklady řízení

68. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.