61 Af 3/2019 – 142

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: Novohradská občanská společnost, z. s., IČO 69092869 se sídlem Česká 74, 373 33 Nové Hrady zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Jaruškem se sídlem Radniční 489/7, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2019, čj. 29253/19/5000–10480–710970, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2019, čj. 29253/19/5000–10480–710970, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci1. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále též jen „poskytovatel“) rozhodnutím ze dne 6. 8. 2012, č. 73/37/3.1/2012, ve znění dodatků ze dne 21. 2. 2013, 29. 4. 2013 a 23. 5. 2013 (dále též jen „rozhodnutí poskytovatele“), poskytl pro roky realizace projektu od 2012 do 2013 žalobci dotaci v celkové výši 6 641 696 Kč, a to v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (dále jen „OP VK“) s názvem „Společně pro vzdělávání občanů“, reg. č. CZ.1.07/3.1.00/37.0252. Dotace byla připsána na projektový účet č. 213394074/0300 v celkové výši 6 344 385,56 Kč, přičemž 5 392 727,73 Kč (tj. 85 % celkových způsobilých výdajů projektu) tvoří prostředky z Evropského sociálního fondu a 951 657,83 Kč (tj. 15 % celkových způsobilých výdajů projektu) tvoří prostředky národního spolufinancování ze státního rozpočtu.

2. Protokolem ze dne 3. 9. 2014, čj. 1747262/14/2200–04702–302427, zahájil Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) u žalobce z podnětu poskytovatele daňovou kontrolu za účelem ověření existence možné odvodové povinnosti dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonu (rozpočtová pravidla). Rozsah daňové kontroly byl omezen na (i) ověření výše způsobilých výdajů u faktury č. 2013017 dodavatele BcA. M.Z.S. (soupiska účetních dokladů – doklad č. 22/5) a u faktury č. 13160084 společnosti Autospol, spol. s r.o. (soupiska účetních dokladů – doklad č. 36/5), a (ii) monitorovací indikátor 06.43.10 – vzdělávací modul č. 3 (Aktivní přístup k obhajobě svých práv a k získávání informací o svých právech), modul č. 4 (Multikulturalismus a prevence extremismu), modul č. 6 (Zdravý životní styl s podtématy virtuální svět počítačů, změna vnímání světa kolem nás, problematika související s moderním životním stylem žáků/dětí a prevence kyberšikany) a modul č. 8 (Vzdělávání k demokratickým hodnotám).

3. Žalobce dle kontrolních zjištění správce daně porušil rozpočtovou kázeň – stručně řečeno – tím, že nenaplnil monitorovací indikátor 06.43.10 v souladu s rozhodnutím o udělení dotace a s žádostí o finanční podporu ze dne 27. 10. 2011, která je nedílnou součástí uvedeného rozhodnutí. Žalobce tak porušil výstupy uvedené v příloze č. 1, resp. v příloze č. 7 rozhodnutí o udělení dotace, neboť nesplnil plánované hodnoty uvedeného indikátoru vymezené v části 12 „Monitorovací indikátory“ projektové žádosti v celkovém počtu 13 nově vytvořených / inovovaných produktů, jehož míra splnění byla ohodnocena na 69 % (tj. nebyly splněny moduly č. 3, 4, 6 a 8). V případě modulů č. 3, 4 a 8 správce daně shledal, že doložený vzdělávací materiál je kompilátem, který nesplňuje požadavky stanovené zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V případě modulu č. 6 pak předložený vzdělávací materiál neodpovídal schválené projektové žádosti. Tímto žalobce ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel neoprávněně použil poskytnuté peněžní prostředky a porušil rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona v celkové výši 1 899 964,43 Kč. K porušení rozpočtové kázně došlo dne 30. 10. 2013, tj. ke dni ukončení realizace projektu stanovenému v rozhodnutí o udělení dotace.

4. Správce daně proto platebními výměry ze dne 13. 5. 2016, čj. 1233885/16/2200–31471–302427 a čj. 1233877/16/2200–31471–302427, žalobci vyměřil dle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel ve znění do 19. 2. 2015 odvod do Národního fondu ve výši 1 614 970 Kč, resp. do státního rozpočtu ve výši 284 955 Kč.

5. Odvolání proti těmto platebním výměrům žalovaný rozhodnutími ze dne 28. 4. 2017, čj. 19050/17/5000–10480–710970 a čj. 19059/17/5000–10480–710970, zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 2. 2019, čj. 50 Af 23/2017–86, posledně citovaná rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud žalovanému vytkl, že stejně jako správce daně v projednávané věci bez dalšího převzal skutkové závěry obsažené ve výzvě k doplnění monitorovací zprávy s pořadovým č. 4, vyrozumění o schválení závěrečné monitorovací zprávy ze dne 28. 8. 2014 a ve stanovisku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, odboru CERA, k námitce proti postupu poskytovatele ze dne 14. 11. 2014, čj. MSMT–33883/2011–12; rozhodnutí žalovaného proto bylo stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť postrádalo úvahu o hodnocení těchto důkazních prostředků.

7. Žalovaný následně v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce opět zamítl a platební výměry správce daně potvrdil.II. Shrnutí žaloby8. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 4. 10. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobce úvodem žaloby obsáhle shrnul skutkový stav, jakož i procesní vývoj věci. Žalobce předně namítl, že žalovaný v rámci odvolacího řízení rezignoval na jakýkoli přezkum a pouze odůvodnil již dříve vyslovené závěry o míře naplnění předmětného indikátoru 06.43.10 ve výši 69 %, a to aniž by provedl posouzení věci v kontextu všech výstupů daného projektu, jak mu uložil krajský soud ve shora citovaném rozsudku čj. 50 Af 23/2017–86.

10. Žalovaný se též nevypořádal s námitkami žalobce, a to zejména s argumentací ohledně posouzení míry naplnění indikátoru 06.43.

10. Žalovaný se dále měl zabývat otázkou závažnosti a významu v kontextu všech výstupů daného projektu a vypořádat s žalobcovými námitkami, což neučinil. Především se vůbec nezabýval námitkou žalobce, spočívající v tom, že výstupem projektu mělo být 13 nově vytvořených/inovovaných produktů (monitorovací indikátor 06.43.10), přičemž vždy 1 nově vytvořený/inovovaný produkt odpovídal 1 vytvořenému vzdělávacímu modulu a 1 vzdělávací modul se skládal z několika částí. Pro posouzení míry naplnění indikátoru 06.43.10 je třeba posuzovat vždy celý vzdělávací modul komplexně, tj. všechny jeho části v souhrnu. Žalobce je toho názoru, že na základě případného zjištění nedostatečné kvality jedné části modulu nelze neakceptovat modul celý. V posuzované věci přichází v úvahu vícero variant výkladu či doplnění absentujících pravidel pro hodnocení míry naplnění předmětného indikátoru, přičemž za této situace nelze volit takovou variantu, která je pro žalobce nejméně příznivou (k podpoře své argumentace žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 1996, III. ÚS 283/96).

11. Žalobce dále shrnul relevantní ustanovení jednotlivých dokumentů vztahujících se k projektu. Žalobce polemizoval s vytýkanými pochybeními a uvedl, že vytýkané nedostatky se vždy týkaly pouze dílčí části modulu, tj. skript či vzdělávacích materiálů. Každý modul se však vždy skládal z několika dalších částí, jako jsou např. exkurze, přednášky, videosekvence, workshopy, učební pomůcky nebo závěrečné texty, s čímž počítá projektová žádost. Správce daně, jakož i žalovaný však neuznaly celé 4 moduly, což vedlo k závěru, že naplnění monitorovacího indikátoru 06.43.10 je schváleno pouze v rozsahu 69 %. Odvod 30 % z celkových způsobilých výdajů proto považuje žalobce za příliš přísný, nezohledňující pravidlo proporcionality, přičemž tento postup nemá žádnou oporu v dokumentaci týkající se projektu a tedy závazných pravidlech, kterými se měl žalobce řídit. Žalobce v této souvislosti poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, čj. 1 Afs 291/2017–33, č. 3854/2019 Sb. NSS.

12. Pokud dokumentace k projektu upravuje hodnocení splnění předmětného indikátoru pouze tak, že kvalitu výstupů projektu je oprávněn posuzovat poskytovatel (část II bod 5 odst. 1 rozhodnutí o poskytnutí dotace), aniž by zároveň stanovila jasná, srozumitelná a přezkoumatelná pravidla pro toto posuzování nebo požadavky na kvalitu nově vytvořeného/inovovaného produktu, otevírá se nutně prostor pro libovůli poskytovatele. Příjemce dotace tak nikdy nemůže vědět, jakým způsobem a podle jakých pravidel budou výstupy hodnoceny, a za jakých podmínek vůči němu mohou být uplatněna sankční ustanovení (žalobce v této souvislosti analogicky poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2011, čj. 2 Afs 42/2011–57).

13. V důsledku uvedené nejasnosti dle názoru žalobce existuje vícero možností hodnocení kvality neuznaných modulů, které by byly v jeho prospěch a nikoli k tíži, jak je tomu u způsobu zvoleného ze strany správce daně. Žalobce konkrétně popsal tři varianty hodnocení kvality výstupů v případě neuznaných modulů opřené o skutečnost, že v rámci každého modulu nebyla uznána pouze jeho část (studijní materiály).

14. První varianta vychází z předpokladu, že každý modul je možno jako celek buďto uznat či neuznat. Vzhledem k tomu, že každý z neuznaných modulů byl ovšem splněn nejméně z 80 %, pak bylo dle matematických pravidel nutno tuto hodnotu zaokrouhlit nahoru. Žalobce poukázal na skutečnost, že v žádném dokumentu vztahujícím se k projektu není stanoveno, která část modulu by měla být hodnocena jako hlavní a která případně jako vedlejší. Každá z částí byla v rámci modulu přínosná jiným (nikoli větším či menším) způsobem, a je tedy dle názoru žalobce potřeba přisuzovat všem částem modulu stejnou váhu.

15. Druhá varianta počítá s možností uznání poměrného splnění jednotlivých modulů (částečné naplnění indikátoru) by činila míra splnění hodnoty monitorovacího indikátoru výstupů 94,80 %, přičemž k tomuto výsledku žalobce dospívá na základě následujících výpočtů: 9 modulů splněno na 100 % + modul č. 3 splněn na 85,71 % + modul č. 4 na 83,33 % + modul č. 6 na 83,33 % + modul č. 8 na 80 % = 900 + 85,71 + 83,33 + 83,33 + 80 = 1232,37, přičemž tuto částku je potřeba vydělit celkovým počtem modulů a vynásobit ji číslem 100 za účelem získání celkové procentuální hodnoty: 1232,37 : 13 x 100 = 94,80 %.

16. Třetí varianta operuje s přepočtem poměrně neuznaných modulů na celé moduly. Pokud je 9 modulů splněno na 100 %, jeden modul je splněn na 85,71 %, dva na 83,33 % a jeden na 80 %, činí celkový počet splněných modulů 12,39, tj. 12 modulů je uznáno a jeden je neuznán. Výpočet je následující: 9 + [(85,71 + 83,33 + 83,33 + 80) : 100] = 9 + (332,37 : 100) = 12,39. Pokud je celkově 12 modulů uznáno a pouze jeden neuznán, pak míra splnění hodnoty monitorovacího indikátoru výstupů činí 92,31 %.

17. Za situace, kdy absentují srozumitelná a jasná pravidla pro hodnocení kvality výstupů, a je zároveň možno hodnocení kvality provést vícero způsoby, nelze žalobce postihnout sankčním odvodem za tvrzenou nedostatečnou kvalitu výstupů a zvolit takový způsob hodnocení kvality výstupů projektu, který jde k tíži žalobce.

18. Žalobce uvedl, že kdyby byl předem informován o přísnosti správce daně a žalovaného stran posuzování naplnění indikátoru 06.43.10, dotační žádost by ani nepodával, neboť by pro něj byla nepřiměřeným rizikem, které však v době podání žádosti nebylo předvídatelné. V důsledku toho došlo též k porušení zásady právní jistoty a legitimního očekávání.

19. Žalobce závěrem namítl též nepřiměřenou výši uloženého odvodu v rozsahu 30 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Vytýkaná pochybení se týkají pouze části projektu, přičemž se jedná o části od projektu oddělitelné. Žalobce v tomto ohledu opět poukázal na shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 291/2017–33, dle něhož je v takovém případě nutno stanovit výši odvodu odpovídající oddělitelné části dotace a je možno dokonce uvažovat o snížení odvodu s ohledem na případnou nízkou míru závažnosti porušení rozpočtové kázně.

20. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.III. Shrnutí vyjádření žalovaného21. Žalovaný ve vyjádření k žalobě taktéž obsáhle shrnul průběh dosavadního řízení. Dále uvedl, že dostál závaznému právnímu názoru krajského soudu vyjádřeného v rozsudku čj. 50 Af 23/2017–86, neboť se posouzením příslušných důkazních prostředků zabýval v odstavcích [31] až [36] svého rozhodnutí, kde uzavřel, že posuzované moduly nejsou nově vytvořenými/inovovanými produkty. Samotný výpočet míry naplnění předmětného monitorovacího indikátoru je uveden v odstavci [48] napadeného rozhodnutí, přičemž posouzení proporcionality uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně je uvedeno v bodech [46] až [52]. Posouzení závažnosti a významu v kontextu všech výstupů daného projektu není možno uplatnit při posuzování otázky, zda žalobce rozpočtovou kázeň porušil či nikoliv, ale toliko v rámci posouzení otázky proporcionality uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně.

22. Žalovaný shrnul konkrétní výtky k modulům č. 3, 4 a 8 spočívající – stručně řečeno – v tom, že předložené výstupy jsou kompiláty a neobsahují řádné citace použitých zdrojů. Obsah modulu č. 6 pak není v souladu s příslušným sylabem, který je přílohou č. 7 projektové žádosti.

23. Dle názoru žalovaného je nedůvodná námitka, dle níž na základě zjištění nedostatečné kvality jedné části vzdělávacího modulu nelze neakceptovat modul celý. Pro posouzení naplnění předmětného indikátoru je stěžejní část II bodu 5 odst. 1 rozhodnutí poskytovatele příloha č. 1 (tzn. kopie projektové žádosti ve formuláři BENEFIT7), respektive příloha č. 7 rozhodnutí poskytovatele (tzn. změny před vydáním rozhodnutí). Je přitom třeba dávat do souvislostí objektivní kritéria vyplývající z daných příloh – tj. zda byl konkrétní vzdělávací modul vytvořen, co je jeho předmětem, o jaký druh výstupu se mělo jednat, jaký měl být jeho rozsah. Důležité jsou přitom cíle projektu specifikované na straně 19 projektové žádosti, které představují zejména zvýšení kvality odborných a obecných kompetencí obyvatel pěti dotčených regionů České republiky (tj. Jihočeský kraj, Vysočina, Královéhradecký kraj, Zlínský kraj a Jihomoravský kraj) v oblastech základní občanské gramotnosti a prohloubení nabídky dalšího vzdělávání cílových skupin (tj. občané s trvalým pobytem v České republice, dle strany 20 projektové žádosti blíže charakterizováni).

24. Žalovaný dospěl k závěru, že nebyly splněny 4 vzdělávací moduly z důvodu nenaplnění dikce „nově vytvořený/inovovaný produkt“ dle části 3 Metodiky monitorovacích indikátorů OP VK, ve znění verze 3 účinné od 22. 8. 2011 (dále jen „metodika monitorovacích identifikátorů“ či pouze „metodika“). Dle žalovaného tak mohou nastat pouze dvě alternativy, buď daný vzdělávací modul splňuje všechny podmínky na něj kladené, a pak je nutno ho započíst do předmětného monitorovacího indikátoru, či uvedené podmínky nesplňuje, a poté ho nelze do daného monitorovacího indikátoru započíst. Úvahy žalobce stran částečného uznávání předložených vzdělávacích modulů jsou proto liché. Výpočet obsažený v odstavci [48] žalobou napadeného rozhodnutí je tudíž jediný možný.

25. Jako nedůvodné žalovaný označil též námitky týkající se proporcionality odvodu za porušení rozpočtové kázně. Odvod za porušení rozpočtové kázně byl stanoven v souladu s částí IV bodu 2 odst. 3 rozhodnutí poskytovatele, které stanoví, že v případě naplnění monitorovacího indikátoru v rozmezí 50–85 %, jak tomu bylo v případě žalobce, bude odvod za porušení rozpočtové kázně stanoven v rozmezí 30–40 % z celkových způsobilých výdajů projektu, prokázaných ke dni ukončení projektu. V případě žalobce byl odvod za porušení rozpočtové kázně stanoven ve výši 30 %, tedy na samotné spodní hranici daného rozmezí a to právě v návaznosti na naplnění monitorovacího indikátoru 06.43.10 žalobcem z 69 %, v čemž je nutno spatřovat především plné uplatnění zásady proporcionality mezi výší odvodu a výší samotného porušení rozpočtové kázně, ostatně výše stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně v podstatě téměř přesně odpovídá míře nenaplnění předmětného monitorovacího indikátoru.

26. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s námitkou, že se toto porušení rozpočtové kázně týkalo toliko klíčových aktivit 1 až 4. Samotný projekt byl rozčleněn do 6 klíčových aktivit, přičemž první 4 aktivity spočívaly v přípravě celkem 13 vzdělávacích modulů a zbývající 2 aktivity následně představovaly aplikaci těchto modulů v praxi včetně zapracování zpětné vazby. Je tedy zjevné, že cílem projektu nebylo pouhé vytvoření 13 vzdělávacích modulů ale také jejich aplikace a to právě v rámci klíčových aktivit 5 a 6, pokud tedy nebyly předmětné vzdělávací moduly uznány jako nově vytvořené/inovované produkty, pak ani jejich následná aplikace nenaplňuje cíl projektu a odvod za porušení rozpočtové kázně bylo nutno vyčíslit z celkových způsobilých výdajů projektu.

27. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.IV. Předchozí rozsudek krajského soudu a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu28. Krajský soud v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 13. 7. 2020, čj. 61 Af 3/2019–102, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný zcela nedostál požadavkům obsaženým v dřívějším rozsudku čj. 50 Af 23/2017–86. Shledal totiž nedostatečným odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ve vztahu k přiměřenosti stanoveného odvodu. Rozhodnutí žalovaného totiž dle názoru krajského soudu postrádalo úvahu, proč nesplnění určité části modulu má mít za následek neuznání tohoto modulu jako celku. Až teprve následně by bylo možné zabývat se otázkou závažnosti pochybení žalobce ve vztahu ke stanovení konkrétní procentuální míry odvodu. Krajský soud proto považoval rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné.

29. Nejvyšší správní soud se však se těmito závěry neztotožnil a rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, čj. 8 Afs 130/2020–43, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

30. Za nesprávný Nejvyšší správní soud označil závěr krajského soudu, dle něhož žalobce po věcné stránce nesporuje závěry žalovaného, neboť pouze nesouhlasí s hodnocením závažnosti vytýkaných pochybení. Žalobce však v žalobě nejenže zpochybňoval závěry o závažnosti vytýkaných pochybení a s tím související neuznání celých 4 modulů, ale uplatňovala také námitky proti závěrům, že k porušení podmínek dotace vůbec došlo (srov. body 7.1.1 až 7.1.4 žaloby). Jelikož se krajský soud těmito námitkami nezabýval, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

31. Ačkoli krajský soud žalovanému formálně vytkl nedostatky v odůvodnění přiměřenosti stanoveného odvodu, ve skutečnosti mu hlavně vytýkal, že neodůvodnil, proč nesplnění určité části modulu, má mít za následek neuznání tohoto modulu jako celku. Vytýkal mu tedy, že se dostatečně nezabýval otázkou míry naplnění monitorovacího indikátoru. V kontextu nastavených podmínek dotace, lze mít dle názoru Nejvyššího správního soudu za to, že otázka míry naplnění monitorovacích indikátorů s principem proporcionality, tak jak byl vyložen v judikatuře, ještě nesouvisí. Při určení míry naplnění monitorovacího indikátoru se totiž ještě bezprostředně nečiní závěr o výši konkrétního odvodu.

32. Žalovaný musí nejprve zjistit, v jaké míře nebyl naplněn monitorovací indikátor, neboť od této míry se odvíjí procentní rozmezí stanovené rozhodnutím o poskytnutí dotace, ve kterém se má stěžovatel při stanovení odvodu primárně pohybovat. Až poté, co bude určeno, v jaké míře nebyl naplněn monitorovací indikátor, může žalovaný stanovit konkrétní odvod.

33. Je tedy třeba posoudit, zda žalovaný správně aplikoval podmínky uvedené v rozhodnutí o poskytnutí dotace a dalších závazných podkladech a zda byly tyto podmínky stanoveny dostatečně určitě, jasně a srozumitelně. Úvahy žalovaného o naplnění monitorovacího indikátoru, a tedy zhodnocení kvality modulů a jejich případné nezapočítání označil Nejvyšší správní soud za přezkoumatelné. Bylo by však předčasné je označit též za věcně správné. Bylo na krajském soudu, aby uvedené závěry stěžovatele přezkoumal, tedy vyslovil svůj závazný právní názor. Úvaha vyslovenáobiter dictumv závěru rozsudku krajského soudu v tomto ohledu není dostatečná.

34. Ačkoli na vytvoření vzdělávacích modulů navazovaly další dílčí výstupy včetně uskutečnění prezenční výuky a exkurzí či vyplnění zpětnovazebních dotazníků, byly již tyto aktivity součástí jiných klíčových aktivit č. 5 a 6 s vlastními monitorovacími indikátory. Krajský soud proto musí v kontextu výše uvedeného zvážit, zda při posuzování míry naplnění sporného monitorovacího indikátoru, který se týkal počtu nově vytvořených/inovovaných produktů, bylo vůbec možné tyto další aktivity brát v úvahu.

35. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že nesouhlasí s žalovaným v tom, že by při užití principu proporcionality u stanovení výše odvodu byl oprávněn pohybovat se jen v procentuálním rozmezí stanoveném rozhodnutím o poskytnutí dotace. Tím by totiž mohlo dojít k porušení požadavku přiměřenosti odvodu [§ 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel, ve znění do 19. 2. 2015].

36. Taktéž otázka oddělitelnosti části poskytnuté dotace, které se porušení týká, souvisí až se stanovením odvodu za porušení rozpočtové kázně. Krajský soud se však tohoto závěru nesprávně dovolával již při hodnocení míry naplnění monitorovacích indikátorů.V. Průběh jednání37. Účastníci řízení při jednání konaném dne 17. 8. 2022 setrvali na svých procesních stanoviscích. Zástupce žalobce obsáhle shrnul obsah žalobních námitek, přičemž zejména opakovaně namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, a to jak v otázce posouzení uznatelnosti jednotlivých modulů jako celku, tak také ve vztahu k výtkám žalovaného vůči jednotlivým neuznaným modulům. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 130/2020–43 dle žalobce plyne, že se žalovaný měl zabývat možností částečné uznatelnosti jednotlivých modulů a s tím souvisejícím posouzením míry naplnění monitorovacího indikátoru. Žalobce taktéž vylíčil důvody, pro které považuje výtky žalovaného vůči jednotlivým neuznaným modulům za liché. Výstupy modulů jsou i přes některá formální pochybení dále použitelné. Jako vadu označil v návaznosti na průběh jednání skutečnost, že správní spis neobsahuje metodiku monitorovacích identifikátorů. Žalovaný naproti tomu vyjádřil přesvědčení, že jeho rozhodnutí je zákonné. S ohledem na obsah závazných dokumentů je pak možné (ne)uznat modul pouze jako celek. Uložený odvod považuje za přiměřený.

38. K dotazu soudu žalobce výslovně uvedl, že trvá pouze na provedení důkazu metodikou monitorovacích indikátorů (zbylé listiny navržené coby důkaz jsou již obsaženy ve správním spisu). Žalovaný žádné důkazní návrhy nevznesl. Krajský soud provedl důkaz uvedenou metodikou, a to konkrétně stranami 13 až 15, 17 a 40, které obsahují definice pro posouzení věci klíčových pojmů (viz dále v textu tohoto rozsudku).VI. Právní hodnocení krajského soudu39. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

40. Žaloba je důvodná.VI.AK námitkám nerespektování závazného právního názoru krajského soudu a nevypořádání odvolacích námitek41. Krajský soud se předně zabýval žalobní námitkou, dle které žalovaný nerespektoval závazný právní názor krajského soudu obsažený v rozsudku čj. 50 Af 23/2017–86. Tato námitka není důvodná.

42. Krajský soud v citovaném rozsudku, jímž zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2017, zavázal žalovaného k tomu, aby posoudil „zda podklady rozhodnutí obsažené ve správním spisu dostatečně podporují závěr o porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce, popř. otázkou její závažnosti a významu v kontextu všech výstupů daného projektu. Teprve na základě těchto úvah přistoupí k případnému stanovení přiměřené výše odvodu za porušení rozpočtové kázně.“ Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku přitom v této souvislosti poukázal především na shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 291/2017–33.

43. Krajský soud v této souvislosti v rozsudku čj. 61 Af 3/2019–102 sice dovodil, že první části uložené povinnosti žalovaný bezezbytku dostál, neboť v odstavcích [31] až [36] svého rozhodnutí popsal, v čem konkrétně porušení rozpočtové kázně spatřuje a o jaká zjištění své závěry v této souvislosti opírá. Přesto však krajský soud shledal rozhodnutí žalovaného částečně nepřezkoumatelným. Nejvyšší správní soud jej však rozsudkem čj. 8 Afs 130/2020–43 zavázal k závěru opačnému, neboť úvahy žalovaného, které stručně shrnul v odstavci [28] svého rozsudku, považoval za dostatečné. Výtka krajského soudu, dle níž žalovaný nerespektoval jeho závazný právní názor v plné míře, tudíž nadále neobstojí.

44. Stejně tak je nedůvodná námitka, dle níž se žalovaný nedostatečně vypořádal s námitkami žalobce ohledně míry posouzení monitorovacího indikátoru 06.43.

10. Nejvyšší správní soud k tomu totiž konstatoval, že „[o]důvodnění rozhodnutí žalovaného by jistě mohlo být obsáhlejší, a to s ohledem na odvolací námitky, ve kterých se žalobkyně dovolávala posuzování splnění monitorovacího indikátoru s přihlédnutím k tomu, že jeden modul se vždy skládá z více částí, a za tím účelem vytvořila 3 různé varianty propočtů. Jakkoli je povinností odvolacího správního orgánu reagovat na odvolací námitky, nemůže jít tento požadavek tak daleko, aby v situaci, kdy odvolací správní orgán výslovně nereaguje na každý dílčí vznesený argument (zde například v podobě propočtů), bylo jeho rozhodnutí považováno za nepřezkoumatelné. Odvolací správní orgány totiž mohou proti jednotlivým odvolacím námitkám postavit ucelený právní názor, v jehož konkurenci odvolací námitky jako celek neobstojí (obdobně k povinnosti soudu při vypořádávání jednotlivých žalobních bodů viz rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2019, čj. 10 Azs 316/2018–60, č. 3876/2019 Sb. NSS).“ Tento závěr je pro krajský soud v nynější věci závazný.

45. Nepřezkoumatelnými pak krajský soud neshledal rozhodnutí žalovaného ani ve vztahu k výtkám vůči jednotlivým modulům (strany 9 a 10 žalobou napadeného rozhodnutí). Úvahy tam uvedené jsou sice poměrně strohé, avšak důvody rozhodnutí žalovaného jsou z nich patrné a sám žalobce s nimi dokonce polemizuje; kritériím přezkoumatelnosti proto vyhovují. To však neznamená, že je krajský soud považuje i za věcně správné (v podrobnostech viz část VI.C).VI.BK námitkám (ne)určitosti posuzovacích kritérií a (ne)uznání čtyř modulů jako celku46. Krajský soud se dále zabýval námitkami týkajícími (ne)určitosti posuzovacích kritérií a (ne)uznání čtyř modulů jako celku; těmto námitkám nepřisvědčil. Jelikož uvedené námitky jsou do značné míry vzájemně provázané, krajský soud přistoupil k jejich posouzení společně.

47. Obecně k otázce (ne)určitosti posuzovacích kritérií krajský soud uvádí, že dle části „XII. Monitorovací indikátory“ projektové žádosti, která je přílohou rozhodnutí o udělení dotace, se žalobce zavázal k vytvoření celkem 13 nově vytvořených/inovovaných produktů. Definicí uvedeného pojmu se přitom podrobně zabývá metodika monitorovacích indikátorů, kterou citoval již žalovaný v odstavci [14] svého rozhodnutí a která na stranách 13 až 15 mimo jiné uvádí, že se jedná „o nově vytvořený/inovovaný produkt, ve kterém provedené změny v jejich cílech, obsahu, metodách a formách zvýšily jejich kvalitu (nové/inovované vzdělávací programy, nové vzdělávací moduly, studijní materiály, pilotní ověřování, analýzy, studie, syntézy, učební pomůcky, e–learningové kurzy, webové portály,…).[…]Nově vytvořený/inovovaný produkt je výstupem projektu, který může být dále cíleně využíván pro účely vzdělávání. Kvalitu nově vytvořeného/inovovaného produktu, za předpokladu, že produkt není akreditován, je oprávněn posuzovat poskytovatel podpory (zejména z hlediska, zda vynaložené finanční prostředky odpovídají kvalitě produktu)“ (důraz doplněn). Totožnou definici lze nalézt též v popisu monitorovacího indikátoru 06.43.10 na straně 40 metodiky. S ohledem na část II odst. 1 rozhodnutí poskytovatele je přitom uvedená metodika pro žalobce závazná.

48. Jakkoli se jedná o definici relativně obecnou, považuje ji krajský soud za dostatečnou, neboť pro posouzení novosti a inovativnosti produktu předkládá uchopitelná kritéria, která je možné v každém jednotlivém případě aplikovat.

49. Přestože tato metodika není součástí spisu, jedná se o dokument veřejně přístupný například na webových stránkách Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (https://www.op–vk.cz/cs/prijemce/dokumenty–pro–prijemce/metodika–monitorovacich–indikatoru.html). Ostatně jak z žalobou napadeného rozhodnutí, tak i z textu samotné žaloby je zjevné, že účastníci řízení jsou s jejím obsahem (či alespoň relevantními částmi) seznámeni. Nezahrnutí metodiky do spisu tudíž nepředstavuje vadu, pro kterou by (samo o sobě) bylo nezbytné rozhodnutí žalovaného rušit.

50. Žalobní argumentace ovšem v souvislosti se shora uvedenými námitkami směřuje především vůči způsobu, jakým správní orgány přistoupily k celkovému hodnocení jednotlivých modulů, a zda pro tento postup existovala dostatečně jasná a srozumitelná pravidla.

51. Krajský soud na tomto místě připomíná, že ve svém dřívějším rozsudku čj. 61 Af 3/2019–102 vycházel z úvahy, dle níž se požadavek přiměřenosti vztahoval již na fázi posuzování uznatelnosti jednotlivých vzdělávacích modulů, neboť již to mělo vliv na stanovení rozmezí odvodu za porušení rozpočtové kázně dle čl. IV odst. 3 rozhodnutí poskytovatele, a tedy ve výsledku i na přiměřenost stanoveného odvodu. S takovým postupem se však Nejvyšší správní soud neztotožnil, a proto i krajský soud musel některé své již dříve vyslovené závěry přehodnotit. Otázka (ne)uznání jednotlivých modulů má totiž dle Nejvyššího správního soudu význam v rovině posuzování porušení rozpočtové kázně a nikoli ve vztahu k přiměřenosti stanoveného odvodu. Ve světle uvedeného pak krajský soud přistoupil k posouzení věci, které se dále odvíjí od konkrétního nastavení schváleného projektu.

52. Dle rozhodnutí poskytovatele ze dne 6. 8. 2012 byl žalobce v roce 2012 a 2013 povinen naplnit celkem 6 klíčových aktivit popsaných v části VI. projektové žádosti, která je přílohou uvedeného rozhodnutí. Konkrétně se jednalo o aktivity označené jako č. 01 (příprava 4 vzdělávacích modulů pod vedením NOS), č. 02 (příprava 2 modulů pod vedením IMPULS TŘEBÍČ), č. 03 (příprava 4 modulů pod vedením Nad Orlicí, o. p. s., a MC Kamínek), č. 04 (příprava 3 modulů pod vedením MAS Horňácko a Ostrožsko), č. 05 (realizace pilotních kurzů v jednotlivých modulech) a č. 06 (zapracování zpětné vazby z pilotního ověření a závěrečné konference). Celkově se tedy v rámci uvedených aktivit jednalo – stručně řečeno – o přípravu, realizaci a vyhodnocení 13 vzdělávacích modulů.

53. Náklady na klíčové aktivity č. 01 až č. 06 činily 900 000 Kč, 600 000 Kč, 900 000 Kč, 700 000 Kč, 1 500 000 Kč a 300 000 Kč. Výstupem aktivity č. 01 až č. 04 měly být pro každý vzdělávací modul podrobný učební plán (sylabus), studijní materiály (tj. studijní texty s příklady z praxe, studijní úkoly a zkušební testy) a učební pomůcky. V rámci aktivity č. 05 pak byla realizována samotná prezenční výuka jednotlivých modulů v příslušné časové dotaci. V případě neuznaných modulů č. 3, 4, 6 a 8 se jednalo o výuku v rozsahu 16, 24, 14 a 56 hodin. Vedle toho byly výstupem aktivity č. 05 též vyplněné zpětnovazební dotazníky a celkem 8 instruktážních videí a 8 exkurzí k vybraným modulům.

54. Je dále nutné poukázat na způsob, jímž rozhodnutí o udělení dotace upravuje vyměření případného odvodu. Dle části IV odst. 2 bod 3 rozhodnutí poskytovatele platí, že v případě nenaplnění monitorovacího indikátoru v míře menší než 90 %, avšak alespoň 85 %, činí odvod z celkových způsobilých výdajů projektu 3–5 %. V případě nenaplnění monitorovacího indikátoru v míře menší než 85 %, avšak alespoň 50 %, pak odvod činí 30–40 %. Je–li naplnění monitorovacího indikátoru menší než 50 %, pak odvod činí 100 % doposud vyplacené částky). Úvaha žalovaného tudíž musí nejprve zodpovědět otázku míry naplnění monitorovacího indikátoru a teprve následně konkrétně zdůvodnit výši odvodu.

55. Nelze přitom přehlédnout, že dle komentáře k monitorovacímu indikátoru „Počet nově vytvořených/inovativních produktů“ na straně 59 projektové žádosti „[k]aždý vzdělávací modul je brán jako jeden nově vytvořený produkt“. Právě produkt tedy představuje měrnou jednotku naplnění monitorovacího indikátoru. Jinými slovy již samotná projektová žádost vychází z toho, že nově vytvořený produkt představuje modul jako celek – produkt totiž buď existuje, nebo nikoli. S částečným plněním jednotlivých modulů/produktů projektová žádost nepočítá.

56. Taktéž shora citovaná metodika monitorovacích indikátorů považuje za nově vytvořený/inovovaný produkt mimo jiné též „nové vzdělávací moduly“. „Modul“ pak dle metodiky představuje „samostatná, ucelená, monotematická studijní jednotka s uceleným studijním tématem a se samostatnými výstupy (učebními cíli)“ (důraz doplněn). Má–li modul naplňovat zejména kritéria samostatnosti a ucelenosti, musí se jednat o modul kompletní.

57. Jelikož cílem jednotlivých klíčových aktivit dle projektové žádosti bylo právě vytvoření vzdělávacích modulů (a nikoli pouze jejich dílčích částí, jako jsou například studijní materiály), pak jedině celý modul lze považovat za jeden nově vytvořený/inovovaný produkt.

58. Jak již přitom krajský soud shora uvedl, žalobce se zavázal k tvorbě celkem 13 nově vytvořených/inovovaných produktů, tj. 13 kompletních modulů. Stěží lze přitom takovýto závazek vykládat tak, že postačí pouze jejich částečné naplnění, neboť pak by žalobce v podstatě nic nemotivovalo k tomu, aby svému závazku zcela dostál. Ostatně pouze zcela vytvořený modul lze dále v plné míře cíleně využívat pro účely vzdělávání ve smyslu shora citované metodiky monitorovacích indikátorů.

59. Nelze proto přijmout žalobcovu konstrukci, dle níž by mělo při částečném splnění modulu docházet k jakémusi „zaokrouhlení“, čímž by došlo k uznání celého modulu a fakticky i „zhojení“ případných pochybení. To lze připodobnit situaci, kdy zhotovitel nedodá objednateli kompletní plnění dle smlouvy o dílo. Taktéž by nebylo možné uzavřít, že pro splnění závazku zhotovitele postačí pouze plnění částečné, neboť dle § 2604 občanského zákoníku platí, že „[d]ílo je provedeno, je–li dokončeno a předáno“. Pokud pak některé části modulu svou kvalitou nevyhovují stanoveným požadavkům, pak takový modul nelze považovat za dokončený, a nepředstavuje tudíž nově vytvořený/inovovaný produkt.

60. Shora popsaná kritéria považuje krajský soud za dostatečně určitá a srozumitelná. S ohledem na konkrétní nastavení projektové žádosti ve spojení s dikcí metodiky monitorovacích indikátorů totiž z ničeho neplyne, že by bylo možné moduly tvořící finální produkty posuzovat pro účely jejich (ne)uznání a následného (ne)naplnění monitorovacího indikátoru 06.43.10 po částech.

61. Pro uvedené krajský soud nepovažuje za správné ani další žalobcem nastíněné varianty výpočtů, neboť ty předpokládají možnost částečného uznání jednotlivých modulů. Z téhož důvodu pak krajský soud nevidí důvod zvažovat, zda při posuzování míry naplnění sporného monitorovacího indikátoru, který se týkal počtu nově vytvořených/inovovaných produktů, lze přihlížet k dílčím výstupům, které byly již součástí jiných klíčových aktivit č. 5 a 6 s vlastními monitorovacími indikátory, jak požadoval Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 8 Afs 130/2020–43. Pokud nejsou splněny všechny části modulu, nelze jej považovat za dokončený, a je tedy lhostejno, zda jsou některé dílčí aktivity modulu obsaženy v jiných klíčových aktivitách č. 05 a 06 s vlastními monitorovacími indikátory.

62. Je však třeba opětovně zdůraznit, že závěry uvedené v této části nemají bezprostřední dopad na hodnocení přiměřenosti stanoveného odvodu (k tomu blíže viz část VI.D).VI.CK námitkám týkajícím se vytýkaných pochybení63. Krajský soud se dále zabýval námitkami obsaženými v bodech 7.1.1 až 7.1.4 žaloby, které směřují k vytýkaným pochybením u jednotlivých neuznaných modulů (konkrétně se jednalo o moduly č. 3, 4, 6 a 8). Ve vztahu k modulům č. 3 a 8 krajský soud žalobním námitkám přisvědčil. Ve vztahu k modulům 4 a 6 naopak námitky nejsou důvodné.

64. Část této argumentace pak směřuje k tomu, že vytýkaná pochybení se týkala pouze části posuzovaných modulů; touto argumentací se krajský soud již zabýval v části VI.B v souvislosti s otázkou (ne)uznání modulů jako celku.

65. V posuzované věci vyhodnotili poskytovatel i žalovaný dílčí výstupy modulů jako kompiláty, které neobsahují řádné citace zdrojových děl ve smyslu autorského zákona (vyjma modulu č. 6, v němž výstup dle poskytovatele neodpovídal projektové žádosti). Nelze samozřejmě vyloučit, že dovedně sestavený kompilát, může mít určitou přidanou hodnotu oproti zdrojovým materiálům. Aby však mohl být naplněn požadavek novosti a inovativnosti, pak by bylo zapotřebí, aby autorský vklad nespočíval v pouhém kopírování původních děl, ale aby autor jednotlivé části náležitě propojil, popřípadě okomentoval a učinil na jejich základě své vlastní závěry.

66. Krajský soud k tomu v obecné rovině poznamenává, že pro posouzení věci je podstatné, jak konkrétně žalovaný své výtky vůči žalobci formuloval (srov. odstavec [34] žalobou napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný doplnil své úvahy v návaznosti na zrušující rozsudek krajského soudu čj. 50 Af 23/2017–86), a co konkrétně žalobce v žalobě namítl.VI.C.1 Modul č.

367. Ve vztahu k modulu č. 3 žalobce uvedl, že přílohy skript jsou opravdu tvořeny výběrem zákonů, projevů, novinových článků, návodů, formulářů doplňujících či ilustrujících dané téma tak, aby vhodným způsobem doplnily ostatní části modulu (a mohly být využity např. při přednáškách). Vlastní přidaná hodnota díla autora však dle žalobce tvoří podstatnou část nového díla. Autor vzdělávací materiály dovedně sestavil a docílil toho, aby přiléhavě doplnily ostatní části modulu, který se skládá celkem ze 7 částí.

68. Žalovaný k tomu na straně 9 svého rozhodnutí uvedl, že „[v]rámci klíčové aktivity č. 1 (dále jen ‚Aktivita č. 1‘) pod vedením odvolatele byl realizován modul č. 3 s názvem ‚Aktivní přístup k obhajobě svých práv a k získávání informací o svých právech‘ (dále jen ‚Modul č. 3‘), který se skládal z odborného učebního plánu (dále jen ‚sylabus‘) v rozsahu 4 stran, ze studijních textů (dále jen ‚skripta‘) v rozsahu 62 stran a z příloh skript v rozsahu 127 stran. Vzdělávací materiály, zpracované Mgr. Vladimírem Hokrem, tak obsahovaly 189 stran, přičemž převážnou část tvořily přílohy skript, které zahrnovaly citace z veřejně dostupných zdrojů“. Žalovaný následně dovodil, že „[s]právce daně a potažmo odvolací orgán je tedy toho názoru, že výstupy Modulu č. 3 není možné považovat za originál, ale naopak za kompilát, který lze charakterizovat jako odborné dílo, vzniklé sloučením prvků jiných děl (zde citace vybraných zákonů, projevů, novinových článků či formulářů) a neobsahující nic prvotního, a proto je nelze považovat za nově vytvořený/inovovaný produkt.“ 69. S tímto hodnocením se krajský soud neztotožnil. Výtka žalovaného totiž směřuje výhradně vůči podobě příloh ke studijnímu materiálu a jejich rozsahu. K samotnému studijnímu textu s názvem „AKTIVNÍ PŘÍSTUP K OBHAJOBĚ SVÝCH PRÁV A K ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ O SVÝCH PRÁVECH“ čítajícímu 62 stran se žalovaný nevyjadřuje. Lze tedy usoudit, že jej za kompilát nepovažuje. Již z tohoto důvodu však závěr žalovaného neobstojí.

70. V odborných textech bývá totiž běžné, že části, které se svou povahou či rozsahem nehodí k zahrnutí do textu samotného, zařadí autor právě do příloh. Jedná se přitom mnohdy i o převzaté texty (případně grafy, tabulky, obrazové přílohy apod.), které nějakým způsobem doplňují samotný text, případně usnadňují práci s ním. V případě textů s právní tématikou může být takovou přílohou například právě text zákona, který samozřejmě neobsahuje žádný vklad samotného autora, avšak může být nezbytný pro porozumění jeho dílu nebo alespoň zvyšuje čtenářský komfort (čtenář si text právního předpisu nemusí sám dohledávat). Vyloučit však nelze ani jiné přílohy, které vůči hlavnímu textu plní podobnou funkci. Jejich využití proto samo o sobě nelze klást žalobci k tíži.

71. Skutečnost, že přílohy studijního materiálu o 127 stranách představují souhrn citací z veřejně dostupných zdrojů, proto neznamená, že by celé dílo včetně samotného studijního textu bylo nezbytné hodnotit jako kompilát. Nelze v této souvislosti vycházet pouze z rozsahu příloh oproti zbylým částem modulu (studijní text a sylabus), jak to činí žalovaný. Takový přístup krajský soud nepovažuje za správný již z toho důvodu, že nelze stanovit jednoznačnou hranici, kdy se již dílo s ohledem na rozsah příloh kompilátem stává a kdy nikoli. Pro posouzení uznatelnosti výstupu v rámci modulu č. 3 je tak klíčová především kvalita samotného studijního textu (potažmo sylabu), kterou však žalovaný nikterak nezpochybňuje. Ani krajský soud tudíž nemá důvod se k ní vyjadřovat. Obecně však lze dodat, že pokud je kvalita studijního textu a sylabu dostatečná, není pro uznání takového výstupu množství příloh rozhodné.VI.C.2 Modul č.

472. K posouzení modulu č. 4 žalobce namítl, že ačkoli mu správní orgány vytkly nedodržení citačních pravidel dle normy ČNS ISO 690, tato norma pro něj není závazná.

73. Žalovaný v této souvislosti na stranách 9 a 10 uvedl, „[v]rámci Aktivity č. 1 byl dále realizován vzdělávací modul č. 4 s názvem ‚Multikulturalismus a prevence extremismu‘ (dále jen ‚Modul č. 4‘), jehož výstupem byl sylabus v rozsahu 2 stran, skripta v rozsahu 36 stran a závěrečné testy v rozsahu 2 stran. Na základě Výzvy MŠMT příjemce dotace sice skripta doplnil o použité zdroje, ale necitoval je v souladu s normou ČSN ISO 690. Text skript byl z převážné části převzat z jiných zdrojů a chyběla informace o jejich autorovi, a proto lze hovořit dle správce daně ve shodě s odvolacím orgánem o kompilátu, a nikoliv o nově vytvořeném/inovovaném produktu.“ 74. Žalobní argumentace v této souvislosti směřuje k otázce závaznosti normy ČNS ISO 690. To však pro posouzení věci není podstatné. V samotné žalobě (odstavec 7.1.2) žalobce neuvádí, že by se v případě vzdělávacího materiálu k modulu č. 4 nejednalo o kompilát, tj. pouhý souhrn převzatých cizích děl. Není tak zřejmé, zda tento text vůbec obsahuje jakýkoli nový či inovativní autorský vklad. Za této situace tudíž nelze hovořit o novém či inovativním produktu. Zároveň však žalobce v rámci tohoto textu s názvem „MULTIKULTURNÍ SPOLEČNOST“ čítajícího 36 stran neuvedl autory jednotlivých převzatých částí. V závěru dokumentu se sice nachází seznam použitých zdrojů obsahujících celkem šest různých publikací, avšak z toho není zřejmé, k jakým konkrétním částem se ten který odkaz vztahuje, a už vůbec ne to, že žalobce celé části těchto děl do svého textu patrně pouze bez dalšího převzal. Je–li tomu tak, pak lze takový text ve výsledku označit dokonce za plagiát, který požadavek novosti a inovativnosti splnit nemůže již z podstaty věci.

75. Až teprve v průběhu jednání před soudem (striktně vzato tedy opožděně) žalobce obecně i ve vztahu k modulu č. 4 uvedl, že vzdělávací materiál kompilát nepředstavuje. Tuto námitku však nikterak nerozvedl. Takovéto prosté konstatování proto nemůže závěry žalovaného účinně zpochybnit a ani krajskému soudu neumožňuje na ně konkrétněji reagovat.VI.C.3 Modul č.

676. K výtce, dle níž modul č. 6 není v souladu se schválenou projektovou žádostí, žalobce uvedl, oproti projektové dokumentaci v monitorovacích zprávách č. 1, 2, 3, 4, 5, jakož i v závěrečné monitorovací zprávě uváděl název modulu ve zkráceném tvaru „Zdravý životní styl“, což mu poskytovatel až do 3. výzvy k doplnění 5. monitorovací zprávy nevytýkal. Obsah vzdělávacího materiálu byl pouze aktualizován, neboť se velmi dynamicky vyvíjí. Rámcově bylo téma zachováno.

77. Žalovaný k tomu na straně 10 svého rozhodnutí uvedl, „že z písemností MŠMT vyplývá, že obsah vzdělávacích materiálů nebyl v souladu s projektovou žádostí a skutečnosti, že absentuje jejich titulní stránka s uvedením autora, stejně jako existuje nesoulad v názvech sylabu (v projektové žádosti oproti v Závěrečné monitorovací zprávě), má stejně jako správce daně i odvolací orgán za to, že ani Modul č. 6 nebyl nově vytvořený/inovovaný produkt.“ Jakkoli jde o hodnocení strohé a na samé hraně přezkoumatelnosti, krajský soud se s ním v jádru ztotožnil.

78. Žalobce správně uvedl, že na straně 29 projektové žádosti vymezil název modulu č. 6 jako „Zdravý životní styl s podtématy virtuální svět počítačů, změna vnímání světa kolem nás a problematika související s moderním životním stylem dětí (žáků) a prevence kyberšikany“. Obsahem tohoto modulu pak měly být „poznatky i praktické dovednosti směřující k a)zabránění rozmachu kyberšikany v dětských kolektivech v rámci preventivních metodických opatření b)vytváření schopnosti sebepoznání s cílem všestranného rozvoje tělesné a duševní harmonizace k získání pocitu plného zdraví c)včasné podchycení změn životního stylu v době počítačových her a virtuálního vnímání světa d)odhalení příznaků neurologických poruch u dětí v souvislosti s moderním životním stylem v rámci motta: Z virtuálního světa Play Station her zpět na trávník, tartan a žíněnku.“ 79. Jedním z výstupů modulu č. 6 byl sylabus, z něhož je patrno, že se výuka zaměřovala nejprve na otázky spojené s kyberšikanou a dále na otázky týkající se určitého sebepoznání a seberozvoje (jedná se o části výuky nazvané například jako „Člověk jako součást vesmíru – teorie štěstí a co mě udělá šťastným“, „Lidské vnímání a energie – cvičení harmonizující energetické vrstvy těla“ či „Lidské vnímání a energie – metoda mentální harmonizace“). Takto nastavenému sylabu pak v zásadě svým obsahem odpovídají i výukové materiály pro studenty a lektory. Tyto okruhy otázek lze podřadit pod shora uvedené body a) a b) vymezující obsah modulu v projektové žádosti. Z ničeho však neplyne – a žalobce v této souvislosti nic konkrétního neuvádí –, že by se modul jakkoli zabýval otázkami podřaditelnými pod body c) a d).

80. Přílohou projektové žádosti jsou i návrhy sylabů jednotlivých tematických okruhů, mezi nimiž je i sylabus modulu nazvaného „virtuální svět počítačů, změna vnímání světa kolem nás a problematika související s moderním životním stylem dětí (žáků) a prevence kyberšikany“. Osnova modulu má celkem čtyři body, které však taktéž z větší části neodpovídají sylabu, který žalobce předložil coby jeden z výstupů modulu č. 4.

81. Z uvedeného je zřejmé, že se nejedná o produkt kompletní, který by odpovídal schválenému projektu. Pochybení žalobce přitom rozhodně nespočívá pouze v uvedení zkráceného názvu modulu, jak by mohlo plynout ze znění samotné žaloby. Za této situace nelze takovýto výstup hodnotit jako nově vytvořený/inovovaný produkt. Pokud v průběhu realizace modulu vyvstala potřeba úprav jeho obsahu, měl žalobce požádat poskytovatele o změnu projektu.VI.C.4 Modul č.

882. Ve vztahu k modulu č. 8 žalobce uvedl, že právní předpisy i soudní rozhodnutí jsou vždy řádně označeny přímo v textu sylabu, byť v seznamu použitých zdrojů chybějí. Nejedná se však o porušení žádné právní povinnosti, které by mohlo být žalobci vytýkáno. Nanejvýše jde o formální pochybení, které nemá vliv na kvalitu provedeného výstupu. Co se týká tvrzeného porušení autorského zákona, právní předpisy a soudní rozhodnutí jsou typickým příkladem tzv. úředních děl, u nichž je z důvodu veřejného zájmu autorskoprávní ochrana zcela vyloučena.

83. K tomu je třeba nejprve uvést, že výtky žalovaného obsažené na straně 10 jeho rozhodnutí skutečně směřují k tomu, že „autor často cituje zákony, aniž by je uvedl v seznamu zdrojů na straně 48“ a „v části 3.8 daných skript autor cituje nálezy Ústavního soudu a usnesení správních soudů k otázce místního referenda (viz strany 41 až 45), které rovněž absentují v seznamu použitých zdrojů. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy správce daně opodstatněně shledal, že Modul č. 8 je rovněž kompilátem, a proto se nemůže jednat o nově vytvořený/inovovaný produkt.“ Jinou výtku ke kvalitě studijního materiálu k modulu č. 8 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí neobsahuje.

84. Z uvedeného však neplyne závěr žalovaného, že předložený text s názvem „VZDĚLÁVÁNÍ K DEMOKRATICKÝM HODNOTÁM – MIMO ZASTUPITELSKÉ“ čítající 58 stran představuje kompilát, tj. dílo sestávající se výhradně z děl jiných autorů. Pouhá skutečnost, že „autor často cituje zákony“, neznamená, že by se mělo jednat o dílo bez dalšího autorského vkladu, které nemůže naplnit požadavek novosti a inovativnosti. Ostatně i v odborných právnických textech jsou citace právních předpisů či judikatury zcela běžným jevem, neboť se jedná primární prameny práva. O kvalitě takového textu pak rozhoduje především to, jakým způsobem autor s těmito citacemi pracuje, tj. zda je podrobí analýze, kritice či z nich dovozuje vlastní původní závěry, popřípadě je alespoň přehledně a srozumitelně shrnuje, což má význam především pro právní laiky. Určitou přidanou hodnotu pak může představovat i shrnutí judikatorních závěrů (například v podobě přehledu právních vět na stranách 41 až 45 studijního textu), o čemž svědčí i to, že takovouto část mnohdy obsahují i odborné komentáře k jednotlivým zákonům.

85. Neuvedení právních předpisů a citovaných soudních rozhodnutí v seznamu zdrojů pak i krajský soud ve shodě s žalobcem hodnotí jako ryze formální pochybení, neboť v samotném studijním textu je autor cituje. Krajský soud se nadto ztotožnil s žalobcem v tom, že právní předpisy a soudní rozhodnutí jsou coby úřední díla vyloučeny z ochrany dle § 3 písm. a) autorského zákona.VI.DK námitce nepřiměřené výše uloženého odvodu86. Jelikož se krajský soud neztotožnil s posouzením žalovaného stran pochybení žalobce v případě dvou ze čtyř posuzovaných modulů, je zřejmé, že se již nemůže konkrétně zabývat otázkou přiměřenosti stanoveného odvodu. To totiž bude úkolem žalovaného v dalším řízení. Přesto k tomu však lze uvést alespoň několik obecných poznámek.

87. Předně se krajský soud ztotožnil s úvahou žalovaného obsaženou v odstavci [47] jeho rozhodnutí, dle níž lze každému z 13 vytvářených modulů přičítat stejný význam. Pro opačný postup nevidí krajský soud žádný důvod. Ostatně i žalobce přikládá v jím předložených výpočtech všem modulům stejnou váhu. Za této situace činí nesplnění jednoho modulu 7,69 % z celého projektu. V případě dvou modulů, které za nesplněné považuje i krajský soud, se pak jedná o 15,38 %, po zaokrouhlení 15 % (k zaokrouhlení ostatně přistoupil i žalovaný v odstavci [48] žalobou napadeného rozhodnutí). Žalobce tedy naplnil monitorovací indikátor z 85 %, což rozhodnutí poskytovatele spojuje s odvodem z celkových způsobilých výdajů projektu ve výši 3–5 %.

88. Ani toto rozmezí však není pro žalovaného striktně závazné, neboť jak konstatoval i Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 8 Afs 130/2020–43, „[p]okud jde o princip proporcionality, Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že se stěžovatelem nelze souhlasit v tom, že by při užití principu proporcionality u stanovení výše odvodu byl oprávněn pohybovat se jen v procentuálním rozmezí stanoveném rozhodnutím o poskytnutí dotace. Právě v těchto případech nemusí být s ohledem na okolnosti daného případu reflektována skutečná přiměřenost odvodu ve vztahu k porušení povinnosti.“VII. Závěr a náklady řízení89. S ohledem na konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

90. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

91. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

92. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 3 × 3 100 Kč za tři úkony právní služby (sepsání žaloby, sepsání vyjádření ke kasační stížnosti žalovaného a účast na jednání soudu) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 3 × 300 Kč, celkem tedy 10 200 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 12 342 Kč. Krajský soud žalobci nepřiznal náhradu poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku žaloby, neboť tento návrh nebyl úspěšný. Krajský soud dále nepřiznal žalobci uplatňovanou náhradu nákladů za úkon spočívající v poradě s klientem přesahující jednu hodinu, neboť tuto skutečnost zástupce žalobce soudu nedoložil. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 15 342 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.