61 C 139/2021-50

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa žalované] na uveřejnění odpovědi takto:

Výrok

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému, aby uveřejnil ve vydání periodického tisku„ [anonymizováno]“ nejblíže následujícím po právní moci rozsudku text odpovědi: V měsíčníku [anonymizováno] v čísle 7, 2021, vyšel článek„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“. V tomto článku však byla uvedena určitá tvrzení, která se dotkla naší cti a důstojnosti, protože nejsou pravdivá, nebo jsou zavádějící. Pro možnost vytvoření si úplného názoru na věc považujeme za nezbytné uvést uveřejněné skutečnosti na pravou míru jejich doplněním nebo zpřesněním. Zejména není pravdou, že by členové představenstva [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] bojkotovali jednání představenstva. Je pravda, že jednání představenstva dne 7. 6. 2021 probíhalo ve velice vzrušené atmosféře, autor článku Ing. [jméno] [příjmení], který byl na schůzi přítomen, však čtenářům neposkytl celý obraz schůze představenstva. V článku je uvedeno, že na jednání představenstva 7. 6. 2021 bylo schváleno jmenování dvou chybějících členů představenstva [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a byl zvolen předseda představenstva [jméno] [příjmení] a místopředseda představenstva [jméno] [příjmení]. Volba předsedy a místopředsedy ani kooptace dvou dalších členů však nemohou být platné, neboť schůze představenstva družstva je usnášeníschopná jen za účasti čtyř členů představenstva a k přijetí usnesení je zapotřebí čtyř hlasů. Protože pro schválení hlasovali jen [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nemohlo být usnesení přijato. Důvodem, proč [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] nehlasovali pro kooptaci dalších dvou členů, byla za prvé skutečnost, že daná záležitost vůbec nebyla uvedena na pozvánce, za druhé, že Krajský soud v Ústí nad Labem už v únoru pravomocně zamítl jmenování [jméno] [příjmení] do představenstva [anonymizováno] a o jmenování [jméno] [příjmení] soud stále rozhoduje. [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] takové hlasování považovali za obcházení rozhodnutí soudu. Ze schůze představenstva dne 7. 6. 2021, na kterém podle programu mělo představenstvo pouze určit, kdo bude předsedou a místopředsedou, nikoli kooptovat další dva členy představenstva (pana [příjmení] a [příjmení]), se rozhodli odejít. Za situace, kdy soud o dvou členech představenstva dosud nerozhodl, nebyla podle mínění [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] kooptace možná. Ředitel správy družstva [jméno] [příjmení] se ovšem postavil do dveří a oběma členům představenstva bránil v odchodu ze zasedací místnosti. Když incident začal natáčet na mobilní telefon pan [celé jméno žalobce], pokusil se mu telefon odebrat a došlo k potyčce. Za dobu krátkého incidentu k žádnému schválení nedošlo, přesto [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vytvořili zápis ze schůze představenstva, ve kterém nepravdivě uvedli, že kooptace [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byla představenstvem schválena, a že byl schválen předseda a místopředseda. Tento nepravdivý zápis ze schůze odeslali obchodnímu rejstříku spolu s nepravdivými čestnými prohlášeními, že celá schůze proběhla za účasti všech členů představenstva. Protože družstvo předsedu a místopředsedu potřebuje a s jejich volbou pan [celé jméno žalobce] a pan [celé jméno žalobce] souhlasí, vyzvali dne 14. 6. 2021 [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k opakování schůze představenstva, aby předseda a místopředseda byli zvoleni řádně a platně, a navrhli, aby nová schůze proběhla za účasti notáře. Dále není pravdou, že by [celé jméno žalobce] svolával demonstrace. Není také pravdou, že by [celé jméno žalobce] žaloval úplně vše spojené s SBD [anonymizováno] – články družstev a v médiích, postupy a kroky na družstvu, korespondenci družstev a s delegáty, podklady pro předsedy SA a SVJ. [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce], se zamítá.

II. Opatrovnici žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátce se sídlem [adresa žalované], se přiznává vůči České republice – Okresnímu soudu v Mostě za výkon funkce opatrovnice odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 7 400 Kč, které jí budou vyplaceny do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z prostředků Okresního soudu v Mostě.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mostě na náhradě nákladů řízení spočívajících v nákladech opatrovnice částku 7 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 19.8.2021 domáhali po žalovaném uveřejnění odpovědi uvedené ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaný je bytovým družstvem a vydavatelem měsíčníku [anonymizováno], v jehož čísle 7, v červenci 2021, na str. 6 vyšel článek„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“. Tímto článkem došlo k zásahu do osobnostních práv žalobců, kteří jsou zároveň i členy žalovaného. Konkrétně žalobci brojili proti tvrzením: a) na jednání představenstva 7.6.2021 bylo schváleno jmenování dvou chybějících členů představenstva [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], a byl zvolen předseda představenstva Ing. [jméno] [příjmení] a místopředseda představenstva Ing. [jméno] [příjmení]. Poté pánové [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] odešli. b) ze strany pana [celé jméno žalobce] a pana [celé jméno žalobce] pokračuje bojkot jednání představenstva c) pan [celé jméno žalobce] svolává demonstrace d) pan [celé jméno žalobce] žaluje úplně vše – články družstva v médiích, postupy a kroky na družstvu, korespondenci družstva s delegáty, podklady pro předsedy SA a SVJ.

2. Tato nepravdivá skutková tvrzení jsou způsobilá vážně poškodit dobrou pověst žalobců. Článek je vůči žalobcům útočný. Článek zasáhl do cti, důstojnosti, resp. soukromí žalobců. Z tvrzení totiž vyplývá, že žalobci chtějí vytvořit chaos a nechtějí vykonávat funkci členů představenstva a měli by být jakýmsi prostředkem k paralyzování a rozkladu družstva. Daná tvrzení vybočují z práva žalovaného na oprávněnou kritiku, hodnocení nebo vhodné vyjádření subjektivního názoru. O uveřejnění odpovědi na daný článek v nejbližším čísle měsíčníku [anonymizováno] ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů, (dále jen„ tiskového zákona“), žalobci požádali žalovaného dne 30.7.2021. Žalovaný žádosti žalobců v zákonné osmidenní lhůtě nevyhověl, ani je neinformoval v této lhůtě o uveřejnění v dalším čísle.

3. S ohledem na absenci osoby oprávněné jednat za žalovaného ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.“), ustanovil soud žalovanému opatrovnici z řad advokátů (viz usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Předmětným článkem nedošlo k zásahu do cti, důstojnosti či soukromí žalobců. Žádost o odpověď je nepřiměřená rozsahu článku. Článek obsahuje hlavně hodnotící soudy, kdy lze akceptovat jistou míru zjednodušení a zkreslení.

5. Soud ve věci nařídil jednání, při kterém účastníci učinili nesporným, že předmětný článek nazvaný„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“ obsahující výroky, ohledně kterých se žalobci domáhají zveřejnění odpovědi dle § 10 zákona tiskového zákona, byl žalovaným jako vydavatelem zveřejněn ve zpravodaji Stavebního bytového družstva [anonymizováno] v červenci 2021, ročníku XXIV, číslu 7, že žádost o zveřejnění odpovědi byla oběma žalobci doručena žalovanému dne 30. 7. 2021 a že se předmětný zpravodaj šířil zdarma mezi členy žalovaného (družstevníky) a členy společenství vlastníků bytových jednotek, v nichž žalovaný vykonává funkci statutárního orgánu. Ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. soud tato shodná tvrzení účastníků již nepodrobil dokazování a považoval je za svá skutková zjištění.

6. V řízení zůstalo sporným, zda žalobcům vzniká dle tiského zákona nárok na uveřejnění odpovědi.

7. Soud provedeným dokazováním zjistil následující skutkový stav: Žádostí o uveřejnění odpovědi ze dne 30.7.2021 (viz žádost) se žalobci domáhali uveřejnění odpovědi jako reakci na článek„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“, který vyšel v měsíčníku [anonymizováno] v červenci 2021, čísle 7, na str.

6. Odpověď požadovali uveřejnit ve znění, který odpovídá i petitu žaloby. Z databáze periodického tisku pro veřejnost soud nahlédl, že žalovaný vydává měsíčník [anonymizováno]. Periodikum je v databázi evidováno od 28.9.1998. Ze zpravodaje žalovaného [číslo] vydaného v červenci 2021, ročník XXIV, soud zjistil, že tento byl vydán žalovaným a distribuován do poštovních schránek jako vnitrodružstevní tiskovina v nákladu 22 536 výtisků ve dnech 1.7. až [číslo] (viz č.l. 3 dole). Na č.l. 6 toto čísla byl zveřejněn článek„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“. Článek obsahoval tvrzení, proti kterým žalobci v žalobě brojí. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Z účastnické výpovědi žalobce a) soud zjistil, že žalobce a) je členem představenstva žalovaného, a byl jím i v době vydání předmětného článku. Periodikum financovaný z peněz nájemníků je obdobné radničnímu periodiku. Část funkcionářů periodikum zneužilo k prezentaci svých názorů, přičemž nebyl dán prostor druhé straně, což je proti žurnalistické zásadě. Článek je zkreslující, nepřesný a neúplný. Pro žalobce a) je dehonestující, neboť obsahuje nepravdivé tvrzení, např. že žalobce a) svolává demonstrace. Vyobrazení žalobce a) jako nedůvěryhodné, nekonstruktivní osoby a anarchisty má dopad na jeho výkon funkce. Na předmětné schůzi nebyli zvoleni předseda a místopředseda a kooptováni dva členové. Pokud žalobce a) jedná s předsedy samospráv, tak na základě publikace článků (jedná se o sérii článků od roku 2019, kdy je složité oddělit reakce předsedů samospráv na jednotlivé články), je žalobci a) vytýkáno, že nemohou fungovat, tj. provádět opravy, když za tímto účelem je nutné si vzít úvěry, a ke sjednání úvěrových smluv je nutný podpis předsedy, či místopředsedy družstva. Hlavně je žalobcům předsedy samospráv kladeno za vinu, že není zvolen předseda, že družstvo paralyzují a že je v rozkladu, a že kvůli nim nájemci přijdou o své bydlení, že družstvo půjde do likvidace, což registrování uživatelé sociální sítě Facebook uvádějí v rámci diskuzní skupiny [obec]. V odpovědi žalobci vysvětlují, proč chtěli jednání představenstva opustit a že nabídli řešení, že se za účasti notáře svolá další schůze, na níž dojde k volbě předsedy a místopředsedy. Zveřejněný článek vyvolává v žalobci a) stres, ale nikdo mu neposlal žádný dopis v reakci na zveřejněný článek. Výtky jsou vždy v ústním či telefonickém rozhovoru. Z printscreenů obrazovky příspěvků sociální sítě Facebook soud nahlédl, že uživatelé této sítě uveřejňují příspěvky na téma možného zániku žalovaného a tím spojených negativních následků pro družstevníky, kteří by tak o své byty mohli přijít, a to z důvodu, že žalovaný nemá zvolený statutární orgán, což je kladeno za vinu jednak žalobcům, ale i panu [příjmení]. Z článku zveřejněného ve zpravodaji žalovaného z ledna 2022, na č.l. 8 pod názvem„ Budoucího vývoje se nebojíme, situaci jistě zvládneme“, je přesvědčen [jméno] [příjmení]“ soud seznal, že [jméno] [příjmení] útočí na žalobce, zejména žalobce a), kterého obviňuje z toho, že chce narušit celkovou činnost žalovaného, když bojkotuje schválení programu jednání, stejně jako další fungování žalovaného např. v rámci investičních akcí.

8. Při jednání žalobci doplnili, že 23.7.2021 podali ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem žalobu na neplatnost volby předsedy, místopředsedy a dvou členů představenstva. Řízení je vedeno pod sp.zn. [spisová značka]. Doložené printscreeny obrazovky jsou z léta 2021.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Dle § 2 odst. 1 věta první tiského zákona ve znění účinném do 31.1.2022, se tento zákon vztahuje na periodický tisk vydávaný nebo šířený na území České republiky. Dle § 3 písm.a), písm.b), písm.c), písm.e) a písm.f) tiského zákona pro účely tohoto zákona se rozumí: periodickým tiskem noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce; vydavatelem fyzická osoba nebo právnická osoba, která vydává periodický tisk; vydáváním periodického tisku činnost vydavatele, při které na svůj účet a na svou odpovědnost zajišťuje jeho obsah, vydání a veřejné šíření; dnem vydání kalendářní den, kdy bylo zahájeno veřejné šíření vydání periodického tisku; veřejným šířením periodického tisku jeho zpřístupnění předem individuálně neurčenému okruhu osob nebo i osob takto určených, pokud překračují okruh členů rodiny vydavatele, který je fyzickou osobou, a s ním spjatého okruhu osobních přátel. Dle § 4 tiského zákona za obsah periodického tisku odpovídá vydavatel. Dle § 10 odst. 1, odst. 2 a odst. 5 tiského zákona jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit. Odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí. Ustanovení zvláštního právního předpisu o ochraně osobnosti a o ochraně jména a dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 4 nedotčena. Dle § 12 odst. 1 až 3 tiského zákona žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu. Ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení. Žádost o uveřejnění odpovědi musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká. Dle § 13 odst. 1 až 3 tiskového zákona odpověď nebo dodatečné sdělení je vydavatel povinen uveřejnit a) ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, a je-li napadena pouze jeho část, této jeho části, b) s výslovným označením "odpověď " nebo "dodatečné sdělení", c) na vlastní náklady, d) v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení, e) s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení žádá. Vydavatel je povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení. Není-li možné odpověď nebo dodatečné sdělení uveřejnit ve lhůtě podle odstavce 2, vydavatel je povinen tak učinit v nejbližším následujícím vydání stejného periodického tisku. Vydavatel je povinen o tomto postupu do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení písemně informovat osobu, která žádost podala, a v této informaci označit vydání periodického tisku, v němž dojde k uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení. Dle § 14 tiskového zákona neuveřejní-li vydavatel odpověď nebo dodatečné sdělení anebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení stanovené v § 13 odst. 1 až 3, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud. Totéž platí, nedošlo-li k dohodě podle § 13 odst.

4. Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení u soudu zaniká. Dle § 15 tiskového zákona vydavatel není povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení, jestliže a) uveřejněním navrženého textu by byl spáchán trestný čin nebo přestupek, b) uveřejnění navrženého textu by bylo v rozporu s dobrými mravy, c) napadené sdělení, popřípadě jeho napadená část, je citací sdělení třetí osoby určeného pro veřejnost nebo jeho pravdivou interpretací a jako takové bylo označeno nebo prezentováno. Vydavatel není povinen uveřejnit odpověď, jestliže žádost o její uveřejnění směřuje vůči sdělení uveřejněnému na základě prokazatelného předchozího souhlasu osoby, která žádost podala. Vydavatel není povinen uveřejnit dodatečné sdělení, jestliže ještě předtím, než mu byla žádost o jeho uveřejnění doručena, uveřejnil sdělení odpovídající dodatečnému sdělení z vlastního podnětu a dodržel přitom podmínky stanovené tímto zákonem.

10. Po provedeném dokazování, kdy soud provedené důkazy posoudil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, má soud za prokázané, že žalovaný je vydavatelem časopisu (zpravodaje) vycházejícího jednou měsíčně. V čísle 7 vydaném v červenci 2021, ročník XXIV, byl na č.l. 6 uveřejněn článek„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“, který obsahuje sporné tvrzení. Žádost o uveřejnění odpovědi ve znění shodném s petitem žaloby byla žalobci doručena žalovanému dne 30.7.2021. Předmětný zpravodaj byl šířen zdarma ve dnech 1.7. až [číslo] v nákladu 22 536 výtisků mezi členy žalovaného (družstevníky) a členy společenství vlastníků bytových jednotek, v nichž žalovaný vykonává funkci statutárního orgánu. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nespornými. Žalovaný nemá dosud zvoleného předsedu a místopředsedu. Tato skutečnost brání řádnému fungování žalovaného, kdy např. nelze provádět opravy a jiné investiční akce, protože k uzavírání úvěrových smluv je zapotřebí podpisu předsedy, popř. místopředsedy. V důsledku chybějícího předsedy a místopředsedy hrozí zrušení žalovaného a jeho následná likvidace. Tato skutková zjištění soud čerpal jak z účastnické výpovědi žalobce a), tak z printscreenů obrazovky sociální sítě Facebook a článku„ Budoucího vývoje se nebojíme, situaci jistě zvládneme, je přesvědčen [jméno] [příjmení]“ uveřejněného ve zpravodaji v lednu 2022, na č.l. 8.

11. Soud dospěl k závěru, že zpravodaj žalovaného spadá do působnosti tiského zákona, neboť zpravodaj je periodickou tiskovinou vydávaný žalovaným jako vydavatelem pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické podobě, v intervalu jednou měsíčně (viz oba v soudním řízení zkoumané zpravodaje, byť lednové vydání z roku 2022 nebylo soudu žalobci předloženo v úplném znění). Ačkoliv se jedná o vnitrodružstevní tiskovinu, tj. tiskovinu, která není volně přístupná všem, kdo by o ni projevil zájem, je distribuována ve velkém počtu jak mezi družstevníky, tak členy společenství vlastníků bytových jednotek, kde žalovaný vykonává funkci statutárního orgánu. Za obsah zpravodaje odpovídá žalovaný jakožto vydavatel. Je přitom irelevantní, zda je tiskovina šířena zdarma či za úplatu, neboť zákon takovou podmínku nestanoví. Pokud žalobci doručili žalovanému dne 30.7.2021 žádost o uveřejnění odpovědi, v níž reagovali na sporná tvrzení uveřejněná v článku„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“, učinili tak v zákonné lhůtě 30 dnů, neboť k šíření zpravodaje došlo ve dnech 1.7. až 11.7. 2021. Žalovaný žádosti v zákonné osmidenní lhůtě nevyhověl ani žalobcům v této lhůtě nesdělil, že tak učiní v nejbližším následujícím vydání. Žalobci dodrželi zákonnou lhůtu i při podání žaloby, neboť žaloba byla podána dne 19.8.2021, tj. v zákonné patnáctidenní lhůtě běžící žalobcům po uplynutí výše uvedené osmidenní lhůty.

12. Ustanovení § 10 tiskového zákona dává právo osobě, do jejíž cti, důstojnosti nebo soukromí bylo zasaženo nepravdivým, neúplným, nepřesným nebo zkreslujícím skutkovým tvrzení, aby se domáhala po vydavateli periodika uveřejnění odpovědi jako reakci na tato skutková tvrzení. Taková odpověď musí být rovněž omezena na skutková tvrzení, kterým se tvrzení uveřejněná vydavatelem uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Musí se tedy jednat o taková skutková tvrzení, která zasahují nebo jsou způsobilá objektivně zasáhnout do osobnostních práv postižené osoby. Nestačí jen subjektivní vnímání či subjektivní pocit poškozeného. Obě podmínky (skutková tvrzení a ohrožení či porušení osobnostních práv) musí být přitom splněny kumulativně. V rámci odpovědi dle tiskového zákona se tak nelze domáhat uveřejnění odpovědi na tvrzení, která jsou hodnotícími soudy. Hodnotícím soudem je kritika, úsudek, názor nebo mínění. Jedná se o subjektivní tvrzení, jehož správnost či pravdivost nelze objektivně prokázat a ověřit. Pokud by tvrzení obsahovalo jak fakta, tak hodnotící úsudek, lze se domoci práva na uveřejnění odpovědi jen u faktů, které je nutno oddělit od hodnotícího úsudku (viz komentář ASPI k § 10 tiskového zákona a shodně viz komentář Občanského zákoníku I, II, 2. vydání, [obec a číslo], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv, komentář k § 11). Pokud tedy žalobci brojí proti tvrzení uvedeném v žalobě pod písm. b), t.j. že ze strany žalobců pokračuje bojkot jednání představenstva, který vztahují v rámci požadované odpovědi k volbě členů statutárního orgánu žalovaného, pak se dle soudu jedná o hodnotící soud, ohledně kterého nelze požadovat uveřejnění odpovědi v rámci tiskového zákona. Skutkovým tvrzením ohledně průběhu volby do statutárního orgánu žalovaného (tvrzení pod písm.a) žaloby) se pak soud zabývá v bodě 18 rozsudku).

13. Soud byl dále při posuzování skutkových tvrzení omezen předmětem řízení, tj. tvrzeními uveřejněními v článku„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“, ohledně nichž se žalobci domáhali uveřejnění odpovědi, neboť bylo pouze na žalobcích, zda budou reagovat na všechna uveřejněná difamující tvrzení nebo jen na některé z nich (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]).

14. Za skutková tvrzení lze vnímat tvrzení, proti kterým žalobci brojí pod písm. a), c) a d). Jak výše uvedeno, tato tvrzení musí být zároveň objektivně způsobilá zasáhnout do cti, důstojnosti nebo soukromí poškozeného. Podmínkou tedy není zavinění osoby, která se dopustila difamačního jednání (srovnej např. rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] nebo rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]. Dle těchto rozsudků je zároveň nutné, aby příslušný zásah bezprostředně souvisel s porušením chráněného základního práva, tj. aby zde existovala příčinná souvislost a aby tento zásah v konkrétním případě přesáhl přípustnou míru takovým způsobem, který již nelze v demokratické společnosti tolerovat. Vlastní zásah je tedy nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k postižené osobě (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení cti nebo vážnosti postižené fyzické osoby ve společnosti půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za níž k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její cti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen„ Sbírka“, později též rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Soubor C [číslo]). K diferencovanému uplatnění objektivního kritéria, tj. zkoumání subjektivně pociťovaného poškození cti a důstojnosti fyzické osoby v rámci zásahu do osobnostních práv skutkovými tvrzeními dle tiskového zákona viz i rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] nebo rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka].

15. Dle rozsudku NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] je„ pro realizaci práva na odpověď především nezbytné zjištění, že bylo uveřejněno sdělení obsahující tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby (anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby). To předpokládá v prvé řadě porovnání obsahu uveřejněného sdělení s možnou složkou osobnosti fyzické osoby, jež má být takovým sdělením dotčena. V této souvislosti je třeba připomenout, že právo a svoboda jsou obsahově omezeny právy jiných, ať již tato práva plynou jako ústavně zaručená z ústavního pořádku republiky či z jiných zábran daných zákonem chránících celospolečenské zájmy či hodnoty. Právo vyjadřovat názory však mohou zbavit právní ochrany nejen obsahová omezení, ale i forma, jíž se názory navenek vyjadřují. Vybočí-li tak publikovaný názor (informace) z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti v demokratické společnosti, ztrácí tím charakter korektního úsudku (zprávy, komentáře) a jako takový se zpravidla ocitá již mimo meze právní ochrany (obdobně srovnej nález sp. zn. III. ÚS 359/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, C.H. Beck, 1998, str. 367). Právo na svodu projevu (zahrnující v sobě mimo jiné též právo na informace) ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina“) je zásadně rovno základnímu právu na důstojnost, osobní čest a dobrou pověst podle čl. 10 Listiny“ …“ V konkrétním případě je proto vždy nezbytné zkoumat míru (intenzitu) tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to právě v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv (a jejich ochrany) ”. Shodně i např. rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] nebo též Ústavní soud k tomu v usnesení ze dne 2.9.2010, sp.zn. [ústavní nález] nebo rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka].

16. Pokud se tedy má jednat o skutková tvrzení, která zasahují nebo jsou způsobilá objektivně zasáhnout do cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, je nutno vymezit pojmy čest a důstojnost. K zásahu do soukromí žalobců skutkovými tvrzeními nedošlo, proto se soud tímto chráněným statkem osobnostních práv nezabýval. Pojem lidská důstojnost, stejně tak jako čest a vážnost jsou mimoprávní kategorie. Dle komentáře Občanského zákoníku I., Obecná část (§ [číslo]), 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022, [příjmení], P. a kol., komentář k § 81 lze lidskou důstojnost chápat jako„ jednu ze základních přirozených hodnot lidské osobnosti vyjadřující nezbytnost zachovávání elementární úcty k člověku jako rozumem nadané živé bytosti a k jeho jedinečné lidské osobnosti, a to bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, víru a náboženství, politické či jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní nebo etnické menšině, majetek, rod nebo jiné postavení”. [obec] mezi ctí a vážností není zřetelná. Obsahově se obě kategorie překrývají. Dle výše uvedeného komentáře lze určitý rozdíl spatřovat v tom, že“ pojem cti vyjadřuje spíše vlastní vnitřní náhled člověka na ocenění sebe sama a jeho postoj k vlastním elementárním životním hodnotám a představám”…”Naopak pojem vážnosti je více spjat s uznáním člověka v okolí, s jeho postavením ve společnosti a prokazováním úcty ze strany ostatních a významově je prakticky totožný s termíny dobrá pověst, resp. dobré jméno člověka”. Judikatura rozdíl mezi ctí a vážností nečiní a vychází z vícevýznamového pojetí pojmu cti (viz nález Ústavního soudu ze dne 17.7.2007, sp.zn. IV.ÚS 23/05). Čest či vážnost je oproti lidské důstojnosti pojmově spojená s veřejným (společenským) životem osoby, proto se zásahu do cti a vážnosti lze dopustit pouze jednáním s veřejnými účinky. K tomu srovnej např. rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], dle kterého„ nutnou podmínkou pro poskytnutí ochrany vůči zásahu do cti a vážnosti je, aby jednání, kterým má být do osobnosti člověka zasaženo, mělo veřejné účinky a bylo objektivně způsobilé přivodit újmu (ohrožení nebo poškození) na osobnosti tím, že snižuje jeho čest a vážnost u jiných lidí“.

17. Není pochyb, že skutková tvrzení obsažení v žalobě pod písm. a), písm.c) a písm.d), na které žalobci reagovali žádostí o uveřejnění odpovědi měla veřejné účinky, neboť byla uveřejněna ve zpravodaji žalovaného, který byl volně distribuován mezi členy žalovaného a členy společenství vlastníků bytových jednotek, kde žalovaný vykonává funkci statutárního orgánu, a to v nákladu 22 536 výtisků.

18. Soud na základě výše uvedených kritérií posoudil, zda tato skutková tvrzení zasáhla či mohla objektivně zasáhnout do cti, resp. vážností žalobců. Ze žaloby i z účastnické výpovědi žalobce a) je zřejmé, že se žalobce a) cítil nejvíce dotčen skutkovým tvrzením týkající se průběhu volby předsedy, místopředsedy a kooptace dvou členů do statutárního orgánu žalovaného, kdy volba je podle něho neplatná, tj. skutkovým tvrzením uvedeným pod písm.a) žaloby. Právě z důvodu neúplnosti počtu členů statutárního orgánu žalovaného hrozí jak nemožnost provádět opravy a jiné investiční akce, tak dokonce zánik žalovaného. Soud zde dospěl k závěru, že toto skutkové tvrzení uvedené v předmětném článku„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“, do vážnosti žalobců zasáhnout nemůže, neboť článek pojednává o tom, že i přes problémové chování žalobců, kteří chtěli schůzi opustit, došlo ke schválení předsedy, místopředsedy a kooptaci dvou členů do statutárního orgánu žalovaného. Teprve poté měli oba žalobci odejít. Dle článku proběhla i přes potíže ze strany žalobců úspěšná volba členů do statutárního orgánu včetně úspěšné volby předsedy a místopředsedy. Pokud by následně nebyla podána žaloba na neplatnost této volby, problémy, které uváděl žalobce a) a které byly prokazovány i prinstcreeny obrazovky příspěvků zveřejněných na sociální síti Facebook, by zde již nebyly. Dle žalobců pochází příspěvky z léta 2021. Žaloba na neplatnost voleb do statutárního orgánu žalovaného byla podána dne 23.7.2021. Soudu je z úřední činnosti známa konfliktnost vztahů mezi žalobci a žalovaným, která se mimo jiné projevuje opakovanými články ve zpravodaji žalovaného, které vyznívají vůči žalobcům útočně (viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]), na což žalobci při jednání i upozorňovali, když soudu předkládali důkaz uveřejněním odpovědi žalobců ve zpravodaji žalovaného v září 2021, který soud zamítl z důvodů níže uvedených. Soud tak dospěl k závěru, že samotné tvrzení uvedené pod písm.a) žaloby, proti kterému žalobci brojili, nemohlo objektivně zasáhnout do cti, resp. vážnosti žalobců, neboť pouhé tvrzení o problematičnosti volby (dle článku nakonec úspěšné) takový zásah způsobit nemůže. Pokud je žalobcům kladeno za vinu, že žalovaný nemůže řádně fungovat, že mu hrozí zrušení, pak je to reakce na možné předchozí články, kdy tvrzení v nich obsažená nebyla předmětem žaloby, a zejména je to reakce na žalobu na neplatnost volby, kterou žalobci podali dne 23.7.2021 ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. A pokud žalobci brojí proti tomu, že toto skutkové tvrzení je nepravdivé, pak samotným tvrzením nemohlo objektivně dojít k zásahu do cti, resp. vážnosti žalobců, neboť pouhá nepravdivost tvrzení nestačí (k tomu blíže i bod 20 rozsudku).

19. Ohledně skutkových tvrzení uvedených pod písm.c) a d) žaloby soud konstatuje, že žalobce a), jehož se týkají, k nim ničeho neuvedl, pouze se omezil v požadované odpovědi na jejich popření, bez toho, aniž by podal svou verzi, kterou by řádně vylíčil ve skutkových tvrzení. Dle rozsudku NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] je„ podstatou právního prostředku odpovědi je uvést uveřejněné skutkové tvrzení na pravou míru vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou. Dotčená osoba může vlastními slovy vyložit celý skutkový děj, upřesnit některé skutečnosti, které chce, protože je považuje ze svého hlediska za důležité, popř. je doplnit, a tak veřejnosti nabídnout vlastní verzi uveřejněného sdělení, tak aby sama uvedla dotčená skutková tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či tak pravdu zkreslující tvrzení doplnila nebo zpřesnila. Tato okolnost v zásadně problematizuje možnost, aby předmětné žalobě na uveřejnění odpovědi bylo v uplatněném znění vyhověno v důsledku nenaplnění předpokladů vyplývajících z ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 46/2000 Sb“. K tomu viz i § 10 odst. 2 věta první tiského zákona, dle kterého se odpověď musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje.

20. Nad rámec odůvodnění soud doplňuje, že do cti, resp. vážnosti žalobce a) nemohla tato skutková tvrzení uvedená v žalobě pod písm. c) a d) zasáhnout. I pokud by žalobce a) svolával demonstrace, pak by pouze realizoval svá práva zaručená mu článkem 19 Listiny základních práv a svobod. Stejně tak je právem každého podávat žaloby, vznášet různé námitky apod. Ačkoliv článek vůči žalobci a) v tomto ohledu vyznívá útočně, nestačí sama tato skutečnost k tomu, aby bylo možné konstatovat zásad do cti, resp. vážnosti žalobce a). A to i když je zřejmá útočnost celého článku vůči žalobcům, neboť soud nemohl k dalším tvrzením přihlédnout ve smyslu rozsudku NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] (podrobně viz výše). Na věc nutno pohlédnout i prizmatem politické kultury v České republice. Média opakovaně informují o tom, kdo, kdy a na kterou osobu veřejného zájmu (ať už z řad politiků nebo jiných veřejně činných či známých osob) opětovně podal žalobu na ochranu osobnosti. Opakovaně média informují o konání různých demonstrací, k čemuž nezřídka následují různé diskuze v televizních pořadech. Donedávna byla předsedou vlády České republiky trestně stíhaná osoba. Občané České republiky jsou tedy podobným věcem do velké míry již přivyklí. Je sice pochopitelné, že žalobce a) subjektivně taková tvrzení pociťuje úkorně, ale k naplnění konkrétního objektivního kritéria (viz výše) zde nedošlo. I kdyby tedy tato skutková tvrzení byla nepravdivá, nedošlo by jimi do zásahu do cti, vážnosti žalobce a). K tomu i rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] nebo rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], dle kterých„ každé„ zveřejnění nepravdivého údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv“ …“ Současně je též nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti (na rozdíl např. od publikací odborných), který se v konkrétních případech musí (především s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský zájem) většinou uchylovat k určitým zjednodušením. Nelze přitom bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení (či zkreslení) musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. V tomto případě nelze trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tím ve svých důsledcích na novináře nesplnitelné nároky. Významné však je, aby celkové vyznění podávané informace odpovídalo pravdě (obdobně srovnej nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 156/99)“. Za zjednodušené skutkové tvrzení, které není způsobilé zasáhnout do cti, vážnosti žalobce a) zde lze výslovně považovat tvrzení uvedené v žalobě pod písm.d), neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce a) podal na žalovaného ke zdejšímu soudu poměrně velké množství žalob (mnohdy spolu i se žalobcem b). Jedná se např. o řízení vedená u zdejšího soudu pod. sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]. Žalovaný tak, byť zjednodušeně, uvedl pravdivé skutkové tvrzení, které není objektivně způsobilé zasáhnout do cti, vážnosti žalobce a).

21. Soud tedy shrnuje, že žalobu žalobců posoudil jako nedůvodnou a to ohledně všech skutkových tvrzeních uvedených v žalobě pod písm.a), písm.c) a písm. d). Skutková tvrzení pod písm.a) nebyla způsobilá objektivně zasáhnout do cti, vážnosti žalobců. Pouhé subjektivní pociťování újmy žalobci je nedostatečné, navíc v požadované odpovědi žalobci vysvětlují, proč nedošlo k řádně volbě do statutárního orgánů žalovaného, přičemž článek„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“ pojednával o opaku. Tvrzení pod písm.b) žaloby soud posoudil jako hodnotící soud, přičemž v rámci tiskového zákona lze reagovat pouze na skutková tvrzení. Požadovaná odpověď na skutková tvrzení pod písm.c) a d) žaloby nebyla dále nijak odůvodněna. Žalobci se omezili pouze na uvedení, že jsou nepravdivá, aniž by uvedli k tomu jakákoliv skutková tvrzení, kdy by nabídli vlastní verzi pravdy. Nadto soud dospěl k závěru, že tato skutková tvrzení do cti, vážnosti žalobce a) objektivně zasáhnout nemohou. Zároveň skutkové tvrzení uvedené pod písm.d) žaloby je tvrzením pravdivým, byť zjednodušeným, které nevede k zásahu do osobnostních práv žalobce a) ani tato osobnostní práva neohrožuje.

22. Závěrem soud uvádí, že žalobci byli ve smyslu § 118a o.s.ř. na jednání dne 13.12.2021 vyzváni, aby doplnili žalobu včetně označení důkazů, v čem spatřují tvrzeními uvedenými v žalobě pod písm.a) až d) ohrožení či porušení osobnostních práv žalobců, konkrétně práva na čest, důstojnost či soukromí. Důkazy žalobci předloženými na dalším jednání dne 17.1.2022 stejně jako uvedenými tvrzeními se toto prokázat nepodařilo.

23. Soud má pochopení pro postup žalobců, kteří se domáhali žalobou uveřejnění odpovědi, ve které se vymezovali proti tvrzením uvedených v článku„ SBD [anonymizováno] už má předsedu a místopředsedu představenstva“, neboť článek je vůči žalobcům útočný, nicméně tiskový zákon stanovuje jednoznačné podmínky, při jejichž splnění se lze u soudu úspěšně domáhat práva na uveřejnění odpovědi. Jak soud výše podrobně rozvedl, žalobci podmínky tiskového zákona nesplnili. Důsledně tomu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

24. K zamítnutých návrhům na provedení důkazu soud uvádí, že návrh na provedení důkazu článkem„ Odpovědi na publikované články“ zveřejněný ve zpravodaji SBD [anonymizováno] v září 2021 zamítl proto, že tento důkaz byl navržen v rozporu se zásadou koncentrace řízení, když řízení bylo ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. koncentrováno na prvním jednání dne 13.12.2021 (článek vyšel v září 2021) a soud neshledal naplnění žádné ze zákonných výjimek, které by zásadu koncentrace řízení prolomily. Dále soud pro nadbytečnost zamítl provedení důkazu účastnickou výpovědí žalobce b), když již zjištěný skutkový stav stačil pro posouzení nedůvodnosti žaloby, (skutkovými tvrzeními uvedenými pod písm. a), c) a d) žaloby nedošlo k zásahu do cti, vážnosti žalobců, a tvrzení uvedené pod písm.b) žaloby představuje hodnotící soud, kterým se soud nemohl zabývat, neboť nárok na uveřejnění odpovědí na hodnotící soud nespadá do působnosti tiského zákona). Nadto sám právní zástupce žalobců na jednání uvedl, že je zřejmé, že žalobce b) by neuvedl nic více než žalobce a).

25. O nákladech ustanovené opatrovnice rozhodl soud ve výroku II tohoto rozsudku dle § 140 odst. 2 o.s.ř a přiznal opatrovnici náhradu nákladů sestávající se z odměny za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 2 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 13.12.2021) dle § 6 odst.1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm.d), § 11 odst. 1 písm.b), písm. g) a § 12a odst.1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z odměny za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 2 500 Kč (účast na jednání dne 17.1.2022) dle § 6 odst.1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm.d), § 11 odst. 1 písm. g) a.t. a z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3x 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t., celkem 900 Kč Náklady opatrovnice tak činí 7 400 Kč Lhůtu ke splnění určil soud v délce 1 měsíce od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. z důvodu delší doby potřebné pro administrativní vyřízení vyplacení náhrady nákladů opatrovnici.

26. Jelikož je stát ve smyslu § 140 odst. 2 o.s.ř. povinen zaplatit opatrovnici žalovaného náklady za zastupování ve výši 7 400 Kč, jsou žalobci, kteří byli ve věci zcela neúspěšní, povinni společně a nerozdílně tyto náklady nahradit státu ve smyslu § 142 odst.1 o.s.ř. a § 149 odst. 2 o.s.ř. a § 148 odst. 1 o.s.ř., když soud zároveň nezjistil, že by u žalobců byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (výrok III). Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.