61 C 164/2020-47

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen na sociální síti [anonymizováno] smazat svůj příspěvek zveřejněný pod svým [anonymizováno] profilem„ [celé jméno žalovaného]“ dne [datum] ve [anonymizováno] na [anonymizováno] skupině„ [anonymizováno 5 slov] [spisová značka]“ ve znění„ Chtěl bych upozornit [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [obec], [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. [Anonymizovaný odstavec.]

III. Žalovaný je povinen tuto omluvu takto zveřejnit po dobu 30 dnů na [anonymizováno] profilu žalovaného s možností jejího přečtení všem uživatelům sítě [anonymizováno] a dále ji zveřejnit po dobu 30 dnů v rámci skupiny s názvem [anonymizováno 6 slov] [spisová značka] s možností jejího přečtení všem uživatelům sítě [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen text omluvy dle bodu II jím podepsaný zaslat doporučeně na adresu žalobce a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 287,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], [ulice a číslo], [obec].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném smazání příspěvku, který žalovaný zveřejnil dne [datum] ve [anonymizováno] pod profilem„ [celé jméno žalovaného]“ na sociální síti [anonymizováno] v rámci [anonymizováno] skupiny„ [anonymizováno 5 slov] [spisová značka]“ ve znění„ [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [obec], [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]“, (dále jen„ předmětný příspěvek“ nebo„ příspěvek“). Dále se žalobce domáhal omluvy za tvrzení uvedená v tomto příspěvku žalovaným včetně omluvy za tvrzení žalovaného v jeho komentářích k výše uvedenému příspěvku, tj. že žalobce je [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ předmětné komentáře“ nebo„ komentáře“). Dále se žalobce domáhal, aby žalovaný zveřejnil tuto omluvu po dobu 30 dnů na [anonymizováno] profilu žalovaného s možností jejího přečtení všem uživatelům sítě [anonymizováno] a dále ji zveřejnil po dobu 30 dnů v rámci skupiny s názvem [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [spisová značka] s možností jejího přečtení všem uživatelům sítě [anonymizováno] (v tomto znění opraven petit žalobcem před zahájením jednání – pozn. soudu) včetně zaslání omluvy na adresu žalobce. Žalobu žalobce odůvodnil tak, že žalovaný byl zaměstnancem [právnická osoba] [anonymizováno], jejíž je žalobce jednatelem, a to v období od [datum] do [datum]. Žalovaný byl zaměstnán jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Předmětný příspěvek žalovaného sdílelo minimálně 26 členů [anonymizováno] skupiny [anonymizováno 5 slov] [spisová značka], pod příspěvek bylo zveřejněno včetně žalovaného minimálně 54 komentářů. Výroky žalovaného jsou nepravdivé, případně zavádějící a pro žalobce hanlivé. Žalovaný tak učinil z osobní msty a s úmyslem poškodit žalobce z důvodu, že [právnická osoba] [anonymizováno] neměla včas uspokojit jeho pracovněprávní nároky a poté, co žalobce se žalovaným dlouhodobě řešil jeho neuspokojivé pracovní výsledky. Žádná ze společností, kde žalobce působil jako manažer nebo statutární orgán, nikdy zaměstnancům nedlužila na mzdách a nebyla jimi pro žádné pracovně právní pohledávky žalována. Společnosti ani žalobce sám nemají dluhy ani vůči ostatním subjektům, nejsou žalováni v žádném občanskoprávním řízení a nejsou vůči nim vedeny žádné exekuce. Žalobce nikdy nebyl sankcionován v rámci trestního či přestupového řízení. Nebyl nikdy [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova]. V minulosti byl žalobce ve [stát] [anonymizováno] [země] pouze jednatelem ve [právnická osoba] [anonymizováno] a v současné době je ve [stát] [anonymizováno] [země] jednatelem pouze ve [právnická osoba] [anonymizováno] (doplněno žalobcem při jednání – pozn. soudu). Tvrzení žalovaného uvedená v rámci výše uvedené diskusní [anonymizováno] skupiny jsou způsobilá snížit vážnost žalobce a negativně působit na jeho obchodní vztahy. Žalobce se pohybuje mnoho let v oboru [anonymizována dvě slova] a tvrzení žalovaného zasáhla do dobrého vztahu žalobce se zákazníky a zaměstnanci společností, kde působí jako statutární orgán. Žalovaný od zásahu do osobnostních práv žalobce neupustil ani přes výzvu žalobce ze dne [datum].

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a žalovaný nárok neuznal. Žalobce jako jednatel společnosti [název] [jméno] tuto společnost přivedl do insolvence z důvodu neuhrazení pojištění za zaměstnance vůči pojišťovně [anonymizováno]. Žalovaný v této společnosti ukončil pracovní poměr z důvodu stálého prodlení s výplatou mezd. Ani u [právnická osoba] [anonymizováno], kam žalovaný posléze nastoupil, mu nebyla včas vyplácena mzda. Proto žalovaný podal výpověď. Mzda za poslední odpracovaný měsíc byla žalovanému vyplacena až po podání žaloby k soudu v [město]. Dále žalovaný označil příkladmo další subjekty, kterým měl žalobce a společnosti, v nichž žalobce působil, dlužit.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedeným dokazováním zjistil následující skutkový stav:

5. Z výpisů z obchodního rejstříku soud nahlédl, že žalobce je v České republice statutárním orgánem či jeho členem v následujících společnostech (členem představenstva společnosti [právnická osoba] od [datum], jednatelem společnosti [právnická osoba] od [datum], členem představenstva společnosti [právnická osoba] od [datum] a členem představenstva společnosti [právnická osoba] od [datum]). Do [datum] byl žalobce jednatelem společnosti [právnická osoba] a do [datum] byl žalobce jednatelem [právnická osoba] [právnická osoba] Předmětem podnikání společnosti [právnická osoba] je [anonymizována tři slova]. U ostatních společností je předmětem podnikání [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Z výpisu z [anonymizováno] se podává, že žalobce figuroval jako statutární orgán ve [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Z výsledku vyhledávání v evidenčních záznamech Archivu bezpečnostních složek nebyl zjištěn žádný záznam o evidenci žalobce v bezpečnostních složkách. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud nahlédl, že [právnická osoba] [anonymizováno] jako zaměstnavatel se žalovaným jako zaměstnancem uzavřela pracovní smlouvu. K tomu žalobce doložil i osobní dotazník žalovaného, kopii kartičky zdravotního pojištění žalovaného, kopii občanského průkazu žalovaného, kopii řidičského průkazu žalovaného, kopii karty řidiče -žalovaného, kopii kartičky ADR osvědčení o školení řidiče - žalovaného a kopii kartičky Gesundheitskarte – žalovaného. Z výpovědi ze dne [datum] soud nahlédl, že žalovaný ukončil pracovní poměr u [právnická osoba] [anonymizováno] výpovědí. Z oznámení o provedení zahraniční platby se podává, že žalovanému byla dne [datum] vyplacena částka [částka]. Z otisku obrazovky sítě [anonymizováno] soud nahlédl, že žalovaný má na této síti založen profil. Z otisku obrazovky na [anonymizováno] skupině„ [anonymizováno 5 slov] [spisová značka] soud zjistil, že žalovaný zde zveřejnil [datum] předmětný příspěvek a následně k tomuto příspěvku i komentáře, u nichž se žalobce domáhá po žalovaném jejich výmazu a omluvy. Příspěvek sdílelo 26 členů této [anonymizováno] skupiny a navazovaly na něho 54 komentářů včetně komentářů žalovaného. Ze zprávy [právnická osoba] se podává, že společnost vymazala dva komentáře žalovaného k předmětnému příspěvku. Z předžalobní výzvy se podává, že žalobce vyzval žalovaného m.j. ke smazání předmětného příspěvku a k omluvě.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Dle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dle § 82 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých. Dle § 2894 odst. 2 o.z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Dle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle § 2911 o.z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

7. Po provedeném dokazování, kdy soud provedené důkazy posoudil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, má soud za prokázané, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy od [datum] do [datum] zaměstnancem [právnická osoba] [anonymizováno], kde je žalobce statutárním orgánem. Žalovaný ukončil pracovní poměr výpovědí ze dne [datum]. Žalobce je v ČR členem statutárního orgánu či statutárním orgánem společnosti [právnická osoba], společnosti [právnická osoba], společnosti [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba]. [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [právnická osoba] Ve [země] [anonymizováno] [země] pak žalobce byl jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] a v současnosti je jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalobce nebyl členem bezpečnostních složek (příslušníkem Stb). Žalovaný dne [datum] v rámci [anonymizováno] skupiny„ [anonymizováno 5 slov] [spisová značka] zveřejnil předmětný příspěvek, který sdílelo 26 členů této skupiny a navazovaly na něho 54 komentářů včetně komentářů žalovaného.

8. V předmětné věci žalovaný zveřejnil výroky, kterými došlo ke kolizi svobody projevu dle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud proto nejprve obě tato práva vzájemně poměřil v kontextu okolností posuzované věci dle níže uvedených kritérií. Pokud by soud na základě tohoto poměřování dospěl k závěru, že došlo k porušení či ohrožení práva na ochranu osobnosti, pak ochrana osobnostních práv představuje legitimní zásah do svobody projevu a takovému projevu svobody nelze poskytnout právní ochranu (viz nález Ústavního soudu ze dne 11.6.2018, sp.zn. I. ÚS 4022/2017).

9. Občanský zákoník v § 81 o.z. demonstrativně vymezuje složky osobnosti, které jsou zákonem chráněny. Ohledně cti není míněna jen ochrana občanské cti člověka, ale i jeho čest v odborných kruzích. Ústavní soud ze dne 11.11.2005, sp.zn. I. ÚS 453/2003 ve svém nálezu ke cti uvedl, že se jedná o„ integrální a důležitou součástí důstojnosti člověka. Formuje rovněž základ mnoha rozhodnutí činěných členy demokratické společnosti, která jsou fundamentální pro její dobré fungování. Čest hraje roli ve vztazích jako např. koho zaměstnavatel zaměstná, resp. pro koho pracovník chce pracovat, je rozhodující při úvaze o tom, kdo má postoupit do vyšších pracovních či funkčních pozic, čest je důležitá pro rozhodnutí o tom, s kým navázat obchodní vztahy nebo komu bude dán hlas v politickém životě. Je-li jednou čest pošpiněna neopodstatněným obviněním vyjádřeným veřejně, a tím spíše v médiích, může být pověst a čest osoby poškozena navždy a zvláště pak v situaci, není-li dána možnost rehabilitace. Pokud taková situace nastane, prohrává jak osoba sama, tak i společnost. A právě proto nelze vycházet z toho, že ochrana pověsti, resp. cti, je záležitostí důležitou pouze pro dotčeného jednotlivce, případně jeho rodinu. Z těchto důvodů je ochranu pověsti, resp. cti, třeba vnímat i jako ochranu veřejného statku. Je proto ve veřejném zájmu, aby čest a pověst osob působících ve veřejném životě nebyla diskutována ve skutkově posunutých rovinách. Jak na poli politiky, tak ve sdělovacích prostředcích volič potřebuje být schopen rozeznat dobro od zla, aby nakonec mohl učinit informovaný výběr ve vztahu k politikovi i k médiím“. Dle rozsudku Nevyššího soudu ze dne 25.6.2020, sp.zn. 25 Cdo 1304/2019„ nutnou podmínkou pro poskytnutí ochrany vůči zásahu do cti a vážnosti je, aby jednání, kterým má být do osobnosti člověka zasaženo, mělo veřejné účinky a bylo objektivně způsobilé přivodit újmu (ohrožení nebo poškození) na osobnosti tím, že snižuje jeho čest a vážnost u jiných lidí. Není přitom potřeba, aby určité tvrzení bylo ve společnosti chápáno jako difamační všeobecně. Postačí, pokud takový účinek může mít jen u určité skupiny lidí, která tvoří okolní svět člověka, do jehož cti a vážnosti bylo zasaženo - například výše uvedené profesní prostředí (srov. Knap, Karel; Švestka, Jiří; Jehlička, Oldřich; Pavlík, Pavel; Plecitý Vladimír. Ochrana osobnosti podle občanského práva. 4. podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, 2004, s. 314.). Při posuzování způsobilosti zasáhnout do osobnosti člověka je ovšem nutné přihlédnout ke všem okolnostem věci a hodnotit ji nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, ale podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k závadnému jednání došlo (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3567/2010, publikovaný pod C 13171 až 13173 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen„ Soubor“). Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k postižené osobě (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení cti nebo vážnosti postižené fyzické osoby ve společnosti půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za níž k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její cti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, publikovaný pod č. 98/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen„ Sbírka“, později též rozsudek ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 965/2015, Soubor C 15003). Podmínkou není zavinění osoby, která se dopustila difamačního jednání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 28 Cdo 662/2002, Soubor C 1194). Není též rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1941/2007, publikovaný pod č. 102/2008 Sbírky)“. Shodně dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2019, sp.zn. 25 Cdo 3423/2018„ ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívajícího buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti“ …“ K porušení práva na čest, důstojnost, soukromí či vážnost člověka může dojít jak nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru, tak zveřejněním nepřípustných hodnotících úsudků o této osobě. Při zkoumání přiměřenosti předmětného zásahu se totiž rozlišují skutková tvrzení a hodnotící soudy, neboť podmínky kladené na přípustnost každé z těchto kategorií se liší. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by jeho zveřejnění odporovalo právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj, a to na základě vlastních, tedy subjektivních kritérií. Pravdivost hodnotícího soudu proto nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tudíž zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, č. 29/2009 Sbírky)“ …“ K neoprávněnému zásahu do osobnosti člověka nedojde výkonem práva kritiky ovšem jedině v případě, že jde o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. Ta předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně to, že je taková kritika přiměřená i co do obsahu, formy i místa, tj. že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného cíle. O věcnou kritiku nejde především tam, kde kritika vychází z nepravdivých podkladů a z nich dovozuje vlastní hodnotící úsudky. V takových případech, pokud je utvořený hodnotící úsudek znevažující, není možné již z tohoto důvodu považovat kritiku za přípustnou. Obdobně jsou-li v kritice k popisu určitých jevů a osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky, resp. je-li obsah kritiky zcela neadekvátní posuzovanému jednání kritizovaného, přičemž z ní vyplývá úmysl kritizovanou osobu znevážit či urazit, jde o kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby. Vybočí-li tedy kritika z takto označených mezí, jedná se o exces, který představuje neoprávněný zásah do osobnosti člověka se všemi s tím spojenými následky občanskoprávní odpovědnosti osoby, která se takového zásahu dopustila. Jestliže kritika v konkrétním případě postrádá právní přípustnost, není namístě upřednostňovat právo na kritiku před právem na ochranu osobnosti člověka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5161/2008, č. 101/2011 Sbírky)“. Dále viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2020, sp.zn. 25 Cdo 27/2020 Nejvyšší soud ze dne 10.7.2020, sp.zn. 25 Cdo 4193/2018 k tomu doplnil, že„ u výroků, které v sobě kombinují skutkový základ i prvek hodnocení (tzv. hybridní výroky či hodnotící soudy se skutkovým základem) je nezbytné určit, do jaké míry mají tyto hybridní výroky skutkový základ a zda nejsou tyto výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, přičemž je nezbytné vzít v úvahu jejich celkový tón i okolnosti případu (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03, a ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 750/15“. Další kritéria, která musí být soudy zohledňována při posuzování, zda výrokem došlo k ohrožení či porušení práva na ochranu osobnosti kromě kritéria skutkového a hodnotícího soudu stanovil Ústavní soud v demonstrativním výčtu v nálezu ze dne 11.6.2018, sp.zn. I. ÚS 4022/2017, dle kterého„ zohledněny musí být zejména 1) povaha výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), 2) obsah výroku (například zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (například zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně 8) kdy tak učiní (například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil)“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2005, sp.zn. I. ÚS 453/2003„ presumpcí ústavní konformity je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám“. Rovněž k osobě kritika Ústavní soudu v nálezu ze dne 11.6.2018, sp.zn. I. ÚS 4022/2017 uvedl, že„ je to žalovaný, kdo je„ povinen prokázat 1) rozumné důvody, na jejichž základě se spoléhal na jeho pravdivost, jakož i 2) že podnikl dostupné kroky k ověření jeho pravdivosti, a to v míře a intenzitě, v níž bylo její ověření přístupné a definitivní (včetně případného dotazu u osoby, které se tvrzení týká, jejíž stanovisko by v takovém případě mělo být rovněž zveřejněno), a 3) že byl v dobré víře, a tudíž neměl důvod věřit, že toto tvrzení není pravdivé“. V nálezu ze dne 3.2.2015, sp.zn. II ÚS 2051/2014 Ústavní soud k požadavku na pravdivost skutkových tvrzení a k osobě kritika uvedl, že„ s ohledem na podstatu a smysl svobody projevu a její ochrany v demokratické společnosti nelze kategorii pravdivosti vnímat maximalisticky jako požadavek na absolutní soulad s objektivním stavem reality, a to v každé situaci a v každém časovém okamžiku. Takovéto pojetí pravdy - byť je obecně jistě možné - totiž v praktické rovině nutně naráží na možnosti a meze lidského poznání (epistemologické limity). Posouzení, zda je určité skutkové tvrzení v souladu s objektivním stavem reality, totiž nemůže být s ohledem na limity lidského poznání zpravidla nikdy zcela konečné; může existovat pouze větší či menší míra praktické jistoty, že tvrzení v takovém smyslu pravdivé je. Pakliže je z povahy věci obtížné až nemožné určit, zda je určité skutkové tvrzení v souladu s objektivním stavem reality, bylo by absurdní vyžadovat po jednotlivcích, aby jimi pronášené výroky kritérium absolutní a objektivní pravdivosti vždy splňovaly. Naznačená "maximalistická" interpretace pojmu pravdivosti by mohla k obdobně absurdním a nežádoucím důsledkům vést právě v kontextu sporů o ochranu osobnosti. Veškeré výroky, které lidé v každodenním životě pronášejí, jsou totiž založeny na informacích, které jsou jim k dispozici, tj. které mohly získat v rámci svého poznání, a jsou výrazně ovlivněny i řadou faktorů dalších (jejich inteligencí, vzděláním, hodnotovým nastavením, sociálním prostředím apod.). Pokud by si jednotlivec musel před pronesením skutkového výroku být zcela jistý tím, že je bez jakýchkoliv myslitelných pochybností v absolutním souladu s objektivním stavem reality, měl by zřejmě - přísně vzato - v mnoha životních situacích raději pouze mlčet. Proto se Ústavní soud přiklání k závěru, že i v případě sporů o pravdivost skutkového tvrzení je třeba vycházet z určitého reálného pojetí kategorie pravdivosti, které bere v úvahu kontext proneseného výroku, zejména, nakolik byl tento výrok založen na spolehlivých informacích, které jeho autor k dispozici skutečně měl, či je k dispozici přinejmenším mít mohl a měl. Uvedené přirozeně neznamená, že by kategorie pravdivosti byla subjektivní či zcela závislá na informacích, které má autor výroku (nahodile) k dispozici. Právě naopak - ještě předtím, než pronese skutkové tvrzení, které je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv jiné osoby, by každý měl vyvinout určité přiměřené úsilí za účelem zjištění, zda je jím pronášený výrok pravdivý. Míra tohoto úsilí, kterou je od autora výroku možno oprávněně požadovat, se přitom může lišit v závislosti na tom, nakolik závažný je hrozící zásah do osobnostních práv dotčené osoby či v závislosti na osobě autora výroku (větší nároky budou v tomto ohledu kladeny na novináře, politiky či experty v určitém oboru - tedy na osoby, u nichž lze očekávat vyšší stupeň informovanosti a znalostí, a naopak nižší na "běžné občany", od nichž tato očekávání požadovat nelze). Zároveň Ústavní soud zdůrazňuje, že uvedené se pochopitelně vztahuje pouze na skutková tvrzení, o jejichž správnosti je jejich autor přesvědčen, tj. nikoliv na vědomé šíření nepravdy (lhaní).“ Obdobně k tomu i nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2005, sp.zn. I. ÚS 453/2003. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2020, sp.zn. 25 Cdo 167/2019 se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce odškodnění nemajetkové újmy při zásahu do osobnostních práv, kdy uvedl, že„ nemajetková újma není vyjádřitelná v penězích, proto není účelem zadostiučinění její vyrovnání, ale poskytnutí morální nebo finanční satisfakce. Morální satisfakce může mít podobu omluvy, odvolání difamujícího výroku, uveřejnění soudního výroku v tisku, a tím uvedení věci veřejně na pravou míru, soudní konstatování porušení subjektivního práva apod. Zadostiučinění má být přiměřené, proto je nutné jeho odstupňování podle všech okolností, které provázejí vznik nemajetkové újmy tak, aby zvolený způsob zadostiučinění byl dostatečně účinný. Primární je posoudit, zda vůbec má být zadostiučinění poskytnuto, neboť člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné slovní útoky, projevy neúcty apod.). Při kladné odpovědi se dále zkoumá, zda postačuje morální satisfakce, a teprve v případě, že nezajišťuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy, přichází v úvahu peněžní (relutární) satisfakce. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. zdůrazňuje, že peněžitá náhrada se uplatní jen tehdy, nelze-li nemajetkovou újmu odčinit jinak. Přiměřenost zadostiučinění je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu, a to jak z hledisek objektivních (např. obecná hodnota újmou postiženého statku, rozsah újmy, doba jejího trvání), tak i subjektivních, a to jak na straně poškozeného (míra snížení jeho důstojnosti či vážnosti ve společnosti, význam postiženého statku pro poškozeného, vliv na jeho postavení profesní, společenské a rodinné), tak na straně škůdce (forma zavinění, pohnutka, způsob zásahu a doba jeho trvání, vědomí o významu narušeného statku pro poškozeného, snaha o odčinění následků, jeho majetkové poměry a hospodářský prospěch).“ 10. Soud tak posoudil předmětné výroky žalovaného uveřejněné v příspěvku na [anonymizováno] skupině„ [anonymizováno 5 slov] [spisová značka]“ a na to navazující komentáře žalovaného ve smyslu výše uvedené judikatury a dospěl k závěru, že pokud by výroky byly nepravdivé, dopustil by se žalovaný těmito výroky protiprávního jednání objektivně způsobilého přivodit újmu (ohrožení nebo poškození) na osobnosti žalobce, neboť toto jednání by snižovalo čest a vážnost žalobce u jiných lidí, zejména v profesní oblasti. Takovému projevu žalovaného by soud nemohl přiznat právní ochranu. Zavinění se při neoprávněném zásahu do osobnostních práv nezkoumá (oproti tomu u vzniku nároku na náhradu nemajetkové újmy je zavinění škůdce vyžadováno, přičemž se presumuje nedbalostní forma zavinění viz § 2910 o.z. a § 2911 o.z.). Žalobce prokázal, že řadu let podniká, m.j. i v [anonymizována tři slova]. Výroky žalovaný zveřejnil na sociální síti [anonymizováno] v rámci veřejné [anonymizováno] skupiny, která je navštěvována profesionály z oboru [anonymizována dvě slova]. Příspěvek žalovaného sdílelo 26 lidí a včetně žalovaného na něho bylo reagováno 54 komentáři. Výroky žalovaného v sobě zahrnují jak skutková tvrzení (tvrzení o [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [země] [anonymizována dvě slova]), [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova]). Takové výroky žalobce vážně poškozují v jeho podnikatelské činnosti a způsobují mu nemajetkovou újmu. Výroky žalovaného mohou odradit potencionální obchodní partnery, mohly odradit i potencionální zaměstnance o zaměstnání v některé ze společností, v nichž žalobce figuruje ať už jako statutární orgán nebo v jiné pozici, neboť nikdo by nechtěl být zaměstnán ve společnosti, která svým zaměstnancům nevyplácí mzdy za odvedenou práci a činí úkony, jak se této zákonné povinnosti zaměstnavatele vyhnout. Navíc s rizikem, že tyto společnosti v brzké době v důsledku jednání žalobce ukončí svou činnost, a kdy tedy hrozí, že společnosti nebudou plnit své smluvní závazky. Konečně ve společnosti stále negativně rezonuje, pokud je známo, že daná osoba byla členem v [anonymizováno] nebo s [anonymizována dvě slova].

11. Na druhou stranu, pokud by takové výroky žalovaného byly pravdivé, pak k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce nemohlo dojít a žalovaný by tímto pouze využil právo na svobodu projevu, k němuž nedomyslitelně patří i právo na kritiku. Bylo proto na žalovaném, kterého stíhala povinnost tzv. důkazu pravdy, aby prokázal pravdivost skutkových tvrzení. Pokud by tak učinil, soud by se pak zabýval pouze případnou nepřiměřeností hodnotícího soudu, tj. zda výroky žalovaného jsou jen výkonem kritiky, tj. kdy jejich primárním cílem nebylo hanobení a zneuctění žalobce.

12. Žalovaný se však k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud ho tak nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění rozhodných skutečnosti a označení důkazů spočívajících v tom, na základě čeho předpokládal pravdivost tvrzení uvedených v příspěvku a komentářích, tj. odkud získal předmětné informace a zda tyto informace ověřoval. Soud tak nemohl žalovaného poučit o důsledcích neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení. Žalovaný sice ve vyjádření ze dne [datum] označil osoby, kterým nebyla vyplacena včas mzda, ale tyto osoby blíže neoznačil ani neuvedl žádné bližší okolnosti. Rovněž žalovaný neuvedl žádné bližší okolnosti ani neoznačil důkazy ohledně události, kdy [anonymizováno 6 slov] [obec] pro dluhy žalobce. Stejně tak žalovaný neuvedl žádné bližší podrobnosti a nenavrhl žádné důkazy k prokázání, že žalobce měl přivést v [země] do insolvence [právnická osoba] [anonymizováno] z důvodu neuhrazení pojištění zaměstnanců vůči pojišťovně [anonymizováno]. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. III ÚS 2848/2010).

13. Soud tak z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalovaným vyhověl žalobě žalobce v plném rozsahu, když vycházel z toho, že tvrzení žalovaného v předmětném příspěvku a navazujících komentářích jsou nepravdivá, difamující a poškozují žalobce na jeho osobnostních právech, v tomto případě jeho profesní cti. Soud proto uložil žalovanému, aby ve smyslu § 82 odst. 1 o.z. odstranil následek svého jednání, tedy smazal svůj příspěvek zveřejněný pod svým [anonymizováno] profilem„ [celé jméno žalovaného]“ dne [datum] ve [anonymizováno] na [anonymizováno] skupině„ [anonymizována tři slova] (viz výrok I). Dále aby žalovaný poskytl žalobci poskytl přiměřené zadostiučinění za vzniklou újmu ve formě omluvy (jedná se o primární způsob odčinění nemajetkové újmy, když žalobce ani peněžní (relutární) satisfakci přiznat nežádal), když soud má za to, že porušením zákonné povinnosti žalovaný zaviněně zasáhl do absolutního práva žalobce, když zavinění se zde v nedbalostní formě presumuje, tedy žalovaný v rozporu s právem na ochranu osobnosti zasáhl do cti žalobce, zejména v profesní oblasti, kdy výroky zveřejněné v rámci profesní [anonymizováno] skupiny, ať už v předmětném příspěvku nebo předmětných komentářích, představují vážný zásah do osobnostních práv žalobce, který nadto stále trvá, když příspěvek nebyl žalovaným smazán a žalobce je tak stále v očích potencionálních obchodních partnerů a zaměstnanců dehonestován (viz výrok II). Omluvu je žalovaný povinen zveřejnit po dobu 30 dnů na [anonymizováno] profilu žalovaného s možností jejího přečtení všem uživatelům sítě [anonymizováno] a dále je povinen ji zveřejnit po dobu 30 dnů v rámci skupiny s názvem [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [spisová značka] s možností jejího přečtení všem uživatelům sítě [anonymizováno] (výrok III). Ve výroku IV pak soud uložil žalovanému povinnost zaslat text omluvy dle výroku II podepsaný žalovaným doporučeně na adresu žalobce.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku V tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobce tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby 4x 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání dne 12.7.2021) dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm.a) a § 11 odst. 1 písm.a), písm. d), písm.g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty 50 000 Kč, když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t., tj. celkem odměna 12 400 Kč, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t., tj. celkem 1 200 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t. za čas strávený cestou na jednání z [obec] do Mostu a zpět dne [datum] za 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, a náhrada jízdného z [obec] do Mostu a zpět na jednání soudu dne [datum], ujeto bylo celkem 145,6 km, při použití motorového vozidla [anonymizována tři slova], s kombinovanou spotřebou 6,76 l /100 km benzínu, při ceně benzínu 27,80 Kč a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 4,40 Kč/km dle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. Náhrada jízdného činí celkem 914 Kč. Náhrada nákladů žalobce tak činí 15 114 Kč a 21 % DPH a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, tj. celkem 20 287,90 Kč.

15. Náhradu nákladů řízení za návrh na předběžné opatření ze dne [datum] soud žalobci nepřiznal, když tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, neboť návrh na nařízení předběžného opatření byl usnesením ze dne 24.11.2020, č.j. 61 C 164/2020-16 zamítnut jako nedůvodný.

16. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení