61 CO 102/2022 - 391

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: ; 1. [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], s. p. v likvidaci, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

2. Česká republika - [státní instituce] [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa] o vydání nemovitostí v řízení dle části páté o. s. ř. o odvolání [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], s. p. v likvidaci a [země] - [státní instituce] [anonymizována dvě slova] proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 1. 2022, č. j. 8 C 285/2015-324 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemků: - [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] - [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] s tím, že geometrický plán je součástí výroku rozsudku soudu prvního stupně, - [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec].

II. Určuje se, že žalobce není vlastníkem pozemků: - [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], - [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] s tím, že geometrický plán je součástí výroku rozsudku soudu prvního stupně, - p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], - [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] - p. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] - [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněný z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] s tím, že za pozemky uvedené v tomto výroku rozsudku žalobci náleží náhrada podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

III. Tímto rozsudkem se v plném rozsahu nahrazuje rozhodnutí Okresního úřadu v [obec], samostatného referátu Okresního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] p. [číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněného z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec], vyčleněný z dosavadního pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], ověřeným dne [datum] pod [číslo] čímž se ve vztahu k těmto pozemkům, které byly původně součástí nemovitostí náležejících do náplně přídělu [číslo] k usedlosti [adresa] v [katastrální uzemí] a [část obce], zapsaných v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro [katastrální uzemí], nahrazuje rozhodnutí Okresního úřadu v [obec], samostatného referátu Okresního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka]. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobce splnil veškeré zákonné podmínky zákona o půdě pro to, aby jeho žalobě bylo vyhověno. Uvedeným rozhodnutím Pozemkového úřadu bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem nemovitostí z důvodu, že nemovitosti byly právnímu předchůdci žalobce, panu [jméno] [příjmení], odebrány na jeho žádost vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu a žalobce neprokázal, že by byly odebrány bez právního důvodu tak, jak to má na mysli § 6 odst. 1 zákona o půdě. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek, dodržel dvouměsíční lhůtu k jeho podání, ale soud podání žalobce vyhodnotil jako nejasné podání, a to pouze přípisem ze dne [datum], který však nebyl žalobci doručen, o čemž se žalobce dozvěděl až dne [datum]. Následně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne [datum] žalobu žalobce odmítl a poučil jej, že může podat v téže věci žalobu dle § 244 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2003, k okresnímu soudu, v jehož obvodu je nemovitost, aby ve smyslu § 129 odst. 2 s. ř. s. byly zachovány účinky dosud učiněných procesních úkonů, žalobce tak učinil a žaloba je projednávána v současném řízení. Žalobce splnil veškeré podmínky zákona o půdě, když nárok na vydání nemovitostí uplatnil u Pozemkového úřadu dne [datum], bylo prokázáno, že je synem původních vlastníků, kteří se stali vlastníky na základě přídělové listiny Národního pozemkového fondu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jejich vlastnictví bylo řádně zaknihováno a na usedlosti hospodařili od [datum] do [datum], kdy byli zproštěni držby usedlosti. Nebylo prokázáno, že by nemovitosti byly státem převzaty bez právního důvodu, ale bylo zjištěno, že se rodiče přídělu vzdali, byť nebyla dohledána listina či jiný důkaz, který by tento projev jejich vůle zachycoval. Není tak naplněn důvod restituce dle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě. Bylo však prokázáno naplnění restitučního důvodu dle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, tedy přechod nemovitostí na stát v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Nátlak na žalobcovy rodiče nebyl pouze v obecné rovině, ale zcela konkrétní, kdy bylo prokázáno, že žalobcova otce chodili přesvědčovat zmocněnci a poté, v době jeho nemoci, kdy dočasně nedokázal plnit stále se zvyšující povinné zemědělské dodávky a byl nucen [datum] nastoupit do nemocnice, byla již [datum] fakticky silově převzata jejich usedlost. Dopisem okresního prokurátora ze dne [datum] bylo žalobcovu otci oznámeno zajištění jeho hospodářství s tím, že usedlost byla okamžitě převzata státním statkem. Dne [datum] proti němu bylo usnesením vyšetřovatele Veřejné bezpečnosti sp. zn. Č [číslo] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nesplnění závazku podle § 136 zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že nezajistil své hospodářství a přestal hospodařit. Teprve poté, kdy žalobcův otec dne [datum] podepsal zápis o inventárním předání přídělu, bylo jeho trestní stíhání usnesením Okresního prokurátora v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], zastaveno s tím, že skutek nebyl vůbec spáchán. Dále bylo v řízení prokázáno, že s výjimkou pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa] v k. ú. [část obce] u [obec], který byl ke dni účinnosti zákona o půdě ve vlastnictví fyzické osoby ([jméno] [příjmení]), nebyly ostatní požadované pozemky ke dni [datum] ve vlastnictví fyzických osob, byly ve vlastnictví povinné osoby ve smyslu § 5 zákona o půdě, když vlastníkem byl Československý stát a právo hospodaření měl [název] [obec], státní podnik. Žádné skutečnosti tedy nebránily jejich vydání, přičemž nezastavěnost předmětných pozemků byla v řízení prokázána. Další namítané překážky, a to oplocení pozemku p. [číslo] který slouží jako zahrada, a skutečnost, že pozemek [parcelní číslo] tvoří přístupovou cestu k přilehlé nemovitosti, nejsou skutečnostmi, které by byly důvodem pro nevydání nemovitostí v restituci oprávněné osobě ve smyslu § 11 zákona o půdě. Znaleckým posudkem pak bylo prokázáno, které pozemky v současné evidence katastru nemovitostí odpovídají pozemkům, které byly součástí původního přídělu žalobcovým rodičům. Nad rámec svého odůvodnění uvedl, že s ohledem na původní pochybení Krajského soudu v Plzni, který chybně vyhodnotil podání žalobce, a nesprávné vyznačení právní moci na přezkoumávané rozhodnutí pozemkového úřadu, kdy předmětné pozemky byly považovány za právně volné a řada z nich byla převedena na třetí osoby, rozhodnutí soudu nebude zřejmě příslušným katastrálním úřadem akceptováno jako vkladu schopný podklad pro změnu vlastnického práva v žalobcův prospěch a žalobci nezbude, než se s osobami, které jsou dnes evidovány jako vlastníci, soudit o definitivní určení vlastnictví.

2. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání další účastnici (vyjma žalobce). 3. [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], s. p. v likvidaci (dále také jen„ účastník ad 1)“) namítá, že dle jeho názoru nemělo být vyhověno žalobě na určení vlastnictví žalobce k pozemkům [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] a p. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], přičemž odkazuje na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, dle kterého pozemky nebo jejich části nelze vydat, jestliže pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastaven; pozemek však lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku. Na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] se nachází umělá vodní nádrž. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3817/2011 platí:„ Existence vodní nádrže na pozemku je překážkou jeho vydání podle zákona 229/1991 Sb., jestliže tato nádrž brání využití pozemku pro zemědělské účely“. Na pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] se nachází zemědělská stavba bez č. p./č. e., včetně funkčně souvisejícího nádvoří k uvedené stavbě. Soud prvního stupně se překážkou ve vztahu k vydání předmětných pozemků věcně nezabýval. Soud neuvádí, k jakým konkrétním právním závěrům dospěl z hlediska jejich zastavěnosti či nezastavěnosti, a pokud jsou vydávané pozemky zastavěné stavbami, proč tyto stavby nejsou překážkou ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. V tomto směru je tedy napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Dále nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně, že ačkoliv měl procesní úspěch, nelze mu přiznat náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř. K tomuto postupu by měl přistupovat jen výjimečně v případě zvláštního zřetele hodného a dle jeho názoru tyto podmínky v projednávané věci splněny nebyly. Již od počátku namítal nedůvodnost nároku na vydání pozemku vůči němu, přičemž žalobce, ač již zastoupen právním zástupcem, na svém nároku setrval po několik let až do skončení řízení před soudem prvního stupně. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil ve výroku I tak, že ve vztahu k pozemkům [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] a p. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] žalobu zamítne s tím, že za nevydané pozemky náleží žalobci náhrada a zároveň mu bude vůči žalobci přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Česká republika (dále také jen„ účastnice ad 2)“) v odvolání uvádí, že poté, kdy již bylo ohledně části nemovitostí rozhodnuto předchozím rozsudkem soudu prvého stupně, který byl potvrzen soudem odvolacím, a v průběhu dalšího řízení byly specifikovány nemovitosti, které k přídělu [číslo] náležely, a dále soud posuzoval jejich stav ohledně překážek převodu k roku [rok], považuje tento postup za souladný se zákonem o půdě, je však toho názoru, že způsob vypořádání nároku není spravedlivý vůči aktuálním vlastníkům nemovitostí, kteří vlastnictví nabyly v dobré víře před řadou let, neboť v důsledku toho, že účastnice ad 2) nevěděla o žalobě podané proti rozhodnutí [název] úřadu, došlo vyjma tří pozemků u všech ostatních k jejich převodu na třetí osoby. Parcela [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] je vedena jako umělá vodní nádrž, ta je stavbou, pozemky jsou zastavěny a pro rozhodnutí je rozhodující, zda stavba existovala v době pozbytí vlastnického práva přídělce, pokud ano, pozemek by se měl vydat, pokud ne, náleží restituentovi náhrada. V současné době je vlastníkem pozemku fyzická osoba, která není v postavení osoby povinné. Pozemek p. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] je ve vlastnictví fyzické osoby, je zastavěn stavbou, která je ve vlastnictví fyzické osoby, a nemovitost byla nabyta touto osobu v dobré víře. Tyto dva pozemky jsou tedy zastavěny. Z následujících pozemků není žádný zastaven. Parcela [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] je oddělena z p. [číslo] je dnes ve vlastnictví [právnická osoba] [obec] spol. s. r. o. Jedná se o zemědělskou půdu, která by mohla být vydána. Právnická osoba však nabyla tuto nemovitost v dobré víře a vlastní ji řadu let. Parcely p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] jsou odděleny z [parcelní číslo], jedná se o majetek ČR, příslušný k hospodaření je Státní pozemkový úřad, tento majetek lze vydat. Parcela [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] je ve vlastnictví ČR. Příslušný k hospodaření s tímto majetkem je SPÚ. Tento majetek dle názoru žalované lze vydat, ale žalovaná upozorňuje, že tento pozemek je funkčně svázán s přilehlou usedlostí a je oplocenou zahradou. Parcela [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] je ve vlastnictví ČR a tvoří přístupovou komunikaci k usedlosti [adresa], která je ve vlastnictví fyzické osoby. Pozemkové úřady byly při vydávání nemovitosti oprávněny zřídit na vydané nemovitosti věcné břemeno k ochraně důležitých zájmů vlastníků (§ 8 odst. 5 zákona o půdě). Parcelu by bylo možno vydat, věcné břemeno by bylo možné zřídit. Vydáním parcely dojde k poškození zájmu třetí osoby. Parcely p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] vznikly oddělením z parcely p. [číslo] parcely jsou dnes ve vlastnictví fyzické osoby, která je nabyla v dobré víře a ani žalovaná, ani její právní předchůdce v době převodu nevěděl o žalobě podané proti rozhodnutí správního orgánu. Obecně lze konstatovat, že podle zákona o půdě ustanovení § 5 odst. 1 povinnými osobami je stát nebo právnická osoba, která ke dni účinnosti zákona o půdě nemovitosti drží. S výjimkou parcely st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], o které již bylo rozhodnuto, byly všechny ke dni účinnosti zákona o půdě ve vlastnictví ČR. Právo hospodaření měly Státní statky v [obec], s. p. Jako takové by v případě uznání nároku bylo možné vydat, s možnou výjimkou [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], jak je uvedeno výše, v závislosti na tom, kdy byl pozemek zastavěn. Otázkou však zůstává, zda je tento zákonný postup v souladu s tím, že některé nemovitosti jsou ve vlastnictví fyzických a právnických osob, které je nenabyly v dobré víře před řadou let. Navrhla proto, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že se žalobci vydávají pozemky p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], vyčleněny z dosavadního pozemku [parcelní číslo] dle GP [číslo] ze dne [datum] a žalobci se nevydávají pozemky [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], vyčleněný z dosavadního pozemku [parcelní číslo] dle GP [číslo] ze dne [datum], p. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova bez č. p. (zemědělská stavba), p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], vyčleněné z dosavadního pozemku [parcelní číslo] dle GP [číslo] ze dne [datum], [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], vyčleněný z dosavadního pozemku [parcelní číslo] dle GP [číslo] ze dne [datum] a [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] (vodní plocha) s tím, že za uvedené nevydané pozemky přísluší náhrada.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvádí, že restituční nárok k předmětným nemovitostem řádně uplatnil v zákonné lhůtě a prokázal restituční titul dle zákona o půdě. Nemůže nést odpovědnost za to, že o jeho opravném prostředku bylo rozhodnuto až usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], kterým byla žaloba žalobce odmítnuta a žalobce byl poučen o možnosti podat žalobu dle § 244 a násl. o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2003, k okresnímu soudu, což učinil. Soud prvního stupně rozhodl správně, neboť ke dni účinnosti zákona o půdě pozemky byly ve vlastnictví státu, není proto správné v odvolání navrhované rozhodnutí, že by neměl být určen vlastníkem části pozemků a měla by mu být poskytnuta náhrada. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], i v době, kdy jeho rodiče pozbyli vlastnické právo, stavba umělé vodní nádrže na tomto pozemku existovala. Všechny smlouvy, na základě kterých nabyly nemovitosti do vlastnictví třetí osoby, jsou neplatné, protože v době uzavírání smluv mezi státem a třetími osobami byl na nemovitosti uplatněn restituční nárok a povinná osoba podle § 5 odst. 3 zákona o půdě nemohla nemovitosti, jejich součásti a jejich příslušenství převést do vlastnictví jiného. Pokud tak učinila, takové právní úkony jsou neplatné. Žalobce proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

6. Účastnice ad 2) se k odvolání účastníka ad 1) vyjádřila tak, že v současné situaci s ohledem na běh času a okolností, které se změnily, je velice těžké správně případ právně uchopit. Soud posuzoval překážky vydání pozemku podle zákona o půdě, proto zřejmě dospěl ke správnému právnímu závěru, když pozemky v zásadě vydatelné byly. Pochybnost ohledně možnosti vydání pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] existuje, proto ve svém odvolání též navrhuje nevydání tohoto pozemku a poskytnutí náhrady. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení nepovažuje za nespravedlivé a s ohledem na zvláštní okolnosti případu se v zásadě s názorem soudu ztotožňuje.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř., zopakoval některé listinné důkazy, dokazování v níže uvedeném rozsahu doplnil a po zhodnocení všech v řízení provedených důkazů dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je převážně důvodné.

8. Odvolací soud předně uvádí, že napadené rozhodnutí je v zásadě věcně správné potud, že soud prvního stupně věc správně posuzoval dle zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě), ve znění pozdějších předpisů, a ze skutkových zjištění učinil právní závěry souladné s příslušnými ustanoveními tohoto zákona.

9. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce jako syn původních vlastníků je oprávněnou osobou k vydání věcí z důvodu dle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, neboť nemovitosti přešly na stát v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, nárok na vydání nemovitostí žalobce včas uplatnil u Okresního pozemkového úřadu v [obec] a zároveň vyzval povinnou osobu ([právnická osoba] [obec], st. p., jehož nástupcem je Státní statek [obec], st. p.) k vydání věcí, takže v tomto směru odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

10. Byť odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně považuje z hlediska posouzení nároku žalobce dle zákona o půdě za věcně správné, jelikož pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud ale nemohl pominout změny v osobách vlastníků některých pozemků uvedených ve výroku II tohoto rozsudku, k nimž došlo v důsledku pochybení Krajského soudu v Plzni, který nesprávně vyhodnotil podání žalobce ze dne [datum] jako nejasné podání, ačkoliv jím žalobce včas podal opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu - Okresního úřadu v [obec], samostatného referátu Okresního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka], a navíc svůj přípis, v němž podání žalobce nesprávně vyhodnotil, ani řádně žalobci nedoručil. Na rozhodnutí správního orgánu tak došlo chybně k vyznačení právní moci, když správním orgánem bylo restituční řízení považováno za pravomocně skončené a v důsledku tohoto pochybení soudu stát (respektive jeho předchůdce Pozemkový fond ČR) vycházel z mylného názoru, že převodu vlastnictví k restitučními nároky dotčeným pozemkům na jiného již nebrání blokační ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě.

11. Z kupní smlouvy uzavřené mezi Pozemkovým fondem České republiky a [příjmení] [jméno] dne [datum], jakož i z výpisu z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [část obce] u [obec], bylo zjištěno, že pozemek [parcelní číslo] – trvalý travní porost nabyl jako kupující [příjmení] [jméno]. Z kupní smlouvu uzavřené mezi Pozemkovým fondem České republiky a Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo zjištěno, že Ing. [příjmení] nabyl mimo jiné pozemek [parcelní číslo] [část obce] u [obec] – trvalý travní porost a tento pozemek v současné době vlastní na základě uzavřené kupní smlouvy dne [datum], s právními účinky zápisu vlastnického práva ke dni [datum], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [obec] spol. s r.o., což vyplynulo z výpisu z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [část obce] u [obec], přičemž z tohoto pozemku ([parcelní číslo]) byl geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] a ověřeným dne [datum] pod [číslo] vyčleněn pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] u [obec]. Z výpisu z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [obec] vyplývá, že vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] – umělá vodní nádrž je zaspáno pro [jméno] [příjmení], přičemž z kupní smlouvy vyžádané odvolacím soudem bylo zjištěno, že kupní smlouva byla uzavřena mezi jmenovaným a Pozemkovým fondem České republiky dne [datum]. Ohledně pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 671 m2 – zastavěná plocha v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], odvolací soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí, že v současné době jsou vlastníky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří pozemek nabyli do společného jmění v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [spisová značka] s dlužníkem [jméno] [příjmení], který předtím pozemek nabyl do svého vlastnictví kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] s [jméno] [příjmení], jak bylo zjištěno z této kupní smlouvy.

12. Odvolací soud také provedl důkaz ortofotomapou, ze které je patrné umístění pozemku p. [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], přičemž pozemek [parcelní číslo] tvoří příjezdovou komunikaci k p. č. st. [číslo], na kterém je umístěna stavba bez č. p./č. e. – zemědělská stavba, což vyplynulo z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [obec]. Pozemek [číslo] pak přiléhá k pozemku p. č. st. [číslo] a část tohoto pozemku přiléhá přímo ke stavbě, která je na pozemku p. č. st. [číslo] umístěna.

13. Z provedených důkazů tak bylo zjištěno, že pozemky [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] a p. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] byly v důsledku výše uvedeného pochybení soudu převedeny do vlastnictví třetích osob v rozporu s § 5 odst. 3 zákona o půdě, tudíž rozhodnutí soudu prvního stupně v případě nabytí právní moci by ohledně těchto pozemků založilo duplicitní zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí a nejenže by neuspokojilo restituční nárok žalobce, ale vedlo by k dalším sporům. Za této situace je proto třeba hledat řešení, které pokud možno povede ke spravedlivému uspořádání nejen poměrů žalobce, ale i třetích osob (současných vlastníků pozemků), jejichž poměrů by se rozhodnutí soudu prvního stupně dotklo, když současnou situaci žádný z nich nezavinil.

14. Výše uvedený stav byl sice zaviněn pochybením státu (konkrétně pochybením soudu), ale Pozemkový fond ČR, který pozemky převáděl na jiné osoby, byl v dobré víře, že žádné blokační ustanovení převodu pozemků na třetí osoby nebrání, a pokud byl v dobré víře Pozemkový fond ČR, beze sporu byly v dobré víře i osoby, na něž bylo vlastnictví pozemků převedeno. Byť rozpor převodu majetku na třetí osoby s § 5 odst. 3 zákona o půdě způsobuje jeho absolutní neplatnost, nelze opomenout, že Ústavní soud mnohokrát judikoval, že důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost státu je jedním ze základních atributů právního státu, když podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. Princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivního se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 42/09 ze dne 29. 12. 2009 a sp. zn. II. ÚS 2640/17 ze dne 22. 5. 2018).

15. Odvolací soud je toho názoru, že v této velice specifické věci jsou na straně třetích osob (jež pozemky nabyly od státu, případně jiných právních předchůdců, kteří též pozemky nabyli od státu) dány mimořádné okolnosti, jež upřednostňují jejich dobrou víru před restitučním nárokem žalobce, když stát, reprezentovaný Pozemkovým fondem ČR jako státním fondem, vycházel z přesvědčení o pravomocnosti rozhodnutí správního orgánu o restitučním nároku žalobce a nebylo v jeho moci zjistit, že proti tomuto rozhodnutí byl podán opravný prostředek, a stejnou skutečnost nemohli ani při vynaložení veškerého úsilí rovněž zjistit dobrověrní nabyvatelé.

16. Navíc s ohledem na skutečnost, že na výše uvedené pochybení soudu se přišlo se značným časovým odstupem až v roce [rok], kdy podání žalobce (opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu) bylo u Krajského soudu v Plzni zapsáno pod sp. zn. [spisová značka] a posléze usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo odmítnuto, přičemž třetí osoby, které v mezidobí v dobré víře nabyly vlastnictví k výše uvedeným pozemkům, nejsou ani účastníky řízení v projednávané věci následně zahájeném žalobou podanou žalobcem u Okresního soudu v Chebu dne [datum], s ohledem na dobu, která uplynula od převodu vlastnictví k uvedeným nemovitým věcem ze státu na třetí osoby, lze učinit závěr, že tyto osoby vlastnické právo k výše uvedeným nemovitým věcem jako poctiví držitelé vydržely (§ 1089 odst. 1 o. z.), když vydržecí doba v případě nemovitých věcí činí deset let (§ 1091 odst. 2 o. z.).

17. Snahou odvolacího soudu bylo proto vydání takového rozhodnutí, které by na jedné straně reflektovalo práva žalobce tak, aby se domohl zadostiučinění za majetkové křivdy, které byly spáchány jeho rodičům předchozím režimem, na straně druhé aby také reflektovalo oprávněné zájmy i dalších subjektů, jež sice nejsou účastníky řízení, ale jejichž poměrů by se rozhodnutí soudu přesto mohlo zásadním způsobem dotknout (tj. současných vlastníků sporných pozemků), a kteří současnou situaci žádným způsobem nezavinili.

18. Z těchto důvodů odvolací soud, ač si je vědom, že tento postup není formálně v souladu se zněním zákona o půdě, aplikovaným při posuzování restitučního názoru žalobce, ohledně pozemků, které jsou v současné době ve vlastnictví třetích osob (pozemky [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] a p. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec]), určil, že žalobce není jejich vlastníkem, ale současně určil, že žalobci za tyto pozemky přísluší náhrada dle zákona o půdě. Odvolací soud tak rozhodl obdobně jako v případech, kdy oprávněné osobě nelze podle zákona o půdě odňatý majetek vydat a náleží jí proto za nevydaný majetek náhrada (§ 14 zákona o půdě). Tím se žalobci fakticky dostane zadostiučinění za majetkovou křivdu spáchanou jeho rodičům předchozím režimem, zároveň tím nebudou dotčena práva současných vlastníků pozemků, kteří vzniklý stav nezavinili, a také se tím předejde dalším sporům, které by nepochybně duplicitní zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí vyvolal. Navíc odvolací soud je s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že v případných sporech (o odstranění duplicity vlastnictví) vedených mezi žalobcem a dalšími vlastníky pozemků by žalobce nemohl být úspěšný, takže při neúspěchu v nich až po pravomocném skončení takových řízení by se mohl obrátit na stát s nárokem na náhradu škody způsobenou výše uvedeným pochybením soudu, zatímco při řešení zvoleném odvolacím soudem je žalobci náhrada za nevydané pozemky přiznána již rozsudkem odvolacího soudu. Toto řešení proto odvolací soud s ohledem na vzniklý stav považuje za nejspravedlivější, když vzal také v úvahu, že žalobce se v restitučním řízení nedomáhá navrácení„ rodového“ majetku v tom smyslu, že by se jednalo o majetek vlastněný jeho rodem po generace a on by k němu měl z tohoto důvodu citovou vazbu, neboť se jedná o majetek nabytý jeho rodiči přídělem v roce [rok] a užívaný rodiči jen do roku [rok].

19. Pokud se jedná o pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], vyčleněný z dosavadního pozemku p. [číslo] pozemek je v současné době sice ve vlastnictví České republiky, nicméně se jedná o přístupovou cestu k usedlosti [adresa] stojící na pozemku p. č. st. [číslo], který je v současné době ve vlastnictví fyzické osoby, jedná se o bezprostředně sousedící pozemky, takže pozemek [parcelní číslo] nemůže žádným způsobem sloužit k zemědělskému užívání. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je namístě ani tento pozemek žalobci nevydat, tj. určit, že žalobce není vlastníkem tohoto pozemku, ale náleží mu za něj náhrada.

20. V případě pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] účastnice ad 2) nezpochybňovala, že pozemek je v jejím vlastnictví a lze jej vydat, pouze upozornila, že pozemek je svázán s přilehlou usedlostí a je oplocenou zahradou, proto navrhovala, aby ani tento pozemek nebyl žalobci vydán. Odvolací soud se ale s touto argumentací neztotožnil. Dle výpisu z katastru nemovitostí výměra tohoto pozemku činí 490 m2, a byť z katastrální mapy i z ortofotomapy je zřejmé, že pozemek přiléhá k pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], jež je ve vlastnictví manželů [příjmení], odvolací soud se již dále nezabýval tím, kdo pozemek fakticky užívá, neboť dospěl k závěru, že v případě tohoto pozemku lze určit, že žalobce je jeho vlastníkem. Pozemek totiž stále slouží zemědělskému využití, je ve vlastnictví státu, nikoliv třetích osob (manželů [příjmení] jako vlastníků sousedního pozemku), takže žalobce se dostane do stejného postavení, v jakém je v současné době stát a bude moci s tímto pozemkem nakládat (prodat, pronajmout).

21. Pokud jde o další pozemky uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, u nich odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně i všemi účastníky řízení neshledal žádné překážky, které by určení vlastnictví žalobce bránily.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil způsobem uvedeným ve výrocích tohoto rozsudku a zároveň dle § 250j odst. 2 o. s. ř. vyjádřil, že rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu. Odvolacím soudem bylo takto rozhodnuto i ve vztahu k účastníku ad 1), vůči němuž soud prvního stupně žalobu zamítl, ale odvolací soud se neztotožnil s jeho právní argumentací, že ve vztahu k tomuto účastníku nelze žalobě vyhovět, neboť v době rozhodování soudu nevlastnil ani neměl v držbě žádný z předmětných pozemků. V dané věci je totiž řízení vedeno dle části páté o. s. ř. (Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem), v němž účastníky nejsou žalobce a žalovaný, jak je tomu ve sporném řízení projednávaném dle části třetí o. s. ř., ale okruh účastníků vyplývá přímo ze zákona a dle § 250a odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem, přičemž účastníkem správního řízení byla i povinná osoba, jejímž právním nástupcem je účastník ad 1).

23. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 150 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., když žalobou uplatněný restituční nárok byl shledán důvodný (pokud ohledně některých pozemků nebylo z důvodu existence výše uvedených překážek určeno vlastnictví žalobce, za tyto pozemky žalobci náleží náhrada dle zákona o půdě), tudíž žalobce by měl mít dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči ostatním účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Přímo žalobci ale náklady nevznikly, neboť ze zákona byl osvobozen od soudních poplatků a byl zastoupen zástupkyní ustanovenou soudem dle § 137 odst. 2 o. s. ř., tudíž odměnu zástupkyně i jí vzniklé hotové výdaje bude platit stát, takže případnou žalobci přiznanou náhradu nákladů řízení by ostatní účastníci dle § 149 odst. 2 o. s. ř. byli povinni zaplatit státu. A právě s ohledem na subjekty, kteří jsou dalšími účastníky řízení, kdy účastnice ad 2) je přímo stát a účastník ad 1) je státní podnik, odvolací soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř., aby žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když v případě účastníka ad 1) vzal zároveň v úvahu, že ten se řízení účastnil ze zákona a sám výsledek řízení nemohl nikterak ovlivnit, když soudní řízení bylo vedeno z důvodu, že správní orgán restitučnímu nároku žalobce nevyhověl.

Poučení