61 Co 106/2024 - 88

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0]) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 2/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 3/0], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 3/0] zastoupeni advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] o 142 550 Kč o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 1. 2024, č. j. 15 C 115/2023-59 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II potvrzuje v části, v níž byla žaloba do částky 116 176,18 Kč a do částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 500 Kč od 24. 2. 2022 až do zaplacení a z částky 12 500 Kč od 3. 9. 2022 až do zaplacení zamítnuta a ve zbývajícím rozsahu se tento výrok mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 350 Kč a dále částku 1 309,42 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 26. 6. 2021 do 23. 2. 2022 a z částky 12 500 Kč od 23. 2. 2022 do 2. 9. 2022, tj. celkem částku 1 659,42 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 60 808 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 27 126,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných. Žalovaným se vrací prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech zaplacený soudní poplatek ve výši 2 749 Kč.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 12 023,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu v části, jíž se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení částky 116 526,18 Kč a částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 6. 2021 až do zaplacení zamítl (výrok II) a žalobcům uložil povinnost nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 78 919 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (výrok III). K odůvodnění uvedl, že žalobci se domáhali po žalovaných zaplacení pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení se zasláním řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky č. [hodnota] o velikosti 4+1 v domě č. p. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v [Anonymizováno] ulici v [jméno FO], v letech 2019 až 2021, když vyúčtování za rok 2019 mělo být provedeno do 31. 8. 2020 a vyúčtování za roky 2020 a 2021 mělo být provedeno vždy do 30. 4. následujícího roku a dále se žalobci domáhali vrácení složené kauce ve výši 14 000 Kč, jež měla být vrácena nejpozději do 30 dnů od skončení nájmu. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci byli nájemci tohoto bytu (ve vlastnictví žalovaných) a nájemní vztah trval od 1. 5. 2019 do 16. 5. 2021, při uzavření nájemní smlouvy žalobci uhradili kauci ve výši 14 000 Kč a žalobci jako nájemci za období od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2019 na zálohách na služby spojené s užíváním bytu uhradili 42 000 Kč, za rok 2020 rovněž částku 42 000 Kč a za období od 1. 1. 2021 do 16. 5. 2021 na zálohách na služby nebylo ničeho uhrazeno. Dále vzal za prokázané, že žalovaní se dostali do prodlení s řádným vyúčtováním, přičemž mezi účastníky bylo sporné, zda vyúčtování zaslané žalobcům dne 30. 8. 2022 bylo řádným vyúčtováním, když o řádné vyúčtování, jež může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování, jde jen tehdy, obsahuje-li předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, když dle § 5 a § 6 zákona č. 67/2013 Sb. musí mít konečný příjemce služeb k dispozici řádné vyúčtování, ze kterého budou jednoznačně patrné skutečně dodané jednotlivé služby včetně způsobu rozúčtování, které má pak případně právo rozporovat v rámci námitek, jež musí příjemce služeb předložit poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení takového vyúčtování v souladu s ustanovením § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. V projednávané věci žalovanými provedené vyúčtování služeb za roky 2019 – 2021 dle soudu prvního stupně tyto náležitosti splňuje. V roce 2019 žalobci na zálohách na služby zaplatili celkem částku 42 000 Kč, která byly započtena na dluh na službách, v roce 2021 žalobci neuhradili ničeho a žalovaní na dluh žalobců započetli částku 12 500 Kč, představující žalobci složenou kauci, a to po odečtení částky 1 500 Kč za instalaci sporáku. Ohledně výhrad žalobců k neurčitosti vyúčtování soud prvního stupně uvedl, že vyúčtování je potřeba vnímat jako celek, kdy z průvodního dopisu k vyúčtování a z vyúčtování bylo prokázáno, že zástupkyně žalovaných žalobcům sdělila, že je žalovanými zmocněna k provedení vyúčtování za rozhodné období, je tak z něj patrno, kdo je činí a na základě čeho, zároveň je uvedeno, za jaké období bylo vyhotoveno a jakým způsobem, tj. i podle jakého harmonogramu bylo vyúčtování odpadu, elektřiny ve společných prostorách, vytápění a teplé a studené vody provedeno a pro možnost kontroly pak byly jako přílohy k vyúčtování přiloženy faktury od poskytovatele energie ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), jež znějí na společenství vlastníků jednotek jako odběratele, dále bylo připojeno i vyúčtování tepla, teplé vody a studené vody, které bylo vystaveno společností [Anonymizováno] na žalované jako vlastníky předmětné bytové jednotky a veškeré tyto výsledné hodnoty byly přeneseny do tabulky (celkového shrnutí) a rovněž podrobně rozpočítány. Z vyúčtování je zřejmé, že za rok 2019 po započtení zaplacených záloh na služby ve výši 42 000 Kč přeplatek žalobců za tento rok činil 503,77 Kč, za rok 2020 nedoplatek činil 28 581,87 Kč a za rok 2021 nedoplatek činil 26 898,18 Kč poté, co na dluh z vyúčtování za rok 2021 byla započtena část kauce ve výši 12 500 Kč. Podle názoru soudu prvního stupně tak žalovaní ke dni 30. 8. 2022 měli k dispozici řádné vyúčtování služeb, z něhož bylo možné vyčíst skutečně dodané jednotlivé služby včetně způsobu rozúčtování, a měli případně právo vyúčtování rozporovat v rámci námitek. Skutečnost, že vyúčtování žalobci nepřevzali, nemůže jít k tíži žalovaným, když ti je zaslali na jedinou jim známou adresu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že prodlení žalovaných s doručením řádného vyúčtování skončilo dne 30. 8. 2022, proto žalobcům náleží pokuta dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení, a to s vyúčtováním za rok 2019 za období od 1. 9. 2020 do 30. 8. 2022, s vyúčtováním za rok 2020 za období od 1. 5. 2021 do 30. 8. 2022 a s vyúčtováním za poměrnou část roku 2021 za období 1. 5. 2022 do 30. 8. 2022, celkem se tedy žalovaní dostali do prodlení s doručením řádného vyúčtování v rozsahu 1 340 dnů po 50 Kč ve výši 67 000 Kč. Od této částky bylo ale nutno odečíst částku 54 976,18 Kč, tj. žalovanými započtenou jejich pohledávku na zaplacení dluhu z provedeného vyúčtování služeb za roky 2019 – 2021 vůči pohledávce žalobců, a proto žalobu shledal důvodnou jen v rozsahu částky 12 023,82 Kč a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítl, když neshledal důvodným ani požadavek žalobců na vrácení jimi složené kauce ve výši 14 000 Kč, neboť částka 12 500 Kč byla řádně započítána na dluh z vyúčtování služeb za rok 2021 a částka 1 500 Kč, která byla žalobci započítána na instalaci nového sporáku, byla prokázána příjmovým dokladem ze dne 4. 6. 2021, který dokládá tvrzení žalovaných včetně časové posloupnosti o nutnosti instalace sporáku po ukončení nájemního vztahu mezi účastníky. Tvrzení, že původní sporák byl nefunkční a museli si nechat zapojit vlastní, v důsledku čehož neuznali zápočet ze strany žalovaných ve výši 1 500 Kč, žalobci ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázali, když v tomto směru žádné důkazy nenavrhli. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovaným v plném rozsahu náklady řízení, když učinil závěr, že byli převážně úspěšní. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II a III, podali žalobci včasné odvolání a namítali, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku doručení vyúčtování a pokud dopis, jímž bylo zasláno vyúčtování, byl předán k poštovní přepravě 30. 8. 2022, je nemožné, aby týž den byl doručen. Dále namítali, že žádný dopis s vyúčtováním nedostali, ačkoliv na adrese [jméno FO], [adresa], se zdržovali a bylo na žalovaných, aby prokázali nejen odeslání předmětného dopisu, ale i jeho tvrzený obsah, když podací lístek je jen důkazem o podání zásilky a nikoliv o jejím obsahu a ani není důkazem o doručení nebo o tom, co se se zásilkou stalo. Navíc žalovaní měli na žalobce e-mailový kontakt, který dříve využívali. Dále nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že vyúčtování bylo provedeno řádně, když soudu předložené vyúčtování s dopisem zástupkyně žalovaných z 29. 8. 2022 trpí řadou nedostatků, je adresováno na žalované, potom je soud ale nemohl posuzovat jako vyúčtování na žalobce, když chybí označení žalobců jako adresátů vyúčtování, ve všech letech vyúčtování chybí označení žalobců jako příjemců služeb, kdo a kdy vyúčtování vyhotovil, podlahová plocha a započitatelná podlahová plocha bytu příjemce služeb v m2 bytové jednotky a průměrný počet osob rozhodný pro zúčtování služeb a údaje o ceně za tu kterou službu a množství dodané služby. Ve vyúčtování nákladů na vytápění, teplou užitkovou vodu a studenou vodu za rok 2021 je datum účtovacího období do 31. 12. 2021 přeškrtnuto a rukopisně neznámo kdy a kým nahrazeno datem 16. 5. 2021, zřejmě aby odpovídalo datu ukončení nájmu, přitom v totožné listině předložené soudu v řízení ve věci vedené pod sp. zn. 12 C 8/2022 doba vyúčtování není takto pozměněna. V listině s upraveným datem do 16. 5. 2022 nejsou údaje, jež platily pro celý rok 2021, nijak změněny s ohledem na změnu období od 1. 1. 2021 do 16. 5. 2021. Obdobné platí i pro vyúčtování pro rok 2019, když datum počátku účtovacího období od 1. 1. 2019 je opět přeškrtnuto neznámo kdy a kým a rukopisně posunuto na datum od 1. 5. 2019. Dále poukázali na ust. § 5 odst. 5 a 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., podle něhož dojde-li ke změně příjemce služeb v průběhu zúčtovacího období a nejsou-li známy (provedeny) odečty měřidla, postupuje se tam uváděnými způsoby a podle odst. 7 tohoto ustanovení nemá-li mj. byt své příjemce služeb, rozumí se příjemcem vlastník zúčtovací jednotky, přičemž byt měl být na žalobce jako příjemce služeb vyúčtován a přesto vyúčtování je adresované na žalované. Žalobci vyúčtování poprvé viděli 17. 8. 2023 poté, co jim bylo krátkou cestou doručeno soudem při jednání, ale řádné vyúčtování nemůže být nahrazováno tabulkami přiloženými k dopisu zástupkyně žalovaných bez uvedení náměrů a dalších náležitostí, ani nemůže být nahrazeno připojenými doklady [Anonymizováno] [Anonymizováno], o které se vyúčtování opírá, ty mohou sloužit nájemci jen ke kontrole správnosti vyúčtování, ale nemohou jimi být zhojeny případné vady a nedostatky vyúčtování (např. 26 Cdo 1528/2020, 26 Cdo 1261/2015). Závěr nalézacího soudu, že doklady je třeba vnímat jako celek, je proto nesprávný a rozporný s judikaturou. Vyúčtování nesplňuje obsahové náležitosti účetních dokladů dle § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., ačkoliv tak tomu musí být (26 Cdo 2778/2019) a k průkaznosti musí splňovat i náležitosti § 33 téhož zákona. Důsledkem všech vytýkaných nedostatků je nepřehlednost, neprůkaznost a vadnost s nemožností provedení náležité kontroly vyúčtování a v tomto směru žalobci poukázali i na další judikaturu Nejvyššího soudu. Jelikož vyúčtování, i pokud by hypoteticky žalobcům bylo doručeno, je vadné, nemohlo být podkladem pro zápočet nároků žalovaných ve výši 54 976,82 Kč. Rovněž žalobci nesouhlasí se zápočtem částky 1 500 Kč za instalaci sporáku, když pokud žalovaní měli učinit zápočet této částky ze složené kauce v řízení vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 8/2022, tak v tomto řízení žalobci uplatňované nároky byly zamítnuty, jelikož žalovaní instalaci nemohli nijak prokázat, o takové závadě sporáku se žalovaní nezmiňují ani v předávacím protokolu bytové jednotky ze dne 16. 5. 2021 a žalobci tím spíše mají pochybnosti o pravosti dokladu, který byl v řízení předložen. Kauce měla být vrácena na základě nájemní smlouvy nejpozději do 30 dnů po skončení nájemního vztahu. Navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil tak, že žalobě bude v plném rozsahu, tj. včetně úroku z prodlení, vyhověno a dále aby žalobcům přiznal náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalovaní ve vyjádření k odvolání uvedli, že doručení vyúčtování doporučeným dopisem z 30. 8. 2022 bylo soudu prvního stupně doloženo podacím lístkem a závadou založenou ve spise a soud správně dovodil, že vyúčtování bylo žalovaným odesláno a pokud jde o zpochybnění obsahu odeslané zásilky, to přichází až v odvolacím řízení jako zcela nové tvrzení a je tak zcela nepřípustné. Pokud jde o námitky žalobců ohledně nedostatků vyúčtování, soud prvního stupně se s námitkami žalobců řádně vypořádal, když označení adresátů ve vyúčtování je uvedeno v průvodním dopise a je zřejmé, že vyúčtování vyhotovila zástupkyně žalovaných na základě plné moci, přičemž u jednotlivých vyúčtovacích období je vždy uvedena výše záloh, předložená vyúčtování jsou velice podrobná, obsahují všechny jednotkové ceny, ať již se týkají ceny tepla nebo ceny elektřiny, když žalovaní přiložili k vyúčtování faktury od dodavatelů služeb a všechny obsahují náležitosti, které žalobci potřebují znát. Rozúčtování od společnosti [Anonymizováno] za jednotlivá období jsou zcela pochopitelně vystavena na žalované nebo na společenství vlastníků jednotek, protože tito jsou skutečně vůči dodavatelům a rozúčtovatelům odběrateli služeb a na tom nic nemění, že všechny listiny spolu s průvodním dopisem a podklady od dodavatelů služeb tvoří jeden celek. Žalovaní šli nad rámec zákona č. 67/2013 Sb., když nečekali na výzvu žalobců a s vyúčtováním jim zaslali všechny podklady k vyúčtování, které použili a ze všech těchto listin žalobci mohou vyčíst úplně všechny položky i jednotlivé ceny. Pokud je na vyúčtování za rok 2019 škrtnuto datum 1. 1. 2019 a je nahrazeno datem 1. 5. 2019, učinila tak zástupkyně žalovaných, protože stroj EKI umožňuje jen tisk celého kalendářního roku, avšak náměr je dole v kroužku a ten odpovídá rozúčtování na poměrné období zahájení nájmu. Žalobcům se tak dostalo rozúčtování tepla a vody přesně ve znění za dotčené období a stejně tomu tak bylo za období roku 2021, kde zástupkyně žalovaných škrtla 31. 12. 2021 a nahradila jej datem 16. 5. 2021 s tím, že na náměry níže odpovídají ukončení nájmu. Dle žalovaných žalobci ve vyúčtováních hledají chyby a vytýkají v podstatě cokoliv, jen aby mohli účtovat pokutu, přitom žalobci nepřišli na žádnou věcnou chybu. Navíc žalobce byl v kanceláři zástupkyně žalovaných 5. 1. 2023 a odmítl převzít vyúčtování, jež mu zástupkyně ukazovala, nesouhlasil s ničím a odmítal jakoukoliv dohodu a byl-li dotazován, kdy bude uhrazen nájem, ke kterému byl vydán pravomocný rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 12 C 8/2022, tak uváděl, že primárně je třeba se bavit o povinnostech pronajímatelů předat mu vyúčtování a dluhy na nájmu nebude probírat. Dále je třeba sledovat i časový odstup, pro který nájemce nepožadoval uhradit pokutu a z jakého důvodu vyčkával s „nabalením“ pokuty po několik let, jak tomu bylo v tomto případě a jaký smysl jej vedl k vyčkávání s uplatněním smluvní pokuty až po několika letech a toto počínání je v rozporu s dobrými mravy a nemůže být soudem chráněno, z toho důvodu žalovaní navrhli, aby soud vyčíslenou pokutu moderoval, což žalovaní navrhovali již před soudem prvního stupně, který při vyhlášení rozhodnutí sdělil, že neshledal žádné důvody pro moderaci pokuty s tím, že blíže k tomu uvede v písemném vyhotovení rozsudku, což ale neučinil a v tomto směru je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný, proto navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř., zopakoval některé listinné důkazy (vyúčtování služeb za roky 2019 – 2021 včetně příloh i listiny týkající se doručení zásilky žalobcům), doplnil dokazování protokolem o předání bytu a poté po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné pouze v minimálním rozsahu. V projednávané věci je nesporné, že žalovaní jako pronajímatelé bytové jednotky se dostali do prodlení se zasláním řádného vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu za roky 2019 – 2021 a pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že řádné vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu žalovaní učinili až 30. 8. 2022, kdy žalobcům zaslali zásilku obsahující toto vyúčtování, odvolací soud se s tímto názorem plně ztotožňuje, pouze se neztotožňuje s názorem, že k doručení vyúčtování žalobcům došlo již dne 30. 8. 2022. Pokud jde o odvolací námitky žalobců stran doručení vyúčtování, z listinných důkazů bylo jednoznačně prokázáno, že zástupkyně žalovaných zaslala žalobcům zásilku na adresu [adresa], [jméno FO], prostřednictvím [právnická osoba]., doporučenými dopisy, přičemž zásilky předala k poštovní přepravě dne 30. 8. 2022, ale žalobci si zásilky nevyzvedli v úložní době a proto zásilky byly vráceny zpět odesílateli dne 19. 9. 2022. Byť žalobci si zásilky od [právnická osoba]. nepřevzali, podstatné je, že se dostaly do jejich dispozice, pouze ale zásilky skutečně nelze považovat za doručené žalobcům dnem jejich předání k poštovní přepravě a je tak namístě aplikovat ustanovení § 573 o. z. o domněnce doby dojití, podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Jelikož 30. 8. 2022 bylo úterý, platí tudíž domněnka doručení třetí pracovní den, což je pátek 2. 9. 2022. Ohledně obsahu zásilek odeslaných žalobcům zástupkyní žalovaných prostřednictvím České pošty, s. p., dne 30. 8. 2022 odvolací soud nemá pochyb o tom, že zásilky obsahovaly vyúčtování, jež bylo soudu prvního stupně žalovanými předloženo a provedeno k důkazu, když vyúčtování včetně průvodního dopisu ze dne 29. 8. 2022 bylo žalobcům krátkou cestou předáno při jednání soudu prvního stupně dne 17. 8. 2023, přičemž zástupkyně žalovaných při jednání odvolacího soudu uvedla, že při jednání soudu prvního stupně žalobcům doručené vyúčtování bylo vyjmuto z poštovních obálek obsahujících zásilky vrácené Českou poštou, s. p., jako nedoručené žalobcům, a dále o tom, že žalobcům odeslané zásilky dne 30. 8. 2022 skutečně obsahovaly vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu, svědčí i časová souvislost, když průvodní dopis k vyúčtování je datován dnem 29. 8. 2022. Rovněž námitky žalobců týkající se řádnosti vyúčtování odvolací soud neshledal důvodné a plně se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že vyúčtování obsahuje všechny potřebné náležitosti a je dostatečně srozumitelné. Z průvodního dopisu připojeného k vyúčtování je zcela zřejmé, komu je vyúčtování určeno (žalobcům) a samotné vyúčtování obsahuje ohledně všech dodávaných služeb spojených s užíváním bytu všechny potřebné náležitosti, když zahrnuje i údaj o zálohách zaplacených žalobci (zálohy zaplaceny jen v letech 2019 – 2022 vždy celkem ve výši 42 000 Kč), neboť v listině vyhotovené zástupkyní žalovaných jsou v tabulce přehledně uvedeny náklady na jednotlivé služby v jednotlivých letech, v níž jsou obsaženy údaje o nákladech jednotlivých uvedené v přílohách tohoto vyúčtování, které obsahují vyúčtování jednotlivých služeb samostatně. Z vyúčtování elektrické energie spotřebované ve společných prostorách nákladů na odpad je zřejmý počet osob žijících v domě v jednotlivých období, na něž jsou náklady za tyto služby rozpočítávány a pokud jde o náklady za elektrickou energii, k vyúčtování byly navíc připojeny i faktury vystavené dodavatelem elektrické energie [právnická osoba]., v uvedeném období, jež jsou logicky vystavené na společenství vlastníků bytových jednotek jako odběratele elektrické energie. Pokud jde o vyúčtování nákladů na vytápění, teplou a studenou vodu, to bylo provedeno správcem domu, [jméno FO], v němž jsou sice jako odběratelé uvedeni žalovaní, ale je bez jakýchkoliv pochyb zřejmé, že vyúčtování se týká bytové jednotky, kterou jako nájemci užívali žalobci, vyúčtování obsahuje všechny potřebné údaje, včetně započitatelné podlahové plochy v celém domě i v předmětné bytové jednotce a byť ve vyúčtování za roky 2019 a 2021 je natištěn údaj účtovacího období vždy celý rok (1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 a 1. 1. 2021 – 31. 12. 2021), který je ručním písmem přeškrtnut a přepsán tak, že za účtovací období 2019 se jedná jen o část roku od 1. 5. 2019 a za rok 2021 jen o část roku do 16. 5. 2021, skutečnost, že se jedná o vyúčtování jen za poměrnou část roku je ale zřejmá i z tištěných údajů v těchto vyúčtováních vždy ve spodní části, v níž jsou uvedeny údaje vztahující se přímo k bytové jednotce, takže je uvedeno, že se jedná jen o poměrnou část roku. O tom, že se skutečně jedná o vyúčtování vždy jen za poměrnou část roku, svědčí i porovnání výše nákladů na dodané služby v letech 2019 a 2021 (tj. jen za část roku) s náklady na služby za celý rok 2020 a konečně o tom svědčí i ta skutečnost, že údaje o stavu vodoměrů studené vody a teplé vody za rok 2021 se shodují s údaji uvedenými v protokolu o předání bytu sepsaného účastníky dne 16. 5. 2021 za účasti místopředsedy společenství vlastníků jednotek pana [jméno FO]. Odvolací soud tak uzavírá, že ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že vyúčtování služeb z 29. 8. 2022 bylo žalovanými provedeno řádně a nedoplatek z vyúčtování služeb se stal splatným. Navíc je nutno podotknout, že žalovaní proti vyúčtování nepodali námitky v 30 denní lhůtě dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ač o možnosti podání námitek byli ve vyúčtování řádně poučeni, takže i z tohoto pohledu je třeba vycházet z presumpce správnosti vyúčtování. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu setrvává sice na názoru, že v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb soud zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019), ale pokud se obecné soudy nižších stupňů od této judikatury odchýlily s tím, že byla-li zákonem č. 67/2013 Sb. zakotvena lhůta ke vznesení námitek vůči způsobu a obsahu vyúčtování, kterou je příjemce služeb omezen a je třeba ji brát v potaz, taková rozhodnutí Ústavní soud shledal ústavně konformními (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. I. ÚS 2246/22 a ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. II. ÚS 2232/22, jimiž byly odmítnuty ústavní stížnosti směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího). S ohledem na prodlení žalovaných s provedením řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za roky 2019 – 2021 tak odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcům vznikl nárok na zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení, tj. v případě vyúčtování za rok 2019 za období od 1. 9. 2020 – 2. 9. 2022 (celkem 732 prodlení), v souvislosti s vyúčtováním za rok 2020 za období od 1. 5. 2021 – 2. 9. 2022 (732 dní prodlení), v souvislosti s vyúčtováním za rok 2020 za období od 1. 5. 2021 – 2. 9. 2022 (490 dní prodlení) a v souvislosti s vyúčtováním za rok 2021 za období od 1. 5. 2022 – 2. 9. 2022 (125 dní prodlení) tj. celkem za 1 347 dní prodlení, výše pokuty tak činí částku 67 350 Kč (1 347 x 50 Kč). Žalovanými uplatněný požadavek na moderaci pokuty soudem odvolací soud neshledal důvodným, neboť v projednávané věci se jedná o pokutu, na kterou nájemci vyplývá nárok přímo ze zákona a ze zákona vyplývá i její výše, takže se nejedná o smluvní pokutu, přičemž moderační právo soudu upravené v § 2051 o. z. se vztahuje právě jen na smluvní pokutu. Nedůvodnou odvolací soud shledal také námitku žalovaných ohledně částečného promlčení pohledávky na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s vyúčtováním za rok 2019, kterou vznesli v průběhu odvolacího řízení, neboť žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 2. 2. 2023 se žalobci domáhali zaplacení pokuty za prodlení s vyúčtováním za uvedené 3 roky, jež vznikla do 31. 1. 2023, a pokud při jednání dne 17. 10. 2023 rozšířili předmět řízení i o smluvní pokutu za období od 1. 2. 2023 – 16. 10. 2023, byť se jedná mimo jiné o pokutu za prodlení s vyúčtováním za rok 2019, jež mělo být řádně učiněno do 31. 8. 2020, i ohledně nově uplatněné pokuty, o níž došlo k rozšíření žalobního nároku, se jedná o včas uplatněný nárok, tj. učiněný v promlčecí lhůtě 3 let, neboť se jedná o nárok, který vzniká každým dnem prodlení s provedením řádného vyúčtování, tudíž se jedná o nárok, který vznikl až po 31. 1. 2023. Jelikož žalovaní vůči pohledávce žalobců na zaplacení smluvní pokuty započetli svoji pohledávku na nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky za roky 2019 – 2021 ve výši 54 976,18 Kč, v tomto rozsahu dle § 1982 odst. 2 o. z. došlo k zániku vzájemných pohledávek, takže pohledávka žalobců na zaplacení smluvní pokuty je důvodná jen v rozsahu částky 12 373,82 Kč. Pokud soud prvního stupně jako nedůvodný shledal i nárok žalobců na zaplacení částky 14 000 Kč, představující složenou kauci při uzavření nájemní smlouvy, i s tímto názorem soudu prvního stupně se odvolací soud v plném rozsahu ztotožňuje, když i tato pohledávka žalobců zanikla vzájemným zápočtem pohledávek. Na tuto pohledávku žalobců žalovaní totiž v rozsahu částky 1 500 Kč započetli svoji pohledávku za instalaci nového sporáku, když v době trvání nájmu žalobci původní sporák, který byl v bytové jednotce, odpojili, přičemž výši nákladů za instalaci sporáku žalovaní řádně prokázali listinným dokladem a pokud žalobci namítali, že původní sporák byl nefunkční, své tvrzení nikterak neprokázali, ač v tomto směru byli soudem prvního stupně řádně dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučení, že pro své tvrzení neunáší důkazní břemeno. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 12 500 Kč, nárok žalobců na vrácení složené kauce zanikl započtením části pohledávky žalovaných na nedoplatek za rok 2021, který žalovaní učinili v rámci vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za roky 2019 – 2021 ze dne 29. 8. 2022. Žalobci se ale vrácení kauce ve výši 14 000 Kč domáhali i se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 6. 2021 do zaplacení a byť nárok na zaplacení jistiny této pohledávky odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvodným, tak na rozdíl od soudu prvního stupně ale odvolací soud dospěl k závěru, že částečně důvodným je nárok na zaplacení úroku z prodlení, neboť dle ujednání v nájemní smlouvě (čl. III odst. 9) žalovaní se zavázali peněžní jistotu (kauci) ve výši 14 000 Kč po skončení nájmu bytu vyplatit žalobcům (nájemcům), pokud nedojde k jejímu vyčerpání z důvodu jejího použití na úhradu nezaplaceného nájemného, záloh na služby, neuhrazeného vyúčtování nebo též na úhradu pohledávek za plnění poskytovaná v souvislosti s nájmem, jakož i pohledávek z titulu náhrady škody způsobené na bytu či jeho vybavení, za níž odpovídá nájemce, případně i jiných závazků nájemce vzniklých v souvislosti s nájmem dle této smlouvy, a to nejpozději do 30 pracovních dnů po skončení nájmu, což ale žalovaní neučinili. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobcům náleží dle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, tj. ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 14 000 Kč za období od 26. 6. 2021 – 23. 2. 2022, když v důsledku započtení pohledávky žalovaných na zaplacení nákladů se zapojením nového sporáku ve výši 1 500 Kč v tomto rozsahu pohledávka žalobců na vrácení peněžní jistoty (kauci) zanikla, přičemž zápočet žalovaní učinili podáním v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 8/2022 dne 11. 2. 2022 a tento projev vůle žalovaných byl žalobcům doručen 23. 2. 2022. Z částky 14 000 Kč za období od 26. 6. 2021 do 23. 2. 2022, tj. za 242 dní prodlení, úrok z prodlení činí 765,78 Kč. Dále pak žalobcům náleží úrok z prodlení ze zbývající částky 12 500 Kč od 23. 2. 2022 do 2. 9. 2022, kdy v důsledku výše uvedeného zápočtu pohledávek v rámci vyúčtování služeb za roky 2019 – 2021 pohledávka žalobců na vrácení kauce v plném rozsahu zanikla, přičemž úrok z prodlení za uvedené období, tj. za 191 dnů prodlení, činí částku 539,64 Kč, takže celkem žalobci mají nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 1 309,42 Kč. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II v části, v níž byla žaloba do částky 116 176,18 Kč a do částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 500 Kč od 24. 2. 2022 až do zaplacení a z částky 12 500 Kč od 3. 9. 2022 až do zaplacení zamítnuta, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve zbývajícím rozsahu jej dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům další částku 350 Kč, tj. zbývající část pohledávky na zaplacení pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb za roky 2019 – 2021 (tj. další částky, jež byla shledána odvolacím soudem jako důvodná nad rámec již soudem prvního stupně přiznané částky 12 023,82 Kč) a dále žalovaným uložil povinnost zaplatit i částku 1 309,40 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok z prodlení vzniklý v souvislosti s prodlením při vrácení peněžité kauce složené při uzavření nájmu bytu. Pro zaplacení těchto částek odvolací soud stanovil obecnou lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Byť došlo jen k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval o nákladech řízení před soudy obou stupňů, přičemž pokud jde o náklady řízení vzniklé před soudem prvního stupně, na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvod, aby žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, neboť s ohledem na výsledek řízení nelze dovodit, že by žalovaní byli neúspěšní jen v nepatrné části, neboť jejich úspěch odpovídající rozsahu, v jakém žaloba byla zamítnuta, představuje 91,4 %, takže po zohlednění úspěchu žalobců tak odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaní mají právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 83 %. Náklady žalovaných v řízení před soudem prvního stupně tvoří náklady na zastoupení, které spočívají v mimosmluvní odměně zástupkyně žalovaných za 5 úkonů právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, sepis odporu proti platebním rozkazu, zastoupení při jednání soudu prvního stupně dne 17. 8. 2023, písemné podání ve věci samé ze dne 23. 10. 2023 a za zastoupení při jednání soudu dne 17. 9. 2023) ve výši 4 208 Kč za každého z žalovaných dle § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), kdy odměna je počítána z tarifní hodnoty 103 850 Kč a je snížena o 20 %, neboť se jedná o společné úkony při zastupování 2 osob, takže odměna zástupkyně za tyto úkony celkem činí 42 080 Kč a dále zástupkyni žalovaných náleží mimosmluvní odměna počítaná z tarifní hodnoty 142 550 Kč ve výši 5 456 Kč u každého z žalovaných za zastoupení při jednání soudu prvního stupně dne 4. 1. 2024 a v poloviční výši (2 728 Kč) za zastoupení při jednání dne 11. 1. 2024, při němž došlo k vyhlášení rozhodnutí, takže odměna za tyto úkony celkem činí 16 368 Kč. Dále zástupkyni žalovaných náleží 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, když odvolací soud nepovažoval za spravedlivé přiznat paušální náhradu hotových výdajů odpovídající počtu 14 úkonů, neboť ve všech případech se jednalo o společné úkony při zastoupení obou žalovaných, takže hotové výdaje vzniklé zástupkyni byly shodné jako v případě, kdy by zastupovala jen 1 osobu. Dále zástupkyni žalovaných jako plátci DPH náleží i částka ve výši 12 715,08 Kč, odpovídající 21% sazbě této daně, tudíž odvolací soud dospěl k závěru, že celkem účelně vynaložené náklady žalovaných za řízení před soudem prvního stupně činí 73 263,08 Kč a 83 % z této částky činí částku 60 808 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobcům zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud ale dospěl k závěru, že náklady žalovaných v řízení před soudem prvního stupně nemůže představovat soudní poplatek ve výši 2 749 Kč, zaplacený žalovanými na výzvu soudu prvního stupně, když soud prvního stupně při vyměření soudního poplatku podání žalovaných, jímž v rámci své obrany započetli svou pohledávku vůči pohledávce žalobců, posoudil nesprávně jako vzájemný návrh a nikoliv jako obranu, a jelikož se tak jedná o soudní poplatek, který žalovaní zaplatili, ač k tomu nebyli povinni, odvolací soud sám v zájmu hospodárnosti řízení rozhodl dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení tohoto soudního poplatku žalovaným prostřednictvím soudu prvního stupně. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v odvolacím řízení ale žalovaní již byli převážně úspěšní, jejich neúspěch byl jen pouze v nepatrné části, proto odvolací soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. žalovaným přiznal v plném rozsahu účelně vynaložené náklady vzniklé v tomto řízení. Tyto náklady opět tvoří náklady na zastoupení, které spočívají v odměně zástupkyně za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po 5 072 Kč u každého z žalobců, kdy odměna s ohledem na předmět odvolacího řízení byla vypočtena z tarifní hodnoty 130 176 Kč a plná mimosmluvní odměna z této částky byla opět snížena o 20 % z důvodu zastoupení 2 osob, tudíž odměna zástupkyně celkem činí 20 288 Kč a dále zástupkyni náleží i 2 režijní paušály po 300 Kč a dále jí náleží náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu ze sídla zástupkyně a zpět osobním automobilem Volkswagen Tiguan, RZ: [SPZ], ve výši 1 530,58 Kč [při celkové ujeté vzdálenosti 180 km, při sazbě základní náhrady za 1 km ve výši 5,60 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě 7,6 l benzinu natural 95 (spotřeba zjištěna z technického průkazu vozidla) a při ceně paliva za 1 litr ve výši 38,20 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a konečně zástupkyni náleží i částka ve výši 4 707,90 Kč, která odpovídá 21% sazbě DPH, kterou je zástupkyně povinna z odměny a náhrad odvést. Celkem náklady vzniklé žalovaným v odvolacím řízení činí 27 126,48 Kč a uvedenou částku odvolací soud opět uložil žalobcům zaplatit k rukám zástupkyně žalovaných v obecné lhůtě 3 dnů.

Poučení