61 Co 113/2025 - 243

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 70 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 11. 2024, č. j. 9 C 12/2024-157 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 19 664,20 Kč k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 30 492 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. V projednávané věci se žalobce po žalované domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím, která představuje neoprávněné výběry bez právního důvodu z účtu zůstavitelky [jméno FO] (matky žalobce), když mezi žalovanou (bývalou snachou zůstavitelky) či dcerou žalobce [jméno FO] (vnučkou zůstavitelky) a zůstavitelkou nemohlo dojít k uzavření smlouvy o poskytnutí daru, neboť nedošlo k uzavření písemné smlouvy o postoupení pohledávky. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že zůstavitelka projevila vůli své vnučce darovat finanční prostředky ze svého účtu a vzhledem k tomu, že nebyla sama schopna realizovat výběr z toho účtu, předala vnučce platební kartu, sdělila jí PIN a požadovala výběr finančních částek. Zůstavitelka tak měla v úmyslu umožnit žalované a své vnučce nakládat s jejími finančními prostředky předáním platební karty a v podstatě se jednalo o postoupení části pohledávek vůči peněžnímu ústavu.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že není naplněn hmotně-právní důvod pro vydání těchto finančních prostředků dle § 2991 odst. 2 o. z., když nesporuje, že finanční prostředky na bankovním účtu jsou ve vlastnictví banky a majitel účtu má vůči bance pohledávku, avšak v projednávané věci se nejedná o výplatu peněz bankou, ale o platně či neplatně uzavřenou darovací smlouvu mezi zůstavitelkou a její vnučkou [jméno FO]. Podle § 2057 odst. 2 o. z. písemnou formu vyžaduje smlouva tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar, takže písemná forma darování se nevyžaduje u reálného darování, přičemž soud vychází především ze zásady neformálnosti právních jednání (§ 559 o. z.), neboť je věcí smluvních stran, jakou formu právního jednání si zvolí, takže postačí v případě finančních prostředků odevzdání pouze symbolické, pokud z tohoto jednání je zřejmá vůle jak dárkyně, tak i obdarované finanční prostředky přijmout. Mezi účastníky není sporu o tom, že zůstavitelka byla hospitalizována s vážnou chorobou, ve stavu, kdy z lidského a morálního hlediska by bylo nadbytečné trvat na formalismech, které se v běžném životě, ve vztahu babičky a vnučky, běžně nevyskytují. Nejjednodušší způsob předání finančních prostředků si účastnice zvolily samy s přihlédnutím k dané situaci a prostředí nemocnice, ve kterém se zůstavitelka nacházela. Z jednání, kdy byla předána platební karta s PIN, nelze dovodit, že finanční dar nebyl odevzdán. Trvat na předání peněz z ruky do ruky za dané situace je překonaný formalismus, který neodpovídá současné době a je třeba vnímat i posun v judikatuře, že odevzdání a převzetí daru je splněno i bez fyzického předání darované věci do rukou obdarovaného, když stačí převzetí symbolické, z něhož vyplývá vůle stran, aby se obdarovaný stal držitelem věci, což koresponduje i se situací, ve které se zůstavitelka nacházela (viz obdobný názor ve věcech sp. zn. 33 Cdo 5837/2017, sp. zn. 30 Cdo 3883/2011). V rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 870/2004 Nejvyšší soud připouští, že darovací smlouva sice vzniká reálně, nelze ale vyloučit převzetí movité věci jinak, bez fyzického předání darované věci do rukou obdarovaného, pokud toto vyplývá z vůle obou stran, aby se obdarovaný stal držitelem věci, a vždy záleží na okolnostech konkrétního případu, povaze darované věci i situaci, v níž se oba účastníci smlouvy nachází. V dané věci soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že zůstavitelka vydala kartu a sdělila PIN, přičemž z jejího účtu mělo být vybráno „co to půjde“, když „chtěla, aby žalovaná zabezpečila Kačku“. Přání zůstavitelky dát vnučce peníze na investice do nemovitostí, které jí darovala, bylo prokázáno výpovědí svědků [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO] a výběr finančních prostředků byl prokázán výpisem z účtu, kdy je zřejmé, že i v den smrti byly finanční prostředky vybírány (5 výběrů v období od 6. 5. 2022 do 23. 5. 2022 v celkové výši 70 000 Kč), přičemž soud prvního stupně zastává názor, že k jednotlivým výběrům peněz již nemusela mít žalovaná ke každému výběru jednotlivý souhlas, neboť jí úvodem zůstavitelka sdělila, že má vybrat tolik finančních prostředků, „co to jde“. Pokud jde o zdravotní stav zůstavitelky, není pochyb o tom, že byla velmi vážně nemocná, čehož si zůstavitelka byla zřejmě plně vědomá, ale například dne 2. 5. 2022 byla komunikující, spolupracující, nebyla dezorientovaná, byla při plném vědomí, až dle zápisu ze dne 17. 5. 2022 měla vědomí zhoršené, ale orientace byla normální, což je však již období po uzavření darovacích smluv. Zůstavitelka při uzavírání darovacích smluv jak nemovitých věcí, tak finančních prostředků byla plně lucidní a věděla, jak se svým majetkem chce naložit, což mělo být pozůstalým respektováno. Dále soud prvního stupně poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 658/18, z něhož vyplývá priorita výkladu nezakládajícího neplatnost smlouvy v soukromém právu a dovodil, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by na straně žalované docházelo k neoprávněným výběrům finančních prostředků z účtu zůstavitelky, tudíž na její straně nevzniklo bezdůvodné obohacení, proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalobci uložena povinnost zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž poukázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5578/2016, dle kterého „Závazkový právní vztah mezi vkladatelem a peněžním ústavem (tzv. vkladový vztah), tj. rovněž smlouva o vedení běžného účtu, vzniká na základě reálné smlouvy o vkladu (§ 778 obč. zák.). .... základním právem vkladatele je nakládat se vkladem ... nakládat s vkladem zahrnuje i změnu v osobě věřitele ve vkladovém vztahu. Vkladatel (věřitel) může svou pohledávku (včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, viz § 524 odst. 2 obč. zák.) postoupit jinému pouze písemnou smlouvou; ta může být úplatná nebo bezúplatná (srov. § 527 odst. 1 obč. zák.). ... Z uvedeného vyplývá, že peněžní prostředky, jež převzal peněžní ústav (vklad), nelze darovat tím způsobem, že vkladatel s úmyslem obdarovat předá vkladní knížku (na jméno) třetí osobě, případně prohlásí, že jí peněžní prostředky (vklad) poskytuje jako dar. Závěr odvolacího soudu, že žalobce platně daroval finanční částky (a to navíc současné i budoucí) na svém běžném účtu žalované již tím, že ústně vyjádřil vůli předmětné peněžní prostředky žalovanému darovat (poskytnout volně k dispozici), kdy žalovaný měl k dispozici přístup do internetového bankovnictví žalobce a jeho prostřednictvím s finančními prostředky žalobce nakládal, ve světle shora uvedených závěrů dovolacího soudu neobstojí“. Podle žalobce tak lze učinit závěr, že pokud se prostředky nacházely na zůstavitelčině bankovním účtu a měly charakter pohledávky za peněžním ústavem, nemohlo dojít k jejich darování, nanejvýš ohledně nich mohla být uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Je přitom bez významu, zda k faktickému zpřístupnění prostředků „obdarovanému“ mělo dojít prostřednictvím internetového bankovnictví či vkladní knížky (viz případy řešené v judikatuře), nebo výběrů učiněných za použití platební karty jako v projednávané věci, takže soud prvního stupně rozhodl v rozporu se závěry Nejvyššího soudu. Podle žalobce k žádnému posunu v judikatuře, jak uvádí soud prvního stupně, nedošlo. Podle soudu prvního stupně mělo dojít k uzavření darovací smlouvy v okamžiku, kdy zůstavitelka svěřila svou platební kartu [jméno FO], respektive žalované, a to s pokynem k provádění výběrů, ale již neuvádí, že by jakákoliv darovací smlouva měla být uzavírána posléze, tedy po výběru prostředků ze zůstavitelčina bankovního účtu. Vzhledem k tomu, že i dle aktuální judikatury nadále platí, že prostředky na bankovním účtu představují závazek peněžního ústavu vůči vkladateli na jejich výplatu při splnění zákonných podmínek, nelze tyto prostředky darovat prohlášením vkladatele, že je poskytuje třetí osobě jako dar. Další skutečností zakládající nemožnost platného darování a výběru prostředků ze zůstavitelčina bankovního účtu je, že zůstavitelka nebyla z titulu svého smluvního vztahu s peněžním ústavem oprávněna předávat jiné osobě svou platební kartu a udělovat jí pokyn k provedení výběru. Platební karta je vydávána na jméno a je nepřenosná. Pokud soud prvního stupně argumentuje tím, že by bylo nadbytečné trvat na formalismech, opomíjí, že žalovaná byla v předmětnou dobu v úzkém kontaktu se svědkem [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, který měl dle pokynů žalované zpracovávat návrhy darovacích smluv ohledně zůstavitelčiných nemovitostí. Tento svědek uvedl, že ve vztahu k prostředkům nacházejícím se na zůstavitelčině bankovním účtu zůstavitelku a žalovanou upozorňoval, že by bylo lepší, kdyby to měly písemně, takže žalovaná měla být na riziko spojené s neuzavřením písemné smlouvy upozorněna, a to dokonce advokátem.

5. Žalobce dále zpochybnil skutková zjištění soudu prvního stupně, když žalovaná začala projevovat náhlý zvýšený zájem o zůstavitelku až v roce 2022, což si žalobce vysvětluje zištnými úmysly žalované, která zneužila výrazně zhoršeného zdravotního stavu zůstavitelky, způsobeného těžkou nemocí, když bez žalobcova vědomí zajistila přípravu návrhu darovacích smluv, týkajících se nemovitostí vlastněných zůstavitelkou a následné uzavření těchto smluv přímo v prostorách Nemocnice [adresa], kde byla zůstavitelka hospitalizována. Odmítá, že vztahy mezi ním a zůstavitelkou před její smrtí, byly narušeny, když soud prvního stupně se nevypořádal s obsahem žalobcovy účastnické výpovědi a výpovědi svědkyně [jméno FO], kterou nijak nehodnotil. Dále zpochybnil věrohodnost výpovědi žalované a svědkyně [jméno FO], kdy žalovaná uvedla, že nezjišťovala zůstatek na bankovním účtu zůstavitelky, avšak současně bylo prokázáno, že ohledně zůstatku byl činěn dotaz. Pokud svědkyně [jméno FO] vypověděla, že byla v době hospitalizace vedena jako kontaktní osoba, jednalo se pouze o přechodný stav v době započetí zůstavitelčiny hospitalizace, kdy v této době byl žalobce v lázních a bezprostředně po svém návratu byl uveden jako kontaktní osoba on. Ani svědek [adresa] nevypovídal pravdu, neboť ve své výpovědi tvrdil, že se mu zůstavitelka zmínila o tom, že byla vybrána celkem částka 70 000 Kč. Nic takového zůstavitelka sdělit nemohla, když tato částka byla vybrána až v den zůstavitelčiny smrti, kdy již nebyla při vědomí. Stejně tak za nepravdivou považuje výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který dle dat uzavření smluv o převodu nemovitostí navštívil zůstavitelku dvakrát, a to 6. 5. 2024 a 12. 5. 2022, avšak k výběru první částky 3 000 Kč došlo dne 6. 5. 2022 v 19:01 hodin v [adresa] a je zřejmé, že pokyn k vybírání prostředků z bankovního účtu mohla zůstavitelka udělit až poté, co mělo dne 6. 5. 2024 (zřejmě správně 2022) proběhnout první setkání svědka se zůstavitelkou za účelem uzavření darovacích smluv. Dle svědkovy výpovědi žalovaná měla vyzvedávat prostředky a následně je použít ke zlepšení stavu nemovitostí. Nemohlo se tak stát při podpisu darovací smlouvy dne 6. 5. 2022, nýbrž výhradně při druhém setkání svědka se zůstavitelkou, k němuž došlo 12. 5. 2022, kdy schůzka s ohledem na zdravotní stav zůstavitelky byla natolik krátká, že zdravotní sestry dokonce čekaly ve dveřích, než tato schůzka skončí a lze si těžko představit, že při setkání, jehož účelem bylo připojit zůstavitelčin podpis na vyhotovení darovací smlouvy a ověřit pravost tohoto podpisu, by si zůstavitelka ve svém zdravotním stavu povídala s žalovanou a [jméno FO] o výběru prostředků, stavu nemovitostí apod. Dále poukazuje na to, že dne 10. 5. 2022 byla do zdravotnické dokumentace zapsána poznámka, že zůstavitelka udává nesnesitelnou bolest, se zavedením kanyly do centrální žíly souhlasí slovně, svědek se však v rámci své výpovědi nikterak o zůstavitelčiných obtížích nezmínil. Řada pochybností zůstává též ohledně jednotlivých výběrů, kdy původně byla vybrána částka 3 000 Kč dle pokynů zůstavitelky, došlo však k přeslechnutí zůstavitelčiných pokynů, kdy měla být vybrána částka 30 000 Kč ve prospěch [jméno FO]. Dále měla zůstavitelka své přání upravit tak, že ve prospěch [jméno FO] má žalovaná vybírat „pokud to jde co nejvíc“. Žalobce se pozastavuje také nad tím, zda by bylo možné uznat za platné darování neurčitého množství prostředků na bankovním účtu na základě údajného zůstavitelčina ústního prohlášení majícího charakter jakéhosi „bianco šeku“.

6. Podle žalobce tak k výběrům prostředků ze zůstavitelčina bankovního účtu nemohlo platně dojít jednak z důvodu absence smlouvy o postoupení pohledávky, a jednak z důvodu, že osobní platební karta je nepřenositelná a jiná osoba tak nemůže za použití platební karty provádět výběry. Prostředky vybrané ze zůstavitelčina bankovního účtu se dostaly do dispozice žalované a představují bezdůvodné obohacení, proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované současně uložil nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že je především nutno vzít v úvahu situaci, za které k darování došlo, kdy zůstavitelka neměla k dispozici internetové bankovnictví, byla hospitalizována, z nemocnice se nemohla vzdálit, aby osobně vybrala peníze z bankomatu a tyto předala své vnučce. Je nesporné, že pokud by byla schopna odejít z nemocnice, vybrat osobně prostřednictvím platební karty peníze ze svého účtu a tyto osobně předat, jednalo by se o platné darování. K námitkám, že zůstavitelka nebyla oprávněna předat svou platební kartu další osobě a dát jí pokyn k výběru, tak nejde o jednání, které by zakládalo neplatnost, ať již ve vztahu mezi majitelem účtu a karty a osobou, které kartu s potřebnými údaji předal dobrovolně, či majitelem účtu a karty a bankou. Ve smluvních ujednáních mezi peněžním ústavem a vkladatelem nenajdeme ujednání, že by výběr z účtu učiněný platební kartou z bankomatu osobou odlišnou od majitele účtu byl neplatným právním jednáním. Dále poukázala na trestně-právní úpravu, kdy v rámci náhrady škody při spáchání trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 trestního zákona je odsouzený povinen nahradit škodu nikoliv peněžnímu ústavu, ale přímo majiteli účtu, ze kterého byly takto neoprávněně vybrané prostředky odčerpány (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1122/2016). Pokud žalobce odmítá, že by vztah mezi ním a jeho matkou (zůstavitelkou) byl nějakým způsobem narušen, žalovaná odkazuje na připojený policejní spis sp. zn. KRPP-78864/TČ-2022, kdy 3 dny po úmrtí zůstavitelky se žalobce dotazoval na její zdravotní stav a způsobilost uzavřít darovací smlouvy a zjevně i prostřednictvím případného trestního řízení se snažil dosáhnout zpochybnění darování nemovitostí svou matkou své dceři. Ze zdravotní dokumentace zůstavitelky vyplývá, že dne 17. 5. 2022 bylo vědomí pacientky sice zhoršené, ale orientace byla normální. Zůstavitelka měla se svou vnučkou [jméno FO] velmi dobrý vztah, proto jí také při hospitalizaci uvedla jako kontaktní osobu. Žalobce se nechal v nemocnici zapsat jako kontaktní osoba sám ze své vůle poté, co matku navštívil v nemocnici. Svědek [adresa] byl v letitém kontaktu se zůstavitelkou, byli přátelé, pokud ve svých výpovědích uvedl nějaké nepřesnosti, je nutno vzít v úvahu, že jde o člověka ve věku 80 let. Pokud žalobce zpochybňuje výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (co mohl či nemohl slyšet při jednání mezi zůstavitelkou, žalovanou a [jméno FO]), jde ryze o spekulace. Ve výpovědi žalované [jméno FO], svědka [adresa] a svědka JUDr. [jméno FO] nejsou žádné zásadní rozpory, a to i za situace, kdy vypovídali k věci po dvou letech od události. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumentaci obou stran, dokazování po poskytnutí poučení dle § 118a o. s. ř. v níže uvedeném rozsahu doplnil, včetně sdělení obsahu protokolu o jednání před soudem prvního stupně, při němž byl proveden výslech svědkyně [jméno FO], což učinil s ohledem na odvolací námitku žalobce, že se soud prvního stupně s tímto důkazem nevypořádal, a poté po zhodnocení všech důkazů odvolání žalobce neshledal důvodné.

9. Jak správně uvedl soud prvního stupně, kromě darování věci zapsané do veřejného seznamu je podle § 2057 odst. 2 o. z. u darovací smlouvy vyžadována písemná forma tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar, takže písemná forma se nevyžaduje u darování movité věci, kdy k uzavření darovací smlouvy dochází reálně, tj. projevem vůle dárce a obdarovaného spojeným s odevzdáním a převzetím předmětu darování, přičemž převzetím věci se míní faktické, tj. fyzické (hmotné) uchopení předávané věci.

10. V projednávané věci matka žalobce (zůstavitelka) finanční prostředky své vnučce [jméno FO] osobně nepředala, proto odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně ve shodě s názorem žalobce dospěl k závěru, že k platnému uzavření darovací smlouvy nedošlo, neboť má-li předmětem darování být finanční hotovost, nelze za předání finanční hotovosti považovat předání platební karty (se sdělením PIN) za účelem výběru finanční hotovosti z účtu u peněžního ústavu, neboť platební karta slouží majiteli účtu (případně osobám majícím se souhlasem majitele účtu dispoziční oprávnění k účtu) k realizaci práv spojených s pohledávkou majitele účtu vůči peněžnímu ústavu. Peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu totiž nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu a oprávnění majitele účtu, jakož i osob majících k účtu dispoziční oprávnění, spočívá v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu u peněžního ústavu, představuje proto pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1036/2020 ze dne 22. 9. 2020).

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5578/2016, na který v odvolání poukázal žalobce, „závazkový právní vztah mezi vkladatelem a peněžním ústavem (tzv. vkladový vztah), tj. rovněž smlouva o vedení běžného účtu, vzniká na základě reálné smlouvy o vkladu (§ 778 obč. zák.), základním právem vkladatele je nakládat se vkladem a nakládat s vkladem zahrnuje i změnu v osobě věřitele ve vkladovém vztahu. Vkladatel (věřitel) tak může svou pohledávku (včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, viz § 524 odst. 2 obč. zák.) postoupit jinému pouze písemnou smlouvou; ta může být úplatná nebo bezúplatná (srov. § 527 odst. 1 obč. zák.). Z uvedeného vyplývá, že peněžní prostředky, jež převzal peněžní ústav (vklad), nelze darovat tím způsobem, že vkladatel s úmyslem obdarovat předá vkladní knížku (na jméno) třetí osobě, případně prohlásí, že jí peněžní prostředky (vklad) poskytuje jako dar. Závěr odvolacího soudu, že žalobce platně daroval finanční částky (a to navíc současné i budoucí) na svém běžném účtu žalovanému již tím, že ústně vyjádřil vůli předmětné peněžní prostředky žalovanému darovat (poskytnout volně k dispozici), kdy žalovaný měl k dispozici přístup do internetového bankovnictví žalobce a jeho prostřednictvím s finančními prostředky žalobce nakládal, ve světle shora uvedených závěrů dovolacího soudu neobstojí“. Tato judikatura, vztahující se k předchozí právní úpravě, je sice přiměřeně použitelná i v poměrech současné právní úpravy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (také jen „o. z.“), ale jelikož podle současné právní úpravy smlouva o postoupení pohledávky nemá zákonem obligatorně stanovenou písemnou formu, odvolací soud se zabýval také otázkou, zda nedošlo k platnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi zůstavitelkou a žalovanou (případně vnučkou zůstavitelky) v ústní formě, proto se zabýval i tím, zda postoupení pohledávky nebylo v souladu s ustanovením § 1881 o. z. vyloučeno ujednáním peněžního ústavu a zůstavitelky jako majitelky účtu ve smlouvě o vedení účtu. Následně žalobce po tomto poučení odvolacího soudu navrhl provedení důkazu smlouvou uzavřenou zůstavitelkou s peněžním ústavem.

12. Z žádosti o založení osobního účtu, kterou podala paní zůstavitelka [jméno FO] u ČSOB, a. s., dne 20. 5. 2014, vyplývá, že žadatelka potvrdila svou vědomost a souhlas s tím, že může k jednorázovému konkrétnímu úkonu při nakládání s peněžními prostředky na účtu nebo při nakládání s účtem zmocnit třetí osobu formou udělení speciální plné moci s úředně ověřeným podpisem. Z Předsmluvní informace a obchodních podmínek účinných ke dni, kdy byla paní [jméno FO] poskytnuta platební karta žalované a následně provedeny výběry hotovosti, jejíž vydání je předmětem řízení, vyplývá, že jiná osoba než majitel účtu může nakládat s účtem pouze na základě zákonného zmocnění nebo zvláštní plné moci udělené majitelem účtu, ve které je výslovně vymezeno konkrétní právní jednání při nakládání s účtem (část B Podmínky, oddíl I. Zřízení, vedení a zrušení účtu, bod 17), majitel účtu může k nakládání s peněžními prostředky na účtu zmocnit jinou osobu, disponenta, přičemž zmocnění může být uděleno k některým v ujednání blíže specifikovaným způsobů nakládání s peněžními prostředky na účtu nebo v jejich kombinaci a banka může požadovat, aby zmocnění bylo uděleno prostřednictvím stanoveného formuláře (část B Podmínky, oddíl I. Zřízení, vedení a zrušení účtu, bod 19), bez předchozího výslovného písemného souhlasu ČSOB není majitel účtu oprávněn postoupit ani zastavit své pohledávky za ČSOB vzniklé na základě rámcové smlouvy, ani převést na jiného práva z takové smlouvy či takovou smlouvu jinému postoupit (část B Obchodních podmínek, bod 49), majitel účtu nese ztrátu ve sjednaném rozsahu z neautorizované platební transakce způsobené použitím ztraceného/odcizeného platebního prostředku nebo zneužitím vyjma případů, kdy majitel účtu/disponent nejednal podvodně a ztrátu/odcizení/zneužití platebního prostředku nemohl zjistit před provedením neautorizované transakce, nebo ztráta/odcizení/zneužití platebního prostředku byla způsobena jednáním banky a v plné výši nese ztrátu pokud k ní došlo v důsledku podvodného jednání majitele účtu/disponenta, nebo tím, že majitele účtu/disponent úmyslně či z hrubé nedbalosti porušili povinnost používat platební prostředek v souladu se smlouvou, chránit jej (jeho bezpečnostní prvky) před ztrátou/odcizením/zneužitím a případnou ztrátu/odcizení/zneužití platebního prostředku bez zbytečného odkladu oznámit bance (část B Podmínky, oddíl III. Platební styk, bod 23). Dle čl. II bod 3 Obchodních podmínek pro platební karty, účinných ke dni provedení výše uvedených výběrů z účtu zůstavitelky, platební karta je poskytnuta výhradně na jméno držitele a je nepřenosná.

13. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že v projednávané věci nedošlo ani k platnému postoupení pohledávky z účtu zůstavitelky mezi zůstavitelkou a její vnučkou či žalovanou, když k tomu nebyl v souladu s uzavřenou smlouvou udělen bankou souhlas, a předchůdkyně žalobce také porušila smluvní ujednání s peněžním ústavem i tím, že poskytla platební kartu třetí osobě, nicméně odvolací soud po zvážení všech skutečností přesto žalobu neshledal důvodnou.

14. Žalobce je jediným dědicem zůstavitelky [jméno FO] (viz usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 9. 2022, č. j. 12 D 461/2022-52) a jako univerzální dědic vstoupil do práv zůstavitelky, přičemž dle § 579 odst. 1 o. z. platí, že způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu, což je v projednávané věci právě případ zůstavitelky, potažmo žalobce jako jejího univerzálního dědice.

15. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že to byla právě zůstavitelka jako majitelka účtu, která porušila smluvní ujednání s peněžním ústavem, a pokud tím došlo k neoprávněnému vyplacení peněžních prostředků z účtu zůstavitelky žalované, byla to zůstavitelka, kdo tento stav vědomě způsobil. Z provedeného dokazování vyplynulo, že bylo vůlí zůstavitelky umožnit třetí osobě výběr finanční hotovosti z jejího účtu, za tím účelem svoji platební kartu žalované poskytla, když ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, i odvolací soud má za prokázané, že vůlí zůstavitelky bylo finanční prostředky darovat své vnučce [jméno FO].

16. O tom, že se jednalo o skutečnou vůli zůstavitelky paní [jméno FO], svědčí provedené důkazy, zejména svědecká výpověď [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO]. [adresa] byl dlouhodobý přítel paní [jméno FO], s kterou se znal od dětství, zůstavitelka se mu svěřila, že měla v úmyslu finanční prostředky darovat své vnučce. I pokud byly ve výpovědi tohoto svědka určité rozpory, lze je přičíst jeho věku (svědek narozen r. 1944) a časovému odstupu od doby, kdy se svědek s zůstavitelkou setkal (zhruba 2 roky). Navíc tento svědek na výsledku sporu nemá žádný osobní zájem. Stejně tak žádný osobní zájem na výsledku sporu nemá ani svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který ve své výpovědi též potvrdil úmysl zůstavitelky darovat finanční prostředky své vnučce, jež měly být použity na opravu nemovitostí, které zůstavitelka krátce před svou smrtí své vnučce darovala a svědek [tituly před jménem] [jméno FO] smlouvy týkající se darování nemovitostí vyhotovoval. Právě skutečnost, že zůstavitelka darovala své vnučce veškeré nemovité věci, podporuje také závěr, že zůstavitelka hodlala vnučce darovat i finanční prostředky na investice do těchto nemovitostí.

17. Na tomto závěru nic nemění ani výpověď svědkyně [jméno FO], současné manželky žalobce, která ve výpovědi před soudem prvního stupně uvedla, že žalobce se o zůstavitelku staral, společně ji navštěvovali od roku 2012, kdy se svědkyně s žalobcem poznala. Zejména po smrti otce žalobce poskytoval zůstavitelce veškerý servis, který jí dříve zajišťoval její manžel. V roce 2021 byla svědkyně v dlouhodobé pracovní neschopnosti, následně byla na dvou operacích, proto byl styk se zůstavitelkou omezený. Žalobce za matkou jezdil, vozil jí nákupy apod., nic nenasvědčovala tomu, že by se jejich vztahy zhoršily. Byla překvapena, že dcera [adresa] uvedla, že měli špatné vztahy. Poslední společná návštěva byla o Velikonocích 2022, neví, proč zaujala takovýto postoj. Poté, kdy zůstavitelka zemřela, jí žalobce sdělil, že má domluveno s žalovanou, že mu předá kartu a peníze, to však následně žalovaná odmítla. Vše se řešilo na policii.

18. Odvolací soud tak sice akceptoval námitku žalobce, že soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozhodnutí s výpovědí svědkyně [jméno FO] nevypořádal, ale zjevně se tak stalo proto, že zjištění učiněná z tohoto důkazu nebyla pro rozhodnutí soudu významná, neboť svědkyně se pouze obecně vyjadřovala ke vztahu žalobce s jeho matkou, ale sama událostí před smrtí zůstavitelky, kdy došlo k převodu nemovitých věcí zůstavitelkou na vnučku i k jednání o výběru peněz z účtu zůstavitelky, přítomna nebyla a konečně je také podstatné, že žalobce netvrdil, že by zůstavitelka s ohledem na svůj zdravotní stav nebyla způsobilá k právnímu jednání.

19. Jak již bylo řečeno, byla to zůstavitelka, kdo porušil ujednání s bankou a umožnil neoprávněný výběr hotovosti z účtu zůstavitelky třetí osobou, takže neplatnosti tohoto právního jednání by se zůstavitelka nemohla dle § 579 odst. 1 o. z dovolávat, tudíž nemůže tak činit ani žalobce jako její univerzální nástupce, neboť ten vstoupil do práv zůstavitelky, a navíc odvolací soud dospěl k závěru, že v důsledku uvedeného neplatného právního jednání ani došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, případně vnučky zůstavitelky [jméno FO] ve smyslu § 2991 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Jak vyplývá z dikce tohoto ustanovení, zákon totiž za bezdůvodné obohacení, jež musí být ochuzenému vydáno, nepovažuje automaticky jakékoliv plnění získané bez právního důvodu (včetně plnění získaného na základě neplatného právního jednání), ale jako korektiv stanoví podmínku, že se musí jednat o obohacení získané na úkor ochuzeného bez spravedlivého důvodu, a právě tato podmínka pro vydání bezdůvodného obohacení v projednávané věci naplněna nebyla, když provedenými důkazy bylo prokázáno, že přáním zůstavitelky, tj. její skutečnou vůlí bylo, aby hotovost vyzvednutou z jejího účtu obdržela vnučka [adresa], což se také stalo.

21. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, byť tak učinil částečně z jiného právního důvodu než soud prvního stupně.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované byla přiznána i plná náhrada nákladů odvolacího řízení, které spočívají v nákladech na zastoupení, a to v mimosmluvní odměně zástupce v plné výši za 3 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a zastoupení při jednáních odvolacího soudu dne 2. 7. 2025 a 30. 7. 2025) po 3 900 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále mimosmluvní odměna v poloviční výši za sepis odvolání proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 2. 2025, č. j. 9 C 12/2024-185 (proti výroku o nákladech řízení), tj. odměna ve výši 750 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, kdy odměna počítána z tarifní hodnoty odpovídající nákladům řízení, 4 režijní paušály po 300 Kč (dle výslovného návrhu zástupce žalované) dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, cestovné dvakrát po 700,70 Kč automobilem Mitsubishi GK111, RZ: [SPZ], na trase [adresa] a zpět [při ujeté vzdálenosti 84 km, při sazbě základní náhrady 5,80 Kč za každý ujetý km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě benzinu 95 oktanů 7,1 litru na 100 km, zjištěné z technického průkazu vozidla a při ceně paliva 35,80 Kč za 1 litr dle § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb.], náhradě za ztrátu času stráveného cestou k jednáním soudu a zpět dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, ve znění nařízení vlády č. 258/2024 Sb. ve výši 1 200 kč (8 x 150 Kč) a náklady také tvoří částka 3 412,80 Kč odpovídající 21% sazbě DPH. Náklady odvolacího řízení tedy celkem činí částku 19 664,20 Kč.