61 Co 122/2024 - 1264

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobců: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/2], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/1], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o vydání náhradních pozemků o odvoláních žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 11. 1. 2024, č. j. 4 C 44/2020-765, ve znění usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 28. 3. 2024, č. j. 4 C 44/2020-872, a proti doplňujícímu usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 6. 6. 2024, č. j. 4 C 44/2020-944 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II ohledně pozemku č. p. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] u [Anonymizováno] ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II ohledně pozemků č. p. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], ohledně pozemků č. p. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a ohledně pozemků č. p. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a dále ve výroku III a ve výroku o nákladech státu v doplňujícím usnesení ruší a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení a ve zbývající části výroku II se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

Odůvodnění

Okresní soud Plzeň-sever rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, č. j. 4 C 44/2020–765, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 3. 2024, č. j. 4 C 44/2020–872, zastavil řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) ve vztahu k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (výrok I), dále nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci a), b), c) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] oba dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] oba dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] oba dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [právnická osoba] u [adresa] dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [právnická osoba] u [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] oba dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dle geometrického plánu č. [hodnota]–[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to v případě žalobce a) ke spoluvlastnickému podílu ideální jedné poloviny vzhledem k celku a v případě žalobců b) a c) ke spoluvlastnickému podílu ideální jedné čtvrtiny vzhledem k celku u každého z nich (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 1 725 005 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců (výrok III). K pokynu odvolacího soudu rozhodl dále Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 6. 6. 2024, č. j. 4 C 44/2020–944, o doplnění shora uvedeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever na nákladech placených státem částku 3 820 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Proti výše uvedenému rozsudku a rovněž proti doplňujícímu usnesení podala si žalovaná včasná odvolání, jelikož s rozhodnutími soudu prvního stupně nesouhlasí. Rozsudek soudu prvního stupně žalovaná napadla pouze v jeho výrocích II a III, kterými bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o převodu náhradních pozemků a o náhradě nákladu řízení. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně o částečném zastavení řízení zůstal odvoláním žalované nedotčen, a tudíž nebyl ani odvolacím soudem přezkoumáván. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v jeho výrocích II a III žalovaná podala z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), d, e) a g) o. s. ř., neboť dle ní je řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc rovněž nesprávně právně posoudil. Dle žalované je napadený rozsudek soudu prvního stupně nezákonný, nepřezkoumatelný a nesprávný. Konkrétně žalovaná namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil skutečný charakter odňatých a nevydaných pozemků a otázku možné aplikace srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále také jen oceňovací vyhláška), respektive celkovou výši restitučního nároku žalobců, pokud vyšel v plném rozsahu z posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále také jen znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]), neboť dle žalované by měl celkový restituční nárok žalobců činit správně jen částku 2 196 604 Kč, jak byl oceněn posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále také jen znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO]), a s ohledem na to došlo dle žalované vydáním všech náhradních pozemků uvedených v napadeném rozsudku k přečerpání restitučního nároku žalobců, neboť ten byl již podle evidence žalované uspokojen do celkové výše 1 347 666,12 Kč. Žalovaná následně podrobně argumentovala pro svůj závěr, že znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] není správný, a to zejména pro to, že znalkyní byla při vypracování znaleckého posudku použita územně plánovací dokumentace, která byla ještě před převodem pozemků na stát s účinností od 1. 1. 1959 zrušena. S touto námitkou žalované se však dle jejího názoru soud prvního stupně řádně nevypořádal a nezohlednil, že k faktické zástavbě nevydaných pozemků došlo až po jejich přechodu na stát na základě pozdější platné územně plánovací dokumentace a že nevydané pozemky nebyly odnímány za účelem konkrétní výstavby. Správný dle žalované není ani závěr znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] o nenaplnění podmínek pro aplikaci srážek dle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky, přičemž pro tento svůj závěr opětovně podrobně argumentovala. Soud prvního stupně s nesprávným postupem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v této otázce souhlasil, ačkoliv žalovaná předložila řadu důkazů svědčících o nutnosti aplikace srážek, a to zejména ve vztahu k aplikaci srážky za nemožnost napojení na vodovod a kanalizaci. Soud prvního stupně také přes předložení důkazu sdělením [právnická osoba] ohledně (ne)možnosti napojení nevydaných pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] na vodovod a kanalizaci nepřistoupil ke zpracování revizního znaleckého posudku, neboť uzavřel, že i v případě aplikace srážek odpovídajících tomuto sdělení mají žalobci dostatečný restituční nárok na vydání náhradních pozemků, ovšem nevypořádal se s námitkou žalované ohledně nekonzistentního a nesprávného postupu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná tedy na rozdíl od soudu prvního stupně považuje znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] i v tomto kontextu za nesprávný a neúplný. Pokud se soud prvního stupně dle žalované náležitě s námitkami žalované stran aplikace srážek nevypořádal, je napadený rozsudek soudu prvního stupně v tomto ohledu rovněž nepřezkoumatelný. Podrobněji se dále žalovaná vyjádřila k otázce ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [adresa], kdy uzavřela, že dle ní bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že existovala relevantní územně plánovací dokumentace - podrobný územní plán pro výstavbu sídliště na [Anonymizováno], která je z hlediska časového a faktického více odpovídající než plány z třicátých let minulého století, z nichž vycházela při ocenění znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Na podkladě podrobného územního plánu pro výstavbu sídliště na [Anonymizováno] byla vydána řada územních rozhodnutí pro výstavbu bytových domů v k. ú. [adresa], přičemž současná zástavba se v podstatných rysech shoduje se zástavbou plánovanou v tomto plánu, kdy se jedná o zástavbu bytovými domy a nikoli rodinnými domky v zahradách, jak bylo dříve plánováno, což ostatně potvrdila i znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle názoru žalované je tak na místě ocenit restituční nárok žalobců za nevydané pozemky v k. ú. [adresa] právě dle podrobného územního plánu pro výstavbu sídliště na [Anonymizováno], jak to učinil znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dále žalovaná k nevydané výměře pozemku pozemkového katastru č. [hodnota] v k. ú. [adresa] namítla, že přes rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, která se týkala možnosti vydání opravného usnesení dle § 70 správního řádu, je pro posouzení této věci podstatné nesporné zjištění, že k pochybení a přehlédnutí rozhodnutí z roku 1997 došlo a že rozhodnutími žalované bylo rozhodováno autoritativně toliko o vlastnictví oprávněné osoby v tom směru, že oprávněné osoby vlastníky nárokovaných nemovitostí nejsou. Soud prvního stupně si tak sám dle žalované mohl jako předběžnou otázku posoudit skutečnou výši (hodnotu) restitučního nároku, což však neučinil a nesprávně vycházel pouze z toho, že vadu rozhodnutí pozemkového úřadu nelze zhojit vydáním opravného usnesení dle § 70 správního řádu. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, pak žalovaná namítla, že aplikace advokátního tarifu by neměla být mechanická, a naopak by vždy mělo dojít k přezkumu konkrétních okolností umožňujících případný odklon. Částka odměny za zastoupení advokátem určená dle advokátního tarifu také nesmí být zcela nepřiměřená časové a věcné náročnosti sporu a jeho okolnostem. Dle žalované ale přiznaná náhrada nákladů řízení žalobcům v celkové výši 1 725 005 Kč je nepřiměřená a neodpovídá zásadám uvedeným v judikatuře Nejvyššího soudu, respektive Ústavního soudu. Žalovaná dále svoji argumentaci stran nepřiměřené výše přiznané náhrady nákladů řízení s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu rozvinula. Dále se žalovaná vyjádřila také k možnosti aplikace § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, k možnosti určení náhrady nákladů řízení jednou v plné výši a k možnosti užití vlastní úvahy soudu ve vztahu k určení přiměřené výše náhrady nákladů řízení. Žalovaná dále poukázala na možnost aplikace moderačního práva soudu a také namítla, že soud prvního stupně nesprávně určil míru úspěchu účastníků řízení ve věci, pokud náležitě nezohlednil částečná zpětvzetí žaloby provedená žalobci v průběhu řízení, u nichž adekvátně nezhodnotil důvody zpětvzetí žaloby. Dále žalovaná vznesla námitky rovněž k určitým úkonům právní služby, za které soud prvního stupně žalobcům náhradu nákladů řízení přiznal. V případě odvolání proti doplňujícímu usnesení Okresního soudu Plzeň-sever, respektive jím doplněnému výroku o povinnosti žalované nahradit náklady řízení placené státem, žalovaná namítla, že soud prvního stupně tuto otázku neposoudil správně po právní stránce, jelikož uložil účastníku – státu povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení taktéž státu, byť jiné organizační složce. Uložení povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení stejnému subjektu, tedy státu, dle žalované možné není, jelikož by takové rozhodnutí o uložení povinnosti plnit sám sobě nebylo materiálně vykonatelné. Vedle toho žalovaná nesouhlasila s tím, že by jí povinnost k náhradě nákladů řízení měla být uložena s ohledem na procesní úspěch žalobců ve věci, jelikož plný procesní úspěch žalobců ve věci sporuje. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a doplňují usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 6. 6. 2024, č. j. 4 C 44/2020-944, změnil tak, že se žalované povinnost zaplatit České republice částku 3 820 Kč na nákladech řízení placených státem neukládá. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedli, že se plně ztotožňují s rozsudkem soudu prvního stupně, včetně jeho opravného usnesení, považují jej za správný a úplný a odvolání žalované proti výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně za účelové a nesprávné. Žalobci poukázali na to, že žalovaná v paralelních řízeních, které vede s žalobci u jiných soudů, jakož i v obdobných řízeních, která vede s ostatními oprávněnými osobami, které společně se žalobci mají veden u žalované restituční nárok ke shodným odňatým pozemkům v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa], uvádí ve svých odvoláních stále stejné důvody a tvrdí stále stejné skutečnosti, ačkoli v obdobných řízeních byly soudy v již pravomocných rozhodnutích sděleny právní názory a bylo rozhodnuto o převodu náhradních pozemků do spoluvlastnictví žalobců jako náhrady podle zákona o půdě. Dle žalobců žalovaná i při znalosti právních názorů soudů, včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, stále účelově setrvává na svém tvrzení o správnosti znaleckého posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] a o správnosti jeho ocenění odňatých a nevydaných pozemků žalobcům. Na rozdíl od žalované jsou ale žalobci přesvědčeni o správnosti posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], po provedeném přecenění pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] z její strany, a to v celkové výši restitučního nároku žalobců 8 295 481 Kč. Soud prvního stupně tedy dle žalobců zcela správně vyšel z tohoto znaleckého posudku, kdy svůj závěr ohledně jeho správnosti opřel i o pravomocná rozhodnutí soudů vydaná v paralelních a obdobných řízeních vedených mezi žalovanou a oprávněnými osobami. Zde žalobci na podporu svého závěru odkázali na řadu rozhodnutí obecných soudů i Ústavního soudu. Dále žalobci poukázali na to, že znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] ohledně určení hodnoty stejných nevydaných pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] ve stejném časovém období vyhotovil pro jiné soudní řízení v obdobné právní záležitosti vedené mezi oprávněnou osobou, paní [jméno FO], se žalovanou znalecký posudek, kterým určil celkovou hodnotu nevydaných pozemků na částku 6 061 230,23 Kč, ovšem dodatkem tohoto znaleckého posudku navýšil celkovou hodnotu nevydaných pozemků na částku 12 146 697,33 Kč, zatímco ve znaleckém posudku vypracovaném ve věci žalobců celkovou cenu shodných nevydaných pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] určil jen na částku 6 043 469 Kč. I z důvodu neustálé změny způsobu ocenění nevydaných pozemků znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] a tím i změny celkové hodnoty nevydaných pozemků je nutné dle žalobců považovat znalecký posudek předložený žalovanou v této věci za chybný. Na rozdíl od žalované mají tedy žalobci za to, že soud prvního stupně správně posoudil otázku skutečného charakteru žalobcům odňatých pozemků a také otázku možné aplikace srážek dle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky, kdy ve vztahu k možnosti aplikace srážek správně uzavřel, že pro jejich aplikaci podmínky dány nebyly. Tuto svoji argumentaci opět žalobci podpořili odkazem na řadu rozhodnutí obecných soudů i Ústavního soudu. V případě namítaného nesprávného ocenění odňatých pozemků v k. ú. [adresa] opět žalobci setrvali na tom, že znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] je i v této otázce správný. Pokud jde o nevydanou výměru pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], i zde dle žalobců soud prvního stupně vycházel správně z pravomocných rozhodnutí žalované a z ocenění tohoto pozemku uvedeného v posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], a to i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem bylo rozhodnuto ve správním soudnictví ohledně možné opravy výroku rozhodnutí pozemkového úřadu. Soud prvního stupně tedy dle žalobců rozhodnutí Nejvyššího správního soudu správně respektoval a respektoval pravomocná rozhodnutí ohledně tohoto pozemku vydaná žalovanou, nebyl tedy povinen si tuto skutečnost posuzovat sám jako předběžnou otázku, jak nyní tvrdí žalovaná. Za správný považovali žalobci rovněž výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Ve vztahu k odvolání žalované proti doplněnému výroku o náhradě nákladů řízení placených státem žalobci uvedli, že dle nich nejsou námitky žalované správné, jsou však ochotni v zájmu urychleného rozhodnutí ve věci náklady řízení placené státem v tomto sporu uhradit vlastním nákladem. Žalobci tedy navrhli, aby odvolací soud odvolání žalované zamítl a rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadených výrocích jako věcně správný potvrdil a přiznal jim právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na podkladě včasných odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích II a III a v doplněném výroku o náhradě nákladů řízení placených státem, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle § 212 a násl o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobců k nim, a poté co ve věci konal dne 11. 9. 2024 jednání, při kterém dokazování doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalované je jen zčásti důvodné. V posuzované věci rozhodoval soud prvního stupně o žalobě, kterou se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví České republiky k uspokojení jejich restitučního nároku podle zákona o půdě, neboť měli za to, že veškeré judikaturní předpoklady pro možnost uplatnění takové žaloby jsou splněny. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobci vícekrát disponovali žalobou ve smyslu jejího částečného zpětvzetí a změny, kdy soud prvního stupně na podkladě těchto dispozic se žalobou vždy rozhodl buď o částečném zastavení řízení anebo o připuštění změny žaloby. Nakonec tedy rozhodoval soud prvního stupně o vydání těch náhradních pozemků, které jsou uvedeny ve výrocích I a II napadeného rozsudku, kdy ve výroku I svého rozsudku řízení s ohledem na další částečné zpětvzetí žaloby ještě zčásti, nyní již také pravomocně, zastavil ve vztahu k pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Ve výroku II svého rozsudku soud prvního stupně rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu náhradních pozemků v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno], [právnická osoba] u [adresa] a [adresa], neboť po obsáhle provedeném dokazování výslechem svědka [jméno FO], místním šetřením, listinnými důkazy a znaleckými posudky, zejména znalců [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO], které rovněž vyslechl, a po zhodnocení provedených důkazů dle § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že právním předchůdcům žalobců odňaté a následně nevydané pozemky či jejich části byly žalovanou, respektive původně [právnická osoba], nesprávně oceněny a restituční nárok žalobců je tak evidován v nesprávné (několikanásobně) nižší výši. Správně bylo přitom dle soudu prvního stupně provedeno ocenění odňatých a následně nevydaných pozemků a jejich částí znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a nikoli znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] předloženým žalovanou. Jedinou otázkou, která mohla být dle soudu prvního stupně vyřešena jinak než ve znaleckém posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], byla otázka srážek podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky v souvislosti s možností napojení na kanalizaci a vodovod některých pozemků v k. ú. [adresa]. Soud prvního stupně však uzavřel, že i v případě, pokud by námitce žalované stran nutnosti provést takovou srážku přisvědčil, byl by restituční nárok žalobců dostatečný pro vydání náhradních pozemků, které v tomto řízení nárokovali, tudíž neshledal důvodným požadavek žalované na vypracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. S ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku dospěl dále k závěru, že veškeré judikaturní předpoklady pro možnost uplatnění žaloby na vydání konkrétních náhradních pozemků k uspokojení restitučního nároku ze strany žalobců byly splněny, přičemž ty pozemky, jejichž vydání se nakonec žalobci v tomto řízení domáhali jako pozemků náhradních, shledal současně za vhodné k vydání, neboť zde neshledal ani zákonné a ani jiné judikaturou vymezené důvody, které by je jako náhradní pozemky vylučovaly. Žalobě žalobců proto ve výroku II vyhověl s tím, že v případě ocenění náhradních pozemků vyšel z nesporných tvrzení účastníků ohledně hodnoty těchto náhradních pozemků, a uzavřel, že takto vydanými náhradními pozemky bude uspokojen restituční nárok žalobců v celkové výši 3 389 339,80 Kč, a to ve vztahu k žalobci a) jednou polovinou této částky a ve vztahu k žalobcům b) a c) u každého z nich jednou čtvrtinou této částky. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce považoval ve sporu za plně úspěšné, a s ohledem na výši uspokojeného restitučního nároku převodem náhradních pozemků vypočetl náhradu nákladů řízení žalobců na celkovou částku 1 725 005 Kč, kterou uložil žalované za povinnost zaplatit žalobcům jako společně a nerozdílně oprávněným. S ohledem na výsledek sporu dále podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované doplněným výrokem povinnost zaplatit České republice náklady řízení placené státem v tomto řízení v částce 3 820 Kč. Odvolací soud předesílá, že zde neshledal pochybení soudu prvního stupně v rámci jeho postupu v daném řízení a při provádění dokazování, a až na níže uvedené výjimky dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí, provedené důkazy řádně zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž může při svém rozhodování vycházet rovněž odvolací soud. Rozhodnutí soudu prvního stupně také nepovažuje za nepřezkoumatelné. Předně soud prvního stupně, a o tom ostatně mezi účastníky není ani sporu, správně uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu zákona o půdě v takovém postavení, že jsou oprávněny domáhat se uspokojení restitučního nároku převodem náhradních pozemků, a správně se také vypořádal s námitkou žalované ohledně promlčení žalobci uplatněného nároku. Dále soud prvního stupně také správně uzavřel, že s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku právních předchůdců žalobců a žalobců samotných žalovaná znemožnila uspokojení jejich restitučního nároku zákonem předvídanou cestou, tedy účastí ve veřejných nabídkách (§ 11a zákona o půdě), pročež žalobci, kteří se přecenění restitučního nároku aktivně ale neúspěšně domáhali, byli oprávněni uplatnit žalobu na vydání konkrétních náhradních pozemků. V podrobnostech k naplnění judikaturních předpokladů pro uplatnění této žaloby odkazuje odvolací soud na podrobné a správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které v této otázce odpovídá nejen judikatuře Nejvyššího soudu, podle které k uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek lze přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované a dříve jejího předchůdce kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020), kdy jako liknavý, ba až svévolný lze podle rozhodovací praxe považovat i takový postup, jímž stát bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020), a kdy pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020), ale i závěrům rozhodnutí jiných obecných soudů, které ve věci stejných žalobců o vydání náhradních pozemků již rozhodovaly, od nichž neměl soud prvního stupně a nemá ani odvolací soud důvod se odchylovat. Není tedy nutné se k této otázce ze strany odvolacího soudu dále podrobněji vyjadřovat, snad jen s tím připomenutím, že i podle znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] předloženého žalovanou v průběhu řízení bylo původní ocenění restitučního nároku žalobců či jejich právních předchůdců nesprávné. Ani v průběhu tohoto řízení žalovaná neuznala za správné ocenění restitučního nároku namítaného žalobci, a tedy žalobci cestou veřejných nabídek nemohli jimi namítaný restituční nárok ani nyní zcela uspokojit, kdy s ohledem na značný rozdíl mezi oceněním restitučního nároku žalovanou a oceněním namítaným žalobci nedosáhli by v rámci veřejných nabídek při uplatnění restitučního nároku ve výši evidované žalovanou uspokojení svého nároku pozemky v odpovídající kvalitě, a tudíž po nich nelze spravedlivě požadovat ani to, aby se ve veřejných nabídkách pokusili o uspokojení alespoň nesporné výše jejich restitučního nároku. Soud prvního stupně dále správně posuzoval výši restitučního nároku žalobců jako předběžnou otázku a správně hodnotil také oba znalecké posudky předložené žalobci a žalovanou, které byly za tím účelem znalci vypracovány (znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř., a tedy soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy). Dle názoru odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, který také řádně odůvodnil, že je třeba v případě ocenění právním předchůdcům žalobců odňatých a následně nevydaných pozemků či jejich částí vyjít (převážně) ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], jelikož právem tento znalecký posudek považoval za úplný, logický, přesvědčivý a souladný s ostatními provedenými důkazy, a to na rozdíl od znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], z něhož tudíž nevycházel. Rovněž dle odvolacího soudu je to znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která lépe zohlednila pro věc významné skutečnosti a která dospěla ke správnému závěru, že na převážnou většinu právním předchůdcům žalobců odňatých a následně nevydaných pozemků je třeba pohlížet jako na pozemky stavební a jako takové je také ocenit částkou 250 Kč/m2. Ani v tomto případě nemohl odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, přehlédnout, že ve věci týchž žalobců a téže žalované se otázkou ocenění odňatých a nevydaných pozemků zabývaly již jiné soudy se stejným závěrem ohledně výše restitučního nároku žalobců vycházejícího ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], a tedy i z pohledu § 13 o. z. nebyl zde důvod se od těchto závěrů odchylovat, pokud zde nevyvstaly nové skutečnosti, které by takové odchýlení odůvodňovaly. V případě posouzení charakteru odňatých a následně nevydaných pozemků či jejich částí jako pozemků stavebních odvolací soud důvod pro takové odchýlení neshledal, jelikož závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] odpovídají zjištěným skutečnostem, resp. jsou v souladu s ostatními provedenými důkazy (odňaté pozemky v rozsahu vymezeném ve znaleckém posudku byly určeny k výstavbě již od 30. let minulého století, byť u některých pozemků došlo ke změně jejich účelového určení, a následně na nich došlo k realizaci výstavby) i judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se možnosti ocenění odňatých a nevydaných pozemků jako stavebních. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze totiž i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době přechodu existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze pozemky ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3134/2020, ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2505/2021). Nejvyšší soud ve své judikaturní praxi aproboval také flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020, spolu s další tam citovanou judikaturou), v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. V kontextu zjištěných okolností pozbývá své závažnosti i otázka platnosti přehledných regulačních a zastavovacích plánů Státní regulační komise po přijetí nové právní úpravy územního plánování, zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování (který vstoupil v účinnost od 1. ledna 1959), a tedy se jí podrobněji odvolací soud zabývat nemusel. K tomu lze také (přiměřeně) odkázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021, nebo usnesení ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2984/2022), jež pro ocenění pozemků jako určených pro stavbu (při naplnění dalších výše uvedených kritérií) v odůvodněných případech nevylučuje, aby bylo přihlédnuto i k jiným podkladům územního plánování [kupř. územnímu plánu dosud nepotvrzenému, nebylo-li zde jiné platné (schválené) územně plánovací dokumentace], kdy na podporu přijatých závěrů o povaze těch kterých pozemků lze i v nyní posuzované věci argumentovat i dalším historickým vývojem stavební činnosti v dané oblasti. Naopak judikatura Nejvyššího soudu neobsahuje jakoukoliv (a to ani implicitně) formulovanou podmínku bližší souvislosti mezi konkrétní územně plánovací dokumentací a reálně uskutečněnou výstavbou, například spočívající v totožnosti charakteru výstavby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2231/2022, a ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 28 Cdo 952/2023). Ačkoli v poměrech v posuzované věci nebylo v právních titulech, jimiž pozemky na stát v rozhodném období přešly (byly převedeny), uvedeno, že se tak děje z důvodu plánované výstavby na nich, jsou zde dle odvolacího soudu přítomny takové další skutečnosti, které přijetí závěru o stavebním charakteru odňatých a nevydaných pozemků umožňují (územně plánovací dokumentace z třicátých let dvacátého století, skutečnost, že po přechodu na stát k zastavění pozemků skutečně došlo, byť na podkladě jiné územně plánovací dokumentace, ovšem ještě v takové časové souvislosti, která přijetí závěru o stavebním charakteru odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát umožňuje). Nelze tudíž přisvědčit námitce žalované, že by šlo o situaci, kdy odňaté pozemky stavební charakter v době přechodu na stát neměly, a teprve po jejich přechodu na stát bez přispění jejich původních vlastníků stavební charakter nabyly. S ohledem na to, v jaké výši je nakonec restituční nárok žalobců po rozhodnutí odvolacího soudu uspokojován, jak bude dále rozvedeno, přitom postačovalo pro přijetí závěru o dostatečné výši restitučním nároku žalobců uzavřít i jen ohledně charakteru odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [adresa], u nichž i znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] o stavebním charakteru jejich částí uvažoval, ovšem pouze u těch, které nakonec byly stavbami dopravní infrastruktury či bytových domů či jiných staveb zastavěny, ačkoli tyto odňaté a nevydané části pozemků v k. ú. [adresa] byly i dle něj (již v době přechodu na stát) určeny (uvažováno s nimi) pro výstavbu sídliště [adresa]. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu měly být tedy tyto pozemky správně oceněny (v rozsahu určeném pro výstavbu sídliště) jako pozemky stavební bez ohledu na to, zda nakonec byly v celém svém rozsahu zastavěny stavbami (byla na nich realizována stavba ve smyslu občanského práva) či tvořily jen součást sídliště jako plochy veřejné zeleně a podobně, neboť za zastavěné je nutno v daných souvislostech považovat i ty pozemky, jež sice bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisejí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost – viz přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení; vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál, kdy areálem je i sídliště jako komplex staveb a pozemků (srovnej k tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo jeho usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1831/2016, či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 35/2020). V každém případě tak bylo třeba pozemky v k. ú. [adresa] ocenit jako pozemky stavební v tom rozsahu, jak to učinila znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. V případě odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [adresa] ani znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve svém znaleckém posudku žádné srážky neaplikoval, stejně jako znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], a ani žalovaná žádné konkrétní námitky k aplikaci srážek ve vztahu k pozemkům v tomto katastrálním území nevznáší, a tudíž ani touto otázkou nemusel se odvolací soud podrobněji zabývat, neboť v tomto ohledu jsou znalecké posudky ve shodě. V případě pozemků v k. ú. [adresa] výše restitučního nároku žalobce a) podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činila 2 356 568 Kč a v případě žalobců a) a b) u každého z nich 1 178 284 Kč, tedy šlo o takový restituční nárok, který i po odpočtu již uspokojené části restitučního nároku byl pro vydání náhradních pozemků dostatečný. I jen tento závěr tedy pro rozhodnutí odvolacího soudu postačoval. V případě odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] dodatkem č. [hodnota] znaleckého posudku ze dne 21. 2. 2024, který byl žalobci předložen a odvolacím soudem k důkazu proveden, odstranila své pochybení v souvislosti s nezohledněním vydání části odňatého pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], tedy provedla odpovídajícím způsobem snížení nevydané výměry tohoto pozemku. Podle názoru odvolacího soudu bylo tedy nadále možné i v případě ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [adresa] a k. ú. [adresa] vyjít ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně jejich posouzení jako stavebních a nestavebních, neboť i tyto pozemky lze považovat za stavební právě v tom rozsahu, jak to znalkyně uvedla (mimo jiné proto, že byly určeny k zastavění souvislou obytnou zástavbou a komunikacemi nebo sportovišti v souladu s návrhem regulačního a zastavovacího plánu pro části území [adresa] ze 30. let 20 století, stavební činnost na nich byla následně po přechodu na stát nadále plánována a, byť s jistým časovým odstupem a v modifikované podobě, i realizována) a naopak nelze považovat za správný závěr znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že by za stavební pozemky nemohly být považovány pozemky určené pro výstavbu hřišť či tenisových kurtů či zastavěných dočasnou stavbou, jelikož ustálené judikatuře Nejvyššího soudu odpovídá, že i takové pozemky jsou jako pozemky stavební oceňovány (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1494/2023, ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 914/2024, a ze dne 7. 8. 2024. sp. zn. 28 Cdo 1834/2024, které se týkají i stejných pozemků jako v nyní posuzované věci). Podrobněji se ale otázkou výše restitučního nároků žalobců ve vztahu k odňatým a nevydaným pozemkům v k. ú. [adresa] a k. ú. [adresa] odvolací soud zabývat nemusel, neboť na vyřešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo, pokud již dříve uzavřel ohledně správného ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [adresa] ve výši stanovené [tituly před jménem] [jméno FO], a tedy ohledně dostatečné výše restitučního nároku žalobců pro vydání náhradních pozemků v této věci (k výši restitučního nároku žalobců je ale v každém případě možné připočíst i nespornou výši restitučního nároku žalobců ve vztahu k odňatým a nevydaným pozemkům v k. ú. [adresa] a k. ú. [adresa]). Pro úplnost tedy odvolací soud pouze dodává, že pokud jde o možnou aplikaci srážek v případě odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky, pak záleží vždy na konkrétních okolnostech každého individuálního případu, a pokud jsou zjištěny skutečnosti, které aplikaci těchto srážek odůvodňují, je na místě k jejich aplikaci přistoupit, pokud zjištěny nejsou, pak aplikovány být nemohou. Ačkoli se soud prvního stupně k aplikaci srážek z důvodu nemožnosti napojení některých pozemků na vodovod a kanalizaci vyjádřil ne zcela jednoznačně a zřejmě ještě s chybou při výpočtu snížení hodnoty restitučního nároku žalobců při jejich aplikaci, nebylo ale nakonec třeba, aby odvolací soud dokazování k této otázce doplňoval a ohledně aplikace těchto srážek a jejich vlivu na výši restitučního nároku žalobců přijal jednoznačný závěr. Odvolací soud v případě odňatých pozemků v k. ú. [adresa] dále k námitce žalované týkající se výše restitučního nároku spjatého s odňatou a nevydanou částí pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] uvádí, že vyřešení této odvolací námitky opět nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující, jelikož i v případě shledání této námitky žalované jako důvodné, byl by restituční nárok žalobců pro vydání náhradních pozemků v této věci stále dostatečný. Odvolací soud přesto považuje za vhodné se k této odvolací námitce žalované vyjádřit v tom směru, že podle něj je třeba rozlišovat mezi tím, o čem bylo rozhodováno soudy ve správním soudnictví, tedy zda lze přistoupit k opravě dříve vydaného rozhodnutí pozemkového úřadu, a mezi tím, jaká je (na podkladě rozhodnutí pozemkového úřadu) správná výše restitučního nároku žalobců, což si jako předběžnou otázku musí soud sám vyřešit. V tomto směru tedy odvolací soud přisvědčuje žalované, že by bylo možné posoudit tuto otázku i jinak, než jak se domáhají žalobci a než uzavřel soud prvního stupně. Odvolací soud přitom na podkladě provedených důkazů (výpis z pozemkového katastru a identifikace parcel ze dne [datum], dohoda o vydání věci ze dne [datum], rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 4. 6. 1993, zn. PÚ 2019/93, ze dne 9. 9. 1997, zn. PÚ 1940/97, ze dne 28. 2. 2001, č. j. PÚ 608/01) zjistil, že celková výměra původního pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činila 106 575 m, z ní část č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] měla dle údajů evidence nemovitostí výměru 6 177 m a část č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] měla dle údajů evidence nemovitostí výměru 13 641 m. Žalobce a) [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] a právní předchůdkyně žalobců b) a c) [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřeli dne 16. 12. 1992 s hlavním městem Prahou dohodu o vydání věci, na základě které jim byly vydány spoluvlastnické podíly o velikosti jedné osmnáctiny na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jehož výměra činila 6 177 m. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne 4. 6. 1993, zn. PÚ 2019/93, byly žalobci [Jméno zainteresované osoby 0/0] a právní předchůdkyni žalobců b) a c) [tituly před jménem] [jméno FO] vydány (schválena dohoda o vydání) spoluvlastnické podíly o velikosti jedné osmnáctiny na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], dílů 1–5, o celkové výměře 82 584 m. Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne 9. 9. 1997, zn. PÚ 1940/97, bylo rozhodnuto, že žalobce a) [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] a právní předchůdkyně žalobců b) a c) [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou podílovými spoluvlastníky části pozemku č. kat. [Anonymizováno] role o výměře 13 641 m sloučené do parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a části pozemku č. kat. [Anonymizováno] role o výměře 998 m sloučené do parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], celkem tedy nejsou podílovými spoluvlastníky části pozemku č. kat. [Anonymizováno] role o výměře 14 639 m. Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, Pozemkového úřadu, ze dne 28. 2. 2001, č. j. PÚ 608/01, bylo dále rozhodnuto, že žalobce b) [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] a právní předchůdkyně žalobců b) a c) [tituly před jménem] [jméno FO] jsou se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné osmnáctiny k celku vlastníky části parcely č. [hodnota] o výměře 982 m sloučené v katastru nemovitostí do parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]6, označené nově jako parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 982 m, části parc. č. [hodnota] o výměře 295 m sloučené v katastru nemovitostí do parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], označené nově jako parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 295 m, a části parc. č. [hodnota] o výměře 1 695 m vedené v katastru nemovitostí jako parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 1 695 m, celkem tedy části původního pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 2 972 m, a nejsou vlastníky zbytku parc. č. [hodnota] o výměře 14 842 m. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí byla část parcely č. [hodnota] zčásti zastavěna objektem občanské vybavenosti a přístupovou komunikací (parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]), část je volnou plochou mimo sportovní areál (parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) a část je volnou zelenou plochou (parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Podle geometrického plánu vyhotovitele [právnická osoba]. č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], který byl k tomuto rozhodnutí pozemkového úřadu připojen, přitom vedle pozemků č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o celkové výměře 14 639 m, nebyl žalobcům vydán pozemek nově označený parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 186 m a část pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 17 m přičleněná do jiného pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], celkem tedy část původního pozemku č. parc. [Anonymizováno] o výměře 203 m. Celkem byla tedy vydána oprávněným osobám (bylo rozhodnuto, že jsou jejími podílovými spoluvlastníky) část pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 91 733 m a nevydaná výměra tak činila 14 842 m. Po zhodnocení takto provedených důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že lze přisvědčit námitce žalované v tom směru, že rozhodnutími pozemkového úřadu z roku 1997 a z roku 2001 bylo duplicitně rozhodnuto o tom, že žalobci nejsou vlastníky části pozemku dle pozemkového katastru parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] o výměře 14 639 m. Podle obsahu těchto rozhodnutí pozemkového úřadu s přihlédnutím k celkové výměře původního pozemku a vydaným částem tohoto pozemku je totiž nepochybné, že rozhodnutím pozemkového úřadu z roku 2001 byly do zbytku nevydané části pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 14 842 m zahrnuty i ty části pozemku č. parc. [Anonymizováno] označené dle evidence nemovitostí a katastru nemovitostí jako parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 14 639 m, o nichž bylo určeno, že nejsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a) a [tituly před jménem] [jméno FO] již rozhodnutím pozemkového úřadu z roku 1997. Dle názoru odvolacího soudu, aniž by zpochybňoval právní moc těchto rozhodnutí a aniž by zpochybňoval to, že k opravě rozhodnutí z roku 2001 dle názoru správních soudů přistoupit nelze, je tak na místě interpretovat právní účinky těchto rozhodnutí tím způsobem, že jimi bylo duplicitně rozhodnuto o tom, že [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou podílovými spoluvlastníky každý s podílem o velikosti jedné osmnáctiny k celku k části pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 14 639 m. To by se dle názoru odvolacího soudu mělo projevit ve stanovení správné výše restitučního nároku žalobců v tom směru, že by mělo být uvažováno s odňatou a nevydanou částí pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] pouze o výměře 14 842 m a nikoliv o výměře 29 481 m, jak uvažovala znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle názoru odvolacího soudu totiž i při respektu k vydaným rozhodnutím pozemkového úřadu, z nichž soudy v občanském soudním řízení dle § 135 odst. 2 o. s. ř. skutečně vychází, je třeba tato rozhodnutí interpretovat tak, že jimi bylo v rozsahu výměry 14 639 m pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú [adresa] rozhodnuto dvakrát o stále stejné části tohoto pozemku v tom ohledu, že žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) jejími podílovými spoluvlastníky s podílem o velikosti jedné osmnáctiny nejsou. Nebylo tedy jimi dle názoru odvolacího soudu naopak rozhodnuto, že by žalobci nebyli podílovými spoluvlastníky s podílem o velikosti jedné osmnáctiny dvou odlišných částí tohoto pozemku vždy o výměře 14 639 m. Nad rámec prvního rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 1997 bylo tedy druhým rozhodnutím pozemkového úřadu z roku 2001 rozhodnuto o nevydání (resp. o tom, že [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou podílovými spoluvlastníky) další (jiné) části pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú [adresa] jen o výměře jen 203 m. Podle názoru odvolacího soudu bylo tedy ve skutečnosti těmto dvěma rozhodnutími pozemkového úřadu rozhodnuto o tom, že žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) nejsou podílovými spoluvlastníky s podílem o velikosti jedné osmnáctiny části pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú [adresa] o celkové výměře 14 842 m (z toho o stejné části tohoto pozemku o výměře 14 639 m dvakrát) a nikoli o celkové výměře 29 481 m, jak bylo uvažováno znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle názoru odvolacího soudu je třeba výše citovaná rozhodnutí pozemkového úřadu vyložit stejně jako v případě, pokud by jimi bylo rozhodnuto, že žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) nejsou podílovými spoluvlastníky s podílem o velikosti jedné osmnáctiny toho samého pozemku, nebo naopak, že žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) jsou podílovými spoluvlastníky s podílem o velikosti jedné osmnáctiny toho samého pozemku. V takovém případě by zřejmě nikdo nepochyboval o tom, že přes duplicitní rozhodnutí pozemkového úřadu žalobce a) a právní předchůdkyně žalobců b) a c) jsou či nejsou podílovými spoluvlastníky jen jednoho (toho samého) pozemku (byť uvedeného ve výroku dvou rozhodnutí pozemkového úřadu). Podle názoru odvolacího soudu není důvod uvažovat jinak i v případě jen části pozemku, je-li nepochybné, že o tom, že žalobci nejsou jejími spoluvlastníky, bylo rozhodnuto duplicitně dvěma rozhodnutími pozemkového úřadu. Jiný výklad by dle názoru odvolacího soudu vedl k tomu, že by byla žalobcům poskytována náhrada za neexistující majetkovou křivdu, byl by uspokojován restituční nárok, který jim ve skutečnosti nenáleží, a žalobcům by tak vznikalo na úkor žalované bezdůvodné obohacení. Dle přesvědčení odvolacího soudu není nutné, aby se výše uvedený závěr v této věci neuplatnil z důvodu právní jistoty žalobců, neboť jednak duplicita rozhodnutí pozemkového úřadu byla již z jejich obsahu rozpoznatelná a žalobci jsou s ní nyní již nepochybně seznámeni a jednak restituční nárok žalobců dosud v plném rozsahu uspokojen není, o jeho výši se stále vede mezi žalobci a žalovanou spor, a tedy nic nebrání tomu, aby byla výše restitučního nároku žalobců určena ve výši odpovídající skutečně nevydaným pozemkům či jejich částem. Takové rozhodnutí je přitom dle názoru odvolacího soudu spravedlivé pro obě strany sporu a žalobce nijak nezkracuje v jejich oprávněném nároku. Vzhledem k tomu, že znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] byla celá výměra nevydaného pozemku č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] oceněna jako stavební, s čímž odvolací soud souhlasí ve vztahu k jeho skutečně nevydané výměře 14 842 m, je třeba uvažovat s tím, že celkový restituční nárok vztahující se k tomuto pozemku je nižší o 3 659 750 Kč (14 639 x 250 Kč) a restituční nárok všech žalobců je tak nižší celkem o 406 638,89 Kč, než jak bylo znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] v jejím znaleckém posudku ve znění jeho doplňku č. [hodnota] uvažováno. Na tomto závěru ale rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, jak již shora uvedeno, jelikož i po odpočtu této částky z celkového restitučního nároku žalobců, je jeho dosud neuspokojená část pro vydání náhradních pozemků v této věci dostatečná (ostatně znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo uvažováno se stejnou nevydanou výměrou tohoto pozemku jako odvolacím soudem, tudíž jím provedené ocenění nevydaných pozemků není tímto závěrem odvolacího soudu nijak dotčeno). Pro úplnost odvolací soud uvádí, že tento jeho dílčí závěr odlišný od závěru znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ale nijak nezpochybňuje správnost závěrů znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně určení stavebního charakteru odňatých a nevydaných pozemků. To samé ostatně platí i pro případ, že by nakonec měly být ve vztahu k některým pozemkům v k. ú. [adresa] či k. ú. [adresa] aplikovány srážky dle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky, neboť ani to nemá vliv na správnost závěrů znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně stavebního charakteru odňatých a nevydaných pozemků, a vedlo by případně pouze k tomu, že by celková hodnota restitučního nároku žalobců byla ponížena o tyto srážky. Ani odvolací soud tedy neshledal potřebu zadávat vypracování revizního znaleckého posudku. I v případě aplikace srážek uvažovaných znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], případně soudem prvního stupně, by také v každém případě byl restituční nárok žalobců pro vydání těch náhradních pozemků, o nichž odvolací soud rozhodl, dostatečný, a tudíž by další dokazování v této otázce bylo nadbytečné a vedlo by jen ke zbytečnému oddálení rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud dále dodává, že dostatečným by byl dosud neuspokojený restituční nárok žalobců i v případě zohlednění námitky žalované uplatněné v průběhu řízení před soudem prvního stupně v tom ohledu, že ve skutečnosti byl restituční nárok žalobců vydáním náhradních pozemků rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 C 33/2020–628, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2021, č. j. 25 Co 107/2021-962, uspokojen ve větším rozsahu o částku 48 617,60 Kč (rozhodnutí o vydání náhradních pozemků, ve kterém je autoritativně rozhodováno jen o vlastnictví oprávněné osoby, nezakládá vázanost soudu v dalších řízeních ohledně jejich ocenění, a tedy jejich ocenění a případné uspokojení restitučního nároku může si posoudit soud rozhodující o vydání dalších náhradních pozemků sám – viz např. rozsudky Nejvyššího soudu 21. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2958/2020, ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017, ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3078/2020), a tedy ani touto námitkou žalované se odvolací soud dále nezabýval. Restituční nárok žalobců i po zohlednění jeho částečného uspokojení, se kterým uvažoval již soud prvního stupně ve výši 1 296 957,53 Kč, s připočtením dalšího uspokojení restitučního nároku žalobců pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 9. 2023, č. j. 12 C 182/2021–497, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2024, č. j. 15 Co 2/2024–541, které odvolací soud k důkazu provedl, kterým došlo k uspokojení restitučního nároku žalobců ve výši 99 330 Kč, kdy celkem byl takto restituční nárok žalobců uspokojen částkou 1 396 287,53 Kč, je v každém případě (tedy i po případném zohlednění vyššího uspokojení žalobců namítaného žalovanou, srážek z ceny odňatých pozemků v k. ú. [adresa] a k. ú. [adresa] a nižší nevydané výměry pozemku pozemkového katastru č. parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]) pro vydání náhradních pozemků dostatečný, neboť jen restituční nárok žalobců vztahující se k odňatým a nevydaným pozemkům v k. ú. [adresa] činí 4 713 136 Kč, zatímco hodnota náhradních pozemků, o jejichž vydání žalobcům bylo nyní v této věci rozhodnuto, činí, jak to učinili účastníci v průběhu řízení před soudem prvního stupně nesporným, jen částku 2 062 829 Kč. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda náhradní pozemky, které soud prvního stupně žalobcům vydal, jsou skutečně náhradními pozemky k vydání vhodnými. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci svého odvolání žádné námitky stran jednotlivých náhradních pozemků nevznesla, zabýval se odvolací soud, jak mu to občanský soudní řád umožňuje (viz § 212a odst. 1 o. s. ř.), vydatelností náhradních pozemků jen v tom případě, pokud z vlastního odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ohledně posouzení žalovanou uplatněných námitek před soudem prvního stupně vyvstala pochybnost o správnosti závěru soudu prvního stupně o tom, že jde o pozemky k vydání vhodné, případně pokud po vydání rozsudku soudu prvního stupně nastaly takové skutečnosti zjistitelné z katastru nemovitostí či známé odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti, které vydání některých pozemků žalobcům znemožňovaly. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že jako náhradní pozemky lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování „vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí). Ani oprávněná osoba, vůči níž [právnická osoba] [Anonymizováno] (resp. jeho nástupce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) postupoval liknavě (svévolně či diskriminujícím způsobem) a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě, se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu). Odvolací soud se tak předně zabýval vhodností vydání náhradního pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který je v katastru nemovitostí, jak odvolací soud aktuálním výpisem z katastru nemovitostí ověřil, veden jako ostatní plocha a ostatní komunikace, a místním šetřením soudu prvního stupně bylo zjištěno, že jde o příkop navazující na asfaltové těleso vozovky. Odvolací soud ve vztahu k tomuto pozemku seznámil účastníky s jeho názorem v tom směru, že soud prvního stupně dostatečně nezohlednil ustanovení § 11 a § 12 zákona o pozemních komunikacích (zákon č. 13/1997 Sb. v rozhodném znění), podle kterého mohou těleso pozemní komunikace, případně jeho součást, tvořit rovněž silniční a záchytné příkopy nebo rigoly a (odvodňovací) příkopy, kdy v takovém případě by zde byla dána ve vztahu k tomuto pozemku zákonná výluka (viz § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb.), která by jeho vydání znemožňovala. Poté, co odvolací soud účastníky s tímto názorem seznámil, vzali žalobci svoji žalobu ohledně tohoto pozemku zpět a žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas, proto odvolací soud ve výroku I tohoto rozsudku rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ve vztahu k tomuto pozemku dle § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Dále se odvolací soud zabýval možností vydání náhradních pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa], ve vztahu k nimž zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2024, č. j. 14 Co 39/2024–770, který nabyl právní moc dne 10. 6. 2024, bylo rozhodnuto o vydání části pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a části pozemků č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jejichž vydání se domáhali rovněž žalobci, ovšem geometrické plány, které byly podkladem pro rozhodnutí o vydání částí těchto pozemků, neodpovídají geometrickým plánům předloženým žalobci, existují zde rozdíly ve výměrách rozdělovaných (oddělovaných) pozemků a jejich označení, a tudíž není možné nyní na podkladě geometrických plánů předložených žalobci již postupovat a také není možné žalobcům vydat jako náhradní ty pozemky (jejich části), které byly již pravomocně vydány jiným oprávněným osobám, a k nimž případně bylo, jak to odvolací soud zjistil z příslušných výpisů z katastru nemovitostí, vloženo v jejich prospěch vlastnické právo do katastru nemovitostí, jak se tomu stalo u pozemků v k. ú. [adresa], případně probíhá vkladové řízení o vkladu vlastnického práva v jejich prospěch, jak je tomu u pozemků v k. ú. [adresa]. Po seznámení s těmito skutečnostmi žalobci navrhli, aby odvolací soud ve vztahu k pozemkům v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa], které jsou těmito skutečnostmi dotčeny, napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jelikož žalobci chtějí na podkladě nově zpracovaných geometrických plánů případně žádat o vydání zbytku pozemků, o nichž nebylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 14 Co 39/2024 rozhodnuto. Ve vztahu k shora uvedeným pozemkům v k. ú. [adresa] a spolu s nimi rovněž k pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] odvolací soud dále zjišťoval skutečnosti týkající se projednávaného územního plánu tak, aby zjistil, zda v době jeho rozhodování nebyl již přijat nový územní plán s jiným určením těchto pozemků, přičemž na podkladě zprávy obce [adresa] ze dne 4. 9. 2024 zjistil, že nový územní plán dosud přijat nebyl a jeho veřejné projednání je plánováno na podzim letošního roku. V době rozhodování odvolacího soudu se tudíž stav v tomto ohledu nezměnil, a tedy pouze plánovaná nová územně plánovací dokumentace obce [adresa] stále vydání pozemků požadovaných žalobci nebrání, jak to Nejvyšší soud uzavřel např. ve svém usnesení ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1890/2019. Dále se odvolací soud ještě zabýval vhodností pozemků č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] k vydání žalobcům jako náhradních pozemků, a to s ohledem na zjištění, která z provedeného dokazování (snímky map, fotografie, místní šetření ze dne 11. 5. 2023, sdělení obce [adresa] ze dne 20. 1. 2021, dokumentace studny – vrtu) učinil již soud prvního stupně, která odvolací soud provedeným dokazováním týkajícím se věcného břemene váznoucího na pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (výpis z katastru nemovitostí, rozhodnutí Okresního úřadu Plzeň – sever ze dne 14. 8. 2000, č. j PÚ 3457/92-b, s přílohami) ještě doplnil. Odvolací soud ve vztahu k těmto pozemkům předestřel účastníkům svůj právní názor v tom směru, že o vydání těchto náhradních pozemků nemůže odvolací soud rozhodnout, neboť zde panují pochybnosti ohledně vhodnosti jejich vydání. Tato pochybnost přitom vyplývá jednak z toho, že se podle zjištění soudu prvního stupně na pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nachází oplocená zahrada s drobnými stavbami užívanými jinou osobou než žalovanou, která má však podle sdělení představitelů obce [adresa] při místním šetření soudu prvního stupně dne 11. 5. 2023 být takto užívána po dobu 50 či 60 let, a tudíž je třeba pečlivěji zjistit, z jakého titulu je takto oplocená část pozemku užívána (resp. z jakého důvodu bylo s jejím užíváním započato) a zda nemohlo dojít k mimořádnému vydržení takového pozemku jeho držitelem (viz § 1095 o. z.), neboť v tom případě by jeho vydání žalobcům nebylo v této části možné. Současně je dle názoru odvolacího soudu třeba pečlivěji zvážit rovněž skutečnosti týkající se námitek obce [adresa] ohledně možného umístění dalšího vrtu zásobujícího obec pitnou vodou na pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a ohledně přístupu přes oba tyto pozemky k úpravně vody ve vlastnictví obce, a v tomto ohledu také dokazování případně doplnit, a poté znovu posoudit, zda, byť by zde nebyly přímo zákonné výluky znemožňující tento pozemek jako náhradní vydat, nejde o pozemky, které k vydání jako náhradní žalobcům vhodné přesto nejsou. Mezi důvody, pro které není vhodné některé pozemky vydat, přitom patří i to, že by zde převažoval veřejný zájem na tom, aby zůstaly ve veřejném vlastnictví, které snadněji umožňuje realizovat veřejně prospěšné cíle, mezi které lze dle názoru odvolacího soudu řadit i umístění dalšího vrtu zásobujícího obec pitnou vodou, pokud by se jednalo o záměr skutečně reálný, a nerušený přístup obce k úpravně vody i stávajícímu vrtu. Znovu je totiž třeba připomenout, že ani žalobcům jako oprávněným osobám nemusí být vydány veškeré pozemky, které jako náhradní vydat požadují, ale vydány jim mohou být pouze ty pozemky, které jsou k vydání skutečně vhodné a které by byly zařaditelné do veřejné nabídky žalované. Pokud opět odvolací soud s tímto svým závěrem účastníky seznámil, pak i ve vztahu k těmto pozemkům v k. ú. [adresa] žalobci navrhli, aby odvolací soud ve vztahu k nim rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení k prošetření odvolacím soudem předestřených skutečností. Odvolací soud tedy poté, co uzavřel, že judikaturní předpoklady pro možnost uplatnění žaloby na vydání konkrétních náhradních pozemků v případě žalobců naplněny jsou, že restituční nárok žalobců i po odpočtu jeho již uspokojené části je pro vydání náhradních pozemků dostatečný, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II vyjma pozemků č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú [adresa], č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v k. ú. [adresa] a č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a naopak ve vztahu k výše vypočteným pozemkům jej podle § 219a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. ve výroku II a rovněž ve výroku III o nákladech řízení účastníků a doplněném výroku o nákladech řízení státu zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť v případě těchto pozemků bude třeba jednak vyšetřit, zda je možné alespoň části žalobci požadovaných náhradních pozemků v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] po případném vypracování nových geometrických plánů jim vydat, pokud na tom budou trvat, a to v případě pozemků v k. ú. [adresa] po prověření, zda v mezidobí nedošlo k přijetí nového územního plánu, kterým by bylo změněno zařazení těchto pozemků do určitých ploch (novým územním plánem je navrhováno umístění pozemní komunikace a klidových a oddechových zón na těchto pozemcích či jejich částech), a v případě pozemků č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dokazování doplnit ve vztahu k užívání části pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jako oplocené zahrady, ve vztahu k přístupu obce k úpravně vody ve vlastnictví obce a ve vztahu k umístění dalšího vrtu na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] pro zásobování obce pitnou vodou a v souvislosti s tím posoudit, zda nedošlo k mimořádnému vydržení části pozemku č. parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a také zda jde o pozemky k vydání vhodné, nebo naopak zda zde nepřevažuje veřejný zájem na tom, aby zůstaly tyto pozemky ve vlastnictví České republiky a žalobci se uspokojili vydáním jiných náhradních pozemků. V souvislosti s novým rozhodnutím o věci rozhodne soud prvního stupně znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.) a také o nákladech řízení placených státem, kdy vezme v úvahu námitky žalované, které byly ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení uplatněny v jejích odvoláních, a také vyjádření žalobců k nim. Zejména se tedy vypořádá s tím, zda skutečně veškerá zpětvzetí žaloby provedená žalobci byla zapříčiněna tím, že neměli dostatek informací o tom, že jimi původně požadované náhradní pozemky jsou pozemky nevhodnými k vydání, případně, jak to namítá žalovaná, alespoň v případě některých z nich pouze v průběhu řízení přehodnotili svůj zájem na vydání některých náhradních pozemků, ačkoliv jejich vydání žádné překážky nebránily, a jaký vliv tato skutečnost má případně na hodnocení úspěchu žalobců ve sporu. Dále znovu posoudí, zda veškeré úkony právní služby zástupkyně žalobců se týkaly celého předmětu řízení nebo některé z nich jen jeho části (např. navrhované změny žaloby ohledně dalších náhradních pozemků, vyjádření jen k převoditelnosti některých náhradních pozemků apod.), a s ohledem na to také znovu posoudí, jaká tarifní hodnota je pro určení odměny zástupkyně žalobců v takovém případě ve vztahu k tomu kterému úkonu právní služby rozhodná. Také znovu zhodnotí, zda veškeré úkony vyúčtované právní služby ze strany zástupkyně žalobců je možné považovat za vynaložené účelně, a to jednak s ohledem na námitky žalované a jednak s přihlédnutím k tomu, zda žalobci s těmi procesními úkony, ke kterým se poskytnutá právní služba vztahovala, také skutečně uspěli (např. návrh žalobců na nařízení předběžného opatření, který byl zamítnut, částečná zpětvzetí žaloby, k nimž nedošlo pro chování žalované, návrhy na změnu žaloby ohledně dalších náhradních pozemků, pokud následně došlo ke zpětvzetí žaloby ve vztahu k nim apod.). Znovu také soud prvního stupně posoudí, zda náhrada nákladů řízení, která je žalobci požadována, je skutečně náhradou přiměřenou, odpovídající skutkové a právní náročnosti poskytnuté právní služby, a to i s ohledem na to, že žalobci uplatňují své nároky v řadě řízení s obdobnou skutkovou i právní argumentací (k tomu srovnej např. také usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. III. ÚS 1983/22). Nakonec soud prvního stupně také uváží, zda žalobci vystupují v daném sporu v takovém postavení, aby povinnost k náhradě nákladů řízení byla ukládána žalované žalobcům jako společně a nerozdílně oprávněným.

Poučení