61 Co 137/2021

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci ŽALOBKYNĚ: ; [právnická osoba], [IČO] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti; ŽALOVANÉMU: ; [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], narozený dne [datum] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 157 555 Kč a o vzájemném návrhu o 109 849,41 Kč o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 3. 2021, č. j. 15 C 138/2013-907, a doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 5. 2021, č. j. 15 C 138/2013-934 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 100 131 Kč ve výši 7,5 % ročně za období od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013 a úroky z prodlení z částky 6 867,89 Kč ve výši 7,5 % ročně za období od 4. 8. 2012 do 30. 5. 2013, a to vše do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně co do částky 7 781,74 Kč s úroky z prodlení od 4. 8. 2012 do zaplacení potvrzuje a co do částky 41 172,55 Kč s úroky z prodlení od 4. 8. 2012 do zaplacení a co do úroků z prodlení z částky 1 601,11 Kč ve výši 7,5 % ročně za období od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013 se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 172,55 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 4. 8. 2012 do zaplacení a dále úroky z prodlení z částky 1 601,11 Kč ve výši 7,5 % ročně za období od 4. 8. 2012 do 30. 5. 2013, a to vše do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 1 601,11 Kč se zamítá.

IV. Doplňující rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 322 072,65 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradu státem zálohovaných nákladů částku 1 334,02 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karlových Varech.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit státu na náhradu státem zálohovaných nákladů částku 25 346,27 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karlových Varech.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 106 998,89 Kč ve výši 7,05 % ročně od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013 ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 48 954,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 8. 2012 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 1 601,11 Kč ve výši 7,5 % ročně od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013 zamítl (výrok II), žalobkyni uložil v řízení o vzájemném návrhu zaplatit žalovanému částku 1 601,11 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 75 816,93 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), žalovanému uložil povinnost zaplatit v řízení o vzájemném návrhu žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 147 378 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V), na nezálohovaných nákladech státu uložil zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně žalobkyni částku 8 297,57 Kč a žalovanému částku 18 382,72 Kč vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI) a doplňujícím rozsudkem vzájemný návrh žalovaného ve zbytku, tj. co do částky 108 248,30 Kč zamítl (výrok I doplňujícího rozsudku) a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů v řízení o doplňujícím rozsudku nepřiznal (výrok II doplňujícího rozsudku).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel uzavřeli dne 11. 5. 2012 smlouvu o dílo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala provést pro žalovaného podlahářské práce v rozsahu specifikovaném v cenové nabídce, která byla součástí smlouvy a žalovaný se zavázal předat zhotoviteli staveniště a zajistit podmínky pro řádné zhotovení díla a zaplatit cenu díla ve výši 246 214 Kč bez DPH a zálohu na materiál ve výši 90 000 Kč včetně DPH při podpisu smlouvy o dílo a doplatky ceny díla zaplatit po vystavení faktur za dokončené etapy díla. Zálohovou fakturu ve výši 90 000 Kč žalovaný zaplatil. V průběhu realizace díla byly účastníky dohodnuty vícepráce, které byly vyčísleny částkou ve výši 27 937 Kč bez DPH, z níž byla poskytnuta žalovanému sleva ve výši 10 % a cenovou nabídku víceprací žalovaný dne 5. 6. 2012 odsouhlasil. Práce v objektu žalovaného byly zahájeny dne 5. 6. 2012 a postup prací byl zaznamenáván ve stavebním deníku. Před uzavřením smlouvy bylo mezi účastníky jednáno o materiálu – marmoleu, který chtěl žalovaný použít a žalovaným byl určen i jeho dekor. Sjednané práce byly žalobkyní ve 2. a 3. nadzemním podlaží budovy na adrese [adresa], provedeny ve sjednaném rozsahu a ke dni 26. 6. 2012 dokončeny. V přízemí budovy ale byla zjištěna vlhkost podlahy, na doporučení žalobkyně bylo vyčkáváno na pokles vlhkosti podlahy, pravidelně bylo prováděno měření zaměstnancem žalobkyně [jméno] [příjmení]. Žalobkyně následně jako řešení navrhla dodávku o provedení vlhkostní uzávěry za účelem pronikání vlhkosti a možnosti pokládky marmolea, což žalovaný odmítl s tím, že plánuje v přízemí a sklepě položit dlažbu. V průběhu realizace díla došlo zaměstnanci žalobkyně k poškození vodovodního potrubí, k protečení vody do nižších pater nedošlo a poškození bylo opraveno na náklady žalobkyně. Žalovaný dne 10. 7. 2012 vytkl žalobkyni vady díla, které žalobkyně téhož dne opravila. Dne 11. 7. 2012 měl žalovaný výhrady ke kvalitě prací u korkových podlah, na základě čehož byl žalobkyní přizván 16. 7. 2012 zástupce výrobce společnosti [právnická osoba], pan [příjmení], který se vyjádřil tak, že práce byly provedeny v nadstandardní kvalitě a jeho stanovisko bylo žalovanému zasláno 19. 7. 2012. Týž den sdělil žalovaný žalobkyni i jiné výhrady k provedeným pracím. Pracovníci žalobkyně se 20. 7. 2012 dostavili do objektu za účelem opravy dotčených závad, ale žalovaný je do objektu nevpustil a 24. 7. 2012 zaslal žalobkyni výpověď ze smlouvy a požádal o přepočet částky na provedené práce. Ve výpovědi jí vytkl, že pokládka korkové podlahy nesplňuje kvalitu stanovenou normou ČSN EN 12104 a pokládku korkových dlaždic žalobkyně neopravila. Dále vytkl, že pracovníci žalobkyně poškodili vodovodní přípojku záchodu a vytápění. Ve výpovědi žalovaný potvrdil, že dům je postaven na prudkém svahu, proto po dešti dochází k podmáčení betonové podlahy v přízemí, což způsobuje zvýšenou vlhkost podlahy a nemožnost pokládky marmolea. Tato skutečnost nebyla žalobkyni před započetím známa a tuto skutečnost považuje za nepředvídanou výjimečnou situaci a neodvratitelnou překážku, kterou nemohly smluvní strany ovlivnit a která brání ve splnění smluvních povinností. Dále žalovaný potvrdil, že vlhkost podlahy byla žalobkyní kontrolována. V dopise žalovaný uvedl, že odstupuje od smlouvy dle § 642 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. a dle § 642 odst. 1 téhož zákona požádal o přepočet částky připadající na již vykonané práce a požadoval odvoz zbytků marmolea ze stavby. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu díla v rozsahu, v němž bylo dílo provedeno včetně ceny dodaného materiálu fakturou ze dne 4. 7. 2012 a splatnou dne 18. 7. 2012 na částku 100 131 Kč a fakturou ze dne 20. 7. 2012 splatnou dne 3. 8. 2012 na částku 57 424 Kč a do podání žaloby vyúčtované částky žalovaný nezaplatil a až po podání žaloby zaplatil žalobkyni částku 108 600,71 Kč. Nezaplatil však část dodaného a nepoloženého marmolea o rozměrech 68 m2, jež bylo určeno pro pokládku podlahy v 1. nadzemním objektu žalovaného a požadoval, aby si nepoužité marmoleum žalobkyně odvezla a neúčtovala je. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalovaná původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 157 555 Kč s příslušenstvím jako nezaplacené ceny díla, přičemž v důsledku částečného zpětvzetí žaloby usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 4. 2014, č. j. 15 Co 138/2013-44, bylo řízení ohledně částky 108 671 Kč zastaveno, když žalovaný žalobkyni po zahájení řízení dne 30. 5. 2013 uvedenou částku zaplatil a dále soud rozhodoval i o vzájemném návrhu žalovaného doručené soudu prvního stupně dne 6. 2. 2017, jímž se žalovaný po žalobkyni domáhal zaplacení částky 109 849,41 Kč jednak z titulu smluvní pokuty ve výši 65 631,75 Kč, z titulu odpovědnosti za vady díla ve výši 30 000 Kč a přeplatku ceny díla ve výši 14 217,66 Kč.

3. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), když vycházel ze závazného právního názoru Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu vysloveného v usnesení ze dne 20. 11. 2014, č. j. 12 Co 460/2014-112, jímž byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2014, č. j. 15 C 138/2013-73, ukládající žalovanému zaplatit žalobkyni částku 48 954,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % od 4. 8. 2012 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 108 600,71 Kč ve výši 7,5 % ročně od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013, zrušen a věc soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně dovodil, že na straně žalovaného došlo k majetkovému prospěchu, když dílo je pro žalovaného využitelné, což dokládá prostý fakt, že žalovaný v nemovitosti, kde došlo k pokládce podlah, bydlí, po dobu 8 let je využívá a vady, které byly zjištěny znaleckými posudky zpracovanými v průběhu řízení, užívání nemovitosti nikterak nebrání. Při rozhodování vycházel ze znaleckých posudků Ing. [příjmení], znalce ustanoveného soudem, který v době zpracování posudků byl řádně zapsaným znalcem a znalec zohlednil při stanovení ceny prací položky v řízení prokázané a znalec své závěry náležitě odůvodnil a při svém výsledku náležitě obhájil. Naopak znalecký posudek zpracovaný [právnická osoba], který si nechal vypracovat žalovaný, nepovažoval za zcela objektivní, když podklady byly zpracovatelům posudků předány pouze stranou žalovanou a i místní šetření se uskutečnilo bez vědomí žalobkyně, nebyl jí dán prostor, aby se k věci vyjádřila a šetření se uskutečnilo po více jak 7 letech od ukončení prací. Přestože v řízení bylo prokázáno, že žalovaný díla u žalobkyně vytýkal, nebylo prokázáno, že dílo vady vykazovalo a nebylo prokázáno, že by podlahy nebyly provedeny v souladu s projektovou dokumentací. Námitky žalovaného týkající se nekvalitně provedené korkové podlahy byly vyvráceny posouzením kvality pokládky podlahy zástupcem výrobce [právnická osoba] a dle názoru soudu žalobkyně postupovala řádně a s odbornou péčí, když po zjištění vlhkosti v přízemí budovy přerušila realizaci díla a opakovaně prováděla měření vlhkosti. Další drobné žalovaným vytýkané závady v e-mailu ze dne 19. 7. 2012 žalobkyně již odstranit nemohla, neboť jak bylo zjištěno z výpovědi svědka, žalovaný zaměstnancům žalobkyně již přístup do objektu dne 20. 7. 2012 neumožnil. Nebylo prokázáno, že by ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy dne 24. 7. 2012 dílo vykazovalo žalovaným tvrzené vady, když dle svědecké výpovědi Ing. [příjmení] podklady pro pokládku podlah byly řádně připraveny, což potvrzuje i závěr Ing. [příjmení], že závažnější vady zjištěné při místním šetření byly způsobeny pohybem v odkladních vrstev, přičemž při montáži podlahové krytiny žádné indicie upozorňující na takovýto stav nebyly. Nedůvodnou také soud prvního stupně shledal námitku žalovaného vznesenou až v průběhu řízení, že žalobkyně neměla v úmyslu dílo provést ve sjednaném rozsahu od počátku, když neobjednala dostatečné množství marmolea, když z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že marmoleum v konkrétním dekoru bylo vybráno přímo žalovaným a i znalec [příjmení] [příjmení] potvrdil po přezkoumání … plánu, že materiál byl objednán v dostatečném množství. Soud prvního stupně pouze nesouhlasil s námitkou žalobkyně, že marmoleum je v držení žalovaného a pro svou specifičnost jej nemůže použít jinde, když žalovaný žalobkyni opakovaně vyzýval k převzetí nepoloženého marmolea, takže nelze souhlasit s žalobkyní, že zamezením žalobkyni vstupu na stavbu pozbyla i přístup k marmoleu a jak uvedl znalec [příjmení] [příjmení] při svém výslechu 14. 4. 2016, pokud je balení neporušené, je možné jej obvykle vrátit výrobci. K vadě spočívající v absenci hydroizolace v koupelně pak bylo v řízení prokázáno, že v tomto případě nebyla nutná a jak vyplývá z písemných prohlášení zástupců [právnická osoba] - [právnická osoba], sádrokartonové konstrukce byly provedeny dle projektu a dle potřebných technologických postupů. Ani námitku žalovaného ohledně poškození vodovodního potrubí a následného protečení značného množství vody soud neshledal důvodnou, když z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že šlo o drobné poškození, při němž pouze stříkala voda do místnosti a k protečení vody nedošlo. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného tak soud prvního stupně vycházel z ceny díla stanovené znalcem [příjmení] [příjmení] v dodatku č. 3 posudku a upravené ve vyjádření znalce na základě prokázání tvrzení žalobkyně, že na stavbě byla použita stěrka UZIN NC 170 na částku 196 999,60 Kč a jelikož žalovaný žalobkyni na cenu díla uhradil celkem částku 198 600,71 Kč, v rozsahu částky 1 601,11 Kč, představující rozdíl mezi uvedenými částkami, shledal částečně důvodný nárok žalovaného na vrácení přeplatku na cenu díla ve výši 14 217,66 Kč uplatněný žalovaným ve vzájemném návrhu, když námitku žalobkyně, že žalovaný jí zaplacenou částku uhradil na základě vlastní kalkulace a z procesního hlediska existenci pohledávky žalobkyně v tomto rozsah uznal, neshledal důvodnou. Zcela nedůvodným soud prvního stupně shledal nárok žalovaného uplatněný ve vzájemném návrhu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 65 631,75 Kč, když se sice neztotožnil s tvrzením žalobkyně o neplatnosti k tomu se vztahujícího ujednání čl. 8 odst. 1 mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, ale dospěl k závěru, že nárok na zaplacení smluvní pokuty žalovanému nevznikl. Původní termín dokončení díla byl dle zápisu ve stavebním deníku prodloužen účastníky z důvodu sjednání víceprací o 3 dny a došlo tím k posunutí termínu dokončení díla na 29. 6. 2012 a pokud byla měřením v objektu zjištěna zvýšená vlhkost, bylo možno očekávat, že vlhkost vymizí a kompletní realizace díla bude proveditelná. Dne 26. 6. 2012 žalobkyně oznámila dokončení prací v 1 a 2. nadzemním podlaží a vyzvala žalovaného k jejich převzetí a poslední podpis žalovaného ve stavebním deníku je u zápisu ze dne 11. 7. 2012, jehož součástí je i údaj o vysoké vlhkosti v přízemí. Dílo tedy bylo dokončeno ve sjednaném termínu, vyjma části díla v přízemí, kde se tak nestalo z důvodu vysoké hodnoty vlhkosti znemožňující dodržení technologického postupu pokládky marmolea a nebylo proto objektivně možno dílo provést, o čemž byl žalovaný průběžně informován. Rovněž nedůvodným shledal soud prvního stupně i nárok žalovaného uplatněný ve vzájemném návrhu na zaplacení částky 30 000 Kč z titulu odpovědnosti za vady, když v řízení nebylo prokázáno, že by se vady na díle vyskytovaly v době ukončení prací a nadto žalovaný znemožnil žalobci ověření jejich existence, jakož i jejich případné odstranění a proto nemůže z tohoto titulu cokoliv nárokovat. O nákladech řízení rozhodl podle zásad poměru úspěchu dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když to byla žalobkyně, kdo byl v řízení převážně úspěšný a podle poměru úspěchu také rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů státu.

4. Proti výrokům II a III, jakož i výrokům o nákladech řízení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla, že od zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2014 odvolacím soudem došlo k základnímu posunu ve skutkovém základu oproti skutkovému základu, na kterém byl založen dříve vyslovený právní závěr odvolacího soudu, tj. že odstoupení od smlouvy žalovaným bylo s ohledem na vytčení vad díla účinné. Žalobkyně v řízení opakovaně poukazovala na skutečnost, že odstoupení od smlouvy ze strany žalované důvodné nebylo, neboť dílo žalovaným vytýkané vady neobsahovalo a žalovaný nakonec ani z důvodu vad díla od smlouvy o dílo neodstupoval. Odstoupení od smlouvy vázal na ust. § 642 odst. 2 obč. zák. a to je podmíněno poskytnutím lhůty zhotoviteli ke zjednání nápravy, k čemuž v daném případě nedošlo. Žalovaný zaslal žalobkyni e-mailem dne 19. 7. 2012 své výtky, avšak již následujícího dne zakázal žalobci a jeho pracovníkům vstup na stavbu, což má soud prvního stupně rovněž za prokázané. Možnost dokončení díla žalovaný zmařil instalováním dlažby před 19. 7. 2012, tj. před odstoupením od smlouvy. Žalovaný nebyl subjektem oprávněným od smlouvy o dílo odstoupit, neboť by tím profitoval z vlastního právního jednání. Soud prvního stupně tak dle žalobkyně měl přehodnotit soulad skutkových zjištění správnými závěr odvolacího soudu, založenými na odlišném skutkovém základu. Žalobkyně také nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, dle kterého měla nepoužité marmoleum převzít, když dodání marmolea bylo součástí smlouvy o dílo, k jeho položení v důsledku odstoupení od smlouvy nedošlo a nebylo v možnostech žalobkyně docílit vrácení marmolea dodavateli, který možnost vrácení marmolea písemně odmítl. Nemůže obstát ani závěr, že žalobkyně měla možnost zbývající množství marmolea prodat ve své prodejně, když žalobkyně poukázala na skutečnost, že zbytek marmolea je v podstatně neprodejný, jedná se o běžně nepoptávaný dekor, přičemž na trhu je několik set barevných a kvalitativně odlišných variant marmolea a jelikož se jednalo o zbytek, nelze k němu dokoupit ani objednat další množství stejné šarže. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 48 954,29 Kč a vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 1 601,11 Kč zamítl.

5. Rovněž žalovaný podal včasné odvolání proti výroku I napadeného rozsudku, jakož i proti závislým výrokům o náhradě nákladů řízení a dále proti výrokům doplňujícího rozsudku. V odvolání namítl nepřezkoumatelnost rozsudku s tím, že nelze z něj dovodit z jakého důvodu přiznal soud prvního stupně žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 106 998,89 Kč ve výši 7,5 % ročně od 19. 7. 2012 do 30. 5. 2013, když prostřednictvím dopisů z 24. 7. 2012, 10. 8. 2012, 10. 9. 2012 a 15. 9. 2012 prokázal, že se několikrát v dobré víře obracel na žalobkyni s výzvou k opravě vad díla, které provedla a dále žádal výpočet reálně provedených prací. Nepřezkoumatelný je i závěr o tom, že na jeho straně došlo k majetkovému prospěchu, když soud vycházel ze znaleckých posudků Ing. [příjmení]. Ačkoliv soud opakovaně vázán právním názorem odvolacího soudu uvedl, že věc posoudil v režimu bezdůvodného obohacení a že majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu není peněžitá částka odpovídající nákladům na zhotovení díla, nýbrž náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla, není vůbec z rozsudku zjistitelné, z jaké výše peněžité náhrady soud vyšel. Z odůvodnění lze snad pouze seznat závěr, že znalcem zjištěnou cenu díla považuje bez dalšího za míru bezdůvodného obohacení žalovaného, což je ale závěrem nesprávným a tomu odpovídá i výpočet, který soud provedl v tomto bodě ve vztahu k částečnému vyhovění vzájemnému návrhu žalovaného. Dále namítl nesprávné hodnocení znaleckých posudků, když jak posudky znalce [příjmení], tak i posudky [právnická osoba], mají shodnou právní sílu a na jejich kvalitu nesmí mít vliv to, zda si je vyžádal soud nebo účastník řízení. Argumenty soudu prvního stupně, tj. že veškeré podklady byly zpracovatelům předány stranou žalovanou, že místní šetření se uskutečnilo bez vědomí žalobkyni a nebyl dán prostor k vyjádření, že šetření se uskutečnilo po víc jak 7 letech od ukončení prací a zpracovatel posudku tak neznal stav v době předání díla a že znaleckému ústavu nepříslušelo hodnotit závěry Ing. [příjmení], když se nejednalo o posudek revizní, ve své podstatě nejsou důkazem žádné neobjektivity, ale jsou jen projevem toho, že jde o plně použitelný znalecký posudek předložený účastníkem. Dále žalovaný v odvolání poukazoval na konkrétní námitky vůči znaleckému posudku Ing. [příjmení], s nimiž se soud prvního stupně dle jeho názoru nevypořádal a také namítl, že poslední výslech znalce při jednání dne 11. 6. 2020 trpěl podstatnou procesní vady, když Ing. [příjmení] nesložil znovu znalecký slib. Dle názoru žalovaného v odůvodnění rozsudku také absentuje pasáž detailně hodnotící důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, když soud svá nejasná skutková tvrzení opřel o výpověď svědka [příjmení], aniž výpověď hodnotil z toho pohledu, že se jedná o zaměstnance žalovaného, na němž je svědek ekonomicky závislý a je proto samozřejmé, že bez dalšího bude vypovídat v jeho prospěch a stavební deník poněkud kuriózně hodnotí tak, že pokud do něj někdy žalovaný připojil svůj podpis, má to za následek souhlas žalovaného se vším, co kdy bylo ve stavebním deníku předtím zaznamenáno. Pokud soud prvního stupně přípis Ministerstva pro místní rozvoj hodnotil jako důkaz, z něhož nezjistil žádné relevantní skutečnosti, žalovaný s tímto rovněž nesouhlasí, neboť žalovaný není odborníkem v oboru pokládky podlahových krytin a uzavřel smlouvu s odbornou firmou, potom zhotovitel je povinen podle stavebního zákona dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zjistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. Rovněž je rozporný závěr soudu prvního stupně, že sjednané práce byly žalobcem ve 2. a 3. nadzemním podlaží na adrese [adresa], provedeny řádně a dokončeny 26. 6. 2012, když následně prezentuje názor, že to byl žalovaný, kdo žalobci zabránil práci dokončit nezajištěním podmínek pro jeho provádění nebo kdo dokončení díla zmařil, protože nechal v přízemí položit dlažbu. Žalovaný v e-mailu dne 19. 7. 2012 zaslal seznam vad žalobci a svědek [příjmení] lživě tvrdí, že vady chtěl 20. 7. 2012 odstranit a žalovaný jej do objektu nevpustil a absurdita tohoto tvrzení je vzhledem k dennímu rozestupu obou událostí naprosto zřejmá. Závěr soudu, že to byl žalovaný, kdo svévolně provedení díla zmařil, je zřejmě nesprávný, jediný, kdo tvrdí, že žalovaný pracovníky žalobkyně k provádění díla nevpustil, je na žalobci ekonomicky závislý svědek [příjmení], naopak nezávislý svědek [příjmení] uvedl, že mu nic není známo o tom, že by pracovníkům u žalobkyně byl zamezen přístup do objektu a tento svědek přitom byl zástupcem generálního dodavatele žalovaného, kterému byly poměry na staveništi dobře známy. Ze souvislostí naopak jasně plyne, že hlavním důvodem předčasného ukončení prací bylo zejména to, že žalobkyně měla nedostatek materiálu (marmolea) k tomu, aby práce mohly být dokončeny, když dle údajů znalce [příjmení] na pokládku marmolea na plochu o velikosti 88,04 m2 spotřeboval dodavatel 101,28 m2 a celková potřeba pro 1. nadzemní podlaží tak činí 87,9 m2 a dodavatel však disponoval pouze 82,3 m2 a jasným důkazem o nedostatku je faktura z 20. 7. 2012, která uvádí, že nepoužitý zbytek marmolea je pouze 68,8 m2, tedy v té době neexistoval prořez v rozsahu 13,5 m2 a tento prořez byl zničen do 20. 7. 2012, tj. je již v průběhu smlouvy o dílo, neboť ta byla ukončena 24. 7. 2012. Rovněž nesprávný je závěr soudu prvního stupně, že v půlce se závady na díle vyskytují, jedná se o vady drobné a snadno odstranitelné a zcela již však absentuje výčet vad, které vzal soud za prokázané, stejně jako právní důsledky existence těchto vad. Přitom i znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že chybí vložení marmolea v podlahových lištách, v některých místech zcela chybí podlahové lišty, jsou odstraněny lišty ode zdi na 4 místech, nekvalitní provedené vložení marmolea a slícování úhlů lišt na 10 místech, nekvalitně provedené slícování úhlů lišt na 5 místech a nerovnosti povrchu podlahy. Soud tak nereagoval na jednoznačný závěr o tom, že v důsledku absence ořezu marmolea před položením nebyl dodržen závazně stanovený postup výrobce materiálu a není podstatné, zda po 8 letech od provedení prací se projevily nějaké nedostatky pokládky, důležité je, že postup výrobce nebyl dodržen a žalovaný je ohrožen rizikem snížené životnosti takových prací. Podobná situace nastává tam, kde bylo zjištěno, že žalobce provedl podlahářské práce na podkladové vrstvě, které nebyly v koupelnách opatřeny hydroizolací a na tom se shodli oba ve věci činní znalci s tím, že hydroizolace na tomto místě vyhotovená být měla a že bylo odbornou povinností žalobkyně upozornit zákazníka (žalovaného) na tento nedostatek a vyžádat si od něho další pokyny a nikoliv na tento nevyhovující povrch podlahy položit. Žalovaný tak navrhl, aby žaloba žalobkyně byla zamítnuta a naopak vyhověno v plném rozsahu vzájemnému návrhu žalovaného a přiznány mu náklady řízení.

6. Oba účastníci se k odvolání druhého účastníka vyjádřili, přičemž ve vyjádřeních každý setrval na svých stanoviscích prezentovaných již v průběhu dlouhého soudního řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 213 a § 213a o. s. ř.), vzal v úvahu argumentaci obou stran a poté dospěl k závěru, že je převážně důvodné odvolání žalobkyně.

8. Soud prvního stupně v řízení provedl rozsáhlé dokazování, přičemž z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu věci v napadeném rozsudku vycházel z právního názoru odvolacího soudu vysloveném ve zrušujícím usnesení ze dne 20. 11. 2014, č. j. 12 Co 460/2014-112, že nárok žalobkyně je třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení, když dílo nebylo dokončeno a žalovaný účinně dne 24. 7. 2012 od smlouvy o dílo odstoupil. Tento právní názor ale odvolací soud byl nucen přehodnotit, neboť v předchozím rozhodnutí nevzal náležitě v úvahu důvody, pro které žalovaný od smlouvy o dílo odstoupil.

9. Odvolací soud tak ve svém rozhodnutí vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a jím provedených důkazů (jež při odlišném právním posouzení považoval pro rozhodnutí za podstatná), ale věc právně posoudil odlišně, když se změnou právního názoru účastníky v průběhu odvolacího jednání předběžně seznámil.

10. V projednávané věci se spor účastníků odvíjí od smlouvy o dílo uzavřené dne 11. 5. 2021, v níž se žalobkyně jako zhotovitel zavázala provést pro žalovaného jako objednatele podlahářské práce v objektu [ulice a číslo], v [obec], v rozsahu specifikovaném v cenové nabídce, která byla součástí smlouvy, a cena díla byla sjednána ve výši 246 214 Kč bez DPH a ve výši 280 684 Kč včetně 14% DPH. V průběhu realizace díla byly účastníky dohodnuty vícepráce za cenu 28 663 Kč včetně DPH. Uvedené skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné, jakož nebylo také sporné, že dílo nebylo ve sjednaném rozsahu provedeno. Soudem prvnbího stupně bylo zjištěno, že práce v objektu žalovaného byly zahájeny dne 5. 6. 2012 a do 26. 6. 2012 byly provedeny práce ve druhém a třetím nadzemním podlaží objektu, ale nebyly provedeny práce v prvním nadzemním podlaží objektu, kde z důvodu zvýšené vlhkosti podlahy nebylo položeno marmoleum, když se vyčkávalo, až vlhkost poklesne a za tím účelem bylo průběžně prováděno měření vlhkosti.

11. Mezi účastníky také nebylo sporným, že jejich závazkový vztah ze smlouvy o dílo byl ukončen ze strany žalovaného odstoupením od smlouvy provedeném dopisem ze dne 24. 7. 2012, označeném jako výpověď smlouvy o dílo na podlahářské práce, v němž žalovaný mimo jiné uvedl, že jednatel žalované byl 18. 7. 2012 e-mailem informován, že není kompletně dodělaná podlaha ve druhém nadzemním podlaží a pokládka korkových dlaždic neodpovídá technickým normám ČSN EN 12104, dále že v průběhu práce pracovníci žalobkyně poškodili vodovodní přípojku záchodu a vytápění a dosud nedokončili podlahu ve druhém nadzemním podlaží a pokládku korkových podlah neopravili, dále uvedl, že rodinný dům je postaven na prudkém svahu, a proto po deštích pořád dochází k podmáčení betonové podlahy v přízemí, což způsobí zvýšení úrovně vlhkosti betonové podlahy a nemožnost pokládky marmolea v přízemí. Zvýšená úroveň vlhkosti byla evidována pracovníky žalobkyně, o čemž byl proveden zápis do stavebního deníku. Tuto událost žalovaný počítá za nepředvídanou výjimečnou situace a neodvratitelnou překážku, kterou smluvní strany nemohou ovlivnit a která brání v plnění smluvních povinností, zároveň není způsobená chybou nebo nedbalostí ze strany žalovaného nebo ze strany žalobkyně a je i přes veškerou náležitou péči nepřekonatelná, proto na základě § 642 odst. 2 obč. zák. tímto dopisem od smlouvy o dílo odstoupí a na základě § 642 odst. 1 obč. zák. žádá o přepočet částky, která připadá na práce již vykonané a odvoz zbytku marmolea ze stavby.

12. Podle § 642 odst. 1 obč. zák. až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady.

13. Podle § 642 odst. 2 obč. zák. objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

14. Byť se žalovaný v odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 24. 7. 2012 zmínil o vadách dosud provedené části díla vytčených v e-mailovém dopise ze dne 18. 7. 2012, z obsahu listiny o odstoupení od smlouvy je zjevné, že hlavním důvodem, proč se žalovaný rozhodl od smlouvy odstoupit, byla skutečnost, že z důvodu vlhkosti v přízemí objektu již neměl zájem o pokládku marmolea v tomto podlaží. Kromě toho dle názoru odvolacího soudu zcela jednoznačně nedošlo ze strany žalovaného k odstoupení od smlouvy o dílo dle § 642 odst. 2 občanského zákoníku také proto, že k platnému odstoupení od smlouvy dle tohoto ustanovení může dojít jen v případě, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně a zároveň zhotovitel neučinil nápravu ani v přiměřené lhůtě, kterou mu objednatel k tomuto účelu poskytl, k čemuž ale v daném případě nedošlo. V e-mailovém dopise žalobkyni ze dne 19. 7. 2012 žalovaný sdělil, že není dodělána podlaha na schodech v přízemí, není opraven lakový nátěr v ložnicích v prvním patře (trhliny, nerovná podlaha), dále uvedl, že kromě toho došlo během prací při montáži podlah v koupelně k poškození vodovodu a toalety a bylo poškozeno připojení k vodovodnímu potrubí (zároveň uvedl, že toto poškození bylo odstraněno), dále uvedl, že v souvislosti s vysokou vlhkostí v podlahách v přízemí byl nucen změnit podlahové krytiny a položit dlaždice a tímto žádá, aby žalobkyně okamžitě přijala opatření k odstranění vad na provedených pracích a také aby rozhodla o změně objemu prací týkajících se přízemí. Jak bylo ale soudem prvního stupně zjištěno z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalobkyně, i z obsahu zápisů ve stavebním deníku, žalovaný zaměstnance žalobkyně do objektu již 20. 7. 2012 nevpustil a jak již bylo výše uvedeno, následně dopisem ze dne 24. 7. 2012 od smlouvy o dílo odstoupil, tudíž žalobkyni neposkytl přiměřenou lhůtu k odstranění vad.

15. Dle názoru odvolacího soudu tak sice došlo ze strany žalovaného k odstoupení od smlouvy o dílo, ale nikoliv dle § 642 odst. 2 obč. zák., ale dle § 642 odst. 1 obč. zák., což je pro posouzení věci stěžejní. Odstoupením od smlouvy dle § 642 odst. 1 obč. zák. se smlouva od počátku ruší (§ 48 odst. 2 obč. zák.), ale v tomto případě se pro vypořádání nároků mezi účastníky ze zrušené smlouvy nepoužijí obecná ustanovení o výši náhrady z bezdůvodného obohacení (§ 457 a § 458 obč. zák.), ale použije se speciální úprava § 642 odst. 1 obč. zák., takže objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2053/2000).

16. Při posouzení výše nároku žalobkyně odvolací soud dospěl k závěru, že je možno vyjít (po níže uvedené korekci) ze znaleckého posudku zpracovaného dne 25. 6. 2015 soudem prvního stupně ustanoveným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], ve znění jeho dodatku č. 1 a dodatku č. 2 ze dne 13. 10. 2016, když znalec řádně a pečlivě provedl ohodnocení všech prací a dodávek provedených žalobkyní včetně víceprací, a především při ohodnocení vycházel z cenové nabídky (položkového rozpočtu), která byla součástí smlouvy o dílo, tudíž nestanovoval cenu obvyklou, která je podstatná při vypořádání nároků mezi účastníky v režimu bezdůvodného obohacení (obvyklou cenu znalec [příjmení] [příjmení] stanovil až v dodatku č. 3 znaleckého posudku, z něhož ale odvolací soud s ohledem na již řečené nevycházel). Hodnotu žalobkyní provedených prací znalec v dodatku č. 2 znaleckého posudku stanovil na částku 167 197,07 Kč bez DPH a při stanovení této celkové ceny mimo jiné vycházel z ceny za stěrkování podkladu v rozsahu 88,05 m2 při použití stěrky UZIN NC 150 v částce 15 927,34 Kč, přičemž ale v řízení bylo prokázáno, že žalobkyní byla použita stěrka UZIN NC 170 (viz nabídka víceprací ze dne 5. 6. 2012 a zápis ve stavebním deníku). Odvolací soud proto vyšel z ceny uvedené v dodatku č. 2 znaleckého posudku, ale provedl korekci částky připadající na stěrkování podkladu a jelikož dle cenové nabídky víceprací cena stěrkování při použití stěrky UZIN NC 170 za 1 m2 činila 201 Kč, při rozsahu stěrky 88,05 m2 na stěrkování tak připadá částka 17 698,05 Kč, tj. částka o 1 770,71 Kč vyšší, než kterou uvedl znalec jako cenu za stěrkování v dodatku č. 2 znaleckého posudku. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že cena žalobkyní provedených prací činila částku 168 896,78 Kč bez DPH (167 197,07 Kč + 1 770,71 Kč) a s připočtením DPH ve výši 14 % tak cena provedených prací činila 192 623,26 Kč.

17. Kromě částky připadající na práce již vykonané má zhotovitel dle § 642 odst. 1 obč. zák. nárok i na náhradu účelně vynaložených nákladů, přičemž dle názoru odvolacího soudu za účelně vynaložené náklady je nutno považovat i náklady na zakoupení nepoužitého marmolea. Zbytek marmolea byl pro žalobkyni nevyužitelný, když se jedná jen o zbytek marmolea a v řízení bylo prokázáno, že se jednalo o žalovaným vybraný a běžně nepoptávaný dekor. Pokud soud prvního stupně dospěl k opačnému závěru, tj. že žalobkyně nepoužité marmoleum mohla použít, když v tomto směru vyšel z výpovědi znalce [příjmení] [příjmení] při jednání soudu prvního stupně dne 14. 4. 2016, který uvedl, že pokud je balení neporušené, je možné jej obvykle vrátit výrobci, zároveň soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně ani netvrdila, že by se pokusila krytinu využít jinak, zjevně soud prvního stupně přehlédl, že žalobkyně doložila, že nespotřebované zboží se neúspěšně pokusila vrátit prodejci [právnická osoba] Žalobkyně totiž doložila dopis této společnosti z 24. 8. 2012, která jím reagovala na žádost žalobkyně o vrácení podlahoviny FORBO Marmoleum Real při objednaném množství 191,10 m2 a při množství zboží k vrácení 68,80 m2, kdy žalobkyni sdělila, že zboží nepochází z běžných skladových zásob, je na objednávku z výrobního závodu z Nizozemí, přičemž běžný vysoko-obrátkový sortiment skladu je možné po dohodě vrátit formou dobropisu, což však nelze u zmiňovaného zboží na objednávku, navíc zboží je již považováno za použité, jelikož část byla nainstalována v objektu investora. Při stanovení výše nároku na náhradu nákladů za nespotřebované marmoleum odvolací soud vyšel z cenové nabídky tvořící součást smlouvy o dílo, kdy mělo být použito 185 m2 marmolea při jednotkové ceně za 1 m2 ve výši 575 Kč a jelikož znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] při ohodnocení vykonaných prací ve výše uvedeném znaleckém posudku z 25. 6. 2015 ve znění jeho dodatku č. 2 ze dne 13. 10. 2016 započetl 103 m2 spotřebovaného marmolea, odvolací soud při stanovení výše nároku vyšel z rozdílu těchto výměr 82 m2 (185 m2 – 103 m2), což při jednotkové ceně za metr čtvereční ve výši 575 Kč činí částku 47 150 Kč (82 x 575 Kč).

18. Poukazoval-li žalovaný při jednání odvolacího soudu z hlediska nároku žalobkyně na náhradu nákladů za nespotřebované marmoleum na ustanovení článku 5 smlouvy o dílo ze dne 11. 5. 2012, v němž mimo jiné bylo dohodnuto, že pokud nebudou některé práce provedeny (na žádost objednatele), bude cena těchto prací odečtena z dohodnuté ceny, uvedenou námitku odvolací soud neshledal důvodnou, neboť z tohoto smluvního ujednání nelze dovodit, že by pod cenu neprovedených prací bylo možno podřadit i cenu nespotřebovaného a zakoupeného materiálu, který byl pro žalobkyni jako zhotovitele nevyužitelný.

19. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že výše nároku žalobkyně dle § 642 odst. 1 obč. zák. činí celkem částku 239 773,26 Kč (192 623,26 Kč + 47 150 Kč) a jelikož žalovaný žalobkyni dosud zaplatil částku 198 600,71 Kč (90 000 Kč formou zálohy po uzavření smlouvy o dílo a částku 108 600,71 Kč po zahájení řízení dne 30. 5. 2013), k zaplacení zbývá částka 41 172,55 Kč.

20. Nároky žalovaného uplatněné vůči žalobkyni formou vzájemného návrhu odvolací soud neshledal důvodné.

21. Odvolací soud jednak s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k přeplatku nároku žalobkyně ani v minimální výši (vzájemným návrhem požadován přeplatek ve výši 14 217,66 Kč) a shodně jako soud prvního stupně neshledal ani důvodný nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s provedením díla žalobkyní (vzájemným návrhem požadována smluvní pokuta ve výši 1 % denně z celkové ceny díla za prodlení s plněním díla za období od 30. 6. 2012 do 20. 7. 2012, celkem ve výši 65 631,75 Kč), když v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že dílo do 29. 6. 2012 bylo provedeno, vyjma části díla spočívající v položení krytiny v přízemí, k čemuž ale nedošlo v důsledku zvýšené vlhkosti podkladu, takže k nedodržení sjednaného termínu díla nedošlo v důsledku prodlení žalobkyně jako zhotovitele. V tomto směru odvolací soud zcela odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje.

22. Navíc na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalovaného na zaplacení smluvní pokuty (v případě jeho existence) by byl promlčen. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Tímto dnem (kdy právo mohlo být vykonáno poprvé) je v zásadě den, kdy právo bylo možno vykonat podáním žaloby u soudu neboli kdy se právo stalo nárokem (tzv. actio nata) a nárokem se stává ve většině případů splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh. Nebyla-li splatnost dluhu určena dohodou ani stanovena jiným způsobem, lze o splnění dluhu požádat dlužníka kdykoliv a dlužník je v takovém případě povinen dle § 563 obč. zák. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o jeho splnění věřitelem požádán. Může-li však věřitel vyvolat splatnost dluhu sám, v takových případech je první objektivní možnost vykonání práva dána již okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění požádat, takže za rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby je třeba považovat den následující po dni, ve kterém dluh vznikl; nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu (viz Švestka in Švestka, j., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, § 101, 597 s. nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 665/2002).

23. Nedůvodným shledal odvolací soud i ve vzájemném návrhu vznesený nárok žalovaného na zaplacení částky 30 000 Kč z titulu odpovědnosti žalobkyně za vady díla, neboť tím, že žalovaný od smlouvy o dílo před dokončením díla dle § 642 odst. 1 obč. zák. odstoupil, došlo dle § 48 odst. 2 obč. zák. ke zrušení smlouvy od počátku (ex tunc), tudíž v důsledku zrušení smlouvy není mezi účastníky platný závazkový právní vztah, proto žalovaný ani nemůže uplatňovat z neexistujícího právního vztahu práva z odpovědnosti za vadné plnění závazku. K tomu je namístě znovu dodat, že v projednávané věci nedošlo žalovaným k odstoupení od smlouvy o dílo v rámci realizace jeho práva (jako objednatele) z titulu odpovědnosti žalobkyně (jako zhotovitele) za vady plnění, tj. nedošlo k odstoupení od smlouvy dle § 642 odst. 2 obč. zák. nebo dle § 655 odst. 1 obč. zák.

24. S ohledem na výše uvedené, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že kromě již žalovaným zapacených částek má žalobkyně ještě nárok na zaplacení částky 41 172,55 Kč, přitom se po žalovaném domáhá na jistině zaplacení částky 48 954,29 Kč (po částečném zastavení řízení) a zároveň dospěl k závěru, že vzájemný návrh žalovaného ve výši 109 849,41 Kč není ani částečně důvodný, odvolací soud napedený rozsudek jakož i napadený doplňující rozsudek způsobem vyjádřeným ve výrocích I až IV tohoto rozsudku částečně dle § 219 o. s. ř. potvrdil a částečně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil. Pokud jde o soudem prvního stupně žalobkyni přiznaný úrok z prodlení z částky 106 998,89 Kč ve výši 7,5 % ročně od 19. 8. 2012 do 30. 5. 2013 (výrokem I rozsudku soudu prvního stupně), i odvolací soud nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení shledal dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku důvodným, neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžité částky, pouze odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení úroku z prodlení z celé žalovaným zaplacené částky ve výši 108 600,71 Kč již od 19. 7. 2012, neboť od tohoto data se žalovaný s ohledem na splatnost faktury vystavené dne 4. 7. 2012 dostal do prodlení se zaplacením jen částky 100 131 Kč a se zaplacením zbylé částky až do výše žalobkyni přiznaného nároku se s ohledem na splatnost faktury vystavené 20. 7. 2012 dostal do prodlení až od 4. 8. 2012.

25. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a rozhodl o nich dle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, když s ohledem na předmět řízení (zaplacení částky 158 803,70 Kč, když po částečném zastavení řízení do částky 108 600,71 Kč se žalobkyně v řízení domáhala na jistině zaplacení 48 954,29 Kč a žalovaný se vzájemným návrhem domáhal zaplacení částky 109 849,41 Kč), žalobkyně byla v řízení úspěšná přibližně z 95 %, proto jí odvolací soud přiznal účelně vynaložené náklady řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 90 %.

26. Náklady žalobkyně před soudy obou stupňů spočívají v zaplacených soudních poplatcích za žalobní návrh ve výši 1 950 Kč a za odvolání ve výši 2 528 Kč a dále spočívají v nákladech na zastoupení. Pokud jde o náklady na zastoupení do doby vydání napadeného rozsudku, ty spočívají v odměně zástupce žalobkyně za úkony právní služby specifikované v závěrečném návrhu žalobkyně ze dne 5. 3. 2021 (ve spise na č. l. 878 – 882), přičemž z takto vyčíslených úkonů právní služby odvolací soud s ohledem na obsah úkonů či jejich návaznost na předchozí zástupcem žalobkyně učiněné úkony nepovažoval za účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření žalobkyně ze dne 18. 4. 2018, dále za návrh na provedení výslechu znalce ze dne 12. 11. 2018 a konečně za vyjádření k odvolání žalovaného proti usnesení o znalečném ze dne 2. 9. 2020. Na rozdíl od žalobkyně odvolací soud také dospěl k závěru, že odměnu za úkony právní služby činěné poté, co po vydání usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2017, č. j. 10 Co 334/2017-66, byl vzájemný návrh žalobkyně projednáván v rámci tohoto řízení společně s nárokem uplatněným žalobkyní, je nutno počínaje od vyjádření žalobkyně ze dne 20. 2. 2018 stanovit dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, z celého předmětu řízení ve výši 158 803,70 Kč (tj. z žalobou uplatněného nároku i z nároku uplatněného vzájemným návrhem), a nikoliv stanovovit odměnu zvlášť za zastoupení při projednávání žalobou uplatněného nároku a za zastoupení při nároku uplatněném vzájemným návrhem.

27. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že zástupci žalobkyně náleží dle § 7 advokátního tarifu odměna za 3 úkony právní služby (specifikované v závěrečném návrhu žalobkyně) po 7 420 Kč, kdy odměna je stanovena z tarifní hodnoty 157 555 Kč, tj. z žalobou uplatněné částky před částečným zpětvzetím žaloby, za 1 úkon právní služby (za sepis předžalobní výzvy) ve výši jedné poloviny – částky 3 710 Kč, stanovené ze stejné tarifní hodnoty, dále odměna za 6 úkonů právní služby specifikovaných v závěrečném návrhu, které byly učiněny do vydání prvního rozsudku soudu prvního stupně, za 1 úkon – vyjádření k odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně a za dalších 17 úkonů právní služby provedených v řízení před soudem prvního stupně až do zastoupení při jednání dne 31. 1. 2017 (včetně), kdy u všech těchto úkonů odměna za 1 úkon právní služby činí 3 060 Kč a je stanovena z tarifní hodnoty 48 954,29 Kč, dále zástupci žalobkyně náleží i odměna za 4 úkony právní služby specifikované v závěrečném návrhu a učiněné v řízení o vzájemném návrhu v době, kdy byl projednáván v samostatném řízení pod sp. zn. 19 C 32/2017, kdy odměna za 1 úkon činí 5 500 Kč a je stanovena z tarifní hodnoty 109 849,41 Kč, tj. z částky uplatněné vzájemným návrhem a dále zástupci žalobkyně náleží odměna za 19 úkonů právní služby specifikovaných v závěrečném návrhu (vyjma 3 výše uvedených úkonů právní služby), učiněných po spojení obou nároků (uplatněného žalobou i vzájemným návrhem) ke společnému řízení až vyhlášení druhého a v tomto odvolacím řízení přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně, kdy odměna za 1 úkon činí 7 460 Kč a je stanovena z tarifní hodnoty 158 803,70 Kč (z žalobkyní uplatněného nároku i z nároku uplatněného žalovaným vzájemným návrhem). Pokud jde o odvolací řízení, zástupci žalobkyně náleží odměna za sepis odvolání ve výši 3 140 Kč, kdy odměna je stanovena z tarifní hodnoty 50 555,40 Kč (z předmětu odvolání), dále mu náleží odměna za sepis vyjádření k odvolání žalovaného, kdy odměna činí 5 460 Kč a je stanovena z tarifní hodnoty 108 248,30 Kč (předmětu odvolání žalovaného) a dále mu náleží odměna za zastoupení při jednání odvolacího soudu ve výši 7 420 Kč, kdy odměna je stanovena z tarifní hodnoty 150 803,70 Kč. Konečně zástupci žalobkyně za 53 účelně provedených úkonů právní služby náleží paušální náhrada za každý z těchto úkonů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. částka 15 900 Kč. Dále při celkové odměně zástupce žalobkyně ve výši 276 150 Kč a náhradě hotových výdajů ve výši 15 900 Kč náklady žalobkyně tvoří i částka ve výši 61 330,50 Kč odpovídající 21% DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem této daně.

28. Celkem tak žalobkyni vzniklé náklady řízení činí částku 357 858,50 Kč a z této částky 90 % činí částku 322 072,65 Kč, přičemž s ohledem na výši této částky odvolací soud pro její zaplacení žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu delší než je obecná třídenní pariční lhůta.

29. O náhradě nákladů vzniklých státu ve výši 26 680,30 Kč odvolací soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a v souladu s výsledkem řízení uložil žalobkyni zaplatit státu na účet soudu prvního stupně částku 1 334,02 Kč a žalovanému částku 25 346,27 Kč, jež odpovídají poměru jejich úspěchu ve věci.

Poučení