61 Co 196/2024 - 542

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: [Jméno žalovaného B]., IČO [IČO žalovaného B] sídlem [Adresa žalovaného B] o zaplacení částky 505 800 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 6. 2024, č. j. 11 C 306/2020-370 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla žaloba zamítnuta do částky 395 133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 6. 2020 do zaplacení, potvrzuje a ve zbývající části se mění tak, že žalovanému se ukládá zaplatit žalobci částku 110 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Chebu státem placené náklady řízení ve výši 6 430 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný a vedlejší účastnice na jeho straně jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu na účet Okresního soudu v Chebu státem placené náklady řízení ve výši 3 214 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů v rozsahu ve výši 78 167 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 771 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 505 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 22. 6. 2020 do zaplacení (výrok I), žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 145 617 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a dále žalobci uložil zaplatit i vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 3 755 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. K odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce se nároku domáhal jako škody vzniklé na jeho vozidle Volvo v důsledku dopravní nehody, k níž došlo dne 29. 7. 2019 na silnici č. 0218 v katastru obce [adresa], kdy dalším účastníkem dopravní nehody byl řidič traktoru značky [jméno FO], reg. zn. [SPZ], ve vlastnictví žalovaného, přičemž dle žalobce nehoda byla způsobena chybně provedeným odbočovacím manévrem vozidla ve vlastnictví žalovaného, když podle něj vozidlo žalovaného nesignalizovalo změnu směru jízdy při odbočování vlevo na úsek mimo pozemní komunikaci. Žalovaný naopak namítal zapnutí signalizace změny směru jízdy ze strany řidiče traktoru a řádné provedení odbočovacího manévru s tím, že dopravní nehoda byla způsobena riskantní jízdou samotného žalobce a porušením jeho dalších povinností dle § 17 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

3. Provedeným dokazováním se ale nepodařilo zjistit, obdobně jako tomu bylo v předchozím přestupkovém řízení, zda odbočující traktor žalovaného a koneckonců i vozidlo žalobce signalizovalo změnu směru jízdy, kdy v tomto směru se výpovědi obou řidičů (žalobce a svědka [adresa]) rozcházejí, neexistuje záznam z palubní kamery některého z vozidel, není k dispozici ani jiný (nezúčastněný) svědek samotného nehodového děje. V řízení nebylo prokázáno, že by ukazatel změny směru jízdy (směrové světlo) byl na traktoru umístěn způsobem, při kterém by nebyl viditelný pro ostatní účastníky silničního provozu (byl by zakryt výstražným trojúhelníkem pomalu jedoucího vozidla), kdy fotografie pořízené bezprostředně po dopravní nehodě očividně zachycují traktor v nepřirozeném sklonu způsobeném odtržením přední nápravy. Na ostatních fotografiích, které zachycují traktor v běžné situaci, je směrové světlo viditelné, přičemž není vcelku pochyb o tom, že by jakékoliv vozidlo se zakrytým osvětlením, byť jen částečným, nemohlo projít pravidelnou technickou prohlídkou (v době mezi pořízením traktoru a rozhodováním věci by mělo jít o dvě absolvované technické prohlídky), která se primárně soustředí právě na tyto technické aspekty kontrolovaných vozidel. Ze situace zjevné (objektivní) důkazní nouze ohledně toho, zda byla dávána vozidlem žalovaného signalizace změny směru jízdy, kdy jasně limitovaný okruh disponibilních důkazních prostředků byl zřejmý od samého počátku (tj. již od bezvýsledného šetření příčin dopravní nehody příslušnými správními orgány), soud prvního stupně vycházel již ve svém předchozím rozsudku ze dne 15. 9. 2023, č. j. 11 C 306/2020-262, kdy se pokusil identifikovat míru účasti každého z účastníků předmětné dopravní nehody a v tomto směru vycházel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

4. Posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] byla určena technicky přijatelná střetová rychlost traktoru 15 km/hod. a střetová rychlost vozidla Volvo 90 km/hod. s tím, že v okamžiku střetu již vozidlo zn. Volvo brzdilo. Za technicky přijatelné místo střetu označil znalec bod v rovině výchozího bodu měření, k němuž se stanoví vzdálenosti jednotlivých stop a objektů v místě dopravní nehody (v tomto případě bližší betonová propust vjezdu na pole) a cca 2 metry vpravo od roviny z pohledu směru jízdy vozidel, přičemž průběh postřetového pohybu v provedené simulaci s přijatelnou přesností koresponduje s dokumentovaným poškozením vozidel i jejich konečnými polohami. Ze simulace předstřetového pohybu v době 1,3 sekundy před střetem se vozidlo Volvo nachází cca 35,6 m před místem střetu, celým objemem v protisměrném jízdním pruhu a má okamžitou rychlost cca 100 km/hod., zatímco traktor se nachází cca 7,1 m před místem střetu a má okamžitou rychlost cca 24 km/hod. Ze simulace předstřetového pohybu je zřejmé, že za předpokladu plynulého příčného předjíždění zahájilo vozidlo Volvo předjížděcí manévr již v čase 3,3 s před střetem, v rychlosti cca 100 km/hod. a ve vzdálenosti cca 91,1 m před místem střetu. Určená rychlost vozidla zn. Volva podle znalce koresponduje s existencí podnětu pro reakci v podobě zahájení oblouku odbočování traktorem. Dle znalce k vzájemnému střetu obou vozidel došlo poté, co řidič traktoru zahájil oblouk odbočovacího manévru v době, kdy již byl předjížděn vozidlem žalobce, což je jediný technicky přijatelný závěr o příčině vzniku dopravní nehody.

5. Ve svém předchozím rozsudku tak soud prvního stupně dospěl soud k závěru, že příčinou dopravní nehody bylo porušení povinnosti řidiče [adresa] dbát při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci zvýšené opatrnosti a neohrozit za ním jedoucího žalobce zahájením odbočovacího manévru, spočívajícím současně ve vybočení ze svého směru jízdy, v době, kdy již byl předjížděn žalobcem, proto podle § 2932 o. z. uložil žalovanému uhradit žalobci způsobenou škodu po jejím snížení o 10 % (žalobce se původně v žalobě domáhal zaplacení částky 562 000 Kč s příslušenstvím), kdy snížením přiznané náhrady zohlednil protiprávní jednání žalobce spočívající v překročení dovolené rychlosti. Předchozí rozsudek soudu prvního stupně byl ale usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2023, č. j. 61 Co 279/2023-283, zrušen (vyjma výroku II, jímž byla žaloba do částky 56 200 Kč s úrokem z prodlení zamítnuta a výroku III, jímž bylo řízení v rozsahu nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 562 000 Kč za období od 30. 7. 2019 do 21. 6. 2020 zastaveno), když odvolací soud se ztotožnil s některými závěry nalézacího soudu, ale neztotožnil se se způsobem, jakým za uvedené důkazní situace posoudil otázku signalizace změny odbočovacího manévru řidičem traktoru s tím, kdy žalobce k prokázání této otázky mohl nabídnout pouze svůj účastnický výslech, zatímco žalovaný výslech svědecký, přičemž nebyl učiněn žádný hodnotící závěr o nevěrohodnosti svědka [adresa], takže pominul rozhodnou skutečnost (spuštění či absence) signalizace změny směru jízdy. Jelikož žalobce vskutku nemá k dispozici žádný důkazní prostředek, jímž by mohl prokázat, že řidič traktoru nedával znamení o změně směru jízdy, soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na závazný názor odvolacího soudu je nutno skutkově vycházet z toho, že řidič traktoru znamení o změně směru jízdy dával, tedy žalobce nemohl zahájit předjížděcí manévr, nýbrž musel vyčkat dokončení (jakkoliv dlouhého) odbočovacího manévru řidiče traktoru, který se tak nemohl dopustit porušení dopravních předpisů. Žalobu tak zamítl pro důkazní nouzi žalobce a žalovanému a vedlejší účastnici přiznal vůči žalobci právo na náhradu řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a namítl, že soud prvního stupně zejména nepřihlédl k závěru znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že v době, kdy řidič traktoru započal s předjížděcím manévrem, byl již předjížděn vozidlem žalobce. Za tohoto stavu je zcela irelevantní, zda v době, kdy byl již předjížděn, zapnul signalizaci změny směru jízdy či nikoliv. Rovněž tak pominul závěr, že řidič traktoru před započetím odbočovacího oblouku nezkontroloval dopravní situaci za sebou i s ohledem na to, že 3 sekundy předtím, než došlo k nehodě, bylo již vozidlo žalobce 91 metrů za traktorem a mohl by tak při správné kontrole provozu za sebou nehodě zabránit tím, že by odbočení oddálil. Jak vyplývá z posudku znalce, z hlediska techniky jízdy je nezbytné, aby se řidič odbočujícího vozidla přesvědčil, že není předjížděn, a to i v případě, že včas na svém vozidle zapnul ukazatel směru. Dále platí, že bezprostředně před zahájením oblouku odbočování mohl řidič traktoru z rozdílu rychlosti vozidel identifikovat, že k předjíždění dojde a mohl svůj manévr odložit. Namítl také nesprávný hodnotící postup soudu při hodnocení významu výpovědi svědka [adresa], když řidič traktoru sám účastníkem nehody, proto ve své výpovědi nemůže popisovat skutečnosti, které by vnímal svými smysly jako nezúčastněný svědek, ale pouze jako skutečnosti, případně své jednání, které sám učinil a na vzniku nehody se aktivně podílel. Nejde tedy o nezúčastněného svědka a nelze tedy jeho výpověď vůbec jako výpověď svědka hodnotit a soud prvního stupně správně poukazuje ve svém odůvodnění, že svědek [adresa] a žalobce jako jediní účastníci téže dopravní nehody jsou z hlediska věrohodnosti v tomtéž postavení, bez ohledu na zcela náhodný faktor jejich odlišného procesního postavení, který je dán pouze tím, že v prvním případě měl traktor odlišnou osobu řidiče a provozovatele, zatímco ve druhém případě šlo o osobu jedinou, jak výstižně soud příčinu jejich postavení charakterizuje. Odlišné procesní postavení zapříčinila pouhá konstrukce rozhodné právní normy, což však materiálně na postavení obou vypovídajících osob nemohlo nic změnit. Jak řidič traktoru, tak žalobce byli v postavení účastníků předmětné dopravní nehody a z tohoto pohledu byli oba ohrožení totožným komplexem tíživých právních následků dopravní nehody ať již administrativněprávních či trestněprávních, až po následky občanskoprávní a v případě svědka [adresa] navíc pracovněprávní. Výpovědi obou účastníků dopravní nehody by tak měly mít pro soud hodnotu v podstatě nulovou. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že zatímco svědek [adresa] ve svých svědeckých výpovědích, ať už před správním orgánem i u soudu opakovaně a konzistentně tvrdil, že znamení o změně směru jízdy dával, a to s dostatečným předstihem, žalobce tvrdil opak. Prokázání této skutečnosti je jednoznačně podstatnou skutečností k posouzení zavinění nehody. Znalecký posudek byl prakticky nadbytečný, když pouze posoudil nehodový děj, nicméně otázku viny může rozhodnout pouze soud a žalobce neposkytl soudu v tomto směru odpovídající důkaz o tom, že svědek [adresa] nedával znamení o změně směru jízdy. Nesouhlasí s názorem žalobce, že výpověď svědka [adresa] nemůže být posuzována jako rozhodující důkaz a není pravdivé, že svědek by mohl mít na výsledku sporu zájem, když jednak svědek již více jak čtyři roky nepracuje pro žalovaného, dále od samého počátku vypovídá konzistentně a skutečnost, že jeho výpověď je pravdivá a nezpochybnitelná, potvrzuje i chování žalobce po nehodě, kdy se snažil prostřednictvím svého známého přesvědčit svědka, aby nehodu tzv. „vzal na sebe“. Nepřímo to potvrzuje i fakt, že žalobce nedal souhlas s poskytnutím zdravotní dokumentace svých dětí. V kontextu provedených důkazů lze uzavřít, že nevěrohodný je především žalobce, když bylo také prokázáno, že jel nepovolenou rychlostí, nebyl připoután a i tyto „drobnosti“ svědčí o jeho nerespektu k předpisům. Jak bylo zjištěno vedlejší účastnicí (viz její vyjádření ze dne 22.01.2024), hodnota vozidla byla zcela jiná než je uplatněný nárok žalobce, když vozidlo bylo inzerováno v SRN zhruba měsíc před registrací v ČR za částku 14 950 EUR, tedy 388 490 Kč a v posudku zpracovaném pro žalobce byl uveden dvojí údaj o najetých km. Navrhl, proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

8. Vedlejší účastnice ve vyjádření k odvolání poukázala na svá předchozí vyjádření v kontextu obrany žalovaného a zdůraznila, že setrvává na své námitce i co do výše nároku žalobce, kdy žalobce výši škody na vozidle dokládal jím vyžádaným odborným posudkem zpracovaným společností [právnická osoba]., který není opatřen doložkou dle §127a o. s. ř. a zpracovatel ani není zapsán v seznamu znalců.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz výpovědí svědka [adresa] a výpovědí žalobce, dále dle § 213 odst. 2 ve spojení s § 120 odst. 2 a o. s. ř. dokazování v níže uvedeném rozsahu doplnil a poté po zhodnocení všech provedených důkazů odvolání žalobce shledal částečně důvodné.

10. Skutečnost, zda řidič odbočujícího vozidla (traktoru) dával či nedával znamení o změně směru jízdy vlevo, je okolností podstatnou pro posouzení účasti obou provozů na vzniku dopravní nehody, a tím i na vzniku škody, a jen proto, že nikdo další nebyl u nehodového děje přítomen a výpovědi obou řidičů (účastníků dopravní nehody) se rozcházejí, nemůže být důvodem, aby uvedenou skutečnost soud pominul. Každý z účastníků nese důkazní břemeno pro svá tvrzení, takže důkazní břemeno pro tvrzení, že řidič traktoru dával znamení o změně směru jízdy, sice leží na žalovaném, ale pokud jeho tvrzení prokazuje svědecká výpověď řidiče traktoru, pouze proto, že i řidič traktoru byl účastníkem dopravní nehody, nelze svědeckou výpověď bez dalšího odmítnout, neboť ohledně uvedené a podstatné okolnosti může být pravdivá jen výpověď jednoho z účastníků dopravní nehody. Pro rozhodnutí ve věci tak bylo podstatné zhodnocení věrohodnosti výpovědi svědka [jméno FO] a účastnické výpovědi žalobce a jelikož odvolací soud v předchozím odvolacím řízení sám důkaz výslechem svědka [adresa] ani výslechem žalobce neprovedl, nemohl ani závěr ohledně věrohodnosti jejich výpovědí učinit, proto předchozí rozsudek soudu prvního stupně ve výše uvedeném rozsahu předchozím rozhodnutím (usnesením ze dne 28. 11. 2023, č. j. 61 Co 279/2023-283) zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, byť se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně vysloveném v jeho předchozím rozsudku, že řidič traktoru porušil povinnost dostatečně dbát zvýšené opatrnosti a neohrozit za ním jedoucího řidiče tím, že bezprostředně před zahájením odbočovacího manévru se znovu nepřesvědčil, zda není předjížděn jiným vozidlem (žalobce), kdy soud prvního stupně správně posuzoval, že podle § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidič vozidla při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci musí nejen dávat znamení o změně směru jízdy; ale při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti.

11. S ohledem na výše uvedené odvolací soud tak v předchozím rozhodnutí nezavázal soud prvního stupně názorem, že má z výpovědi svědka [adresa] vycházet, a pokud si tak soud prvního stupně rozhodnutí odvolacího soudu vysvětlil, došlo mezi soudy obou stupňů k nedorozumění, proto odvolací soud v tomto odvolacím řízení v rámci přezkumu napadeného rozsudku (v pořadí druhého rozsudku) přistoupil k zopakování výslechu svědka [jméno FO] a výslechu žalobce a po zhodnocení těchto důkazů ve spojení s dalšími listinnými důkazy výpověď svědka [adresa] shledal věrohodnou.

12. Svědek [jméno FO] v rámci výpovědi před odvolacím soudem shodně jako při podání vysvětlení na PČR bezprostředně po nehodě dne 29. 7. 2019 uvedl, že znamení o změně směru jízdy dal přibližně 100 m před místem odbočení vlevo ze silnice na pole, v tom okamžiku ve zpětném zrcátku zkontroloval situaci a viděl, že za ním jede nějaké vozidlo v pravém jízdním pruhu a nedávalo znamení o změně směru jízdy a po zapnutí signalizace změny směru jízdy se ale již znovu do zpětného zrcátka nedíval. Byť i žalobce ve své výpovědi před odvolacím soudem shodně jako při podání vysvětlení na PČR bezprostředně po nehodě uvedl, že řidič traktoru neměl zapnutý ukazatel změny směru jízdy, odvolací soud výpověď svědka [adresa] posoudil jako věrohodnou. Svědek vypovídal přesvědčivě, z jeho výpovědi vyplynulo, že v době dopravní nehody měl odpovídající řidičské zkušenosti, když s traktorem jezdí od 18 let a byť jde o svědka, který byl shodně jako žalobce jediným účastníkem dopravní nehody, na výsledku sporu není nikterak zainteresován, neboť jak také uvedl ve výpovědi, není ani zaměstnancem žalovaného a v době dopravní nehody pro žalovaného pracoval pouze brigádně.

13. O věrohodnosti svědka [adresa] dle názoru odvolacího soudu rovněž svědčí, že při podání vysvětlení na PČR také uváděl, že bezprostředně po nehodě se na místo dopravní nehody dostavil známý žalobce, který svědkovi nabízel finanční prospěch, pokud vinu na dopravní nehodě vezme na sebe a shodnou skutečnost uvedl také ve své výpovědi před soudem. Žalobce ve své výpovědi potvrdil, že se na místo dopravní nehody dostavil jeho známý, ale bylo to za tím účelem, aby se postaral o vrak vozidla, neboť žalobce i jeho děti odvážela záchranná služba, o čem se jeho známý se svědkem bavili neví, když jejich hovoru nebyl přítomen. Byť ohledně dostavení se známého žalobce na místo nehody svědek a žalobce nevypovídali rozporně, odvolací soud vzal v úvahu, že svědek uvedené skutečnosti o obsahu hovoru se známým žalobce uváděl již v době podání vysvětlení na PČR, kdy bylo možné uvedenou skutečnost prověřovat i výpovědí známého žalobce, což v současnosti již možné není, neboť žalobce uvedl, že jeho známý již zemřel.

14. Při hodnocení věrohodnosti svědka [jméno FO] odvolací soud vzal také v úvahu, že jeho výpověď je z technického hlediska souladná se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], když dle závěrů jeho znaleckého posudku vozidlo žalobce zahájilo předjíždění traktoru v čase [právnická osoba] s před střetem vozidel a ve vzdálenosti cca 91,1 m před místem střetu. Při hodnocení výpovědi žalobce z hlediska její věrohodnosti odvolací soud vzal naopak v úvahu, že žalobce je přímo zainteresován na výsledku řízení, a především přihlédl také k tomu, že žalobce neuváděl zcela pravdivě skutečnosti týkající se hodnoty jeho vozidla (viz níže), což věrohodnost jeho výpovědi podstatně snižuje.

15. I když odvolací soud dospěl k závěru, že řidič traktoru před zahájením odbočování ze silnice na pole vlevo dával včas znamení o změně směru jízdy; přesto neshledal předpoklady pro potvrzení napadeného rozsudku v plném jeho rozsahu, neboť jak již bylo výše uvedeno, řidič odbočujícího vozidla má dle § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, povinnost nejen dávat znamení o změně směru jízdy; ale při odbočování také nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti, přičemž jak vyplývá ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] i výpovědi svědka [adresa], uvedenou další povinnost řidič traktoru (svědek [adresa]) porušil.

16. Skutečnost, že řidič traktoru dal včas znamení o změně změnu směru jízdy, jej totiž nezbavuje další zákonné povinnosti neohrozit řidiče jedoucí za ním a dbát zvýšené opatrnosti a v tomto směru se odvolací soud neztotožňuje s názorem žalovaného, který s poukazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 66/2016, nález Ústavního soudu IV. ÚS 3159/15) dovozuje, že nelze shledávat ani částečné zavinění za spáchanou nehodu na řidiči traktoru, když manévr odbočování vlevo, navíc mimo vozovku na pole, kde jedinou spojnicí mezi vozovkou a polem je velmi úzký spojovací můstek, je natolik složitým úkonem, že nelze po odbočujícím řidiči spravedlivě požadovat, aby se před samotným odbočením znovu podíval do zpětného zrcátka, zda jej někdo přes jeho znamení o změně směru jízdy nepředjíždí. Podle názoru odvolacího soudu závěry vyplývající z judikatury zmiňované žalovaným nelze ale paušálně vztáhnout na všechny případy odbočování řidiče vozidla z pozemní komunikace, ale je třeba vždy zohledňovat individuální okolnosti každého jednotlivého případu, neboť v opačném případě by názor zastávaný žalovaným vedl k tomu, že ustanovení zákona ukládající řidiči odbočujícího vozidla neohrozit řidiče jedoucí za ním a dbát zvýšené opatrnosti by bylo obsolentní.

17. V projednávané věci vzal odvolací soud v úvahu, že k dopravní nehodě došlo za dobré viditelnosti na dlouhém, rovném a tím i přehledném úseku silnice mimo obec, kdy v protisměru nejelo žádné vozidlo, odbočujícím vozidlem byl traktor, který se pohyboval po komunikaci poměrně nízkou rychlostí, když ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že v technicky přijatelném okamžiku zahájení předjíždění traktoru vozidlem žalobce se traktor pohyboval okamžitou rychlostí cca 32 km/h a vozidlo žalobce okamžitou rychlostí cca 100 km/h, k zahájení předjíždění traktoru došlo v čase [právnická osoba] s před střetem a v té době se traktor nacházel cca 23,6 m a vozidlo žalobce cca 91,1 m před místem střetem, takže řidič traktoru měl dostatečný časový prostor se přesvědčit, zda při zahájení odbočovacího manévru již není za ním jedoucím vozidlem předjížděn, zvláště za situace, kdy měl dobrý výhled na rovný úsek silnice před sebou, takže viděl, že není při odbočování omezován vozidlem jedoucím v protisměru, proto dle názoru odvolacího soudu bylo možno po řidiči traktoru řidiči traktoru spravedlivě požadovat, aby poté, co dal znamení o změně směru jízdy, se znovu přesvědčil, že není předjížděn. Požadovat po řidiči traktoru vynaložení zvýšené opatrnosti lze v projednávaném případě tím spíše, že řidič traktoru odbočoval ze silniční komunikace nikoliv na křižovatce, ale mimo komunikaci na pole přes nájezd s betonovou propustí. Jak ale řidič traktoru uvedl ve své výpovědi, po spuštění znamení o změně směru jízdy již znovu situaci vzadu za vozidle nekontroloval, takže dle názoru odvolacího soudu podíl na zavinění dopravní nehody nese i řidič traktoru.

18. Při úvaze o účasti obou provozů (vozidla žalobce a vozidla žalovaného, řízeného svědkem [jméno FO]) na způsobení vzniklé škody ve smyslu § 2932 o. z. odvolací soud po zvážení všech skutečností dospěl k závěru, že míra zavinění vzniku dopravní nehody je vyšší u žalobce než u řidiče traktoru, neboť řidič traktoru prvotní povinnost před odbočováním dát znamení o změně změny směru jízdy splnil, což žalobce jako řidič předjíždějícího vozidla přehlédl, a řidič traktoru nesplnil až další povinnost, která pro řidiče odbočujícího vozidla trvá i po dání ukazatele o změně směru jízdy, a to neohrozit řidiče jedoucí za ním a dbát zvýšené opatrnosti, když splnění této povinnosti s ohledem na okolnosti dopravní situace bylo možno po řidiči traktoru spravedlivě považovat a nesplnění této povinnosti pro vznik dopravní nehody bylo rovněž podstatné, neboť jak vyplynulo i ze závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], pokud by řidič traktoru uvedenou další povinnost splnil, mohl zabránit střetu tím, že by odbočovací manévr přerušil. Shodně jako soud prvního stupně i odvolací soud považoval závěry znaleckého posudku za komplexní a logicky odůvodněné. Po zvážení všech skutečností odvolací soud jako odpovídající vyjádření míry účasti na vzniku nehody shledal zavinění na straně žalobce v rozsahu dvou třetin a řidiče traktoru v rozsahu jedné třetiny.

19. Pokud jde o výši škody vzniklé na vozidle žalobce, žalobce ji dokládal jím opatřeným odborným posudkem zpracovaným společností [právnická osoba]., dle něhož hodnota vozidla v době dopravní nehody činila 562 000 Kč, přičemž hodnotu vozidla tvrzenou žalobcem žalovaný do doby vydání prvního rozsudku soudu prvního stupně nezpochybňoval, začal tak činit až v dalším řízení (po vydání výše uvedeného kasačního rozhodnutí odvolacího soudu) ve shodě s vedlejší účastnicí, která do řízení také vstoupila až v dalším řízení a která zjistila, že předmětné vozidlo bylo inzerováno v SRN zhruba měsíc před registrací v ČR za částku 14 950 EUR, tedy 388 490 Kč.

20. Lze souhlasit s žalobcem, že tato tvrzení žalovaná strana uplatnila až poté, co po prvním jednání konaném soudem prvního stupně ve věci nastala koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., byť žalovaná strana namítala, že neměla důvod tak dříve činit, neboť vycházela z poučení poskytnutého soudem prvního stupně při prvním jednání ve věci učiněném poté, co provedl výslechy žalobce a svědka [adresa] a poskytl poučení o koncentraci dle § 118b odst. 1 o. s. ř., kdy konstatoval, že z doposud provedeného dokazování nemá za prokázané, že by řidič traktoru porušil svou povinnost. Na základě oběma stranám poskytnutého řádného poučení o koncentraci žalovaný ale bez ohledu na sdělení předběžného právního názoru soudu prvního stupně mohl a měl vznášet tvrzení zpochybňující výši žalobcem požadovaného nároku, pokud měl takové informace, přesto ale odvolací soud dospěl k závěru, že z odborného posudku předloženého žalobcem nelze vycházet.

21. Stanovení výše hodnoty vozidla je otázkou odbornou a byť žalovaná strana před nastolením koncentrace řízení hodnotu vozidla žalobce nezpochybňovala, hodnotu tvrzenou žalobcem neučinila nespornou a jelikož jde o odbornou otázku, při jejím zodpovězení nelze vycházet z odborného vyjádření společnosti [právnická osoba]., neboť ta není znaleckou kanceláří ani znaleckým ústavem a její posudek nelze považovat ani za odborné vyjádření ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř., neboť odborné vyjádření mohou podávat jen orgány veřejné moci, což uvedená společnost není. Za této situace odvolací soud přistoupil k zadání zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, oceňování věcí hmotných se specializací na oceňování vozidel silniční dopravy, přičemž z řádně zpracovaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vzal odvolací soud za prokázané, že hodnota vozidla žalobce v době dopravní nehody činila 332 000 Kč včetně DPH. K tomu je na místě třeba také uvést, že před zpracováním tohoto posudku žalobce na výzvu soudu doložil fakturu, dle níž vozidlo v SRN zakoupil za 12 463,03 EUR a pokud dále tvrdil, že po zakoupení vozidla došlo k jeho značnému zhodnocení, přes výzvu odvolacího soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení o zhodnocení vozidla a navržení důkazů žalobce svá tvrzení nikterak nedoplnil a pouze navrhl výslech svědka [jméno FO], který zpracoval za společnost [právnická osoba]. posudek o hodnotě vozu, když vozidlo bylo touto společností servisováno. S ohledem na absenci základních skutkových tvrzení o zhodnocení vozidla odvolací soud k výslech uvedeného svědka neprovedl.

22. Za situace, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný za škodu vzniklou žalobci odpovídá v rozsahu jedné třetiny, přičemž hodnota vozidla žalobce v době poškození činila 332 000 Kč, žalobci vznikl vůči žalobci nárok na zaplacení částky 110 667 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 22. 6. 2020, proto v tomto rozsahu uvedeným způsobem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 395 133 Kč s úrokem z prodlení, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil.

23. Jelikož došlo částečně ke změně napadeného rozsudku, odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. musel rozhodnout o nákladech řízení vzniklých v řízení před soudy obou stupňů a rozhodl o nich podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý účastník byl v řízení částečně úspěšný. Podstatně úspěšnější byl žalovaný, ale při úvaze o výši úspěchu účastníků odvolací soud vyšel z toho, že výše nároku žalobce závisela také na znaleckém posudku, proto z hlediska stanovení poměru úspěchu účastníků nevycházel z poměru přisouzené a zamítnuté žalované částky, ale z míry posouzené účasti na vzniku dopravní nehody, proto dospěl k závěru, že žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně náleží náhrada jedné třetiny účelně vzniklých nákladů řízení před soudy obou stupňů.

24. Pokud jde o náklady žalovaného vzniklé do vydání napadeného rozsudku, ty činily do vyhlášení prvního rozsudku soudu prvního stupně ve věci částku 145 617 Kč a náklady vedlejší účastnice činily částku 3 755 Kč a v tomto směru odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje.

25. Pokud jde o náklady žalovaného v odvolacím řízení, ty spočívají v odměně zástupce žalobce za 6 úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání, zastoupení při jednáních odvolacího soudu dne 14. 10. 2024, dne 2. 12. 2024, dne 13. 1. 2025 a dne 19. 3. 2026, sepis vyjádření ve věci samé dne 15. 1. 2025) po 10 580 dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, cestovné k jednání odvolacího soudu dne 14. 10. 2024 vozidlem Mitstubishi Outlander ve výši 1 218 Kč [při ujeté vzdálenosti 160 km, při sazbě základní náhrady ve výši 5,60 Kč za každý ujetý km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., při průměrné spotřebě motorové nafty 5,8 l na 100 km a při ceně paliva 38,70 Kč za 1 l dle § 4 písm. c) uvedené vyhlášky], cestovné vozidlem Škoda Enyaq k jednání odvolacího soudu dne 2. 12. 2024 ve výši 1 114 Kč [při stejné vzdálenosti a stejné sazbě základní náhrady a při spotřebě 0,177 kilowathodin za každý ujetý km a při ceně 7,70 Kč za 1 kilowathodinu elektřiny dle § 4 písm. d) vyhl. č. 398/2023 Sb.], cestovné vozidlem Škoda Enyaq k jednání odvolacího soudu dne 13. 1. 2025 ve výši 1 146 Kč [při stejné vzdálenosti, při sazbě základní náhrady ve výši 5,80 Kč za každý ujetý km dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb., při stejné spotřebě elektřiny a při ceně rovněž 7,70 Kč za 1 kilowathodinu elektřiny dle § 4 písm. d) vyhl. č. 475/2024 Sb.], cestovné k jednání odvolacího soudu dne 14. 10. 2024 vozidlem Mitstubishi Outlander ve výši 1 250 Kč [při stejné vzdálenosti, při sazbě základní náhrady ve výši 5,80 Kč za každý ujetý km, při průměrné spotřebě motorové nafty 5,8 l na 100 km a při ceně paliva 34,70 Kč za 1 l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb.], náhrada za ztrátu stráveného na cestách za 12 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za 12 započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a dále náklady tvoří i částka ve výši 15 426 Kč odpovídající 21% sazbě DPH, celkem se jedná o náklady ve výši 88 884 Kč.

26. Náklady vedlejší účastnice v odvolacím řízení činí paušální náhrada hotových výdajů za 4 úkony (vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast na jednání soudu dne 12. 10. 2024 a vyjádření ke znaleckému posudku) po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. a cestovné vlakem z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět pověřeného zaměstnance k jednání soudu ve výši 358 Kč, celkem 1558 Kč.

27. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalovanému částku 78 167 Kč, tj. jednu třetinu celkových nákladů (145 617 Kč + 88 884 Kč) a vedlejší účastnici částku 1 771 Kč, tj. rovněž jednu třetinu jejích celkových nákladů (3 755 Kč +1558 Kč), a to vše v obecné lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a u žalovaného k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. O nákladech státu, které státu vznikly v odvolacím řízení v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 9 644 Kč odvolací soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., takže podle výsledku řízení uložil zaplatit dvě třetiny státu vzniklých nákladů žalobci a jednu třetinu společně a nerozdílně žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně. Povinnost nahradit státu náklady účastníkům uložil na účet soudu prvního stupně, když spis o věci se po rozhodnutí odvolacího soudu vrací soudu prvního stupně, u něhož spis zůstává uložen i po pravomocném skončení věci.