61 CO 205/2021 - 291

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 20. 7. 2021, č. j. 6 C 299/2019-191 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Ve výroku II se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se určuje, že žalovaní jsou spoluvlastníky (každý v rozsahu jedné ideální neoddělené poloviny ve vztahu k celku) pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 146 279,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě a určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I), vzájemný návrh žalovaných na určení, že jsou podílovými spoluvlastníky (každý v rozsahu jedné ideální neoddělené poloviny ve vztahu k celku) týchž nemovitostí, zamítl (výrok II), žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 46 140 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit státu na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši 5 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. V projednávané věci se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem výše uvedených pozemků z důvodu zápisu duplicitního vlastnictví, kdy v katastru nemovitostí jsou jako vlastníci zapsáni rovněž žalovaní (jako spoluvlastníci každý s podílem o velikosti ). Žalobce tvrdil, že vlastnictví k oběma pozemkům nabyl na základě 3 kupních smluv uzavřených dne [datum] s [jméno] [jméno], narozeným v roce 1944, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a původ svého vlastnictví odvozuje od vlastnického práva [jméno] [jméno] staršího, narozeného v roce 2019 a jeho manželky [jméno] [příjmení], kdy v roce 1982 po úmrtí [jméno] [příjmení] došlo k přechodu vlastnického práva na jejího manžela [jméno] [jméno] staršího a po jeho úmrtí byla schválena dohoda dědiců a majetek byl vypořádán tak, že vlastnické právo k pozemkům přešlo na syna [jméno] [jméno], narozeného v roce 1944, dceru [jméno] [příjmení] a na vnučku [jméno] [příjmení], a to na každého v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti jedné třetiny, kteří následně uvedenými kupními smlouvami převedli vlastnické právo na žalobce a ten se tak stal vlastníkem s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum]. Žalovaní naopak v rámci uplatněného vzájemného návrhu na určení jejich vlastnictví k týmž pozemkům odvozovali své vlastnického právo z rozhodnutí [pozemkový úřad] ze dne 27. 6. 1995, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], jímž bylo rozhodnuto o restituci pozemků zabavených komunistickým režimem jejich předchůdcům dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (o půdě).

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní vlastnictví k výše pozemkovým parcelám na základě rozhodnutí [pozemkový úřad] ze dne 27. 6. 1995, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], nenabyli, když pozemkový úřad se nezabýval možností nabytí vlastnictví k pozemkům právními předchůdci [jméno] [jméno] (narozeného v roce 1944), ačkoliv jeho předchůdci [obec] a [jméno] [jméno] převzali příděl půdy a mj. parc. [číslo] parc. [číslo] dne 1. 10. 1948 dle přídělové listiny vydané podle § 5 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., který v § 5 odst. 2 výslovně stanovil, že přidělená půda přechází do vlastnictvím dnem převzetí držby, tudíž zjevně nevyžadoval pro nabytí vlastnického práva přídělcem intabulaci přídělu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že [obec] a [jméno] [jméno] se stali vlastníky pozemků dnem převzetí přídělu, tj. dnem 1. 10. 1948 a tuto skutečnost ale pozemkový úřad při rozhodování o restituci pozemků na základě žádosti žalovaných nevzal v úvahu a rozhodl o restituci pozemků ve prospěch žalovaných v rozporu se zákonem o půdě, neboť fyzické osoby nebyly dle § 5 odst. 1 zákona o půdě povinnými osobami a nemovitosti v jejich vlastnictví proto nebylo možno v restituci vydat, přičemž pozemkový úřad zcela pominul zápis v pozemkové knize, knihovní vložce [číslo] v níž bylo poznamenáno dne 20. 12. 1947 vlastnické právo k předmětným pozemkům pro manžele [příjmení]. Soud prvního stupně tak dovodil, že došlo k pochybení pozemkového úřadu a jeho rozhodnutí je s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3475/2011 nicotné a nemohlo založit vlastnictví žalovaných. Naopak předchůdci žalobce [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno], nar. v roce 1944, a [jméno] [příjmení], od nichž žalobce pozemky nabyl kupními smlouvami uzavřenými dne [datum], byli nástupci původních vlastníků pozemků manželů [příjmení], když podle rozhodnutí Státního notářství [okres] z 30. 9. 1982, č. j. [spisová značka], veškerý majetek po [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], převzali pozůstalí manžel [příjmení] [jméno], [datum narození] a pozůstalý syn [příjmení] [jméno], [datum narození] a v dědickém spise se mj. nachází i výpis z evidence nemovitostí, v němž jsou uvedeny také sporné pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení a tyto pozemky se nacházejí rovněž ve výpisu z katastru nemovitostí založeném v dědickém spise zůstavitele [jméno] [jméno], narozeného v roce 1919 a zemřelého dne [datum]. Z usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 17. 11. 1997, č. j. [spisová značka], vyplývá, že dědici po tomto zůstaviteli byli pozůstalí syn [příjmení] [jméno], pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] a pozůstalá vnučka [jméno] [příjmení] a každý z dědiců převzal v rozsahu jedné neoddělené třetiny i vlastnictví výše uvedených pozemků. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl a naopak vzájemný návrh zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Zároveň žalovaným uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za vzájemný návrh, neboť poplatek při podání tohoto návrhu nebyl žalovanými zaplacený.

4. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, v němž vyslovili nesouhlas s rozhodnutím soudu prvního stupně s tím, že rozhodnutí pozemkového úřadu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] je věcně správné a pozemkový úřad byl legitimován k rozhodnutí o restituci dotčených pozemků ve prospěch žalovaných. Žalovaní zpochybňují vlastnické právo žalobce a jeho předchůdců a tvrdí, že ti vlastnické právo k dotčeným pozemkům nikdy nenabyli. Rozhodně se tak nemohlo stát na základě soudem označeného návrhu přídělu půdy a budov z roku 1948, když k tomuto nikdy nebyla vydána žádná přídělová listina a soud prvního stupně zcela pominul i některé listiny předkládané žalovanými, zejména usnesení [název soudu] ze dne 5. 1. 1962, Čd [číslo], na jehož základě bylo ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec] vloženo vlastnické právo mj. k dotčeným pozemkům ve prospěch Československého státu – Státního statku, národní podnik, se sídlem ve [anonymizováno], a to s účinností od 1. 10. 1948. V tomto usnesení a jeho příloze se rovněž výslovně hovoří o tom, že původními vlastníky byli [jméno] a [jméno] [příjmení], tedy právní předchůdci žalovaných. Z tohoto usnesení, jehož přílohou bylo rozhodnutí o přídělu ze dne 1. 4. 1964, je tedy zřejmá kontinuita vlastnického práva k dotčeným pozemkům, kdy jako vlastníci absentují právní předchůdci žalobce. Z listin založených ve spise je rovněž zřejmé, že právní předchůdci žalobce vlastnili vždy pozemky v dotčeném k. ú. o stejné výměře cca 8, 4162 ha a tato výměra se nikdy nenavýšila o výměru dotčených pozemků. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil, žalobu zamítl, vyhověl jejich vzájemnému návrhu a žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaných se zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, poukázal na to, že jeho předchůdci nabyli vlastnické právo k dotčeným pozemkům převzetím přídělu dne 1. 10. 1948 a návrh přídělu je veřejnou listinou, není tedy na žalobci, aby prokazoval její pravost či správnost. Žalobce také prokázal, že ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 6. 1995 jako vlastník pozemku byl v katastru nemovitostí evidován zemřelý [příjmení] [jméno] st., zemřelý [datum] a ke dni vydání rozhodnutí proto byli vlastníky [příjmení] [jméno] ml., [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], s nimiž pozemkový úřad řízení nevedl. Rozhodnutí pozemkového úřadu je tedy nicotné, když pozemkový úřad nebyl oprávněn o těchto pozemcích rozhodovat a byl povinen žalované odkázat žalobou k soudu dle § 8 zákona č. 229/1991 Sb. Žalobce také prokázal, že jeho předchůdci byli v dobré víře, že řádně nabyli vlastnické právo na základě uvedeného přídělu a toto právo ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu v dobré víře nerušeně drželi po dobu 47 let a bylo tedy prokázáno i případné vydržení vlastnického práva. Z důkazu Návrhu přídělu půdy II pro k. ú. [obec] vyplývá, že manželé [jméno] převzali příděl dne 1. 10. 1948 a tento výraz neumožňuje jiný výklad, než že k tomuto dni manželé [jméno] příděl (přidělené pozemky) převzali. Dnem převzetí přídělu přechází dle § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. vlastnické právo k přidělené půdě na přídělce. Co do faktického nakládání s půdou lze stěží po více než 75 letech zjišťovat, respektive není možné po takové době doložit důkaz, kdy poprvé přídělci vstoupili na pole za účelem jeho obhospodařování, lze však prokázat, že v roce 1982 byly pozemky užívány Zemědělským družstvem [anonymizováno], jehož byli manželé [jméno] členové a kde pracovali jako zemědělští dělníci. Oba manželé tak prostřednictvím družstva, jehož byli členové, pozemky fakticky obhospodařovali a tyto skutečnosti jednoznačně plynou z dědického spisu [spisová značka]. Doklad o tom, že pozemky byly užívány Zemědělským družstvem [anonymizováno], byl dokonce zavkladován v pozemkové knize. Součástí spisu je navíc i doklad, že manželé [jméno] nemají dluh z přídělu II, takže je evidentní, že příděl II nejenže převzali, ale že za něj uhradili i příslušnou vyměřenou úplatu. Skutečnost, že manželé [jméno] převzali příděl, potvrzuje i katastrální úřad ve svém přípisu z 2. 6. 2021, kdy uvádí, že dle návrhu přídělu půdy a budov, převzetí přídělu ke dni 1. 10. 1948, byly pozemky přiděleny přídělcům [jméno] a [jméno] [příjmení], bytem [adresa] a příděl byl označen [číslo] listina nebyla zaknihována a z toho důvodu nebyly pozemky odepsány z knihovní vložky [číslo]. V roce 1947 a 1948 neplatila intabulační zásada, ani zásada materiální publicity, k nabytí vlastnického práva dochází ze zákona okamžikem převzetí přídělu, a pokud nedošlo v roce 1948 k řádnému zaknihování přídělu, nemá to žádný vliv na nabytí vlastnického práva manželi [příjmení]. Z opatrnosti tak žalobce vznesl i námitku vydržení vlastnického práva minimálně panem [jméno] st. a z důvodu procesní jistoty námitku opakuje i v odvolacím řízení. Předchůdci žalovaných nikdy nevlastnili pozemek [číslo] (role 1 – 4), když takový pozemek nebyl nikdy zapsán ve vložce [anonymizováno] a není ani uveden v rozhodnutí o přídělu č. j. [spisová značka] ze dne 1. 4. 1961, kterým se přiděluje do vlastnictví Československému státu, Státnímu statku [obec] a stejně tak nikdy nevlastnili pozemek [číslo] (louka 6), když v uvedeném rozhodnutí o přídělu je sice uveden pozemek p. [číslo] ovšem určený jako pastvina 4 o výměře 0, 4028 ha. Pozemek [anonymizováno] však měl od počátku výměru toliko 840 m2 a nejedná se tak o totožné pozemky. Zásadní je ale skutečnost, že ke dni sporného rozhodnutí pozemkového úřadu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] byli podílovými spoluvlastníky pozemků dědicové [jméno] [jméno] st., takže nebyly splněny podmínky § 5 zákona o půdě k vydání pozemků, neboť takové vydání se nemohlo týkat pozemků vlastněných fyzickými osobami a žalovaní mohli postupovat pouze dle § 8 zákona o půdě, přičemž takový postup nebyl zvolen. Rozhodnutí pozemkového úřadu, z něhož odvozují své vlastnictví žalovaní, je tak nicotným rozhodnutím a nejsou s ním spojeny žádné právní následky a mj. i proto, že rozhodnutí nebylo doručeno spoluvlastníkům pozemků a pro přezkoumání neúčinnosti rozhodnutí pozemkového úřadu je relevantní zejména to, že ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu byla v katastru nemovitostí vedena jako vlastník fyzická osoba (osoby), která se nestala účastníkem v řízení před pozemkovým úřadem. V tomto směru žalobce odkázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu sp. zn. II. ÚS 504/04, sp. zn. 28 Cdo 2745/2011, sp. zn. 22 Cdo 3069/2005, sp. zn. 28 Cdo 502/2005 i rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 17/2013.

6. Žalovaní v replice k vyjádření žalobce namítli, že argumentace žalobce o tom, že Československý stát, Státní statek [obec], nikdy předmětné pozemky nevlastnil, je lichá. Parcela pozemkového katastru 126, jejímiž vlastníky byli předchůdci žalovaných, byla rozdělena z důvodu vydání Návrhu přídělu půdy a budov pro k. ú. [obec], který je označen číslicí II. Tímto návrhem, k němuž nebyla vydána žádná přídělová listina, byla nově vzniklá parcela [číslo] navržena k přidělení manželům [příjmení]. Vlastníky parcely PK [anonymizováno] byli předchůdci žalovaných a tato parcela byla právě z důvodu vydání Návrhu II rozdělena na parcely [číslo] až [číslo]. Rozhodnutím o přídělu ze dne 1. 4. 1961, jež bylo vydáno Okresním národním výborem [okres], byly s účinností od 1. 10. 1948 přiděleny do vlastnictví Československého státu, Státnímu statku [obec], nemovitosti v k. ú. [obec] zapsané ve vložce [číslo] mj. i parcela PK [anonymizováno]. Zápis tohoto rozhodnutí o přídělu byl povolen usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 5. 1. 1962, [anonymizováno] [číslo] a výslovně se v něm uvádí původní vlastníci [jméno] a [jméno] [příjmení]. Příděl manželům [příjmení] dle Návrhu II nebyl s ohledem na absenci přídělové listiny zaknihovaný, proto parcela [číslo] nebyla odepsána z knihovní vložky [anonymizováno] a z toho důvodu došlo posléze k neoprávněnému zápisu mj. této parcely manželům [příjmení] a tedy i k duplicitnímu vlastnictví, což uvedl i katastrální úřad ve svém přípisu soudu prvního stupně ze dne 2. 6. 2021. K realizaci přídělu, jakož i k zaknihování dotčených parcel a k jejich fyzickému převzetí či k převzetí držby právními předchůdci žalobce nikdy nedošlo, když z listiny získané z archivu až po vydání napadeného rozhodnutí, a to Celkového návrhu úhrady ze dne 18. 6. 1950, jednoznačně vyplývá, že předchůdci žalobce měli v držbě v JZD parcely o výměře 8, 4162 ha a tato výměra odpovídá výměře uvedené na přídělové listiny vydané Ministerstvem zemědělství – Národním pozemkovým fondem pod [číslo] kde je uvedeno„ asi 8 ha“ a zcela to koresponduje s Návrhem přídělu I, kde je uvedena totožná výměra a kde absentují oba předmětné pozemky. Právní předchůdci žalobce nikdy nenabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům, tím spíše ne ke dni 1. 10. 1948 a tito ani dotčené pozemky nikdy neužívali a nikdy nepřevzali do držby.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a po zopakování stěžejních listinných důkazů provedených již soudem prvního stupně (§ 213 odst. 2 o. s. ř.), po doplnění dokazování dalšími listinnými důkazy předloženými v průběhu odvolacího řízení, jakož i po vyslechnutí svědků navržených žalobcem po poskytnutém poučení odvolacím soudem o možnosti odlišného právního posouzení věci než učinil soud prvního stupně a výzvě dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů k prokázání sporných tvrzení žalobce odvolání žalovaných po zhodnocení všech důkazů shledal důvodné.

8. S názorem soudu prvního stupně (jakož i žalobce) odkazujícím na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu o nicotnosti rozhodnutí pozemkového úřadu (z něhož odvíjí vlastnictví žalovaní) z důvodu, že žalovaní mohli postupovat pouze podle § 8 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), tj. domáhat se svého tvrzeného restitučního nároku prostřednictvím žaloby u soudu a nikoliv žádostí o vydání věcí u pozemkového úřadu, neboť v době zahájení řízení u pozemkového úřadu byl jako výlučný vlastník pozemků veden [příjmení] [jméno] st., by dle názoru odvolacího soudu bylo možno souhlasit jen v případě, že předchůdci žalobce by v době nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. skutečně byli vlastníky předmětných pozemků.

9. Skutečnost, že v době konání správního řízení před pozemkovým úřadem byl jako výlučný vlastník v katastru nemovitostí veden zemřelý [příjmení] [jméno], nar. v roce 1919, je sama o sobě nedostatečná pro závěr, že vlastníky předmětných pozemků byli jeho dědicové, a to pozůstalý syn [příjmení] [jméno], pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] a pozůstalá vnučka [jméno] [příjmení], kteří dědictví po zůstaviteli nabyli na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 17. 11. 1997, č. j. [spisová značka]. Výpis z katastru nemovitostí je sice veřejnou listinou a u veřejné listiny se vychází z pravdivosti toho, co listina osvědčuje, ale jen v případě, není-li prokázán opak, a v projednávané věci pozemkový úřad při rozhodování o žádosti žalovaných o restituci majetku odňatého jejich předchůdcům právě vyšel ze zjištění, že u pozemků, o nichž rozhodoval a u nichž byly u katastrálního úřadu na listech vlastnictví jako vlastníci zapsány fyzické osoby, tak ty vlastnické právo účinně nenabyly, když z šetření pozemkového úřadu vyplynulo, že fyzické osoby uvedené v návrhu přídělu půdy pro [katastrální uzemí] ([obec] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) pozemky uvedené v této listině nikdy neobhospodařovali. Se skutkovými a právními závěry pozemkového úřadu se odvolací soud z níže uvedených důvodů ztotožňuje.

10. Původními vlastníky pozemků (jež jsou předmětem řízení v dané věci) byli předchůdci žalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], každý v rozsahu , kteří vlastnictví nabyli na základě trhové smlouvy ze dne 19. 9. 1935, jak vyplývá z výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložky [číslo] pro katastrální [územní celek] Tyto pozemky spolu s dalšími pozemky tvořícími zbytkový statek [obec] I byly předchůdcům žalovaných odňaty na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Nejprve rozhodnutím Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 10. 3. 1948, [číslo jednací], jim byl odňat pozemkový majetek tvořící zbytkový statek v rozsahu přesahujícím výměru 50 ha, zároveň Ministerstvo zemědělství dne 9. 4. 1948 pod [číslo jednací] dalo předchůdcům žalovaných výpověď z hospodaření dle § 12 a násl. zákona ze dne 8. 4. 1920, č. 329 Sbírky zákonů a nařízení, následně Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 25. 5. 1948, [číslo jednací], své předchozí rozhodnutí o odnětí části majetku zbytkového statku přesahující výměru 50 ha změnilo tak, že se odnímá majetek v rozsahu přesahující výměru 15 ha i s příslušnou částí budov s tím, že do převzetí nemovitostí zbytkového statku jsou původní vlastníci povinni na celém zbytkovém statku řádně hospodařit a konečně Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 15. 10. 1948, [číslo jednací], k předchozímu rozhodnutí o odnětí části majetku zbytkového statku v rozsahu přesahující výměru 15 ha vydalo dodatečné rozhodnutí, jímž předchůdcům žalovaných odňalo celý pozemkový majetek o výměře 183,597 ha.

11. Žalobce vlastnictví svých předchůdců [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], s nimiž ohledně předmětných pozemků uzavřel kupní smlouvy dne 3. 11. 2017, dovozuje z Návrhu přídělu půdy a budov pro [katastrální uzemí] [anonymizováno], vyhotoveného Katastrálním měřickým úřadem ve [anonymizováno] dne [datum], dle něhož [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] měly být přiděleny pozemky uvedené v této listině v katastrálním území Záluží a mj. parcela [číslo] parcela [číslo] s tím, že na listině je uveden den převzetí přídělu 1. 10. 1948. V roce 1948 platil intabulační princip, který platil až do 31. 12. 1950 (poté byl v našem právním řádu opuštěn), ale jak vyplývá z judikatury (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 1/95 nebo rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2320/98 a sp. zn. 28 Cdo 2524/2010), intabulační princip platil jen v případě převodu vlastnictví smlouvou, kdy dle ust. § 431 obecného zákoníku občanského jako další podmínka nabytí vlastnictví byla intabulace, neplatil ale při přechodu vlastnictví, o něž šlo v případech autoritativních výroků soudů nebo úřadů, takže jedinou podmínkou pro nabytí vlastnictví pozemků odňatých podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, přídělem dle § 8 tohoto zákona bylo přídělové řízení završené vydáním přídělové listiny. Obdobně k nabytí vlastnictví přídělci k zemědělskému majetku přiděleného podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebylo třeba vkladu do pozemkových knih (intabulace), když dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. pak výslovně v § 5 odst. 2 stanovil, že přidělená půda přechází do vlastnictví dnem převzetí držby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu 2 Cdon 178/97).

12. Pro rozhodnutí v dané věci je tak zásadní posouzení, zda došlo k dovršení přídělového řízení části původního majetku předchůdců žalovaných ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) přídělcům [jméno] a [jméno] [příjmení], tj. zda příděl byl skutečně realizován, přičemž odvolací soud dospěl k závěru, že nikoliv.

13. Výše uvedená listina vydaná Katastrálním měřickým úřadem ve [anonymizováno] dne [datum] je pouze návrhem přídělu půdy a budov, nejedná se tak o rozhodnutí o přídělu majetku a z provedených důkazů také vyplývá, že [obec] a [jméno] [jméno] ani majetek uvedený v tomto návrhu přídělu nikdy nepřevzali, tj. nikdy se nechopili jeho držby. V návrhu přídělu byl sice uveden datum převzetí přídělu dne 1. 10. 1948, ale již z té skutečnosti, že listina byla vyhotovena později (dne 2. 11. 1948), a přitom se jedná pouze o návrh přídělu, nikoliv o přídělovou listinu, nelze údaj na listině o datu převzetí přídělu považovat za věrohodný údaj, tj. za důkaz, že majetek uvedený v listině přídělci v uvedený den skutečně převzali, jak dovozuje žalobce. Kromě toho i z výše uvedených důkazů o odnětí majetku původním vlastníkům [jméno] a [jméno] [příjmení] vyplývá, že proces odnětí majetku byl dovršen až posledním rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 15. 10. 1948, tj. rovněž vydaným až po datu, ke kterému dle tvrzení žalobce přídělci (manželé [anonymizováno]) měli příděl fakticky převzít.

14. Skutečnost, že manželé [jméno] majetek uvedený v Návrhu přídělu půdy a budov pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] nikdy nepřevzali, vyplývá i z dalších provedených důkazů. Pozemky včetně na nich stojících budov v k. ú. [obec] zapsané ve vložce [číslo] tvořící původní zbytkový statek manželů [příjmení] byly totiž rozhodnutím o přídělu vydaným Okresním národním výborem [okres] ze dne 1. 4. 1961, [číslo jednací] [číslo], přiděleny do vlastnictví státu, Státnímu statku [obec], a to s účinností od 1. 10. 1948. Byť tak bylo učiněno dodatečně ke zpětnému datu, zjevně obsah tohoto rozhodnutí o přídělu odpovídal skutečnému stavu, což vyplývá i z dalších důkazů. Ze svědeckých prohlášení paní [jméno] [příjmení], narozené v roce 1915, bytem [adresa], narozeného v roce 1924, bytem [adresa], narozeného v roce 1933, bytem [adresa], bytem [adresa], které byly předloženy [pozemkový úřad] v restitučním řízení žalovaných, totiž vyplývá, že se jedná bývalé dlouholeté zaměstnance Státního statku [obec] a pamětníky událostí, kteří prohlásili, že při odnětí zemědělského majetku bývalého zbytkového statku [obec] [anonymizováno] majitelům [jméno] a [jméno] [příjmení] do vlastnictví státu došlo i k převzetí živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob původních vlastníků tehdejším Státním statkem [obec] a majetek následně v roce 1950 převzal Státní statek [obec] a majetek zůstal vždy v jeho správě, přičemž pan [jméno] [příjmení] u Státního statku [obec] v minulosti pracoval jako účetní. Rovněž Státní statek [obec], s. p. dopisem podepsaným ředitelem státního podniku [pozemkový úřad] dne 27. 6. 1995 sdělil, že v [obec] bylo v roce 1952 založeno JZD, které se ve stejném roce rozpadlo, část bývalých družstevníků začala potom hospodařit soukromě a část jich přešla do Státního statku [obec], který vznikl v roce 1952 a do té doby zabrané statky pana [příjmení] a pana [příjmení] obhospodařoval Státní statek [obec], který byl od roku 1948 jediným statkem v [anonymizována dvě slova] a soustřeďoval všechna zabavená hospodářství.

15. Odlišná skutková zjištění, která by odpovídala tvrzením žalobce o skutečném převzetí pozemků uvedených v Návrhu přídělu půdy a budov pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], nevyplynula ani z výpovědi svědkyň vyslechnutých na návrh žalobce odvolacím soudem, když ohledně užívání pozemků, jež jsou předmětem tohoto řízení, svědkyně [jméno] [příjmení] neměla žádné informace a svědkyně [jméno] [příjmení], snacha [jméno] a [jméno] [příjmení], uvedla, že jí je známo, že tchán a tchýně nějaké pozemky nabyli, ale osobně je neužívali. Svědkyně sama neví, kde se pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, konkrétně nachází. [jméno] a [příjmení] [jméno] pracovali v družstvu, jako soukromí zemědělci sami nehospodařili. Myslí si, že pracovali v družstvu JZD [obec], co přesně dělali předtím, neví, myslí si, že tchán pracoval na šachtě, tak se o tom v rodině mluvilo, měl dělat na šachtě v [obec], je to někde mezi [anonymizováno] a [anonymizováno]. Pokud rodiče manžela na některých polích hospodařili, bylo to až po roce 1989.

16. S ohledem na výše uvedené tak neobstojí ani další argumentace žalobce na podporu tvrzení o jeho vlastnictví, tj. že pokud by [obec] a [jméno] [jméno] pozemky do vlastnictví nenabyli v roce 1948, nabyli je později v důsledku vydržení. Jednak jmenovaní sami jako soukromí zemědělci nehospodařili, tudíž z titulu vydržení by ani nemohli nabýt vlastnictví prostřednictvím držby pozemků jiným subjektem – jednotným zemědělským družstvem, byť by byli jeho členy, ale dále z provedených důkazů také vyplývá, že pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, nebyly žádným jednotným zemědělským družstvem užívány, ale byly vždy (před jejich vydáním žalovaným) užívány státním statkem.

17. Pokud byly jednotným zemědělským družstvem užívány pozemky ve vlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení], nepochybně se jednalo o jiné pozemky v [katastrální uzemí], které jmenovaní nabyli v jiném přídělovém řízení. Jednalo se o některé pozemky, jež byly součástí pozemků a budov označených jako usedlost [adresa] [část obce], vedených dříve v knihovní vložce [číslo] jež jmenovaní nabyli do vlastnictví na základě přídělové listiny vydané dle dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. Ministerstvem zemědělství, Národním pozemkovým úřadem dne 10. 12. 1947, [číslo jednací], kdy dle této přídělové listiny usedlost tvoří celkem asi 8 ha. Tomu odpovídá i listina ze dne 18. 6. 1950 označená Celkový návrh úhrady přídělců [jméno] a [jméno] [příjmení], dle níž přídělci zaplatili poplatek za příděl pozemků o výměře 8, 4162 ha.

18. Po zhodnocení provedených důkazů odvolací soud tak dospěl k závěru, že osoby, od nichž žalobce odvozuje vlastnické právo k předmětným pozemkům, vlastnictví nikdy nenabyly, byť byly v katastru nemovitostí vedeny jako vlastníci pozemků, naopak na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu Plzeň ze dne 27. 6. 1995, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], pozemky nabyli žalovaní jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (o půdě), kteří jsou dědici původních vlastníků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž uvedené rozhodnutí pozemkového úřadu bylo doručeno dne 3. 7. 1995 i [jméno] [jméno], narozenému v roce 1944, synovi [jméno] [jméno], nar. v roce 1919 a zemřelého dne [datum] a [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], kterým dle Návrhu přídělu půdy a budov II ze dne [datum] pozemky sice měly být přiděleny, ale k realizaci přídělu nikdy nedošlo. Pokud následně byli jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí na základě rozhodnutí o dědictví (usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 17. 11. 1997, č. j. [spisová značka]) [příjmení] [jméno], nar. v roce 1944, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], s nimiž žalobce uzavřel kupní smlouvy ohledně předmětných pozemků, tato rozhodnutí z hlediska vymezení a rozsahu majetku náležejícího do dědictví jsou závazná jen pro účastníky dědického řízení, nikoliv pro jiné osoby, tudíž nejsou závazná ani pro žalované.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, žalobu zamítl a naopak vyhověl vzájemnému návrhu žalovaných.

20. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval o nákladech řízení vzniklých před soudy obou stupňů. Žalovaní byli ve sporu úspěšní, mají proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení.

21. Náklady řízení dosud vzniklé žalovaným činí zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve výši 5 000 Kč a dále náklady na zastoupení, přičemž za účelně vynaložené náklady odvolací soud považoval odměnu jejich zástupce za 21 společných úkonů právní služby (při zastupování 2 osob), a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě včetně vzájemného návrhu, zastoupení při jednání soudu dne 25. 8. 2020, za další poradu s klienty dne 16. 9. 2020, za sepis doplnění tvrzení dne 23. 9. 2020, za zastoupení při jednání dne 5. 3. 2021, za další poradu s klienty dne 28. 4. 2021, za sepis vyjádření dne 29. 4. 2021, za zastoupení při jednání soudu dne 4. 5. 2021 a dále za zastoupení při jednání soudu dne 8. 6. 2021, za sepis vyjádření dne 18. 6. 2021, za zastoupení při jednání soudu dne 19. 7. 2021, představující 2 úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny, za další poradu s klienty dne 14. 9. 2021, za sepis odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dne 16. 9. 2021, za zastoupení při jednání odvolacího soudu dne 24. 11. 2021, za sepis vyjádření dne 7. 12. 2021, za zastoupení při jednání odvolacího soudu dne 19. 1. 2022, za další poradu s klienty dne 15. 2. 2022 a za zastoupení při jednáních odvolacího soudu dne 13. 4. 2022 a dne 11. 5. 2022 Odvolací soud pouze neshledal jako účelně vynaložený úkon právní služby další poradu zástupce s klienty dne 23. 9. 2020, když dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) odměna náleží za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu a v daném případě žalovaní vyúčtovali jako úkon právní služby i další poradu zástupce s klienty dne 16. 9. 2020, aniž se závěry z porady konané dne 16. 9. 2020 do doby konání další porady dne 23. 9. 2020 promítly v jiném úkonu právní služby, například v sepisu podání ve věci samé k soudu, proto tyto 2 na sebe navazující porady zástupce s klienty odvolací soud posoudil jako 1 úkon právní služby.

22. Pokud jde o výši odměny za úkon právní služby, jelikož se jedná o společné úkony právní služby při zastupování dvou osob, dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu zástupci náleží mimosmluvní odměna za každou zastupovanou osobu snížená o 20 %. Žalovaní ve vyúčtování nákladů řízení v případě výše odměny za první společný úkon právní služby vycházeli z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve výši 50 000 Kč a u všech dalších úkonů právní služby s ohledem na to, že předmětem řízení byl i vzájemný návrh, vycházeli v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč, jakožto částky představující součet tarifních hodnot v souladu s ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu. K tomu je nutno uvést, že tento postup výpočtu odměny zástupce žalovaných je formálně správný, přesto ale odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci postup přesně v souladu s doslovným zněním advokátního tarifu by byl s ohledem na níže uvedené nespravedlivý. Po uplatnění vzájemného návrhu sice předmětem řízení formálně byly 2 věci, fakticky se ale jedná o stejnou věc, tj. o otázku vlastnictví sporných pozemků, takže rozhodnutí formálně ve 2 věcech (o určení vlastnictví žalobce nebo určení vlastnictví žalovaných) záviselo na posouzení týchž skutečností a týchž důkazů. Z těchto důvodů odvolací soud vycházel při stanovení výše odměny zástupce žalovaných u všech úkonů právní služby z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč a potom odměna dle § 7 ve spojení s ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu za 1 společný úkon právní služby při zastupování dvou osob činí částku 4 960 Kč a při celkem 21 účelně vynaložených společných úkonech právní služby odměna zástupce žalovaných činí celkem částku 104 160 Kč (21 x 4 960 Kč), zároveň zástupci náleží v souladu s ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu 42 režijních paušálů po 300 Kč, a to s ohledem na počet účelně vynaložených právní služby a počet zastupovaných osob, tj. celkem částka 12 600 Kč a dále v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náklady tvoří i částka ve výši 24 519,60 Kč odpovídající 21% DPH, kterou je zástupce žalovaných jako plátce této daně povinen z odměny a náhrad odvést dle zákona o dani z přidané hodnoty. Účelně vynaložené náklady žalovaných tak celkem činí částku 146 279,60 Kč a její zaplacení soud uložil žalobci v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).