61 Co 30/2025 - 365

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] [hodnota][Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] [hodnota][Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 400 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o určení vlastnického práva o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 8. 2024, č. j. 34 C 146/2021-276 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje. Ve výrocích III a IV se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i o vzájemném návrhu před soudem prvního stupně. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet [jméno FO] soudu v Plzni státem placené náklady řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných společného a nerozdílného zaplacení částky 400 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 4. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok I), určil, že bytová jednotka č. [hodnota][hodnota] vymezená v bytovém domě č. p. [hodnota] postaveném na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 107/1155 patří do společného jmění žalovaných (výrok II), žalobkyni uložil zaplatit každému ze žalovaných náhradu nákladů řízení o žalobě po 50 071,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok III) a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu ve výši 566 496,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku rovněž k rukám zástupce žalovaných (výrok IV).

2. Tímto rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty s příslušenstvím na základě ujednání obsaženého v čl. V smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené dne 5. 5. 2020 a dále rozhodl i o vzájemném návrhu žalovaných na určení vlastnictví bytové jednotky, který byl žalovanými původně uplatněn samostatnou žalobou vedenou u soudu prvního stupně pod sp. zn. 34 C 54/2022, ale obě věci byly soudem prvního stupně dle § 112 odst. 1 o. s. ř. spojeny ke společnému řízení.

3. Nároku uplatněného vzájemným návrhem se žalovaní domáhali s odůvodněním, že dne 5. 5. 2020 s žalobkyní uzavřeli několik závislých smluv, jednak kupní smlouvou prodali žalobkyni pod cenou bytovou jednotku a z části kupní ceny zaplatili svůj dluh vůči společnosti [právnická osoba], kdy další splátka byla z úschovy vyplacena na neznámý účet označený v kupní smlouvě a ve smlouvě o úschově, dále uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se zavázali uzavřít do 13 měsíců kupní smlouvu, podle níž bytovou jednotku odkoupí zpět za kupní ceny zvýšenou oproti původní cca 25 % se zohledněním míry inflace a konečně uzavřeli i podnájemní smlouvu s nájemkyní žalované – společností [právnická osoba], na základě které jim bytová jednotka byla přenechána k užívání oproti placení podnájemného. Dne 20. 6. 2020 také svolili k vykonatelnosti své povinnosti k vyklizení bytové jednotky do 15 dnů po skončení podnájmu. Žalovaní se v žalobě (vzájemném návrhu) dovolávali neplatnosti uzavřených smluv pro rozpor s dobrými mravy s poukazem na jejich nevyváženost a nevýhodnost pro žalované, když smlouvy uzavírali ve finanční tísni, neboť za účelem úhrady předcházejících dluhů žalovaní uzavřeli dne 27. 9. 2017 se společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce ve výši 1 470 000 Kč, kterou se zavázali vrátit do 1 roku s 15 % úrokem a v případě prodlení se zavázali zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a k zajištění pohledávky z této smlouvy týž den zastavili svou bytovou jednotku, kterou měli ve společném jmění. V době, kdy uzavírali s žalobkyní uvedené smlouvy (ke dni 5. 5. 2020), již byla vedena exekuce prodejem bytové jednotky a výše dluhů dosahovala 3 527 399,86 Kč.

4. Později, a to po jednání konaném u soudu prvního stupně dne 7. 8. 2023, při němž byl jako účastník řízení vyslechnut také žalovaný 1), který uvedl, že kupní smlouvu ani smlouvu o smlouvě budoucí kupní nepodepsal, žalovaní se také z tohoto důvodu začali dovolávat neplatnosti těchto smluv, a tím nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty, a naopak důvodnosti jejich vzájemného návrhu.

5. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že kupní smlouvu, podle níž se žalovaní měli zavázat převést vlastnické právo k bytové jednotce uvedené ve výroku II napadeného rozsudku (jež náležela do společného jmění žalovaných) oproti zaplacení kupní ceny ve výši 3 406 700 Kč, jakož i smlouvu o smlouvě budoucí kupní uzavřela s žalobkyní dne 5. 5. 2020 v advokátní kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky v Příbrami, žalovaná 2) bez vědomí a souhlasu manžela, tj. žalovaného 1), po předchozí domluvě s neustanovenou osobou známou žalované 2) pod přezdívkou Zrnko, která se za žalovaného 1) vydávala. Zároveň žalovaná 2) také s uvedenou osobou vydávající se za žalovaného 1) týž den uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu o podnájmu k uvedené bytové jednotce, dle níž žalovaným bytová jednotka měla být přenechána do podnájmu na dobu 15 měsíců a žalovaní měli platit podnájemné ve výši 15 500 Kč měsíčně. Podle obsahu smlouvy o smlouvě budoucí kupní její účastníci měli do 13 měsíců od 5. 5. 2020 uzavřít další kupní smlouvu, dle níž by vlastnické právo k bytové jednotce bylo převedeno zpět na žalované a ti by zaplatili kupní cenu ve výši 4 249 332 Kč a současně ve smlouvě měly strany prohlásit, že mezi společností [právnická osoba], jako nájemkyní a žalovanými jako podnájemci byla uzavřena smlouva o podnájmu, dle níž si žalovaní podnajali uvedený byt a v případě, že by neuhradili byť jen 1 měsíční nájem ve výši 15 500 Kč dle této smlouvy, žalobkyně byla oprávněna od smlouvy odstoupit s účinky od počátku a žalovaní byli povinni zaplatit smluvní pokutu ve výši 400 000 Kč do 1 měsíce od doručení výzvy k její úhradě.

6. Skutečnost, že výše uvedená kupní smlouva i smlouva o budoucí smlouvě kupní nebyla podepsána žalovaným 1), ale osobou za něj se vydávající, byla prokázána znaleckým posudkem znalkyně z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 18. 9. 2023, dále znaleckým posudkem Policie ČR ze dne 24. 5. 2024, účastnickými výslechy žalovaných a nepřímo též výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří jednali s žalovanou 2) za společnost [právnická osoba], či za společnost 11 [právnická osoba], coby zprostředkovatelku kupní smlouvy i smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Ani na podnájemní smlouvě se nejedná o pravý podpis žalovaného 1), což lze dovodit z toho, že veškerá smluvní dokumentace byla podepsána týž den, když nejdříve v sídle společnosti [právnická osoba], byla uzavřena podnájemní smlouva a poté v advokátní kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO] další smlouvy za přítomnosti svědka [jméno FO] a všechny smlouvy podepisovala stejná osoba.

7. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že kupní smlouva, jakož i smlouva o smlouvě budoucí kupní a smlouva o podnájmu ze dne 5. 5. 2020 nebyly uzavřeny pro nesplnění podmínek stanovených v § 1724 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1741 věty první o. z., neboť smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, ale v projednávané věci první žalovaný žádnou vůli neprojevil a tudíž dle § 551 o. z. právně nejednal. Navíc úmyslem žalobkyně bylo, aby stranou smlouvy se stali oba žalovaní, což plyne jak ze záhlaví zmíněných smluv, tak i z povahy celé transakce i z požadavků kladených občanských zákoníkem na formu právních jednání, kterými se převádí věcné právo k nemovité věci (§ 560 o. z.) a též požadavkům katastrálního zákona na vkladové listiny (§ 7 odst. 2 věty první katastrálního zákona). K převodu vlastnického práva k bytu z žalovaných na žalobkyni proto kupní smlouvou nedošlo, tudíž bytová jednotka náleží do společného jmění žalovaných, jak tomu bylo dle evidence katastru nemovitostí ke dni 5. 5. 2020. I v případě, že k uzavření některé z uvedených smluv by postačovalo pouze obligační jednání žalované 2), bylo by třeba uzavřít, že se jedná o smlouvy neplatné podle § 714 odst. 1 věty první a odst. 2 o. z., neboť danou záležitost týkající se součásti společného jmění žalovaných nelze považovat ze běžnou, tudíž žalovaní měli jednat společně nebo jeden manžel se souhlasem druhého, což se nestalo a žalovaný 1) se neplatnosti takového jednání dovolával. Naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. je dán tím, že oprávnění žalovaných jako skutečných vlastníků žalovat katastrálního vlastníka na určení vlastnického práva k nemovitosti má oporu přímo v § 985 o. z. Jelikož nedošlo k převodu vlastnického práva k bytové jednotce ze žalovaných na žalobkyni, nemohlo dojít ani k poskytnutí užívacího práva žalobkyní nájemní smlouvou ve prospěch společnosti [právnická osoba] a nedostatek dispozičního oprávnění této společnosti k bytové jednotce představuje právní překážku k plnění žalovaným podle podnájemní smlouvy. Jelikož právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty bylo sjednáno ve smlouvě o smlouvě budoucí, která však nebyla uzavřena a žalované tak nezavazuje, nezavazuje je ani ujednání o smluvní pokutě. Za situace, kdy žalobkyně nemá vůči žalovaným právo na zaplacení smluvní pokuty, žalovaní se ani nedostavili ve smyslu § 1968 věty první o. z. do prodlení s její úhradou. S ohledem na učiněná skutková zjištění a z nich učiněné právní závěry soud prvního stupně neprovedl důkaz znaleckým posudkem na zjištění obvyklé ceny bytové jednotky, když tímto důkazem žalovaní chtěli prokázat, že bytovou jednotku prodali pod cenou, v čemž spatřovali důkaz o své tísni dle § 1796 o. z. Soud prvního stupně také neshledal důvod pro přerušení řízení do skončení trestního řízení s tím, že pro posouzení v této věci bylo důležité, zda žalovaný 1) smlouvy dne 5. 5. 2020 podepsal, či nikoliv, ale ne to, zda druhá žalovaná spáchala na žalobkyni trestný čin podvodu dle § 209 trestního zákona. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšným žalovaným přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení jak o žalobním návrhu, tak o vzájemném návrhu, když neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a namítla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl žalobkyní navržené důkazy, dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Dle žalobkyně její nárok na zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím nebyl meritorně projednán, když soud prvního stupně se místo toho zaujatě soustředil na otázky, jež vyvstaly v důsledku nepředvídatelného postupu žalovaných. Žalobkyně má za to, že s ohledem na tvrzení i výslech žalované 2) obsahující znaky trestného činu soud prvního stupně měl řízení dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přerušit do skončení trestního řízení vedeného proti druhé žalované, které je v současnosti vedeno Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, územním odborem Příbram, oddělení hospodářské kriminality, pod sp. zn. KRPS-213946/TČ-2023-011181, když jde o otázku, kterou soud není oprávněn v daném řízení řešit, tj. zda byl spáchán trestný čin. Případně bylo namístě řízení přerušit do skončení trestního řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tudíž dle žalobkyně napadený rozsudek byl vydán předčasně.

9. Pokud soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že kupní smlouva, smlouva o smlouvě budoucí kupní i smlouva o podnájmu ze dne 5. 5. 2020 nebyly uzavřeny pro nesplnění zákonných podmínek, když žalovaný 1) žádnou vůli neprojevil a tudíž právně nejednal, žalobkyně namítla, že soud prvního stupně k tomuto závěru dospěl na základě skutkových tvrzení a důkazních návrhů žalovaných, k nimž však došlo až po koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř., když soud prvního stupně žádné rozhodnutí o prodloužení koncentrační lhůty nevydal. O koncentraci řízení účastníci byli poučeni při jednání dne 27. 4. 2022, přičemž k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů jim byla poskytnuta lhůta 30 dní, ale k předložení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] došlo až později, jakož i ke změně skutkových tvrzení žalovaných, když nejprve byla tvrzena neplatnost posuzovaných smluv z důvodu rozporu s dobrými mravy a teprve až po výslechu žalované 2) dne 7. 8. 2023 byla tvrzena neplatnost z důvodu absence jednání žalovaného 1). O skutečnosti v podobě jednání bez účasti žalovaného 1) přitom věděli žalovaní před zahájením řízení a tuto skutečnost žalovaní netvrdili ani do konce koncentrační lhůty, ani ve vyjádření k žalobě, a dokonce ani ve své vzájemné žalobě na určení vlastnického práva k bytové jednotce. Dle žalobkyně tak v řízení před soudem prvního stupně došlo k porušení pravidel zákonné koncentrace řízení ve prospěch žalovaných a tento postup je nesprávný, neboť k tvrzením a důkazům uplatněným po koncentraci řízení před soudem prvního stupně již nelze přihlížet. Argumentaci o porušení pravidel zákonné koncentrace řízení soudem prvního stupně ve prospěch žalovaných žalobkyně dále rozvedla v doplnění odvolání odkazem na aktuální nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2025, sp. zn. I. ÚS 2901/23.

10. Dále žalobkyně v odvolání uvedla, že podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého, ale žalovaní se však relativní neplatnosti vůči žalovanému 1) na počátku řízení nedovolávali, učinili tak až poté, co žalovaná 2) přiznala spáchání trestného činu a zároveň po uplynutí koncentrační lhůty, a dle žalobkyně je tak možno v souladu s judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4002/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3450/2009) vycházet z toho, že pokud se manžel neplatnosti nedovolá, je právní jednání platné. Podle žalobkyně musel mít žalovaný 1) povědomí o jednání žalované 2), spočívajícím v podpisu smlouvy o smlouvě budoucí kupní a dalších smluv dne 5. 5. 2020, o čemž svědčí jím udělená plná moc pro žalovanou 2), která byla přiložena k notářskému zápisu z 25. 7. 2017. I soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku pracuje s argumentací žalovaných, že předmětné smlouvy měly být označeny za neplatné z důvodu rozporu s dobrými mravy, a nikoliv pro nesplnění podmínek podle § 1724 odst. 1 o. z. Závěr soudu prvního stupně je tudíž pro žalobkyni překvapivý a nepředvídatelný, zvláště když tvrzení žalovaných přicházejí do řízení až po uplynutí koncentrační lhůty dle § 118b o. s. ř.

11. Ke znaleckému posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně namítla, že bylo využito pouze podpisových vzorů poskytnutých žalovanými a nebylo využito žádných podpisových vzorů z dalších databází a znalecký posudek nebyl přes výzvu žalobkyně doplněn. Pokud jde o znalecký posudek znaleckého ústavu Policie ČR, ten byl opatřen pro účely jiného řízení, tj. trestního řízení vedeného proti druhé žalované, přičemž soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 127 o. s. ř., takže žalobkyně má za to, že tento důkaz jako znalecký posudek nebyl řádně proveden, když posudek byl podán pro účely jiného řízení, v projednávané věci jeho zpracovatel nebyl jako znalecký ústav ustanoven a obsah písemného posudku a okolnosti případu vyžadují výslech zpracovatele posudku. Navíc s ohledem na nastalou koncentraci řízení oba znalecké posudky nelze v řízení jako důkazy připustit.

12. Konečně žalobkyně v odvolání brojila i proti výrokům o nákladech řízení, jež dle jejího názoru jsou v rozporu se zásadou poctivosti upravenou v § 6 odst. 2 o. z., podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, když je namístě zdůraznit, že žalovaná 2) se v rámci jednání s žalobkyní měla dopustit protiprávního jednání, k němuž se doznala teprve až při jednání před soudem prvního stupně v rámci účastnického výslechu a již tato skutečnost sama o sobě je pokynem k využití moderačního práva ve smyslu § 150 o. s. ř.

13. Žalobkyně tak v odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobkyně se s rozhodnutím soudu prvního stupně zcela ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. K výhradě žalobkyně, že soud prvního stupně se zaujatě soustředil na posouzení otázek, které vyvstaly v důsledku nepředvídatelného postupu žalovaných, místo toho, aby meritorně projednal nárok žalobkyně, o čemž má svědčit neprovedení důkazu znaleckým posudkem na zjištění obvyklé ceny bytové jednotky, uvedli, že tento důkaz navrhli žalovaní a tento důkaz nebyl navržen ve vztahu k žalobkyní uplatněné smluvní pokutě, nýbrž ve vztahu k obdrženému protiplnění za převod vlastnického práva k bytové jednotce i k argumentaci, že žalovaná 2) jednala se spolupracujícími subjekty a zprostředkovali obdobných obchodů žalobkyně ve věci zápůjčky k refinancování stávajících závazků, a nikoliv ve věci prodeje bytu, kdy žalobkyně na základě komplexu smluv měla získat bytovou jednotku žalovaných za nápadně výhodných podmínek při využití tísně žalované 2). Soud prvního stupně správně také řízení nepřerušil, když otázka, zda byl žalovanou 2) spáchán trestný čin, či nikoliv, nemá vliv na posouzení projednávané věci před soudem prvního stupně, když tato otázka nemůže mít žádný vliv na zjištěnou a prokázanou skutečnost, že žalovaný 1) nebyl přítomen podpisu komplexů smluv se žalobkyní v Příbrami dne 5. 5. 2020. Tato skutečnost byla prokázána znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] a identický závěr vyplývá i ze znaleckého posudku zpracovaného Policií ČR. K argumentaci žalobkyně, že soud prvního stupně své právní závěry učinil na základě tvrzení a důkazních návrhů žalovaných, k nimž došlo až po koncentraci řízení, žalovaní uvedli, že žalovaný 1) nebyl a ani nemohl být řádně poučen soudem prvního stupně dle § 118b o. s. ř., proto na žalovaného 1) nelze vztáhnout účinky koncentrace řízení, k níž u žalobkyně a také žalované 2) došlo 27. 4. 2022. To vyplývá ze skutečnosti, že žalovaný 1) až do 7. 8. 2023 nebyl zastoupen, neboť plná moc ze dne 2. 8. 2021 neobsahuje podpis žalovaného 1), což vyplynulo nejen z účastnické výpovědi žalovaného 1) při jednání před soudem prvního stupně dne 7. 8. 2023, ale i z posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný 1) až při jednání dne 7. 8. 2023 zjistil, že předmětem soudního řízení je otázka vlastnického práva k bytu, který měl na základě kupní smlouvy uzavřené dne 5. 5. 2020 převést společně s žalovanou 2) na žalobkyni. Za situace, kdy znaleckými posudky bylo prokázáno, že žalovaný 1) právně nejednal, napadený rozsudek pro žalobkyni nemohl být překvapivý. Dále namítli, že také žalobkyně pochybila při podepisování smluvní dokumentace, respektive její zástupci, když pochybili při ověřování totožnosti podepisující osoby za žalovaného 1). Byla to také žalobkyně, která vyžadovala přítomnost obou žalovaných při podpisu smluv a odmítla žalovanou 2) navrhované řešení spočívající v podpisu smluv na základě plné moci, kterou jí udělil žalovaný 1) k podpisu smlouvy o zápůjčce či úvěru, týkající se vyplacení exekucí (plná moc ze dne 25. 7. 2017), a pokud na uvedenou plnou moc žalobkyně odkazovala, tak z této plné moci jednoznačně vyplývá srozumění žalovaného 1) k uzavření smlouvy o úvěru či smlouvy o zápůjčky včetně zajištění těchto smluv zástavním právem k bytu, nikoliv však k prodeji bytu do vlastnictví třetí osoby. Žalobkyně ani její zástupci či zprostředkovatelé nikdy s žalovaným 1) nejednali, vše projednávali výlučně s žalovanou 2), přičemž žalovaný 1), jakmile zjistil uzavření smluv, které nepodepsal, uplatnil námitku jejich neplatnosti. Za takové situace se dle názoru žalovaných nemůže žalobkyně dovolávat zásady poctivosti upravené v § 6 odst. 2 o. z. Pokud soud prvního stupně nepřistoupil k doplnění posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], stalo se tak zjevně z důvodu, že vyčkal na zpracování posudku Policie ČR a vzhledem k identickým závěrům obou znaleckých posudků, které vycházely ze zkoumání různých listin jakožto srovnávacích materiálů, dospěl důvodně k závěru, že je nadbytečné nechat zpracovat doplněk posudku [tituly před jménem] [jméno FO] či provádět důkaz slyšením znalců, proto takový postup není nezákonný.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a a § 213 o. s. ř.), dokazování doplnil listinnými důkazy, a to originály listin předložených žalovanými znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] jako srovnávací materiál za účelem zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, dále originály přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného 1) za roky 2015 - 2018, vyžádaných soudem prvního stupně od finančního úřadu a také výslechem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a po zhodnocení všech provedených důkazů odvolání žalobkyně proti meritorním výrokům napadeného rozsudku neshledal důvodné a důvodné pouze shledal odvolání proti výrokům o nákladech řízení.

16. Žalobkyně v průběhu odvolacího řízení doložila, že Policie ČR, Krajské ředitelství Středočeského kraje, územní odbor Příbram, oddělení hospodářské kriminality, usnesením ze dne 27. 9. 2024, č. j. KRPS-213946-72/TČ-2023-011181, zahájila trestní stíhání žalované 2) jako obviněné ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákona, jehož se měla dopustit tím, že dne 5. 5. 2020 v Příbrami po předchozí dohodě s dosud nezjištěnou osobou, která se na její žádost vydávala za jejího manžela [žalovaného 1)] uzavřela s žalobkyní jako prodávající kupní smlouvu o prodeji výše uvedené bytové jednotky i smlouvu o smlouvě budoucí kupní, ač věděla, že smlouvy uzavírá bez vědomí a souhlasu svého manžela, se kterým uvedenou nemovitou věc měla ve společném jmění, zároveň žalobkyně také navrhla přerušení odvolacího řízení do skončení trestního řízení. Ani odvolací soud ale neshledal podmínky pro přerušení řízení jak podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tak ani podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. V projednávané věci rozhodnutí totiž nezávisí na otázce, která je řešena v trestním řízení, tj. zda žalovaná 2) spáchala trestný čin (zločin), či nikoliv, ani zodpovězení této otázky není pro rozhodnutí soudu v projednávané věci významné, když v projednávané věci je významné pouze posouzení, zda výše uvedené smlouvy (smlouvu kupní, smlouvu o smlouvě budoucí kupní a podnájemní smlouvu) dne 5. 5. 2020 v Příbrami uzavřel rovněž žalovaný 1), či nikoliv. Z těchto důvodů odvolací soud návrh žalobkyně na přerušení odvolacího řízení při odvolacím jednání dne 24. 3. 2025 zamítl.

17. Jak bylo uvedeno, v projednávané věci je pro rozhodnutí soudu jednak stěžejní skutkové zjištění, zda žalovaný 1) uzavřel ohledně výše uvedené bytové jednotky dne 5. 5. 2020 s žalobkyní smlouvu kupní a smlouvu o budoucí smlouvě kupní a se společností [právnická osoba], smlouvu podnájemní, či nikoliv, a pokud uvedené smlouvy skutečně neuzavřel, tak je stěžejní posouzení, zda lze v projednávané věci k takové skutečnosti přihlížet, či nikoliv, a to v případě, že tyto skutečnosti byly zjištěny až na základě tvrzení žalovaných a navržených důkazů učiněných v rozporu s pravidly koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř.

18. Se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že výše uvedené smlouvy žalovaný 1) neuzavřel, se odvolací soud po doplnění dokazování zcela ztotožnil. Tato skutečnost vyplynula až z účastnické výpovědi žalovaného 1) při jednání soudu prvního stupně dne 7. 8. 2023, následně v tomto směru výpověď žalovaného 1) potvrdila ve výpovědi učiněné před soudem prvního stupně při témže jednání také žalovaná 2), ale především tato skutečnost vyplývá jak ze znaleckého posudku znalkyně z oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [jméno FO], tak i ze znaleckého posudku Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, odboru kriminalistické techniky a expertíz, ze dne 24. 5. 2024, byť tento důkaz v projednávané věci má povahu pouze listinného důkazu.

19. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku zpracovaném na žádost žalovaných dospěla k jednoznačnému závěru, že podpisy žalovaného 1) na kupní smlouvě ze dne 5. 5. 2020, na smlouvě o smlouvě budoucí kupní ze dne 5. 5. 2020 a na plné moci ze dne 2. 8. 2021 (plná moc zmocňující advokáta [Jméno advokáta B] k zastupování žalovaných v soudním řízení) jednoznačně nejsou pravými podpisy žalovaného 1), přičemž závěry znaleckého posudku soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rekapituloval a v tomto směru odvolací soud pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Závěry znaleckého posudku znalkyně stvrdila i ve své výpovědi před odvolacím soudem, kdy uvedla, že po porovnání sporných podpisů s podpisy na srovnávajících materiálech dospěla k jednoznačnému závěru, že se nejedná o pravé podpisy žalovaného 1), když v případě sporných podpisů na smlouvách se jednalo o rychle učiněné podpisy se snahou o napodobení podpisu žalovaného 1) podle vzoru. Zároveň byla vyloučena varianta, že by se mohlo jednat o záměrně zkomolený podpis žalovaného 1), neboť i tato varianta mohla přicházet v úvahu, ale byla vyloučena právě s ohledem na dynamiku učinění těchto podpisů a množství rozdílných znaků ve sporných podpisech s podpisy na srovnávacích materiálech, když pisatel záměrně měnící svůj podpis je schopen při dané rychlosti provedení podpisu učinit záměrně maximálně 5 odchylek, a v tomto případě se jednalo minimálně o 9 odchylek. V případě sporného podpisu na plné moci se rovněž jednoznačně jedná o smyšlený padělek podpisu. V tomto případě jde o spontánní podpis dokonce bez snahy napodobit pravý podpis.

20. Dále znalkyně uvedla, že při zpracování znaleckého posudku vycházela ze srovnávacích materiálů předložených zástupcem žalovaných, přičemž množství doloženého srovnávacího materiálu bylo dostatečné pro zpracování znaleckého posudku. Při zpracování znaleckého posudku také nezjistila odchylky v tom směru, že by ve srovnávacích materiálech se mělo jednat o podpisy různých osob, všechny podpisy ve srovnávacích materiálech vykazovaly shodné znaky, tj. tyto podpisy pořídila stejná osoba. Úkolem znalkyně nebylo zkoumat, kdo podpisy učinil, přičemž žalovaný 1) sám podpisy před znalkyní neprováděl. Po předložení všech originálů listin tvořících srovnávací materiál, který byl předložen znalkyni ke zpracování posudku, znalkyně při své výpovědi také potvrdila, že všechny tyto listiny skutečně měla k dispozici při zpracování posudku a také jako srovnávací materiál pro ni sloužila i listina uvedená ve znaleckém posudku v souhrnu srovnávacích materiálů na posledním místě, a to prohlášení žalovaného 1) ze 7. 9. 2023, obsahující informace o používání brýlí, o tom že je pravák a také o tom, že neutrpěl úraz.

21. S ohledem na množství srovnávacího listinného materiálu předloženého znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem zpracování znaleckého posudku, jakož i charakter a obsah těchto listin odvolací soud nemá jakýchkoliv pochyb o tom, že srovnávací materiály obsahují pravé podpisy žalovaného 1), když součástí srovnávacích materiálů byla pojistná smlouva o uzavření sdruženého pojištění vozidla, vyhotovená za přítomnosti zástupkyně [právnická osoba]., daňovým poplatníkem podepsaná potvrzení o pojistném zaplaceném poplatníkem na soukromé životní pojištění ve zdaňovacích obdobích let 2015 až 2018, předložená finančnímu úřadu s daňovým přiznáním, jakož i podepsané stejnopisy přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaným 1) za uvedené roky, plná moc z 25. 7. 2017, udělená žalovaným 1) své manželce [žalované 2)] k zastupování ve všech záležitostech a speciálně k podpisu smlouvy o zápůjčce nebo úvěru týkající se vyplacení exekucí, jež by byla účelově vázána pro vyplacení exekucí váznoucích na výše uvedené bytové jednotce a k podpisům všech dokumentů, zejména k podpisu zástavní smlouvy k nemovitým věcem a návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, kdy podpis žalovaného 1) na této plné moci byl ověřen na Úřadu městského obvodu [adresa] a dále řada listin podepsaných dne 5. 9. 2015 za přítomnosti zástupkyně [právnická osoba]. (rámcová smlouva o finančních službách, informace o spotřebitelském úvěru, dohoda o založení programu Za důvěru, dohoda o ukončení smlouvy o poskytování Programu výhod, pokyny na pravidelné nákupy cenných papírů, protokol o zrušení údajů z databáze karet vyhotovených [právnická osoba].).

22. O pravosti srovnávacího materiálu [z hlediska zda obsahují pravé podpisy žalovaného 1)] předloženého znalkyni za účelem zpracování znaleckého posudku rovněž svědčí i skutečnost, že obsah stejnopisů přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2015 – 2018, opatřených podacími razítky Finančního úřadu pro Plzeňský kraj s údajem o datu jejich převzetí, jež byly předloženy znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO], se zcela shodují s přiznáními žalovaného 1) k dani z příjmů fyzických osob předanými Finančnímu úřadu pro Plzeňský kraj, jež byly od Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, územního pracoviště v Plzni, vyžádány soudem prvního stupně.

23. Jak již bylo uvedeno, znalecký posudek, zpracovaný Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Plzeňského kraje, odborem kriminalistické techniky a expertíz, v rámci trestního řízení vedeného vůči žalované 2) sice v řízení o projednávané věci nemá povahu znaleckého posudku, neboť zpracovatel posudku ve věci nebyl ustanoven znaleckým ústavem, nicméně závěry vyplývající z tohoto listinného důkazu jsou zcela shodné se závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], tj. že podpisy na kupní smlouvě a smlouvě o smlouvě budoucí kupní ze dne 5. 5. 2020 nejsou pravými podpisy žalovaného 1) a jednoznačně se jedná o padělek, přičemž Policie ČR měla ke zpracování svého znaleckého posudku k dispozici jiné srovnávací materiály uvedené v posudku, u nichž není jakýchkoliv pochyb o tom, že obsahují pravé podpisy žalovaného 1), když se jedná převážně o listiny vyžádané od jiných orgánů veřejné moci.

24. Lze tak uzavřít, že provedenými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný 1) kupní smlouvu ani smlouvu o smlouvě budoucí kupní dne 5. 5. 2020 neuzavřel, uzavřela ji za něj jiná osoba, která se za žalovaného 1) vydávala a ve shodě se soudem prvního stupně lze učinit jednoznačně i závěr, že žalovaný 1) neuzavřel ani smlouvu podnájemní k výše uvedené bytové jednotce, neboť i tato smlouva byla uzavírána v Příbrami ve stejný den a i z výpovědí svědků žalující strany vyplynulo, že v Příbrami všechny smlouvy podepsala stejná osoba.

25. Dále tak bylo nutné vyřešit otázku, zda soud může z těchto skutkových zjištění vycházet, či nikoliv, tj. zda tato skutková zjištěná nebyla učiněna v rozporu se zákonnými pravidly koncentrace řízení.

26. Po zvážení všech skutečností odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci lze, a tudíž je i třeba z výše uvedených skutkových zjištění vycházet, neboť nelze učinit závěr o porušení zákonných pravidel koncentrace řízení v neprospěch žalobkyně, byť je nutno předeslat, že v projednávané věci zejména v důsledku nepoctivého jednání žalované 2) nastala vskutku absurdní situace, na kterou nelze aplikovat judikaturu o koncentraci řízení, na níž poukazovala žalobkyně. Tato absurdní situace spočívá v tom, že zástupce žalovaných (advokát [Jméno advokáta B]) jednal v řízení před soudem za oba žalované na základě plné moci datované dnem 2. 8. 2021, za oba žalované také dne 7. 3. 2022 podal u soudu prvního stupně žalobu (vzájemný návrh) o určení vlastnického práva k bytové jednotce, ačkoliv dodatečně bylo prokázáno, že žalovaným 1) mu plná moc udělena nebyla, k udělení plné moci žalovaným 1) svému zástupci došlo až ústně při jednání konaném u soudu prvního stupně dne 7. 8. 2023, jak vyplývá z obsahu protokolu o tomto jednání. Při jednání odvolacího soudu zástupce žalovaných také uvedl, že osobně žalovaného 1) viděl až před jednáním soudu prvního stupně dne 7. 8. 2023, když předtím osobně jednal pouze s žalovanou 2, která mu předala podepsanou plnou moc údajně obsahující i podpis žalovaného 1).

27. V řízení o žalobě podané žalobkyní se sice žalovaný 1) řízení účastnil od samého počátku tím, že byl jako žalovaný označen žalobkyní a soud prvního stupně také s žalovaným 1) začal řádně jednat, když také žalovanému 1) byla řádně doručena žaloba v souladu s ustanovením § 49 o. s. ř. do vlastních rukou, ale na rozdíl od žalované 2), která zásilku osobně převzala dne 30. 7. 2021, v případě žalovaného 1) došlo k doručení zásilky fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř., tzn. desátým dnem od uložení zásilky u doručujícího orgánu s tím, že po uplynutí této lhůty zásilka byla vhozena dne 4. 8. 2021 do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Jelikož následně soudu prvního stupně bylo dne 6. 8. 2021 doručeno vyjádření žalovaných k žalobě, které jménem obou žalovaných učinil jejich zástupce advokát [Jméno advokáta B], s podáním zároveň předložil plnou moc datovanou dnem 2. 8. 2021, která ale, jak bylo následně zjištěno z provedených důkazů, není opatřena pravým podpisem žalovaného 1), soud prvního stupně další písemnosti, včetně předvolání k prvnímu jednání s poučením o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř., doručoval jen zástupci žalovaných, přičemž k prvnímu jednání konanému ve věci soudem prvního stupně dne 27. 4. 2022 (konanému poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 3. 2022 obě řízení, tj. žalobu i vzájemný návrh spojil ke společnému řízení) se dostavila pouze žalovaná 2), takže soud jednal v nepřítomnosti žalovaného 1). K dalšímu jednání dne 14. 6. 2023, při němž měli být žalovaní vyslechnuti jako účastníci řízení a k němuž byli žalovaní soudem předvoláni písemností doručovanou v souladu s ustanovením § 50 odst. 1 o. s. ř., tj. doručovanou nikoliv do vlastních rukou, kdy písemnost byla doručena vhozením do domovní nebo jiné adresáty užívané schránky, se žádný z žalovaných nedostavil, jejich zástupce pouze žalovanou 2) omluvil z důvodu pracovního zaneprázdnění a v případě žalovaného 1) uvedl, že neví, proč se k jednání nedostavil. Další jednání bylo nařízeno právě na 7. 8. 2023, k němuž se již i žalovaný 1) dostavil a při němž ve své výpovědi uvedl, že smlouvu kupní i smlouvu o smlouvě budoucí kupní i podnájemní smlouvu dne 5. 5. 2020 neuzavřel a pouze potvrdil, že žalované 2) podepsal plnou moc ze dne 25. 7. 2017, která ale, jak již bylo výše uvedeno, žalovanou 2) obecně zmocňovala k zastupování ve všech záležitostech a jednáních před úřady, ale výslovně se vztahovala jen k podpisu smlouvy o zápůjčce nebo úvěru týkající se vyplacení exekucí a účelově vázaných pro vyplácení exekucí váznoucích na bytové jednotce a k podpisu všech dokumentů s tím souvisejících, zejména k podpisu zástavní smlouvy k uvedené nemovitosti a k návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí.

28. Jak již bylo rovněž výše uvedeno, při jednání konaném u soudu prvního stupně dne 7. 8. 2023 žalovaný 1) ale výslovně projevil vůli, aby jej v řízení zastupoval advokát [Jméno advokáta B], následně po tomto jednání žalovaní doručili dne 2. 10. 2023 soudu prvního stupně podání obsahující doplnění tvrzení, kdy žalovaný 1) v rámci účastnických tvrzení zopakoval to, co již uvedl ve své účastnické výpovědi, že podpisy na výše uvedených listinách nejsou jeho pravým podpisem, přičemž v této skutečnosti oba žalovaní pak spatřovali další argument pro určení jejich vlastnického práva k bytové jednotce. Zároveň s tímto podáním žalovaní předložili soudu prvního stupně výše uvedený znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 18. 9. 2023.

29. Dodatečným udělením plné moci žalovaným 1) zástupci [Jméno advokáta B] do protokolu při jednání soudu prvního stupně dne 7. 8. 2023 dle názoru odvolacího soudu sice došlo ke zhojení nedostatku plné moci udělené žalovaným 1) ve vztahu k dříve učiněným úkonům zástupce za oba žalované, tj. i k podání žaloby (vzájemného návrhu), ale dle názoru odvolacího soudu toto dodatečné zhojení se týká jen úkonů žalovaného jako účastníka řízení, nikoliv procesních úkonů soudu vůči žalovanému. Podle názoru odvolacího soudu totiž dodatečné udělení plné moci může zhojit nedostatek plné moci pro platnost právních jednání i procesních právních úkonů účastníka řízení učiněných v jeho prospěch, ale nemůže mít za následek naplnění zákonných podmínek platnosti právních jednání a procesních právních úkonů jiných osob, včetně procesních úkonů soudu, učiněných vůči účastníku, který dodatečně udělil zástupci plnou moc, a která nejsou tomuto účastníku ku prospěchu.

30. Jinými slovy, dle názoru odvolacího soudu dodatečné udělení plné moci do protokolu žalovaným 1) svému zástupci nemůže mít za následek, že by i ve vztahu k žalovanému 1) nastaly účinky koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. uplynutím lhůty běžící od prvního jednání konaného ve věci soudem prvního stupně, když k tomuto prvnímu jednání s poučením o koncentraci řízení byl předvolán pouze zástupce žalovaných, který v té době ale fakticky nedisponoval od žalovaného 1) plnou mocí opravňující jej k zastupování (byť tato skutečnost vyšla najevo až později) a také žalovaný 1) se tohoto jednání ani neúčastnil. Uvedený právní názor odvolací soud dovozuje i z té skutečnosti, že v případě opačného právního závěru by potom v zájmu žalovaného 1) nebylo dodatečné udělení plné moci zástupci, který za něj předtím bez plné moci jednal [v takovém případě by nesporně nepřicházelo v úvahu, že i vůči žalovanému 1) nastala po prvním jednání ve věci koncentrace řízení], a jelikož udělení plné moci k zastupování v řízení má i procesní důsledky, nepochybně účastník by o této skutečnosti musel být soudem předem poučen.

31. Odvolací soud tak uzavírá, že v projednávané věci vůči žalovanému 1) zákonné účinky koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. do okamžiku uplatnění nových tvrzení [o tom, že výše uvedené smlouvy dne 5. 5. 2020 žalovaný 1) nepodepsal] a do navržení důkazů k prokázání těchto nových tvrzení nenastaly, tudíž je nutno z výše uvedených skutkových zjištění při rozhodování věci vycházet.

32. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaný 1) skutečně smlouvu kupní i smlouvu o smlouvě budoucí kupní jakož i podnájemní smlouvu dne 5. 5. 2020 neuzavřel, ačkoliv se smlouvy týkají bytové jednotky, která v době uzavření smluv byla ve společném jmění žalovaných, přičemž smlouvy uzavřela pouze žalovaná 2) s jinou neztotožněnou osobou vydávající se za žalovaného 1), soud prvního stupně dospěl ke správným právním závěrům, že k uzavření smluv vůbec nedošlo, neboť žalovaný 1) žádnou svou vůli neprojevil, dle § 551 o. z. tak právně nejednal, tudíž nemohlo dojít k převodu vlastnického práva k bytové jednotce z žalovaných na žalobkyni a jelikož také smlouva o budoucí kupní smlouvě nebyla platně uzavřena, což se týká rovněž v ní obsaženého ujednání o smluvní pokutě, je žaloba žalobkyně o zaplacení smluvní pokuty nedůvodná, a naopak je důvodný vzájemný návrh žalovaných na určení, že bytová jednotka je v jejich společném jmění, když pro takové určení zcela nepochybně žalovaní mají naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.

33. Pro úplnost je namístě dodat, že ve vztahu k žalované 2) sice nepochybně účinky koncentrace řízení nastaly uplynutím 30denní lhůty (poskytnuté soudem) od konání prvního jednání soudu prvního stupně ve věci, ale právě proto, že bytová jednotka byla (a stále je) ve společném jmění obou žalovaných, dovolal-li se v řízení žalovaný 1) úspěšně neplatnosti smlouvy kupní i smlouvy o smlouvě budoucí kupní, s ohledem na nedílnost práva společného jmění z toho logicky těží i žalovaná 2), když žalovaný 1) se tak dovolal tohoto majetkového práva vůči žalobkyni i ve prospěch žalované 2).

34. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. Pokud jde o náklady řízení, žalovaní sice byli v řízení úspěšní jak v řízení o žalobě, tak i v řízení o vzájemném návrhu, takže by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. jim mělo náležet právo na náhradu nákladů řízení, ale na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř., aby toto právo žalovaným zcela odepřel.

36. Důvody zvláštního zřetele hodné odvolací soud spatřuje v té skutečnosti, že žalovaná 2) bez ohledu na to, zda bude v trestním řízení uznána vinou ze spáchání zločinu podvodu, či nikoliv, se nepochybně dopustila vůči žalobkyni nepoctivého, přímo podvodného jednání, a nepoctivého jednání se dopustila také jak vůči svému manželovi [žalovanému 1)], ale také i vůči svému zástupci, kterého na počátku uvedla v omyl, že řádně zastupuje oba žalované, přičemž i přes nepoctivost a nemravnost svého jednání v řízení byla nakonec úspěšná pouze v důsledku úspěchu žalovaného 1).

37. Také u žalovaného 1) ale odvolací soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné, aby i jemu právo na náhradu nákladů řízení bylo odepřeno, neboť i když výše uvedené smlouvy uzavřela pouze žalovaná 2) s třetí osobou vydávající se za žalovaného 1) a v řízení nebylo prokázáno, že by o tomto jednáním své manželky žalovaný 1) předem věděl, v řízení zcela nepochybně vyplynulo, že žalovaný 1) se choval velmi lehkovážně, nezodpovědně, neboť již před svým výslechem při jednání soudu prvního stupně dne 7. 8. 2023 měl určité indicie o tom, že s jejich bytovou jednotkou nemusí být vše v pořádku. Žalovaný 1) sice udělil své manželce dne 25. 7. 2017 plnou moc jen k případnému zastavení bytové jednotky a žalovaná 2) ve své výpovědi před soudem prvního stupně uvedla, že žalovaný 1) žádnou obsílku od katastrálního úřadu neobdržel, neboť ona hlídala schránku, ale také uvedla, že žalovaný 1) určité podezření získal poté, kdy se mu začaly vracet platby fondu oprav, elektřiny a plynu, což žalovaná 2) měla svést na společenství vlastníků jednotek. O zahájení řízení (o zaplacení smluvní pokuty) se žalovaný 1) také dozvěděl již po doručení žaloby, což potvrdil ve své výpovědi před soudem prvního stupně s tím, že manželka mu ale řekla, že to proběhne bez jejich účasti. Zcela zjevně tak k výše uvedené absurdní situaci došlo i v důsledku lehkovážného jednání žalovaného 1), který záležitosti týkající se zaplacení závazků své manželky ponechal jen na ní, ač výslovně souhlasil s použitím společné bytové jednotky pro účel úhrady závazků manželky, byť jen ve formě zástavy, dále se o nic nestaral a nesnažil se zjistit skutečný stav věci.

38. V souvislosti s výslechem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v odvolacím řízení ale vznikly státu náklady na znalečné ve výši 1 800 Kč, přičemž povinnost k náhradě těchto nákladů státu odvolací soud ale s ohledem na výsledek řízení musel dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložit žalobkyni.

39. Žalovaní byli i v odvolacím řízení úspěšní, takže dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. by měli mít právo na náhradu nákladů i tohoto řízení, ale ze shodných důvodů jako v případě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř. pro odepření práva žalovaným na náhradu i těchto nákladů.

Poučení