61 Co 63/2023 - 1005

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka žalobců: a) [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] b) [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] c) [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] d) [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] e) [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozená dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] f) [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] všichni zastoupeni advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 1. 11. 2022, č. j. 7 C 137/2019-749, ve znění opravných usnesení ze dne 10. 1. 2023, č. j. 7 C 137/2019-762, ze dne 20. 1. 2023, č. j. 7 C 137/2019-768 a ze dne 13. 2. 2023, č. j. 7 C 137/2019-785 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravných usnesení, se ve výrocích I až IV ohledně pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa] ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje. Rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravných usnesení, se v napadené části, tj. ve výrocích I až IV, v rozsahu, který zůstal po jeho částečném zrušení a zastavení řízení usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2024, č. j. 61 Co 63/2023, 61 Co 64/2023, 61 Co 65/2023, 61 Co 66/2023-990, a poté co Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 6. 11. 2024, č. j. 61 Co 63/2023, 61 Co 64/2023, 61 Co 65/2023, 61 Co 66/2023- 987, připustil změnu žaloby, se mění takto: l. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen zákon o půdě, žalovaná [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) spravuje dané pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemky: parcelní číslo [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Žalobci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Žalobci mají na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu PÚ 1708/97 ze dne 1. 8. 1997, PÚ 1940/97 ze dne 9. 9. 1997, PÚ 920/99 ze dne 16. 4. 1999, PÚ 580/01 ze dne 27. 2. 2001, PÚ 607/01 ze dne 28. 2. 2001, PÚ 608/01 ze dne 28. 2. 2001, PÚ 3000/01 ze dne 29. 10. 2001, PÚ 3226/01 ze dne 23. 11. 2001, PÚ 216/02 ze dne 27. 2. 2002, PÚ 718/02 ze dne 7. 3. 2002, PÚ 3323/01 ze dne 22. 3. 2002, Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha PÚ 1519/03 ze dne 29. 4. 2003, PÚ 1701/03 ze dne 20. 5. 2003, PÚ 734/04 ze dne 30. 3. 2004, PÚ 2563/04 ze dne 30. 11. 2004, PÚ 738/05 ze dne 20. 4. 2005, PÚ 1365/05 ze dne 12. 5. 2005, PÚ 2549/05 ze dne 26. 10. 2005, PÚ 3330/05 ze dne 16. 11. 2005, PÚ 992/06 ze dne 20. 3. 2006, PÚ 1805/06 ze dne 31. 5. 2006, PÚ 2440/07 ze dne 18. 10. 2007, PÚ 1107/92/3 ze dne 9. 12. 2009, Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu SPÚ 538957/2017 Kav ze dne 18. 12. 2017, SPÚ 128983/2018 Kav ze dne 20. 3. 2018, SPÚ 023769/2019 ze dne 30. 1. 2019, SPÚ 057361/2019 ze dne 4. 3. 2019, SPÚ 058823/2019 ze dne 4. 3. 2019, SPÚ 093576/2019 ze dne 13. 3. 2019, SPÚ 155806/2019 ze dne 25. 4. 2019 nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemků za pozemky žalobcům v restituci, z důvodu existence překážek, uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané, touto smlouvou bezúplatně převádí žalobcům pozemky: parcelní číslo [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], a žalobci tyto pozemky do svého vlastnictví přijímají, a to [tituly před jménem] [jméno FO] spoluvlastnický podíl o velikosti 17/200, [tituly před jménem] [jméno FO] spoluvlastnický podíl o velikosti 17/200, [tituly před jménem] [jméno FO] spoluvlastnický podíl o velikosti 17/100, [jméno FO] spoluvlastnický podíl o velikosti 17/100, [jméno FO] spoluvlastnický podíl o velikosti 25/100 a [tituly před jménem] [jméno FO] spoluvlastnický podíl o velikosti 24/100. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Domažlicích na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9 114,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravných usnesení soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], předchůdcem žalobkyň a) [tituly před jménem] [jméno FO] a b) [tituly před jménem] [jméno FO], s žalobcem c) [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], žalobkyní d) [jméno FO], s [jméno FO], předchůdkyní žalobkyně e) [jméno FO], a s žalobcem f) [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu specifikovaných ve výroku IV napadeného rozsudku, a to k uspokojení restitučního nároku žalobců dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), jako náhradu za pozemky v restituci nevydané, žalobu částečně zamítl ohledně náhradních pozemků specifikovaných ve výroku V napadeného rozsudku a žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 172 556,23 Kč a současně České republice náklady řízení v částce 9 114,07 Kč, vše do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku.

2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že námitku žalované o promlčení nároku žalobců na přecenění pozemků v restituci nevydaných shledal nedůvodnou a s ohledem na ustálenou judikaturu dospěl k závěru, že jako liknavý až svévolný je možné kvalifikovat takový postup žalované a jeho právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR, jímž bez ospravedlnitelného důvodu bylo nesprávným ohodnocením restitučního nároku ztěžováno oprávněné osoby uspokojení nároku zásadně předpokládaným postupem (tzn. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), kdy nebylo pak možné po oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast na veřejných nabídkách (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 155/2016, 28 Cdo 837/2017). Též odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, dle kterého je na žalované, aby disponovala řádně technicky zpracovanými daty o pozemcích, které může nabízet k převodu, a aby takto postupovala při nabídkách bez prodlení. Nesnáze a komplikace při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních předpisů nesmí státní orgány přesouvat na osoby oprávněné. Pokud se jedná o liknavé až svévolné jednání žalované v projednávané věci, svědčí o něm především postup při ocenění nároku žalobců, kdy žalovaná přes znalost aktuální judikatury, disponujíc podklady zásadními pro vyčíslení nároku, přes opakovanou snahu žalobců, kteří se dožadovali nápravy, tento svůj postup nepřehodnotila. Soud prvního stupně při ocenění odňatých a v restituci nevydaných pozemků vycházel ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a z jejího výslechu před soudem prvního stupně, která odňaté a nevydané pozemky ocenila jako pozemky stavební částkou 250 Kč/1 m2 a další pozemky, které si zachovaly charakter zemědělský, oceňovala dle bonity. Pro aplikaci srážek ve smyslu přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky znalkyně neshledala důvody (jednalo se o pozemky zastavěné komunikacemi nebo určené k tomuto zastavění, v místě fungovala městská doprava, řada pozemků byla napojena na vodovody, kanalizace a rozvod elektřiny, většina vybraných pozemků byla určena k výstavbě komunikací, průmyslové výroby, sportovních ploch, nebyl shledán důvod pro aplikaci srážek pro svažitý pozemek). Dále soud vycházel ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, dle kterého odňaté pozemky právním předchůdcům žalobců k datu jejich převodu na stát, byly určeny k zastavění, případně částečně určeny k zastavění a částečně nezastavitelné, a to na základě dokumentace: návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy XVI (Smíchov arch. zn. SRK 00502 – RP Smíchov), návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Praha XVII (Košíře arch. zn. SRK 000557 – RP Košíře), návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část Prahy XVI (Zlíchov – Hlubočepy – Klukovice arch. zn. SRK 000667 RP Hlubočepy), návrh směrného územního plánu hlavního města Prahy 1964 celkové řešení, návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Praha XVI (Smíchov) a Prahy XVII (Motol arch. zn. SRK 000501 – na této překrývající se hranici se nacházely 2 oceňované pozemky, překrývá se s RP Smíchov). Soud prvního stupně se dále v odůvodnění napadeného rozsudku zabýval otázkou převoditelnosti žalobci vybraných náhradních pozemků.

3. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala včasné odvolání, v němž namítá, že ze strany žalované byla v řízení před soudem prvního stupně zpochybňována samotná otázka výše restitučního nároku tvrzeného žalobci. Je nesporné, že nevydané pozemky přešly na stát na základě darovacích prohlášení a odnímacího výměru v důsledku existence tzv. spekulační půdy, a to bez projevu jakéhokoliv záměru je následně zastavět. Rovněž ani z důkazů a tvrzení žalobci uplatňovaných před soudem nevyplývá, že by nevydané pozemky měly být už v době jejich přechodu na stát odebrány za účelem výstavby či by mělo dojít následně k bezprostřední realizaci výstavby. V řízení nebylo prokázáno, že by jakékoliv konkrétní územní rozhodnutí pro k. ú. Smíchov a Košíře vycházelo z regulačních plánů pro období let 1959-1964, což by pouze v opačném případě mohlo vést k závěru, že i přes zákonné zrušení plánů státní regulační komise zákonem č. 84/1958 Sb. se tyto plány nadále používaly. Žalovaná má také za to, že v řízení relevantním způsobem zpochybnila správnost a přesvědčivost znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] a zdůvodnila nesprávnost jejích metodických východisek jak v otázce posouzení charakteru nevydaných pozemků, tak v otázce aplikace srážek. Naopak znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vycházel ze správného předpokladu možnosti vyhodnocování relevantních kritérií tak, jak je vymezuje judikatura Nejvyšší soudu. Předmětné regulační plány pro k. ú. Smíchov a Košíře mohly být platnou územně-plánovací dokumentací jen do 30. 12. 1958, než nabyl od 1. 1. 1959 účinnosti zákon o územním plánování a výstavbě obcí č. 84/1958 Sb., který v § 17 odst. 1 zrušil mj. i ust. § 19 zákona č. 280/1949 Sb., které do té doby upravovalo platnost Ministerstvem veřejných prací potvrzených regulačních a zastavovacích plánů z dřívější doby. Žalovaná také namítala, že už 1. 6. 1950 se předpokládal vznik nové závazné a platné územně-plánovací dokumentace. S odkazem na ust. § 16 odst. 1 nařízení č. 93/1950 Sb. uvádí, že k určování stavebních obvodů dle tohoto ustanovení následně i fakticky docházelo, nicméně nebylo prokázáno, že by k tomu došlo i v posuzovaném případě nevydaných pozemků v k. ú. Smíchov a Košíře. Dále namítá, že pouze v případě pozemku PK 4748 v k. ú. Smíchov bylo v řízení prokázáno, že výstavba na něm byla provedena na základě zvláštního územního rozhodnutí, jež se opíralo o zvlášť zpracovaný situační plán pro výstavbu trafostanice S 190/323, jejíž umístění po roce 1960 bylo v rozporu s původním regulačním plánem pro k. ú. Smíchov, jež zde plánoval rodinné domy v zahradách. V případě tohoto pozemku žalovaná v průběhu řízení rovněž přecenila restituční nárok žalobců. I toto však významně podporuje závěr o nevyužitelnosti regulačních plánů pro k. ú. Smíchov a Košíře v případě potřeby vzniku zástavby. V drtivé většině případů se dle předmětných regulačních plánů plánovala výstavba rodinných domů, ale nakonec zde byly postaveny například sportoviště, dětská hřiště, rozvodna elektřiny či bytové panelové domy. Rovněž dopravní komunikace jsou často vedeny odlišně, než regulační plány pro k. ú. Smíchov a Košíře navrhovaly. Kromě toho, že nevydané pozemky byly zastavěny odlišným typem výstavby, došlo k tomu až primárně dle pozdější územně-plánovací dokumentace ze 70. let minulého století a pozdější. Dále žalovaná namítá, že se znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] ani v dodatku č. 4 ke znaleckému posudku nevypořádala s konkrétními námitkami žalované. Dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky účelem srážek je zohlednění specifik oceňovaného pozemku, díky čemuž může být poskytnutá náhrada za odňaté a nevydané pozemky co nejekvivalentnější. Znalkyně uzavírá, že u oceňovaných pozemků, které byly určené k realizaci komunikací, průmyslové výstavby nebo sportovních ploch, odmítá aplikaci srážek s odůvodněním, že jejich aplikaci považuje „za nelogickou“, byť by i byly naplněny skutkové předpoklady pro jejich aplikaci. Žalovaná má za to, že srážka dle bodu 1 přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky (stavební srostlost) se posuzuje tak, že má být hodnoceno, zda oceňovaný nevydaný pozemek byl či nebyl stavebně srostlý s kmenovou částí obce, tj. zda byl dán jednotný stavební intravilán. Za kmenovou část obce je nutno považovat hlavní město Prahu před rokem 1922, jak vyplývá z odborných článků publikovaných v časopise Soudní inženýrství. Otázka administrativního začlenění, na níž odkazuje znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], nehraje v posuzovaném případě žádnou roli. Stavebně srostlé mohou být i pozemky, které nebyly v době odnětí administrativní součástí hlavního města Prahy a opačně, tj. stavebně nesrostlé mohou být i pozemky, které byly v době odnětí administrativní součástí hlavního města Prahy. Srážku dle bodu 2 přílohy 7 oceňovací vyhlášky dle názoru znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] není namístě aplikovat v případě pozemků, které byly dle SRK plánu z 30. let určeny k zastavění komunikacemi nebo byly již komunikacemi zastavěny. Dříve však znalkyně v rámci svých znaleckých výpovědí uváděla, že předmětnou srážku posuzovala podle toho, zda byly dle SRK plánu z 30. let k předmětným nevydaným pozemkům zakresleny přístupové cesty. Navíc k existenci ortofotomap z roku 1966 uvedla, že s nimi nepracovala a rovněž ani nebyly součástí jejího původního znaleckého posudku. Navíc u pozemku, který je pouze určen k výstavbě komunikace, nelze dovozovat, že aplikace této srážky pozbývá smyslu s odkazem právě na to, že se zde plánovala výstavba komunikace. Ohledně srážek za přístup po nezpevněné komunikaci znalkyně vypověděla, že tato srážka není uplatnitelná ani pro sportoviště a průmyslové objekty. Tento názor znalkyně však nemá žádnou oporu v oceňovací vyhlášce ani soudní praxi a žalovaná jej považuje za nedostatečně odůvodněný až svévolný. Pokud jde o ulici Podbělohorskou, tu znalkyně považuje za přístupovou komunikaci pro pozemky PK 4680 – 4690 v k. ú. Smíchov, aniž by věděla, zda ulice těsně přiléhala nebo tam byla „mezera“ a v jakém rozsahu. Postup znalkyně není exaktní a znalkyně nereflektuje skutečnost, že přístupová komunikace k těmto pozemkům a stavbám na nich byla vybudována až v letech 1988 – 1989. Pokud tato „mezera“ si vyžádala faktickou výstavbu přístupové komunikace, pak tuto „mezeru“ nelze vnímat jako minimální bez vlivu na závěr o důvodnosti této srážky. K možnosti napojení na veřejný vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny soud prvního stupně pouze nepřezkoumatelně uvedl, že bylo zřejmé, že řada pozemků byla napojena na vodovody, kanalizace a rozvod elektřiny. Žalovaná sice nerozporuje, že důvod pro aplikaci těchto srážek není dán v případě všech nevydaných pozemků a že u řady z nich tato možnost napojení byla, nicméně v řadě případů tato možnost naopak dána nebyla, jak vyplývá ze závěrů posudku znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] dále odmítala vycházet z podkladů posudku znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno], konkrétně ze zákresů Pražských vodovodů a kanalizací, a. s., které dle ní nemohou být relevantním podkladem, jelikož je v zákresu uvedeno, že zákres nemusí obsahovat průběh všech vodovodních a kanalizačních přípojek. Znalkyně dále uvedla, že pokud jde o plány Pražských vodovodů a kanalizací, tak konkrétní rozmístění sítí nedohledávala. Technickou kapacitu vodovodů a kanalizací z hlediska možnosti faktického napojení neřešila. K aplikaci srážky za nemožnost napojení na rozvod elektřiny kromě chybného rozsahu místního určení pouze v dodatku č. 4 uvedla, že neexistuje relevantní podklad, jež by s určitostí vylučoval existenci sítí v místě odňatých pozemků, rovněž však již neuvádí, jaké dokumenty se sama snažila získat a případně z jakých důvodů při jejich získání neuspěla. Znalkyně neučinila v daném směru žádné dotazy. Srážku dle bodů 6 přílohy 7 oceňovací vyhlášky (nepříznivá docházková vzdálenost) znalkyně [jméno FO] [jméno FO] rovněž neaplikovala, a to v rozporu s tím, že místní národní výbor sídlil tehdy na adrese Pecháčkova 17, Praha 5, tedy ve vzdálenosti 5 km od nejbližšího nevydaného pozemku v k. ú. Hlubočepy a cca 2,5 – 3,9 km od pozemku v k. ú. Smíchov a Košíře. Znalkyně a soud neaplikovatelnost těchto srážek odůvodnily tím, že tuto srážku není namístě aplikovat v případě, že je v místě městská doprava. Dále znalkyně uzavřela, že žádný z oceňovaných pozemků není orientovaný na severovýchod, sever, severozápad, přičemž údajně vycházela z aktuálních katastrálních map, které jsou promítnuty do zákresů, jež jsou přílohou jejího posudku, a to z ortofotomap. V tomto směru žalovaná předně namítá nesprávnost podkladů, ze kterých znalkyně vycházela, neboť svažitost nevydaných pozemků nelze zjišťovat z ortofotomap, které neobsahují žádné vrstevnice. Ve vztahu ke srážkám dle položek č. 8 a 9 oceňovací vyhlášky znalkyně sice potvrdila názor žalované, že je rozdíl mezi přílohou č. 8 a přílohou č. 9, ale v případě svažitosti dle přílohy č. 8 hraje roli zejména světová orientace pozemku jako celku, míra svažitosti není rozhodující. V případě pozemku PK 640/1 v k. ú. Hlubočepy žalovaná souhlasí s uplatněním tabulky II přílohy 7 oceňovací vyhlášky. Zde však uváděné stejné srážky je nutno posuzovat stejnou metodou jako v případě tabulky I. Žalovaná však pochybuje minimálně o nemožnosti aplikace srážky dle položky č. 9, tj. v případě zahrady v zahrádkové osadě. Znalkyně neaplikovatelnost této srážky odůvodňuje tím, že se nejedná pouze o zahrádky v zahrádkových osadách. Žalovaná namítá nepřesvědčivost, rozpornost, nejednoznačnost, nesrozumitelnost a neúplnost znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], včetně několika logických rozporů, a i na nesprávné závěry soudu, které nemají oporu v provedeném dokazování.

4. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení žalovaná v odvolání namítla, že soud prvního stupně postupoval formálně a navíc nesprávně, když určil tarifní hodnotu u každého z žalobců z celkové ceny vydaných náhradních pozemků, aniž zohlednil, že každý z žalobců uplatňoval pouze část této tarifní hodnoty dle svého spoluvlastnického podílu. Protože žalobci byli zastoupeni jedním advokátem, který činil úkony právní služby společné ve vztahu ke všem žalobcům, nelze též odhlédnout od skutečnosti, že jejich účast v řízení vyplývá ze spoluvlastnického vztahu k původním nevydaným pozemkům, přičemž jejich pluralita nemá vliv na složitost, obtížnost či pracnost právní služby, neboť u každého z žalobců není třeba uplatňovat specifickou argumentaci. Bylo by proto spravedlivější stanovit společnou odměnu za 1 úkon právní služby pro všechny zúčastněné, nikoliv za každou osobu samostatně. Dále namítá, že žalobci v řízení nebyli úspěšní co do 6 náhradních pozemků a náleželo by jim pouze 52 % náhrady nákladů řízení. V průběhu řízení také došlo k částečnému zpětvzetí řady náhradních pozemků a zastavení řízení. Soud se však v rozporu s aktuální nálezovou judikaturou Ústavního soudu (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3063/21) nezabýval tím, kdo má nést procesní zavinění ve vztahu k těmto zpětvzetím. U části náhradních pozemků došlo ke zpětvzetí žaloby pouze z důvodů vzniklých na straně samotných žalobců, kteří tento postup řádně neodůvodnili. Navíc nikoliv všechny uznané úkony bylo možno považovat za účelné, zejména částečné zpětvzetí žaloby ze dne 28. 2. 2022, dále například písemná vyjádření, která mohla být učiněna v rámci ústního jednání, když zde nebyl žádný relevantní důvod, pro které bylo písemné podání ve věci činěno. Přiznané náklady řízení považuje žalovaná také za nepřiměřené, když převyšují hodnotu sporu. V tomto směru poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2647/2017. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve znění opravných usnesení tak, že se žaloba zamítá. Současně navrhla, aby odvolací soud uložil žalobcům povinnost nahradit žalované náhradu nákladů řízení a také povinnost hradit náklady řízení zálohované státem.

5. Žalobci ve vyjádření k odvolání odkázali na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, když mají za to, že postup žalované byl ve vztahu k žalobcům liknavý, neboť nedošlo k řádnému přecenění jejich restitučního nároku a dále se podrobně vyjádřili ke znaleckým posudkům, jimiž byly odňaté pozemky oceněny (posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] a posudek znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno]). Mají za to, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval oběma znaleckými posudky. Ve vztahu k oceňovací vyhlášce zdůrazňují, že tato primárně se zabývá oceněním pozemků, které jsou určeny k výstavbě rodinných domů. Oceňovací vyhláška tedy není použitelná (ač srážky se neaplikují) pro pozemky určené k průmyslové výstavbě, jak tomu je v případě mnoha pozemků žalobců. Například u pozemku PK 4748 v k. ú. Smíchov nelze vůbec uvažovat o srážce za nemožnost napojení na inženýrské sítě, nebo za vzdálenost od národního výboru nebo základní školy, když tyto skutečnosti nejsou pro stavbu trafostanice (která na pozemku byla vybudována) významné. Stejně tomu bylo u mnoha nevydaných částí PK parcel podle návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Praha XVI (Smíchov) SRK 000502, uvedeného v platnost jeho potvrzením Ministerstvem veřejných prací dne 17. 3. 1933, určených k výstavbě komunikací. U těchto pozemků tak opět nelze uplatňovat jakékoliv srážky. Některé nevydané stavební části odňatých pozemků v k. ú. Smíchov byly již v době odnětí určeny anebo přímo zastavěny komunikacemi a ani u těchto pozemků tedy nelze přihlížet ke srážkám dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Srážka týkající se stavební srostlosti a přístupu po nezpevněné komunikaci je u odňatých pozemků uplatnitelná pouze v případě, že část obce nebo samostatné sídlo, kde se daný pozemek nachází, nejsou stavebně srostlé s obcí hlavní, pročež se neposuzuje samotná „srostlost“ konkrétního pozemku s obcí, nýbrž srostlost celé části obce. Z tohoto důvodu nelze stavební nesrostlost uplatnit ani v případě pozemku v k. ú. Smíchov, Hlubočepy a Košíře. Ve vztahu k přístupu po nezpevněné komunikaci nelze na základě ortofotomap, které jsou svým datem vzdáleny od data odnětí, jednoznačně stanovit, že odňaté pozemky nebyly přístupné. Dle ortofotomap vyplývá přístup k pozemkům (PK 4675, 4732 – 4734 a 4680 – 4690, vše v k. ú. Smíchov) po zpevněné komunikaci minimálně v roce 1953. Zároveň však nelze beze vší pochybnosti tvrdit, že uvedené pozemky nebyly k datu odnětí přístupné po zpevněné komunikaci. Co se týče sportovišť a průmyslových objektů, oceňovací vyhláška byla primárně přijata pro ocenění pozemků pro rodinné domy a rekreační objekty. Pokud jde o zmíněné průmyslové objekty a sportoviště, tyto byly v době odnětí pozemků již realizovány nebo byly na zpevněnou komunikaci jinak napojeny. I kdyby tedy srážka u sportovišť a průmyslových objektů aplikovatelná byla, tyto pozemky byly na komunikaci napojeny. Srážky se rozhodně neměly uplatnit u pozemků určených k zastavění nebo již zastavěných průmyslovou výstavbou, sportovními plochami nebo komunikacemi. Ovšem z povahy komunikace je zřejmé, že napojení na vodovod a kanalizaci pozbývá smysl. Není rozhodné, zda byly jednotlivé nevydané pozemky přímo napojitelné na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci, nýbrž to, zda byla tato možnost dána v kontextu místa, tj. dané lokality (nikoliv v celé městské části) tak, jak znalkyně v dodatku č. 4 znaleckého posudku a rovněž ve svém výslechu před soudem prvního stupně uvedla. Důvod pro aplikaci předmětné srážky není dán, kdy jednak možnost napojení u většiny pozemků dána byla, jelikož se v místě, tj. v lokalitě pozemků (ne v celé městské části, jak dovozuje žalovaná) nacházely existující vodovodní přípojky. Z těchto závěrů plyne, že není důležité, zda je možnost napojení přímo na pozemku, ale zda existuje možnost napojení v místě, jak uvádí oceňovací vyhláška. Oponentní znalec přitom při posuzování naplnění atributů aplikace uvedených srážek vycházel ze sdělení společnosti Pražské vodovody a kanalizace, a. s. a jí poskytnutých zákresů. Z uvedených zákresů se podává, že k rozhodnému datu přechodu nevydaných pozemků na stát, tj. k roku 1951 a 1961, se v oblasti městských částí Praha-Hlubočepy, Praha-Smíchov a Praha-Košíře nacházela vodovodní síť a byla tak dána možnost napojení na veřejný vodovod. K nepříznivé docházkové vzdálenosti oponentní znalec ve svém posudku správně uvádí, že ji lze aplikovat jen u pozemků, které byly určeny k výstavbě rodinných domů či k těmto domům náležely. Následně zcela správně uvádí, že tato srážka se neuplatní, je-li v místě městská doprava. Pozemky v k. ú. Smíchov byly od jednotlivých tramvajových zastávek vzdáleny v rozmezí 650 – 1 000 m, což je pěší trasa v délce 9 – 15 minut. Tato docházková vzdálenost okem tehdejší doby byla zcela příznivá a takovou zastávku je jednoznačně možné považovat za zastávku v místě. Pokud jde o srážku týkající se svažitosti pozemku, aby ji bylo možné uplatnit, je nutné, aby pozemek dosáhl určité svažitosti. Míra svažitosti má své logické opodstatnění, když srážku lze uplatnit v případě ztížených základových podmínek, tedy v případě, kdy svažitost významně stěžuje možnost stavebníka postavit rodinný dům, zároveň je možné tuto srážku uplatnit jen v místě konkrétní stavby, nelze tak tuto srážku uplatňovat u všech pozemků, ale jen u těch, na kterých je již plánovaná konkrétní výstavba a svažitost se zkoumá jen v místě této stavby. Nic z toho oponentní znalec nečiní a jeho závěry jsou tak nepodložené a nesprávné. Srážka dle položky 8 oceňovací vyhlášky primárně řeší svažitost pozemku a jeho orientaci, tedy spíše objektivní okolnost, srážka uvedená pod položkou 9 řeší ztížené základové podmínky, tedy zcela konkrétní okolnosti daného pozemku, a především možnosti zcela konkrétní výstavby na daném pozemku. Ani jednu položku nelze k dnešnímu dni jednoznačně a bez vší pochybnosti aplikovat a již vůbec ne bez přesné kvantifikace svažitosti. Nehledě na skutečnost, že srážky jsou opět uplatňovány u pozemků, které byly ke dni jejich odnětí buď již zastavěny stavbou, anebo byly určeny ke zřízení komunikace nebo trafostanice, atd., u nichž tato aplikace nemá význam. Složitost použitelnosti srážek na odňaté a nevydané pozemky je logickým vyústěním situace, kdy pozemky byly odňaty před více jak 60 lety. V řízení však nevyšlo najevo nic, co by uplatnění srážek podložilo. Ve vztahu k námitkám týkajících se náhrady nákladů řízení žalobci s odkazem na judikaturu uvedli, že přiznané náklady považují za přiměřené, žalované musí být zřejmé, že vystupovala proti dotčeným restituentům svévolně a liknavě, následně v soudním řízení oddaluje vydání pozemků, respektive odčinění majetkových křivd způsobených minulým režimem a nese tak riziko, že ponese břemeno nákladů řízení.

6. Usnesením ze dne 26. 4. 2024, č. j. 61 Co 63/2023-927, odvolací soud na návrh žalobců s ohledem na uzavření darovacích smluv ohledně restitučních nároků vůči žalované připustil, aby na místo a) žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] vstoupili do řízení [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], každá v rozsahu jeho uplatněného nároku a dále připustil, aby na místo d) žalobkyně [jméno FO] vstoupila do řízení [jméno FO].

7. Dále odvolací soud usnesením ze dne 6. 11. 2024, č. j. 61 Co 63/2023-990, vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, které se týkalo většiny žalobci požadovaných náhradních pozemků, napadený rozsudek ve znění opravných usnesení v rozsahu částečného zpětvzetí zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, takže po tomto částečném zpětvzetí žaloby bylo nadále jednáno jen o dvou náhradních pozemcích, a to parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

8. Následně odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a§ 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. V projednávané věci mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě, sporná byla výše restitučního nároku žalobců za odňaté a nevydané pozemky, jež se nacházely v k. ú. Smíchov, v k. ú. Hlubočepy a v k. ú. Košíře, když znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], z jejíhož posudku žalobci při uplatnění restitučního nároku v řízení vycházeli, převážnou část odňatých pozemků posuzovala jako pozemky stavební s tím, že je nutno je ocenit částkou 250 Kč/m2, takže hodnotu restitučního nároku všech žalobců ocenila částkou 4 233 436 Kč, zatímco žalovaná hodnotu restitučního nároku všech žalobců v době zahájení řízení evidovala jen ve výši 103 704,61 Kč. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který pro žalovanou v průběhu řízení zpracoval oponentní znalecký posudek, sice dospěl rovněž k závěru, že žalovaná restituční nároky žalobců evidovala v nesprávné výši, jelikož ale většinu odňatých pozemků posuzoval jako pozemky zemědělské, dospěl k závěru, že výše restitučního nároku všech žalobců činila 334 211 Kč.

10. Předně se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že postup žalované je možno hodnotit jako liknavý až svévolný, když s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku žalobců či jejich předchůdců žalovaná neumožnila uspokojení jejich restitučního nároku zákonem předvídanou cestou, tj. účastí ve veřejných nabídkách dle § 11a zákona o půdě, tudíž žalobci byli oprávněni domáhat se uspokojení restitučního nároku žalobou na vydání konkrétních náhradních pozemků, když dokonce i podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] předloženého žalovanou v průběhu soudního řízení bylo ocenění restitučního nároku žalobců či jejich právních předchůdců nesprávné. V tomto směru lze také odkázat na ustálenou judikaturu, dle které jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemku, nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1666/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020).

11. Soud prvního stupně se dále správně zabýval otázkou výše restitučního nároku žalobců a hodnotil tak oba znalecké posudky předložené žalobci a žalovanou, které byly za tím účelem znalci vypracovány, přičemž dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že je třeba v případě ocenění právním předchůdcům žalobců odňatých a následně nevydaných pozemků či jejich částí vyjít ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], kdy tento znalecký posudek považoval za úplný, logický, přesvědčivý a souladný s ostatními provedenými důkazy, odvolací soud se s tímto jeho závěrem ztotožňuje a v tomto směru na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje.

12. I dle názoru odvolacího soudu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] lépe zohlednila pro věc významné skutečnosti a dospěla ke správnému závěru, že na převážnou většinu právním předchůdcům žalobců odňatých a následně nevydaných pozemků je třeba pohlížet jako na pozemky stavební a jako takové je ocenit částkou 250 Kč/m2.

13. Závěry znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] odpovídají prokázaným skutečnostem, tj. že odňaté pozemky v rozsahu vymezeném ve znaleckém posudku byly určeny k výstavbě již od 30. let minulého století, a přestože došlo později ke změně jejich účelového určení, následně na nich skutečně došlo k realizaci výstavby, proto jsou závěry znalkyně o ocenění těchto pozemků jako stavebních správné. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR lze totiž i v těchto případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě v době přechodu existující územně-plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístnění stavby, apod., lze pozemky ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/14, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019 nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020). Nejvyšší soud ve své judikaturní praxi uvažuje také flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soud ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020), v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relativní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků, nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde o toliko příkladmo uváděné faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést.

14. V této souvislosti odvolací soud také nemohl přehlédnout, že ve věci týchž žalobců a téže žalované se otázkou ocenění odňatých a nevydaných pozemků zabývaly již jiné soudy se stejným závěrem ohledně výše restitučního nároku žalobců vycházejícího ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] (Okresní soud v Mladé Boleslavi v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, č. j. 16 C 186/2019-658, Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 4. 11. 2021, č. j. 20 Co 4/2021-1113, jímž byl uvedený rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi potvrzen, a Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 2. 2022, č. j. 28 Cdo 3747/2021-1153, jímž dovolání žalované v této věci odmítl), tudíž i z pohledu § 13 o. z. nebyl důvod se od těchto závěrů odchylovat, pokud nevyvstaly nové skutečnosti, které by takové odchýlení odůvodňovaly.

15. Po částečném zpětvzetí žaloby žalobci požadovali jen náhradní pozemky, na které se nevtahují žádné zákonné výluky z převodů, zejména dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., ale jelikož odvolací soud neshledal k vydání vhodný pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v celé jeho výměře, ale případně jen v jeho části, kdy za tím účelem by bylo nutné oddělení části pozemku geometrickým plánem, žalobci po seznámení s tímto právním názorem odvolacího soudu navrhli změnu žaloby tak, aby místo tohoto pozemku jim jako náhradní byly vydány pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jež před částečným zpětvzetím žaloby učiněným v rámci odvolacího řízení již byly předmětem řízení. Žalobci se tak domáhali uspokojení svých nároků vydáním pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to v aktuálních spoluvlastnických podílech, tj. v případě [tituly před jménem] [jméno FO] o velikosti 17/200, [tituly před jménem] [jméno FO] v podílu 17/200, v případě [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 17/100, v případě [jméno FO] ve výši 17/100, v případě [jméno FO] ve výši 25/100 a v případě [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 24/100. Tato změna žaloby pak byla připuštěna unesením vyhlášeným při odvolacím jednání dne 6. 11. 2024. Následně při ústním jednání dne 18. 11. 2024 žalobci vzali žalobu ohledně návrhu na vydání náhradního pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] zpět.

16. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] rovněž odvolací soud shledal k vydání vhodné, když ani žalovaná žádné zákonné překážky převodu pozemků neevidovala a ani netvrdila.

17. Současně mezi účastníky byla nesporná cena všech náhradních pozemků, jež nakonec zůstaly předmětem řízení a o nichž odvolací soud rozhodoval, když hodnota byla doložena znaleckým posudkem a v případě pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] činí 92 197,56 Kč, v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí 50 720 Kč a v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí 33 336 Kč.

18. Žalovaná se při jednání odvolacího soudu také vyjádřila k výši dosavadního uspokojení restitučních nároků žalobců s tím, že nárok [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] byl zatím uspokojen u každé ve výši 174 193,45 Kč (nárok jejich právního předchůdce [tituly před jménem] [jméno FO] činil dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] 710 470 Kčs), nárok [tituly před jménem] [jméno FO] byl uspokojen dosud ve výši 348 386,91 Kč (celkový nárok dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] činí 710 470 Kč), zcela shodná situace je u [jméno FO], [jméno FO] (právní předchůdkyně [jméno FO]) byla uspokojena ve výši 294 902,69 Kč (její nárok dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] činí 1 065 705 Kčs) a [tituly před jménem] [jméno FO] pak byl uspokojen ve výši 240 567,93 Kč (jeho nárok dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] činí 1 036 321 Kč).

19. S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud napadený rozsudek ve znění jeho opravných usnesení ohledně vydání náhradního pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, když žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila (§ 220a odst. 1 o. s. ř.) a ohledně zbývajících žalobci požadovaných náhradních pozemků (parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]) napadený rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

20. Vydáním náhradních pozemků tímto rozhodnutím odvolacího soudu tak stále nedošlo k uspokojení celkových nároků žalobců, k čemuž odvolací soud dále uvádí, že v projednávané věci bylo odvolací řízení přerušeno, neboť u Nejvyššího správního soudu byla řešena otázka, jež mohla být pro rozhodnutí ve věci významná, když ve správním soudnictví byla řešena výměra nevydaného pozemku PK 4748 v k. ú. Smíchov, která je rovněž rozhodná pro stanovení výše restitučního nároku žalobců na poskytnutí náhrady za nevydané pozemky. Nejvyšší správní soud sice rozsudkem ze dne 15. 1. 2024, č. j. 4 As 284/2022-160, zamítl kasační stížnost žalovaného (Státního pozemkového úřadu) a osoby zúčastněné na řízení (hlavního města Prahy) a následně podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 751/24, odmítl, takže ve správních rozhodnutích Pozemkového úřadu ČR o nevydání části uvedeného pozemku oprávněným osobám jeho výměra zůstala beze změny, nicméně pravděpodobně došlo k duplicitnímu rozhodnutí o nevydání stejné části tohoto pozemku o skutečné celkové výměře 14 639 m2, nikoli tedy o výměře 29 481 m, jak bylo uvažováno znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO]. Byť odvolací soud nezpochybňuje pravomocná rozhodnutí vydaná ohledně pozemku PK 4748 v k. ú. Smíchov v rámci správních řízení, je ale toho názoru, že oprávněným osobám může náležet náhrada jen ve výši odpovídající skutečné výměře nevydané části pozemku, neboť jim nemůže být poskytována náhrada za neexistující majetkovou křivdu. Uvedenou otázkou se ale odvolací soud v projednávané věci dále již nezabýval, neboť žalobci ve vztahu k tomuto pozemku měli nárok na náhradu odpovídající jen 1/18 ceny nevydaného pozemku, což ve vztahu ke skutečné výměře nevydané části pozemku (14 639 m2) a jeho ceně (250 Kč/ m2 ) představuje u všech žalobců nárok ve výši 203 319,40 Kč, přičemž celkový restituční nárok žalobců nebyl v době rozhodování odvolacího soudu uspokojen v takovém rozsahu, aby bylo nutno s touto částkou uvažovat.

21. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud přistoupil k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků v tomto případě spatřuje především v procesním postupu žalobců, kdy žalobou uplatněný nárok byl v základu důvodný, ale pokud se uspokojení svého nároku výběrem vhodných náhradních pozemků domáhají i v dalších řízeních (v řízení vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 15 C 127/2019 a u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 167/2019) a hodnota náhradních pozemků, které požadují vydat ve všech řízeních spolu s hodnotou již vydaných náhradních pozemků přesahuje výši jejich restitučního nároku, přičemž se rozhodli upřednostnit jako vhodnější náhradní pozemky požadované v jiných soudních řízeních, pročež v řízení v projednávané věci vzali žalobu co do rozsahu požadovaných náhradních pozemků v převážném rozsahu zpět, zpětvzetím žaloby zavinili, že v rozsahu zpětvzetí žaloby muselo být řízení zastaveno. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že v řízení byla činěna řada úkonů, jež se týkaly prokazování vhodnosti vydání požadovaných náhradních pozemků (vyjádření, místní šetření, tato skutečnost ovlivnila i délku ústních jednání), přičemž výsledek těchto úkonů v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, jež žalobci učinili až v odvolacím řízení, přišel vniveč.

22. O náhradě nákladů řízení vzniklých státu odvolací soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a žalované uložil uhradit náklady řízení hrazené státem, jež přestavují náklady na znalečné, když toto dokazování se vztahovalo k otázce ocenění odňatých a nevydaných pozemků, tedy k otázce, která byla rozhodná pro posouzení, zda postup žalované byl liknavý a zda žalobci mají nárok domáhat se převodu náhradních pozemků právě touto podanou žalobou. Ve vztahu k této otázce, tj. k prokázání základu svého nároku, byli žalobci zcela úspěšní, proto byla povinnost nahradit náklady řízení hrazené státem uložena žalované.

Poučení