62 A 116/2015 - 96

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobkyně: L. V. a žalobce: V. V., oba bytem B. 1121, K., oba zastoupeni JUDr. Michaelem Mannem, advokátem se sídlem Hlinky 68, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno/69, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.4.2015, č.j. JMK 53940/2015, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 30.4.2015, č.j. JMK 53940/2015, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 13 600 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Michaela Manna, advokáta se sídlem Hlinky 68, Brno.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou adresovanou zdejšímu soudu domáhají zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 30.4.2015, č.j. JMK 53940/2015, sp.zn. 35842/2015/OSV-HA. I. Podstata věci Žalobkyně dne 31.5.2013 požádala Městský úřad Kuřim, odbor sociální péče o děti (dále jen „prvostupňový orgán“), o nahlédnutí do spisové dokumentace sp.zn. Om 323/02, která se týká jejích dětí – žalobce a M. V. Výslovně také požadovala kopii záznamu z šetření v rodině, které se uskutečnilo dne 30.5.2013. Termín pro nahlížení do spisové dokumentace stanovil prvostupňový orgán na den 3.6.2013 a současně zástupkyni žalobkyně (její sestře) sdělil, že podklady spisové dokumentace se v souladu s § 55 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně- právní ochraně dětí, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), nevydávají žádnému orgánu, fyzické ani právnické osobě. Dne 3.6.2013 zástupkyně žalobkyně nahlédla do předmětné spisové dokumentace. Dne 4.6.2013 byla prvostupňovému orgánu doručena nová žádost žalobkyně o nahlédnutí do spisové dokumentace vztahující se k jejím dětem. Žalobkyně požadovala vysvětlení, z jakého důvodu je část spisové dokumentace vyloučena z nahlížení. Jak vyplynulo z protokolu ze dne 24.6.2013, tohoto dne nahlížel do spisu zástupce žalobkyně, kterému bylo mj. sděleno, že během návštěvy v rodině žalobkyně nebyl sepsán žádný protokol. Záznam ze služební cesty, jenž byl během návštěvy vyhotoven, je součástí podkladů pro zpracování spisové dokumentace ve smyslu § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí a nelze jej tedy předložit k nahlédnutí. Proti tomuto postupu žalobkyně podala odvolání, v němž namítala, že protokol ze dne 24.6.2013 je de facto rozhodnutím o nevyhovění její žádosti o nahlížení do spisu. Podle žalobkyně měl být o „jednání“ ze dne 30.5.2013 a dne 18.6.2013 pořízen protokol a žalobkyně i její synové s ním měli být seznámeni. Žalovaný na toto odvolání reagoval přípisem ze dne 7.8.2013, v němž poukázal na to, že ve věci nahlížení do spisu nebylo vydáno rozhodnutí, proto není možné podat odvolání. Rovněž zde uvedl, že prvostupňový orgán postupoval v souladu se zákonem, pokud záznamy ze služební cesty ze dne 30.5.2013 a dne 18.6.2013 založil do zvláštní složky jako podklad pro zpracování spisové dokumentace a neposkytl žalobkyni požadované dokumenty k nahlédnutí. Tento závěr žalovaného napadla žalobkyně u zdejšího soudu, který však rozsudkem ze dne 5.9.2014, č.j. 62 A 71/2013-51, její žalobu zamítl. Dospěl totiž k závěru, že „pokud jsou dle § 52 zákona o sociálně-právní ochraně dětí zaměstnanci městského úřadu oprávněni v souvislosti s plněním úkolů dle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, v níž žije, právě záznamy o těchto návštěvách mohou být takovým podkladem, u něhož zákon předpokládá vyšší standard ochrany zjištěných údajů ve smyslu § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Právě skutečnosti zjištěné v rodině, případně ve škole totiž bývají mnohdy nejsilnějším ukazatelem situace, v níž se dítě nachází“. Zdejší soud uzavřel, že „postup správních orgánů v předmětné věci byl souladný se zákonem. Lze mít totiž oprávněně za to, že v některých případech by nahlížení rodičů či osob zodpovědných za výchovu dítěte do těchto dokumentů mohlo výkon sociálně-právní ochrany dětí ztížit nebo dokonce znemožnit a takové nahlížení by tak bylo v rozporu se zájmy dítěte. Zájem a ochrana dítěte je přitom imperativem, na němž je zákon o sociálně-právní ochraně dětí postaven. Požadavek na vyšší ochranu citlivosti údajů tak v tomto případě soud shledává spravedlivým a přiměřeným. Je třeba zdůraznit též to, že se jedná o dokumenty, které tvoří toliko podklad pro zpracování spisové dokumentace, tj. dokumenty, na základě nichž je pak eventuální spisová dokumentace následně vytvářena. Se spisovou dokumentací se pak rodiče a osoby zodpovědné za výchovu dítěte seznámit mohou (§ 55 odst. 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí)“. Proti tomu podala žalobkyně kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19.12.2014, č.j. 1 Ads 194/2014-30, kterým zrušil rozsudek zdejšího soudu č.j. 62 A 71/2013-51 i rozhodnutí žalovaného ze dne 7.8.2013, č.j. JMK 90532/2013. Ve zrušujícím rozsudku konstatoval, že „záznamy z návštěv v místě bydliště a ve škole navštěvované dítětem mohou být obecně považovány za podklady pro zpracování spisové dokumentace, které lze podle § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí vyloučit z nahlížení, a to i vůči rodičům a osobám odpovědným za výchovu dítěte. Správní orgán (zpravidla jako orgán sociálně-právní ochrany dětí) je nicméně v rozhodnutí o odmítnutí žádosti o nahlížení povinen odůvodnit, do kterých konkrétních podkladů a z jakého důvodu nahlížení odpírá, přičemž toto odůvodnění je třeba formulovat tak, aby bylo na jedné straně přezkoumatelné, na druhé straně, však aby nezasáhlo do zákonem chráněných zájmů, zejména do ochrany dotčeného dítěte.

20. Nejvyšší správní soud je nucen konstatovat, že v dosavadním řízení nebyly dostatečně objasněny důvody, pro které správní orgán – na rozdíl od zbytku spisové dokumentace – odepřel stěžovatelce jako matce synů, ohledně kterých je spisová dokumentace vedena, nahlížení do záznamů z návštěv pracovnic OSPOD uskutečněných dne 30. 5. 2013 v místě bydliště a dne 18. 6. 2013 ve škole, založených na č. l. 65, 66 a 66a správního spisu sp. zn. Om 323/02. V dosavadním řízení nebylo postaveno najisto, zda byly ohledně těchto písemností splněny zákonné podmínky pro jejich vyloučení z nahlížení, resp. pro kvalifikaci těchto záznamů jako podkladů pro zpracování spisové dokumentace v intencích § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Nelze se přitom spokojit s obecným odůvodněním, které žalovaný prezentoval v napadeném rozhodnutí (přípisu) ze dne 7. 8. 2013 a navazujícím řízení, totiž že tyto záznamy z návštěv byly pořízeny v rámci úkonů podle § 52 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a to za účelem zjištění, jak stěžovatelka nebo jiné osoby odpovědné za jejich výchovu o syny pečují, v jakých sociálních podmínkách tyto děti žijí a jaké mají chování.

21. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s obecnými úvahami, z nichž krajský soud vyšel v odůvodnění napadeného rozsudku. Správně poukázal na účel právní úpravy obsažené v § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí a spočívající v ochraně zájmů dětí, ohledně kterých je sociálně-právní ochrana realizována; tato ochrana je realizována mj. prostřednictvím utajení dokumentů, v nichž jsou zachyceny poznatky zjištěné v rámci činnosti OSPOD, přičemž ve vztahu k určitým dokumentům může být realizována i vůči rodičům a osobám odpovědným za výchovu dítěte.

22. V dosavadním řízení nicméně nebylo dostatečným způsobem ověřeno, zda se o takový případ jedná i v nyní projednávané věci, tedy zda bylo s odkazem na ochranu zájmů synů stěžovatelky a řádný výkon sociálně-právní ochrany nutné odepřít stěžovatelce nahlížení do záznamů z návštěv pracovnic OSPOD konaných dne 30.5.2013 a dne 18.6.2014. V dosavadním řízení nebylo ohledně těchto konkrétních dokumentů, které byly vyloučeny z nahlížení, postaveno najisto, zda obsahují citlivé údaje a skutečnosti, které nemohou být v zájmu dotčených dětí a v zájmu řádného výkonu sociálně-právní ochrany zpřístupněny žádné osobě, tedy ani matce dětí, jak stanoví norma § 55 odst. 4 věta druhá zákona o sociálněprávní ochraně dětí“. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 22.1.2015, č.j. JMK 9110/2015, rozhodnutí prvostupňového orgánu nazvané „Protokol o ústním jednání sepsaný dne 24.6.2013 na OSPOD MěÚ Kuřim, odboru sociálních věcí a prevence, ve věci nahlédnutí do spisové dokumentace“, zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k novému projednání. Prvostupňový orgán svým rozhodnutím ze dne 25.2.2015, č.j. Om 323/02/MK/3436/15/OSVP, opětovně odmítl žádost žalobkyně o nahlédnutí do podkladů pro zpracování spisové dokumentace vedené o jejích dětech. V odůvodnění pak uvedl, že do podkladů pro zpracování spisové dokumentace založil informace o rozhovorech s nezletilými dětmi bez přítomnosti rodičů i jiných osob odpovědných za výchovu dětí. Rozhovor s nezletilým M. dne 30.5.2013 byl veden v domácnosti bez přítomnosti matky a sdělené informace byly takového charakteru, že jejich založení do podkladů pro vedení spisové dokumentace bylo zcela v zájmu na ochranu nezletilého. Pokud šlo o rozhovor s tehdy nezletilým žalobcem, tak ten probíhal dne 18.6.2013 ve škole rovněž bez přítomnosti osob odpovědných za výchovu; současně se k situaci vyjadřovala určitým způsobem i učitelka školy. Podle prvostupňového rozhodnutí byl rozhovor s nezletilými veden v době, kdy došlo k vážné situaci v rodině, kdy nezletilý M. (...). Za této situace dovodil prvostupňový orgán, že je nezbytné dát nezletilým dětem dostatečný prostor k vlastnímu postoji a vyjádření. Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí prvostupňového orgánu podala odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 30.4.2015, č.j. JMK 53940/2015, zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. Tento závěr nyní napadají žalobci podanou žalobou. II. Shrnutí argumentace žalobců Žalobci předně namítají, že prvostupňový orgán rozhodoval o jiné věci než měl. Uvádí, že obsahem žádosti žalobkyně bylo nahlédnutí do spisové dokumentace vedené o jejích dětech, nikoli do podkladů pro zpracování spisové dokumentace. Dle názoru žalobců tak měl žalovaný vyslovit nicotnost rozhodnutí prvostupňového orgánu. Cílem žalobců po celou dobu řízení bylo seznámit se se zápisy z šetření konaných pracovníky prvostupňového orgánu, nikoli nahlížet do podkladů pro zpracování spisové dokumentace. Žalobci dále nesouhlasí se závěrem žalovaného vysloveným v napadeném rozhodnutí, že navrhované dokazování svědeckými výpověďmi není v posuzovaném případě důvodné. Žalobci v této souvislosti poukazují na již dříve namítaný rozpor v tvrzení žalobkyně a prvostupňového orgánu ohledně přítomnosti žalobkyně a její sestry při šetření v domácnosti dne 30.5.2013. Žalobci mají za to, že v řízení před žalovaným nebyly provedeny důkazy odstraňující pochybnosti o skutkovém stavu. Žalobci rozporují rovněž tvrzení žalovaného, resp. prvostupňového orgánu, že zápis z návštěvy školského zařízení nelze předložit žalobci ze stejných důvodů, z jakých bylo nahlédnutí do tohoto dokumentu odepřeno žalobkyni. Žalobci namítají, že jim není jasné, v čem spočívají zmíněné stejné důvody. Pokud je důvodem vyjádření učitelky, žalobci uvádějí, že žádná učitelka nebyla přítomna při šetření v domácnosti. Nadto dodávají, že jde-li o vyjádření učitelky v rámci šetření ve škole, toto žalobci nepožadují. Naopak požadují pouze zápis z jednání se žalobcem. Skutečnost, že záznam z jednání se žalobcem nemohl obsahovat citlivé údaje, dovozují žalobci z vyjádření ředitelky SOŠ a SOU K., s.r.o. ze dne 19.6.2013, která uvedla, že předmětné jednání bylo krátké a žalobce odmítl s pracovnicemi prvostupňového orgánu mluvit. Žalobci dále uvádějí, že s ohledem na odůvodnění rozhodnutí je patrné, že se žalovaný dostatečně neseznámil s důkazy. Dále poukazují na chybu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je odkazováno na vyjádření učitelky základní školy, přičemž předmětné šetření proběhlo na SOŠ a SOU K., s.r.o. Žalobce k tomu dodává, že má sám mimořádný zájem vidět, co si o schůzce s ním pracovnice prvostupňového orgánu zapsaly. Žalobci se podivují nad tím, z jakého důvodu prvostupňový orgán k záznamům o návštěvách přidává jakékoliv poznámky jiných osob (v posuzovaném případě vyjádření učitelky). Jsou toho názoru, že činí-li tak proto, aby následně mohl žalobcům odepřít právo nahlížet do záznamů s odkazem na tyto poznámky, je takový postup nezákonný a nemůže být žalobcům kladen k tíži. Současně vyjadřují přesvědčení, že nelze považovat za administrativně náročnou či neproveditelnou takovou úpravu dokumentace (např. odstraněním interních poznámek pracovnic prvostupňového orgánu a rozhovorů s učitelkami), pomocí které by bylo možné následně zařadit zápis přímo do spisu. Žalobci považují rozhodnutí prvostupňového orgánu za natolik obecné, že je zcela nepřezkoumatelné, čímž nenaplňuje požadavky stanovené rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2014, č.j. 1 Ads 194/2014-30. Závěrem žalobci vyjadřují své obavy ze ztráty předmětných záznamů prvostupňového orgánu z dotčených šetření. Navrhují tedy, aby zdejší soud zajistil důkaz spočívající v potvrzení ředitelky SOŠ a SOU K., s.r.o. ze dne 19.6.2013. S ohledem na shora uvedené se žalobci domáhají toho, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V podané replice žalobci namítají, že nespatřují v jimi navrhovaném postupu ke zpřístupnění záznamů (úpravě) žádnou manipulaci. Uvádějí, že tento postup neuvedli jako kategorický požadavek, nýbrž jen jako příklad. K otázce manipulace se spisem naopak upozorňují na rozpor, resp. výkyvy v počtu listů tvořících správní spis, které byly postupně deklarovány žalovaným v rámci předchozích řízení. Vyjadřují tak své podezření, že k manipulaci se spisem naopak dochází ze strany prvostupňového orgánu. Při jednání žalobci poukázali též na to, že předmětný záznam ze dne 30.5.2013 byl žalobkyni po rozhovoru s nezletilým předložen k podpisu. Žalobci na svém procesním stanovisku setrvali po celou dobu řízení před soudem. III. Shrnutí argumentace žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření předně podrobně popisuje dosavadní vývoj řízení. Neztotožňuje se s názorem žalobců, že napadené rozhodnutí je stiženo nezákonností z toho důvodu, že by bylo prvostupňovým orgánem rozhodováno o odlišné věci, než která byla předmětem žádosti žalobkyně. Žalovaný uvádí, že žádosti žalobkyně o nahlížení do spisové dokumentace vedené o jejích dětech bylo dne 24.6.2013 prostřednictvím jejího právního zástupce vyhověno. Jelikož však žalobkyně požadovala zpřístupnění též takových dokumentů, které jsou zařazeny do zvláštní složky podkladů spisové dokumentace vedené v souladu s § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, bylo prvostupňovým orgánem souladně se zákonem rozhodnuto o odmítnutí žádosti žalobkyně v této její části. Žalovaný dále upozorňuje na vnitřní rozpornost podané žaloby; není totiž jasné, z jakého důvodu žalobci opakovaně požadují zápis z šetření ze dne 18.6.2013, tedy z návštěvy pracovnic prvostupňového orgánu ve škole. Žalovaný se rovněž vyjadřuje k požadavku žalobců na úpravu písemností z podkladů spisové dokumentace tak, aby mohly být předloženy žalobcům. Takový požadavek považuje žalovaný za neakceptovatelný, směřující k manipulaci se spisovou dokumentací, která je zcela v rozporu s příslušnými právními předpisy. S ohledem na skutečnost, že žalobce není osobou oprávněnou k podání žaloby proti předmětnému rozhodnutí, navrhuje žalovaný žalobu žalobce odmítnout. Žalobu žalobkyně pak navrhuje jako neodůvodněnou zamítnout. Ve svém vyjádření k podané replice se žalovaný v krátkosti věnuje otázce údajných nesrovnalostí ve skutečném obsahu spisové dokumentace. Uvádí, že na základě výzvy soudu poskytl veškeré požadované písemnosti, přičemž dodává, že obsah písemností koresponduje s počtem příloh i jednotlivých listů. I žalovaný na svém procesním stanovisku setrval po celé řízení před soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Rozsah přezkumu soudu byl ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalovaného podle § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. zásadně vymezen uplatněnými žalobními body. Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V nyní projednávané věci je stěžejní posouzení otázky, zda byly najisto postaveny důvody pro zařazení zápisů z šetření ze dne 30.5.2013 a dne 18.6.2013 mezi písemnosti tvořící podklad pro zpracování spisové dokumentace, resp. zda jsou důvody pro odepření nahlédnutí do těchto dokumentů v napadených rozhodnutích formulovány dostatečně přezkoumatelně a zda se jedná o důvody zákonné. Podle § 55 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí obecní úřad obce s rozšířenou působností vede o dětech zařazených v evidenci spisovou dokumentaci. Tato dokumentace podle odst. 2 citovaného ustanovení obsahuje zejména osobní údaje dětí, jejich rodičů, údaje o výchovných poměrech těchto dětí, záznamy o výsledcích šetření v rodině, záznamy o jednání s rodiči nebo jinými osobami, kopie podání soudům a jiným státním orgánům, písemná vyhotovení rozhodnutí soudů, orgánu činných v trestním řízení a správních orgánů. Podle § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí kromě spisové dokumentace vede obecní úřad obce s rozšířenou působností i další písemnosti tvořící podklad pro zpracování spisové dokumentace. Tyto písemnosti se nevydávají žádnému orgánu, fyzické nebo právnické osobě. Lze je předložit jen soudu a státnímu zastupitelství v případě, že se údaje v nich obsažené týkají trestního stíhání. V souladu s § 55 odst. 5 tohoto zákona je oprávněn nahlížet do spisové dokumentace vedené o dítěti na základě písemné žádosti, nejde-li o část týkající se správního řízení, pouze rodič dítěte, kterému náleží rodičovská zodpovědnost, nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte nebo jejich zástupce na základě písemně udělené plné moci. Nevidomé osobě bude obsah spisové dokumentace přečten a obecní úřad obce s rozšířenou působností umožní na požádání této osoby, aby do spisu nahlížel její doprovod. Rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nebo jejich zástupce na základě písemně udělené plné moci mají právo při nahlížení do spisové dokumentace činit si z ní výpisy a pořizovat za úhradu kopie spisové dokumentace nebo její části; pro stanovení úhrady za pořízení kopie spisové dokumentace platí zvláštní právní předpis. Na nahlížení do spisové dokumentace se nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Podle § 55 odst. 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí údaje obsažené ve spisové dokumentaci týkající se dítěte je obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněn využít pouze v zájmu dítěte při zajišťování sociálně-právní ochrany. Obecní úřad obce s rozšířenou působností do 15 dnů ode dne, kdy rodič nebo osoba odpovědná za výchovu dítěte požádali o nahlédnutí do uvedené spisové dokumentace a) sdělí, že se rodiči nebo osobě odpovědné za výchovu dítěte umožní nahlédnout do spisové dokumentace, a určí termín k nahlédnutí, v tomto případě se nevydává rozhodnutí, nebo b) rozhodne o odmítnutí písemné žádosti, pokud by to bylo v rozporu se zájmem dítěte nebo pokud lze ze spisové dokumentace zjistit, která fyzická osoba upozornila na skutečnosti uvedené v § 7 tohoto zákona. Z výše uvedeného vyplývá zjevný záměr zákonodárce chránit informace zjištěné o dětech v evidenci orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Tomu odpovídá nejen omezený okruh osob, které mohou do této dokumentace nahlížet, ale i požadavek, aby shromážděné informace byly využívány pouze v zájmu dítěte. Vedle spisové dokumentace podle § 55 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, do níž omezený okruh osob dítěti blízkých (rodič, osoba zodpovědná za výchovu dítěte, případně osoba, jíž byla udělena takovou osobou plná moc) nahlížet může, předpokládá zákon existenci dalších dokumentů, k nimž je znemožněn přístup i osobám, jež se na výchově dítěte podílí. Jedná se o tzv. podklady pro zpracování spisové dokumentace (§ 55 odst. 4 tohoto zákona). Tyto podklady nejsou v zákoně blíže specifikovány, avšak z kontextu vyplývá, že se bude jednat o doklady zachycující citlivé údaje a skutečnosti, které nemohou být zpřístupněny nikomu (vyjma soudu a státního zastupitelství v případném trestním řízení). Zákon o sociálně-právní ochraně dětí zde výslovně uvádí, že tyto písemnosti nelze vydat žádným orgánům, fyzickým a právnickým osobám. Zákon nekonkretizuje, o jaké dokumenty se jedná a čeho by se měly týkat. Vždy se však musí jednat o dokumenty, které obsahují údaje citlivé, které nemohou být osobám zodpovědným za výchovu dětí zpřístupněny, neboť by tím mohl být ztížen nebo dokonce zmařen smysluplný výkon sociálně-právní ochrany dětí. Právě ten (a tedy zájem dítěte) je důvodem pro takové omezení. Zdejší soud má přitom za to, že právě záznamy z návštěvy domácnosti, kde dítě žije, případně ze školy, kterou navštěvuje, takovými dokumenty být mohou. S tímto názorem zdejšího soudu se ostatně ztotožnil rovněž Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 19.12.2014. Pokud jsou dle § 52 zákona o sociálně-právní ochraně dětí zaměstnanci městského úřadu oprávněni v souvislosti s plněním úkolů dle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, v níž žije, právě záznamy o těchto návštěvách mohou být takovým podkladem, u něhož zákon předpokládá vyšší standard ochrany zjištěných údajů ve smyslu § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Právě skutečnosti zjištěné v rodině, případně ve škole totiž bývají mnohdy nejsilnějším ukazatelem situace, v níž se dítě nachází. Platí přitom, že zájem a ochrana dítěte je imperativem, na němž je zákon o sociálně-právní ochraně dětí postaven. Optikou výše uvedeného nahlížel zdejší soud i na nyní projednávanou věc. Odmítnutí nahlížení do části dokumentace bylo v posuzovaném případě odůvodněno ochranou zájmů nezletilých dětí. Z obsahu správního spisu se totiž podává, že v případě dotčených písemností se jednalo o zprávy z rozhovorů vedených s nezletilými dětmi bez přítomnosti jiných osob, a v jednom případě i vyjádření učitelky jednoho z dětí. K jednání mezi pracovnicemi prvostupňového orgánu a nezletilými dětmi došlo v návaznosti na útěk mladšího z dětí z domu dne 22.5.2013 po konfliktu se starším bratrem. Ze strany mladšího ze sourozenců došlo v této souvislosti (...). Lze tedy konstatovat, že uvedené návštěvy pracovnic prvostupňového orgánu byly důsledkem složité situace v rodině, přičemž existovala důvodná obava o šetření zájmů nezletilých dětí. Zdejší soud si je vědom náročnosti odůvodnění zařazení dokumentů mezi písemnosti tvořící podklad pro zpracování spisové dokumentace ve smyslu zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Plně se ztotožňuje s názorem Nejvyššího správního soudu, že je nutno vždy dbát na zachování rovnováhy mezi požadavkem na přezkoumatelnost rozhodnutí a zásahem do zákonem chráněných zájmů dětí, ale i jiných osob. S ohledem na povahu podkladů pro zpracování spisové dokumentace je vždy nezbytné posoudit konkurující si východiska s ohledem na konkrétně zjištěný skutkový stav a případné omezení jednoho řádně odůvodnit z hlediska proporcionality. Přitom nelze odhlédnout od skutečnosti, že obsah podkladů pro zpracování spisové dokumentace, jakož i konkrétní důvody pro podřazení určitých dokumentů do této kategorie, jsou ve své podstatě známy pouze příslušným pracovníkům obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Skutečnost, že se v konkrétním případě jedná o natolik citlivé údaje a informace, které by mohly zmařit řádný výkon sociálně-právní ochrany dětí, tak podléhá posouzení těchto pracovníků. Platí přitom, že pouhá informace o délce trvání šetření (resp. jeho krátkosti) bez dalšího nepostačí k závěru, že nemohlo dojít k zachycení citlivých informací. Z rozhodnutí prvostupňového orgánu i napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem pro odepření nahlédnutí do dokumentů náležejících do podkladů pro zpracování spisové dokumentace je zájem a ochrana nezletilých dětí, s nimiž byly vedeny rozhovory bez přítomnosti rodičů a jiných osob odpovědných za výchovu, s ohledem na celkovou situaci v rodině, která je v odůvodnění rozhodnutí podle názoru zdejšího soudu popsána dostatečně. Složitá situace v rodině, výchovné problémy a komplikované vztahy mezi sourozenci i mezi matkou a oběma dětmi přitom nebyly nahodilého či jednorázového charakteru. Pokud jde o záznam pořízený ve škole, tak i kdyby žalobce s pracovnicemi téměř nehovořil (jak namítá žalobkyně), obsahuje vyjádření učitelky k situaci v rodině. Ve světle řečeného nepovažuje zdejší soud odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí nahlížení do té části dokumentace, která je součástí podkladů pro zpracování spisové dokumentace, za nepřiměřeně obecné. Naopak má za to, že odůvodnění obstojí z hlediska požadavků předestřených Nejvyšším správním soudem. Dle názoru zdejšího soudu vyhovuje odůvodnění rozhodnutí požadavkům jak na naplnění přezkoumatelnosti na jedné straně, tak i na šetření zákonem chráněných zájmů, zejména ochrany dotčeného dítěte na straně druhé. Zároveň se jedná o listiny, které spadají pod výčet utajovaných podkladů podle čl. 8 odst. 2 směrnice Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2013, na kterou poukazuje Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19.12.2014. Vyjádření učitelky může mít charakter upozornění podle písm. a) citované směrnice, zatímco záznam rozhovoru s nezletilými pak spadá pod písm. d). Žalobci však namítají, že při šetření dne 30.5.2013 byla žalobkyně přítomna po celou dobu rozhovoru pracovnic prvostupňového orgánu s nezletilým synem žalobkyně. Toto tvrzení žalobkyně dokládala svědeckou výpovědí její sestry, která měla rovněž být tohoto šetření přítomna. Při jednání dne 2.12.2016 soud tedy sestru žalobkyně (M. M.) vyslechl jako svědka. Svědkyně přitom tvrzení žalobkyně potvrdila. Uvedla, že žalobkyni již více než 9 let pomáhá v domácnosti. V rozhodnou dobu bydlela se žalobci i druhým nezletilým synem žalobkyně v bytě, neboť měla „ošetřování člena rodiny“ právě na tohoto nezletilého. Na den, kdy přišly pracovnice žalovaného na místní šetření, si svědkyně dobře vzpomíná právě kvůli „paragrafu“, který na nezletilého syna žalobkyně měla (bylo to totiž poprvé a naposledy), a také proto, že s jednou z těchto pracovnic již předtím přišla do kontaktu a její jednání se svědkyni nelíbilo. Svědkyně potvrdila, že po celou dobu trvání návštěvy pracovnic prvostupňového orgánu byla s těmito pracovnicemi. Pracovnice pustila do bytu a následně usadila v kuchyni, kam přišla posléze žalobkyně i její nezletilý syn. Rozhovor pak probíhal právě tam. Pracovnice se dotazovaly jak žalobkyně, tak jejího syna, a hovořila i svědkyně. Po skončení rozhovoru svědkyně pracovnice vyprovodila ke dveřím a šla připravovat oběd. Právě popsaná svědecká výpověď tedy výrazným způsobem zpochybnila závěr žalovaného, že rozhovor s nezletilým dítětem konaný dne 30.5.2013 probíhal bez přítomnosti matky nezletilého (žalobkyně). Naopak z výpovědi svědkyně plyne, že rozhovor byl uskutečněn za přítomnosti matky a navíc i její sestry. Záznam o takovém rozhovoru tedy mezi podklady spisové dokumentace ve smyslu § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí nepatří. Zdejší soud přitom výpověď svědkyně nepovažuje za nevěrohodnou. Naopak způsob, jakým o předmětném dni a návštěvě hovořila, považuje soud za důvěryhodný a skutečnost, že si některé údaje přesně nepamatuje (přesné datum či to, zda něco při návštěvě podepisovala), věrohodnost výpovědi spíše potvrzuje (k předmětné návštěvě totiž došlo před více než třemi lety). Navíc žalovaný při jednání nijak výpověď svědkyně nezpochybnil. Pokud šlo o opatrný poukaz na to, že žalobkyně tvrdila, že podepisovaly záznam o místním šetření, zatímco svědkyně nic takového nepotvrdila, tu nejde v očích zdejšího soudu o žádné zpochybnění. Je jistě možné, že si žalobkyně z předmětné návštěvy pracovnic prvostupňového orgánu pamatuje i jiné (další) okolnosti než svědkyně. V této situaci je tedy výrazným způsobem zpochybněno tvrzení prvostupňového orgánu o tom, že záznam ze dne 30.5.2013 popisuje rozhovor nezletilého bez přítomnosti rodičů a že tedy patří mezi podklady pro zpracování spisové dokumentace. Ostatně i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19.12.2014 (mj. v bodu 26) vyjádřil pochybnost o tom, zda předmětné záznamy byly do podkladů ve smyslu § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí zařazeny oprávněně. Ve vztahu ke druhému záznamu (ze dne 18.6.2013) však nic takového zjištěno nebylo. Žalobci tvrzení prvostupňového orgánu a žalovaného o tom, že při tomto rozhovoru žádný z rodičů přítomen nebyl a že tento záznam obsahuje též vyjádření učitelky žalobce, nijak nevyvrátili. Pro případ budoucího zpochybnění však na žalovaném bude, aby posoudil oprávněnost zařazení tohoto záznamu mezi podklady ve smyslu § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí optikou výše uvedených znaků; tato povinnost ostatně vyplývá již z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2014. Pokud jde o námitku zpochybňující úvahy žalovaného, že by zápis z jednání ve škole nebyl zpřístupněn dnes již zletilému žalobci, tak ta míjí předmět daného řízení, neboť o nahlédnutí do záznamu nežádal žalobce, nýbrž toliko žalobkyně. Možné úvahy žalovaného o tom, že by záznam znepřístupnil i žalobci (byť vyjádřené v odůvodnění napadeného rozhodnutí o odvolání žalobkyně), tak s daným řízením nijak nesouvisejí. Jinak by tomu bylo, pokud by soud posuzoval rozhodnutí, kterým bylo znepřístupněno nahlédnutí do záznamu žalobci. To však není případ právě posuzovaný. Zdejší soud se neztotožňuje ani s názorem žalobců, že žalovaný pochybil, nevyslovil-li nicotnost rozhodnutí prvostupňového orgánu, neboť předmět uvedeného rozhodnutí nekorespondoval s žádostí žalobkyně. Jak vyplývá z předloženého správního spisu, sama žalobkyně opakovaně uvádí, že předmětem její žádosti bylo nahlédnutí do spisu vedeného o jejích dětech. Žádosti bylo dne 24.6.2013 vyhověno a spisová dokumentace vedená o jejích dětech byla jejímu právnímu zástupci zpřístupněna. Žalobkyně však prostřednictvím svého právního zástupce požádala o nahlédnutí též do takových dokumentů, které byly prvostupňovým orgánem zařazeny mezi podklady pro zpracování spisové dokumentace. Právě rozhodnutí o této žádosti je předmětem posouzení v nyní projednávané věci. Námitku žalobkyně, že se žalovaný dostatečně neseznámil s důkazy, neboť v odůvodnění opakovaně odkazuje na vyjádření učitelky ZŠ, přičemž k předmětnému šetření došlo v prostorách střední školy (SOŠ a SOU K., s.r.o.), považuje zdejší soud za nedůvodnou. Dle názoru zdejšího soudu se jedná o prostou chybu v psaní, která svým obsahem nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tento závěr potvrzuje i další znění textu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na straně 5 rozhodnutí je výslovně odkazováno na informace zjištěné od „učitelky V.“, tedy učitelky žalobce. Lze tedy uzavřít, že uvedené vyjádření se vztahuje k osobě učitelky SOŠ a SOU K., s.r.o. Pokud jde o návrh žalobkyně, aby prvostupňový orgán ze záznamu ze dne 18.6.2013 odstranil vyjádření učitelky, lze souhlasit s tím, že by se zřejmě o nepřiměřenou administrativní zátěž nejednalo. Zdejší soud však zastává názor, že je- li řádně odůvodněno zařazení určitého dokumentu mezi podklady pro zpracování spisové dokumentace, nelze požadovat jeho dodatečnou úpravu za účelem následného vyjmutí z této kategorie, na niž se vztahuje režim „přísného utajení“. Bylo by v rozporu se záměrem zákonodárce dbát na striktní ochranu určitých informací, jestliže by bylo lze zveřejnit dílčí části textu bez dalších souvislostí. Co se týče obavy ze ztráty záznamů prvostupňového orgánu z dotčených šetření, resp. zajištění potvrzení ředitelky SOŠ a SOU K., s. r. o., zdejší soud pro úplnost dodává, že mají-li žalobci na mysli přípis ze dne 19.6.2013 nazvaný „Potvrzení“ podepsaný ředitelkou SOŠ a SOU K., s. r. o., předmětný dokument je součástí spisu. V. Závěr S ohledem na výše uvedené dospěl zdejší soud k závěru, že žaloba je důvodná, a napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Žalovaný tedy konfrontuje výpověď svědkyně, že rozhovoru s nezletilým dne 30.5.2013 byla přítomna i žalobkyně (jeho matka) a její sestra žalobkyně, s tvrzením pracovnic prvostupňového orgánu, které se předmětného rozhovoru zúčastnily, a listinnými podklady a dále prověří pravdivost tvrzení žalobkyně, že po skončení návštěvy záznam o tomto rozhovoru žalobkyně podepisovala. Potvrdí-li se, že rozhovor s nezletilým nebyl veden bez přítomnosti jeho matky, event. její sestry, nemůže být záznam o tomto rozhovoru založen do podkladů ve smyslu § 55 odst. 4 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, ale do spisové dokumentace, a může tedy být žalobkyni zpřístupněn k nahlédnutí. Nezbytnost zrušení i prvostupňového rozhodnutí následně posoudí žalovaný. VI. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení o žalobě se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný úspěšný nebyl, právo na náhradu nákladů řízení nemá. Žalobci byli ve věci úspěšní, a proto jim přísluší náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Soud proto přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši, kterou požadovali, a to náklady právního zastoupení spočívající v odměně zástupce za čtyři úkony právní služby po 3100 Kč společně se čtyřmi režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika a účast u jednání soudu; podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobcům částku 13 600 Kč, a to k rukám jejich zástupce ve stanovené lhůtě.

Poučení