62 A 154/2020–177

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce a): městys Luka nad Jihlavou sídlem 1. Máje 76, Luka nad Jihlavou zastoupený JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava žalobce b): Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko sídlem Žižkova 93, Jihlava zastoupený JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem sídlem Při Trati 1084/12, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.8.2020, č.j. KUJI 79634/2020, sp. zn. OOSČ 447/2018 OOC/65, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, ze dne 18.8.2020, č.j. KUJI 79634/2020, sp. zn. OOSČ 447/2018 OOC/65, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 15 826 Kč k rukám JUDr. Boženy Zmátlové, advokátky, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Zdejšímu soudu napadly dvě samostatné žaloby podané žalobci a) a b) směřující proti témuž rozhodnutí žalovaného ze dne 18.8.2020, č.j. KUJI 79634/2020, sp. zn. OOSČ 447/2018 OOC/65, kterým žalovaný podle § 141 ve spojení s § 169 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), rozhodl ve sporném řízení o návrhu žalobce b) (původně žaloby podané dne 29.1.2018 k Okresnímu soudu v Jihlavě, která byla na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17.4.2018, č.j. 4 C 21/2018–51, postoupena žalovanému), proti žalobci a) coby odpůrci takto: – výrokem I. uložil žalobci a) zaplatit žalobci b) částku 567,42 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ode dne 3.2.2015 do zaplacení, – výrokem II. ve zbylé části, tedy co do výše 13 899 671,85 Kč, návrh žalobce b) zamítl, – výrokem III. zamítl návrh žalobce b), aby mu byla uložena povinnost bezúplatně převést žalobci a) vlastnické právo ke dle inventárních čísel specifikovanému majetku, – výrokem IV. uložil žalobci b) zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 425 194 Kč.

2. Usnesením ze dne 19.11.2020, č.j. 62 A 154/2020–120, zdejší soud obě žaloby podle § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), spojil ke společnému projednání.

I. Shrnutí argumentace žalobce a)

3. Žalobce a) brojí pouze proti výroku I. napadeného rozhodnutí žalovaného. Namítá jeho nezákonnost, nesprávnost a nepřezkoumatelnost s tím, že výrok I. napadeného rozhodnutí se opírá o nesprávné právní posouzení otázky promlčení nároku žalobce b).

4. Žalobce a) namítá, že ukončil své členství ve Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko vystoupením dne 1.1.2015, žalobce b) tudíž mohl své nároky poprvé uplatnit dne 1.1.2015 (resp. 2.1.2015). Žalobce b) se obrátil se svými nároky k soudu žalobou doručenou dne 29.1.2018, tedy po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty. Žalobce a) rovněž poukazuje na to, že k žádné dohodě o vypořádání po ukončení členství nedošlo a žalobce b) svůj tvrzený nárok o žádnou takovou dohodu neopírá. Podle žalobce a) jsou závěry, které žalovaný ze znění čl. 12.

4. Stanov svazku měst a obcí „Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko“ (dále jen „Stanovy“), pokud jde o otázku promlčení, dovozuje, nesprávné a nepodložené. Tu odkazuje žalobce na rozhodnutí žalovaného ze dne 11.12.2018, č.j. KUJI 91722/2018, sp. zn. OOSČ 777/2018 OOSČ/9, které bylo napadeno žalobou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 19/2019 (o této žalobě již bylo rozhodnuto dne 30.9.2021 rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 29 A 19/2019–278, kterým bylo uvedené rozhodnutí zrušeno, pozn. soudu).

5. Žalobce a) dále namítá, že žalovaný porušil § 3 správního řádu, neboť nesprávně vypočítal finanční podíl na investicích do majetku na území žalobce a), tedy tzv. podíl žalobce a) na nájemném. Podle žalobce a) se žalovaný dále „ztotožnil s vypočteným podílem žalobce a) z celkového majetku, s nímž hospodařil žalobce b), který dle jeho tvrzení činil 2,16 % na celkovém majetku“. Přitom za období 1994 až 2010 měl žalobce a) podíl na celkovém majetku žalobce b) již ve výši 6,21 %. Žalovaný nezohlednil do řízení předložený dokument pocházející od žalobce b) ze dne 7.3.2011, který je podepsán ekonomkou žalobce b) J. K. Z dokumentů, které žalobce b) poskytl žalobci a) na jeho žádost, jednoznačně vyplývá, že žalobce a) měl nárok na podíl na nájemném v letech 1994 až 2013, tj. na částku k proinvestování do svého majetku, ve výši 32 586 910 Kč. Žalobce a) rovněž zpochybňuje „tabulku přehledu finančních částek pro investice obcí pro rok 2014“, z níž není zřejmé, z jakého procenta podílu u žalobce a) žalobce b) vycházel, zda z podílu ve výši 2,16 %, či 6,21 %.

6. Žalobce a) dále uvádí, že žalovaný „sice“ v části svého rozhodnutí nadepsané jako „VIII – nájemní smlouva“ věnuje pozornost tomu, že žalobce a) skutečně z prostředků svých a dotací postavil vodohospodářský majetek bez jakékoliv pomoci žalobce b) a smlouvou o vkladu majetku do hospodaření ze dne 25.10.2012 majetek v hodnotě 6 575 119 Kč vložil do hospodaření žalobce b). „Na zásah daňové kontroly“ se zavázal žalobce b) platit roční nájemné z tohoto majetku 300 000 Kč, ovšem dále tento majetek pronajal společnosti VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s. (dále jen „VAS, a.s.“), s níž má uzavřenu smlouvu o nájmu a provozování vodohospodářského majetku, s nímž má právo hospodařit; z tohoto majetku žalobce b) zcela zjevně již žádný podíl na nájemném coby prostředcích pro investování do dalšího rozvoje vodohospodářského majetku žalobci a) nevypočítal ani neposkytoval. Naopak ještě mu částku 300 000 Kč ročně odečítal z jeho podílu určeného na investice. S těmito skutečnostmi se žalovaný vypořádal pouze částečně, a to tak, že odečítání hrazeného nájmu posoudil jako neoprávněné, částky nájmu sečetl a částku 727 734 Kč zohlednil při stanovení výsledné částky, kterou má podle napadeného výroku I. rozhodnutí žalobce a) zaplatit žalobci b).

7. Žalobce a) vytýká žalovanému, že při stanovení částky, se kterou má být žalobce b) tzv. v plusu, postupoval chybně, byť by zohlednil neoprávněně odečítané nájemné, jak to prováděla hospodářka J. K., nezohlednil skutečnost nárůstu procentního podílu žalobce a) na nájemném z majetku, ze kterého tento podíl měl být počítán. Žalobce a) tvrdí, že podíl na nájemném nebyl počítán z celého objemu majetku, který žalobce a) vybudoval na základě přiložených podkladů, a náležel mu tedy vyšší podíl na investicích.

8. Žalobce a) dále namítá, že „žalovaný dále nepřihlédl k tomu, že nebylo prokázáno, že by z jeho podílu na investicích bylo ve prospěch žalobce a) zaplaceno více než 300 080 Kč, které žalobce b) zaslal na účet žalobce a)“.

9. Pokud žalobce a) vychází z doložených faktů, pak by mu měl žalobce b) vyrovnat částku 813 860 Kč + 603 945 Kč, tedy celkem 1 417 805 Kč. Žalobce b) tedy dluží žalobci a) „krom částek, které uplatnil žalobce a) v řízeních, jež jsou vedena před žalovaným“, i 1 417 805 Kč a žalobce ji v těchto řízeních uplatní. Není zde tedy žádná částka, kterou by byl žalobce a) povinen zaplatit a výrok I. napadeného rozhodnutí je nesprávný.

10. Žalobce a) dále uvádí, že spolu s dalšími obcemi, které ukončily ke dni 1.1.2015 své členství, požadují vydat i vodohospodářský majetek, který sloužil jen těmto obcím. Jedná se o tzv. skupinový vodovod postavený svépomocí těchto obcí. Žalobce a) dovozuje, že žalobce b) opravy a rekonstrukce tzv. skupinového vodovodu financoval z finančních prostředků náležejících žalobci a) a obcím Kozlov, Velký Beranov, Bítovčice a Vysoké Studnice; avšak s hodnotou tohoto majetku při výpočtu procentuálního podílu obcí na nájemném (tj. výpočtu výše finančních prostředků pro investice pro jednotlivé obce) vůbec nepočítal. I tímto způsobem žalobce b) krátil práva členských obcí, což žalovaný ve svém rozhodnutí nijak nereflektoval; „ani sám žalobce b) nepovažoval tento majetek za tzv. společný“ a při vynakládání finančních prostředků na zlepšení stavu předmětného skupinového vodovodu, nebo jeho úpravy, byly finanční prostředky čerpány z rezervy plánu investic a započteny do poskytnutých finančních přídělů pro investice těmto obcím, spoluvlastníkům skupinového vodovodu. Takto žalobce b) postupoval např. v roce 2002 při akci Rytířsko – doplnění úpravny ve vodním zdroji a následně i dalších. Žalobce a) odkazuje na dopis žalobce b) ze dne 16.9.2002, zn. 282/2002, určený obcím, v němž žalobce b) ve věci Rytířsko – doplnění úpravny ve vodním zdroji popisuje postup, jak budou odečteny náklady na tuto úpravu z tzv. podílů obcí na nájemném za jejich hospodářský majetek od společnosti VAS, a.s.

11. S ohledem na výše uvedené žalobce a) navrhl, aby zdejší soud výrok I. napadeného rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání, na němž žalobu rozšířil i ve vztahu k výroku IV. napadeného rozhodnutí.

II. Shrnutí argumentace žalobce b)

12. Žalobce b) brojí proti výroku II., III. a IV. napadeného rozhodnutí s tím, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné. Žalobce b) uvádí, že jelikož žalobce a) opakovaně odmítl smlouvu o majetkovém a finančním vypořádání uzavřít, podal žalobce b) návrh na nahrazení projevu vůle s uzavřením takové smlouvy a „současně z opatrnosti uplatnil samostatně“ návrh na zaplacení částky 13 900 239,27 Kč s příslušenstvím, která představuje jeho nárok na finanční vypořádání investic do majetku dle čl. 12.7 Stanov, který má být žalobci a) po jeho vystoupení bezúplatně převeden. Návrh na zaplacení této částky včetně příslušenství žalobce b) v průběhu řízení před žalovaným rozšířil o návrh na uložení povinnosti bezúplatně převést vybraný vodohospodářský majetek do vlastnictví žalobce a) (majetkové vypořádání) z důvodu synallagmatické povahy těchto dvou vzájemných nároků plynoucích ze Stanov.

13. Žalobce b) namítá, že žalovaný rozhodl o žalobcem a) uplatněném nároku způsobem, který nemá oporu ve Stanovách ani v Zakladatelské smlouvě. Žalovaný namísto toho, aby v řízení vyložil Stanovy a v souladu s nimi rozhodl o nároku žalobce a), označuje Stanovy za nejasné a nahrazuje jejich znění údajnou zavedenou praxí stran a údajnými zvyklostmi; žalovaný tak podle žalobce b) rozhodoval „podle vlastních pravidel“, aniž by bylo jasné, z jakého článku Stanov tato pravidla dovozuje.

14. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné také proto, že žalovaný v řízení vůbec nezohlednil část investic, které v roce 2014 žalobce b) prokazatelně nainvestoval do majetku žalobce a) a které doložil příslušnými daňovými doklady; minimálně to bylo 2 027 006,60 Kč. Nárok žalobce b) „i při způsobu výpočtu podílu žalobce a) použitým žalovaným“ na nájemném tak měl být vyšší minimálně o 484 845,18 Kč (k tomu předložené faktury žalovaný nezohlednil).

15. Žalovaný do podílu žalobce a) na investicích nesprávně započítal také nájemné, které mu žalobce b) hradil v letech 2010 až 2014 zvlášť za pronájem vybraného vodohospodářského majetku (kanalizace Na Balkáně a U Koupaliště) a uměle tak ještě více snížil částku požadovanou jako finanční vypořádání investic do majetku na území žalobce a). Pokud by bylo řádně zohledněno nájemné placené žalobcem b) žalobci a) „na základě nájemní smlouvy z nájemného“ od provozovatele VAS, a.s., měl žalovaný o částku takto přímo uhrazeného nájemného za roky 2010 až 2014 v celkové výši 1 327 734 Kč snížit podíl žalobce a) na nájemném od společnosti VAS, a.s. Žalovaný však o tuto částku podíl žalobce a) navýšil a snížil tím podstatným způsobem nárok žalobce b). Žalobce b) tak žalobci a) za majetek pronajatý nájemní smlouvou v letech 2010 až 2014 zaplatil dvakrát; jednou přímo nájemným a podruhé v investicích do majetku žalobce a).

16. Vlastním výpočtem žalovaný žalobci a) přiznal částku, která vůbec neodpovídá výši investic, které byly do majetku na území žalobce a) žalobcem b) skutečně vloženy nad rámec jeho majetkového podílu určeného dle čl. 10.4 Stanov. I při postupu, který použil žalovaný pro učení podílu žalobce a) na nájemném, měl být nárok žalobce b) podstatně vyšší, a to minimálně v částce 1 813 146,60 Kč (567,42 Kč + 1 327 734,– Kč + 484 845,18 Kč). Žalobce b) podrobnou argumentací, shodně jako v řízení před žalovaným, dovozuje, že jeho výpočet nároku měl oporu ve Stanovách.

17. Žalobce b) dále uvádí, že procentuální podíl obce vyjádřený jako podíl hodnoty místního infrastrukturního majetku privatizovaného a vloženého na území obce ve vlastnictví žalobce b) k celkové hodnotě privatizovaného majetku žalobce b) a majetku vloženého členskými obcemi do vlastnictví žalobce b) činí ke dni ukončení členství u žalobce a) 2,16 %. Žalovaný ovšem odmítl takto stanovený podíl akceptovat a v rozporu se Stanovami určil, že do majetkového podílu obce se má započítat i hodnota majetku s právem hospodaření. Žalovaný namísto čl. 10.4 Stanov vycházel z údajných „zvyklostí stran“ a z „tabulky rozdělní investic“, kterou předložil žalobce a), která však není „oficiálním dokumentem“ žalobce b), nikdy nebyla schvalována či projednávána v jeho orgánech a žalobce b) není jejím původcem.

18. Podle žalobce b) žalovaný dále v napadeném rozhodnutí neuvádí, jakým způsobem a v jaké hodnotě by měl být majetek s právem hospodaření do podílu obce na investicích započten a jak by se tato hodnota tedy měla projevit v konečném výpočtu finančního vypořádání. Žalobce b) k tomu uvádí, že majetek s právem hospodaření má zcela odlišný právní režim, vždy ve vlastnictví obcí, a na rozvoj a obnovu tohoto majetku byly poskytovány dotace dle čl. 10.11 Stanov. Tyto dotace členská obec investuje sama do svého majetku, který po jeho pořízení bezúplatně vkládá do hospodaření žalobce. Jedná se tedy podle žalobce b) o jinou situaci, než když sám přímo pořizoval nový majetek, nebo technicky zhodnocoval stávající majetek vložený či majetek privatizovaný. Žalobce b) dovozuje, že jelikož se majetek s právem hospodaření bezúplatně nepřevádí po vystoupení obce do jejího vlastnictví, nejedná se o majetek ve smyslu čl. 12.6 a 12.7 Stanov, u něhož je třeba provést finanční vypořádání. Žalovaný nadto tímto způsobem dospěl k nesprávnému a nelogickému závěru, že majetkový podíl obce se každý rok mění dle hodnoty majetku s právem hospodaření.

19. Podle žalobce b) vybudování nového majetku přitom nevede automaticky k větším výnosům z majetku, neboť výnosy nejsou přímo úměrné nákladům na pořízení tohoto majetku. Výnos závisí na spotřebě odběratelů, kdy velký podnik na krátkém několikametrovém úseku vodovodu či kanalizace nepochybně přinese větší výnos, než pár rodinných domků na půlkilometrovém úseku vodovodu či kanalizace. Takový koncept je z pohledu prosté logiky trvale neudržitelný a byl by na újmu menším členským obcím, které jsou méně investičně aktivní nebo neinvestují v daném roce vůbec. Žalovaný nadto podle žalobce b) v napadeném rozhodnutí ani neuvádí hodnotu majetku s právem hospodaření, která by se měla do majetkového podílu žalobce a) dle jeho názoru započítat, ani ji nijak neprokazuje.

20. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí pracuje s pojmem tzv. virtuálních účtů, které mají představovat podíl obcí na nájemném, tak podle žalobce b) pojem „virtuální účet“ ani „podíl na nájemném“ nevychází ze Stanov a výpočet finančního vypořádání za použití těchto pojmů a způsobem, který žalovaný použil, je tudíž nezákonný. Při finančním vypořádání podle žalobce b) nelze vycházet z údajných „podílů na nájemném“, neboť Stanovy žádné podíly na nájemném ani virtuální účty neznají. Při výpočtu finančního vypořádání je nutné vycházet výhradně z čl. 10.7 ve spojení s čl. 10.4 Stanov. Dle Stanov obcím žádný nárok na podíl na nájemném za provozování vodovodů a kanalizací nenáleží. Nájemné je příjmem žalobce b). Tabulka, na kterou žalovaný odkazuje, nereflektuje provozní náklady a další výdaje, které žalobce b) musí hradit právě z nájemného. Nájemné je pak jen jedním z více zdrojů žalobce b) k financování investic do obnovy a rozvoje vodovodů a kanalizací (viz článek 9.7 Stanov). Celkové roční nájemné je jedním z příjmů žalobce b), byť naprosto zásadním; z něho musí žalobce nejdříve vyčlenit část prostředků na vlastní provoz, část prostředků na své peněžité závazky (úvěry) a zbylá část připadá na investice do rozvoje a obnovy majetku. Na investice do rozvoje a obnovy majetku nepřipadá 100 % nájemného obdrženého od společnosti VAS, a.s., ani 100 % příjmů žalobce b). Pracovní materiál zaměstnankyně žalobce b) tudíž není pro finanční vypořádání členství jakkoli relevantní. Žalovaný měl povinnost rozhodnout tento spor výhradně v souladu s platnými Stanovami a zákonem, nikoli s odkazem na tvrzení hospodářky žalobce b) a její pracovní dokument nemající jakoukoli oporu ve Stanovách.

21. Plán investic na rok 2014 a tomu odpovídající usnesení valné hromady žalobce b) pak obsahuje výši investic plánovanou žalobcem b) k vynaložení do majetku na území jednotlivých obcí. Žalobce žádné virtuální účty obcím nevytváří, ale řídí se Stanovami (čl. 10.4 Stanov). Podle žalobce b) dále žalovaný nezohlednil všechny prokázané investice žalobce do majetku žalobce a) v roce 2014 a zohlednil pouze část faktur ve výši 1 542 161,42 Kč a v rozporu s obsahem spisu žalovaný snížil nárok žalobce b) o částku 484 845,18 Kč. Žalovaný přitom nikde v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvádí, proč tyto faktury v řízení nezohlednil.

22. Žalovaný dále platby nájemného na základě samostatné nájemní smlouvy uzavřené k provozování kanalizace Na Balkáně a U Koupaliště za rok 2010, 2011 a 2012 v celkové výši 727 734 Kč přičetl k podílu na investicích, aniž by pro tento postup měl oporu ve Stanovách. Dle přesvědčení žalobce b) měl žalovaný naopak k nároku žalobce b) přičíst částku 600 000 Kč za nájemné placené přímo žalobci a) v letech 2013 a 2014, které paní hospodářka ve „své tabulce“ nezohlednila, a o tuto částku nájemného podíl žalobce a) uměle navýšila, na rozdíl od let 2010 až 2012, kdy tato částka hrazená žalobcem b) přímo žalobci a) dle nájemní smlouvy z nájemného pobíraného od společnosti VAS, a.s. správně paní hospodářskou do „její tabulky“ zahrnuta nebyla. I majetek žalobce a) pronajatý žalobci b) provozovala VAS, a.s. a za tento majetek hradila žalobci b) nájemné, které pak paní hospodářka ve „své tabulce“ za rok 2014 dělila, aby určila „podíl Městyse na tomto nájemném“.

23. Žalobce a) nadto podle Stanov nebyl oprávněn za provozování vodohospodářského majetku nájemné od žalobce b) inkasovat, nýbrž měl povinnost kanalizace Na Balkáně a U Koupaliště do hospodaření žalobce b) vložit bezplatně, nikoli na základě separátní nájemní smlouvy. Uvedená situace je podle žalobce b) anomálií, která vznikla ad hoc pouze ve vztahu k žalobci a) u tohoto majetku. Všechny ostatní členské obce veškerý majetek v souladu s citovaným článkem Stanov vložily do vlastnictví, resp. po roce 2000 do hospodaření žalobce b) bezplatně, a to i v případě, že tento majetek pořídily bez spolufinancování prostředky žalobce b). Pokud by měl být podíl žalobce a) a výše finančního vypořádání jeho členství určována způsobem tvrzeným žalovaným, pak je nutné toto nájemné odečíst od „podílu na nájemném“ žalobce a). Paní hospodářka uvedla, že zatímco za roky 2010, 2011 a 2012 této duplicitě zabránila, tabulka za rok 2013 a 2014 byla vadná a uměle zvyšovala podíl žalobce a) na nájemném. Žalobce b) tedy namítá, že pokud by se v řízení při výpočtu finančního vypořádání nevycházelo z jím předloženého způsobu, ale z Tabulky předložené žalobcem a), měl by být nárok o 600 000 Kč nižší (dvakrát nájemné 300 000 Kč za roky 2013 a 2014). Žalovaný přitom na základě této informace postupoval právě opačně.

24. Podle žalobce b) je výklad žalovaného a jeho nahrazování závazného znění Stanov nepřípustnou svévolí a je v rozporu i s obecnými pravidly výkladu právního jednání dle § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

25. Žalobce b) dále ke svému návrhu na uložení povinnosti převést vybraný hospodářský majetek do vlastnictví žalobce a) namítá, že v řízení o předání majetku (sp. zn. OOSČ 300/2018) nebylo rozhodnuto o převodu vlastnického práva, neboť tohoto se žalobce a) ani nedomáhal; domáhal se konstitutivního určení vlastnického práva k vloženému a privatizovanému majetku. Žalovaný návrh žalobce a) o určení vlastnického práva k majetku vloženému a privatizovanému zamítl a rozhodl pouze o předání tohoto vodohospodářského majetku, nikoli o převodu vlastnického práva k tomuto majetku. Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalobce b) – aby předešel exekučnímu vymáhání výkonu rozhodnutí žalovaného ze dne 8.7.2019 vydaného v řízení o předání majetku sp. zn. OOSČ 300/2018 – se rozhodl protokolem ze dne 8.7.2019 dobrovolně předat žalobci a) majetek. Vlastnické právo k majetku vloženému, privatizovanému ani majetku pořízenému vlastní činností žalobce a), tak nebylo dodnes žalobcem b) na žalobce a) převedeno. K majetkovému vypořádání ve smyslu čl. 12.6 Stanov tak nedošlo.

26. Žalobce b) dále namítá, že žalovaný nesprávně rozhodl o výši nákladů řízení, neboť nesprávně vypočítal výši tarifní hodnoty, nikoli z § 10 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž z § 8 odst. 1 advokátního tarifu.

27. S ohledem na výše uvedené žalobce b) navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

28. Žalovaný se žalobami nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí a navrhuje zamítnutí žalob. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání.

IV. Posouzení věci

29. Žaloby byly podány včas (§ 72 odst. 1 s.ř.s.), osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloby jsou přípustné (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

30. Již bylo opakovaně judikováno, že vypořádání majetkového podílu obce ve Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko představuje její nárok vycházející z právních vztahů založených na základě veřejného práva a vyplývající z veřejnoprávní smlouvy; o takovém nároku je příslušný rozhodnout v případě sporu správní orgán, nikoli soud v civilním řízení (§ 169 správního řádu, § 4 odst. 1 s.ř.s., srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19.4.2018, č.j. 10 As 213/2014–187, a ze dne 14.2.2018, č.j. 10 As 258/2017–176, č. 3725/2018 Sb. NSS, či usnesení zvláštního senátu ze dne 25.2.2016, č.j. Konf 10/2015–11, a ze dne 19.6.2018, č.j. Konf 9/2018–8): „Není tedy možné jednotlivé skupiny nároků z jedné veřejnoprávní smlouvy přímo či nepřímo plynoucí štěpit a dávat kompetenci k řešení těchto nároků tu správnímu orgánu, tu civilnímu soudu. Právě naopak, „sporem z veřejnoprávní smlouvy“ je „nutno rozumět podstatně širší okruh nároků svou povahou a podstatou veřejnoprávních než pouze nároků vyplývajících z konkrétního ujednání o plnění obsaženého v platné veřejnoprávní smlouvě“ (viz cit. usnesení zvláštního senátu ve věci ČAS – SERVICE) ... Nadto jako spor z veřejnoprávní smlouvy nutno posuzovat i takovéto nároky, které s veřejnoprávní smlouvou nějak souvisí, byť neplynou přímo z nějakého konkrétního ustanovení smlouvy. Aby nešlo o spor z veřejnoprávní smlouvy, muselo by jít o takový nárok, který nemá naprosto žádnou souvislost s právními vztahy v oblasti veřejného práva, které zákon umožňuje upravit veřejnoprávními smlouvami…“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.3.2019, č.j. 10 As 296/2018–132).

31. Z hlediska splnění podmínek řízení jsou žaloby přípustné v celém rozsahu, tj. žaloba žalobce b) i v té části, v níž brojí proti výroku IV. napadeného rozhodnutí. Ačkoliv Ministerstvo vnitra shledalo, že proti tomuto výroku je přípustné odvolání (a v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 19.10.2020, č.j. MV–30096–10/ODK–2019, uvedený výrok zrušilo), tento právní názor není správný (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2022, č.j. 4 Afs 152/2020–41). Výrok o náhradě nákladů řízení sleduje osud výroku ve věci samé, a proto na něj dopadá § 169 odst. 2 správního řádu vylučující podání odvolání a rozkladu proti rozhodnutí o sporu z veřejnoprávní smlouvy. Proti tomuto výroku lze proto brojit přímo žalobou ke správnímu soudu dle § 65 a násl. s.ř.s. Uvedené závěry zároveň znamenají, že Ministerstvo vnitra nemělo pravomoc k přezkoumání výroku IV. napadeného rozhodnutí a jeho zrušení v odvolacím řízení. Jeho rozhodnutí ze dne 19.10.2020, č.j. MV–30096–10/ODK–2019, je proto nicotné. Ačkoliv tímto rozhodnutím mělo dojít ke zrušení výroku IV. napadeného rozhodnutí, nemá toto rozhodnutí žádné účinky a je na něj nutno pohlížet tak, jako by neexistovalo. Na výrok IV. napadeného rozhodnutí je tudíž nutno nadále hledět jako na pravomocný a způsobilý předmět soudního přezkumu. Rozšířil–li žalobce a) u jednání žalobu o žalobní bod směřující proti výroku IV. napadeného rozhodnutí, učinil tak opožděně, po lhůtě ve smyslu § 71 odst. 2 s.ř.s.; podstatné však je, že tento výrok byl podroben soudnímu přezkumu k žalobní námitce žalobce b). Žalobci a) se tak, přestože se řídil nesprávným poučením žalovaného a podal proti tomuto výroku pouze odvolání k Ministerstvu vnitra, posouzení zákonnosti výroku IV. napadeného rozhodnutí ve výsledku dostalo.

32. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloby jsou důvodné.

33. Co se týče namítané nepřezkoumatelnosti, zdejší soud neshledal žádné zásadní nedostatky napadeného rozhodnutí, které by bránily v přezkumu napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Z napadeného rozhodnutí je zcela zřetelné, z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel, jak interpretoval právní úpravu a jak ji na danou věc aplikoval. Napadené rozhodnutí není ani nesrozumitelné.

34. Meritem sporu je nárok žalobce b) (pro přehlednost dále jen „Svaz“) na zaplacení 13 900 239,27 Kč uplatněný v souvislosti s finančním a majetkovým vypořádáním členství žalobce a) (pro přehlednost dále jen „Městys“). Nárok Svaz opírá o čl. 12.7 Stanov a má se týkat investic Svazu do vodohospodářského majetku připadajícího Městysi.

35. Podle čl. 8.1 Stanov hospodaří svazek s vodohospodářským majetkem, ke kterému nabyl vlastnické právo do 31.12.2000, a s majetkem, který získal svou vlastní činností po 31.12.2000. Dále hospodaří s majetkem, který ze svého majetku vložily do svazku jeho členské obce podle stanov svazku po 31.12.2000 v souladu s ustanovením § 38 zákona č. 250/2000 Sb. a § 85 zákona č. 128/2000 Sb. v platném znění. Podle čl. 8.4 Stanov vede svazek odděleně evidenci majetku sloužícího k zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod (dále jen infrastrukturní majetek). Evidence je vedena podle níže uvedených skupin majetku a jednotlivých členských obcí: a) majetek nabytý do vlastnictví do 31.12.2000: – majetek získaný na základě Dohody o bezúplatném převodu majetku mezi svazkem a Fondem národního majetku Praha – majetek získaný na základě převodů podle zák. č. 92/1991 Sb. a č. 171/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů – převodem od obcí podle § 20a odst. 3 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů – majetek získaný na základě darovacích, kupních či jiných smluv o převodu vlastnického práva – majetek nabytý vlastní činností b) majetek nabytý svou vlastní činností po 31.12.2000 (§ 38 zákona č. 250/2000 Sb.) c) majetek, který do hospodaření svazku vložily ze svého vlastního majetku členské obce po 31.12.2000 a který zůstává ve vlastnictví těchto obcí podle ustanovení § 38 zákona č. 250/2000 Sb. d) infrastrukturní majetek svazku se dále dělí na: – společný infrastrukturní majetek, uvedený v příloze č. 2 těchto stanov dle stavu ke dni 31.10.2001, který bude průběžně aktualizovaný způsobem uvedeným v čl. 18 stanov. Příloha č. 2 je nedílnou součástí těchto stanov. – místní infrastrukturní majetek, tj. takový, který slouží pouze jedné obci. Podle čl. 8.5 Stanov svazek hospodaří s majetkem, ke kterému nabyl a nabude vlastnické právo a dále s majetkem, který členské obce z vlastního majetku vložily do svazku a do hospodaření svazku. Majetek vložený obcí do hospodaření svazku zůstává ve vlastnictví obce. Vložením majetku obcí do hospodaření svazku přecházejí na svazek veškerá práva s výhradou majetkových práv, která jsou vyhrazena dle § 85 zákona o obcích zastupitelstvu obce. Rozsah majetkových práv přenesených na svazek bude specifikován ve smlouvě o vkladu majetku do hospodaření. Podle čl. 8.6 Stanov svazek ke svému majetku, jakož i k majetku, který převzal do hospodaření, přejímá veškerou zodpovědnost stanovenou právními předpisy a má povinnost zabezpečovat jeho provoz, zejména provoz vodárenských a kanalizačních zařízení, je povinen o tento majetek pečovat s péčí řádného hospodáře a zabezpečovat jeho další rozvoj. Podle čl. 9.1 Stanov je svazek samostatným právním subjektem, samostatně hospodařícím na svůj účet a nesoucím právní a majetkovou odpovědnost za svou činnost. Hospodaření svazku upravuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Podle čl. 9.2 Stanov svazek sestavuje svůj rozpočet a hospodaří podle něj. Rozpočet sestavuje na příslušní kalendářní rok a vyúčtování výsledků svého hospodaření provede nejpozději do tří měsíců po skončení kalendářního roku. Hospodářský rok svazku je totožný s kalendářním rokem. Podle čl. 9.3 Stanov sestavuje svazek roční závěrečný účet, jehož sestavení zajišťuje předsednictvo svazku a předkládá jej valné hromadě ke schválení, společně se zprávou o přezkoumání hospodaření svazku. Podle čl. 9.4 Stanov svazek vede předepsaným způsobem účetnictví o stavu a pohybu svého majetku a majetku vloženého obcemi, o svých příjmech a výdajích a o finančních vztazích k rozpočtu obcí, které jsou členy svazku. Za řádné vedení účetnictví zodpovídá předsednictvo svazku. Podle čl. 9.5 Stanov musí být návrh rozpočtu a závěrečný účet za uplynulý kalendářní rok vhodným způsobem zveřejněny ve všech členských obcích svazku nejméně 15 dnů před jejich projednáváním na valné hromadě, aby se mohli občané těchto obcí k nim vyjádřit. Připomínky mohou občané uplatnit písemně ve stanovené lhůtě neb ústně na zasedání valné hromady. Podle čl. 9.6 Stanov dá svazek přezkoumat příslušným okresním úřadem nebo auditorem hospodaření svazku za uplynulý kalendářní rok. Výsledek přezkoumání předložení na zasedání valné hromady spolu se závěrečným účtem. Podle čl. 9.7 Stanov svazek zajišťuje a sdružuje finanční prostředky pro obnovu a rozvoj vodovodů, kanalizací a ČOV obcí, které jsou jeho členy. Zdrojem těchto prostředků jsou zejména: – členské příspěvky sdružených obcí – nájemné dle smlouvy s provozovatelem vodovodů a kanalizací – státní a jiné dotace – dotace a dary právnických a fyzických osob – úroky z vkladů na účtech svazku – nájemné a ostatní výnosy z hospodaření s majetkem svazku a majetkem obcí, ke kterému obce převedly právo hospodaření – případné další příjmy Podle čl. 9.8 Stanov je použití finančních prostředků stanoveno rozpočtem svazku, schváleným na příslušný rok valnou hromadou. V rozpočtu je zahrnuto použití finančních prostředků na investiční výstavbu, obnovu a rozvoj vodovodů a kanalizací, nezbytné provozní náklady svazku, mzdy zaměstnanců a odměny funkcionářů svazku. Podle čl. 9.9 Stanov požadavky na poskytnutí finančních prostředků na obnovu a rozvoj a investiční výstavbu vodovodního a kanalizačního zařízení předkládají obce a smluvní provozovatel do 30.10. pro rok následující. Finanční prostředky, které svazek získá, se po odečtení nezbytných provozních nákladů svazku, zpravidla rozdělí na obnovu a rozvoj vodárenských a kanalizačních zařízení v jednotlivých obcích svazku, v poměru výše hodnoty jejich infrastrukturního majetku ve svazku. Rozdělení a použití finančních prostředků schvaluje valná hromada. Podle čl. 9.10 Stanov může svazek vytvářet fondy. O výši přídělů do těchto fondů rozhoduje valná hromada. O použití fondů rozhoduje předsednictvo. Podle čl. 10.4 Stanov vložený majetek se stává vloženým podílem obce ve svazku. Tento oceněný podíl je finančním vyjádřením hodnoty majetku. Součástí podílu obce ve svazku se stává také původní majetek příslušející obci dle privatizačního projektu s.p. JmVaK Brno. Podle čl. 10.5 Stanov výše majetkových podílů obcí, včetně majetku vloženého do hospodaření, bude každoročně upřesňována podle skutečnosti k 1.1. daného kalendářního roku. Tyto podíly budou rozhodné pro všechny propočty a rozhodování v daném kalendářním roce. Podle čl. 10.9 Stanov v případě, že obec za doby členství ve svazku nabude majetková práva (vlastnická i spoluvlastnická) k dalšímu majetku, jež je dle svého určení vodárenským nebo kanalizačním zařízením, nebo k tomuto účelu slouží, je povinna tento majetek, který bude v odpovídajícím technickém stavu a s příslušnou technickou a dokladovou dokumentací, vložit bez zbytečného odkladu do hospodaření svazku a tento je povinen jej přijmout. O hodnotu vloženého majetku se zvýší majetkový podíl obce ve svazku. Výše podílu upraví vždy k 1.1. následujícího roku. Podle čl. 10.11 Stanov mohou být členským obcím svazkem poskytovány dotace na investiční akce, které svým určením budou sloužit pro vodárenské nebo kanalizační zařízení a které jako majetek bude po dokončení vloženo do svazku. Dotace se poskytují dle plánu investic schváleného valnou hromadou svazku pro daný kalendářní rok. Obci budou tyto finanční prostředky poskytnuty po předložení písemné žádosti. V případě, že obec použije dotaci mimo určený předmět, je povinna takto neoprávněně použité prostředky neprodleně vrátit svazku, včetně úroku za dobu jejich neoprávněného držení. Výši úroku stanoví předsednictvo. Za účelem zjištění oprávněnosti použití těchto prostředků, má svazek právo kontroly všech účetních dokladů vykazujících toto použití a obec je nesmí zadržovat. Podle čl. 11.1 Stanov svazek hospodaří s vyrovnaným účtem, kdy jsou veškeré získané finanční prostředky po odpočtu nezbytných nákladů na provoz svazku, použity na investiční výstavbu, obnovu a rozvoj vodovodů a kanalizací v členských obcích. Svazek nevytváří zisk. Podle čl. 12.4 písm. a) Stanov může obec ze svazku vystoupit podle projevu své vůle na základě rozhodnutí zastupitelstva obce, které bude doručeno předsednictvu do 14 dnů od rozhodnutí zastupitelstva; písemné oznámení musí být doručeno nejpozději do 30.6. (včetně) kalendářního roku. Členství může být ukončeno nejdříve k 1.1. následujícího kalendářního roku. Smlouvy o finančním vypořádání mezi vystupující obcí a svazkem musí být vypořádány nejpozději do 1 měsíce ode dne zániku členství. Pokud nedojde k uzavření smluv o majetkovém vypořádání v daném termínu z důvodů na straně vystupující obce, zaplatí obec smluvní pokutu ve výši ročního členského příspěvku pro příslušný rok. Pokud nedojde k uzavření smluv z důvodů ze strany svazku, je svazek povinen plnit povinnosti dané stanovami tak, jako by byla vystupující obec právoplatným členem svazku. Stejná ustanovení platí i při vyloučení obce ze svazku valnou hromadou. Podle čl. 12.6 Stanov vystoupí–li obec dle čl. 12.4 písm. a) ze svazku, je svazek povinen obci vrátit vložený majetek a majetek, který byl do svazku převeden dle privatizačního projektu, včetně technického zhodnocení na tomto majetku provedeném a majetek pořízený pro potřeby obce s jejím finančním přispěním, avšak bez podílu na společném zařízení vodovodů a kanalizací, jehož seznam je uveden v příloze č. 2 stanov. Tento majetek je nedělitelný a zůstává majetkem svazku. Seznam společného majetku nelze rozšířit o další majetek bez souhlasu zastupitelstva obce, o jejíž majetek by se seznam rozšiřoval. Podle čl. 12.7 Stanov u místního infrastrukturního majetku, který byl vybudován a vložen do svazku v době členství obce ve svazku, musí obec provést při vystoupení ze svazku finanční vypořádání v závislosti na zdrojích, ze kterých bylo vodárenské nebo kanalizační zařízení vybudováno. Obec je povinna finančně vypořádat jen tu část, kterou na vybudování zařízení přispěl svazek nad podíl investičních prostředků příslušející obci dle vloženého majetku. V případě, že náklady na pořízení věci byly hrazeny z úvěru, uhradí vystupující obec i úroky z tohoto úvěru. Dále je obec povinna poukázat svazku finanční prostředky ve výši DPH, vyměřené v souvislosti s převodem místního infrastrukturního majetku. Podle čl. 12.8 Stanov je při vypořádání společného infrastrukturního majetku je povinna vystupující obec uhradit svazku zbývající část úvěru, jímž je tento majetek zatížen. Podíl obce bude vypočten takto: zůstatková hodnota úvěru včetně úroku se vydělí celkovým počtem obyvatel všech členských obcí svazku a tato částka se vynásobí počtem obyvatel vystupující obce.

36. Zdejší soud k věci předesílá, že již bylo opakovaně judikováno, že čl. 12.6 až 12.8 Stanov nepředstavují přímé nároky obcí a Svazu, nýbrž toliko pravidla vypořádání. Jednotlivé nároky konstituuje až žalovaný svým rozhodnutím. Na druhou stranu pravidla obsažená v uvedených článcích spolu úzce souvisejí a při vypořádání se uplatňují společně. Plní v tomto směru obdobnou roli jako synallagmatické právní vztahy, neboť žalovaný nemůže izolovaně rozhodovat o převodu vlastnického práva k majetku, aniž by zároveň uložil obci zaplatit Svazu částku vyplývající z čl. 12.7 a 12.

8. Opačný přístup popírá podstatu vypořádání, jakožto komplexního majetkového vyrovnání, které má vést k tomu, že z titulu dřívějšího členství obce ve svazu už si žádná ze stran nebude v budoucnu moci nic nárokovat. Samostatné vypořádání dílčí části majetku sice je v teoretické rovině možné, nicméně nenaplňuje účel Stanov. Mělo by být tudíž vyhrazeno pro výjimečné situace, například objeví–li se dodatečně nevypořádaný majetek. „Pokud je v jednu chvíli v probíhajících správních řízeních uplatňováno více nároků jedné či obou stran z titulu majetkového vypořádání účasti obce na svazku, mají být řízení zásadně spojena.“ (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2021, č.j. 31 A 120/2019–404).

37. Nárokem, který oběma účastníkům řízení ze Stanov plyne, je tudíž nárok na komplexní majetkové a finanční vypořádání v případě ukončení členství, kdy až rozhodnutí žalovaného založí nárok na zaplacení příslušné částky oproti převedení vodohospodářského majetku či přikázání takového majetku do vlastnictví obce.

38. Zdejší soud již v rozsudcích týkajících se týchž účastníků řízení a problematiky vypořádání majetku Svazu po vystoupení některých členských obcí rovněž opakovaně vyslovil, že úplná podoba (mechanismus) vypořádání majetkové účasti obce ve Svazu ze Stanov nevyplývá, a proto bude podstatný právě způsob vypořádání majetkové účasti vystoupivších obcí a Svazu, ať již dohodou stran, či správním orgánem řešícím spor z veřejnoprávní smlouvy.

39. Uvedené tedy vyvrací opakovaně vznesenou námitku Svazu, že žalovaný rozhodl o jeho nároku v rozporu se Stanovami či Zakladatelskou smlouvou a tyto překročil, pokud vycházel z dalších důkazů. Stanovy neobsahují takovou úpravu, která by představovala konkrétní a úplnou podobu toho, jak má vypořádání mezi Svazem a Městysem proběhnout. Komplexní majetkové vypořádání (včetně vypořádání finančního) je nutné řešit za součinnosti stran sporu ve sporném řízení.

40. S uvedeným souvisí otázka skutkových podkladů (důkazů) pro provedení vypořádání členství, v níž s ohledem na postavení a povinnosti Svazu, jež plynou ze Zakladatelské smlouvy a ze Stanov, nese důkazní břemeno primárně Svaz. Pokud Svaz nepředloží potřebné doklady týkající se hospodaření s finančními zdroji (z nesporných tvrzení plyne, že šlo zejména o nájemné od VAS a.s., blíže Svaz neurčitě hovoří o „dotacích“), nedoloží roční přehledy investic do vodohospodářského majetku připadajícího Městysi a zejména s tím související pravidelně prováděnou aktualizaci majetkových podílů členských obcí, tedy i Městyse, aby bylo možné určit, zda je Městys pro vystoupení ze Svazu v rámci čerpání investičních prostředků v mínusu či v plusu, jak bude rozvedeno níže, nemůže označovat svá tvrzení za nesporná, nejsou–li druhou stranou sporu akceptována.

41. Pokud jde o Městysem vznesenou námitku promlčení „nároku“ Svazu na zaplacení určité částky, tak, ze Stanov nárok na zaplacení konkrétní částky ještě neplyne (ten založí až dohoda či konstitutivní rozhodnutí správního orgánu). Jak již bylo Krajským soudem v Brně judikováno, „S výše uvedeným souvisí i otázka možného promlčení „nároků“ plynoucích z čl. 12.6 až 12.

8. Jelikož tyto články ve skutečnosti neobsahují přímé nároky, nýbrž pouze mechanismus vypořádání, nepřichází v úvahu promlčení těchto „nároků“, nýbrž pouze promlčení konkrétních nároků plynoucích ze smlouvy o vypořádání nebo z rozhodnutí správního orgánu o vypořádání. Teprve smlouva nebo rozhodnutí tyto nároky konstituují. Pro provedení samotného vypořádání, respektive pro podání návrhu ke správnímu orgánu na provedení vypořádání se přitom neuplatní žádná promlčecí ani propadná lhůta. Vypořádání majetkové účasti na právnické osobě zde má totiž povahu určité transformace vlastnického práva k podílu na právnické osobě ve vlastnické právo ke konkrétnímu majetku, který tvořil podstatu tohoto podílu. Majetková účast obce na svazku obcí je tedy svou povahou vlastnickým právem, které se nepromlčuje. Návrh na provedení vypořádání přitom mohou podat jak obec, tak svazek. Ani jedna ze stran se proto nemůže cítit poškozena tím, že druhá strana podala návrh po delší době. Plynutí času nezbavuje žádnou ze stran jejich vlastnického práva (ať už k majetku či k podílu na právnické osobě) a pokud kterákoliv z nich vnímá prodlužování období, kdy zůstává majetková účast nevypořádaná, negativně, není nucena vyčkávat na návrh druhé strany a může sama požádat správní orgán, aby vypořádání provedl.“ (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2021, č.j. 31 A 120/2019–404). Námitka promlčení „nároku“ na zaplacení určité částky coby nároku plynoucího z komplexního majetkového vypořádání účasti Městyse ve Svazu tudíž není důvodná.

42. Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že k oběma aspektům souvisejícím s vypořádáním členství, a to jak k otázce vlastnictví konkrétního vodohospodářského majetku (evidovaného dle inventárních čísel), tak k otázce finančního vypořádání členství Městyse ve Svazu, oba účastníci řízení iniciovali řadu správních řízení. Žalovaný se pokusil spor o majetkové vypořádání vyřešit zvlášť nejprve v rovině vypořádání vlastnictví (jak uvádí v napadeném rozhodnutí, byl k tomu veden složitostí dané problematiky), nicméně jeho rozhodnutí ze dne 8.7.2019, č.j. KUJI 53597/2019 (dále jen „Rozhodnutí o majetku ze dne 8.7.2019“), vydané v účastníky řízení zmiňovaném řízení sp. zn. OOSČ 300/2018 OOSC/48, kromě výroku o předání majetku s tzv. právem hospodaření (který byl po dobu členství stále ve vlastnictví Městyse, o čemž není mezi účastníky řízení sporu), v rámci soudního přezkumu neobstálo a bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2021, č.j. 31 A 120/2019–404, a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

43. Krajský soud v Brně v citovaném rozsudku ze dne 23.6.2021, č.j. 31 A 120/2019–404, mimo jiné uvedl, že žalovaný nemůže izolovaně rozhodovat o převodu vlastnického práva, aniž by zároveň uložil povinnost k zaplacení částek odpovídajících finančnímu vypořádání v souvislosti s převáděným vlastnickým právem. Tento závěr je podle zdejšího soudu pro další postup žalovaného klíčový. Zdejší soud dotazem u žalovaného zjistil, že řízení sp. zn. OOSČ 300/2018 OOSC/48 je žalovaným vedeno a nebylo v něm doposud rozhodnuto (z veřejně dostupných internetových stránek Nejvyššího správního soudu přitom zdejší soud zjistil, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2021, č.j. 31 A 120/2019–404, byl zamítnut).

44. Nárok vznesený Svazem se má týkat vypořádání investic do majetku přináležejícího v rámci jeho podílu Městysi. Svaz navrhuje uložení povinnosti Městysi doplatit finančních prostředky, kterými na vybudování vodohospodářského majetku, jenž je součástí vypořádání členství, Svaz podle svého tvrzení přispěl nad majetkový podíl náležející Městysi.

45. Podle § 141 odst. 1 správního řádu ve sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv (část pátá) a v případech stanovených zvláštními zákony spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů.

46. Podle § 141 odst. 4 správního řádu vychází ve sporném řízení správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí–li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

47. Sporné řízení podle § 141 správního řádu vykazuje několik specifik oproti klasickému správnímu řízení. Toto řízení je vedeno za účelem rozhodnutí sporu mezi stranami, které se v řízení nacházejí v rovném (kontradiktorním) postavení. Dokazování je tedy ovládáno zásadou dispoziční, nikoli zásadou vyšetřovací, což zvyšuje odpovědnost účastníků řízení za výsledek sporu akcentováním zásady projednací, tedy oproti klasickému správnímu řízení, kde břemeno důkazní spočívá především na správním orgánu. Pokud účastníci řízení neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny, neboť není povinen tak široce zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch účastníků. Správní orgán může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, což mu umožňuje soustředit se na otázky, které jsou mezi účastníky spornými, to ovšem neznamená, že by si správní orgán nemohl ověřit pravdivost shodných tvrzení účastníků i jinými důkazy (srov. také Jemelka, Luboš, Pondělíčková, Klára, Bohadlo, David. Správní řád. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 750–751).

48. Klíčové tedy je, jak účastníky řízení předložené důkazy žalovaný hodnotil, zda postupoval v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a případně z jakých dalších skutečností, které jsou pro posouzení sporných otázek relevantní, žalovaný vycházel, pokud je mohl v rámci sporného řízení zjistit.

49. Jak již bylo zdůrazněno výše, z veřejnoprávní smlouvy plyne, že s vodohospodářským majetkem včetně jím generovaných finančních prostředků hospodařil Svaz; tíží jej tedy důkazní břemeno ohledně toho, zda vystoupivší členské obce přečerpaly investiční prostředky připadající na jejich majetkový podíl ve Svazu. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že Svaz vodohospodářský majetek pronajal VAS, a.s. na základě smlouvy uzavřené dne 17.12.1996 o provozu vodovodů a kanalizací, o nájmu vodovodů a kanalizací, o správě a rozvoji majetku vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu (rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 28.2.2022, č.j. 62 A 50/2020–85, či ze dne 17.3.2022, č.j. 62 A 155/2020–181). To jej však nezbavuje důkazního břemena souvisejícího s jeho povinnostmi vyplývajícími ze Stanov, zejména pokud jde o aktualizaci hodnoty majetkových podílů obcí a vedení řádné evidence investic (zejména z nájemného od VAS, a.s.) či tvrzených „dotací“ do vodohospodářského majetku, který Svaz spravoval.

50. Podle zdejšího soudu jde ve smyslu Stanov o zásadní povinnost Svazu, neboť běžnou údržbu zajišťovala VAS, a.s. na základě výše zmíněné provozní smlouvy. Požaduje–li proto Svaz v rámci finančního vypořádání částku, kterou měl vynaložit nad rámec majetkového podílu vystoupivší obce, je povinen to transparentně a důvěryhodně doložit. V nyní posuzované věci se však tak nestalo, jak bude rozvedeno níže.

51. Zdejšímu soudu je dále z úřední činnosti známo, že dne 29.1.2018 Svaz podal u Okresního soudu v Jihlavě druhou žalobu, která byla rovněž jako žaloba v nyní posuzované věci postoupena žalovanému, kterou se Svaz domáhal nahrazení projevu vůle Městyse s uzavřením Smlouvy o majetkovém a finančním vypořádání, v níž Svaz rovněž uplatnil nárok na zaplacení 13 900 239, 27 Kč (bod 56 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.9.2021, č.j. 29 A 19/2019–278). Rozhodnutí žalovaného v tamní věci (rozhodnutí ze dne 11.12.2018, č.j. KUJI 91722/2018, sp. zn. OOSČ 777/2018 OOSC/9) bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30.9.2021, č.j. 29 A 19/2019–278, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Zdejší soud dotazem u žalovaného zjistil, že i v tomto řízení žalovaný doposud nerozhodl. Svaz tedy u žalovaného uplatnil nárok na zaplacení 13 900 239, 27 Kč zřejmě dvakrát; i to je další okolností svědčící pro spojení jednotlivých řízení a pro provedení majetkového vypořádání jedním konstitutivním rozhodnutím.

52. Výroky I. a II. napadeného rozhodnutí proto nemohou obstát v rámci soudního přezkumu již z toho důvodu, že uplatněný návrh na finanční vypořádání byl částečně uznán (Městysi je ukládána povinnost zaplatit částku ve výši 567,42 Kč coby součást finančního vypořádání jejího členství a ve zbytku byl návrh Svazu zamítnut) za situace, kdy je mezi účastníky řízení sporná samotná otázka vlastnictví vodohospodářského majetku (řízení u žalovaného vedené pod sp. zn. OOSČ 300/2018 OOSC/48). Povinnost k zaplacení částek odpovídajících finančnímu vypořádání by přitom měla být straně sporu uložena v souvislosti s převáděným vlastnictvím k majetku, v jehož rámci bude případně zohledněno, jakou měrou do daného majetku investoval Svaz nad rámec majetkového podílu Městyse; finanční vypořádání tedy mělo být součástí komplexního vypořádání členství Městyse ve Svazu v rámci spojených řízení. Již to je důvodem, pro který je třeba výroky I. a II. napadeného rozhodnutí zrušit.

53. Pro účely dalšího řízení ve vztahu k uplatněné žalobní argumentaci zdejší soud k věci uvádí následující.

54. V žalobě doručené Okresnímu soudu v Jihlavě dne 29.1.2018 Svaz požadoval, aby soud rozsudkem uložil Městysi povinnost zaplatit mu částku 13 900 239,27 Kč s příslušenstvím. Poté, co byla žaloba postoupena žalovanému, tak žalovaný Svaz vyzval k doložení způsobu výpočtu požadované částky. Svaz tak učinil a svůj výpočet podrobněji zdůvodnil. Uvedl, že podíl investic Městyse na investicích Svazu do infrastrukturního majetku je určen hodnotou místního infrastrukturního majetku privatizovaného na území Městyse a majetku vloženého do vlastnictví Svazu ve vztahu k celkové hodnotě privatizovaného majetku a majetku vloženého všemi členskými obcemi do vlastnictví Svazu. Celková hodnota místního infrastrukturního majetku privatizovaného na území Městyse a majetku vloženého do vlastnictví Svazu činila ke dni ukončení členství Městyse (tj. ke dni 31.12.2014) 8 893 323 Kč. Celková hodnota privatizovaného majetku Svazu a majetku vloženého všemi členskými obcemi do vlastnictví Svazu ke dni 31.12.2014 činila 411 260 449,00 Kč. Procentuální podíl Městyse dle Stanov vyjádřený jako podíl hodnoty místního infrastrukturního majetku privatizovaného a vloženého na území Městyse ve vlastnictví Svazu k celkové hodnotě privatizovaného majetku Svazu a majetku vloženého členskými obcemi do vlastnictví Svazu činil podle Svazu ke dni ukončení členství Městyse 2,16 %.

55. Podle Svazu celková výše finančních prostředků určená na investice do místního infrastrukturního majetku všech členských obcí od vzniku Svazu do dne ukončení členství Městyse činila 505 898 281 Kč. Při podílu 2,16 % měla být do majetku Městyse za dobu členství investována částka maximálně ve výši 10 939 823,73 Kč. Skutečná výše finančních prostředků, které Svaz vynaložil na majetek ve vlastnictví Městyse, za dobu členství Městyse činí 24 840 063 Kč. Celková výše investic Svazu do majetku Městyse tedy přesahuje jemu náležející podíl o částku 13 900 239,27 Kč. Tato částka má být v souladu s čl. 12.7 Stanov v rámci finančního vypořádání vrácena Svazu oproti převodu vlastnického práva k místnímu majetku Městyse ve vlastnictví Svazu.

56. Pokud k tomu předně v žalobě Svaz namítá, že podle čl. 10.4 Stanov se do majetkového podílu obce (pro účely vypořádání členství) neměl započítat majetek s právem hospodaření, tak s tím zdejší soud nesouhlasí.

57. Členská obec v souladu s čl. 10.3 Stanov bezplatně vložila do Svazu svůj vodohospodářský majetek, který Svaz poté pronajal VAS, a.s. k provozování. Proto by Svaz z tohoto majetku nemohl mít příjem z nájemného, aniž by takový majetek zároveň započítal do hodnoty majetkového podílu obce na Svazu. Takový postup by byl v rozporu s principy hospodaření Svazu, jak plynou ze Stanov. Je třeba zdůraznit, že majetkový podíl obce je spjat s nájemným coby zdrojem investic, které vodohospodářský majetek generoval; tudíž nedílnou součástí hodnoty majetkového podílu obce na Svazu je i její majetek s právem hospodaření ve prospěch Svazu. Výpočet majetkového podílu Městyse a z něho dovozený poměr 2,9 % k ostatnímu majetku, jak jej provedl Svaz, se tedy opírá o nesprávný předpoklad, že hodnota majetku s právem hospodaření (čl. 8.5 a 8.6 Stanov) se do majetkového podílu obcí nezahrnovala.

58. Výpočet provedený Svazem dále není ani dostatečně důkazně podložen, pokud jde o každoroční přepočet hodnoty majetkového podílu Městyse, jak požadují Stanovy.

59. V řízení před žalovaným k tomu Městys uvedl, že v souvislosti s ukončením členství obdržel soupis majetku na svém území seřazený podle inventárních čísel dle evidence Svazu, v němž byla celková hodnota majetku vyčíslena na 149 523 068,00 Kč, a to jako účetní hodnota. Dále Městys poukázal na to, že podle poslední zprávy, kterou od Svazu obdržel, měl ke konci roku 2013 podíl z nájemného, který mohl použít k investicím, vyčerpán a byl tzv. v mínusu o 3 340 580 Kč; ovšem pro rok 2014 z plánu investic vyplývá, že měl jako podíl na nájemném obdržet 4 454 520 Kč. Pokud by bylo provedeno řádné vyúčtování, byl by Městys v roce 2014 v plusu 1 113 940 Kč. Při odečtení částky 300 080 Kč, kterou Svaz Městysi v roce 2014 poslal, by byl Městys oprávněn požadovat po Svazu k vyrovnání 813 860 Kč.

60. Žalovaný z toho dovodil, že stěžejními důkazy budou tabulky nazvané „Rozdělení investic“, které Svaz každoročně zpracovával a rozesílal členským obcím. V těchto tabulkách měly být údaje o výši podílu majetku jednotlivých členských obcí v %, údaje o výši finančních zdrojů, které by členským obcím mohly být Svazem poskytnuty jako dotace na investiční akce a údaje o případném čerpání těchto finančních zdrojů. Tabulky měly být dle informací žalovaného každoročně předkládány členským obcím a zpravidla projednávány na prosincových valných hromadách. Žalovaný proto vyzval Svaz, aby tyto tabulky za poslední tři roky před vystoupením Městyse doložil, případně sdělil důvod, který tomu brání. Existenci těchto tabulek kromě tvrzení Městyse dovodil žalovaný i ze „Zápisu z 52. valné hromady dobrovolného svazku měst a obcí Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, která se konala dne 24.6. 2014 v Jihlavě, Žižkova 93“, který je součástí správního spisu, ve kterém tehdejší předseda představenstva RSDr. J. V. uvedl, že: „zpravidla při každém prosincovém jednání valné hromady svazku vědí jednotlivé členské obce, kolik jejich podíl na nájemném činí a kolik jim přibylo a kolik mohou čerpat. Tato tabulka je udělána až k roku 1994.“ Tyto tabulky (starších ročníků) jsou též součástí správního spisu.

61. S tím zdejší soud souhlasí, neboť takové podklady odpovídají pravidlům Stanov. Svaz byl dle Stanov a v souladu s péčí řádného hospodáře povinen vést účetnictví o stavu svého majetku a majetku vloženého obcemi, o svých příjmech a výdajích a o finančních vztazích k rozpočtu členských obcí, byl povinen upravit o hodnotu vloženého majetku majetkový podíl obce, a to vždy k 1.1. následujícího roku. Dále byl Svaz povinen každoročně upřesnit výši majetkových podílů obcí, včetně majetku vloženého do hospodaření, neboť podíly jsou rozhodné pro všechny propočty a rozhodování v daném kalendářním roce. Finanční prostředky, které Svaz získal, se po odečtení nezbytných provozních nákladů Svazu použily na investiční výstavbu a obnovu a rozvoj vodárenských a kanalizačních zařízení v jednotlivých obcích, v poměru výše hodnoty jejich infrastrukturního majetku ve svazku. Rozdělení a použití finančních prostředků schvalovala valná hromada Svazu (zejména čl. 9 až čl. 11 Stanov).

62. Svaz k tomu však žalovanému sdělil, že takové listiny předložit nemůže, neboť jimi nedisponuje, a pokud existují, není jejich původcem, nikdy jím nebyly vytvořeny, nebyly schvalovány valnou hromadou ani předsednictvem a ani nebyly podepisovány předsedou Svazu, a dále zopakoval své tvrzení, že prokázal, že do místního infrastrukturního majetku na území Městyse za dobu jeho členství investoval nejméně 24 840 063 Kč, že prokázal, že mu vznikl nárok na finanční vypořádání ve výši 13 900 239,27 Kč, že „nesporně“ nainvestoval více, než Městysi dle jeho názoru náleželo.

63. Žalovaný proto postupoval tak, že doplnil dokazování a vyslechl svědka J. P., který v období let 1988 až 2013 pracoval ve VAS, a.s. (posledních 5 let na pozici ředitele). J. P. uvedl, že každá obec měla virtuální účet. Každý rok Svaz předkládal jeho výši obcím, kdy se podle hodnoty majetku v obci vypočítával % podíl obcí. Obce si z nájemného nárokovaly investiční akce, které by chtěly z těchto prostředků pokrýt. Buď obec částku vyčerpala, nebo ji nečerpala. Některá obec měla větší potřebu čerpání, a proto byly použity prostředky z účtu jiné obce, která nečerpala. Čerpající obec tak byla v mínusu. Menší obce ale nebyly stavbou větších obcí poškozeny. Pokud byl vybudován majetek v obci, přepočítaly se podíly investičních prostředků obcí, současně ale vzrostlo nájemné, takže se finanční podíl obce vypočítával z jiné hodnoty. Podíl se přepočítával každý rok. Vždy v měsíci září nebo říjnu probíhala příprava rozpočtu a sestavení plánu investic. Každá obec dostala informaci o výši finančních prostředků, které může použít, a na základě toho se rozhodla o svém návrhu do plánu investic. J. P. rovněž uvedl, že Svaz v první fázi získal majetek v rámci privatizace, díky níž vznikla VAS, a.s., následně byl majetek nabýván různými způsoby. Každý rok se podle hodnoty majetku v obci vypočítával procentuální podíl obcí, pokud byl vybudován majetek v obci, přepočítaly se jejich podíly. A současně rostlo nájemné, takže se finanční podíl obce vypočítával z jiné hodnoty, podíl se měnil v čase a přepočítával se každý rok. Čím větší měla obec majetek, tím větší měla podíl. Když přibyl majetek, zvýšilo se i nájemné, které VAS, a.s. platila. Nájemné VAS, a.s. platila na jeden účet Svazu, podíly jednotlivých obcí se vedly pouze na virtuálních účtech, které byly vedeny pouze v tabulkách.

64. Ze správního spisu dále plyne, že Josef Pospíšil v rámci své svědecké výpovědi provedené na Okresním soudě v Jihlavě dne 15.3.2018, mimo jiné uvedl, že pravidla pro tvorbu nájemného byly zakotveny v provozních smlouvách mezi Svazem a VAS, a.s., nájemné bylo uvedeno v přílohách k provozní smlouvě, které se aktualizovaly pro následující roky. Navržení výše nájemného bylo „plně v režimu Svazu“, v začátcích se jeho výše odvíjela od výše účetních odpisů pronajatého majetku. Později došlo ke změně provozní smlouvy a toto kritérium bylo vypuštěno. V dalších dodatcích bylo zakotveno, že nájemné muselo pokrývat investice na obnovu majetku, a jako příloha byl zpracován finanční model, podle kterého byla určena minimální výše nájemného. Svaz vždy před koncem roku určil výši nájemného a VAS, a.s. tuto výši zahrnula do kalkulace vodného a stočného. Svědek rovněž odkázal na plán finanční obnovy, který se zpracovával podle metodiky Ministerstva zemědělství. Uvedený plán se zpracovával pro celý majetek s přihlédnutím k jeho kategoriím, a to na 5 let, a další dlouhodobější plán asi na 10 let. Tyto plány byly průběžně aktualizovány a jejich vyhodnocení se předkládalo ministerstvu. Svaz přijaté nájemné dělil na peníze na pokrytí režijních nákladů a na peníze na investice dle svého rozpočtu a investičního plánu. Svaz si podle svědka „v podstatě“ vedl virtuální účty pro jednotlivé obce, které tak měly přehled o prostředcích, s nimiž mohou počítat. Rozsah investic se určoval podle požadavků jednotlivých obcí a požadavku VAS, a.s., někdy byly prostředky jedné obce využity na investiční akce jiných obcí, někdy byly nutné investice vyšší než hodnoty jejich účtů a obec se dostala do mínusu. Množství prostředků připisovaných na virtuální účty se dělo podle hodnoty majetku připadajícího na obec ve Svazu, hodnota se určovala na základě účetních cen. Svědek dále zdůraznil, že investice je potřeba odlišit od nákladů na opravu havárií; ty nesla VAS, a.s. Na samém počátku měla každá obec nulovou částku finančních prostředků na investice a s každým zaplaceným nájemným se finance poměrně navyšovaly. Dále byl jeden virtuální účet veden pro společný majetek. Přehled prostředků byl zasílán jak jednotlivým obcím, tak VAS, a.s., která do něj navrhovala doplňování. Podle svědka nešlo o účetnictví, nýbrž o samostatný dokument, který byl projednáván i na valné hromadě. Bylo běžné, že potřebné investice s ohledem na znalosti o stavu vodohospodářského majetku navrhovala Svazu právě VAS, a.s. Svědek dále uvedl, že i v případech, kdy se na základě tzv. převodu investorství stal přímým investorem Svaz, který budoval majetek jako vlastní, se používaly prostředky evidované na virtuálních účtech.

65. Svědecká výpověď J. P. je tedy konzistentní s důkazy provedenými žalovaným ohledně zavedené praxe Svazu (zejména pokud jde o tabulky zasílané jednotlivým obcím o stavu jejich investičních prostředků) a odpovídá požadavkům Stanov na činnost Svazu, z nichž lze dovodit, že důkazní břemeno k hospodaření s finančními prostředky z nájemného od VAS, a.s. podle pravidel Stanov nepochybně tíží právě Svaz.

66. Žalovaný dále vyslechl jako svědkyni J. K., která pracuje od roku 2002 jako účetní Svazu. J. K. uvedla, že Svaz dává majetek k provozování VAS, a.s. Za tento majetek dostává nájemné, které po odečtení provozních nákladů slouží k obnově a rozšiřování majetku. Obnova se provádí na základě požadavků členských obcí a provozovatele a z těchto požadavků se sestavuje plán investic pro následující rok. Podle hodnoty majetku obcí se počítá jejich podíl na investičních prostředcích na výstavbu. Je zde počítáno s privatizovaným majetkem a majetkem do vkladu, podíl majetku v hospodaření tam započítaný není. Podíl na společném majetku je samostatný. Vychází se z hodnoty majetku ke konci roku. Obce si mohou kdykoliv vyžádat, jaký je stav jejich majetku. Uvedla, že si tabulky dělá pro sebe jako pracovní materiál kvůli účetnictví každý rok. „Oficiální“ tabulky však neexistují. Takováto tabulka existuje i za rok 2014, ale je to pouze pracovní materiál. Po předložení tabulky „Luka nad Jihlavou – podíly z nájemného“ (č.l. 674 správního spisu, dále jen „Tabulka 2014“) J. K. uvedla, že v tabulce je podíl z nájemného a přehled, co obec vyčerpala, a že každý rok dělá ke všem obcím tabulky s přehledem, tedy i za rok 2014, a Svaz má tabulku k dispozici na jednání předsednictva. V roce 2013 byl Městys v mínusu, což znamená nadlimitní přečerpání. Částka na rok 2014 je podíl, který bude náležet z nájemného, který by mohla obec čerpat. Podle J. K. Městys v roce 2014 čerpal finanční prostředky.

67. Zdejší soud za dané důkazní situace neshledává nesprávným postup, kdy žalovaný v návaznosti na vyjádření Městyse zjišťoval, jaká byla zavedená praxe Svazu a členských obcí. Žalovaný zjistil, že praxí bylo, že členským obcím byly každoročně rozesílány tabulky nazvané rozdělení investic, které byly podkladem pro schválení rozpočtu při jednání valné hromady. I když se jedná o materiály pouze pracovní, byly členským obcím rozesílány pravidelně, dokonce si obce mohly kdykoliv požádat o mimořádné výpisy. Vzhledem k délce a pravidelnosti zasílání těchto tabulek obcím se dají podle žalovaného považovat za zavedenou praxi stran; tu Svaz stěží může být úspěšný s námitkou, že uvedené tabulky neměly být jako důkaz použity, když sám potřebné důkazy nepředložil. Svaz žalovanému v rámci ústního jednání sdělil, že zašle tabulku za rok 2014. Žalovaný rovněž vyzval Svaz, aby předložil tabulku shrnující stav „virtuálního účtu“, příp. jiný výpis ze závěrečného účtu po vystoupení Městyse. Svaz žalovanému sdělil, že žádná žalovaným požadovaná listina ani obdobná tabulka či závěrečný účet neexistuje.

68. Tvrzení Svazu, že žádné podklady pro každoroční virtuální účty obcí nemá, že „oficiální“ dokumenty, pokud jde o každoroční „virtuální“ či „závěrečný“ účet obcí, neexistují, zdejší soud nevěří (nadto dokazovaní provedené žalovaným svědčí o takové praxi). Svaz musel aktualizovat podle změn hodnot majetku (v důsledku vkladu či zhodnocení majetku investicemi) majetkové podíly členských obcí, stejně tak ve spolupráci s VAS, a.s. kalkuloval nájemné, které byl po odečtení provozních výdajů povinen evidovat coby investiční prostředky v poměru k podílům obcí, eventuálně pro účely investic do společného majetku.

69. Pro účely dalšího řízení je tudíž třeba správně stanovit hodnotu majetkového podílu Městyse, přičemž v rámci tzv. vloženého majetku do Svazu je nutno do jeho hodnoty zahrnout i hodnotu majetku s právem hospodaření, který byl po dobu členství ve vlastnictví Městyse. Postup, kdy by byl tento majetek z podílu obce vyloučen, postrádá jakékoliv racionální zdůvodnění a je v rozporu s principy hospodaření Svazu. Hospodařil–li Svaz s majetkem s tzv. právem hospodaření ve vlastnictví obcí, z něhož vybíral nájemné, nebylo žádného důvodu s tímto nájemným nakládat jinak než rovněž jako s finančními prostředky určenými k investicím; uvedený majetek musel být již z tohoto důvodu do hodnoty majetkových podílů obcí zahrnut, jinak by hospodaření s nájemným, které z něj plynulo, a jeho rozdělování na investice bylo zcela netransparentní. Obce, které měly vysokou hodnotu majetku s právem hospodaření, by „dotovaly“ z nájemného i jiné, a přesto se mohly v důsledku Svazem vypočítaného podílu dostat do mínusu při čerpání investičních prostředků. Ostatně Svaz nevysvětluje, kam finanční prostředky, které z tohoto majetku na základě nájemného od VAS, a.s. získal, směřoval.

70. Pokud Svaz bez bližší konkretizace uváděl, že na investice do majetku Městyse obdržel i dotace, tak ty coby finanční prostředky z veřejných rozpočtů představují jiný zdroj investičních prostředků než nájemné od VAS, a.s., a muselo tak o nich být i účtováno. Dotace však mohly vést pouze k tomu, že došlo k navýšení hodnoty pomocí dotace vybudovaného majetku (v době členství Městyse ve Svazu), aniž by bylo třeba na jeho budování čerpat pouze investiční zdroje z nájemného.

71. V dalším řízení bude třeba, aby bylo postaveno najisto, zda došlo k podhodnocení majetkového podílu Městyse o majetek s právem hospodaření či nikoliv. Namítá–li Svaz, že uvedený majetek byl samostatnou kategorií, na niž byly poskytovány „dotace“ ve smyslu čl. 10.11 Stanov, tak to jednak blíže nekonkretizuje a ničím nedokládá (o jaké dotace se jednalo a na základě jakého titulu byly čerpány), a předně to nevylučuje skutečnost, že i s tímto majetkem Svaz hospodařil, a plynulo z něj nájemné od VAS, a.s. coby zdroj investic. Zdejší soud tedy souhlasí se závěrem žalovaného, že majetkové podíly členských obcí, a tudíž i procentuální poměr jejich „účasti“ na Svazu, se musel v čase neustále měnit. Hodnota majetku Městyse tudíž měla být každoročně aktualizována (eventuálně navýšena), a tím se změnil i poměr (podíl), jakým se mohl Městys v průběhu času podílet na investičních prostředcích. Souhlasí se žalovaným rovněž v tom, že není v jeho kapacitách za Svaz přepočítávat „virtuální účty“ jednotlivých obcí, a nadto to přesahuje úlohu žalovaného ve sporném řízení a nejsou k tomu k dispozici relevantní důkazy. Zdejší soud k tomu doplňuje, že pro účely finančního vypořádání po ukončení členství bude podstatný právě závěrečný účet Městyse, který by měl odrážet aktuální stav na něj připadajících investičních prostředků (tedy zda byla obec tzv. v plusu či mínusu).

72. Zdejší soud s ohledem na výše shrnuté uvádí, že Svaz nemůže být úspěšný s námitkou, že v řízení před žalovaným prokázal, že by mu Městys byl dlužen na proinvestovaných prostředcích požadovaných 13 900 239,27 Kč. Pokud dále Svaz k Tabulce 2014 uvádí, že se nejedná o „oficiální“ dokument, tak žádný důkaz není nadán vyšší kvalitou v důsledku jeho „oficiality“ – tu má zřejmě Svaz na mysli jeho schválení na valné hromadě či předsednictvem, které však nepředložil. Podle zdejšího soudu tak Tabulka 2014 může být důkazem toho, kolik se plánovalo v roce 2014 do majetku Městyse investovat. Byť se jednalo o pracovní materiál hospodářky Svazu, to jeho důkazní hodnotu, pokud jde o plánované investice, nesnižuje.

73. Ve sporném řízení dále žalovaný hodnotil tabulky rozdělení investic. Pokud jde o tabulku zpracovanou k prosinci 2001, z ní je patrný podíl Městyse ve výši 2,63 % (1,24 + 0,99 + 0,40). Z tabulky rozdělení investic zpracované ke dni 19.3.2009 je patrný podíl Městyse ve výši 6,59 % (0,75 + 5,27 + 0,36 + 0,21). Z tabulky rozdělení investic zpracované ke dni 7.3.2011 je podle žalovaného patrný podíl Městyse ve výši 6,21 % (0,70 + 4,97 + 0,34 + 0,20). Žalovaný nezískal tabulku rozdělení investic po roce 2013, a k datu 31.12.2012 vystoupila ze Svazu největší členská obec – Statutární město Jihlava (jejíž podíl byl podle žalovaného kolem poloviny celého majetku Svazu). Podle žalovaného se tudíž podíl zbylých členských obcí musel zhruba dvojnásobně zvýšit. Žalovaný poukázal na to, že z tabulek je patrné, že Svaz do majetku na území Městyse investoval a podíl Městyse se zvyšoval. Po vystoupení Statutárního města Jihlavy by se měl podle žalovaného podíl Městyse ještě zvýšit, tudíž není možné, aby byl pouze dvouprocentní. K tomu zdejší soud uvádí, že k přepočítání hodnoty majetkových podílů obcí po vystoupení Statutárního města Jihlava nebyly doloženy žádné důkazy, proto k tomu nelze uzavřít žádné skutkové závěry.

74. Pokud Svaz v řízení před žalovaným namítal, že od domnělého podílu na nájemném je nutné odečíst provozní náklady (např. výdaje na zaměstnance, daňové a právní služby), neboť nájemné je jeho zásadním příjmem a ten by v případě vynaložení 100 % příjmu na investice nebyl schopen vykonávat jakoukoliv činnost, tak k tomu žalovaný uvedl, že je přesvědčen, že údaje v tabulce již byly po odečtu těchto nutných výdajů, neboť by bylo nesmyslné posílat jednotlivým obcím částky, které mohou proinvestovat, a poté z nich ještě odečítat provozní náklady Svazu a posílat jim na konci roku novou tabulku s nižší částkou. S tím zdejší soud souhlasí; Svaz své tvrzení o vynaložení provozních výdajů a o tom, zda a jak s nimi bylo kalkulováno v rámci každoročních plánů investic, ničím nedoložil.

75. Pokud jde o dokazování k tomu, v jaké výši Městys čerpal finanční prostředky v roce 2014, žalovaný zohlednil tabulku Plán investic 2014, z něhož plyne záměr investovat dalších 4 550 000 Kč. Původní plán investic ze dne 26.11.2013 obsahuje u Městyse tyto naplánované investice: rekonstrukce výustního objektu z DOK A–OK–2 do řeky (PFO) za 50 000 Kč, rozšíření vodovodu a rozšíření kanalizace – ul. Za Humny za 1 500 000 Kč, rekonstrukce kanalizace a vodovodu ulice Čs. armády, Polní, Zahradní, Revoluční, Družby, Lidická za 500 000 Kč a rekonstrukce kanalizace a vodovodu ul. Úvoz za 2 500 000 Kč. Tato částka plně odpovídá údaji uvedenému v Tabulce 2014. Dále žalovaný vyšel z aktualizace ze dne 18.6.2014 , z níž plyne upřesnění investic u Městyse takto: rekonstrukce výustního objektu z DOK A–OK–2 do řeky (PFO) již 0 Kč, rozšíření vodovodu a rozšíření kanalizace – ul. Za Humny rozděleno do dvou etap – I. etapa – dokončení stavby za 345 000 Kč a II. etapa – stavba v realizaci za 1 261 000 Kč (v plánu tedy bylo utratit o 106 000 Kč více než původně). Dále přibyly investice 17 RD, výstavba IS a komunikace – dokončení stavby za 73 000 Kč. Rekonstrukce kanalizace a vodovodu ulice Čs. armády, Polní, Zahradní, Revoluční, Družby, Lidická a rekonstrukce kanalizace a vodovodu ul. Úvoz byly staženy na částku 0 Kč. Celkem se plán v červnu 2014 upravil na proinvestování pouhých 1 679 000 Kč. Podle nejnovější aktualizace (na kterou odkazují oba žalobci a které se nachází na č.l. 809 správního spisu) ze dne 30.6.2014 je poslední rekonstrukce (rekonstrukce kanalizace a vodovodu ul. Úvoz) opět navýšena, a to na částku 300 080 Kč. Celkem tedy 1 979 080 Kč.

76. Žalovaný dále zjistil, že mezi účastníky je nesporné, že Městys obdržel od Svazu na svůj účet částku ve výši 300 080 Kč (to potvrzuje i výpis z účtu Městyse) za účelem rozšíření kanalizace a vodovodu na ulici Úvoz. Svaz doložil dokumenty osvědčující dvě investiční akce konané na území Městyse v roce 2014. Jde o investice „Luka nad Jihlavou, ul. Za Humny – rozšíření vodovodu a rozšíření kanalizace“ a k tomu doložení faktury a zjišťovací protokoly včetně dokladů o provedení platby, podle nichž Svaz uhradil celkem 1 469 367,43 Kč, což zhruba odpovídá poslední aktualizaci plánu investic (1 606 000 Kč). Dále byly doloženy dokumenty k investiční akci nazvané „Luka nad Jihlavou, 17 RD, výstavba IS + komunikace“, včetně faktur a potvrzení o provedení plateb. Z protokolu o konečném vyúčtování stavby a z doložených faktur vyplývá, že zhotovitel stavby vystavil Svazu celkem 7 faktur, z toho 6 v roce 2013 a 1 v roce 2014 (poslední). Faktury z roku 2013 jsou v celkové částce 5 975 123,65 Kč, poslední faktura je na částku 72 793,99 Kč. V plánu investic na rok 2014 se přitom počítá s proinvestovanou částkou ve výši 73 000 Kč, což odpovídá pouze poslední faktuře (zbylé faktury byly zřejmě zaúčtovány v roce 2013). Podle žalovaného tedy bylo prokázáno, že v roce 2014 bylo proinvestováno ještě 300 080 Kč na rozšíření kanalizace a vodovodu v ulici Úvoz, 1 469 367,43 Kč na rozšíření vodovodu a rozšíření kanalizace ulice Za Humny a 72 793,99 Kč na poslední fakturu jako doplatek za akci „17 RD, výstavba IS + komunikace“. Potud uvedené závěry žalovaného podle zdejšího soudu odpovídají provedenému dokazování.

77. Pokud však jde o závěr o konečném zůstatku, respektive stavu „virtuálního účtu“ Městyse ke dni ukončení členství, resp. ke dni 31.12.2013, ten může být v dalším řízení učiněn až poté, co dojde k prokázání, zda byla hodnota majetkového podílu Městyse (a tedy i údaje každoročně zasílané Městysi paní hospodářkou) počítána správně, s ohledem na nezahrnutí majetku s právem hospodaření, který byl rovněž pro Svaz zdrojem investic.

78. Pokud Svaz dále namítal, že Městys „majetek v pořizovací ceně 11 616 169 Kč“ ve svých podkladech zamlčuje a záměrně snižuje výši investic provedených Svazem do místního infrastrukturního majetku (tyto částky a tento majetek není v podkladech paní hospodářky, protože nebyl v účetnictví Svazu zařazen a měl být „aktivován“ až v roce 2014 po jeho kolaudaci), tak žalovaný dal zapravdu Městysi s tím, že pokud zaměstnankyně Svazu opravdu položky zaúčtovala chybně, jde toto pochybení pouze za Svazem. Tu zdejší soud považuje za vhodné korigovat, že takové pochybení může Svaz prokázat v dalším řízení, nicméně zároveň zdejší soud souhlasí s tím, že jde o majetek, který je stále ve vlastnictví Svazu a pokud byl kolaudován v roce 2014 a vložen do majetku připadajícího Městysi, bude v dalším řízení na Svazu, aby své tvrzení o nutnosti finančního vyrovnání ve vztahu k tomuto majetku jednoznačně prokázal, oproti eventuálnímu převodu vlastnického práva na Městys.

79. Zároveň však zdejší soud souhlasí se žalovaným, že je nepravděpodobné, aby se v plánu investic odečítala proinvestovaná částka až po kolaudaci, tedy zpětně. Výstavba nové kanalizace může totiž trvat delší časové období. Žalovaný se pro příklad podíval na investiční akci nazvanou 17 RD, výstavba IS a komunikace (podklady od Svazu). Z protokolu o konečném vyúčtování stavby (čl. 458) a z doložených faktur vyplývá, že zhotovitel stavby vystavil navrhovateli celkem 7 faktur, z toho 6 v roce 2013 a 1 v roce 2014 (poslední). Faktury z roku 2013 jsou v celkové částce 5 975 123,65 Kč, poslední faktura je na částku 72 793,99 Kč. V plánu investic na rok 2014 (čl. 809) se přitom počítá s proinvestovanou částkou ve výši 73 000 Kč, což plně odpovídá pouze poslední faktuře. Buď se tedy Svaz ochudil o skoro 6 milionů korun, anebo byl podíl obcí upravován okamžitě, vždy po zaplacení faktury, i když stavba nebyla v tom roce dokončená. Žalovaný má proto za to, že tato částka je započtena vždy po uhrazení investice (po zaplacení faktury, smlouvy), i když oficiální kolaudace (stavebním úřadem) možná proběhla až později. K tomu zdejší soud doplňuje, že ničím nedoložené tvrzení Svazu žalovaný správně odmítl akceptovat s tím, že dosavadní důkazy tvrzení Svazu o chybějící investici ve výši 11 616 169 Kč nenasvědčují. Není však úkolem žalovaného v takovém rozsahu důkazní břemeno Svazu nahrazovat.

80. Stejně tak argument Svazu, že Městys byl povinen část alokovaných prostředků použít na společný infrastrukturní majetek Svazu a „namísto toho“ jej investoval do místního infrastrukturního majetku, není ničím podložen; byl to Svaz, který s vodohospodářský majetkem hospodařil a investice do něj schvaloval po eventuální konzultaci s VAS, a.s. a požadavky obcí. Odkazoval–li Svaz na celkovou částku 3 053 640 Kč, která měla být určena pro společný infrastrukturní majetek na území Městyse v období 2002 až 2014, avšak nebyla využita, tak ani to Svaz ničím neprokázal. Je třeba zdůraznit, že to byl Svaz, který po dohodě všech zainteresovaných schvaloval provádění investic. Ve shodě se žalovaným zdejší soud uvádí, že pokud se investovalo pouze do majetku, který je označován jako místní infrastrukturní majetek, bylo tomu tak v důsledku dohody (obec podala žádost, valná hromada Svazu čerpání schválila); Svaz nemůže pro účely komplexního vypořádání členství obce ve sporném řízení zpětně revokovat svá investiční rozhodnutí.

81. Namítá–li Svaz, že „před vydáním napadeného rozhodnutí“ předložil žalovanému faktury vystavené za rok 2014, které se týkaly investic do majetku Městyse (které v žalobě vyčísluje v tabulce), tak žádné podání odpovídajícího obsahu zdejší soud ve správním spisu „před vydáním napadeného rozhodnutí“ nenalezl. Žalovaný se řádně zabýval vyhodnocením doložených dokladů o investicích v roce 2004 ve spojení s konečnou tabulkou „Plán investic na rok 2014 – aktualizace“, a ani v žalobě Svaz neuvádí, kdy uvedené podání žalovanému zaslal, co bylo přesně jeho obsahem, jakého majetku připadajícího Městysi se má týkat, zda se týká investic ve smyslu tabulky „Plán investic na rok 2014 – aktualizace“. Není úlohou zdejšího soudu za Svaz suplovat jeho procesní aktivitu; v tomto směru tedy nelze přisvědčit námitce, že žalovaný uvedené „faktury“ pominul.

82. Pokud jde o nájemné, které Svaz hradil Městysi dle samostatné nájemní smlouvy k provozování kanalizace Na Balkáně a U Koupaliště uzavřené dne 10.8.2010 za roky 2013 a 2014 (roční nájemné činilo 300 000 Kč), tak Svaz tvrdí, že takto hrazené nájemné se každoročně odečítalo z podílu Městyse na investicích v pracovním podkladu hospodářky, přičemž v letech 2013 a 2014 k odečtu z celkového podílu nedošlo a k celkové částce investované do místního infrastrukturního majetku nad rámec podílu Městyse je tedy nutné přičíst i položku 600 000 Kč (2 x 300 000 Kč).

83. Je třeba předně uvést, že i skutečnost, že v letech 2013 a 2014 nedošlo k odečtu nájemného hrazeného Městysi z podílu na investičních prostředích Městyse, zůstala pouze v rovině tvrzení Svazu, který nadto použití podkladů od hospodářky coby pracovních dokumentů v jiné části žalobní argumentace odmítal.

84. V řízení před žalovaným bylo prokázáno, že Městys předmětný majetek vybudoval sám a výlučně ze svých prostředků a prostředků získaných na základě dotací. Plyne to i z doložených důkazů: investorem stavby „Luka nad Jihlavou – kanalizační sběrače Na Balkáně a U Koupaliště – VI. etapa“ byl Městys, kterému byla stavba povolena, a získal všechna oprávnění ke stavbě vodohospodářského díla (územní rozhodnutí ze dne 7.12.2004, č.j. 2004/720–154/23, stavební povolení ze dne 30.4.2008, č.j. OŽP/12483/2007–3, a kolaudační souhlas ze dne 4.10.2010, č.j. MMJ/OŽP/7306/2010–5 116085/2010/MMJ, smlouva o dílo za cenu, která byla uhrazena z finančních prostředků na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 6.8. 2010, č.j. 115D112000115/2, a na základě smlouvy č. 08017411 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životního prostředí ze dne 16.8.2010 včetně dodatku č. 1 a č. 2). Žalovaný poukázal na to, že podmínkou čerpání dotace bylo i spolufinancování z vlastních zdrojů, tedy ne ze zdrojů Svazu. Uvedené potvrzuje i Zpráva o daňové kontrole ze dne 18.12.2013, ve které jsou rozepsány zdroje financování kanalizace – dotace ze státního rozpočtu z Fondu soudržnosti, dotace Státního fondu životního prostředí, půjčka Státního fondu životního prostředí a vlastní zdroje Městyse.

85. Tento vodohospodářský majetek tedy nebyl vybudován z investičních prostředků Svazu, nicméně byl vložen do Svazu, a to nikoliv bezplatně (z argumentace účastníků plyne, že o tom není sporu). Uvedený majetek poté, co byl vložen do Svazu, zvýšil hodnotu podílu Městyse a Svazu u něj plynul nájem od VAS, a.s., kterým se zvýšily do budoucna investiční prostředky Svazu. Zároveň však měl s tímto majetkem spojeny výdaje v podobě nájemného placeného Městysi.

86. Žalovaný dospěl k závěru, že pokud Svaz za roky 2010, 2011 a 2012 uhrazené nájemné odečítal Městysi z jeho podílu na investicích, tak je nutné je Městysi (připočtením k jeho podílu) vrátit. Podle žalovaného za rok 2010 Svaz odpůrci uhradil (a neoprávněné odečetl z jeho podílu) částku 7 734 Kč (platba ze dne 13.1.2011), za rok 2011 částku 360 000 Kč (platba ze dne 25.1.2012) a stejnou částku za rok 2012 (platba ze dne 11.1.2013). Celkem je tedy nutné k podílu Městyse na investičních prostředcích přičíst částku 727 734 Kč.

87. S tím zdejší soud nesouhlasí. V případě nájemného hrazeného Městysi přímo Svazem se jednalo o výdaj Svazu, který nebyl ani investicí do majetku, ani provozním výdajem, ale zároveň šlo o příjem Městyse, který však nesloužil k údržbě předmětného majetku; o uvedený majetek pečovala VAS, a.s. v rámci provozní smlouvy (respektive z dosavadního řízení nevyplynul opak). Po vložení tohoto majetku do Svazu se jak hodnota podílu Městyse, tak výše nájemného musela zvýšit, a proto měl Městys do budoucna nárok na vyšší podíl na investicích. Proto je třeba o nájemné pobírané Městysem od Svazu coby jeho příjem snížit výši na něj připadajících investičních prostředků za dobu, po kterou byl předmětný majetek pronajímán VAS, a.s., jinak by se Městys nad rámec pravidel hospodaření s majetkem Svazu plynoucích ze Stanov nepochybně obohatil. Zároveň je však třeba mít postaveno najisto, že skutečně Svaz po vložení tohoto majetku navýšil hodnotu majetkového podílu Městyse ve Svazu. Z Rozhodnutí o majetku ze dne 8.7.2019 rovněž plyne, že vodohospodářský majetek „Luka nad Jihlavou – kanalizační sběrače Na Balkáně a U Koupaliště – VI. etapa“ nebyl předmětem řízení, a tudíž nebyl doposud vypořádán, což je třeba zohlednit v dalším řízení.

88. I z těchto výše uvedených důvodů nemohou výroky I. a II. napadeného rozhodnutí v rámci soudního přezkumu obstát.

89. Pokud jde o zamítavý výrok III. napadeného rozhodnutí žalovaného, ten se týká návrhu Svazu na uložení „povinnosti bezúplatně převést vlastnické právo“ k majetku specifikovanému dle inventárních čísel.

90. Zdejší soud k tomu předně uvádí, že jde o majetek, který má být součástí vypořádání členství Městyse a má být rozhodnuto o jeho přikázání do vlastnictví Městyse oproti případnému finančnímu vyrovnání. Pokud žalovaný návrh Svazu v této části zamítl z toho důvodu, že o povinnosti Svazu převést tento specifický majetek odpůrci bylo již rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. OOSČ 300/2018 a žalovanému je z jeho úřední činnosti známo, že Svaz tuto povinnost již splnil a vykonal, a že opakovanému rozhodnutí o povinnosti převést tento majetek podle žalovaného brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, tak zdejší soud k tomu předně porovnal inventární čísla z výrokové části III. napadeného rozhodnutí s inventárními čísly z Rozhodnutí o majetku ze dne 8.7.2019. Inventární čísla ve výrokové části I. Rozhodnutí o majetku ze dne 8.7.2019 se neshodují s inventárními čísly ve výrokové části III. napadeného rozhodnutí (nejde tedy o majetek s právem hospodaření, který byl po celou dobu ve vlastnictví Městyse, který již byl Městysi předán). Majetek pod inventárními čísly MSJV6056806, MSJV6053080, MSJV6056852, MSJV6056912, MSJV6056914, MSJV6056918, MSJV6050060, MSJV6052720, MSJV6053140, MSJV6053660, MSJV6053930, MSJV6053940, MSJV6054050, MSJV6054060, MSJV6054170, MSJV6054200, MSJV6055030, MSJV6055040, MSJV6055070, MSJV6055080, MSJV6055090, MSJV6019840, MSJV6056917 se shoduje s inventárními čísly, jež byly součástí výrokové části II. Rozhodnutí o majetku ze dne 8.7.2019. Majetek pod inventárními čísly MSJV6052004, MSJV6052704, MSJV6052014, MSJV6052714, MSJV6050100, MSJV6051220 (majetek převáděný smlouvami /dohodami/ o převodu vlastnictví uzavíranými do roku 2000) a MSJV6056729, MSJV6056730, MSJV6056731, MSJV6010883, MSJV6010903, MSJV6010913, MSJV6010963, MSJV6011003, MSJV6011023, MSJV6011033, MSJV6016583, MSJV6019873, MSJV6020463, MSJV6025283, MSJV6011053, MSJV6011063 (privatizovaný majetek, který měl Svaz Městysi předat) pak byl součástí výrokové části V. Rozhodnutí majetku ze dne 8.7.2019. Zbývající majetek s inventárními čísly MSJV6010953, MSJV6056805 a MSJV6056915 nebyl součástí Rozhodnutí o majetku ze dne 8.7.2019. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.6.2021, č.j. 31 A 120/2019–404, zrušil výrok II. Rozhodnutí o majetku ze dne 8.7.2019 jako nezákonný, neboť žalovaný tímto výrokem určil vlastnické právo Městyse k majetku, který byl předmětem smluv o převodu investorství, ačkoliv tento majetek je do pravomocného vypořádání ve vlastnictví Svazu; jedná se sice o majetek vložený do Svazu, nikoliv však o majetek vložený do hospodaření Svazu. Jako nezákonný rovněž Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.6.2021, č.j. 31 A 120/2019–404, zrušil výrok V. napadeného rozhodnutí, a to opět z důvodu, že je jím toliko deklarována povinnost Svazu předat ve výroku specifikovaný majetek, který je ovšem ve vlastnictví Svazu; před případným vydáním, vyklizením, respektive předáním tohoto majetku však musí nejprve dojít k přechodu vlastnického práva na základě vypořádání majetkové účasti Městyse ve Svazu.

91. Jedná se tedy o majetek, o jehož vypořádání oproti finančnímu vyrovnání nebylo doposud rozhodnuto. Bude třeba v intencích závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.6.2021, č.j. 31 A 120/2019–404 (po eventuálním spojení věcí v řízení vedeném pod sp. zn. OOSČ 300/2018), o tomto majetku rozhodnout tak, že dojde konstitutivním výrokem k jeho přikázání do vlastnictví Městyse oproti případnému finančnímu vyrovnání (pakliže některá z výše uvedených položek majetku nepředstavuje majetek s právem hospodaření). Pokud jde o majetek s inventárními čísly MSJV6010953, MSJV6056805 a MSJV6056915, tak o tom doposud rozhodnuto nebylo a z ničeho neplyne, že by byl součástí majetkového vypořádání členství Městyse; proto jej bude třeba do předmětu řízení zahrnout, pakliže se účastníci řízení nedohodnou jinak. To vede zdejší soud i ke zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí.

92. Zdejší soud k věci uzavírá, že důkazní břemeno, pokud jde o majetkové vypořádání členství, tíží především Svaz, který byl povinen na základě Zakladatelské smlouvy a Stanov řádně hospodařit s vloženým majetkem obcí (a vést tomu odpovídající evidenci, zejména pravidelně aktualizovat hodnoty majetkových podílů obcí). Pakliže Svaz své důkazní břemeno neunese, tak to nemůže jít k tíži vystoupivších obcí, a proto ve vztahu k řízení, které před žalovaným Svaz vede, a které není ovládáno zásadou vyšetřovací, musí Svaz nést procesní neúspěch.

93. Za důvodnou zdejší soud považuje rovněž námitku, že žalovaný nesprávně určil sazbu mimosmluvní odměny za úkon právní služby. Žalovaný ohledně sazby odkazuje na § 7 bod 7 advokátního tarifu. I z tohoto stručného odkazu je zřejmé, že žalovaný vychází ze závěru, že tarifní hodnotou je hodnota sporného majetku ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Pro daný případ však platí speciální pravidlo obsažené v § 10 odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož při zastupování ve správním řízení, včetně řízení o přestupcích nebo o jiných správních deliktech se považuje za tarifní hodnotu částka 5000 Kč a sazbu mimosmluvní odměny je tak nutno určit dle § 7 bodů 1., 2. a 3. advokátního tarifu. Žalovaný tedy při určení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby postupoval nezákonně, a proto výrok IV. napadeného rozhodnutí jako nezákonný v rámci soudního přezkumu nemůže obstát.

94. Konečně pokud Městys namítá, že mu Svaz dluží celkem 1 417 805 Kč, kromě částek, které uplatnil v jiných řízeních, a v těchto řízeních ji Městys uplatní, tak se jedná o nekonkrétní a ničím nepodloženou argumentaci, stejně jako v případě námitky, že Městys požaduje vydat tzv. skupinový vodovod postavený svépomocí s dalšími třemi obcemi. V dalším řízení proto bude na Městysi, aby v rámci komplexního majetkového vypořádání členství svůj nárok řádně uplatnil, dluh ve vztahu k převáděnému majetku specifikoval a důkazně doložil.

95. S ohledem na výše uvedené zdejší soud napadeného rozhodnutí jako nezákonné podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s). V něm je žalovaný v souladu s § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozsudku.

V. Náklady řízení

96. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s.ř.s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

97. Žalobci oba měli ve věci úspěch, proto mají podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení; žalovaný ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Z obsahu soudního spisu (v souladu s předloženým vyúčtováním nákladů) vyplývá, že žalobci a) vznikly náklady ve výši 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále šlo o náklady právního zastoupení spočívající v odměně zástupce za tři úkony právní služby po 3 100 Kč společně se třemi režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast u jednání; podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). K tomu je třeba přičíst dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu náhradu za čas strávený na cestě (celkem 4 půlhodiny) ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce a) je plátcem DPH, činí náklady celkem 15 826 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci a) částku 15 826 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve stanovené lhůtě.

98. Pokud jde o žalobce b), z obsahu soudního spisu vyplývá, že mu vznikly náklady ve výši 3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále šlo o náklady právního zastoupení spočívající v odměně zástupce za tři úkony právní služby po 3 100 Kč společně se třemi režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast u jednání; podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). Pokud jde o vyúčtování cesty k jednání soudu, to žalobce b) i přes výzvu předsedy senátu nedoložil. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce b) je plátcem DPH, činí náklady celkem 15 342 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci b) částku 15 342 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve stanovené lhůtě.

Poučení

I. Shrnutí argumentace žalobce a) II. Shrnutí argumentace žalobce b) III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Posouzení věci V. Náklady řízení