62 A 177/2020–49

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: T.C.A. – v.o.s. Technik Control Assistance CZ sídlem Bolzanova 2439/31f, Znojmo zastoupen Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem sídlem Sobotín 270, Petrov nad Desnou proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2020, č.j. 51/2020–150–STK3/6, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2020, č.j. 51/2020–150–STK3/6, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto jeho odvolání podané dne 12.2.2020 proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy (dále jen „krajský úřad“), ze dne 15.1.2020, č.j. JMK 12/2020, sp. zn. S–JMK 144956/2017/OD/Op, kterým bylo společnosti Smetana a Smetana s.r.o. (dále jen „žadatel“) na základě § 54 odst. 2 v souladu s § 57 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), vydáno osvědčení k provozování stanice technické kontroly na adrese Dobšická 6, Znojmo (dále jen „STK Znojmo“).

2. Žalovaný s odkazem na § 27 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce není účastníkem řízení.

I. Shrnutí žalobní argumentace

3. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného o nepřípustnosti jeho odvolání, který je založen na mylném konstatování, že žadatel je, resp. se stal provozovatelem STK Znojmo na základě rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011. Podrobnou argumentací žalobce dovozuje, že je stále držitelem oprávnění k provozování STK Znojmo, které mu bylo uděleno rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo ze dne 15.7.1996, č.j. dopr 623/96–Pa, a které mu nikdy nebylo odňato. Rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, podle žalobce de facto i de iure nastolilo nezákonný stav. Jeho vydání bránila překážka již jednou vydaného rozhodnutí (rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo ze dne 15.7.1996, č.j. dopr 623/96–Pa). Uvedené rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, je podle žalobce bezpochyby rozhodnutím nicotným ve smyslu § 77 odst. 1 věty první správního řádu.

4. Žalobce dále namítá, že vydání napadeného rozhodnutí předcházela zásadní vada postupu žalovaného spočívající v porušení § 37 odst. 3 správního řádu, neboť nebyl vyzván k odstranění vad odvolání, které bylo podáno toliko v blanketní podobě. Žalovaný tak zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti, když bez znalosti odvolacích námitek rozhodl meritorně o odvolání žalobce. S odkazem na judikaturu správních soudů žalobce dovozuje, že ani jeho sdělení, že hodlá blanketní odvolání v určité lhůtě doplnit, nezbavilo žalovaného povinnosti výzvu podle § 37 odst. 3 správního řádu vydat. Žalovaný tak zatížil řízení vadou, která má vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

5. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, i při jednání soudu, které ve věci proběhlo.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a řádně odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí a odkazuje na všechna předcházející řízení, která ve věci oprávnění k provozování STK Znojmo proběhla.

7. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Posouzení věci

8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

9. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítnuto žalobcovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, a to z toho důvodu, že žalobce není účastníkem řízení.

11. Podle § 92 odst. 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá–li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.

12. Rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu není rozhodnutím, v němž by se správní orgán věcně (meritorně) zabýval odvoláním. Tímto rozhodnutím odvolací správní orgán zamítá odvolání z důvodu jeho opožděnosti či nepřípustnosti, tj. z důvodu nenaplnění některé ze základních procesních podmínek, bez jejichž naplnění nelze podané odvolání meritorně posoudit. Argument žalobce, že žalovaný bez znalosti odvolacích námitek rozhodl meritorně o odvolání žalobce, tedy není na místě; žalovaný o věci meritorně nerozhodoval.

13. Podle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu jsou účastníky řízení v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu.

14. Podle § 27 odst. 2 správního řádu jsou účastníky též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.

15. Podle § 27 odst. 3 správního řádu jsou účastníky rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Nestanoví–li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle odstavce 2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.

16. Podle § 54 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. může stanici technické kontroly provozovat právnická nebo fyzická osoba, která má k jejímu provozování oprávnění udělené a osvědčení vydané krajským úřadem. Příslušným k rozhodování o udělení oprávnění je krajský úřad, v jehož správním obvodu bude provozovatel stanice technické kontroly vykonávat svoji činnost.

17. Podle § 54 odst. 10 zákona č. 56/2001 Sb. krajský úřad, je–li splněna podmínka podle odstavce 3 (kapacitní potřeba, pozn. zdejšího soudu), udělí žadateli oprávnění k provozování stanice technické kontroly za těchto dalších podmínek: a) žadatel nebo, je–li žadatelem právnická osoba, členové jejího statutárního orgánu dosáhli věku 18 let, jsou svéprávní a bezúhonní, b) žadatel zajistí, aby prohlídky ve stanici technické kontroly prováděly jen osoby bezúhonné, které jsou držiteli profesního osvědčení kontrolního technika, c) žádost o udělení oprávnění obsahuje předepsané náležitosti a kladná stanoviska příslušných orgánů podle § 55 odst. 2, d) žadatel zajistí, aby stanice technické kontroly byla vybavena přístroji a dalším technickým zařízením a programovým vybavením nezbytným k řádnému provádění technických prohlídek a souvisejících úkonů a aby měla stavební uspořádání potřebné pro výkon své činnosti.

18. Podle § 57 zákona č. 56/2001 Sb. musí mít stanice technické kontroly ke dni zahájení provozu osvědčení. Osvědčení vydává krajský úřad, který rozhodoval o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly na základě žádosti provozovatele stanice technické kontroly (odst. 1). Osvědčením krajský úřad osvědčí provozovateli, že stanice technické kontroly a) splňuje podmínky odborné způsobilosti osob zajišťujících provozování stanice technické kontroly, b) splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro provozování stanice technické kontroly, c) má vnitřní organizační strukturu, systém vnitřní kontroly a systém řízení jakosti pro provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly v souladu s prováděcím právním předpisem (odst. 2). Osvědčení k provozování stanice technické kontroly se vydává na dobu neurčitou (odst. 3). Kopii osvědčení krajský úřad zašle ministerstvu (odst. 4). Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly a požadavky na vnitřní organizační strukturu, systém vnitřní kontroly a systém řízení jakosti pro provádění technických prohlídek ve stanici technické kontroly stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

19. V posuzované věci krajský úřad při vydání osvědčení žadateli (prvostupňové rozhodnutí) dne 15.1.2020 vycházel mimo jiné z oprávnění k provozování STK Znojmo uděleného žadateli rozhodnutím krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011.

20. Zástupce žalobce podal dne 12.2.2020 proti rozhodnutí o vydání osvědčení žadateli odvolání, v němž uvádí, že jeho klient se dne 5.2.2020 dozvěděl o existenci rozhodnutí o vydání osvědčení k provozování STK s evidenčním číslem 37.

17. S ohledem na fakt, že s tímto rozhodnutím jeho klient nesouhlasí, podává proti němu odvolání.

21. Zdejší soud je v nyní posuzované věci oprávněn zabývat se toliko tím, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud výše citované odvolání žalobce bez dalšího jako nepřípustné zamítl.

22. Podle zdejšího soudu napadené rozhodnutí v rámci soudního přezkumu obstojí. Byť úvahy žalovaného, na jejichž základě vyslovil svůj závěr, že není pochyb o tom, že žalobce účastníkem předmětného řízení není, jsou velmi kusé a na samé hranici přezkoumatelnosti, ovšem ve spojení s odkazem na příslušná (výše uvedená) ustanovení právních předpisů a zejména se shrnutím, o jaké řízení v dané věci šlo, jsou srozumitelné, a tudíž přezkoumatelné.

23. Pokud žalovaný zamítl odvolání žalobce z důvodu jeho nepřípustnosti, není ani podstatnou vadou, která by měla vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, pokud žalovaný nevyzval žalobce k doplnění důvodů podaného odvolání, neboť meritem věci se žalovaný, jak bylo výše zdůrazněno, ani zabývat nemohl. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.3.2017, č.j. 2 Azs 335/2016–35, „…Nejvyšší správní soud se k výkladu § 92 odst. 1 správního řádu v minulosti již několikrát vyjadřoval (viz např. rozsudky ze dne 27. 4. 2012, č. j. 5 As 111/2011–87, ze dne 1.3.2013, č. j. 9 As 172/2012–32, nebo ze dne 3.6.2015, č. j. 3 Azs 75/2015– 38). Dospěl přitom k závěru, že zamítnutí odvolání podle§ 92 odst. 1 věta první správního řádu není výsledkem meritorního přezkoumání obsahu napadeného správního rozhodnutí, ale jedná se pouze o procesní rozhodnutí konstatující opožděnost nebo nepřípustnost odvolání, aniž by byla jakkoliv hodnocena a zkoumána věcná a právní stránka rozhodnutí. Dále ovšem vyložil, že pokud již prvostupňové správní rozhodnutí nabylo právní moci, je povinností odvolacího správního orgánu zkoumat, zda nejsou dány předpoklady pro zahájení řízení o některém z mimořádných opravných prostředků (§ 92 odst. 1 věta druhá správního řádu). Pokud má odvolací správní orgán již v době, kdy vydává zamítavé rozhodnutí podle § 92 odst. 1 věta první správního řádu, jasno v tom, že posuzované předpoklady dány nejsou, nelze v zásadě nic namítat proti tomu, že to účastníku řízení v odůvodnění zamítavého rozhodnutí sdělí. Jedná se nicméně o dodatečnou informaci, bez níž by rozhodnutí o zamítnutí odvolání zcela obstálo…“. Nejvyšší správní soud dále v citovaném rozsudku dovodil, že „…považuje za správné a přiléhavé hodnocení městského soudu, který vyslovil závěr, že smyslem a cílem § 92 odst. 1 správního řádu z roku 2004 není to, aby správní orgán v každém případě opožděně podaného odvolání rozsáhle odůvodňoval, že nebyly zjištěny podmínky pro přezkum rozhodnutí, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Je jistě povinností správních orgánů zabývat se těmito otázkami, postačí však vyjádření o tom, zda byly podmínky pro přezkum (obnovu řízení nebo vydání nového rozhodnutí) shledány, či nikoliv. Opačný závěr by ve svých důsledcích znamenal, že by se odvolací orgán zabýval věcí meritorně přesto, že odvolání bylo podáno opožděně…“. Podle zdejšího soudu žalovaný dostál požadavkům § 92 odst. 1 správního řádu, když kromě důvodů, proč považuje odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí za nepřípustné, rovněž uvedl, že neshledal podmínky pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, obnovu řízení ani vydání nového rozhodnutí.

24. K jediné sporné právní otázce pak žalobce nevznáší žádnou relevantní argumentaci, která by svědčila o naplnění některého ze zákonných důvodů ve smyslu § 27 odst. 1, 2 a 3 správního řádu zakládajících účastenství žalobce v řízení o žádosti žadatele ve smyslu § 57 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. Takový důvod nezakládá pouze nesouhlas žalobce s tím, že je žadatel oprávněným provozovatelem STK Znojmo.

25. Je naopak zjevné, že žaloba představuje polemiku s rozhodnutím krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011. Žalobce tak de facto podrobnou argumentací brojí proti jinému správnímu rozhodnutí, které však nebylo vydáno krajským úřadem v řízení, které předcházelo vydání nyní napadeného rozhodnutí. Pravomocné rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, je pouze jedním z podkladů, z nichž krajský v nyní posuzované věci vycházel. V nyní posuzované věci přitom již rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, v rámci soudního přezkumu zpochybňovat nelze a nadto se již žalobci (a ne jednou) věcného posouzení jeho argumentů u správních soudů dostalo.

26. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, je rozhodnutím, kterým bylo žadateli na základě žádosti žalobce podané dne 10.6.2011 uděleno od 1.7.2011 oprávnění k provozování STK Znojmo. Rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, žalobce napadl odvoláním, jež bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 29.5.2020, č.j. 57/2017–150–STK3/23, jako opožděné zamítnuto; uvedené rozhodnutí žalovaného obstálo v rámci soudního přezkumu a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17.6.2021, č.j. 62 A 126/2020–126, byla žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítnuta. V rozsudku ze dne 17.6.2021, č.j. 62 A 126/2020–126, zdejší soud mimo jiné uvedl, že „ze správního spisu prvostupňového orgánu zjistil, že v závěru prvostupňového rozhodnutí je pod podpisem vedoucího odboru dopravy uveden text „rozdělovník“ s textem „1x spis, 1x Smetana a Smetana s.r.o., 1x TCA – v.o.s. Technik Control Assistance a 1x MD“. Vedle rozdělovníku je tužkou napsána šipka s poznámkou „předáno“ a u ní razítko žalobce a přes něj dva shodné podpisy neidentifikované osoby a razítko žalobce. Kdy bylo toto rozhodnutí takto předáno, zde uvedeno není. Dále je na konci stránky rovněž razítko společnosti Smetana a Smetana s.r.o. se dvěma shodnými podpisy neidentifikované osoby, u nichž je uvedeno „vzdávám se práva na odvolání“ a „převzal dne 28.6.2011“. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 17.6.2011, dle doložky právní moci bylo vypraveno a nabylo právní moci dne 28.6.2011. Na základě porovnání podpisu B. B. obsaženého na žádosti žalobce ze dne 10.6.2011, kde je rovněž umístěno i razítko žalobce, a podpisů osoby, které mělo být předáno rozhodnutí při jeho oznamování v roce 2011, je na první pohled zřejmé, že se podpisy vizuálně shodují. Je zjevné, že rozhodnutí převzala totožná osoba, která podávala žádost, tedy jednatel žalobce B. B., jak je uvedeno na žádosti, který byl za žalobce oprávněn jednat dle zápisu v obchodním rejstříku (byl jednatelem žalobce do 20.5.2015)…Žalobce ke zpochybnění pravosti podpisu navrhoval dokazovat čestnými prohlášeními, mimo jiné i B. B. Zdejší soud dokazováním zjistil, že podpis B. B. na předmětném čestném prohlášení ze dne 13.6.2017, který však není úředně ověřen, se rovněž shoduje s podpisem na žádosti a u rozdělovníku prvostupňového rozhodnutí. V uvedené listině B. B. prohlašuje, že nikdy v minulosti osobně nepřevzal prvostupňové rozhodnutí a nepotvrdil jeho převzetí otiskem razítka žalobce a svým vlastnoručním podpisem. Dále je v čestném prohlášení uvedeno, že prvostupňové rozhodnutí nebylo nikdy v minulosti k jeho rukám doručováno, a to ani prvostupňovým orgánem, ani žádnou jeho oprávněnou úřední osobou, ani prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Zdejší soud rovněž dokazoval obsahově totožnými čestnými prohlášeními (všechny ze dne 13.6.2017) společníků žalobce R. B. a J. G. a Ing. A. N., a dále společníka žalobce a jednatele společnosti TEZO–recy, s.r.o. S. H., jehož podpis na předmětném prohlášení byl jako jediný úředně ověřen. Zdejší soud nemá ani na základě uvedených listin za věrohodně vyvráceno, že by podpis na prvostupňovém rozhodnutí nepatřil B. B. a že by byl snad zfalšován. Samotné označení listiny jako „čestné prohlášení“ ještě neznamená, že tvrzení v něm uvedená jsou takovou listinou prokázána, ostatně se jedná o tvrzení, která již žalobce uvedl v žalobě. Ostatně „zfalšování“ podpisů žalobce ani explicitně netvrdí, a z ničeho takové podezření zdejšímu soudu neplyne. Žalobce nepředkládá ani žádnou dostatečně uvěřitelnou legendu, proč by v situaci, kdy nepopírá, že sám podal předmětnou žádost ze dne 10.6.2011, někdo falšoval podpisy osob, které měly prvostupňové rozhodnutí převzít. Uvedené neprokazuje ani důkaz provedený k návrhu žalobce zdejším soudem, a to kopií prvostupňového rozhodnutí předloženého žalobcem, na níž na rozdíl od originálu obsaženého ve správním spisu, chybí tužkou dopsaná šipka s poznámkou „předáno“ směřující k razítku a podpisům žalobce. I kdyby někdo později na originál prvostupňového rozhodnutí ve správním spisu dopsal tužkou uvedenou poznámku, je zřejmé, že razítka i všechny podpisy se nacházejí shodně i na kopii předložené žalobcem. Tvrzení žalobce se jeví jako stěží uvěřitelné i z toho důvodu, že bez ohledu na faktické převzetí prvostupňového rozhodnutí žalobcem po jeho vydání, je zcela nepochybné, že mu jak existence prvostupňového rozhodnutí, tak jeho obsah byl znám, neboť jím argumentoval v řadě podání v řízeních u žalovaného, a to před datem 6.4.2017, což zdejší soud ověřil dokazováním příslušnými pasážemi podání žalobce, a to jednak ze dne 17.3.2015, doručeného na podatelnu žalovaného dne 18.3.2015, v němž žalobce mimo jiné uvádí, že „Z této společnosti pak následně došlo k převodu výše uvedeného oprávnění k provozování stanice technické kontroly ev.č. 37.17 na společnost Smetana a Smetana s.r.o., IČ: 634 80 565, se sídlem Moravské Budějovice, Lažínky 71, PSČ 676 02, zapsaná v obchodním rejstříku…“, a dále podání označeného jako „odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 21.1.2014, č.j. JMK 8457/2014, sp. zn. S–JMK 117099/23012/OD“, doručeného na podatelnu Krajského úřadu Jihomoravského kraje dne 6.2.2014, v němž žalobce uvádí, že „Je pravdou, že účastník řízení požádal dne 10.6.2011 příslušný správní orgán o změnu provozovatele STK v provozovně Dobšická 2, 669 02 Znojmo…na nového provozovatele – právnickou osobu Smetana a Smetana s.r.o., kdy shora zmíněné žádosti účastníka řízení bylo vyhověno a oprávnění provozovat tuto STK získala společnost Smetana a Smetana s.r.o.“. S ohledem na pravidlo plynoucí z § 84 odst. 2 správního řádu je tedy nepochybné, že odvíjet lhůtu pro podání odvolání od data 6.4.2017 by nebylo možné ani z toho důvodu, že obsah prvostupňového rozhodnutí byl žalobci znám již dříve před tímto datem.“ 27. Rozsudek zdejšího soudu ze dne 17.6.2021, č.j. 62 A 126/2020–126, byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3.2.2022, č.j. 4 As 232/2021–41, v němž Nejvyšší správní soud mimo jiné odkázal na dřívější posouzení i nyní žalobcem vznesené námitky nicotnosti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č. j. JMK 86642/2011. I touto otázkou se tedy již správní soudy zabývaly; Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3.12.2021, č.j. 5 As 91/2020–40, dospěl k závěru, že „že i přes ne zcela vhodnou a přesnou formulaci o pozbytí platnosti původního oprávnění nelze rozhodnutí krajského úřad ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, považovat za nicotné, neboť jím byla naplněna výše popsaná vůle stěžovatele jako dosavadního provozovatele dané STK i společnosti Smetana a Smetana s.r.o. jako provozovatele nového, a současně jím byl sledován smysl a účel zákonné úpravy, kterým bylo mimo jiné to, aby STK provozovaly toliko osoby, které tuto činnost provozovat chtějí.“ Nejvyšší správní soud rovněž v citovaném rozsudku odkázal na to, že nicotnost uvedeného rozhodnutí krajského úřadu neshledal ani zdejší soud v rozsudku ze dne 24.6.2021, č.j. 62 A 76/2019–81, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28.2.2022, č.j. 4 As 233/2021–34. Rozsudkem ze dne 24.6.2021, č.j. 62 A 76/2019–81, zdejší soud zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 5.10.2017, č.j. JMK 143833/2017, sp. zn. S–JMK 68423/2017/OD/Op, kterým dle § 57 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., nevyhověl žádosti žalobce ze dne 9.5.2017, o vydání osvědčení k provozování STK Znojmo. V citovaném rozsudku zdejší soud mimo jiné v rámci posouzení námitky nicotnosti pravomocného rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č. j. JMK 86642/2011, coby podkladu v tamní věci přezkoumávaného rozhodnutí vydaného v řízení o žádosti žalobce, uvedl, že „… je jednoznačně zřejmá vůle jak žalobce, tak společnosti Smetana a Smetana s.r.o. změnit provozovatele STK Znojmo, a iniciovat u příslušného správního orgánu řízení o udělení oprávnění k provozování STK Znojmo právě společnosti Smetana a Smetana s.r.o.; materiálně se nepochybně jedná o projev vůle společnosti Smetana a Smetana s.r.o. oprávnění k provozování STK Znojmo získat, čemuž odpovídají i listiny následně ve správním řízení touto společností doložené (a kterými zdejší soud u jednání dokazoval) – popis příjezdových komunikací a objektu STK Znojmo ze dne 8.6.2011, výpis z evidence rejstříku trestů Jiřího Smetany, osvědčení o odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel pro Jiřího Smetanu, seznam technologického vybavení kontrolní linky STK Znojmo, atd. Z výroku rozhodnutí ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, sp. zn. S–JMK 86488/2011/OD/MI, rovněž vyplývá, že udělením oprávnění k provozování STK Znojmo společnosti Smetana a Smetana s.r.o. oprávnění žalobce zaniká; existence dvojího „paralelního“ oprávnění k provozování STK Znojmo se tedy žalobce nemůže dovolávat; ostatně právě možnost existence dvojího oprávnění k provozování jedné a téže stanice technické kontroly výše citovaná právní úprava, o kterou se uvedené rozhodnutí opírá, neumožňovala, neboť předpokládala vždy jednoho provozovatele stanice technické kontroly.“ 28. Zdejší soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobní argumentace týkající se rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, a toho, že žalobci stále svědčí oprávnění k provozování STK Znojmo založené rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo ze dne 15.7.1996, č.j. dopr. 623/96–Pa, již byla několikrát posouzena v rámci jiných soudních řízení, včetně otázky nicotnosti rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17.6.2011, č.j. JMK 86642/2011, coby jednoho z podkladů prvostupňového rozhodnutí krajského úřadu o žádosti žadatele v nyní posuzované věci; zdejší soud z těchto závěrů plně vychází.

29. Podal–li žalobce odvolání v řízení o vydání osvědčení k provozování STK Znojmo žadateli podle § 57 zákona č. 56/2001 Sb., tak v tomto správním řízení mu účastenství ze žádného zákonného titulu nenáleželo; ani postup správních orgánů, které žalobce nevyzvaly k doplnění blanketního odvolání, se tak nemohl ve výsledku negativně projevit v jeho procesních právech a nemá tudíž za následek namítanou nezákonnost napadeného rozhodnutí.

30. Zdejší soud tedy neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

IV. Náklady řízení

31. O nákladech řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení; to by náleželo procesně úspěšnému účastníkovi, kterým byl žalovaný. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.