62 A 2/2023 – 56

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobkyně: R. A. H., sídlem K. V. zastoupena Mgr. Ladislavem Kudrnou, MBA, advokátem sídlem Mírové náměstí 157/30, 412 01 Litoměřice proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Karlovarského kraje sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary Statutární město Karlovy Vary sídlem Moskevská 2035/21, 360 01 Karlovy Vary o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2023, č. j. KK/1630/LP/23–3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Soud v této věci řešil zákonnost obecně závazné vyhlášky statutárního města Karlovy Vary (dále jen „město“ nebo „osoba zúčastněná na řízení“) č. 1/2022, o omezení provozní doby hostinských provozoven (dále jen „OZV1“), ve znění obecně závazné vyhlášky města č. 4/2022 (dále jen „OZV4“; OZV1 ve znění OZV4 dále jen „OZV“).

2. Žalobkyně provozovala hostinskou činnost v provozovně Bamboocha Bar v Karlových Varech, ulici T. G. Masaryka 941/47 (dále jen „bar žalobkyně“), která se nachází v místech regulovaných OZV.

3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 6. 2023, č. j. KK/1630/LP/23–3 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 7. 3. 2023, č. j. 2085/ObŽÚ/22–10 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 4 odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích”), kterých se měla žalobkyně dopustit tím, že jako podnikající fyzická osoba porušila povinnost stanovenou v článku 3 OZV tím, že jako provozovatelka v baru žalobkyně umožnila, aby za účasti více osob docházelo k prodeji zboží a provozování hostinské činnosti včetně provádění hudební produkce (v případě prvního přestupku) v sobotu dne 11. 6. 2022 v době od 02:00 hodin do 04:25 hodin a dále v neděli dne 12. 6. 2022 od 02:00 hodin nejméně do 02:20 hodin a (v případě druhého přestupku) v sobotu dne 18. 6. 2022 v době od 02:00 hodin nejméně do 02:55 hodin, v neděli dne 19. 6. 2022 od 02:00 hodin nejméně do 02:55 hodin a v neděli dne 26. 6. 2022 v době od 02:00 hod. nejméně do 02:40 hod., to vše přestože je provozní doba omezena ve dnech pátek a sobota v rozmezí od 06:00 hod. do 02:00 hod. následujícího dne. Za přestupky byla žalobkyni uložena souhrnná pokuta ve výši 10 000 Kč a stanovena povinnost úhrady nákladů řízení 1 000 Kč.

II. Žaloba

4. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí zrušil.

5. Žalobkyně s odkazem na nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 63/04, uvedla, že regulace OZV je v rozporu s principem vhodnosti, rozumnosti a proporcionality s přihlédnutím k místním podmínkám, neboť město při vymezování povinností a jejich místního omezení dostatečně neuvážilo jejich potřebnost, nezbytnost, rozsah, účelnost a vymahatelnost, kdy různé podmínky pro různé části území, objektivně neodůvodněné, vedly k diskriminaci, narušení hospodářské soutěže a zásahu do jejího práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost dle čl. 26 LZPS nad nutnou a nezbytnou míru pro dosažení sledovaného cíle. Žalobkyně s odkazem na doporučení Ministerstva vnitra v jeho metodickém doporučení akcentovala, že obecně závazné vyhlášky musí být formulovány srozumitelně a určitě a co nejpřiléhavěji reagovat na konkrétní místní poměry. Žalobkyně dále argumentovala historickým využitím dotčené lokality, produkovaným hlukem a tvrzeními o diskriminaci.

6. Konkrétně žalobkyně poukázala na to, že do oblastí s omezenou provozní dobou hostinských zařízení byla prostřednictvím OZV zařazena lokalita, která je po dobu minimálně 30 let známá koncentrací nočních podniků, tudíž místní občané takto lokalitu vnímají a jsou si vědomi zvýšené hlučnosti. Od 70. let minulého století se v místě baru žalobkyně nacházel věhlasný podnik Moravská, v Jaltské ulici se nacházel slavný klub Propaganda, následně na přelomu století klub Rotes Berlin společně s klubem Barracuda apod.

7. Žalobkyně rovněž poukázala na nižší obydlenost lokality. Nejvíce dotčený dům na rohu ulice Jaltská a Dr. Davida Bechera, nacházející se v ohnisku mezi nočními podniky, je jedním z mála obydlených domů. Dále žalobkyně uvedla, že bar žalobkyně je pronajat samotným společenstvím vlastníků jednotek, což svědčí o tom, že provoz baru obyvatele domu zjevně neobtěžuje. Dále dům v ulici Dr. Davida Bechera přímo nad provozovnou Bali Coffee Bar a dům nacházející se nad barem žalobkyně jsou zcela neobydlené a nevyužívané (žalobkyně toto dokládala mapou, na níž vyznačila i kancelářské nebo neobydlené budovy, které tvoří většinu lokality obchodně–správního centra města). Žalobkyně poukázala i na to, že Krajská hygienická stanice v lokalitě neeviduje žádné stížnosti na hluk ani překročení hlukových limitů s tím, že naopak koncerty pořádané městem v rámci několikaměsíčního Karlovarského kulturního léta jsou předmětem řady stížností pro rušení nočního klidu. Na akce města se však vztahují různé výjimky, ač se Karlovarské kulturní léto koná u hotelu Thermal, který je v těsném sousedství dotčené lokality.

8. Podle žalobkyně OZV omezilo bez řádného odůvodnění pouze část provozovatelů na některých místech, bez objektivních, nediskriminačních a předem známých kritérií, přičemž město neomezilo blízké srovnatelné podniky bez ospravedlnitelného důvodu. Výběrem lokalit dotčených OZV narušilo hospodářskou soutěž a zvýhodnilo provozovatele hostinských zařízení bez omezení provozní doby. Některé lokality v bezprostřední blízkosti byly z působnosti OZV vyňaty (ulice Dr. Engela, kde sídlí hudební noční klub Ratini Bar, dále část ulice Jaltská, kde sídlí non–stop herna Star Arena), jiné do ní nebyly vůbec zahrnuty (ulice Bělehradská), ač se od lokalit do OZV zahrnutých neliší, neboť jsou též místem provozoven barů, hospod a nočních klubů. Hotel Thermal, který je ohniskem proslulého filmového festivalu a čtyři měsíce trvajících koncertů v rámci Karlovarského kulturního léta, se nachází rovněž v blízkém sousedství – spojnicí je ulice T. G. Masaryka, která je dotčená OZV pouze zčásti, přičemž stížnosti obyvatel či lázeňských hostů na hluk z okolí hotelu Thermal jsou velmi četné.

9. Jelikož je OZV podle žalobkyně z výše uvedených důvodů nezákonná a zasahuje do ústavních práv žalobkyně, nemohlo její porušení představovat přestupek a napadené rozhodnutí je tudíž podle žalobkyně nezákonné.

10. Žalobkyně dále mimo žalobní body (čl. III žaloby) v čl. II žaloby uvedla, že město uzavřelo s provozovateli místních hostinských provozoven dne 30. 3. 2022 Memorandum o vzájemné podpoře dodržování nočního klidu ve vymezených lokalitách (dále jen „Memorandum“). V preambuli Memoranda je uvedeno, že je vstřícným krokem smluvních stran a reakcí na schválení OZV1 s tím, že v případě, kdy budou podmínky Memoranda dodržovány, nelze vyloučit, že předmětná vyhláška bude zrušena. V Memorandu se provozovatelé včetně žalobkyně zavázali mj. vyvinout maximální úsilí k zajištění a udržení nočního klidu v blízkosti svých provozoven, omezit hlučnost svých návštěvníků a zajistit nad ní dohled, zajistit dohled nad vynášením alkoholu z provozoven aj. Město se zavázalo spolupracovat s provozovateli a vzájemně se informovat o stavu veřejného pořádku a v případě nevyhovujícího stavu ve vymezených lokalitách svolat společné jednání za účelem nalezení řešení vč. poskytnutí lhůty k nápravě. Provozovatelé následně pro plnění závazků z Memoranda investovali do zajištění a kontroly omezení hlučnosti, vynášení alkoholu, zřízení prostor vyhrazených pro kouření či vyloučení problémových hostů. Přesto zastupitelstvo města po necelých dvou měsících od uzavření Memoranda překvapivě vydalo OZV4, jíž vyňalo některé části ulic, kde se nachází např. herna a noční hudební klub, z okruhu lokalit s omezenou provozní dobou hostinských zařízení. Město tak porušilo závazek z Memoranda vyvolat společnou schůzi k nalezení řešení, a proto se provozovatelé domnívali, že jejich opatření jsou dostatečná a efektivní. Přitom samo město v důvodové zprávě novely OZV uvedlo, že Memorandum je účinné teprve 1,5 měsíce a za tuto krátkou dobu není objektivně možno posoudit, zda došlo ke kýženým změnám, kdy provozovatelé pravděpodobně vložili nemalé investice do stavebních úprav požadovaných městem, a proto je novela potenciálně právně problematická.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

11. Žalovaný s odkazem na nález pléna Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 28/09, uvedl, že k podnětu žalobkyně Ministerstvo vnitra neshledalo OZV v rozporu se zákonem. Žalovaný je OZV vázán a nebyl oprávněn hodnotit její rozpor se zákonem. Žalobkyně porušení povinností stanovených OZV nesporovala. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Vyjádření města

12. Město, které v řízení vystupovalo jako osoba zúčastněná na řízení, se vyjádřilo k žalobě následovně.

13. Hlavní prioritou města v oblasti bezpečnosti a veřejného pořádku je zabezpečení dodržování nočního klidu po 22.00 hodině. Důvodem návrhu obecně závazné vyhlášky byly opakované stížnosti a petice obyvatel ulic T. G. Masaryka, Závodu Míru, Jaltská, Dr. D. Bechera, Zeyerova a jejich bezprostředního okolí na neustálé rušení nočního klidu a dalších negativních jevů, vyplývajících z chování návštěvníků hostinských zařízení (hluk srocených kuřáků, pub crawl). Přijetí obou obecně závazných vyhlášek bylo krajním řešením v reakci na mimořádnou situaci spočívající v dlouhodobém nedodržování veřejného pořádku v dané lokalitě a neexistenci právního nástroje pro jeho udržení. Město s provozovateli jednalo o přijetí adekvátních opatření (zajištění ochranky, která by hlídala nevynášení alkoholických nápojů ven z podniku, zajištění cedulí s nápisem zákaz vynášení alkoholu z provozovny, zavedení vstupného do podniků, které by zkomplikovalo migraci po barech), kdy u některých byla náprava zaznamenána a jejich lokality se do vyhlášky buď vůbec nedostaly, nebo byly následně z vyhlášky vyňaty, ale u jiných nebyl efekt nápravy zaznamenán. Město akcentovalo, že řešilo konflikt práva provozovat hostinskou činnost ve smyslu čl. 26 odst. 1 LZPS s právem na ochranu soukromého života (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 LZPS), kdy tato práva poměřovalo a zohlednilo veřejný zájem. K zabezpečení veřejného pořádku, do něhož spadá právo občanů na ochranu soukromí, nerušené užívání jejich domovů, dobré soužití, jakož i uspokojení jejich oprávněných zájmu a potřeb, přičemž provozováním hostinské činnosti v nočních hodinách může docházet, a i pravidelně docházelo, k narušování veřejného pořádku, město využilo zmocnění dle § 10 zákona o obcích a čl. 104 Ústavy s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 28/09.

14. K lokalizaci omezení provozní doby město uvedlo, že je určitá. Město při vydání vyhlášky č. 1/2022 a vyhlášky č. 4/2022 postupovalo v souladu s principem právní jistoty, v souladu se zákazem diskriminace, proporcionálně ve vztahu k dotčeným subjektům, rozumně s ohledem na místní zvyklosti, a předem provedlo tzv. test čtyř kroků dle nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10, a nálezu téhož soudu ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 63/04).

15. V roce 2019 evidovala městská policie v rámci preventivních opatření zaměřených na velkou kumulaci a pohyb osob pouze v dané lokalitě téměř 400 kontrol za účelem preventivního působení s cílem zajištění veřejného pořádku a občanského soužití. Problémy s veřejným pořádkem se projevovaly nejvíce o víkendech, kdy se na ulici v průběhu noci nacházelo běžně 100 a více lidí (doba před přijetím memoranda), v důsledku kumulace provozu nočních podniků na malém území. V roce 2019 evidovala městská policie 41 výjezdů, převážně na základě oznámení občanů. Většina oznámení se týkala rušení nočního klidu, které bylo často těžko prokazatelné, neboť v době přítomnosti hlídky byla intenzita rušení nižší. S odkazem na zákon o ochraně zdraví není hlasový projev fyzické osoby považován za hluk, ovšem v kumulaci většího množství lidí rušivě nepochybně působí. V prokazatelných případech byla udělena pokuta příkazem na místě. Další oznámení a podněty z městského kamerového dohledového systému se týkaly fyzického napadání a rvaček. Uvedené případy měly za následek vykázání podnapilých osob z provozoven, převoz opilých osob na protialkoholní záchytnou stanici či předání zraněných osob zdravotnické záchranné službě. V jednom případě byl na Magistrát města Karlovy Vary postupován i přestupek v souvislosti se zvláštním užíváním pozemní komunikace (neoprávněně umístěná předzahrádka). Několik pokut bylo uloženo v souvislosti s odkládáním odpadu mimo místa k tomuto určená a se znečištěním veřejného prostranství. Městská policie přijala celkem 30 oznámení, převážně na rušení nočního klidu, které se nepotvrdilo (komunikace velkého množství návštěvníků diskutujících a pokuřujících před provozovnami, což nelze kvalifikovat jako rušení nočního klidu). Řešeno bylo 57 přestupků proti občanskému soužití, veřejnému pořádku, přestupky proti pořádku v územní samosprávě a proti majetku městskou policií i Policií ČR, které byly řešeny domluvami, pokutami, popř. postoupením. Policie ČR řešila 9 trestných činů, většinou výtržnictví, ublížení na zdraví. Celkem bylo řešeno 14 fyzických napadení (rvačka) jako trestné činy nebo přestupky, s desítkami zraněných včetně výjezdů zdravotnické záchranné služby (4x k osobám, které si přivodily zranění pod vlivem alkoholu). Monitoring problematiky probíhal cca 4 týdny, kdy kontaktovali strážníci městské policie vždy na začátku noční směny provozovatele a obsluhu jednotlivých provozoven s upozorněním na nutnost spolupráce a dodržování dohodnutých pravidel s vedením města (celkem strážníci kontaktovali provozovatele 32x). K žádnému opatření ze strany provozovatelů, vedoucímu k omezení pobytu osob před provozovnami, však nedošlo. Jediným pozitivním efektem je, že se na veřejném prostranství před provozovnami již nekonzumují alkoholické nápoje v důsledku osvěty ze strany městské a státní policie s dílčím podílem upozornění obsluhy některých podniků a vyvěšení informace u vchodu do provozovny.

16. Veškerá opatření města a městské policie ke snížení hluku a zabránění dalším konfliktům a škodám v ulicích nikterak nepřispělo – návštěvníci se stále před provozovnami zdržují, ať kuřáci, nebo návštěvníci, kteří si chtějí v „klidu“ popovídat (město přitom odkázalo na stížnosti občanů z dané lokality např. ze dne 1. 9. 2020, 7. 9. 2020, 14. 9. 2020, 6. 12. 2021 a 4. 6. 2022).

17. Dne 18. 2. 2019 byla městu doručena petice za zajištění nočního klidu v centru Karlových Varů s 204 podpisy. Od roku 2019 do prosince roku 2021, kdy průběžně probíhala jednání mezi městem, policií a majiteli barů se průběžně v některých případech měnila situace. Na základě toho, že město dlouhodobě informovalo majitele hostinských provozoven, že pokud v okolí jejich provozů nedojde ke znatelnému zlepšení hluku a veřejného pořádku, bude město nuceno přistoupit k omezení provozní doby hostinských provozoven, přistoupili někteří provozovatelé hostinských provozoven k zavedení takových opatření, na základě kterých došlo ke znatelné změně situace v oblasti hluku a veřejného pořádku. Vzhledem ke změně této situace přistoupilo město k vynětí oblasti okolo ulice Závodní, Stará Role, Karlovy Vary už z OZV1 a poté ze stejného důvodu znatelného zlepšení situace v oblasti ulice Dr. Engela a části ulice Jaltská z OZV1 prostřednictvím novelizace OZV4. Území vymezené v příloze OZV1 a následně poupravené v OZV4 bylo stanoveno po dlouhodobém zkoumání města s ohledem na to, v jakých lokalitách docházelo k dlouhodobému porušování nočního klidu a veřejného pořádku, a co se týče doby, ve kterou je omezeno provozování hostinských provozoven (00:00 neděle až čtvrtek a 02:00 noc z pátku na sobotu a ze soboty na neděli), byla zvolena taková, která je co nejméně omezující pro provozovatele, přičemž ale taková, aby se neminula účinkem.

18. Memorandum bylo pouze faktickým a z podstaty nezávazným a nevynutitelným zaznamenáním podmínek, které byly přijaty za přítomnosti a ústního souhlasu většiny provozovatelů hostinských provozoven usnesením Zastupitelstva města Karlovy Vary č. ZM/267/12/21 ze dne 7. 12. 2022, kterým byla též v rámci výroku vyhlášena OZV1, a tyto podmínky byly řešeny na několika jednáních města s provozovateli, tudíž o nich věděli dlouhodobě. Memorandem je postaveno najisto, že v souvislosti s provozováním hostinských provozoven ve vymezených lokalitách dochází k velmi častému rušení nočního klidu a k dalším negativním jevům, vyplývajícím z chování návštěvníků těchto provozoven a veškerá dlouhodobá snaha města řešit rušení veřejného pořádku byla bez žádoucího efektu – proto bylo přijato Memorandum, kde došlo k proklamaci zájmu na zlepšení situace. Memorandum je podle města s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2586/2017, právně nezávazné a je bezpředmětné se na něj odvolávat. Městu nevznikl závazek svolat společné jednání.

19. Ve chvíli, kdy město mělo dostatek podkladů a důkazů od městské policie a Policie ČR (cca 32 GB dat) spolu s informacemi od zástupce petičního výboru o tom, že někteří provozovatelé ani nevyvíjejí snahu, natož aby přímo působili proti problému, tedy sami nedodržovali „závazek z gentlemanské dohody“, nemělo město za důvodné svolávat další jednání, na základě kterého opět nedojde k řešení situace, a rozhodlo se, že OZV1 vstoupí v účinnost dne 1. 6. 2022 s tím, že bude s přihlédnutím ke kritériu proporcionality upravena vymezením oblasti, pro kterou bude účinná a stanovení menšího časového úseku, po který bude provozní doba hostinských provozoven omezena. Jednání s provozovateli nicméně probíhala kontinuálně řadu let, a tito byli dobře obeznámeni s tím, že situace nebyla udržitelná, a bylo jim opakovaně sdělováno, že město v případě jejího pokračovaní k přijetí vyhlášky přistoupí. Její případný obsah jim byl též znám.

20. Město řešilo tuto problematiku s provozovateli již od roku 2019 a OZV1 přijalo až prosinci 2021 s účinností od 1. 6. 2022. Provozovatelům byl poskytnut dlouhý časový rámec, v rámci kterého si poměrně jednoduše mohli nastavit pravidla provozu tak, aby v okolí jejich provozoven nedocházelo k narušování nočního klidu a veřejného pořádku. Někteří provozovatelé si v průběhu předmětných let provoz zařídili takovým způsobem, že se situace v okolí těchto provozoven objektivně zklidnila a tyto oblasti v okolí těchto provozoven pak i v souladu se zásadou proporcionality, právní jistoty, zákazem diskriminace a zásadou rozumnosti byly z OZV1 ve znění OZV4 vyňaty.

21. Město od roku 2019 sdělovalo adresátům právních norem, že pokud nedojde ke zlepšení situace, bude nuceno přistoupit k přijetí vyhlášky omezující provozní dobu hostinských provozoven. O přibližné oblasti a o právní povinnosti, o které se jedná, provozovatelé věděli už od roku 2019. Provozovatelům hostinských provozoven byly po vyhlášení vyhlášky dne 7. 12. 2021 práva a povinnosti uvedené ve vyhlášce zcela jasné a oblast byla ve vyhlášce vymezena natolik přesně a určitě, že nemůže být pochyb, o jakou oblast se jedná. Město je toho názoru, že vyhláška, tak jak je postavená a na jaké nepřípustné negativní společenské jevy reaguje, je zcela adekvátní ve vztahu k poměrům v obci.

22. Samotné omezení provozu bylo řešeno velmi proporcionálně, jelikož povinnosti byly stanoveny v nejmenším možném rozsahu (pouze lokalita, ve které se nepodařilo ani po 2 letech dosáhnout zlepšení situace a omezení provozní doby až od 00:00 v neděli až čtvrtek a až od 02:00 v noci z pátku na sobotu a ze soboty na neděli – na základě ještě proporcionálnější úpravy zavedené OZV4 oproti OZV1) ve vztahu ke sledovanému cíli (právo na soukromí a nerušený spánek, veřejný pořádek). Město v průběhu přípravy OZV1 přistoupilo k vynětí jedné celé lokality ve Staré roli a následně v době mezi vyhlášením OZV1 a OZV4 k vynětí části lokality v obchodně správním centru z toho důvodu, že v těchto lokalitách došlo k podstatnému zlepšení situace a k přijetí takových opatření provozovateli hostinských zařízení, že již nebylo nutno přistupovat v těchto územích k úpravě provozní doby hostinských provozoven. Diskriminací, nerozumností a rozporem s principem proporcionality by naopak bylo, pokud by i tyto „zklidněné“ lokality byly zahrnuty do OZV1, ačkoliv pro to již nebyl důvod.

23. V lokalitě vymezené OZV1 jsou po desítky let bary, hospody a kluby, ale také se zde historicky nevyskytovalo takové množství nežádoucích sociálně–patologických jevů, jako je tomu v posledních několika letech. I přes nerespektování OZV1 ve znění OZV4 některými provozovateli je možno konstatovat, že situace v době po nabytí účinnosti vyhlášky je dle sdělení městské policie a Policie ČR znatelně lepší, než byla před nabytím účinnosti uvedených vyhlášek. Vyhlášky neshledalo MV ČR v rozporu se zákonem. Město odkázalo na veřejně dostupné videozáznamy z jednání zastupitelstva ve dnech 26. 4. 2019 a 7. 12. 2021.

V. Posouzení věci soudem

24. Vzhledem k tomu, že oba účastníci s tímto postupem vyslovili výslovný souhlas (žalobkyně v podání ze dne 17. 8. 2023 a žalovaný ve vyjádření k žalobě), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání.

25. Žaloba je nedůvodná.

26. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

27. Podle § 4 odst. 2 zákona o některých přestupcích se podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že poruší povinnost stanovenou v obecně závazné vyhlášce obce.

28. Žalobkyně nesporuje, že v předmětných dnech a hodinách v baru žalobkyně provozovala hostinskou činnost v rozporu s OZV, ale od počátku správního řízení napadá zákonnost OZV.

29. Soud tedy řešil jedinou spornou otázku, a to zda je OZV nezákonná. Zdejší soud byl totiž oprávněn v případě zjištění nezákonnosti OZV neaplikovat ji, kdy takový postup by vedl nutně k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí, neboť skutková podstata přestupků žalobkyně stojí na porušení povinnosti v OZV. K možnosti správního soudu neaplikovat nezákonnou obecně závaznou vyhlášku odkazuje soud například na bod 65 recentního plenárního nálezu ÚS ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23, nebo na bod 12 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2022, č. j. 7 As 168/2022–36. Lze odkázat i na závěr Ústavního soudu, vyslovený v nálezu ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. III. ÚS 274/01, podle kterého je soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ oprávněn přezkoumat jeho soulad se zákonem s právními účinky inter partes a rozhodnout o jeho neaplikovatelnosti v dané věci.

30. Ze správního spisu vyplývá, že Magistrát města Karlovy Vary přestupkové řízení přerušil do doby vydání stanoviska Ministerstvem vnitra k podnětu žalobkyně (viz čl. 14 a 15 správního spisu).

31. Ministerstvo vnitra ve vyrozumění ze dne 21. 12. 2022, č. j. MV–172149–8/ODK–2022, MV–210816–3/ODK–2022 (viz čl. 16 správního spisu), vyšlo z důvodové zprávy OZV1, která sloužila jako podklad pro zasedání zastupitelstva města dne 7. 12. 2021, z nespočtu stížností občanů a množství úředních záznamů policie městské i státní, videozáznamů o pouličních potyčkách dne 12. 6. 2021 a 25. 7. 2021 (viz posl. odst. str. 14 a 17 a str. 20 vyrozumění). Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že regulace v OZV je proporcionální, protože je místem omezena na ulice, kde dochází k rušení veřejného pořádku (místa konkrétních nočních barů, kde nedocházelo nebo již nedochází k problémům, město do regulace nezahrnulo, resp. je z ní vyňalo), dále je rozumná, protože šlo o poslední možnost, kdy jiné opatření nemohlo vést ke zlepšení situace, která se v dané oblasti plné hostinských zařízení zhoršovala, dále není diskriminační, protože nemíří na konkrétní podnikatele, ale na vymezené území, kdy v oblasti řešené OZV1 mělo trvalý pobyt 307 občanů a v oblasti řešené OZV4 mělo trvalý pobyt 178 občanů (viz str. 15, 18 a 19 vyrozumění). Na str. 20 svého vyrozumění Ministerstvo vnitra uvedlo, že některé byty a domy v oblasti nejsou trvale obydlené, ale že to může být důsledek dlouholetého provozování předmětných hostinských zařízení, která v minulosti rušila původní obyvatele. Ministerstvo vnitra uzavřelo, že OZV neshledalo nezákonnou.

32. Soud se při posuzování zákonnosti vydané obecně závazné vyhlášky držel ustálené rozhodovací praxe při posuzování zákonnosti podzákonných právních předpisů (srov. např. bod 32 recentního nálezu ÚS ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23), která aplikuje test čtyřmi kroky: 1) přezkum pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky, 2) zkoumání, zda se obec, při vydávání obecně závazné vyhlášky, nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti, 3) zkoumání, zda obec při vydání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost a 4) přezkum obsahu vyhlášky z hlediska rozumnosti.

33. Čl. 104 odst. 3 Ústavy zakládá zastupitelstvu obce pravomoc v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

34. Nestanoví–li hlava VIII zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“), výslovně jinak, platí pro statutární města ustanovení ostatních hlav zákona.

35. Podle § 35 odst. 1 zákona o obcích patří do samostatné působnosti obce záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.

36. Podle § 10 písm. a) zákona o obcích může obec ukládat v samostatné působnosti povinnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může mj. stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených.

37. Vydávat obecně závazné vyhlášky obce je podle § 84 odst. 2 písm. h) zákona o obcích vyhrazeno zastupitelstvu obce.

38. Z výše uvedeného je zřejmé, že zastupitelstvu městu byla dána pravomoc vydat obecně závaznou vyhlášku, jíž omezilo provozní dobu hostinských provozoven ve městě, neboť tím v samostatné působnosti zabezpečovalo místní záležitosti veřejného pořádku tak, že místem a časem omezilo činnosti, jež by mohly ve městě narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku. Město tedy mělo pravomoc k vydání OZV a nepřekročilo zákonné meze své věcné působnosti. U prvních dvou kroků algoritmu přezkumu obecně závazné vyhlášky, které soud zkoumá i bez návrhu, tedy OZV obstála.

39. Soud proto přistoupil ke třetímu kroku testu, tj. zkoumání, zda obec při vydání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost. 40. „Kritériem pro hodnocení, zda došlo ke zneužití působnosti, jsou tři otázky, které zkoumají, zda: a) obec výkonem moci v zákonem svěřené oblasti nesledovala účel, který není zákonem aprobován, b) obec neopomenula relevantní úvahy při přijímání rozhodnutí, či naopak c) nepřihlížela k nerelevantním úvahám (…). Řeší–li tedy druhý krok testu otázku, zda daná materie spadá či nespadá do samostatné působnosti obcí, pak krok třetí hodnotí, zda tato úprava, ač spadající do samostatné působnosti, splňuje podmínku zakotvenou v § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích, tedy soulad se zákonem. Obec se totiž sice svojí úpravou může pohybovat v mezích své samostatné působnosti, avšak právě naplněním některého z výše uvedených znaků se při její realizaci může dostat do kolize se zákonem, či dokonce s ústavním pořádkem.“ (viz body 41 a 42 nálezu ÚS ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23).

41. K třetímu kroku algoritmu soudního přezkumu uvedl Ústavní soud v bodě 34 nálezu ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 28/09: „V oblasti veřejného pořádku (…) plní obec jednu ze svých "policejních funkcí" a při nedostatku zákonné opory se snaží vydáváním vlastních právních předpisů stanovit zákazy určitého chování, které považuje za škodlivé a které přitom není regulováno platnými zákony. Aby obec nepřekročila svou zákonnou příslušnost, vždy musí jít o místní záležitost – tedy o nežádoucí jednání, které nemá charakter jednání jinak státem postihovaného (trestný čin, přestupek, jiný správní delikt) a které má místní charakter.“ 42. Třetí krok algoritmu přezkumu však již závisel na konkrétní procesní aktivitě žalobkyně. První dva kroky testu zákonnosti obecně závazné vyhlášky se totiž, na rozdíl od třetího a čtvrtého kroku, týkají druhu natolik zásadních vad, že by u správního rozhodnutí vyvolaly jeho nicotnost, již správní soudy musí zjišťovat i bez návrhu (§ 77 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 76 odst. 2 s. ř. s. per analogiam). Pro třetí a čtvrtý krok incidenčního přezkumu obecně závazné vyhlášky musí již analogicky platit dispoziční zásada vyjádřená v § 71 odst. 1 písm. d), odst. 2 in fine ve spojení s § 75 odst. 2 větou první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových nebo právních důvodů je obecně závazná vyhláška nezákonná.

43. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně v žalobě argumentovala ve vztahu k otázkám, které spadají do třetího kroku algoritmu soudního přezkumu. Sama žalobkyně v prvním odstavci čl. III žaloby poté, co správně vymezila čtyři kroky přezkumu obecně závazných vyhlášek, uvedla, že vznáší námitky výlučně ke čtvrtému kroku testu, který se týká nerozumnosti OZV, nicméně obsahově, jak bude níže vysvětleno, její námitky spadaly do kroku třetího.

44. Žalobkyně totiž v žalobě namítla, že město zvolilo pro dosažení sledovaného cíle řešení, které nebylo přiměřené místním podmínkám a nezbytné nutné, a současně vedlo k diskriminaci žalobkyně. Své námitky odůvodnila žalobkyně dvěma okruhy skutkových tvrzení.

45. První okruh žalobních tvrzení se týkal skutečností, k nimž město nepřihlédlo, ač šlo o fakta relevantní pro OZV: Město podle žalobkyně pominulo, že místní působnost OZV je vztahuje k lokalitě, která je min. 30 let známá výskytem nočních podniků a je tudíž občany vnímána jako část města se zvýšenou hlučností. Dům čp. 907 na rohu ulic Jaltská a Dr. Davida Bechera je sice obydlený, ale noční bar je zde provozován se souhlasem vlastníků jednotek v domě. Žalobkyně provozuje noční podnik Bali Coffee Bar v domě čp. 151 v ulici Dr. Davida Bechera a bar žalobkyně v domě čp. 941 v ulici T. G. Masaryka, kdy oba domy jsou neobydlené a nevyužívané. Většina budov v lokalitě jsou kancelářské nebo neobydlené – žalobkyně graficky mapkou přiloženou k žalobě odkázala na budovy v ulici T. G. Masaryka čp. 1149, 1148, 883, 820, 58 a 951, v ulici Dr. Davida Bechera čp. 1176, 1177, 776, 1009 a 2037, v ulici Bělehradská čp. 1042 a 1111 a v ulici Jaltská čp. 1043, 906, 1089, 1052 a 989. Město dále podle žalobkyně nepřihlédlo k tomu, že Krajská hygienická stanice neeviduje stížnosti na hluk ani překročení hlukových limitů. Soud v tomto okruhu námitek žalobkyně identifikoval námitky spadající do třetího kroku algoritmu soudního přezkumu, spočívající v tom, že město při přijetí OZV nepřihlédlo ke skutečnostem relevantním pro povinnosti stanovené OZV.

46. Druhý okruh žalobních tvrzení se týkal diskriminace žalobkyně oproti provozovatelům jiných hostinských zařízení, kdy některé provozovny byly z regulace OZV1 vyňaty, nebo do ní vůbec nebyly zahrnuty, ač se od regulovaných míst nijak neliší. Podle žalobkyně město neprovedlo výběr regulovaných míst na základě objektivních, nediskriminačních a předem známých kritérií. Žalobkyně tvrdila, že je řada stížností na rušení nočního klidu při koncertech pořádaných městem v rámci několikaměsíčního Karlovarského kulturního léta v těsném sousedství dotčené lokality, avšak tyto akce jsou předmětem výjimek, např. v obecně závazné vyhlášce č. 8/2021 o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností. Dále tvrdila, že OZV4 vyňala z regulace provedené OZV1 ulici Dr. Engela, kde sídlí hudební noční klub Ratini Bar, a část ulice Jaltská, kde sídlí non–stop herna Star Arena, kdy regulována vůbec není ulice Bělehradská – to vše ač se na těchto místech v těsné blízkosti regulovaných míst nachází noční podniky. Ani hotel Thermal v blízkém sousedství, který je ohniskem proslulého filmového festivalu a čtyři měsíce trvajících koncertů v rámci Karlovarského kulturního léta, není v OZV regulován, ač stížnosti obyvatel či lázeňských hostů na hluk z okolí hotelu Thermal jsou velmi četné. Soud v tomto okruhu námitek žalobkyně identifikoval námitky spadající do třetího kroku algoritmu soudního přezkumu, spočívající v tom, že město při přijetí OZV nesledovalo zákonem aprobovaný účel a žalobkyni nedůvodně oproti provozovatelům jiných nočních podniků a akcí diskriminovalo.

47. Vzhledem k žalobním námitkám se soud zabýval tím, jak město přijetí OZV1 a OZV4 odůvodnilo. Soud přitom vyšel ze zápisů o jednání zastupitelstva města o vydání OZV1 a OZV4, dále z textu těchto obecně závazných vyhlášek a z vyjádření města podaného soudu.

48. Ze Sbírky právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů a veřejně přístupného internetového portálu města (https://mmkv.cz/cs/usneseni–zastupitelstva–mesta) soud zjistil, že OZV1 byla schválena usnesením zastupitelstva města č. ZM/267/12/21 dne 7. 12. 2021 a nabyla účinnosti dne 1. 6. 2022 a že OZV4 byla schválena usnesením zastupitelstva města č. ZM/91/5/22 dne 16. 5. 2022 a nabyla účinnosti dne 31. 5. 2022. Soud konstatuje, že OZV4 nabyla účinnosti před dnem nabytí účinnosti OZV1, tudíž regulace obsažená v OZV1 nikdy nenabyla účinnosti. Jinými slovy, provozovatelé hostinských zařízení nebyli nikdy v provozní době omezeni regulací obsaženou v OZV1 a dotkla se jich jen regulace obsažená v OZV (tj. OZV1 ve znění OZV4). V době spáchání přestupků žalobkyně, které jsou předmětem řízení, byla účinná OZV.

49. V bodě 17 usnesení z jednání zastupitelstva města dne 7. 12. 2021 odůvodnilo přijetí OZV1 zastupitelstvo následovně: Zastupitelstvo „[…] má snahu ochránit práva občanů na klidný spánek i snahu co nejméně zasahovat do práva na svobodné podnikání provozovatelů hostinských zařízení v níže uvedené lokalitě, přičemž si je vědomo problémů s dodržováním nočního klidu v ulicích: T.G. Masaryka v úseku od č.p. 90/5 k č.p. 282/57; Zeyerova v úseku od č.p. 952/1 k č.p. 1121/19, Dr. D. Bechera v úseku od č.p. 1081/15 k č.p. 713/32, Jaltská v úseku od č.p. 906/1 k č.p. 1002/4, Dr. Engela v úseku od č.p. 1061/6 k č.p. 1107/14, a to na základě stížností a peticí od občanů bydlících v těchto ulicích či jejich blízkém okolí a také na základě mnoha výjezdů Policie ČR a Městské policie Karlovy Vary, kdy narušování veřejného pořádku je v dané lokalitě způsobeno mimo jiné i hostinskými provozy a jejich návštěvníky. Veškerá dlouhodobá snaha vedení města věc řešit všemi dostupnými prostředky (Policie ČR, Městská policie Karlovy Vary) dosud nebyla efektivní. Od provozovatelů hostinských zařízení v uvedené lokalitě Zastupitelstvo města Karlovy Vary očekává dodržování následujících podmínek: Provozovatelé hostinských zařízení v lokalitách uvedených shora: 1. vyvinou maximální snahu k zajištění a udržení dodržování nočního klidu v blízkém okolí své provozovny, 2. omezí hlučnost svých návštěvníků tak, aby ruchem nebyli obtěžováni občané, kteří v dané lokalitě bydlí a mají právo na klidný spánek; veškerá zábava se bude odehrávat především uvnitř provozoven, i tak s ohledem na dodržování nočního klidu, 3. obstarají si provoz své živosti takovým způsobem, aby návštěvníci jejich provozů co nejméně opouštěli toto místo, či dokonce migrovali po barech a tím způsobovali hluk na ulicích, 4. ve svých provozovnách umístí cedule s nápisem zákaz vynášení alkoholu a osobně či prostřednictvím svého zaměstnance či jiné osoby budou na tuto povinnost dohlížet, 5. zajistí v případě možnosti zřízení prostorů vyhrazených pro kouření, 6. osobně či prostřednictvím jiné osoby zajistí dozor nad dodržováním uvedených pravidel uvnitř provozovny i v bezprostředním okolí jejich provozoven.“ 50. Podle čl. 1 OZV1 byla jejím cílem regulace nežádoucích důsledků provozování hostinských provozoven, ke kterým dochází zejména v nočních hodinách, tedy činností, které významným způsobem zasahují do práva občanů na fyzické i duševní zdraví, na pokojné bydlení, domácí pohodu a klidný spánek a vytvoření opatření směřujících k zabezpečení místních záležitostí a veřejného pořádku jako stavu, který umožňuje zajistit pokojné soužití občanů města. Účelem OZV1 bylo zabezpečení veřejného pořádku v širších dimenzích, do nichž spadá právo občanů na ochranu soukromí, nerušené užívání jejich domovů, dobré soužití, jakož i uspokojení jejich oprávněných zájmů a potřeb a jejím předmětem regulace provozní doby hostinských provozoven, neboť v důsledku jejich provozní činnosti dochází k porušování veřejného pořádku ve městě, dobrých mravů, ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku.

51. V čl. 2 písm. a) OZV1 vymezila pro své účely pojem veřejný pořádek jako souhrn pravidel, právních, etických a společenských norem nebo zásad chování na veřejnosti, na kterých celá společnost trvá a jejichž zachování je podle panujících obecných názorů podmínkou klidného a spořádaného soužití.

52. V čl. 3 ve spojení s čl. 4 odst. 1 OZV1 byla uložena hostinským provozovnám v místech stanovených v příloze č. 1 povinnost mít stanovenou provozní dobu ve dnech neděle až čtvrtek pouze v rozmezí od 06:00 hodin do 23:00 hodin a v pátek a v sobotu od 06:00 hodin do 01:00 hodin následujícího dne, s výjimkou noci z 31. prosince na 1. ledna každého kalendářního roku a období konání Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.

53. Změna OZV1 provedená OZV4 spočívala ve vynětí některých míst hostinských provozoven z regulace vyhláškou a v prodloužení maximální provozní doby ve dnech neděle až čtvrtek do 24:00 a v pátek a sobotu do 02:00 hodin (srov. čl. 1 OZV4 a její příloha č. 1).

54. Soud znovu připomíná, že vzhledem k tomu, že účinností OZV4 bylo změněno platné (srov. § 4 odst. 1 zákona č. 35/2021 Sb., o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů), nikoli však účinné, znění OZV1, došlo nabytím účinnosti OZV1 k tomu, že ode dne 1. 6. 2022 adresáty této právní normy zavazovala OZV1 ve znění OZV4. OZV1 beze změny provedené OZV4 nikdy nenabyla účinnosti.

55. Město v podání soudu vyjevilo své důvody k přijetí OZV1 a OZV4 následovně. Město chtělo řešit neuspokojivou situaci spočívající v dlouhodobém nedodržování veřejného pořádku v dané lokalitě a zabezpečit dodržování nočního klidu po 22.00 hodině, jelikož obyvatelé domů v ulicích T. G. Masaryka, Závodu Míru, Jaltská, Dr. D. Bechera, Zeyerova a jejich bezprostředního okolí si na rušení nočního klidu a chování návštěvníků nočních podniků (hluk srocených kuřáků, pub crawl) opakovaně stěžovali a podávali petici. Město s provozovateli barů jednalo o přijetí adekvátních opatření (zajištění ochranky, která by hlídala nevynášení alkoholických nápojů ven z podniku, zajištění cedulí s nápisem zákaz vynášení alkoholu z provozovny, zavedení vstupného do podniků, které by zkomplikovalo migraci po barech) a u některých byla náprava zaznamenána a jejich lokality nebyly do regulace zahrnuty, resp. byly z ní vyňaty. Město jednalo s provozovateli barů od roku 2019. Město konkrétně uvedlo, že v roce 2019 evidovala městská policie pouze v dané lokalitě téměř 400 kontrol za účelem preventivního působení s cílem zajištění veřejného pořádku a občanského soužití a 41 výjezdů, převážně na základě oznámení občanů na rušení nočního klidu. Problémy s veřejným pořádkem se projevovaly nejvíce o víkendech, kdy se na ulici v průběhu noci nacházelo běžně 100 a více lidí v důsledku kumulace provozu nočních podniků na malém území. S provozem nočních podniků byla spojena komunikace velkého množství (ne)kouřících diskutujících návštěvníků. Bylo řešeno množství přestupků proti občanskému soužití, veřejnému pořádku, pořádku v územní samosprávě a proti majetku městskou i státní policií a 9 trestných činů, většinou výtržnictví, ublížení na zdraví. 14 fyzických napadení (rvačka) bylo projednáváno jako trestné činy nebo přestupky, s desítkami zraněných včetně výjezdů zdravotnické záchranné služby. Přes měsíční akci, kdy strážníci městské policie kontaktovali vždy na začátku noční směny jednotlivé provozoven s upozorněním na nutnost dodržování dohodnutých pravidel, a opatření města a městské policie nedošlo k podstatnému zlepšení situace a stížnosti občanů pokračovaly v letech 2020, 2021 i 2022, kdy však někteří provozovatelé nočních podniků, při vědomí stanoviska města, že pokud v okolí jejich provozů nedojde ke znatelnému zlepšení hluku a veřejného pořádku, bude město nuceno přistoupit k omezení provozní doby hostinských provozoven, přistoupili k zavedení takových opatření, na základě kterých došlo ke znatelné pozitivní změně situace v oblasti hluku a veřejného pořádku v oblasti ulice Dr. Engela a části ulice Jaltská, a proto byla tato místa vyňata z regulace prostřednictvím OZV4. Místní omezení regulace dle OZV bylo městem stanoveno podle toho, v jakých lokalitách docházelo přes dlouhodobé snahy města k porušování nočního klidu a veřejného pořádku, a její časové omezení (regulace provozní doby) vycházelo ze záměru co nejméně omezovat provozovatele, aniž by se opatření minulo účinkem. Město si bylo vědomo, že řeší konflikt dvou práv – práva provozovat hostinskou činnost ve smyslu čl. 26 odst. 1 LZPS a práva na ochranu soukromého života (čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 LZPS), a tato práva poměřovalo a zohlednilo i veřejný zájem.

56. Soud vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 56/10, bod 40 (shodně i bod 61 recentního nálezu ÚS ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23), podle něhož se musí obecně závazné vyhlášky při vymezení míst regulace opírat o racionální důvody, neutrální a nediskriminační ve vztahu ke konkrétním osobám, na něž regulace při aplikaci dopadá. „Nevyplývá–li důvod vymezení konkrétních míst z okolností nebo povahy věci, tíží nakonec obec, jež obecně závaznou vyhlášku vydala, povinnost v řízení před soudem takové racionální a neutrální důvody předestřít a obhájit.“ 57. Soud dospěl k závěru, že město při vydání OZV1 a OZV4 nezneužilo zákonem mu svěřenou působnost. Město v rámci své působnosti svěřené mu zákonem regulovalo provoz hostinských provozoven na svém území. Město uspokojivě vysvětlilo, že se po dobu několika let pokoušelo řešit neuspokojivou situaci v dané lokalitě, kde se soustředily noční podniky. Přijetí obecně závazných vyhlášek bylo logickou odpovědí na přestupkovou a trestnou činnost řešenou státní i městskou policií v lokalitě a stížnosti občanů a jejich petice. Soud nahlíží na regulaci města jako na přiměřené řešení dlouhodobé negativní situace v lokalitě. Souvislost mezi provozní dobou nočních podniků, hlukem a narušováním veřejného pořádku město logicky a přezkoumatelně vysvětlilo. Město tedy sledovalo účel, který je zákonem aprobován. To, že provozní doba nočních podniků v určité lokalitě je prostředkem k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, protože souvisí s činnostmi, jež by mohly narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, je soudu zřejmé. Obyvatelé dané lokality mají právo na klidný spánek a jejich právo na soukromý a rodinný život musí být chráněno. Je evidentní, že s tímto právem koliduje jiné, ústavně chráněné, právo, a to právo provozovatelů nočních podniků v lokalitě na podnikání. Tato práva je nutno poměřit a vyvážit tak, aby se každému z nich dostalo přiměřené ochrany a do každého z nich bylo jen v nezbytné míře druhým právem zasaženo. Město k tomu zvolilo regulaci noční provozní doby podniků – ve všední dny do 24:00 a o víkendu do 02:

0. Takovou úpravu shledává soud adekvátní – obyvatelé by si jistě mohli představovat razantnější omezení provozní doby, ale město správně přihlédlo i k pochopitelným zájmům provozovatelů nočních podniků na maximální provozní době maximalizující zisk z podnikání. Narušování nočního klidu hlukem nebo závadnou činností zasahuje do práva obyvatel lokality na noční odpočinek, který je součástí fyzického i duševního zdraví. Město tedy neopomenulo skutečnosti, které jsou relevantní pro účel sledovaný obecně závaznými vyhláškami. Nebylo zjevné, že by město přihlíželo k nerelevantním faktům. Pokud jde o specifikaci míst, kde regulace OZV působí, město podle svého vyjádření, tato místa stanovilo tam, kde dlouhodobě docházelo k porušování nočního klidu a veřejného pořádku. Takové důvody shledává soud racionálními i neutrálními. Město si vyhodnotilo, kde je noční klid a veřejný pořádek dlouhodobě narušován, snažilo se situaci zlepšit, a tam, kde snaha nevedla k cíli, přijalo regulaci OZV. Taková úvaha je jak logická, tak i ve vztahu k adresátům regulace neutrální (nediskriminační). Soud též poukazuje na zprávu městské policie, citovanou na str. 14 vyrozumění Ministerstva vnitra, zmíněného výše, podle níž do regulace OZV nebyla zahrnuta oblast ulic Dr. Engela a Závodu míru, protože tam provozované noční bary zajistily zklidnění důsledků svého provozu.

58. Soud nepřisvědčil žalobkyni, že město pominulo, že místní působnost OZV se vztahuje k lokalitě, která je min. 30 let známá výskytem nočních podniků a je tudíž občany vnímána jako část města se zvýšenou hlučností. Soud konstatuje, že město ve svém vyjádření potvrdilo žalobní tvrzení, že v dané lokalitě jsou provozovány desítky let hostinská zařízení, a proto z takového zjištění soud vyšel jako ze skutečnosti mezi účastníky nesporné. Závěr, že je občany lokalita vnímána jako zvýšeně hlučná, však z historie lokality bez dalšího nevyplývá. Pokud jde o náhled občanů města, kteří v lokalitě nebydlí, tudíž hlukem a narušováním veřejného pořádku jejich bydlení ovlivněno není, jde o irelevantní stanovisko, i kdyby byla jeho existence prokázána. Pokud by šlo o obyvatele lokality, musela by svá tvrzení žalobkyně konkretizovat a takto konkrétní tvrzení prokázat, což se nestalo. Soud však poukazuje na to, že žalobkyně nesporovala ani odůvodnění přijatého řešení, ani tvrzení města o trestní a přestupkové kriminalitě v lokalitě a stížnostech obyvatel a petici. Žalobkyně nesporovala ani tvrzení města v jeho vyjádření, že se množství nežádoucích sociálně–patologických jevů v lokalitě v posledních letech navýšilo.

59. Další část argumentace žalobkyně směřovala k tomu, že lokalita je převážně neobydlená. Soud si vyložil tuto námitku tak, že žalobkyně tvrdí, že noční provoz podniků nezasahuje významnou měrou do práv obyvatel lokality, protože je jich málo. Žalobkyně však nesporovala tvrzení města v jeho vyjádření, že jedním z důvodu přijetí regulace byly opakované stížnosti a petice obyvatel ulic T. G. Masaryka, Závodu Míru, Jaltská, Dr. D. Bechera, Zeyerova a jejich bezprostředního okolí na neustálé rušení nočního klidu a dalších negativních jevů, vyplývajících z chování návštěvníků hostinských zařízení. Žalobkyně neprokázala, že by domy v lokalitě byly neobydlené. To, že jeden noční bar je provozován na základě nájemní smlouvy se společenstvím vlastníků, neznamená bez dalšího, že obyvatelům tohoto domu nevadí noční provoz baru a s ním spojené hlukové a protispolečenské jevy. Soud poukazuje na to, že Ministerstvo vnitra ve výše citovaném vyrozumění, s nímž se žalobkyně seznámila jako se součástí správního spisu dne 28. 2. 2023 (srov. protokol čl. 20 správního spisu), konstatovalo, že v oblasti řešené OZV4 mělo trvalý pobyt 178 občanů – žalobkyně to v žalobě nesporovala. Město tedy nepochybilo tím, že při přijetí OZV nezohledňovalo, že lokalita je převážně neobydlená.

60. Nedůvodnou shledal soud i žalobní námitku, že město nepřihlédlo k tomu, že Krajská hygienická stanice neeviduje stížnosti na hluk ani překročení hlukových limitů. Místní záležitosti veřejného pořádku lze totiž zabezpečit regulací činností produkujících hluk za účelem nerušeného trávení volného času obyvatel lokality, respektive jejich pohodu bydlení, bez ohledu na to, zda hluk atakuje hygienické limity (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2022, čj. 3 As 357/2020–74, č. 4513/2023 Sb. NSS, bod 24). Město, jak bylo výše uvedeno, vyšlo ze stížností a petic obyvatel, projednávaných přestupků a trestných činů, jednání s policií a provozovateli nočních barů. Město netvrdilo, že by byly hlukové limity překračovány, ani že občané podali stížnosti Krajské hygienické stanice kvůli hluku. Město tvrdilo, a žalobkyně to nezpochybňovala, že narušování veřejného pořádku a hluk spojený s provozem nočních barů, migrací návštěvníků a shlukováním se bavících se návštěvníků na ulici zasahuje do práv tamních obyvatel. Navíc, žalobkyně ani neprokázala, že Krajská hygienická stanice neeviduje stížnosti na hluk ani překročení hlukových limitů v lokalitě.

61. Další okruh žalobních námitek se týkal diskriminačního vymezení místní působnosti OZV. Soud jim nepřisvědčil. Z ničeho nevyplývá, že by město nepřistupovalo ke všem provozovatelům stejně. Z OZV4 a vyjádření města je zřejmé, že město vyňalo z regulace ještě před nabytím účinnosti OZV1 část lokality, kde došlo k podstatnému zlepšení situace vzhledem k opatření provozovatelů hostinských zařízení. Město neregulovalo provozní dobu jen některých provozovatelů a zjevně se soustředilo na vymezení území, kde je neuspokojivá situace, bez ohledu na to, kdo kde jaký bar provozuje.

62. Žalobkyně spojuje tvrzení o diskriminaci s tím, že jiné lokality prostřednictví OZV regulovány nejsou, ač se od regulovaných míst nijak neliší. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že by na určitých konkrétních místech ve městě byla provozována hostinská zařízení po uplynutí provozní doby stanovené v OZV, v nichž nebo v jejich blízkosti by byl v souvislosti s jejich provozem narušován veřejný pořádek a produkován hluk, který by byl předmětem šetření policie nebo stížností tamních obyvatel. Město tvrdilo, že v jiných místech města nevznikla situace obdobná místu, které bylo předmětem regulace OZV. Žalobkyně sice v žalobě uvedla, že regulaci nepodléhá ulice Dr. Engela (zde sídlí hudební noční klub Ratini Bar), část ulice Jaltská (zde sídlí non–stop herna Star Arena) a ulice Bělehradská (kde fungují bary, hospody, noční kluby), ale neuvedla konkrétně provozní doby konkrétních provozoven a tvrzení o narušování veřejného pořádku a hluku, které by s jejich provozem měly souviset. Žalobkyně ani nenavrhla důkazy k prokázání takových tvrzení.

63. Žalobkyně tvrdila, že je řada stížností na rušení nočního klidu v těsném sousedství dotčené lokality v místech hotelu Thermal, kde se koná filmový festival a koncerty pořádané městem v rámci několikaměsíčního Karlovarského kulturního léta, avšak tyto akce jsou předmětem výjimek, např. v obecně závazné vyhlášce č. 8/2021 o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností a tato místa nejsou v OZV regulována. Soud tuto námitku vnímal tak, že podle žalobkyně tím došlo k její diskriminaci oproti pořadatelům srovnatelných akcí. Žalobkyně opět netvrdila ani neprokázala, že by v místech hotelu Thermal byly pořádány akce po skončení provozní doby stanovené v OZV, při kterých by byl narušován veřejný pořádek a produkován hluk, který by byl předmětem šetření policie nebo stížností tamních obyvatel.

64. Soud na tomto místě připomíná, že prostřednictvím OZV byla provozní doba hostinských provozoven omezena od neděle do čtvrtka na dobu od 6:00 hodin do 24:00 hodin a v pátek a v sobotu na dobu od 6:00 hodin do 02:00 hodin, avšak vyjma období konání Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Hostinská zařízení dotčená OZV tak v období konání Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary nebyla nijak v provozní době omezena. Proto žalobkyně nemohla být jakkoli prostřednictvím OZV v období konání Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary diskriminována oproti pořadatelům jakýchkoli akcí a provozovatelům jakýchkoli hostinských zařízení.

65. Obiter dictum soud uvádí, že z obecně závazné vyhlášky města č. 8/2021, o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností, ze dne 2. 11. 2021, účinné od 23. 11. 2021, ve znění obecně závazné vyhlášky města č. 3/2022 ze dne 5. 4. 2022, účinné od 27. 4. 2022 (tedy ve znění účinném ve dnech spáchání přestupků žalobkyní, které byly předmětem posuzovaného správního řízení, viz Sbírka právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů), na niž žalobkyně odkázala v žalobě, vyplývá, že jak v období trvání Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, tak po dobu konání akcí pořádaných v rámci programu Karlovarského kulturního léta byla doba nočního klidu vymezena od 0:00 hodin do 6:00 hodin (srov. čl. 2 odst. 5 a 6 obecně závazné vyhlášky). To znamená, že doba nočního klidu (od 0:00 hodin do 6:00 hodin) stanovená touto vyhláškou pro dvě akce, jimiž v žalobě argumentovala žalobkyně, je vymezena shodně jako doba, kdy nesmí být stanovena provozní doba hostinských provozoven v působnosti OZV [ve všední dny v době od 24:00 (0:00) hodin do 06:00 hodin; o víkendu šlo dokonce o kratší dobu od 2:00 hodin do 06:00 hodin]. Ani zde tedy k diskriminaci žalobkyně nemohlo prostřednictvím OZV dojít.

66. Poslední námitkou žalobkyně bylo tvrzení, že existuje důvodná pochybnost o respektování pravidel vedení rovné hospodářské soutěže, protože výběr míst dotčených OZV město bez ospravedlnitelných důvodů ve smyslu § 19a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „ZOHS“) narušil hospodářskou soutěž tím, že zvýhodnil provozovatele hostinských zařízení mimo působnost OZV, kteří mohou provozovat svou činnost bez omezení provozní doby (viz poslední odstavec str. 6 a první a třetí odstavec str. 7 žaloby).

67. Podle § 19a odst. 1 ZOHS nesmí orgán veřejné správy při výkonu veřejné moci bez ospravedlnitelných důvodů narušit hospodářskou soutěž mj. tím, že zvýhodní určitého soutěžitele nebo skupinu soutěžitelů. 68. § 1 odst. 1 ZOHS stanoví, že účelem tohoto zákona je ochrana hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen "zboží") proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen "narušení").

69. Podle § 2 odst. 1 ZOHS se soutěžitelem podle tohoto zákona rozumí mj. fyzické a právnické osoby, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. 70. § 2 odst. 2 ZOHS stanoví, že relevantním trhem je trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.

71. Soud připomíná, že kvalita a jasnost žalobních námitek do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. K tomu se již vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v bodě 32 rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, č. 2162/2011 Sb. NSS, kde posuzoval dostatečnou určitost žalobních bodů: „Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ 72. Žalobkyně v žalobě nevymezila žádného konkrétního soutěžitele ani konkrétní relevantní trh, který by měl být účinky OZV v hospodářské soutěži ohrožen, ani žádné konkrétní tvrzení k narušení hospodářské soutěže. Tomu bude odpovídat i míra obecnosti, jíž soud námitky žalobkyně vypořádá.

73. Soud se tedy v mezích žalobní námitky zabýval tím, zda OZV nevyvolává účinek rozporný se zákonným zákazem narušování hospodářské soutěže, zvýhodňující soutěžitele nebo skupinu soutěžitelů. Přitom bylo rozhodující, zda zvolená regulace vychází z ospravedlnitelných důvodů a je aplikována v souladu se zásadou proporcionality. Právě tento restriktivní výklad a rezervovaný přístup respektuje ústavní mantinely stanovené pro případný zásah do práva na samosprávu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2022, čj. 7 As 60/2020–34, č. 4345/2022 Sb. NSS, bod 39).

74. Vzhledem k absenci jakýchkoli konkrétních žalobních tvrzení vyšel soud obecně z toho, že OZV utvářela soutěžní prostředí na svém konkrétním území. Územní působnost OZV (území města) tedy vymezila relevantní trh geograficky. Za relevantní trh dotčený OZV z hlediska věcného soud považoval, opět pro absenci žalobních tvrzení, provozování hostinských provozoven definovaných v čl. 2 písm. b) OZV. Z časového hlediska jde o trh trvalý, charakterizovaný pravidelně se opakujícím hostinským provozem. Vymezení relevantního trhu umožňuje identifikovat dopady regulace OZV. Soudu je zřejmé, že omezením provozní doby hostinských zařízení, tedy poskytování služeb v lokalitách určených v OZV, které nezahrnují celé území města, došlo nejméně k ohrožení hospodářské soutěže provozovatelů hostinských zařízení na území města podle § 1 odst. 1 ZOHS. OZV totiž vedla ke zvýhodnění soutěžního postavení těch provozovatelům hostinských zařízení, jichž se OZV nedotkla. Faktickým dopadem OZV na relevantní trh bylo ztížení působení soutěžitelů (provozovatelů hostinských zařízení) v lokalitě určené OZV oproti soutěžitelům (provozovatelům hostinských zařízení) ve městě mimo tuto lokalitu.

75. Vzhledem k § 1 odst. 1 ZOHS je zřejmé, že by OZV odporovala § 19a odst. 1 ZOHS, pokud by bez ospravedlnitelných důvodů nejm. ohrozila hospodářskou soutěž zvýhodněním některého soutěžitele na relevantním trhu. Existence ospravedlnitelných důvodů pro narušení hospodářské soutěže účinky OZV vylučuje závěr o nezákonnosti OZV pro rozpor s § 19a ZOHS. Pojem „ospravedlnitelné důvody“ představuje tzv. neurčitý právní pojem, k němuž uvedl zákonodárce v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 293/2016 Sb. toto: „Výrazem ospravedlnitelný se myslí oprávněný či omluvitelný, tj. sice negativní jev, avšak přinášející jiné výhody, které negativní vliv mohou převážit; lze se vyvinit. Ospravedlnitelné jednání tedy sleduje legitimní cíl, kterého nelze bez narušení hospodářské soutěže dosáhnout, přičemž míra narušení soutěže musí být proporcionální významu zamýšleného cíle.“ V posuzované věci soud shledal legitimním cílem OZV veřejný zájem, který město jejím přijetím sledovalo, tj. veřejný zájem na zabezpečení veřejného pořádku, dobrých mravů, ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku zahrnující v širším pojetí právo občanů na ochranu soukromí a nerušené užívání jejich domovů. Město přijatým OZV oprávněně cílilo na eliminaci či minimalizaci negativních důsledků nočního provozu hostinských zařízení na území města, spočívajících v přestupkové a trestní kriminalitě a zvýšenému hluku v okolí nočních podniků. Podle soudu jsou ospravedlnitelnými důvody konkrétní existující skutkové okolnosti, které ospravedlnily postup města při přijetí OZV, která sice na poli hospodářské soutěže zvýhodnila provozovatele hostinských zařízení, avšak v nezbytně nutné míře a přiměřeně legitimnímu cíli opatření. Míra narušení hospodářské soutěže tedy nebyla větší, než bylo v daném případě nezbytné pro dosažení legitimního cíle. Jak bylo totiž vysvětleno výše, přes mnohaletou snahu města o řešení neuspokojivé situace v dané lokalitě, pokud jde, zjednodušeně řečeno, o veřejný pořádek a hluk, město zvolilo řešení spočívající v omezení provozní doby hostinských zařízení ve všední dny do 24:00 a o víkendu do 02:00, které hodnotí soud jako nezbytné a přiměřené. Podmínku nezbytnosti a přiměřenosti splňuje nejen časové určení uloženého opatření, ale i jeho místní určení na místa, kde dlouhodobě docházelo k porušování nočního klidu a veřejného pořádku. Výběr konkrétních míst, dotčených regulací OZV, jak bylo výše uvedeno, vycházel z objektivních, nediskriminačních a předem známých kritérií, které transparentně spočívaly v tom, že půjde o místa, kde přes dlouhodobou snahu a učiněná opatření nedošlo ke zlepšení a přetrvávaly problémy s porušování veřejného pořádku a nočního klidu. Žalobkyně ostatně sama v čl. II žaloby potvrdila, že nejpozději při uzavření Memoranda dne 30. 3. 2022, tedy před nabytím účinnosti OZV, věděla, že kritérii pro uložení povinností v OZV jsou místa, kde je porušován noční klid, dochází k nadměrné hlučnosti návštěvníků nočních podniků a je porušován veřejný pořádek. Soud uzavírá, že veřejný zájem na ochraně hospodářské soutěže tak v důsledku konkrétních, výše popsaných, skutkových okolností ustoupil (v nezbytné míře) veřejnému zájmu na ochraně soukromí a veřejného pořádku. Ospravedlnitelné důvody aprobují městem zvolený postup při naplnění legitimních cílů, byť vedl k ohrožení hospodářské soutěže.

76. Jelikož žalobkyně v prvním odstavci čl. III žaloby uvedla, že regulace OZV je nerozumná, věnoval se soud i čtvrtému kroku algoritmu přezkumu obsahu OZV z hlediska rozumnosti.

77. Podstata přezkumu z pohledu nerozumnosti spočívá v tom, že se soud zabývá především interpretací dotčeného ustanovení obecně závazné vyhlášky a důsledky jeho aplikace. Aplikace principu nerozumnosti ze strany soudu musí být velmi restriktivní a měla by se omezit jen na případy, kdy se rozhodnutí obce jeví jako zjevně absurdní. Za zjevnou absurdnost lze přitom považovat jen případ, kdy soudem provedený přezkum vede jen k jedinému možnému (v protikladu k preferovanému nebo rozumnému) závěru, který je absurdní, a tento soudem rozpoznaný závěr zůstal naopak obcí nerozpoznán. Nerozumnost nesmí být použita jako záminka k zásahu do obcí přijatého rozhodnutí proto, že soud s rozhodnutím obce věcně nesouhlasí. Aplikace principu nerozumnosti tedy přichází v úvahu jen za extrémních okolností, nesmí být jen možným jiným názorem, aniž by byla zároveň vyvrácena možná rozumnost názoru obce. Posuzování, zda obec jednala rozumně, není jednoduše otázkou, zda jednala v souladu s oprávněním poskytnutým jí zákonem. Posouzení nerozumnosti spíše vyžaduje zvážit napadenou vyhlášku z hlediska jejích dopadů měřených obecnou rozumností (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23, body 67 a 68).

78. Zdejší soud z výše uvedených důvodů nepovažuje regulaci obsaženou v OZV za nerozumnou, protože město zjevně zohlednilo místní specifika při správě svých záležitostí tak, jak předpokládá právo obcí na samosprávu. Městem zvolené řešení se nejeví jako zjevně absurdní a žalobkyně ani žádné konkrétní důvody absurdity OZV a jejích dopadů konkrétně neuvedla.

79. Žalobkyně argumentovala i tím, že se město v Memorandu dne 30. 3. 2022 zavázalo v případě nevyhovujícího stavu ve vymezených lokalitách svolat společné jednání za účelem nalezení řešení včetně poskytnutí lhůty k nápravě. Dne 16. 5. 2022 však město překvapivě vydalo OZV4, ač předtím nevyvolalo společnou schůzi k nalezení řešení, a proto se provozovatelé hostinských zařízení domnívali, že jejich opatření jsou dostatečná a efektivní. Město tak jednak porušilo svůj závazek z Memoranda a jednak přistoupilo k přijetí OZV4, ačkoli od uzavření Memoranda neuplynula doba dostatečná pro posouzení efektu opatření přijatých provozovateli hostinských zařízení.

80. Soud nejprve poukazuje na to, že pasáž čl. II žaloby, která se týkala Memoranda, byla žalobkyní uvedena mimo žalobní body a označena jako Vývoj událostí. I kdyby však o žalobní bod šlo, nebyl by důvodný.

81. Bez ohledu na obsah Memoranda, z žalobních tvrzení vyplývá, že má jít o listinu podepsanou městem a provozovateli hostinských zařízení včetně žalobkyně již v době platnosti OZV1. Žalobkyně tedy v době podpisu Memoranda věděla, že je OZV1 již několik měsíců platné a že nabude účinnosti za dalších pár měsíců – stěží tedy mohla být účinností OZV překvapena. Bez ohledu na to, zda, příp. jaké právní následky Memorandum vyvolává, může zavazovat jen jeho smluvní strany. Vydání obecně závazné vyhlášky obce je však podle výše citovaného § 84 odst. 2 písm. h) zákona o obcích vyhrazeno zastupitelstvu obce. Zastupitelstvo města (složené z členů zastupitelstva) nemohlo být Memorandem vázáno, neboť přijalo OZV v rámci samostatné působnosti. Zastupitelstvo obce není ve své normotvorné činnosti vázáno ani pokyny jiných orgánů obce, ani závazky obce (např. ze smluv). Obec se nemůže předem zavázat, zda, příp. kdy a jak její zastupitelstvo rozhodne o nějaké otázce. I kdyby tedy v Memorandu byl jakýkoli závazek v souvislosti s normotvornou činností zastupitelstva města, členy zastupitelstva by nezavazoval. Jinými slovy, nezákonnost OZV nemůže bez dalšího spočívat v tom, že by byla v rozporu se smluvním závazkem města. Soud podotýká, že podle čl. 95 odst. 1 věty za středníkem Ústavy je soudce oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.

82. Obiter dictum, i kdyby soud přihlédl k obsahu Memoranda, jehož obsah nebyl mezi žalobkyní a městem sporný (odkazovala na něj jak žalobkyně, tak i město ve svém vyjádření), v memorandu nejsou uvedeny žádné určité a vynutitelné závazky. A i kdyby tam takové závazky byly obsaženy, mohly by být vymáhány toliko občanskoprávní cestou. Navíc, v čl. II bod 4 Memoranda byl jeho zánik vázán na nabytí účinnosti OZV1.

83. Soud shrnuje, že i kdyby se teoreticky město platně zavázalo svolat společné jednání a takový závazek by nesplnilo, nemohlo to jakkoli ovlivnit zákonnost OZV. Stejně tak by zákonnost OZV nemohla ovlivnit doba uplynulá od uzavření Memoranda. Pro zákonnost OZV jsou smluvní závazky města zcela irelevantní. To, že město nesvolalo jednání, není důkazem o tom, zda, příp. jak se situace v lokalitě změnila.

84. Soud závěrem považuje za vhodné doplnit ve vztahu ke všem žalobním námitkám, že v řízení před správními soudy se na rozdíl od řízení občanskoprávního neaplikuje § 118a o. s. ř. Správní soud není povinen účastníku řízení před rozhodnutím ve věci poskytnout poučení, že jeho tvrzení dosud nebyla prokázána, a vyzývat jej k doplnění důkazních návrhů (viz např. recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 7 Afs 392/2021–28, bod 30, a tam citovaná judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2023, č. j. 4 As 142/2023–55, bod 31, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2022, č. j. 10 Ads 303/2020–52, bod 15, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2020, č. j. 4 Ads 244/2018–131, bod 65, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, č. j. 7 As 215/2016–43, bod 16, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 2258/19, bod 14).

85. Soud shrnuje, že nezjistil, že by OZV byla nezákonná, a to ani z hlediska všech čtyřech kroků algoritmu soudního přezkumu zákonnosti normotvorné činnosti města, ani proto, že by vyvolávala účinek odporující zákonnému zákazu narušování hospodářské soutěže. Žalobní námitky nezákonnosti OZV shledal soud nedůvodnými, přičemž žalobkyně uvedla jediný důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí, a to právě nezákonnost OZV, která byla aplikována při posouzení naplnění skutkové podstaty přestupků, jimiž byla žalobkyně uznána vinnou napadeným rozhodnutím. Neměl–li soud OZV za nezákonnou a vznesla–li žalobkyně jen námitku nezákonnosti OZV, musel soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

86. Soud neshledal žádný z žalobkyní uplatněných žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

87. Soud neprováděl k důkazu prvoinstanční a napadené rozhodnutí přiložené žalobkyní k žalobě, neboť byly součástí správního spisu, jímž správní soudy dokazování neprovádí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, publ. pod č. 2383/2011 ve Sb. NSS, nebo bod 29 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020–70). Mapku přiloženou žalobkyní k žalobě, založenou na čl. 5 soudního spisu, považoval soud vzhledem k obsahu str. 6 žaloby nikoli za důkazní prostředek, ale za součást žalobních tvrzení. Soud pro nadbytečnost neprováděl k důkazu ani Memorandum, protože, jak bylo výše vysvětleno, žalobkyně neučinila k němu vztahující se argumentaci součástí žalobních bodů, resp. k závěru o jeho nadbytečnosti postačovala žalobní tvrzení o jeho obsahu. Navíc obsah Memoranda byl účastníkům i městu znám a nebyl sporný (odkazovala na něj jak žalobkyně, tak i město ve svém vyjádření) – žalobkyně Memorandum soudu předložila a soud ho s možností vyjádření zaslal jak žalovanému, tak městu spolu s přípisem ze dne 24. 11. 2023. Jakékoli hodnocení Memoranda soudem, ač nebylo provedeno k důkazu, se tedy nemohlo dotknout procesních práv účastníků řízení ani osoby zúčastněné na řízení. Měl–li by soud za důkazní návrh považovat odkaz města v bodě 23 vyjádření ze dne 28. 8. 2023 na videozáznamy z jednání zastupitelstva, tyto neprovedl k důkazu, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti žaloby. Videozáznamy měly prokázat, že se město situací v lokalitě zabývalo již v roce 2019, kdy toto tvrzení města žalobkyně nijak nezpochybňovala.

VI. Náklady řízení

88. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II rozsudku podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo procesně úspěšnému žalovanému, avšak ten se práva na náhradu nákladů řízení vzdal ve vyjádření k žalobě. Proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.

89. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 5 s. ř. s. Osoba zúčastněná na řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, protože jí soud neuložil žádnou povinnost. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhovala přiznání práva na náhradu dalších nákladů řízení.