62 A 78/2013 - 738

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, za účasti: FVE 45 s.r.o., se sídlem Vídeňská 55, Brno, zastoupená Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha, o žalobě proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 29. 9. 2010, č.j. 11280-7/2010-ERU, a ze dne 10. 12. 2010, č.j. 14146-9/2010/ERU, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 12. 2010, č.j. 14146-9/2010/ERU, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ve vztahu k rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 29. 9. 2010, č.j. 11280-7/2010-ERU, se žaloba zamítá.

III. Žalobci a žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se z důvodu shledání závažného veřejného zájmu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2010, č.j. 11280-7/2010-ERU, kterým byla společnosti FVE 45 s.r.o., v řízení o udělení licence původně FVE 1 s.r.o. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“), udělena licence na výrobu elektřiny na dobu 25 let, se vznikem oprávnění a termínem zahájení výkonu licencované činnosti ke dni nabytí právní moci rozhodnutí, pro celkový instalovaný sluneční výkon 1,363 MW pro provozovnu fotovoltaické elektrárny Stálky (dále jen „FVE Stálky“), vymezenou na pozemcích p.č. 5063, 5064 a 5271GP, v katastrálním území Stálky. Žalobce se též domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2010, č.j. 14146-9/2010/ERU, kterým se mění výše specifikované rozhodnutí o udělení licence. O pokračování v řízení se společností FVE 45 s.r.o. jako s osobou zúčastněnou na řízení soud rozhodl usnesením ze dne 6. 1. 2016, č.j. 62 A 78/2013-593. I. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že pro vydání žalobou napadených rozhodnutí nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2010 (dále jen „energetický zákon“), a prováděcí vyhláškou k energetickému zákonu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“). Ia. Shrnutí žalobní argumentace týkající se rozhodnutí o udělení licence Z obsahu rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2010, č.j. 11280-7/2010-ERU (dále jen „rozhodnutí o udělení licence“), vyplývá, že žalovaný vybočil z mezí žádosti o licenci. Osoba zúčastněná na řízení totiž v žádosti o udělení licence uvedla pozemky p.č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/17 a 5367/77 GP a p.č. 1220/6, vše v katastrálním území Stálky. Žádosti o udělení licence přitom podle žalobce může správní orgán pouze vyhovět nebo ji zamítnout, pokud nejsou dány zákonné podmínky k postupu podle § 66 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Případné vady může odstraňovat toliko postupem zákonem stanoveným. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008 ve věci sp. zn. 3 Ads 30/2007. Žalobce poukazuje na to, že provozovna FVE Stálky se nachází i na jiných pozemcích, než je uvedeno v rozhodnutí o udělení licence, což se ostatně podává i z rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu č. 4/2010 ze dne 20. 9. 2010, č.j. VRAND 1416/2010 a z identifikace místa podle zprávy o výchozí revizi č. 170910 ze dne 15. 9. 2010 revizního technika E. N. (viz označení pozemků ve zprávě o výchozí revizi p.č. 1699/3, 1699/4, 1699/5). Žalobce dále namítá, že osoba zúčastněná na řízení měla ve smyslu § 5 odst. 3 energetického zákona doložit, že vlastní, popř. že je oprávněna užívat i pozemky, na nichž je provozovna nově umístěna, což však učinila nedůsledně. Žalovaný se dále podle žalobce vůbec nevypořádal s rozporem mezi označením pozemků v žádosti a v předkládaných výpisech z katastru nemovitostí a pozemky identifikoval v době vydání rozhodnutí neexistujícím parcelním číslem. Žalobce dále poukazuje na absenci konečného rozpočtu jednotlivých realizovaných investic potřebných pro uvedení energetického zařízení do provozu, jímž se dokládá splnění finančních předpokladů ve smyslu § 5 odst. 3 energetického zákona a § 8 vyhlášky č. 426/2005 Sb. V souvislosti s povinností prokázat, že energetické zařízení odpovídá právním předpisům a technickým normám, žalobce namítá, že osoba zúčastněná na řízení předložila nepodepsanou zprávu o výchozí revizi č. 170910 ze dne 15. 9. 2010 revizního technika E. N., přičemž jeho podpis, avšak toliko ve formě kopie první stránky revizní zprávy, se ve správním spise objevuje až za rozhodnutím o udělení licence na čísle listu 165. Revizní zpráva se nadto týká pouze „NN“ části energetického zařízení. Z revizní zprávy revizního technika E. N. se podává, že venkovní prostor je prostorem zvlášť nebezpečným. Mají-li venkovní prostory povahu prostoru zvlášť nebezpečného, pak se jedná ve smyslu přílohy č. 1 vyhlášky č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (dále jen „vyhláška č. 73/2010 Sb.“), o vyhrazené zařízení třídy I. skupiny B, jehož montáž je třeba oznámit organizaci státního odborného dozoru a k jehož uvedení do provozu je nutné stanovisko organizace státního odborného dozoru, resp. Technické inspekce České republiky. Nebylo-li předmětné stanovisko předloženo, nelze uzavřít, že byly splněny technické předpoklady ve smyslu 5 odst. 3 energetického zákona. Žalobce dále namítá, že pro udělení licence na dobu 25 let chybí ve správním spisu podklady, neboť osoba zúčastněná na řízení doložila oprávnění užívat energetické zařízení ve smyslu stavebního zákona jen na dobu zkušebního provozu. Ib. Shrnutí žalobní argumentace týkající se rozhodnutí o změně licence Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2010, č.j. 14146-9/2010/ERU (dále jen „rozhodnutí o změně licence“), formálně mění celé rozhodnutí o udělení licence. Z rozhodnutí o změně licence není zřejmé, v jakém rozsahu se dotýká rozhodnutí o udělení licence, když obsahuje kompletní výrok, jako by bylo rozhodováno o udělení licence poprvé, a není tak ani zřejmé, zda zcela nahrazuje předchozí rozhodnutí o udělení licence, anebo je nahrazuje jen v tom rozsahu, kde bylo materiálně prováděno řízení o změně. Podle žalobce tak není ani zřejmé, v jakém rozsahu nastaly účinky ve smyslu § 102 odst. 9 správního řádu. Rozhodnutí o změně je tak z tohoto důvodu nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žalobce dále namítá, že i v řízení o změně licence žalovaný vybočil z mezí žádosti o změnu licence. Osoba zúčastněná na řízení se totiž domáhala navýšení výkonu na celkových 4,002 MW a nikoliv přidělených 4,003 MW. Žalovaný dále nezohlednil, že vymezení umístění provozovny v žádosti a v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2010, č. 6/2010, o zkušebním provozu, se zcela rozchází s identifikací provozovny podle zprávy o výchozí revizi ze dne 23. 11. 2010, č. 45/F/10, revizního technika P. F., kde jsou uvedeny pozemky p.č. 162/38, 187/2, 187/3, 10001/58. Osoba zúčastněná na řízení žádala o rozšíření licence na celkový instalovaný výkon 4,002 MW, ovšem aniž by jakkoliv rozlišila nový zdroj. Pak měla doložit splnění odpovídajících podmínek, tedy zejména finanční předpoklady, technické předpoklady, jakož i vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení a také vlastnické, případně užívací právo k pozemkům. Žalovaný se přitom podle žalobce vůbec nevypořádal s rozpory v označení pozemků v listinách procházejících správním spisem (žádost, předkládané výpisy z katastru nemovitostí) a pozemky identifikoval v době vydání rozhodnutí neexistujícím parcelním číslem. Osoba zúčastněná na řízení k žádosti o změnu licence doložila nepodepsanou zprávu o výchozí revizi ze dne 15. 9. 2010 revizního technika E. N., která se vztahuje toliko k „NN“ části FVE Stálky v lokalitě A, a kopii zprávy o výchozí revizi č. 45/F/10 ze dne 23. 11. 2010 revizního technika P. F., vztahující se toliko k „NN“ části FVE Stálky v lokalitě B. Z obsahu druhé revizní zprávy při porovnání s dalšími listinami vyplývají podle žalobce zjevné rozpory. Byť konstatuje, že elektroinstalace je provedena podle projektové dokumentace, uvádí instalovaný výkon 2 639 565 Wp, 810 kusů panelů TSM PCO5 225, 6408 kusů panelů TSM-PCO5 230, 4185 kusů panelů TSM PCO5 235, 252 kusů měničů SMC 10 000 TLRP a 3 kusy měničů SB 400 TLRP. Oproti tomu z protokolu o předání a převzetí díla ze dne 29. 11. 2010 se podává jiný instalovaný výkon (2 639 165 Wp), jiné složení panelů (jen TSM PCO5 225 v počtu 11 719 kusů) a jiné složení střídačů (SMC 10 000 TLRP v počtu 259 kusů a SMC 7000TL v počtu 2 kusů). Z toho podle žalobce vyplývá, že v průběhu pouhých šesti dnů mělo dojít k odinstalování 10 593 kusů panelů (zůstat mělo jen 810 kusů) a naopak k instalaci 10 909 panelů typu TSM PCO5 225; dále mělo dojít v uvedené době i ke změně instalovaných střídačů. To se nejeví i s ohledem na klimatické poměry k závěru roku 2010 jako technicky a finančně zvládnutelné. Žalobce dále poukazuje na to, že v rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu se pro obě lokality uvádí dokonce zcela jiný celkový výkon energetického zařízení (toliko 3,7 MW). Žalobce v této souvislosti namítá, že došlo-li po vydání zprávy o výchozí revizi k tak podstatné změně, měla být na energetickém zařízení provedena mimořádná revize, neboť se zcela změnily provozní parametry energetického zařízení, které mají vliv na celý další řetězec součástí zařízení (nastavení měniče, zatížení transformátoru apod.). V souvislosti s posouzením bezpečnosti energetického zařízení žalobce namítá, že osoba zúčastněná na řízení nijak nedoložila bezpečnost energetického zařízení ke všem jeho součástem, tedy i ve vztahu k „VN“ součástem energetického zařízení a ve vztahu k propojení části AaB energetického zařízení. Žalobce dále namítá, že zpráva o výchozí revizi revizního technika P. F. konstatuje v části „vnější vlivy“ prostory zvlášť nebezpečné. Mají-li venkovní prostory povahu prostoru zvlášť nebezpečného, jak je uvedeno ve zprávě o výchozí revizi, pak se jedná ve smyslu přílohy č. 1 vyhlášky č. 73/2010 Sb. o vyhrazené zařízení třídy I. skupiny B, jehož montáž je třeba oznámit organizaci státního odborného dozoru a k jehož uvedení do provozu je nutné stanovisko organizace státního odborného dozoru, resp. Technické inspekce České republiky. Nebylo-li předmětné stanovisko předloženo, nelze uzavřít, že byly splněny technické předpoklady ve smyslu 5 odst. 3 energetického zákona. Žalobce dále namítá, že osoba zúčastněná na řízení nedoložila konečný rozpočet jednotlivých realizovaných investic potřebných pro uvedení energetického zařízení do provozu (§ 8 odst. 7 vyhlášky č. 426/2005 Sb.), a to i přesto, že uvedená listina mohla alespoň nepřímo objasnit, co se v závěru měsíce listopadu na energetickém zařízení skutečně odehrálo (viz výměna 10 909 panelů v průběhu šesti dnů). Žalobce i ve vztahu k rozhodnutí o změně licence namítá, že osoba zúčastněná na řízení doložila oprávnění užívat energetické zařízení ve smyslu stavebního zákona jen na dobu zkušebního provozu a nikoli na 25 let. Ic. Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení obou žalobou napadených rozhodnutí. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný uvádí, že ze žalobou napadených rozhodnutí je seznatelné, jakým způsobem se změny rozhodnutí o udělení licence projevují. Pokud dochází ke změně licence ve smyslu jejího rozšíření, provádí se změna rozhodnutí o udělení licence na formuláři o změně licence vyznačením nových energetických zařízení (provozoven) či území. Způsob provedení změny se může lišit podle toho, zda žadatel o licenci rozšiřuje činnost o zdroje nové, v tom případě se na rozhodnutí o změně vyznačí jednotlivé zdroje s datem zahájení výkonu licencované činnosti, případně např. rozšiřuje výkon zdroje stávajícího; v tom případě bude licence udělena na tentýž zdroj, ale již s upravenými parametry, datum zahájení výkonu licencované činnosti se bude odvíjet od provedení změny, kterou bylo založeno oprávnění provozovat licencovanou činnost ve vymezeném rozsahu. Pokud tedy žadatel žádá o změnu licence ve smyslu jejího rozšíření, je nutno vycházet z předmětu správního řízení, jak je v žádosti vymezen. Pokud je předmětem žádosti navýšení instalovaného výkonu či přidání nového zdroje, budou se podmínky pro udělení licence prokazovat ve vztahu k části zařízení, o kterou je výrobna rozšiřována. K žádosti o udělení licence a rozhodnutí o udělení licence žalovaný uvádí, že je zřejmé, že hodnota instalovaného výkonu předmětného zařízení odpovídá, tj. udělením licence vzniklo právo k výkonu licencované činnosti v rozsahu, v jakém o udělení licence žádala. Je nicméně dále pravdou, že žalovaný v rozhodnutí o udělení licence nevypsal veškeré pozemky, na nichž se energetické zařízení podle žádosti o udělení licence nachází. Údaje o umístění zařízení mají povahu toliko identifikační, tj. slouží k přesnějšímu určení energetického zařízení, což má smysl zejména u výroben menšího rozsahu. Samotné územní vymezení energetického zařízení nemá vliv na rozsah oprávnění držitele licence licencovanou činnost vykonávat, a proto by tato skutečnost nezákonnost rozhodnutí způsobovat neměla. Ohledně vlastnického práva k pozemkům žalovaný uvádí, že na úrovni výroben elektřiny ze slunečního záření nelze považovat pozemek, na němž jsou fotovoltaické panely umístěny, za součást energetického zařízení, a z tohoto hlediska žadatel o licenci vlastnictví pozemku (může jít ale např. i o střechu budovy) pro účely udělení licence prokazovat nemusel. Žalovaný dále poukazuje na to, že měl k dispozici podklady prokazující technické předpoklady v době rozhodování o udělení licence, ačkoliv je až dodatečně označil číslem jednacím, čímž vznikl stav, kdy jsou fyzicky zařazeny až za rozhodnutí o udělení licence. Ohledně námitky, že bylo k uvedení do provozu nutné stanovisko Technické inspekce České republiky, žalovaný uvádí, že není schopen ze správního spisu bez znalosti technické dokumentace posoudit charakter revidovaného zařízení, aby mohl určit, zda bylo třeba stanovisko Technické inspekce České republiky či nikoliv. K námitce týkající se udělení licence na výrobu elektřiny na dobu 25 let žalovaný uvádí, že žalobce dovozuje nutnost udělení licence na kratší dobu z nedoložení kolaudačního souhlasu. Nepředložení kolaudačního souhlasu v řízení o udělení licence však nemůže vést k jejímu neudělení či jejímu udělení pouze na dobu povolení zkušebního provozu. V případě, že by kolaudační souhlas nebyl vydán, bylo by to důvodem zrušení licence podle § 10 odst. 2 písm. a) energetického zákona. Žalovaný dále uvádí, že jelikož žadatel již byl držitelem licence na zařízení o výkonu 1,363 MW a žádal o navýšení výkonu o 2,640 MW, byl výsledný výkon zařízení pro účely rozhodnutí o udělení licence (zaokrouhlení výkonu na tři desetinná čísla) 4,003 MW a nikoliv 4,002 MW. Za situace, kdy žadatel předložil přesné podklady dokládající instalovaný výkon zařízení, považoval žalovaný za nutné vydat licenci na zařízení o skutečných parametrech zařízení bez ohledu na skutečnost, že žadatel v žádosti uvedl instalovaný výkon o tisícinu MW nižší, neboť rozhodnutí o udělení licence pro zařízení o výkonu 4,002 MW by bylo v rozporu se skutečností. Ohledně nesouladu revizní zprávy s předávacím protokolem díla se jedná o nepatrný rozdíl ve výkonu odpovídající dvěma fotovoltaickým panelům. Žalovaný uvedl, že ponechává posouzení důvodnosti žaloby zcela na úvaze soudu. III. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení Osoba zúčastněná na řízení nejprve podrobně argumentuje, že podle ní ve věci absentuje závažný veřejný zájem na podání žaloby ve smyslu § 66 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), a dále má za to, že předmět soudního přezkumu s ohledem na zánik licence v důsledku původní osoby zúčastněné na řízení ke dni 10. 11. 2014 již není dán. Pokud jde o údajné neprokázání vlastnického práva k nemovitostem, na nichž se výrobna nachází, pak žádný takový požadavek z právních předpisů nevyplývá. Jde tedy o požadavek jdoucí nad rámec uvedených předpisů a také správní praxe žalovaného, což vyplývá i z Odborné analýzy pro CZEPHO, kterou osoba zúčastněná na řízení navrhuje provést jako důkaz. Osoba zúčastněná na řízení dokládá přehled svých vlastnických nebo užívacími právy ke všem pozemkům, na nichž byly příslušné části FVE Stálky umístěny. Osoba zúčastněná na řízení poukazuje na to, že v době řízení o udělení licence a v době řízení o změně licence probíhaly v katastrálním území Stálky pozemkové úpravy, spojené se změnou číslování parcel a se změnou výměr obnovou operátu. Jde stále o tytéž pozemky, jejichž číslování se ovšem v průběhu přípravy stavby měnilo. V době řízení o udělení licence a v době řízení o změně licence byla evidence většiny předmětných pozemků v katastru nemovitostí vedena ve formě zjednodušené evidence typu grafický příděl (kód GP), čili nejméně přesný způsob evidence. Výjimkou byl pouze pozemek p. č. 1220/6, který byl evidován v modernější formě evidence katastru nemovitostí (kód KN). Osoba zúčastněná na řízení poukazuje na to, že upřesnila geometrické určení polohy stavby předmětné provozovny a příslušné vlastnické poměry k pozemkům dvěma geometrickými plány a předkládá jako důkaz vyjádření zpracovatele geometrických plánů, společnosti SURGEO, s.r.o. Situaci rovněž komplikovalo zablokování katastrálního území Stálky pro veškeré zápisy změn - tzv. stop-stav, který katastrální úřad přechodně vyhlašuje z technických důvodů ve finální fázi pozemkových úprav, kdy zpracovatel pozemkových úprav zpracovává příslušnou dokumentaci. Revizní technik E. N. pak při sestavování své revizní zprávy ze dne 15. 9. 2010, č. 170910, proto označil pozemky v souladu s tehdejším přechodným stavem evidence katastru nemovitostí a s přihlédnutím k probíhajícímu řízení o zápisu geometrického plánu z roku 2010. Předmětná provozovna byla umístěna (jako celek) územním rozhodnutím stavebního úřadu č. 22/2009 ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. SÚ-182/09-CP, které nabylo právní moci dne 5. 1. 2010. Toto umístění zahrnuje všechny pozemky, o které se v dané věci jedná, což osoba zúčastněná na řízení dokládá ve svém vyjádření v podrobné tabulce. Dále bylo na předmětnou provozovnu (jako celek) vydáno stavební povolení ze dne 19. 2. 2010, č. 2/2010, v němž je stavba vymezena na pozemcích označených stejně jako v územním rozhodnutí. Podle osoby zúčastněné na řízení je nepochybné, že v měsíci listopadu 2010 musela být s ohledem na množství vyrobené elektřiny, která převyšovala regionální průměr o 2,5 % v provozu i část B FVE Stálky, což vyplývá ze stanoviska agentury ENACO Energy Consulting ze dne 22. 1. 2016. Část A FVE Stálky by bez dokončené části B nebyla schopna vyprodukovat hodnoty vyrobené elektřiny, podávané z faktur za prosinec 2010 a ze stanoviska agentury ENACO Energy Consulting. Pokud jde o rozpory týkající se instalovaného výkonu nebo označení panelů, pak podle osoby zúčastněné na řízení o žádné rozpory nejde nebo se jedná o rozdíly zcela marginální a pro věc nepodstatné. Osoba zúčastněná na řízení byla jako žadatel o udělení licence v dobré víře, neboť předpokládala, že předkládá správné dokumenty s ohledem na to, že zhotovení energetického zařízení FVE Stálky v části AiB zadala tzv. na klíč, včetně příslušných revizních zpráv. Pro osobu zúčastněnou na řízení byl zásadní celkový instalovaný výkon, přičemž podklady od dodavatele FVK Global a.s. a jejich detailní správnost neověřovala, ani je neporovnávala. Rozdíl v celkovém instalovaném výkonu cca o 400 Wp je pak vzhledem k rozsahu energetického zařízení marginální. Podle osoby zúčastněné na řízení je předmětem licence celkový instalovaný výkon a nikoli počet panelů, které se při vizuální kontrole liší pouze v údajích na zadním štítku panelu, který je označen podle svého skutečného výkonu na základě tzv. flash testu. Není prakticky možné zkontrolovat štítky na jednotlivých panelech, nota bene v zimním období a podle osoby zúčastněné na řízení to není ani nutné, odpovídá- li celkový instalovaný výkon a provozovna je dodávána v počtu a složení panelů odpovídajícím jejich momentální dodavatelské dostupnosti. Obsah revizní zprávy č. 6/2010 uvádějící odlišný počet panelů a jiný celkový výkon je tak pravděpodobně pouze výsledkem administrativního pochybení revizního technika. Pokud jde o propojení části A a B, jedná se část zařízení VN, jehož bezpečnost osoba zúčastněná na řízení nebyla povinna v licenčním řízení prokazovat. To, že se jedná o VN zařízení, osoba zúčastněná na řízení dokládá znaleckým posudkem Ing. M. P. ze dne 15. 1. 2016, č. 38/2016. Osoba zúčastněná na řízení dále zdůrazňuje, že je podstatné, zda energetické zařízení bylo v rozhodné době dokončeno a zda na takovém zařízení byla revize skutečně provedena. Takovou revizní zprávou bezpochyby je zpráva o výchozí revizi ze dne 23. 11. 2010, č. 45/F/10 revizního technika P. F. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že nesouhlasí s tím, aby zdejší soud přihlížel k důkazům získaným v souběžně probíhajícím trestním řízení. Možnost žalobce čerpat z trestního spisu č.j. OKFK-5455/TČ-2014-252300 zakládá značnou nerovnost stran řízení a selektivní výběr důkazů na podporu žalobních tvrzení. Proto by měl být soudem předmětný trestní spis vyžádán. Osoba zúčastněná na řízení dále uvádí, že do spisu stavebního úřadu sp. zn. SÚ 198/10-CP, předloženého žalobcem, muselo být zjevně zasahováno, když obsahuje listiny, které původní autentický správní spis nikdy nemohl obsahovat. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu jako nepřípustnou odmítl, případně jako nedůvodnou zamítl. IV. Průběh řízení před soudem Soud již o žalobě jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 13. 1. 2015, č. j. 62 A 78/2013 – 525, kterým žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl a citovaný rozsudek zrušil. Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 – 141, dospěl k závěru, že krajský soud pochybil tím, že se nevypořádal s námitkou, že osoba zúčastněná na řízení nedoložila bezpečnost energetického zařízení ke všem jeho součástem, konkrétně k vlastnímu propojení části AaB energetického zařízení. Nejvyšší správní soud se dále neztotožnil se závěrem, že pokud žalobce netvrdí a nedokládá, že k vydání revizní zprávy revizního technika Pavla Fanty či rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu č. 6/2010 došlo např. v důsledku trestného činu, pak se soudu jeví jako zcela logické vysvětlení podané k této otázce osobou zúčastněnou na řízení. Ta ve svém vyjádření uvedla, že dílo bylo dodáno tzv. na klíč, včetně revizní zprávy, přičemž zásadním hlediskem pro ni byl celkový instalovaný výkon. Ten je uveden v protokolu o předání díla jako předmět díla. V praxi, při předání díla, je prakticky nemožné zkontrolovat v terénu všechny štítky na jednotlivých panelech a podle osoby zúčastněné na řízení to není ani nutné, odpovídá-li celkový instalovaný výkon a provozovna je dodávána v takovém počtu a složení panelů, dle jejich momentální dodavatelské dostupnosti. Nejvyšší správní soud naopak zdůraznil, že „[z]práva o výchozí revizi je tedy jeden ze dvou dokumentů prokazujících splnění technických předpokladů, jenž má ze své povahy osvědčit technický stav věci a bezpečnost budoucího provozu. Podle kasačního soudu je tedy velmi podstatné, zda údaje uvedené ve zprávě o výchozí revizi odpovídají skutečnosti a zda zpráva osvědčuje bezpečnost fotovoltaické elektrárny ve skutečné podobě. Soud má tedy za to, že není možné spokojit se s tím, že nedošlo k odinstalování celého díla a nainstalování díla jiného, nedošlo ke spáchání trestného činu, a dovodit z toho, že revizní zpráva je v pořádku. Jestliže vznikly pochybnosti o tom, zda se revizní zpráva vztahuje k energetickému zařízení v podobě deklarované v žádosti o udělení, resp. změnu licence (umístění na pozemcích, instalovaný výkon a zejména složení jednotlivých panelů), pak je povinností správního orgánu a soudu tyto pochybnosti rozptýlit.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 – 141). Zdejší soud tedy posoudil důvodnost žaloby opětovně, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným rozsudku ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 –141. V. Posouzení věci soudem Va. Podmínky řízení a východiska posouzení věci Podle § 66 odst. 2 s.ř.s. je žalobu oprávněn podat nejvyšší státní zástupce, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem. Podle § 72 odst. 2 věty první s.ř.s. může žalobu podle § 66 odst. 1 až 3 s.ř.s. oprávněný žalobce podat do tří let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, a nenabývá-li rozhodnutí právní moci, od doručení rozhodnutí poslednímu účastníku, který proti němu mohl žalobu sám podat. Žaloba byla podána dne 27. 9. 2013, žalobou napadené rozhodnutí o licenci nabylo právní moci dne 29. 9. 2010 a rozhodnutí o změně dne 13. 12. 2010; žaloba tedy byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou. Pokud jde o aktivní legitimaci a (další) podmínky řízení o žalobě, ty pokládá zdejší soud rovněž za splněné, ostatně shodně posoudil postavení žalobce při podání žaloby i Nejvyšší správní soud, který zdůraznil, že § 66 odst. 2 s.ř.s. představuje pouze „procesní vstupenku“ do soudního řízení, neboť „se jedná o ryze procesní ustanovení a nejvyšší státní zástupce na jeho základě přímo nerozhoduje o žádném veřejném (hmotném) subjektivním právu osob.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171). Soud tak stejně jako ve svém předchozím rozsudku zdůrazňuje, že smyslem soudního přezkumu na základě takto podané žaloby není a ani nemůže být realizace neohraničeného dozoru nad absolutní správností postupů a rozhodnutí správních orgánů, ani tu správní soud není od toho, aby se v tomto typu řízení metodicky vyjadřoval k tomu, jak má konkrétní správní orgán realizovat výkon státní správy (to je primárně otázkou pro moc výkonnou), ani aby se aktivně podílel na prosazování systémových opatření, byť by ohledně jejich nezbytnosti v rámci moci výkonné panovala shoda, či na všeobecné revizi licenčních řízení vedených žalovaným. „Otevření případu“ na samém konci tříleté lhůty pro podání žaloby ve smyslu § 66 odst. 2 s.ř.s. za situace, kdy v mezidobí především sám žalovaný nevyužil možnosti přezkumného řízení či obnovy řízení dané správním řádem a kdy již jsou právní vztahy navazující na udělení licence stabilizovány, představuje nepochybný zásah do právní jistoty osoby zúčastněné na řízení, jenž by se jistě umocnil především v případě zrušení rozhodnutí o udělení licence. Takové narušení právní jistoty by tedy muselo být vyváženo vskutku závažným důvodem, který by vyvážil rizika a negativní důsledky zpětného přehodnocení právních vztahů založených rozhodnutím o udělení licence. Za této situace musí být nutným východiskem zdejšího soudu i základní imperativ demokratického právního státu, že podstatou uplatňování veřejné moci je kromě jiného také princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, přitom princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci. Nejvyšší správní soud k této výchozí tezi v rozsudku ze dne 26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171, zdůraznil, že kritérium posuzování jednání z hlediska dobré víry jednajícího není zákonem definováno, avšak je tradiční a trvalou součástí právních řádů. Zásada ochrany dobré víry bezprostředně souvisí zejména se zásadou právní jistoty a se zásadou presumpce správnosti aktů veřejné správy. S odkazem na svůj rozsudek ze dne 12. 2. 2015, č. j. 2 As 241/2014 – 36, Nejvyšší správní soud také zdůraznil, že pro vznik a trvání dobré víry je podstatná zejména doba, která uplynula od vydání nezákonného rozhodnutí, ale také příčina, míra a povaha zjištěné nezákonnosti, čili její materiální závažnost. Závěr o důvodnosti žaloby podle § 66 odst. 2 s.ř.s. by tak měl být podle přesvědčení zdejšího soudu založen výlučně na závažných zjištěních, jimiž by v podstatné míře byla zpochybněna či vyvrácena zjištění žalovaného, jež učinil z obsahu správního spisu a jež se stala základem pro vyhovění žádosti o udělení licence a zároveň za situace, kdy nemohla být dána dobrá víra žadatele o udělení licence ve správnost rozhodnutí o udělení licence. „[N]apadené správní rozhodnutí může být zrušeno pouze v případě zjištění takových vad řízení o udělení licence, které by mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí, resp. by svojí intenzitou zpochybnily věrohodnost a pravdivost skutkových zjištění žalovaného. Tento názor je v souladu s principem právní jistoty a principem ochrany nabytých práv.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 – 141). Konečně, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 – 141, a v usnesení ze dne 22. 7. 2015, č. j. 1 As 126/2015 – 63, zdůraznil, že rozhodnutí o udělení licence a její změně založila nejen právo provozovat podnikání v energetice, ale i právo na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v určené výši. Některé účinky rozhodnutí tak přetrvávají. Zánikem licence podle § 10 odst. 1 písm. b) energetického zákona tak nedošlo k zániku rozhodnutí, kterým byla tato licence udělena. Předmět soudního řízení správního tak zůstává nezměněn; i nadále jím je přezkum rozhodnutí žalovaného o udělení licence. Argumentace Nejvyššího správního soudu tak dává jednoznačnou odpověď na názor osoby zúčastněné na řízení, že v důsledku zániku licence odpadá předmět řízení a řízení by tak mělo být zastaveno, případně žaloba odmítnuta. Soud dále nehledal důvod k postupu ve smyslu § 7 odst. 5 s.ř.s., tedy k postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě. Místní příslušnost soudu byla ve smyslu § 7 odst. 2 s.ř.s. dána sídlem žalovaného, kterým je Jihlava. Podmínky řízení tak má soud za splněné. Vb. Skutečnosti rozhodné ze správního spisu Licence na výrobu elektřiny č. 111016583 byla osobě zúčastněné na řízení udělena dne 29. 9. 2010, a to na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti a na celkový instalovaný výkon 1,363 MW. V rozhodnutí o udělení licence je uveden seznam jednotlivých provozoven k předmětné licenci, a to evid. číslo 1: FVE Stálky, k.ú. Stálky, kód katastru 753475, obec Stálky, vymezení 5063 GP, 5064 GP, 5271 GP. Správní spis sp. zn. LIC-11280/2010-ERU vztahující se k žádosti o udělení licence obsahuje žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby žadatele FVE 9 s.r.o., s přílohami, z nichž relevantními skutkovými podklady ve vztahu k nyní posuzované věci jsou: - příloha „Seznam jednotlivých provozoven“, z níž vyplývá, že žadatel žádá o celkový instalovaný výkon provozovny 1,363 MW, na adrese provozovny v obci Stálky, Znojmo, 671 03, název a číselný kód katastrálního území a parcelní čísla Stálky (k.ú. 753475), parcely č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/17, 5367/77 GP a 1220/6 KN, - zákres FVE Stálky do katastrálních map (obr. 1) : obr. 1 - výpis z katastru nemovitostí k datu 5. 5. 2010, listu vlastnictví (dále jen „LV“) č. 187, vlastníka FVE 9 s.r.o. na pozemky parcela č. 1220/7 a 1220/9 a parcela č. 5064 s tím, že z výpisu se podává, že na základě Oznámení pozemkového úřadu o zahájení pozemkových úprav byly zahájeny pozemkové úpravy, - „Prohlášení“ FVK Global a.s. ze dne 2. 6. 2010 o tom, že závazky plynoucí ze Smlouvy o dílo na stavbu fotovoltaické elektrárny uzavřené mezi FVE 9 s.r.o. a FVK Global a.s. dne 2.6.2010 jsou hrazeny v určených termínech a výších, a že k úhradě závazků je použit investiční úvěr čerpaný u Komerční banky a.s., - přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2009, potvrzení o tom, že žadatel nemá evidovány nedoplatky, prohlášení o finanční situaci, výpis z insolvenčního rejstříku, - kopie smlouvy o úvěru uzavřené se společností Komerční banka a.s. ve výši 237 000 000 Kč, s rozpisem jednotlivých splátek od 31. 1. 2011 do 31. 1. 2022, poskytnutý dle smlouvy o úvěru na projekt výstavby a provozu fotovoltaické elektrárny o instalovaném výkonu 4001,99 kW umístněné na pozemcích p. č. 1699/3, 5064 GP, 1220/7, 1220/8, 1220/9, 1699/5, 1699/7, 5367/77 a 1220/6 KN, v katastrálním území Stálky, obci Stálky, okres Znojmo, - specifikace projektu mateřské společnosti SOLAR GLOBAL a.s. a účelové společnosti FVE 9 s.r.o., podle které je cílem projektu výstavba fotovoltaické elektrárny o výkonu 4 140 kW v katastrálním území Stálky, obec Stálky, přičemž ze specifikace projektu se mimo jiné podává, že plánovaná stavba se nachází ve dvou lokalitách - lokalitě „A“ severně od obce Stálky a lokalitě „B“, severovýchodně od obce Stálky. Práce a výstavbu realizuje společnost FVK Global a.s., pro výstavbu budou použity panely KANEKA U-EA100, U-EA105, U-EA110, U-EA115, centrální měniče SMA řady SC 800MV/1000MV/1250MV a hliníkově nerezová konstrukce patentovaná společností Aloko s.r.o. Projekt bude financován z cizích zdrojů, s bankovním úvěrem ve výši 80 % potřebných nákladů. - Smlouva o dílo uzavřená dne 2. 6. 2010 mezi společnostmi FVE 9 s.r.o. a FVK Global a.s. na FVE Stálky A, fotovoltaické panely typu Kaneka p-EA072, o celkovém výkonu 1 362 744 W, termín předání díla dle smlouvy 17. 9. 2010, - rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 20. 9. 2010 o zkušebním provozu č. 4/2010, z něhož se podává, že stavební úřad uložil, že kolaudační souhlas na stavbu FVE Stálky na pozemku p. č. 5063 GP, 5064 GP, 5223 GP, 5224 GP, 5228 GP, 5271 GP, 5367/13 GP, 5367/16 GP, 5367/17 GP, 5367/77 GP v k.ú. Stálky (vše zjednodušená evidence grafický příděl) a pozemku p. č. 1220/6 katastru nemovitostí lze vydat jen po provedení zkušebního provozu. Z tohoto rozhodnutí se podává, že jde o novostavbu dočasné stavby fotovoltaické elektrárny o celkovém výkonu 3 700 kW (3,7 MW) s tím, že lokalita B není z hlediska instalace technologického zařízení dokončena. V lokalitě A je plně osazeno technologické zařízení pro výrobu elektrické energie. Z rozhodnutí o zkušebním provozu vyplývá, že stavební úřad provedl dne 16. 9. 2010 kontrolní prohlídku, při níž ověřil způsobilost stavby ke zkušebnímu provozu a zkušební provoz povolil do 31. 12. 2010 s tím, že je zde uvedeno, že k žádosti stavebník připojil mimo jiné i zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení č. 170910 ze dne 15. 9. 2010. - zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení č. 170910 ze dne 15. 9. 2010 revizního technika Eduarda Novotného, bez razítka a podpisu, - protokol o předání a převzetí díla „Fotovoltaická elektrárna Stálky A, o výkonu 1 362 744 Wp“ ze dne 29. 9. 2010, - výpis z účtu u České národní banky ze dne 9. 9. 2010, vyplněný formulář – příloha č. 23 k vyhlášce č. 426/2005 Sb. - finanční bilance žadatele o licenci pro licencovanou činnost - výhled a účetní rozvaha za účetní období roku 2010. Ze správního spisu dále vyplývá, že za rozhodnutím o udělení licence ze dne 29. 9. 2010 jsou žurnalizovány další listiny, zejména originál protokolu o předání a převzetí díla ze dne 29. 9. 2010 a kopie zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení č. 170910 ze dne 15. 9. 2010 s razítkem a podpisem revizního technika E. N., z níž se mimo jiné podává, že pro FVE jsou použity panely KANEKA P-EA072, celkově instalovaný výkon DC 1,36 MW a celkově instalovaný výkon AC 1 261,8 kW. Dále je v části 4.1. „Podklady pro provádění revize“ uvedeno, že v revidovaném zařízení se jedná o prostory venkovní, které jsou podle ČSN 33 2000-3 a ČSN 33 2000-5-1 ed. 3 považovány za prostory nebezpečné, protokol o určení vnějších vlivů je uveden v technické dokumentaci Protokol č. 123/20090, Prostor 1 – umístění fotovoltaického zdroje, AA7, AB 8 venkovní prostředí, Prostor zvlášť nebezpečný. Dále jsou zde žurnalizovány notářkou ověřené výpisy z katastru nemovitostí. Na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení o změnu podmínek pro udělení licence, která spočívá dle žádosti v rozšíření výkonu na 4,002 MWp, žalovaný rozhodl dne 10. 12. 2010 pod č.j. 14146-9/2010-ERU tak, že se rozhodnutí o udělení licence číslo 111016583 změnou číslo 001 mění takto: licence na výrobu elektřiny, udělená na 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti, den vzniku oprávnění 29. 9. 2010, termín zahájení výkonu licencované činnosti 29. 9. 2010, celkový instalovaný výkon MW 4,003, počet zdrojů 1, seznam jednotlivých provozoven k licenci č. 111016583 evid. č. 1 FVE Stálky, Stálky, okres Znojmo, kraj Jihomoravský, k.ú. Stálky, obec Stálky, vymezení pozemky p. č. 5063 GP, 5064 GP, 5271 GP, 5223 GP, 5224 GP, 5228 GP, 1220/6. Oprávnění k výkonu licencované činnosti ve výše uvedeném rozsahu vzniká nabytím právní moci tohoto rozhodnutí. Správní spis sp. zn. LIC-14146/2010-ERU vztahující se k žádosti o změnu licence obsahuje následující ve vztahu k žalobním bodům relevantní listiny: - žádost o změnu licence žadatele FVE 9 s.r.o. ze dne 11. 10. 2010, předmět změny je v žádosti identifikován jako rozšíření výkonu na 4,002 MW, termín změny 10. 12. 2010, - částečný výpis z katastru nemovitostí k LV č. 10001 pro vlastníka obec Stálky ve vztahu k parcelám č. 1220/6 a č. 1220/8 a ve vztahu k pozemkům ve zjednodušené evidenci – parcely původ přídělový plán nebo jiný podklad (GP) a to č. 5271, 5367/13, 5367/16 a č. 5367/17, s věcným právem chůze a jízdy a právem na přípravu, realizaci stavby a následného provozu FVE na dobu 25 let pro FVE 9 s.r.o., s tím, že se z výpisu podává, že probíhá změna výměr obnovou operátu a že byly zahájeny pozemkové úpravy, - částečný výpis z LV č. 102 vlastníků O. a L. K. na pozemek č. 5063 ve zjednodušené evidenci s věcným břemenem užívání pro FVE 9 s.r.o., dále výpis z LV 187 vlastníka FVE 9 s.r.o., parcela č. 1220/7 a č. 1220/9 s tím, že se z výpisu podává, že byly zahájeny pozemkové úpravy, - zákres do katastrálních map (viz obr. 1), - seznam jednotlivých provozoven doručený žalovanému dne 6. 12. 2010, z něhož se podává celkový instalovaný elektrický výkon provozovny 4,002 MW na pozemcích Stálky (k. ú. 753475), p. č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/17, 5367/77 GP a p. č. 1220/6 KN, - formulář Příloha k žádosti o udělení licence pro výrobu elektřiny, kde jsou rozepsány celkové investiční náklady v tisících Kč na provozovnu, z toho stavební část 40 798, technologie 263 406, jiné investiční náklady 11 637 a dále jsou zde uvedeny předpokládané provozní náklady, - protokol o předání a převzetí díla, podle kterého se jedná o předmět díla „Fotovoltaická elektrárna Stálky B, o výkonu 2 639 165 Wp“ s tím, že se jedná o panely Trina Solar TSM-PC05 225 (11 719 kusů), střídače SMA-SMC 10000TLRP (259 kusů), střídače SMA-SMC 7000TL (2 kusy) a ostatní části díla. Protokol byl podepsán dne 29. 11. 2010, - rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2010 o zkušebním provozu č. 6/2010, kterým stavební úřad uložil, že kolaudační souhlas na stavbu Fotovoltaická elektrárna Stálky (lokalita B) o celkovém výkonu 3 700 kW (3,7 MW) na pozemku p. č. 5063 GP, 5064 GP, 5223 GP, 5228 GP, 5271 GP, 5367/13 GP, 5367/16 GP, 5367/17 GP, 5367/77 GP v k. ú. Stálky (vše zjednodušená evidence grafický příděl) a na pozemku p. č. 1220/6 KN (katastr nemovitostí) lze vydat jen po provedení zkušebního provozu lokality B. Zkušební provoz lokality B byl povolen do 31. 5. 2011. Z rozhodnutí stavebního úřadu č. 6/2010 se dále podává, že stavebník stavebnímu úřadu předložil zprávu o revizi elektrického odběrného zařízení ze dne 23. 11. 2010, č. 54/F/10, a že byla dne 25. 11. 2010 při prohlídce stavebním úřadem ověřena způsobilost části stavby v lokalitě B ke zkušebnímu provozu a že v lokalitě B je osazeno technologické zařízení pro výrobu elektrické energie (nosné konstrukce, fotovoltaické panely, rozvody silno i slaboproudé). - finanční bilance, smlouva o dílo ze dne 30. 7. 2010 uzavřená mezi společnostmi FVE 9 s.r.o. a FVK Global a.s. na výstavbu FVE Stálky B o nominálním výkonu 2 636 775 Wp s tím, že ze smlouvy se podává, že zhotovitel se zavazuje mimo jiné dodat a instalovat fotovoltaické panely typu TRINA TSM-PC05 225Wp o výkonu 2 636 775 Wp, přičemž termín předání kompletního díla byl smlouvou určen na 5. 12. 2010, - zpráva o revizi elektrického zařízení č. 45/F/10 ze dne 23. 11. 2010 revizního technika Pavla Fanty, předmět revize je vymezen jako elektroinstalace FVE – rozvody DC, střídače a vyvedení výkonu ze střídačů a jistících rozvaděčů, místo revize FVE Stálky – část B, instalovaný výkon 2 639 565 Wp. Celkový posudek: revidované elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu. V rámci technických parametrů je uvedeno, že se jedná o panely typ Trina Solar a to TSM-PC05 225 (810 kusů), TSM-PC05 230 (6408 kusů) a TSM-PC05 235 (4185 kusů) a o měniče typu SMC 10 000 TLRP a SMC 4 000 TL-20. Vnější vlivy jsou určeny protokolem č. 123b/2009, který je součástí projektové dokumentace. PROSTORY ZVLÁŠŤ NEBEZPEČNÉ, - původní nepodepsaná revizní zpráva na FVE Stálky č. 170910 ze dne 15. 9. 2010. Vc. Posouzení důvodnosti jednotlivých žalobních námitek Namítal-li žalobce ve vztahu jak k rozhodnutí o udělení licence, tak k rozhodnutí o změně licence, že osoba zúčastněná na řízení prokázala oprávnění užívat energetické zařízení pouze po dobu stanovenou v rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu a nikoli na dobu 25 let, pak soud setrvává na své již vyslovené argumentaci aprobované i Nejvyšším správním soudem, že nelze dospět k důvodnému závěru, že by pouze s ohledem na stanovení zkušebního provozu stavebním úřadem měla být ve smyslu § 4 odst. 4 energetického zákona udělena licence pouze na dobu zkušebního provozu. Za dané situace nebylo důvodu, aby žalovaný nevyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení a neudělil jí licenci na 25 let. Nejvyšší správní soud v této souvislosti např. v rozsudku ze dne 10. 9. 2015, č.j. 4 As 133/2015 – 57 uvedl, že: „[ž]alovaný je tak při stanovení délky licence pro výrobu elektřiny omezen jen maximální dobou 25 let a žadatelem prokázanou dobou vlastnického či jiného užívacího práva k energetickému zařízení. Žádné ustanovení energetického zákona ani jiného právního předpisu pak již žalovanému neukládá, aby udělil žadateli licenci nejvýše jen na dobu, po níž je možné takové zařízení předčasně užívat na základě povolení stavebního úřadu. Navíc pokud žadatel o udělení licence prokázáním finančních a technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti a doložením vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení prokáže, že bude splňovat podmínky pro podnikání v odvětví výroby elektřiny po maximální dobu 25 let, pak není žádného důvodu pro udělení licence na kratší dobu. Nutnost takového postupu nevyplývá ani z časového omezení povolení k předčasnému užívání energetického zařízení, neboť takové rozhodnutí stavebního úřadu rozhodně nevylučuje splnění technických předpokladů k zajištění výkonu licencované činnosti po celou dobu 25 let. Navíc pokud by držitel licence tuto podmínku pro její udělení přestal splňovat a stavební úřad by užívání energetického zařízení nakonec nepovolil, žalovaný by musel rozhodnout o zrušení licence podle § 10 odst. 2 písm. a) energetického zákona. I z tohoto důvodu proto žalovaný v dané věci nebyl povinen udělit osobě zúčastněné na řízení licenci jen na dobu do skončení platnosti povolení stavebního úřadu k předčasnému užívání stavby fotovoltaické elektrárny.“. Namítal-li žalobce, že tím, že osoba zúčastněná na řízení v licenčním řízení o udělení licence a o její změně nedoložila stanovisko Technické inspekce České republiky, nebyly splněny technické předpoklady ve smyslu 5 odst. 3 energetického zákona, tak i tu soud setrvává na svém opakovaně vysloveném závěru, který byl potvrzen Nejvyšším správním soudem, že z energetického zákona ve spojení s vyhláškou č. 426/2005 Sb. vyplývá, že technické předpoklady dokládá žadatel o licenci jednak rozhodnutím stavebního úřadu a dále dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem. Zákonodárce odkázal v poznámce pod čarou, která jako nenormativní část legislativního aktu slouží jako výkladová pomůcka, na § 6c odst. 1 písm. a) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, podle kterého organizace a podnikající fyzické osoby zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech; při výrobě vyhrazených tlakových zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona. Z citovaných ustanovení, ve spojení s tím, že zákonodárce výslovně zmiňuje pro účely licenčního řízení doložení zprávy o revizi, nevyplývá, že by měl žadatel o licenci dokládat ještě stanovisko Technické inspekce. „Prokazování finančních a technických předpokladů a odborné způsobilosti pro jednotlivé druhy licencí blíže upravuje vyhláška č. 426/2005 a …výslovně požaduje předložení zprávy o revizi, nikoli odborné vyjádření Technické inspekce ČR. Z …právní úpravy týkající se prokázání technických předpokladů pro udělení licence tak nevyplývá, že by v rámci licenčního řízení měl žadatel prokazovat bezpečnost provozu energetického zařízení odborným vyjádřením Technické inspekce ČR.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2015, č.j. 4 As 84/2015 – 37). V této souvislosti Nejvyšší správní soud též zdůraznil, že nelze „v licenčním řízení…posuzovat technickou dokumentaci energetického zařízení z toho hlediska, do jaké třídy ve smyslu vyhlášky č. 73/2010 Sb. spadá, a to obzvláště za situace, kdy stavební úřad jeho provoz za stanovených podmínek již povolil. Není totiž úkolem žalovaného, aby v řízení o vydání licence nahrazoval a dubloval činnost stavebního úřadu, v jehož pravomoci je povolení provozu předmětného zařízení.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2015, č.j. 4 As 84/2015 – 37). Žalobce ve vztahu jak k rozhodnutí o udělení licence, tak k rozhodnutí o změně licence dále namítal, že povinností osoby zúčastněné na řízení bylo doložit vlastnické, případně užívací právo i k pozemkům, na kterých se FVE Stálky nachází. Podle § 7 odst. 4 písm. e) energetického zákona se k žádosti o licenci připojí doklady prokazující vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení. Podle § 98a odst. 2 písm. a) energetického zákona Energetický regulační úřad stanoví vyhláškou způsoby prokazování finančních a technických předpokladů a odborné způsobilosti pro jednotlivé druhy licencí, způsoby určení vymezeného území a provozovny, prokázání vlastnického nebo užívacího práva k užívání energetického zařízení, náležitosti prohlášení odpovědného zástupce, a vzory žádostí k udělení, změně a zrušení licence. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 426/2005 Sb. vlastnické právo k energetickému zařízení žadatel prokazuje a) výpisem z katastru nemovitostí, zapisuje-li se vlastnické právo do katastru nemovitostí podle zvláštního právního předpisu, odpovídající stavu zápisů v katastru nemovitostí ke dni předložení výpisu, b) smlouvou, na základě které dochází k převodu nemovitosti, pokud vlastnické právo k nemovitosti není předmětem zápisu do katastru nemovitostí, c) smlouvou, na základě které dochází k převodu vlastnického práva k movitému energetickému zařízení, d) smlouvou, ze které je zřejmé, že žadatel je vlastníkem daného movitého energetického zařízení, e) originálem nebo ověřenou kopií rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, pokud žadatel nabyl vlastnické právo k energetickému zařízení na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu nebo je jeho vlastnické právo takovým rozhodnutím potvrzeno, nebo f) potvrzením o nabytí vlastnictví, bylo-li energetické zařízení předmětem veřejné dražby. Podle § 7 odst. 4 vyhlášky č. 426/2005 Sb. nelze-li nabytí vlastnického práva k energetickému zařízení nebo užívacího práva k energetickému zařízení prokázat způsoby uvedenými v § 7 odstavci 1 nebo 2 této vyhlášky, protože takové nabývací tituly nelze doložit, došlo k nabytí ze zákona nebo je již nelze dohledat, lze nabytí vlastnického práva nebo užívacího práva k energetickému zařízení doložit i jiným způsobem, nevzbuzujícím důvodné pochybnosti. Smyslem a účelem výše citovaných ustanovení právních předpisů je v rámci licenčního řízení prokázat vlastnické či užívací právo k samotnému energetickému zařízení, přičemž zákon rozlišuje mimo jiné energetické zařízení zapisované do katastru nemovitostí a zařízení nezapisované do katastru nemovitostí, s čímž souvisí důkazní prostředky, kterými lze vlastnictví prokázat. Argumentace žalobce, že pokud jsou fotovoltaické panely pevně ukotveny k zemi, má vlastník energetického zařízení povinnost prokázat i vlastnictví pozemků, představuje podle soudu interpretaci, která nemá oporu v citovaných ustanoveních energetického zákona. Ze žádného ustanovení energetického zákona nelze dovodit, že by měl žadatel o licenci prokazovat zvlášť právní titul k užívání pozemků, na nichž umisťuje energetické zařízení (nadto za situace, kdy žadatel o licenci prokázal vlastnické právo k energetickému zařízení příslušnou listinou). Taková žalobcem dovozovaná povinnost tak nemá podle soudu oporu v zákoně. Žalovaný jako licenční úřad proto nebyl oprávněn nad rámec požadavků ve smyslu energetického zákona a vyhlášky vyžadovat i prokázání vlastnických či užívacích titulů k pozemkům, na kterých byla stavba FVE Stálky v katastrálním území Stálky umístěna. Nadto žalobce v žalobě ani neindikuje, že by osoba zúčastněná na řízení nebyla ve skutečnosti vlastníkem energetického zařízení FVE Stálky a neměla tedy z tohoto důvodu licenci získat. O tom, že osoba zúčastněná na řízení doložila vlastnické právo k energetickému zařízení FVE Stálky, a to konkrétně smlouvou o dílo a protokolem o předání a převzetí díla, nevznikají na základě těchto listin založených ve správním spise soudu žádné důvodné pochybnosti. Ohledně případného prokazování právního vztahu osoby zúčastněné na řízení k pozemkům, na kterých je stavba FVE Stálky umístěna, soud poukazuje na to, že správním řízením, které slouží k vyřešení střetu různých práv sousedících vlastníků, k ochraně veřejných zájmů, a také mimo jiné ke zjištění existence souhlasu s umístěním stavby na cizím pozemku, je právě řízení stavební. Těžko si lze představit stavební povolení či rozhodnutí o umístění stavby na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka těchto pozemků. Z úřední činnosti je soudu známa existence pravomocného stavebního povolení na FVE Stálky, a to na pozemcích p. č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/77 GP a 1220/6 v k. ú. Stálky, které bylo předmětem posouzení zdejším soudem (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č.j. 30A 61/2010 – 107). Ovšem v souvislosti s užívacím právem k pozemkům žalobce nenavrhuje prokázat a ani neindikuje, že by se FVE Stálky snad nacházela na cizích pozemcích bez souhlasu jejich vlastníků. Soud dále k námitce žalobce týkající se to, že žalovaný vybočil z mezí žádosti účastníka řízení, pokud jde o označení parcelních čísel, na nichž se FVE Stálky nachází, uvádí, že provozovna se na žádosti o udělení licence a dokladech přikládaných k žádosti vymezuje údaji, podle kterých je možné jednoznačně určit energetické zařízení, na němž je vykonávána nebo má být vykonávána licencovaná činnost výroby elektřiny. Identifikace provozovny v licenčním řízení slouží k ověření splnění podmínek pro podnikání v regulované oblasti. Ze správního spisu se podává, že v případě FVE Stálky se jedná o energetické zařízení umístěné v lokalitách A a B, které se nachází v katastrálním území Stálky (viz obr. 1). Osoba zúčastněná na řízení identifikovala provozovnu FVE Stálky jednak v žádosti podrobněji podle parcelních čísel dle grafického přídělu, v rozhodné době doposud nezapsaných v listu vlastnictví, identifikovatelných podle geometrického plánu a dále i pomocí zákresu FVE Stálky do katastrální mapy (obr. 1). Provozovna FVE Stálky je dále shodným způsobem identifikována v rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu č. 4/2010, z něhož se podává, že stavební úřad povolil zkušební provoz FVE Stálky s tím, že lokalita B není dokončena. Pak z tohoto rozhodnutí vyplývá, že je dokončena lokalita A, nacházející se na pozemcích p.č. 5063, 5064 a 5271 GP, což odpovídá i zákresu (obr. 1). Pokud tedy žalobce vlastnil dokončené energetické zařízení v lokalitě A, nelze dospět k závěru, že by obsah rozhodnutí o udělení licence ve vztahu k vymezení provozovny neodpovídal tehdejším skutkovým podkladům. Pokud jde o označení provozovny parcelami dle grafického přídělu, nezapsanými na listu vlastnictví, tak jejich označení koresponduje s tím, jak je označil již stavební úřad ve stavebním povolení (viz též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, č.j. 30A 61/2010 – 107). Nelze tak bez dalšího dospět k závěru, že vymezila-li osoba zúčastněná na řízení provozovnu FVE Stálky na pozemky č. 5063, 5064, 5223, 5224, 5228, 5271, 5367/13, 5367/16, 5367/77 GP a 1220/6 v k. ú. Stálky, tedy stejně jako ve stavebním řízení, postupovala v rozporu s požadavkem § 5 písm. b) vyhlášky č. 426/2005 Sb., podle kterého jsou údaje identifikující umístění provozovny, zejména název obce a případně její části, název ulice, číslo popisné a orientační, bylo-li přiděleno, poštovní směrovací číslo, dále název a číselný kód katastrálního území, kde je provozovna umístěna, parcelní číslo pozemku podle katastru nemovitostí, na kterém je provozovna umístěna, zákres umístění provozovny do kopie katastrální mapy. Poukazoval-li dále žalobce u jednání na to, že se velmi malá část FVE Stálky A nachází i pozemku p.č. 5367/16 GP v k.ú. Stálky, což dokládal printscreenem aktuálního stavu katastrální mapy, takto by samo o sobě nemohlo být důvodem, pro který byl měl soud rozhodnutí o udělení licence zrušit. Stejně tak by ke zrušení rozhodnutí o udělení licence nemohlo zdejší soud vést to, že revizní technik označil pozemky, na nich se má FVE Stálky A nacházet v souladu s tehdejším přechodným stavem evidence katastru nemovitostí. O tom, kde se z hlediska katastrálního území Stálky energetické zařízení v době vydání rozhodnutí o udělení licence žalovaného nacházelo, tak nevyvstaly zásadní pochybnosti. Z tohoto důvodu neshledal soud účelným provádět dokazování týkající se zjišťování vývoje číslování pozemků v katastrálním území Stálky. Je nadbytečné, aby se soud podrobně zabýval tím, jaký byl vývoj přečíslování pozemků v průběhu času, případně dokazoval podklady od katastru nemovitostí, jaká byla čísla jednotlivých parcel nacházejících se v lokalitě severně a severovýchodně od obce Stálky. Nejvyšší správní soud v souvislosti s nesrovnalostmi při označování pozemků již zdůraznil, že „z nepřesného popisu umístění elektrárny v průběhu správního řízení nelze jednoznačně dovodit, že licence neodpovídá skutkovému stavu, který existoval v době rozhodování správního orgánu. Stěžovatel usuzuje na rozpory ve skutkovém stavu, ale svá tvrzení nedokládá žádnými nezpochybnitelnými důkazy. V tomto ohledu krajský soud správně uvedl, že skutkový stav mohl být doložen poznatky z trestních řízení, popřípadě snímky předmětného místa z rozhodného období. Pokud však nebyly žádné konkrétní důkazy předloženy, nachází se tvrzení stěžovatele jen v rovině hypotetické, přičemž argumentace uvedená v kasační stížnosti popisuje jen jednu z několika více či méně pravděpodobných alternativ. Bez dalších důkazů například nelze vyloučit ani chybu v rozhodnutí stavebního úřadu. Tuto další alternativu by mohlo podporovat rozdílné vymezení stavby v rozhodnutí o změně stavebníka (na rozdíl od jiných rozhodnutí chybí pozemek č. 3639/10). Tato úvaha ovšem jen zvyšuje míru důkazní nejistoty stěžovatele, aniž by zároveň zvyšovala naléhavost zákroku veřejné moci v posuzované věci, a za takového stavu lze krajskému soudu jen stěží vyčítat, že rozhodnutí žalovaného nezrušil pro zásadní rozpory licence se skutkovým stavem. Ostatně sám stěžovatel přiznává, že není jisté, zda se energetické zařízení na sporných pozemcích v době rozhodování žalovaného nacházelo. Je nutné si rovněž uvědomit, že přezkum prováděný krajským soudem iniciovala žaloba podaná ve veřejném zájmu a do konečného rozhodnutí se musely promítnout i výše naznačené principy spočívající v ochraně právní jistoty osob dotčených udělenou licencí a ochraně již nabytých práv. Krajský soud by tedy mohl přistoupit ke zrušení rozhodnutí jen tehdy, disponoval-li by dostatečně jasnými důkazy o závažných vadách učiněných v průběhu rozhodování o licenci. Takové vady se však stěžovateli prokázat nepodařilo.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, č.j. 3 As 76/2015 – 27). Žalobce dále poukazoval na to, že revizní zpráva s podpisem a razítkem revizního technika E. N. se ve správním spisu nachází až za rozhodnutím o udělení licence. Podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona se k žádosti o udělení licence připojí doklady prokazující finanční a technické předpoklady. Ze spisového přehledu a obsahu správního spisu vyplývá, že některé osobou zúčastněnou na řízení k žádosti doložené listiny (mezi nimi i revizní zpráva s podpisem a razítkem revizního technika E. N.) jsou žurnalizovány až za rozhodnutím o udělení licence. Z razítka podatelny žalovaného na č. listu 146 správního spisu je zřejmé, že 29. 9. 2010, pod č. j. 11280-8/2010-ERU, byla žalovanému doručena listina označená jako „Protokol o převzetí rozhodnutí a vzdání se práva podání rozkladu“, přičemž na podacím razítku je uvedeno, že se jedná o 35 listů. Tomuto počtu pak odpovídá počet ve správním spisu žurnalizovaných listin. V písemnosti doručené žalovanému dne 29. 9. 2010, která obsahuje vzdání se práva podání rozkladu, je dále uveden text, že zmocněnec potvrzuje převzetí rozhodnutí o udělení licence. V rámci skutkových podkladů prokazujících splnění technických předpokladů tedy byla žalovanému nejprve předložena zpráva o revizi, která nebyla podepsána a orazítkována. Listina totožného obsahu, jejíž obsah tedy byl stvrzen revizním technikem Eduardem Novotným, byla žalovanému doručena až společně se vzdáním se práva rozkladu proti rozhodnutí o udělení licence, tedy v den, kdy žalovaný rozhodnutí o udělení licence vydal. Na rozhodnutí o udělení licence se sice nenachází údaj o datu vypravení, je zde uvedeno pouze datum 29. 9. 2010, nicméně převzetí rozhodnutí o udělení licence zástupce osoby zúčastněné na řízení potvrdil dne 29. 9. 2010. Soud tedy nemá pochybnosti o tom, že k vydání rozhodnutí o udělení licence došlo 29. 9. 2010. Výše popsaný stav, ve spojení s tím, že žalovaný nevyhotovil záznam o provedení důkazu listinou ve smyslu § 53 odst. 6 správního řádu, a že ve správním spisu absentuje výzva k doložení revizní zprávy s podpisem a razítkem revizního technika, nepochybně představuje procesní pochybení žalovaného. Takové procesní pochybení při shromažďování povinných důkazů vztahujících se k žádosti o udělení licence však není důvodem, pro který by soud měl rozhodnutí žalovaného o udělení licence zrušit. Za tohoto stavu nelze mít pouze poukazem na žurnalizaci kopie orazítkované a podepsané revizní zprávy ve správním spisu za zpochybněné to, že se rozhodnutí žalovaného neopírá o dostatečné skutkové podklady. Je zjevné, že v den vydání rozhodnutí žalovaný mohl ověřovat pouze to, zda mu byla doložena podepsaná listina shodného obsahu jako ta, která byla předložena k žádosti. Lze poznamenat, že obecně by taková vada mohla mít vliv na zákonnost správního rozhodnutí v těch případech, kdy by správní orgán na základě obsahu správního spisu nebyl schopen vyvrátit námitku, že k takto žurnalizovaným podkladům se již účastník řízení nemohl před vydáním správního rozhodnutí vyjádřit; taková situace však ani v nyní projednávané věci, kdy jsou takto žurnalizovány listiny žadatele v návrhovém správním řízení, nenastala (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, ve věci sp. zn. 6 As 81/2013). Dále ve vztahu k žádosti o změnu licence žalovaný podle žalobce vybočil z mezí žádosti ve vztahu k údaji o celkovém instalovaném výkonu. Požadovala-li osoba zúčastněná na řízení rozšíření celkového instalovaného výkonu FVE Stálky na 4,002 MW, pak skutečnost, že žalovaný namísto požadovaných 4,002 MW udělil licenci na 4,003 MW, nemůže samo o sobě obstát jako důvod zrušení rozhodnutí o změně licence. Namítal-li žalobce, že osoba zúčastněná na řízení v řízení o změně licence nijak nerozlišila nový zdroj, ve vztahu k němuž žádala o navýšení výkonu, pak z obsahu listin založených ve správním spise vyplývá, že se jedná o dokončenou část FVE Stálky v lokalitě B. Ostatně Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 – 141, uvedl, že „[d]ále bylo namítáno vybočení z mezí žádosti o změnu udělené licence co do celkového instalovaného výkonu. V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že vypořádání se krajského soudu s touto námitkou bylo nedostatečné, jelikož problematiku nelze omezovat jen na nepatrný nesoulad rozhodnutí se žádostí, tj. toliko rozdíl 0,001 MW. Žádost o udělení licence totiž nekorespondovala ani s dalšími doklady předloženými ve správním řízení. Takto ovšem nebyla postavena žalobní námitka. V žalobě bylo pouze namítáno, že žalovaný pochybil, jelikož … udělil licenci na celkový instalovaný výkon 4,003 MW, ačkoli se společnost domáhala změny licence pro navýšení výkonu na celkových 4,002 MW...... Nelze proto vyčítat krajskému soudu, že se instalovaným výkonem uváděným v jiných dokumentech než v žádosti nezabýval a vyjádřil se pouze k rozporu mezi žádostí a rozhodnutím o změně licence.“. K žalobní argumentaci týkající se prokázání finančních předpokladů soud uvádí, že stavba FVE Stálky byla dle dokumentace obsažené ve správním spise financována úvěrem Komerční banky a.s., což osoba zúčastněná na řízení doložila smlouvou o úvěru a v řízení o změně licence prohlášením. Požadavek na povinný důkaz ve smyslu § 8 odst. 7 vyhlášky č. 426/2005 Sb., podle něhož žadatel o udělení licence na výrobu elektřiny ze zařízení využívajícího obnovitelný zdroj energie, které je nově uváděno do provozu, finanční předpoklady dále prokazuje konečným rozpočtem jednotlivých položek realizovaných investic potřebných pro uvedení tohoto zařízení do provozu, souvisí s prokazováním finančních předpokladů žadatele o licenci, což je legitimní požadavek s ohledem na to, že se jedná o podnikání v licencované oblasti s energií, která má strategický význam z hlediska hospodaření. Podle § 5 odst. 6 energetického zákona se finančními předpoklady rozumí schopnost žadatele finančně zabezpečit provozování činnosti, na kterou je vyžadována licence, a schopnost zabezpečit závazky nejméně na období 5 let. Finanční předpoklady žadatel nesplňuje, pokud v průběhu uplynulých 3 let soud zrušil konkurs vedený na majetek žadatele proto, že bylo splněno rozvrhové usnesení, nebo soud zamítl insolvenční návrh proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebo rozhodl o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující. Žadatel o licenci není finančně způsobilý, jestliže má evidovány nedoplatky na daních, clech a poplatcích, pojistném na sociálním zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a na pokutách. Za situace, kdy osoba zúčastněná na řízení doložila bezdlužnost, výsledky svého hospodaření a především způsob financování stavby FVE Stálky smlouvou o úvěru se společností Komerční banka a.s., nelze dospět k závěru, že by doložení finančních předpokladů pro podnikání v licencované oblasti vykazovalo tak závažné deficity skutkových zjištění, že by soud mohl dospět k závěru o nedostatku skutkových důvodů pro posouzení finančních předpokladů žalovaným, či „zatemnění“ finanční situace osoby zúčastněné na řízení v době rozhodování žalovaného, nebo dokonce absence dobré víry osoby zúčastněné na řízení ve vztahu k prokazování splnění finančních předpokladů žalovanému (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171). Pokud jde o formu rozhodnutí o změně licence, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 12. 2015, č.j. 9 As 19/2015 –141, zdůraznil, že se nejedná o nové rozhodnutí ve smyslu § 101 správního řádu, nýbrž o změnu původního rozhodnutí o udělení licence provedenou postupem upraveným v § 9 energetického zákona a že v souladu s § 68 odst. 4 správního řádu rozhodnutí nemusí být odůvodněno, pokud je účastníkům řízení v plném rozsahu vyhověno. V daném případě šlo prokazatelně pouze o změnu již udělené licence, jak je vysvětleno výše, proto i podklady ve správním spisu se týkají pouze změny licence – celkového instalovaného výkonu. Z nich žalovaný při svém rozhodování vycházel a na jejich základě rozhodl. Nejvyšší správní soud tedy považuje za nesprávný názor, že rozhodnutí o změně licence nahrazuje rozhodnutí o udělení licence. Obdobně Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 9. 7. 2015, čj. 4 As 84/2015 – 37, dovodil, že rozhoduje-li správní orgán o žádosti o změnu rozhodnutí o udělení licence podané podle § 9 odst. 1 energetického zákona tak, že vydá „úplné znění“ původního rozhodnutí o udělení licence se zahrnutím měněných údajů, nezakládá to samo o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí o změně licence; rozhodnutí o změně licence má účinky pouze ve vztahu k měněným údajům. V takovém případě se nejedná o „nové rozhodnutí“ ve smyslu § 101 správního řádu z roku 2004, které by zcela nahrazovalo původní rozhodnutí o udělení licence (shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2015, č.j. 2 As 103/2015 – 171). Zdejší soud tak konstatuje, že v případě rozhodnutí o změně licence ve smyslu § 9 odst. 5 energetického zákona se jedná o rozhodnutí o žádosti o změnu licence a to ex nunc z toho důvodu, že došlo k novým skutečnostem týkajícím se parametrů podnikání v licencované oblasti. Energetický zákon tak jednoznačně vymezuje, co je předmětem řízení, co má být meritem věci každého rozhodnutí o změně licence, která byla pravomocně udělena na základě posouzení splnění podmínek ve smyslu energetického zákona. Posuzuje-li soud takto formulované správní rozhodnutí, tak byť žalovaný zvolil formu jakéhosi kvazi nového rozhodnutí, jedná se o rozhodnutí, kterým bylo vyhověno žádosti žadatele – tedy je nutné jeho obsah posuzovat ve spojení s jeho nosnými skutkovými důvody. Byť toto rozhodnutí v sobě zahrnuje původní, změnou dotčený text licence, nemá právní účinky ve smyslu § 109 odst. 6 správního řádu, které by měly za následek „odklizení“ předchozích rozhodnutí týkajících se téže licence. Nemůže být dalším novým rozhodnutím o udělení licence již z toho důvodu, že se skutkově opírá pouze o doklady týkající se změny a zakládá právní účinky pouze ve vztahu k nově posuzovaným skutečnostem v návaznosti na obsah žádosti. Podle zdejšího soudu rozhodnutí o žádosti o změnu licence nemůže v soudním přezkumu obstát tehdy, jsou-li zásadně zpochybněny nosné skutkové důvody ve vztahu k předmětu řízení, tedy ve vztahu ke skutečnostem týkajícím se změny. Pokud jde o skutkové důvody, o něž se opírá rozhodnutí o změně licence, tak žalovaný na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení o změnu podmínek pro udělení licence rozhodl dne 10. 12. 2010 pod č.j. 14146-9/2010-ERU tak, že se rozhodnutí o udělení licence číslo 111016583 změnou číslo 001 mění takto: licence na výrobu elektřiny, udělená na 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti, den vzniku oprávnění 29. 9. 2010, termín zahájení výkonu licencované činnosti 29. 9. 2010, celkový instalovaný výkon MW 4,003, počet zdrojů 1, seznam jednotlivých provozoven k licenci č. 111016583 evid. č. 1 FVE Stálky, Stálky, okres Znojmo, kraj Jihomoravský, k.ú. Stálky, obec Stálky, vymezení 5063 GP, 5064 GP, 5271 GP, 5223 GP, 5224 GP, 5228 GP, p.č. 1220/6. Oprávnění k výkonu licencované činnosti ve výše uvedeném rozsahu vzniká nabytím právní moci tohoto rozhodnutí. Podle § 5 odst. 3 energetického zákona fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o udělení licence vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Energetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám. Finanční předpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW. Podle § 9 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb. se u energetických zařízení ve zkušebním provozu technické předpoklady prokazují souhlasem stavebního úřadu se zahájením zkušebního provozu před vydáním kolaudačního rozhodnutí, rozhodnutím o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu nebo rozhodnutím stavebního úřadu, že kolaudační souhlas lze vydat jen po provedení zkušebního provozu, a dále dokladem prokazujícím splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce (zpráva o revizi) stanovených zvláštním právním předpisem; po provedení zkušebního provozu dokládá žadatel kolaudační souhlas. Podle § 9 odst. 1 energetického zákona je držitel licence povinen neprodleně oznámit Energetickému regulačnímu úřadu změny podmínek pro udělení licence podle § 5 a všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 7, předložit o nich doklady a požádat o změnu rozhodnutí o udělení licence. V souvislosti s prokazováním splnění technických parametrů v licenčním řízení zdejší soud již judikoval, že žadatel o licenci je povinen doložit splnění technických předpokladů jednak rozhodnutím stavebního úřadu a dále dokladem prokazujícím zajištění revize energetického zařízení. Pokud jde o zprávu o revizi, ta se musí vztahovat k celé fotovoltaické elektrárně, resp. k celé její nízkonapěťové části, která musí být stavebně dokončena ve všech součástech stavby přímo souvisejících s elektrickou bezpečností zařízení (revizní zpráva je zprávou o revizi fotovoltaické elektrárny jako celku); jinak by požadavek na předložení revizní zprávy postrádal jakéhokoli smyslu. Nejvyšší správní soud v této souvislosti v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, č.j. 4 As 132/2015-102, též zdůraznil, že je nepochybné, že licence je ze strany žalovaného udělována k provozování energetického zařízení jako celku. Připuštění názoru, že prokázání zajištění bezpečnosti práce pouze ve vztahu k části zařízení je pro účely udělení licence dostatečné, by podle názoru Nejvyššího správního soudu mohlo vést k nežádoucímu stavu představujícímu možnost žalovaného udělit licenci k provozování zařízení i za situace, kdy není zcela jisté, zda všechny jeho součástí ve svém vzájemném propojení splňují požadavky pro bezpečný provoz. Nezastupitelný význam revizní zprávy akcentoval Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 16. 7. 2015, č.j. 7 As 114/2015 – 36, přičemž zdůraznil, že nelze odmítnout provést důkazy, které se týkají stavu, který nepochybně existoval již v okamžiku rozhodování žalovaného o licenci, a které se týkají revizní zprávy. Za řádnou revizní zprávu, která by bezpečnost zařízení za tehdejšího právního stavu prokazovala, je třeba pokládat tu revizní zprávu, kterou revizní technik vyhotovil po řádné prohlídce elektrárny, a která osvědčuje dokončenost elektrárny a provedení těch zkoušek, které bylo za tehdejší úpravy možno provést. Revizní technik musí při zpracování revizní zprávy elektrárnu prohlédnout. Je přitom povinen kontrolovat nejen příslušná zapojení panelů, ale též to, zda počty a výkon panelů v elektrárně odpovídají údajům uvedeným v projektové dokumentaci (pokud z projektové dokumentace vychází). Revizní zpráva je totiž jediným dokladem, z něhož se podává skutečný výkon elektrárny. Pokud revizní technik převezme údaje o počtu panelů a jejich výkonu z projektové dokumentace (či jiné listiny předložené mu žadatelem o licenci), aniž by na místě ověřil, že je elektrárna skutečně osazena těmi panely, které jsou v dokumentaci uvedeny, nepostupuje správně. Taková revizní zpráva pak nemá žádnou vypovídací hodnotu o stavu elektrárny (rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 10. 2015, č.j. 62 A 111/2013 – 599, ze dne 19. 6. 2015, č.j. 62 A 97/2013 – 131, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č.j. 9 As 173/2015 – 69). Revizní zprávu lze nahradit znaleckým posudkem, avšak pouze pokud je znalecký posudek vyhotoven v čase rozhodném pro posouzení bezpečnosti (rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 10. 2015, č.j. 62 A 111/2013 – 599). Žalobce v této souvislosti zpochybňoval obsah revizní zprávy na část B FVE Stálky. Zpráva o výchozí revizi elektrického odběrného zařízení revizního technika P. F. č. 45/F/10 ze dne 23. 11. 2010 předložená ve správním řízení o změně licence konstatuje, že revize byla provedena od 15. 11. 2010 do 23. 11. 2010. Z této revizní zprávy se podává instalovaný výkon 2 639 565 Wp, dále že elektroinstalace je provedena podle projektové dokumentace a skládá se z 810 kusů panelů TSM PCO5 225, 6408 kusů panelů TSM-PCO5 230, 4185 kusů panelů TSM PCO5 235, 252 kusů měničů SMC 10 000 TLRP a 3 kusů měničů SB 400 TLRP. Oproti tomu z protokolu o předání a převzetí díla ze dne 29. 11. 2010, předloženého žalovanému, se podává instalovaný výkon 2 639 165 Wp a složení panelů jen TSM PCO5 225 v počtu 11 719 kusů. Pokud jde o střídače, podle protokolu byly předány střídače SMC 10 000 TLRP v počtu 259 kusů a SMC 7000 TL v počtu 2 kusů. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2010 o zkušebním provozu č. 6/2010, předloženého žalovanému, pak vyplývá, že kolaudační souhlas na stavbu Fotovoltaická elektrárna Stálky (lokalita B) o celkovém výkonu 3 700 kW (3,7 MW) na pozemcích p. č. 5063 GP, 5064 GP, 5223 GP, 5228 GP, 5271 GP, 5367/13 GP, 5367/16 GP, 5367/17 GP, 5367/77 GP v k. ú. Stálky (vše zjednodušená evidence grafický příděl) a na pozemku p. č. 1220/6 KN (katastr nemovitostí) lze vydat jen po provedení zkušebního provozu lokality B. Zkušební provoz lokality B byl povolen do 31. 5. 2011. Z rozhodnutí stavebního úřadu č. 6/2010 se dále podává, že stavebník stavebnímu úřadu předložil zprávu o revizi elektrického odběrného zařízení ze dne 23. 11. 2010, č. 54/F/10 a že byla dne 25. 11. 2010 při prohlídce stavebním úřadem ověřena způsobilost části stavby v lokalitě B ke zkušebnímu provozu, a dále, že je v lokalitě B osazeno technologické zařízení pro výrobu elektrické energie (nosné konstrukce, fotovoltaické panely, rozvody silno i slaboproudé). S ohledem na rozpory v obsahu těchto dokumentů, a to co do celkového instalovaného výkonu i složení a počtu panelů a měničů (střídačů), zdejší soud ve smyslu § 52 odst. 1 s. ř. s. dále dokazoval za účelem jejich objasnění, neboť Nejvyšší správní soud zdejšímu soudu uložil povinnost pochybnosti o tom, zda se revizní zpráva vztahuje k energetickému zařízení v podobě deklarované v žádosti o udělení, resp. změnu licence, rozptýlit. Soud zdůrazňuje, že nic nebrání tomu, aby při svém rozhodování vycházel i z dokumentů, které nebyly podkladem pro vydání žalobou napadeného správního rozhodnutí, pokud tyto dokumenty popisují stav, jež ke dni rozhodování správního orgánu objektivně existoval (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č.j. 4 As 141/2013 – 28). Specifika správního soudnictví spočívají zejména v přezkumu činnosti správních orgánů. Těžištěm není primární nalézání skutkového stavu věci dokazováním, ale kontrola správnosti a úplnosti zjištění skutkového stavu správními orgány. Tato kontrola je v souladu se zásadou plné jurisdikce prováděna zejména autonomním hodnocením důkazů již provedených správními orgány, případně též provedením v žalobě navržených důkazů dalších, zvláště pak těch, které byly správními orgány opomenuty a mohou přitom podle názoru soudu změnit náhled na skutkové okolnosti věci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015, č.j. 1 As 145/2014 – 61). Pokud jde v této souvislosti o dokazování úředními záznamy o podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), touto otázkou se ve své recentní judikatuře zabýval Nejvyšší správní soud, přičemž dovodil jejich přípustnost jako jakýchkoli jiných listinných důkazů. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „podstatou tohoto sporu nadále zůstává posouzení otázky prokázání splnění technických předpokladů k provozování energetického zařízení (tedy nikoli posouzení otázky viny a trestu stěžovatelky č. 2, příp. některých jejích statutárních orgánů nebo zaměstnanců). Za těchto okolností tudíž není důvod uplatnit na proces dokazování v posuzovaném případě analogicky příslušné zásady trestního řízení… pokud může ke zjištění skutkového stavu sloužit jakýkoli důkazní prostředek (samozřejmě s výjimkou těch nezákonně opatřených) v řízení nalézacím (tedy v řízení, v němž soud buď deklaruje, co je právem, nebo konstituuje určitý právní vztah), tím spíše je možno toto pravidlo uplatnit v řízení, jež je svou povahou řízením přezkumným (tedy v řízení, v němž soud toliko přezkoumává případy, které již byly řešeny veřejnou správou, a které jsou pravomocně rozhodnuty, čímž současně plní úlohu následné kontroly veřejnou správou dotčených subjektivních práv fyzických nebo právnických osob…úřední záznam o podaném vysvětlení nelze ve správním soudnictví v žádném případě bez dalšího odmítnout jako nepřípustný důkazní prostředek. Nejvyšší správní soud nicméně připouští, že s takovým důkazním prostředkem by se mělo zacházet „obezřetně“ a informace z něj získané by měly být hodnoceny pečlivě, ve vzájemných souvislostech s ostatními provedenými důkazy a s přihlédnutím k povaze skutečností, jež mají být tímto důkazem objasněny.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č.j. 4 As 132/2015 – 102). V této souvislosti není též správná argumentace žalovaného v konečném návrhu, že zjištěné pochybnosti a rozpory v listinách nepřísluší posuzovat zdejšímu soudu, ale měly by být posuzovány v trestním řízení. Předmětem trestního řízení primárně není přezkum zákonnosti správních rozhodnutí; tato pravomoc jednoznačně náleží soudům ve správním soudnictví, pakliže žalovaný sám nepostupoval ve smyslu mimořádných opravných prostředků ve smyslu správního řádu. Proto byl soudní přezkum proveden v důsledku využití dispozičního oprávnění nejvyššího státního zástupce. Z téhož důvodu zdejší soud nepovažoval za potřebné dokazovat celým trestním spisem č.j. OKFK-5455/TČ-2014-252300, aby předešel osobou zúčastněnou na řízení namítané účelové selekci důkazů ze strany žalobce tak, aby tyto důkazy svědčily pouze v neprospěch osoby zúčastněné na řízení. Zdejší soud (v tomto soudním řízení) nepotřebuje mít kompletní podklad pro objektivní posouzení viny osob, proti nimž je vedeno trestní řízení, nýbrž se k žalobní argumentaci zabývá otázkou, zda z důvodů, které žalobce zdejšímu soudu tvrdí (a na podporu svých tvrzení označuje důkazy), lze mít udělení licence za zpochybněné. V rámci přezkumu přitom zdejší soud vychází z toho, že licence (příp. ve znění změn) byla udělena poprávu, a teprve bude-li to relevantně zpochybněno, může zdejší soud dospět k závěru opačnému. Jestliže tedy žalobce zdejšímu soudu (v tomto řízení) přináší argumenty ve prospěch nezákonnosti udělení licence a opírá je o jím vybrané podklady, z nichž některé mohou pocházet z trestního spisu, jde o postup, který procesní pravidla pro řízení před zdejším soudem nikterak neatakuje; zdejší soud posoudí, zda podklady, jimiž argumentuje žalobce, jsou podklady relevantními v nyní posuzované věci, a pokud ano, pak jimi dokazuje, a následně o věci rozhodne po vyhodnocení těchto podkladů v tom směru, zda jsou způsobilé zpochybnit skutkové důvody žalobou napadeného rozhodnutí či nikoli, aniž by nutně byla pro posouzení věci třeba znalost kompletního trestního spisu. Soud nejprve dokazoval listinami ze správních spisů stavebního úřadu, týkajících se stavby FVE Stálky. Ze správního spisu sp. zn. SÚ-153/10-CP o žádosti osoby zúčastněné na řízení o povolení zkušebního provozu FVE Stálky se podává, že dne 16. 9. 2010 byla provedena kontrolní prohlídka stavby FVE Stálky, při které bylo zjištěno, že lokalita B zatím není osazena technologií (nosné konstrukce + panely + rozvody + elektrická zařízení). Ze správního spisu sp. zn. SÚ-198/10-CP vedeného ve věci vydání rozhodnutí o zkušebním provozu na část B FVE Stálky vyplynulo, že dne 26. 11. 2010 požádala osoba zúčastněná na řízení stavební úřad o povolení zkušebního provozu lokality B FVE Stálky. Součástí tohoto správního spisu je protokol z místního šetření provedeného dne 25. 11. 2010 v lokalitě FVE Stálky (sp. zn. SÚ-187/10/CP, č.j. VRAND 1653/2010), z jehož obsahu vyplynulo, že se jedná o novostavbu dočasné stavby fotovoltaické elektrárny, která je situovaná ve dvou lokalitách (A a B) propojených zemním kabelem VN. Při ohledání na místě bylo zjištěno, že je stavebně plně dokončena lokalita A, je instalován a v terénu osazen propojovací kabel VN, který spojuje lokalitu A a B. V lokalitě B jsou umístěny a zapojeny tři trafostanice a osazena část fotovoltaických panelů a technologie. Vzhledem k tomu, že stavebník předložil příslušné výchozí revize elektrického zařízení na část technologie osazené v lokalitě B, stavební úřad povoluje (zápis do stavebního deníku) v souladu s vydaným rozhodnutím (povolení zkušebního provozu) zahájení zkušebního provozu na technologicky dokončenou část lokality B s tím, že postupně bude v závislosti na dokončenosti osazování technologie a provedení příslušných revizí zprovozněna do zkušebního provozu celá lokalita B. Prohlídky se za osobu zúčastněnou na řízení zúčastnil Ing. M. F., který protokol podepsal a neuvedl k jeho obsahu žádnou námitku. Obsahem správního spisu sp. zn. SÚ-198/10-CP je dále podepsaná a orazítkovaná revizní zpráva č. 45/F/10 P. F. ze dne 24. 11. 2010 o výchozí revizi FVE Stálky – části B, v níž revizní technik konstatuje, že elektroinstalace je provedena podle projektové dokumentace, uvádí instalovaný výkon 2 639 165 Wp, přičemž v popisné části „Hlavní technická data“ je uvedeno fotovolatický panel Trina Solar TSM-PC05-225, 11 719 kusů/225 Wp, měnič (střídač) SMC 10 000 TLRP-10 259 kusů a měnič (střídač) SMC 7 000 TLRP-10 2 kusy. Dále týmž správním spisem stavebního úřadu prochází nepodepsaná kopie zprávy č. 10/F/11 revizního technika P. F. o výchozí revizi elektrického odběrného zařízení, provedené dne 16. 3. 2011, která je též, a to již podepsaná, součástí správního spisu k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu (sp. zn. SÚ-119/11-CP). Podle ní má FVE Stálky část B instalovaný výkon 2 639 400 Wp DC, a zařízení se skládá mimo jiné z 810 kusů panelů TSM PCO5 225, 1215 kusů panelů TSM-PCO5 230, 7020 kusů panelů TSM PCO5 235 a 2 400 kusů TSM-PC05 220, a dále z 253 kusů měničů SMC 10 000 TLRP a 2 kusů měničů SMC 7 000 TL (revizní zpráva P. F. č. 10/F/11 ze dne 18. 3. 2011, na č.l. 14 spisu, sp. zn. SÚ-119/11/CP, č.j. VRAD 550/2011), což odpovídá obsahu předávacího protokolu ze dne 6. 5. 2011, kterým společnost FVK Global a.s. předává dílo FVE Stálky B společnosti FVK 9 s.r.o., který je součástí téhož spisu. Žalobce dále navrhl dokazovat úředními záznamy o podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu policii a žádostmi o čerpání úvěru, jejichž přílohami jsou faktury za dodávky fotovoltaických panelů a jejich instalaci. Z dokazování úředními záznamy o vysvětlení dne 26. 1. 2015 a 25. 6. 2015 vyplynulo, že P. F. policii sdělil, že na FVE Stálky měl provést revizi na FV panely, střídače, vyvedení do rozvaděčů a NN kabely k trafostanicím. Dále uvedl, že na FVE Stálky byl asi pět dní, přičemž se dopředu seznámil s projektem. Jako první se podle něj dělala prohlídka panelů, poté propojení do DC skříní, propojení do střídačů a ze střídačů do rozvaděčů, a dále vyvedení kabelů do trafostanic. Pokud se týká FV panelů, tak P. F. uvedl, že prošel celou elektrárnu, a že panely byly nainstalované na stojanech a propojené. V době, kdy byl na prohlídce, byli okolo i jiní lidé i stroje, ale co dělali, si nevzpomněl. Po skončení revizní prohlídky, tak maximálně do dvou dnů, zpracoval revizní zprávu doma na počítači a předal ji panu B. H. Na otázku, jak zjistil celkový počet FV panelů, P. F. uvedl, že vycházel z projektové dokumentace a na místě si snažil vše zaznamenat, co viděl, porovnával s projektem. Vzpomíná si, že u počtu panelů byly nějaké změny oproti projektu, resp. šlo o změnu typu panelů, což podle jeho názoru nemělo žádný vliv na revizi. Uvedl, že z tohoto pohledu bylo vše v pořádku a že mu bylo vcelku jedno, jaké typy panelů jsou na místě, neboť zařízení posuzuje z hlediska bezpečnosti. Zdůraznil, že vše co revidoval, bylo provedeno, nainstalováno a propojeno. K rozporům mezi dvěma výtisky jeho revizní zprávy č. 45/F/10 (jedna ze dne 23. 11. 2010 a druhá ze dne 24. 11. 2010) uvedl, že nejprve vypracoval revizní zprávu s datem 24. 11. 2010. Po jejím odevzdání ho někdo upozornil, že udělal početní chybu v typech panelů. Podle svých poznámek tuto svoji chybu uznal a revizní zprávu přepracoval s tím, že pověřil B. H., aby stáhl všechny původní výtisky. Pokud jde o datum 24. 11. 2010 na jedné z verzí revizní zprávy č. 45/F/10, již si nevzpomíná, jak se tam objevilo. Asi v této době psal revizní zprávu. Pokud jde o datum 23. 11. 2010, tak P. F. uvedl, že při opravě napsal datum, kdy skutečně revizi na FVE Stálky končil. Opravenou verzi revizní zprávy předával panu H., nejednal s nikým, kdo ji měl za odběratele podepsat. K otázce ohledně stavu FVE Stálky části B v době provádění revize P. F. dále uvedl, že si není schopen po tak dlouhé době schopen vzpomenout, jak přesně v době jeho revize vypadala. On revidoval elektrické zařízení jako takové, tedy vlastní FVE panely, dále jejich zapojení do rozvodných skříní a do střídačů. Toto všechno bylo podle P. F. hotovo, řádně namontováno a zapojeno. Jestli však později chyběly na stojanech nějaké panely, tak o tom P. F. nic nevěděl. V takovém případě by po další manipulaci podle jeho názoru měla následovat nová revize, kterou však po něm nikdo nepožadoval. On sám při revizi nepočítal každý jednotlivý panel a vycházel zejména z projektu. Nemůže tedy na sto procent říci, že FVE Stálky B v době prováděné revize odpovídala projektu. Kdyby však viděl, že je něco v nepořádku nebo chybí nějaké FVE panely, tak by to nemohl revidovat. K policií předestřené revizní zprávě č. 10/F/11 ze dne 16. 3. 2011 P. F. uvedl, že podpis na ní je jeho. Již si přesně nevzpomněl, jak k jejímu vzniku došlo, ale zřejmě mu zavolal B. H. s tím, že potřebuje udělat revizi do stavebního řízení. P. F. ji proto udělal, a to bez toho, že by fyzicky provedl revizní prohlídku, což v současnosti hodnotí jako špatný postup, nicméně se tenkrát spoléhal na to, že zařízení již jednou viděl a možná mu pan H. tvrdil, že je vše, jak má být. Z dokazování úředními záznamy o vysvětlení podaném C. P. policii dne 9. 3. 2015 a dne 18. 6. 2015 vyplynulo, že si vzpomněl, že stavba FVE Stálky se skládala ze dvou lokalit, a to A, blíže k obci, a B, blíže k zemědělskému areálu. Na FVE Stálky byl několikrát, naposledy v lokalitě A v říjnu 2010. Vzpomněl si, že na počátku roku 2011 byla kontrolní prohlídka a poté kolaudace lokality B. V době, kdy C. P. povoloval zkušební provoz lokality A v listopadu 2010, tak v lokalitě B nebylo ještě hotovo, ale pracovalo se tam a byla osazena část panelů. Povolení zkušebního provozu lokality B proběhlo až v roce 2011, kdy přesně to bylo, si nevzpomněl, ale spíše začátkem roku; v této souvislosti odkázal na to, že z prohlídky bude existovat určitě protokol. Po předestření protokolu ze dne 25. 11. 2010, č. SÚ-187/10-CP, C. P. uvedl, že úkonu byla přítomna Mgr. P. J., za HZS se nikdo nedostavil, ale pro něj bylo podstatné jejich závazné stanovisko. Podpis vedle razítka obce C. P. nepoznal. K dotazu, jak probíhalo jednání na místě dne 25. 11. 2010, C. P. uvedl, že se týkalo především kolaudačního řízení ve věci lokality FVE Stálky A. Lokalita B byla zběžně prohlédnuta a protože nebyla hotova, tak se nebylo o čem bavit, tedy z hlediska vydání kolaudačního souhlasu. Byl zkontrolován propojovací kabel mezi částí A a částí B a trafostanice. Nějaké panely tam osazeny byly, ale kolik jich bylo, si již C. P. nepamatuje. K vydání rozhodnutí ze dne 29. 11. 2010 o zkušebním provozu č. 6/2010 pro lokalitu FVE Stálky B uvedl, že v každém případě vyžadoval výchozí revizi. Zkušební provoz byl povolen na základě revize, žádná jiná prohlídka od 25. 11. 2010 do 29. 11. 2010 tam nebyla provedena. Rozhodl tedy jen na základě revize, přičemž si nevšiml, že je na ní datum 23. 11. 2010, automaticky předpokládal, že revizní technik reviduje skutečný stav. Kdyby si toho všiml, jistě by požadoval aktuální revizi. V době prohlídky dne 25. 11. 2010, sp. zn. SÚ-187/10-CP, byla skutečně dokončena část FVE Stálky B. C. P. uvedl, že jeho úmyslem bylo, že zkušební provoz bude povolen jen na tuto dokončenou část stavby, a proto do protokolu uvedl, že zápisem od stavebního deníku povoluje zahájení zkušebního provozu na dokončenou část lokality FVE Stálky B. Matně si vzpomněl, že mu pracovníci na FVE Stálky sdělili, že nemohli FVE dokončit, protože jim včas nedodali panely. C. P. se domníval, že vše bylo kompletně hotovo v den podání žádosti, kdy předali příslušné dokumenty a revize, přičemž předpokládal, že revize nebyla udělaná od stolu. Z dokazování úředním záznamem o vysvětlení podaném P. V. policii dne 20. 5. 2015 vyplynulo, že na lokalitách A i B na FVE Stálky pracoval pro společnost ALOKO s.r.o. Svoji práci začínali jako první, montovali i vlastní elektrické konstrukce pod panely a dále montovali i FV panely. Poté za nimi šli elektrikáři, kteří vše zapojovali. P. V. uvedl, že z jejich strany bylo vše provedeno do konce roku, přesný rok si již nepamatuje, ví, že tam již běžel zkušební provoz. Tedy do konce roku měli vše namontováno, přičemž jim bylo řečeno, že několik řad FV panelů je již zapojených a že na nich probíhá zkušební provoz. Vzpomněl si, že byla sněhová kalamita a pracovali i na Vánoce. To už se jednalo pouze o montáž FV panelů, stojany už byly na místě aiv té době za nimi šli elektrikáři, kteří vše zapojovali. Po novém roce uklízeli staveniště. Do stavebního deníku zapisoval pan F. P. V. uvedl, že byl přítomen předání FVE panu F. a vzpomněl si, že byla velká zima a kluzko. Přílohu k úřednímu záznamu o vysvětlení podaném P. V. policii dne 20. 5. 2015 tvoří kopie Protokolu o předání a převzetí díla ze dne 4. 1. 2011, který P. V. zaslal policii. Tímto protokolem společnost ALOKO s.r.o. předává FVK Global a.s. FVE Stálky část B o výkonu 2, 673 MWp, přičemž v části „specifikace předaných částí“ je uvedeno: zemní vruty pro uchycení stojin konstrukcí, stojiny konstrukcí včetně zavětrování, podélné propojení stojin konstrukcí příčníky, montáž FVE panelů, statický výpočet, prohlášení o shodě, skutečné provedení stavby v elektronické podobě. V části vady a nedodělky je uvedeno: v důsledku reklamací dodavatel Trina – nenamontováno 6 ks Trina (1 x 235, 2 x 230, 3 x 220) – reklamace uplatněna u dodavatele Trina v jiném řízení. Protokol byl podepsán ve Stálkách za společnost ALOKO s.r.o. panem P. V., za společnost FVK Global a.s. M. F. Z dokazování úředním záznamem o vysvětlení podaném B. B. policii dne 12. 1. 2016 vyplynulo, že byl předsedou představenstva FVK Global a.s. a na starosti měl nákup komodit, konkrétně střídačů a FV panelů. Na stavbě FVE Stálky byl pouze jednou, v létě 2010. FVE Stálky B byla zcela jistě dokončena v prosinci 2010. Stavbu nepředával, takže datum dokončení určit neumí. Výstavbu jako takovou na starosti neměl. Dokončení stavby se dá dohledat podle faktur, protože to probíhalo tak, že když byly dodány komponenty na stavbu, tak se téměř okamžitě fakturovalo zákazníkovi a následně se pak provedla a vyfakturovala vlastní montáž. Určitě byly nějaké problémy s dodávkami komponentů včetně FV panelů. B. B. uvedl, že si pamatuje, že poslední panely dorazily v prosinci. To se týká Stálek, byla to v podstatě poslední v roce 2010 dokončená FVE. Na otázku, kdy byla FVE Stálky dokončena, B. B. uvedl, že v prosinci 2010, ale neví, jak a od koho se tuto informaci dozvěděl. Bezpečně ví pouze to, že FV panely dorazily až někdy v prosinci. Datum by dohledal podle fakturace, kdy se jednalo o poslední závoz. Po předestření předávacího protokolu ze dne 29. 11. 2010 mezi FVE 9 s.r.o. a FVK Global a.s. B. B. uvedl, že podpis na druhém listě není jeho, nikdy fyzicky tuto FVE nepředával. K předestřeným fakturám B. B. uvedl, že termíny fakturace uvedené na fakturách k dodávkám panelů plus minus několik dní odpovídají termínům fyzického dodání těchto konkrétních FV panelů na stavbu FVE Stálky B. To dovozuje ze systému, jak fakturace probíhala. Když komponenty dorazily na stavbu, tak se obratem fakturovalo zákazníkovi, aby tento mohl žádat o plnění úvěru. Pokud by fakturovali zpětně již před delší dobou dodání zboží, tak by to dělalo problémy v jejich cash flow, prostě by jim scházely peníze. Konkrétně se jedná o fakturu č. 100100330 ze dne 8. 12. 2010, č. 100100341 ze dne 17. 12. 2010, č. 100100338 ze dne 15. 12. 2010 a č. 100100329 ze dne 6. 12. 2010. Tyto faktury podle B. B. dokládají dodávky panelů na FVE Stálky B v měsíci prosinci. Z dokazování úředním záznamem o vysvětlení podaném J. V. policii dne 10. 12. 2015 vyplynulo, že podle J. V. fakturace při výstavbě FVE Stálky probíhala standardně, buď po jednotlivých logických celcích, tedy, že se vyfakturovala nějaká konkrétní část FVE, nebo se u nějakých menších záležitostí fakturovalo ad hoc, po dokončení té konkrétní činnosti. Žádné nestandardní věci se při této fakturaci neděly. K předestřeným fakturám (faktury č. 100288, 100289, 100300, 100302, 100308, 100316, 100324, 100325, 100329, 100330, 100333, 100338, 100341, 100342) uvedl, že se jedná o standardní faktury, které se zasílaly investorovi. Správnost a úplnost účetních dokladů měla na starosti účetní, paní B. Tok informací šel od stavbyvedoucího. Když to šlo od stavbyvedoucího k němu, tak J. V. zkontroloval, jestli to odpovídá rozpočtu a potom samotnou fakturu vystavovala účetní. K otázce, zda a jak DUZP na předestřených fakturách odpovídalo skutečnému dodání, Jan Vodák uvedl, že na fakturách je uvedeno období, které podle něj odpovídá. Pokud se týká faktur k dodávkám FV panelů, tak se domnívá, že i zde by DUZP mělo odpovídat uskutečnění dodávek těchto panelů. To se domnívá i s odkazem na faktury k pracím, kde je i montáž panelů, takže z toho dovozuje, že se tyto práce vztahují k dodanému materiálu za stejné období. Konkrétně to ale probíhalo tak, že se naveze materiál jednorázově nebo ve větších celcích a pak postupně probíhá jeho zpracování, když vlastní materiál se vyfakturuje hned a práce až postupně podle jejího dokončení. Fakturace se prováděly cca dvě do měsíce. Schvalování mohlo trvat pár dní, ale žádné větší prodlevy při fakturaci nebyly. J. V. dále potvrdil, že podpis na předávacím protokolu ze dne 29. 11. 2010 zcela jistě není podpis pana B. Podle něj jde dále o standardní formát tehdy užívaného předávacího protokolu. Z dokazování úředním záznamem o vysvětlení podaném J. V. policii dne 15. 5. 2015 vyplynulo, že v roce 2010 byl místopředsedou představenstva FVK Global a.s. a zároveň i finančním ředitelem. Pokud se týká FVE Stálky, byla to stavba jako kterákoli jiná, není si vědom, že by s ní byly nějaké problémy. Stavbu neřešil, pracoval v kanceláři a řešil platby a finanční toky ve společnosti. Za investora jednal asi s jednatelem, vzpomíná si na jméno V. Na FVE Stálky byl jednou v létě. Ohledně stavu FVE Stálky na konci roku 2010 J. V. uvedl, že měl k dispozici předávací protokoly s investorem o dokončení stavby, takže z nich vycházel. Byly splněny všechny termíny a on poté hlídal platební podmínky. K otázce ohledně subdodavatelů FVK Global a.s. na FVE Stálky uvedl, že většinou šlo o místní firmy. FVK Global a.s. si vlastními silami zajišťovala projekci, žádní zaměstnanci vyjma stavbyvedoucího nebo spíše koordinátora se nepodíleli přímo na vlastní stavbě FVE Stálky. Tento koordinátor měl dohlížet na činnost subdodavatelských firem. Vzpomíná si na jméno pana F. Na závěr J. V. uvedl, že vše probíhalo v rámci předávacích protokolů. Byly stanoveny obrovské smluvní pokuty pro případ nesplnění termínu. Proto vždy vše odevzdali v termínech podle smlouvy. Z dokazování úředním záznamem o vysvětlení podaném F. K. policii dne 9. 4. 2015 vyplynulo, že pracoval na farmě v obci Stálky od roku 2009. F. K. si vzpomněl, že jezdil do práce na babetě, a to i v zimě, pokud to počasí dovolilo. Do konce roku 2010 byla zcela jistě hotova část A FVE Stálky, část B zcela určitě hotova nebyla. Chyběla asi méně než polovina panelů, asi z boku FVE ve směru od pole. Toho si všímal cestou z a do práce, a to i když byl podvečer. Bylo to vidět, zejména když napadl sníh. Někde trčely jen konstrukce bez panelů. Podle něj byly panely namontovány počátkem ledna 2011, po Novém roce. Všiml si, že v prosinci 2010 i v lednu 2011 se tam intenzivně pracovalo, znal pracovníky H. a D. Do práce F. K. chodil i o svátcích 2010, protože dělal na směny, vždy 12 hodin byl v práci a poté dva dny doma. Z dokazování úředním záznamem o vysvětlení podaném J. H. policii dne 20. 5. 2015 a dne 10. 12. 2015 vyplynulo, že pracoval na FVE Stálky jako živnostník v oboru elektro pro pana H., asi J., který mu za práci do současné doby dluží peníze. Pracoval tam do konce roku 2010, poslední faktura byla asi v prosinci 2010 nebo v lednu 2011. Jeho prací bylo zapojování NN částí, tedy od FV panelů do sběrných skříní. Vzpomíná si, že byla dost zima a po Novém roce se objevily nějaké problémy a na FVE Stálky byl minimálně jednou opravovat datovou kabeláž. Pokud si vzpomíná, neví o tom, že by se po Novém roce přepojovaly kabely od FV panelů a svoji práci na NN části ukončili před Vánocemi 2010, po Vánocích tam již nebyl. Z jejich strany byla práce dodělána až v prosinci. Po Novém roce byl na FVE Stálky opravovat datovku. K otázce, jak přesně probíhala jeho činnost na FVE Stálky, uvedl, že zapojování probíhalo po částech, vždy se část osadila a zapojila, nebylo to tak, že by byla celá FVE osazena panely a on to zapojoval. Když začínali, byla nějaká část osazená FV panely, ale pak si vzpomíná, že byly nějaké problémy s dodávkami a muselo se čekat. Soud dále k návrhu žalobce dokazoval listinami Komerční banky, a.s. - žádostmi o čerpání úvěru klienta FVE 9 s.r.o. Z tohoto dokazování vyplynulo, že dne 7. 12. 2010, 8. 12. 2010, 9. 12. 2010, 16. 12. 2010 a 17. 12. 2010 žádal klient o čerpání úvěru. K žádostem přiložil faktury (č. 100100324, 100100325, 100100329, 100100330, 100100333, 100100338, 100100342, 100100341), na nichž byly uvedeny data uskutečnění zdanitelného plnění dne 30. 11. 2010 (k položkám montáž fotovolatických panelů, NN elektro, kabeláž, instalace, propojení, zabezpečení FVE, instalace EZS), dne 30. 11. 2010 (k položkám TRINA TSM PC05 225 wp 834 ks a TRINA TSM-PC05, 230Wp TRINA TSM 240 ks), dne 6. 12. 2010 (k položkám TRINA TSM-PC05, 230 Wp TRINA TSM 2 800 ks), dne 8. 12. 2010 (k položkám TRINA TSM-PC05, 235 Wp TRINA TSM 2 080 ks), dne 8. 12. 2010 (k položkám TRINA TSM-PC05, 235 Wp TRINA TSM 2 120 ks), dne 15. 12. 2010 (k položkám TRINA TSM-PC05, 235 Wp TRINA TSM 1 920 ks), dne 17. 12. 2010 (k položkám TRINA TSM-PC05, 230Wp TRINA TSM 1 120 ks) a dne 17. 12. 2010 (k položkám montáž fotovolatických panelů, NN elektro, kabeláž, instalace, propojení, zabezpečení FVE, instalace EZS, přeprava materiálu a manipulace). Soud dále dokazoval výpovědí svědka P. F. za účelem snahy o co nejpřesnější objasnění okolností způsobu provedení revizní prohlídky od 15. 11. 2010 do 23. 11. 2010 a okolností vzniku tří verzí popisu energetického zařízení FVE Stálky B, lišících se co do instalovaného výkonu a typu a počtu panelů (revizní zpráva č. 45/F/10 ze dne 23. 11. 2010 a ze dne 24. 11. 2010 a revizní zpráva č. 10/F/11 ze dne 18. 3. 2011). Svědek P. F. si vzpomněl, že na FVE Stálky jezdil na přeskáčku několik dnů s kamarádem B. H. dělat revizi, pravděpodobně na podzim, protože bylo horší počasí, v roce 2010. Pamatoval si cestu a ze způsobu, jak standardně provádí revize, si vybavil, že rozebírá skříně. Dále si vybavil střídače s červenými kryty, protože ty se běžně nacházejí na každé fotovoltaické elektrárně. Svědek P. F. si dále na nic bližšího ohledně provádění revizní prohlídky FVE Stálky nevzpomněl. Uvedl, že by v žádném případě nevystavoval revizi bez toho, že by ji provedl. Po předestření dvou verzí jeho revizní zprávy č. 45/F/10 uvedl, že se může jen domnívat, že byl upozorněn, že udělal administrativní chybu, kterou podle svých poznámek následně opravil. Ke vzniku revizní zprávy č. 10/F/11 si na nic nevzpomněl. Osoba zúčastněná na řízení navrhla dokazování svědeckými výpověďmi několika osob. Soud jako svědky předvolal M. M. a M. Z., protože by dle tvrzení osoby zúčastněné měli mít povědomí o stavu elektrárny na konci roku 2010 a na stavbě se podíleli. Svědek M. Z. uvedl, že pracoval jako manažer výstavby fotovoltaických elektráren v FVK Global. Dále uvedl, že FVE Stálky musela být dokončena v půlce listopadu 2010, což dovozuje z toho, že tam dvakrát v prosinci musel jet kvůli tomu, že si montážníci, poté, co v listopadu dokončili práci, neuklidili - nechali po sobě nepořádek, papíry, odcvakané dráty. Dále uvedl, že část B FVE Stálky navštívil i v listopadu, kdy se dělaly dokončovací práce a propojovaly se měniče. Přijel tam vždy tak na hodinu, prošel areál, podíval se, zda je hotovo to, co má být hotovo podle harmonogramu, a odjel pryč. Reporty ze stavby mu dávali pracovníci, kteří tam byli častěji než on. Na místě mluvil se stavbyvedoucím, panem F. K dotazu soudu, aby uvedl nějakou okolnost, z níž dovozuje, že na FVE Stálky byl skutečně v listopadu, svědek uvedl, že to dovozuje od toho, že místo bylo špatně uklizené a prosinci tam musel dvakrát jet. Vzpomněl si, že prostě přijel a bylo neuklizeno. K dotazu soudu, zda se mu nějaká okolnost vybavuje ve vztahu k listopadu 2010, svědek uvedl, těsně před dokončením zařízení v listopadu na místě viděl nepořádek a následně mu pan F. zavolal, že není uklizeno. Proto osobně přijel. Chlapi co si neuklidili, kvůli tomu v prosinci přijeli a svědek jim osobně řekl, ať to uklidí. Poté mu opět volal pan F., že zase není uklizeno. Z toho důvodu tam M. Z. jel v prosinci ještě jednou. Protokol o předání díla nepodepisoval a uvedl, že nic neví o revizních zprávách, kromě těch, které byly před dokončením díla. K opakovanému dotazu soudu, na základě čeho si pamatuje, že v listopadu 2010 byly panely kompletně spojeny a namontovány, svědek uvedl, že se mu to vybavuje, protože tam musel v tom prosinci jet. To, že to bylo v listopadu, M. Z. ví proto, že zhruba 14 dnů potom byl na místě opět kvůli tomu nepořádku. Upřesnil, že zhruba 14 dnů od půlky listopadu. Přesný den říci nedokáže, šlo o polovinu listopadu. M. Z. dále uvedl, že nemůže říct, že tam byl přesně v momentě, kdy zapojili poslední panel, ale byl tam, kdy už byla otázka půl dne práci dodělat. K dotazu soudu ohledně toho, zda se účastnil nějaké prohlídky stavebního úřadu na FVE Stálky, uvedl, že ne, ale ví, že něco probíhalo a že tam byl pan F. Svědek M. Z. dále uvedl, že v rámci reportů ze stavby se o průběhu těchto prohlídek nic zásadního nedozvěděl. Po předestření protokolu stavebního úřadu ze dne 25. 11. 2010 uvedl, že tento protokol nikdy neviděl, jen ví, že pan F. říkal, že půjde na nějaké jednání. K dotazu soudu, co ho vede k tomu, že panely podle něj byly pospojovány v polovině listopadu, zda je nějaká indicie, která ho nasměruje k tomu, že to bylo v polovině listopadu, M. Z. uvedl, že kromě toho, že ví, že si pracovníci neuklidili, se mu jiná indicie nevybavuje. Ještě možná si vybavuje, že koncem listopadu se kývaly jeden dva sloupy od plotu a že se s někým hádal, ať to zabetonují. Že to bylo na konci listopadu, odhaduje, bylo to asi před tím, než mu pan F. sdělil, že není uklizeno. Svědek M. M. uvedl, že na FVE Stálky fungoval jako koordinátor stavby a dodával její části. Na FVE Stálky pracoval od začátku smlouvy do 30. 11., což dovozuje z toho, že byl ve věci vyslýchaný policií, a proto se poté doma podíval do smlouvy, kdy přesně byla práce dokončená. Ve smlouvě, na kterou se doma podíval, bylo datum 30.

11. M. M. si také vybavil, že na FVE Stálky jezdil na podzim, protože v té době vozil děti do školy. K dotazu soudu, co se rozumí částí B FVE Stálky, uvedl, že B je v podstatě část elektrárny ve Stálkách. AaB fungují dohromady, v podstatě jde o jednu elektrárnu, rozdělenou na dva úseky podle parcelních čísel. Když mají fungovat, musí být spojeny nějakým vodičem. Svědek upřesnil, že rozsah jeho prací spočíval v dodání elektroinstalace, zapojení panelů, ty končily v trafostanici. Vše vždy odvedl řádně podle smlouvy a v termínu, takže to muselo být doděláno 30. 11. 2010. Poté se prováděly úklidové práce a vyhazování, ale již ne elektroinstalace. Na základě výše provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že obsah revizní zprávy předložené žalovanému v licenčním řízení byl zcela znevěrohodněn, a to z následujících důvodů. Revizní technik P. F. popsal ve svých třech revizních zprávách údajně kompletně dokončené energetické zařízení FVE Stálky B pokaždé jinak. V případě dvou verzí revizní zprávy č. 45/F/10 na FVE Stálky B (jednak určené žalovanému a jednak stavebnímu úřadu k povolení zkušebního provozu), je nepochybně vždy popisováno revidované zařízení části B FVE Stálky odlišným způsobem, a to co do počtu a složení fotovoltaických panelů a co do celkového výkonu. Z dokazování úředním záznamem o podaném vysvětlení revizního technika P. F. pak k různým verzím popisu FVE Stálky B vyplynulo pouze to, že po provedení revize „ho někdo upozornil, že udělal početní chybu v panelech“ a proto zprávu č. 45/F/10 opravil. Policii P. F. vysvětlil i k existenci revizní zprávy č. 10/F/11 tak, že ji na popud zřejmě pana H. vyhotovil bez provedení revizní prohlídky. Přitom P. F. zdůraznil, že pokud došlo později ke změně o doplnění dalších FVE panelů, byla by nutná další revizní prohlídka, kterou však po něm již nikdo nepožadoval. U jednání pak revizní technik P. F. uvedl, že sice část B FVE Stálky revidoval, ovšem na bližší podrobnosti si nevzpomněl. Vzpomněl si jen na to, že na FVE jezdil s kamarádem B. H. Na to, jak dospěl konkrétně k údajům v různých verzích revizní zprávy č. 45/F/10 na FVE Stálky část B, která měla být dokladem o bezpečnosti kompletně dokončeného energetického zařízení, si svědek P. F. u jednání nevzpomněl. S ohledem na výše uvedené nemůže revizní zpráva č. 45/F/10, předložená žalovanému, představovat věrohodný dokument prokazující bezpečnost a celkový instalovaný výkon energetického zařízení. Revizní zpráva je totiž listinou, v níž se materializuje zjištění revizního technika v rámci revizní prohlídky. Dokazováním u jednání dále vyvstaly pochybnosti ohledně stavu dokončenosti části B FVE Stálky v době probíhající revize, a to z protokolu stavebního úřadu, sp. zn. SÚ-187/10-CP, č.j. VRAND1653/2010, ze dne 25. 11. 2010. Další dokazování přitom obsah protokolu stavebního úřadu, sp. zn. SÚ-187/10-CP, č.j. VRAND1653/2010, v té části, která popisuje, že montáže technologií na FVE Stálky B ještě v době prohlídky dne 25. 11. 2010 nebyly dokončeny, nikterak nevyvrátilo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v době prohlídky stavebního úřadu dne 25. 11. 2010, tedy po provedení revizní prohlídky revizním technikem P. F., který dne 23. 11. 2010 konstatoval bezpečnost energetického zařízení, které mělo být dokončeno, teprve probíhalo osazování technologie FVE Stálky část B. Tato skutečnost se podává z protokolu stavebního úřadu sp. zn. SÚ-187/10-CP, č.j. VRAND 1653/2010 ze dne 25. 11. 2010, kterou podepsal zástupce osoby zúčastněné na řízení, aniž by vůči obsahu protokolu vznesl jakékoli námitky. Zjištěné skutečnosti též zapadají do vysvětlení P. V., který prováděl montáž panelů v části B FVE Stálky, a který potvrdil, že v prosinci 2010 probíhala montáž posledních panelů. Policii předložil i předávací protokol na část B FVE Stálky ze dne 4. 1. 2011, kdy předal dílo M. F. za FVK Global a.s. Z vysvětlení Bc. Ctirada Piska a P. V. vyplynulo, že část B FVE Stálky byla zapojována postupně a že část panelů již proto fungovala ve zkušebním provozu. To koresponduje s tím, že určitá část zapojených FV panelů mohla vyrábět elektřinu a přispívat tak k výkonu části A, jak argumentovala osoba zúčastněná na řízení. Také vysvětlení F. K. a J. H., kteří si vzpomněli, že stavba byla dokončována ještě v prosinci 2011 a že se na části B pracovalo, nejsou nikterak v rozporu s vysvětleními P. V. a Bc. C. P. Pochybnosti ohledně toho, v jakém stavu bylo ve dnech 15. 11. 2010 až 23. 11. 2010 energetické zařízení revidováno, zesiluje i existence revizní zprávy revizního technika P. F. č. 10/F/11, která byla osobou zúčastněnou na řízení přeložena ke kolaudaci a která popisuje následně zkolaudované zařízení FVE Stálky část B opět jinak a to ve stavu ke dni 16. 3. 2011, který je takto odlišně popsán i v předávacím protokole ze dne ze dne 6. 5. 2011, předloženém ke kolaudaci. Provedené dokazování tak zcela zamlžuje to, zda, kdy a jak byla dokončená část B FVE Stálky skutečně z hlediska bezpečnosti revidována. Revizní zpráva č. 45/F/10 revizního technika P. F., předložená žalovanému v licenčním řízení, tuto skutečnost s ohledem na provedené dokazování, osvědčovat nemůže. Je tudíž bezpředmětné, aby se soud dále zabýval i tím, proč P. F. uvedl, že se část B FVE Stálky nachází na parcele č. 162/38, 187/2, 187/3, 10001/58. Přitom žádná z dalších listin, předložená osobou zúčastněnou na řízení ke stavu bezpečnosti FVE Stálky části B, není listinou, jež by věrohodně osvědčovala bezpečnost dokončené části B FVE Stálky. Listiny předložené osobou zúčastněnou na řízení představují názory jiných subjektů, vyslovené ex post. Pokud jde o stanovisko společnosti ENACO, s.r.o. ze dne 22. 1. 2016, tak u jednání z něho vyplynulo pouze to, že podle názoru této společnosti se měrná výroba FVE Stálky v říjnu 2010 pohybuje 6,2% pod úrovní regionálního průměru, což potvrzuje uvedení 1. etapy FVE (Stálky A) do provozu a postupné odladění technologie až na úroveň projektovaných provozních parametrů a spolehlivého provozu, což je možno potvrdit výsledky za listopad 2010, kdy již měrná výroba 1. etapy FVE (Stálky A) převyšuje regionální průměr o cca 2,5%. V prosinci 2010 je měrná výroba FVE Stálky, kdy již je uvažován plný výkon této FVE (4,003 MW), cca o 26, 9, % pod regionálním průměrem, což potvrzuje uvedení 2. etapy FVE do provozu a dosažení plného výkonu FVE 4,003 MW po 12. 12. 2010. Podle zdejšího soudu nelze tímto stanoviskem zhojit vadnou revizní zprávu č. 45/F/10 P. F. a především nijak neprokazuje, že dokončená část B FVE Stálky byla řádně revidována z hlediska bezpečnosti. Tím spíše pak takovou listinou nemůže být ani s ohledem na datum jeho vyhotovení protokol o schválení výrobny ze dne 27. 9. 2010 (příloha č. 2 smlouvy o připojení zařízení výrobce elektřiny k distribuční síti) a výpisy z účtů za leden a únor 2011. Faktury FVE 9 s.r.o. za dodávku elektřiny odběrateli E.ON Energie, a.s. s datem uskutečnění zdanitelného plnění 31. 12. 2010, 30. 11. 2010 a 30. 10. 2010 pak prokazují pouze to, že FVE 9 s.r.o. dodala do sítě elektřinu, nikoli dokončení především revidovaného zařízení. Konečně takovou listinou nemůže být ani čestné prohlášení P. F., že revizi elektrického zařízení na FVE Stálky od 15. 11. 2010 do 23. 11. 2010 prováděl, neboť ani on sám u jednání soudu jasno do způsobu provádění revize nevnesl. Uvedl, že si pamatuje, že na FVE Stálky jezdil s kamarádem, a to že dělal revizi, primárně dovozoval z toho, že existují dvě verze jeho revizní zprávy č. 45/F/10, které mu byly předestřeny. Pokud je o kopii nepodepsaného vyjádření Úřadu Městyse Vranov nad Dyjí ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. SÚ-127/14/CP, č.j. VRAND 1142/2014, tak jejím obsahem je pouze sdělení, že FVE Stálky byla povolena jako stavba jediné elektrárny, jako jeden zdroj o celkovém výkonu 3, 70 MW, že na tento výkon má vlastník uzavřenu Smlouvu o připojení zařízení Výrobce elektřiny k distribuční soustavě č. 700130532000010 ze dne 21. 9. 2009, a že užívání stavby bylo povoleno specifikovanými kolaudačním souhlasy, což jsou otázky, o nichž není sporu. Z listin doložených osobou zúčastněnou na řízení tak nikterak neplyne, zda byla dokončená část B FVE Stálky jako celek revidována z hlediska bezpečnosti. Pokud jde o tvrzení osoby zúčastněné na řízení, že se spisem stavebního úřadu sp. zn. SÚ-198/10-CP bylo manipulováno, jedná se o ničím nedoloženou spekulaci, stejně jako to, že osobám podávajícím vysvětlení byly podávány sugestivní otázky či byly nějakým způsobem policií ovlivněny. Namítal-li v této souvislosti žalobce, že osoba zúčastněná na řízení nijak nedoložila bezpečnost energetického zařízení ve vztahu k „VN“ části energetického zařízení, tak zdejší soud opakovaně judikoval (např. v rozsudku ze dne 30. 3. 2015, č.j. 62 A 107/2013 - 71, shodně též bod 35 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2015, č.j. 4 As 84/2015 - 37), že zpráva o revizi se nemusí vztahovat na přípojku VN. Přípojkou do stanice vysokého napětí je přitom podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 3 energetického zákona zařízení, které začíná odbočením od spínacích prvků nebo přípojnic v elektrické stanici a mimo ni odbočením od vedení přenosové nebo distribuční soustavy a je určeno k připojení odběrného elektrického zařízení. Tato přípojka tedy není samotným zařízením využívaným k výrobě elektřiny ani jeho součástí; je totiž vymezována samostatně a od zařízení k výrobě elektřiny odlišně. Prokazovat splnění technických předpokladů pro přípojku by též nekorespondovalo s tím, že ve vztahu k této přípojce není třeba podle § 4 energetického zákona prokazovat vlastnické ani užívací právo (není-li samotným zařízením využívaným k výrobě elektřiny ani jeho součástí). Bez ohledu na to, že revizní zpráva na přípojku VN do vedení přenosové nebo distribuční soustavy nemusela být žalovanému v licenčním řízení doložena, soud zdůrazňuje, že smyslem doložení splnění technických předpokladů pro udělení licence je doložení toho, že žadatel disponuje konkrétním energetickým zařízením, které lze bezpečně a spolehlivě využívat – v posuzované věci k výrobě elektřiny v její výrobně. Výrobnou elektřiny je podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 20 energetického zákona energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení. Ve vztahu k takové výrobně elektřiny se tedy pro účely licenčního řízení předkládá revizní zpráva podle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona a § 9 vyhlášky č. 426/2005 Sb. Rozhodnutí o změně změnilo rozhodnutí o licenci tak, že došlo k rozšíření celkového instalovaného výkonu energetického zařízení FVE Stálky na 4,003 MWp. Celkový instalovaný výkon se zjevně, jak se podává z listin obsažených ve správním spisu, týkal dokončeného energetického zařízení FVE Stálky, tedy zařízení jedné provozovny jako celku a to v celé lokalitě A a B, které dohromady mělo vyrábět a dodávat do sítě elektrickou energii. Pak tedy k takto osobou zúčastněnou na řízení požadované změně celkového výkonu 4,002 MWp předmětnému energetickému zařízení jako celku měla doložit splnění technických předpokladů, a tedy i dodržení požadavků bezpečnosti. Došlo přitom k propojení dvou nízkonapěťových částí v jeden celek a kabelem vedoucím vysoké napětí, který tedy nesloužil k připojení FVE Stálky do přenosové nebo distribuční soustavy, ale ke spojení dvou nízkonapěťových částí jednoho energetického zařízení jako celku, jehož bezpečnost měla být revidována. I z vyjádření Ing. M. P., č. 38/2016, kterým soud dokazoval, vyplývá, že vysokonapěťové silové kabely jsou součástí VN části elektrárny a slouží k napojení fotovoltaické elektrárny části B a vyvedení výkonu do spínací stanice SS ve fotovoltaické elektrárně části A. Propojení obou částí A a B je zjevně součástí energetického zařízení FVE Stálky jako celku. Žalovanému však zjevně pro vydání změnového rozhodnutí co do celkového instalovaného výkonu postačila revizní zpráva na nízkonapěťovou část FVE Stálky B a původní revizní zpráva na část A, vyhotovená dříve, než došlo k jejímu propojení s kompletně dokončenou částí B. V tomto ohledu ovšem nelze dovozovat, že by osoba zúčastněná na řízení nebyla v dobré víře, když žalovanému postačilo výše uvedené, neboť k doložení dalších revizních zpráv osobu zúčastněnou na řízení nevyzval. V dalším řízení je tedy na žalovaném, aby se otázkou propojení části AaBv jeden celek, jeho umístěním a jeho bezpečností zabýval. Proto by soud ani v intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2015, č. j. 2 As 241/2014 – 36, nemohl žalobou napadené rozhodnutí o změně licence zrušit jen ze žalobcem namítaného důvodu, že nebyla doložena revize propojení části A a B FVE Stálky. Rozhodnutí o změně licence však neobstojí již s ohledem na to, že žalovanému byla předložena zpráva o výchozí revizi, jejíž obsah byl zásadním způsobem zpochybněn. Pokud jde o další důkazní návrhy osoby zúčastněné na řízení, soud jim nevyhověl z následujících důvodů. Pokud jde o dokazování svědeckou výpovědí starosty obce Stálky, které považovala za vhodné provést osoba zúčastněná na řízení, soud považoval s ohledem na zjištěný skutkový stav za nadbytečné dotazovat se dále přímo u jednání starosty obce Stálky. Soud neshledal ani potřebným dále svědeckou výpovědí starosty obce Stálky odstraňovat rozpory vyplynuvší z dokazování úředním záznamem o podaném vysvětlení starosty obce J. W. policii dne 7. 5. 2015 předloženým soudu žalobcem u jednání v návaznosti na dokazování jeho údajným prohlášením, doloženým osobou zúčastněnou na řízení. Jak vyplynulo z důkazu provedeného k návrhu žalobce, policii starosta J. W. dne 7. 5. 2015 sdělil, že o stavu FVE Stálky na konci roku 2010 a začátku roku 2011 nic neví, na stavbu přímo nedocházel, nevzpomněl si na nějaké šetření či jednání v průběhu stavebního řízení. Něco se podle něj řešilo před zahájením výstavby, ale to bylo na úřadě. V terénu byl v létě na lokalitě A, což si pamatuje podle toho, že bylo po dešti a zapadl tam s autem. Z prohlášení starosty obce Stálky J. W., ze dne 12. 2. 2016, bez ověření jeho podpisu, předloženého osobou zúčastněnou na řízení naopak vyplynulo, že tato osoba se účastnila prohlídky stavebního úřadu na konci listopadu 2011, prováděné C. P. ze stavebního úřadu Vranov nad Dyjí. V době této prohlídky byla elektrárna dokončená, a to její část Stálky B, byly instalovány všechny panely, nezůstaly neosazené žádné panely a po této prohlídce již k dalšímu osazování panelů nedošlo. Dokazování těmito dvěma listinami tedy soudu nic podstatného a především věrohodného pro věc samu nepřineslo, neboť důkaz provedený vysvětlením policii má pro soud vypovídací hodnotu pouze v tom smyslu, že starosta obce Stálky dne 7. 5. 2015 ke stavu části B FVE Stálky v listopadu a prosinci 2010 uvedl, že o něm nic neví a dále, že existuje prohlášení ze dne 12. 2. 2016 s neověřeným podpisem osoby J. W., které obsahuje zcela opačné tvrzení, a to že část B FVE Stálky byla na konci listopadu 2010 kompletně dokončena. Pokud jde o návrh důkazu svědeckou výpovědí C. P., tak soud provádění takového důkazu shledal nepotřebným. Pokud jde o argumentaci osoby zúčastněné na řízení, že by měl C. P. soudu objasnit okolnosti vzniku protokolu stavebního úřadu sp. zn. SÚ-187/10-CP, č.j. VRAND 1653/2010 ze dne 25. 11. 2010, tak samotná okolnost, že byl protokol zčásti předtištěn, či že bylo rukou přepsáno předtištěné datum 24. 11. 2010 na datum 25. 11. 2010, nijak nesnižuje relevanci tohoto dokumentu. Jeho obsah byl na místě stvrzen i podpisem Ing. M. F. za osobu zúčastněnou na řízení. Obsah citovaného protokolu po jeho předestření nezpochybnil ani zaměstnanec stavebního úřadu C. P., což vyplynulo z dokazování úředními záznamy o jím podaném vysvětlení dne 9. 3. 2015 a 18. 6. 2015 policii. Soud zároveň ve tvrzeních zaměstnance stavebního úřadu C. P. neshledává osobou zúčastněnou na řízení namítané rozpory. Vysvětlení C. P. se s odstupem let jeví jako logické. C. P. s odstupem několika let policii uvedl, že z časového hlediska k povolení zkušebního provozu na část došlo někdy na začátku roku 2011. Následně C. P. potvrdil obsah policií předestřeného protokolu stavebního úřadu sp. zn. SÚ-187/10-CP, č.j. VRAND1653/2010, ze dne 25. 11. 2010. Požadovala-li osoba zúčastněná na řízení provést i důkaz svědeckou výpovědí B. B. a J. V., tak soud nevidí jakýkoli smysluplný důvod pro to, aby prováděl důkaz svědeckou výpovědí B. B. a J. V. Tyto osoby totiž policii nesdělily nic o skutečném stavu FVE Stálky na konci roku 2010, neboť ani B. B. a ani J. V. na místě stavby FVE Stálky ke konci roku 2010 nebyli a ani jeden z nich dílo nepředával. Prohlášení s neověřenými podpisy B. B. a J. V., předložená osobou zúčastněnou na řízení, která obsahují mimo jiné tvrzení týkající se způsobu fakturace a která zpochybňují data uskutečnění zdanitelných plnění uvedená na fakturách za dodávky díla (přílohy žádosti o čerpání úvěru osoby zúčastněné na řízení), nic podstatného pro posouzení pravdivosti a věrohodnosti revizní zprávy č. 45/F/10 revizního technika P. F., nepřinesly. Soud konečně nedokazoval právním stanoviskem Technické inspekce (příloha k žalobě Fotovoltaické elektrárny z pohledu Technické inspekce České republiky ze dne 14. 8. 2013), neboť to s ohledem na níže podrobně uvedenou argumentaci neshledal potřebné pro posouzení věci; žalobce na toto stanovisko odkazoval zjevně na podporu svého právního hodnocení věci. Ostatně dokazováním by mohl být zjištěn pouze názor Technické inspekce České republiky na fotovoltaické elektrárny a ten zčásti prezentoval i žalobce. Pokud jde o výroky zaměstnanců žalovaného a představitelů státních orgánů do médií či různá prohlášení a tiskové zprávy umístěné na internetu týkající se energetické politiky, ty nepovažuje soud za relevantní pro souzenou věc. VI. Závěr Rozhodnutí o změně licence tak nemůže v soudním přezkumu obstát, a to pro nedostatek skutkových důvodů týkajících se prokázání bezpečnosti dokončeného energetického zařízení část B FVE Stálky. Žalovanému tedy nebylo prokázáno splnění podmínek technické způsobilosti ve smyslu § 5 odst. 3 energetického zákona ve spojení s § 9 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb. S ohledem na výše uvedené soud žalobou napadené rozhodnutí o změně licence podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Soud zdůrazňuje, že osoba zúčastněná na řízení si musela být vědoma toho, že následně o několik dnů později po proběhnuté revizi podepsala bez námitek protokol o prohlídce stavebním úřadem, který konstatoval, že FV panely ještě nejsou kompletně zapojeny a probíhá jejich osazování. Dále, sama osoba zúčastněná na řízení předložila revizní zprávu č. 45/F/10 ve dvou různých verzích, popisujících složení energetického zařízení části B FVE Stálky pokaždé jinak. Jednou žalovanému v pozici žadatele o udělení licence a podruhé stavebnímu úřadu jako stavebník. Musela tedy vědět, že předmět revize je v těchto listinách popisován odlišně, stejně jako si musela být vědoma, že odlišně popisuje energetické zařízení revizní zpráva předložená ke kolaudaci (revizní zpráva č. 10/F/11). S ohledem na výše uvedené se tak osoba zúčastněná na řízení ohledně obsahu revizní zprávy a způsobu provedení revizní prohlídky nemůže dovolávat své dobré víry ve správnost a pravdivost listiny, kterou žalovanému v licenčním řízení předložila. V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „je věcí žadatele o licenci, aby si zajistil řádné doklady, kterými podkládá svou žádost. Žadatel o licenci má volnost v tom, jakému reviznímu technikovi zadá zpracování revizní zprávy, pokud si nezvolí způsob prokázání technických podmínek znaleckým posudkem zpracovaným v čase rozhodném pro posouzení bezpečnosti elektrárny. Současně pak po žadateli o licenci lze požadovat, aby při volbě revizního technika či znalce postupoval obezřetně a důsledně vyžadoval jejich řádný postup, k němuž by měl poskytnout prostor a potřebnou součinnost. Je v nejlepším zájmu žadatele o licenci, aby nebyl pouhým pasivním příjemcem revizní zprávy či znaleckého posudku, ale aby též ověřil minimálně to, zda v revizní zprávě či znaleckém posudku deklarovaná kontrola proběhla. Obecně je pak problematické dovozovat dobrou víru takového žadatele o licenci, který se o proběhlou revizi nezajímal a spoléhal na to, že případné nesrovnalosti bude vyhledávat žalovaný. Dobrá víra hodná ochrany nemůže spočívat ve zcela rezignovaném a apatickém postupu žadatele ve vztahu k reviznímu technikovi či znalci, ale je třeba trvat na tom, aby žadatel přijal přiměřená opatření, která jej mohou vést k důvodnému předpokladu, že jím předkládaná revizní zpráva či znalecký posudek netrpí vadami. K tomu, aby byl žadatel o licenci v dobré víře, nebude postačovat pouze to, že zadal požadavek na vypracování revizní zprávy či znaleckého posudku a že tuto revizní zprávu či posudek následně převzal a společně s žádostí o licenci předložil správnímu orgánu. Těžko lze dovozovat dobrou víru ze slepé a bezmezné důvěry v práci revizního technika či znalce.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č.j. 9 As 256/2015 – 229). V tomto směru tedy jako doklad dobré víry neobstojí odkaz osoby zúčastněné na řízení na smlouvu o dílo (čl. II) obsaženou ve správním spise žalovaného, z níž vyplývá, že dílo mělo být dodavatelem dodáno kompletní, tedy tzv. na klíč. K tomu ostatně žalobce u jednání poukázal na jiná ustanovení této smlouvy, podle nichž osoba zúčastněna na řízení mohla kdykoli nahlížet do stavebního deníku. Pokud jde o rozhodnutí o udělení, ve vztahu k němu zdejší soud důvodnost žaloby nedovodil, a proto ve vztahu k němu žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. VII. Náklady řízení O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. Žalobce měl ve věci částečný úspěch, soud však nezjistil, že by mu vznikly náklady spojené s tímto řízením i s řízením o kasační stížnosti nad rámec jeho běžné administrativní činnosti a žalobce ostatně ani náklady řízení nepožadoval; proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ke stejnému závěru soud dospěl i v případě částečně úspěšného žalovaného, který se náhrady nákladů u jednání soudu výslovně vzdal, proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení pak soud rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; případně jí soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s.ř.s.). V daném případě však žádná z těchto zákonem předvídaných situací nenastala.

Poučení