62 A 81/2022–120

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: EASY TRANS, s.r.o. sídlem Trojická 1904/14, Praha 2 zastoupen Mgr. Michaelou Novákovou, advokátkou sídlem Žerotínova 1051/19, Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 449/3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2022, č.j. JMK 126816/2022, sp. zn. S–JMK 99978/2021 OD, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2022, č.j. JMK 126816/2022, sp. zn. S–JMK 99978/2021 OD, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice, odboru dopravy (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 16. 6. 2021, č.j. MZi–OD/21207/2020/KI, který uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku ve smyslu § 42b odst. 1 písm. s) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), neboť porušil § 5 odst. 1 písm. g) bodu 2 vyhlášky č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel (dále jen „vyhláška č. 209/2018 Sb.“).

2. Toho přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 18. 11. 2020 provozoval jízdní soupravu tvořenou nákladním motorovým vozidlem kategorie N3, zn. SCANIA, reg. zn. X, s návěsem značky MEGA Schmitz, kategorie O4, reg. zn. X, po dálnici D 52 směr Brno, odkud byla hlídkou Policie ČR odkloněna na odpočívku „U Toma“ za účelem provedení nízkorychlostního kontrolního vážení, z něhož vyplynulo, že na jízdní soupravě byly překročeny vážní hodnoty stanovené vyhláškou č. 209/2018 Sb. Po odečtení 2% relativní chyby měření bylo zjištěno překročení hmotností na součtu zatížení všech náprav troj–nápravy návěsu při jejím dílčím rozvoru nad 1,3 m do 1,4 m přetížením o 1 694 kg, kdy bylo zváženo 25 694 kg místo povolených 24 000 kg (výrok I. prvostupňového rozhodnutí).

3. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 18 000 Kč spolu s povinností uhradit náklady správního řízení (výrok II. a III. prvostupňového rozhodnutí). Zároveň prvostupňový orgán zastavil řízení o přestupku žalobce pro porušení § 42b odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, protože spáchání tohoto přestupku nebylo žalobci prokázáno (výrok IV. prvostupňového rozhodnutí).

I. Shrnutí procesního postoje žalobce

4. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, nevypořádal se řádně s námitkami žalobce, nesprávně vyhodnotil důkazy a učinil nesprávné právní závěry.

5. Žalobce s odkazem na zásadu vyšetřovací a závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, č.j. 1 As 152/2015–24, namítá, že pokud obviněný z přestupku vznese námitky, které zpochybňují hodnotu důkazů opatřených správním orgánem, je to správní orgán, který je povinen je rozptýlit.

6. Žalobce nesouhlasí s tím, že by nízkorychlostní kontrolní vážení probíhalo na vhodném místě. Ve spise není materiál, který by doložil, že místo vážení bylo před započetím vážení zkontrolováno a bylo odpovídající požadavkům na vážící místo. Rovněž není známo, kde konkrétně byly rohože a váhy položeny; tento nedostatek podle žalobce znemožňuje zpětně ověřit, zda použité místo skutečně požadované parametry splňovalo. Fotografie založené ve spisu nezachycují přesné umístění vážicího zařízení.

7. Žalobce k žalobě připojil Příručku k nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení vozidel podle zákona o pozemních komunikacích, vydanou v roce 2015 Centrem služeb pro silniční dopravu, s.p.o. (dále jen „Příručka Centra služeb pro silniční dopravu, s.p.o.“), z niž má plynout, že je třeba před započetím vážení místo zkontrolovat a přeměřit tak, aby vážící zóna splňovala požadavky, které na ni klade Metrologický předpis MP 009 vydaný v březnu 2020 (dále jen „metrologický předpis MP 009“), který žalobce rovněž přikládá. Dále žalobce uvádí, že je třeba pořídit fotodokumentaci místa zachycující jeho sklonové poměry před umístěním technického měřícího zařízení.

8. Žalobce rovněž poukazuje na Pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia č. 4 ze dne 26. 2. 2019, který nařizuje, aby před realizací nízkorychlostního kontrolního vážení pracovníci dbali na kontrolu stanoviště a ověřili sklonové poměry dané metrologickým předpisem MP 009. O tom, že by se tak stalo před vážením vozidla žalobce, není ve správním spisu žádný doklad.

9. Žalobce poukazuje na to, že dle metodického pokynu může být podélný sklon vozovky nejvýše 2 %, příčný sklon nejvýše 3 % a při zjišťování kolových zatížení musí být příčný sklon vozovky menší nebo nejvýše 0,5 %. Fotodokumentace, jež je součástí spisového materiálu, sklonové poměry vůbec nezachycuje (změřené v dostatečné délce 16,5 m a šířce 2,55 m k tomu určeným a certifikovaným měřidlem). Váhy HAENNI nejsou podle žalobce určeny k měření sklonu celého prostoru pro vážení. Podle žalobce byla každá váha ve vztahu k rohoži na jiném místě a levá váha nebyla správně umístěna, což způsobilo, že vážené vozidlo nemohlo správně najet na označenou aktivní plochu vážení (výsledek vážení je pak zkreslený); k tomu přikládá fotografii, jež je součástí souboru fotografií od Policie ČR obsažených na CD ve správním spisu.

10. Žalobce zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že nízkorychlostní kontrolní vážení není dostatečně upraveno právními předpisy, je nutné vycházet z odborných metrologických postupů, na které odkazují vnitřní předpisy, které mají za cíl sjednotit praxi a uvést postup měření do souladu s požadavky uvedenými v normách.

11. Žalobce dále namítá, že vozidlo nebylo dostatečně zaklínováno, resp. tvrzení, že tomu tak bylo, správní orgány o nic neopírají. Chybějící dokumentace osvědčující řádný průběh nízkorychlostního kontrolního vážení nemůže jít k tíži žalobce. Správní orgány neprokázaly správnost vážení (např. fotodokumentací z průběhu vážení, která neobsahuje to nejpodstatnější); pochybnosti žalobce o správném způsobu vážení tak nebyly vyvráceny. Při nízkorychlostním kontrolním vážení nebyly dodrženy postupy a podmínky, které stanoví metrologický předpis MP 009, návod k použití vah HAENNI a metodika, neboť nebyly správně použity zakládací klínky k zajištění vozidla proti pohybu, nebyla zkontrolována vážicí zóna a nebylo zdokumentováno splnění požadavků na rovinnost. Váha byla umístěna chybně a během vážení nebyla kola správně umístěna na nosiči zatížení. Tato závažná pochybení vedla ke zkresleným a nepoužitelným výsledkům vážení, které nemohou být použity jako důkaz. Závaznost metrologického předpisu MP 009 podle žalobce potvrzuje také Generální ředitelství cel v přípisu ze dne 12. 4. 2022.

12. V replice žalobce poukázal na rozdílné GPS souřadnice uvedené na pasportizačním listu B–06a „U Toma“ předloženém Centrem služeb pro silniční dopravu, s.p.o. a ve sdělení Policie ČR ze dne 30. 3. 2021. Podle žalobce nelze akceptovat, že plocha odstavného parkoviště „U Toma“ splňuje metrologické požadavky na sklonové poměry; uvedené souřadnice totiž pouze vymezují oblast parkoviště „U Toma“, nikoliv místo, kde byly nosiče zařízení značky HAENNI dne 18. 11. 2020 umístěny. Žalobce dále uvedl, že není prokázáno, zda byl řidič vozidla poučen o tom, že vozidlo má být během nízkorychlostního kontrolního vážení odbrzděno.

13. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby zdejší soud žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

II. Shrnutí procesního postoje žalovaného

14. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí, které považuje za správné a odůvodněné. Dále k žalobním námitkám uvádí, že místo vážení bylo vybráno Centrem služeb pro silniční dopravu, s.p.o., zřízenou Ministerstvem dopravy, které se podílí na expertní činnosti při nízkorychlostním kontrolním vážení. Kontrolní místo a jeho vhodnost ke kontrolním úkonům plyne z listu, který obsahuje jeho umístění na mapě, přesné zaměření souřadnicemi GPS a ikony úkonů, k nimž je místo vhodné. Místo nízkorychlostního kontrolního vážení tak bylo podle žalovaného vhodné pro vážení na vahách typu HAENNI, které nadto vozidlo v pohybu vůbec nezváží. Z fotodokumentace, jež je součástí správního spisu, je zřejmé umístění nosičů zařízení s vyznačením procentuálních sklonů certifikovaných vah HAENNI. Žalobce ničím neprokázal, že by postup Policie ČR vedl k nesprávným výsledkům nízkorychlostního kontrolního vážení a že by vozidlo nebylo zaklínováno.

15. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání, které ve věci proběhlo.

III. Posouzení věci

16. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

17. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Sporu v nyní posuzované věci je o tom, zda žalobce dne 18. 11. 2020 spáchal přestupek ve smyslu § 42b odst. 1 písm. s) zákona o pozemních komunikacích, jenž je mu kladen za vinu a jenž je popsán v úvodní části tohoto rozsudku.

19. Podle § 38a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích se na dálnicích, silnicích a místních komunikacích provádí kontrolní vážení a měření (dále jen „kontrolní vážení“) vozidel spadajících do kategorie M2, M3, N1, N2, N3, T, C, O, R, S nebo SS10 nebo jízdních souprav tvořených těmito vozidly. Kontrolní vážení může zahrnovat kontrolu hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy, kontrolu poměru hmotností vozidel v jízdní soupravě, kontrolu rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol, kontrolu rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy včetně nákladu nebo kontrolu dodržení podmínek spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu.

20. Podle § 38a odst. 2 zákona o pozemních komunikacích se podle tohoto zákona rozlišují dvě kategorie kontrolního vážení: kontrolní vážení vozidla nebo jízdní soupravy nepřenosnými vysokorychlostními vahami, při kterém nedochází k odklonění vozidla z provozu (dále jen „vysokorychlostní kontrolní vážení“) (písm. a/), a kontrolní vážení vozidla nebo jízdní soupravy všemi jinými technickými zařízeními, než jaká jsou uvedena v písmenu a) výše, při kterém dochází k odklonění vozidla z provozu (dále jen „nízkorychlostní kontrolní vážení“)(písm. b/citovaného ustanovení).

21. Podle § 38a odst. 3 zákona o pozemních komunikacích nízkorychlostní kontrolní vážení zajišťuje v součinnosti s Policií České republiky nebo s celními úřady 1. na silnicích I. třídy kraj ve svém územním obvodu se souhlasem vlastníka pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba a 2. na ostatních pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba (písm. a/) nebo provádí Policie České republiky nebo celní úřady samostatně (písm. b/ citovaného ustanovení).

22. Podle § 38b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je řidič vozidla povinen na výzvu policisty nebo celníka podrobit vozidlo nebo jízdní soupravu nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení. Zajížďka k technickému zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení, včetně cesty zpět, nesmí být delší než 16 kilometrů.

23. Podle § 38b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích je při nízkorychlostním kontrolním vážení řidič vozidla povinen řídit se pokyny osoby obsluhující zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení a předložit doklady podle § 38a odst. 5, byly–li vydány.

24. Podle § 38b odst. 3 zákona o pozemních komunikacích o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení vydá osoba obsluhující zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení vozidel řidiči doklad, který zašle též provozovateli vozidla.

25. Podle § 38b odst. 5 zákona o pozemních komunikacích rozsah a způsob provádění nízkorychlostního kontrolního vážení, náležitosti dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení a vzor dokladu stanoví prováděcí právní předpis.

26. Podle § 5 odst. 1 písm. g) bodu 2 vyhlášky č. 209/2018 Sb. hodnoty hmotností na nápravu, skupinu náprav vozidla a jízdních souprav včetně nákladu, jejichž překročení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, činí u trojnápravy přípojných vozidel součet zatížení všech náprav trojnápravy při jejím dílčím rozvoru nad 1,3 m do 1,4 m včetně – 24,00 t.

27. Podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona o pozemních komunikacích se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu.

28. Podle § 42b odst. 6 písm. a) zákona o pozemních komunikacích lze za přestupek uložit pokutu do 500 000 Kč, jde–li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), s), t), a v) a odstavce 5.

29. Žalobní námitky předně směřují proti způsobilosti místa nízkorychlostního kontrolního vážení k provedení předmětného vážení. Podle žalobce chybí doklad prokazující, že místo vážení bylo před vážením zkontrolováno, a není známo, kde byly rohože a váhy položeny.

30. Odkazuje–li žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2015, č.j. 1 As 152/2015–24, pak v tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval závazností předepsaných postupů vážení a dospěl přitom k závěru, že tyto postupy nemají povahu právních předpisů, přesto je třeba je za účelem dosažení relevantních výsledků dodržovat. Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatoval, že „[j]en vážení provedené dle korektního postupu je totiž schopno poskytnout takové výsledky, které mohou v řízení o správním deliktu sloužit jako věrohodné důkazy. Naopak, pokud by vážení bylo provedeno nesprávným postupem, ať již v rozporu s návodem pro obsluhu vážícího zařízení, nebo v rozporu s relevantními ustanoveními předepsaných odborných metrologických postupů, není možné z takových důkazů při řízení o správním deliktu vycházet.“ S tímto závěrem se plně ztotožňuje i zdejší soud.

31. Stejně tak zdejší soud uvádí, že žalovaný správně odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013, č.j. 3 As 9/2013–35, z něhož plyne, že důkazní břemeno ohledně prokázání přestupku leží primárně na straně správního orgánu (zásada vyšetřovací a oficiality). Hodlá–li obviněný důkaz o spáchání přestupku zpochybnit, je povinen takou pochybnost nikoli pouze tvrdit, ale také prokázat. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2017, č.j. 10 As 24/2015–71, č. 3577/2017 Sb. NSS, platí, že „[p]okud správní orgány opatří takovou sadu důkazů, z níž po jejich řádném zhodnocení lze učinit závěr o tom, že se obviněný skutku dopustil a zároveň neexistují rozumné důvody zakládající pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění, změna pasivního postoje obviněného ve správním řízení v aktivitu v soudním řízení zřejmě nepovede k jeho úspěchu. Typicky tomu může být v situacích překročení nejvyšší povolené rychlosti jízdy, kdy bude závěr správního orgánu o naplnění skutkové podstaty přestupku podpořen navzájem nerozpornou a přesvědčivou sadou důkazů, přičemž teprve v žalobě přijde žalobce s obecnými a k věci se nijak blíže nevztahujícími důkazními návrhy ohledně možné chybovosti měřicího přístroje...“).

32. Správní orgány vycházely z následujících důkazů. Podle dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení (č. 203) proběhlo dne 18. 11. 2020 ve 13:20 hodin vážení nákladního automobilu žalobce na místě měření „D52, km 10,5, směr Brno.“ Z dokladu o výdeji suroviny č. 000001642V plyne, že hmotnost vozidla v době naložení činila brutto 45 360 kg, netto 31 330 kg (sušina 23,00). Podle osvědčení o registraci vozidla RZ X je největší technicky přípustná hmotnost vozidla 18 600 kg, povolená hmotnost vozidla 18 000 kg, provozní hmotnost 6 900 – 8200 kg a hmotnost soupravy 45 000 kg. Z osvědčení o registraci nápravy X se dále podává, že nejvyšší technicky přípustná hmotnost je 40 000 kg, povolená hmotnost vozidla 35 500 kg a hmotnost nápravy 6 300 kg.

33. Součástí správního spisu je také potvrzení o ověření stanoveného měřidla vydané Českým metrologickým institutem dne 6. 5. 2020 na váhy HAENNI používané jako měřící zařízení pro zjišťované zatížení na nápravu u silničních vozidel, typ WL 108, výr. č. 8 a výr. č. 9., a to žalobce ničím nezpochybnil.

34. Z pasportizačního listu Centra služeb pro silniční dopravu, s.p.o. se dále podává, že kontrolní místo B–06a „U Toma“ na komunikaci R52 ve směru jízdy Pohořelice –Brno je vhodné mimo jiné k nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení (má podélný sklon 0,6 % a příčný sklon 0,3 %). Součástí správního spisu je také vyjádření Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru služeb dopravní policie, ze dne 30. 3. 2021, č.j. KRPB–216396–11/PŘ–2020–060007–STE, jehož přílohu tvoří fotodokumentace vážního místa, včetně uvedení pozice na mapě prostřednictvím GPS souřadnic (49.0899344N, 16.5914099E).

35. Žalobce v podané žalobě odkazuje na metrologický předpis MP 009 s tím, že tvrdí, že jeho požadavky nebyly dodrženy, pokud jde o vážící zónu, neboť podélný sklon vozovky musí být menší nebo nejvýše 2 % a příčný sklon vozovky musí být menší nebo nejvýše 3 %. O tomto požadavku na parametry vážícího místa není sporu a rovněž správní orgány vycházely z toho, že místo vážení tyto požadavky splňuje. Z dokazování podstatnými pasážemi metrologického předpisu MP 009 dále vyplynulo, že vážící zónou je úsek vozovky, který lze použít pro vážení vozidla, jehož délka se rovná minimálně délce váženého vozidla nebo jízdní soupravy a odpovídající požadavkům na rovinnost (bod 3.22.), vyrovnávací podložka je podložka zhotovená z pevného nebo houževnatého materiálu, obvykle s plochou o velikosti přenosného nosiče zatížení; používá se k vyrovnání kol celého podvozku vozidla do jedné roviny s aktivní plochou nosiče zatížení (bod 3.23.), vyrovnávací pás, rošt nebo rohož je zhotoven z pevného nebo houževnatého materiálu, používající se k vyrovnání kol celého podvozku vozidla do jedné roviny s aktivní plochou nosiče zatížení (bod 3.24) Z bodu 5.2.1 metrologického předpisu MP 009 pak plyne, že v průběhu vážení musí být vozidlo odbrzděno a zabezpečeno proti případnému pohybu.

36. Z dokazování pasážemi Příručky Centra služeb pro silniční dopravu, s.p.o. pak vyplynulo, že v případě statického vážení jde o vážení vozidla za jeho klidu. Z bodu 5.4. této příručky pak plyne, že postup při zjišťování hmotnosti na nápravu nebo skupinu náprav se provádí podle návodu příslušného výrobce zařízení pro kontrolní vážení. Vážení se provádí za přítomnosti řidiče vozidla, popřípadě dalších členů osádky a nezabrzděného vozidla (využití zakládacích klínů). Chod motoru neovlivňuje výsledek měření (bod 5.4.). K tomu rovněž zdejší soud dokazoval doprovodnými obrázky č. 4 a č. 5 pracovníka u vážení vozidla a zaklínovaného vozidla 37. Přestože žalobce identifikaci místa vážení (umístění vah, resp. nosičů zařízení) zpochybňuje, zdejší soud mu přisvědčit nemůže.

38. Jak plyne z fotografií tvořících součást pasportu Centra služeb pro silniční dopravu, s.p.o., pro kontrolní místo B–06a a z fotodokumentace od Policie ČR, jež je součástí správního spisu, šlo o totožná místa. K tomu zdejší soud doplňuje, že místo kontrolního vážení identifikované pomocí GPS (globální družicový polohový systém) se nevztahuje ke konkrétnímu „bodu“ či „nosičům zařízení“, ale k místu B–06a, které Centrum služeb pro silniční dopravu, s.p.o. definuje jako R52, Pohořelice – Brno, km 11. Místo nízkorychlostního vážení „U Toma“ tak je jednoznačně identifikováno (žalobce nezpochybňuje, že právě zde proběhlo vážení). Nemůže je zpochybnit ani poukaz žalobce na to, že v pasportizačním listu Centra služeb pro silniční dopravu, s.p.o. jsou GPS souřadnice vyjádřeny v jiných jednotkách než ve sdělení Policie ČR (49°05'25.609 a 16°35'29.040). A pokud jde o předepsaný sklon vozovky pro vážení, tak z argumentace žalobce není vůbec zřejmé, jak by měly GPS souřadnice, které slouží k identifikaci lokality místa pro nízkorychlostní měření, souviset se samotným sklonem vozovky (resp. povoleným úhlem sklonu vozovky). Tyto argumenty žalobce nejsou s to založit jakoukoli nejistotu ani o tom, kde proběhlo vážení, ale ani o tom, že sklon plochy parkoviště „U Toma“ neodpovídá metrologickým požadavkům; a žádné důkazy, pokud jde o sklon daného místa žalobce nepředložil. Pasportizační list Centra služeb pro silniční dopravu, s.p.o. pro kontrolní místo B–06a „U Toma“ coby místa vhodného k nízkorychlostnímu vážení tak žalobce relevantně nezpochybnil.

39. Poukazoval–li žalobce i na (ne)dodržení požadavku na příčný sklon při vážení kolových zatížení, tak, jak správně uvedl žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, váženo bylo zatížení na nápravu, nikoli kolové zatížení, což ostatně plyne z dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení ze dne 18. 11. 2020. Ve vztahu k posuzované věci je tak významný pouze požadavek na kvalitu vozovky v části tvořící vážicí zónu – pro podélný sklon nejvýše 2 %, pro příčný sklon nejvýše 3 %.

40. Zpochybňuje–li pak žalobce předepsaný sklon tím, že místo nebylo předem (před vážením) zkontrolováno, tak obsahem správního spisu sice je vyjádření Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje, odboru služby dopravní policie, ze dne 30. 3. 2021, z něhož se podává, že „Dne 18. 11 .2020 hlídka OSD KŘP JMK Brno, … prováděla výkon služby na dálnici D52, 10,5 km, směr Brno, odpočívka U Toma. Po příjezdu na kontrolní stanoviště (viz přiložená fotodokumentace) byla provedena vizuální kontrola stanoviště dopravního značení a čistoty povrchu vážního místo, dále byly změřeny a zkontrolovány podélné a příčné sklony daného vážního místa. Při kontrolním vážení jednotlivých náprav bylo vozidlo vždy řádně zaklínováno. Po celou dobu bylo postupováno dle platné směrnice MP 009…“, nicméně z tohoto vyjádření ani z fotografií k němu přiložených nelze poznat, zda došlo k této kontrole před vážením vozidla žalobce (na fotografiích bez uvedení data a času je pouze vjezd na dané parkoviště z dálky a tyto fotografie nezabírají vážící zařízení na tomto místě ani vozidlo žalobce). Stejně tak z nich neplyne, že by vozidlo žalobce bylo zaklínováno. Nicméně, jak již bylo uvedeno výše, žalobce žádným důkazem nedokládá, že by dané místo skutečně limitům podélného a příčného sklonu nevyhovovalo. Zdejší soud k tomu odkazuje na přiléhavý závěr rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2023, č.j. 31 A 5/2023–85, podle něhož „[j]estliže žalobce namítl, že nebyla splněna povinnost zkontrolovat a přeměřit místo před započetím vážení, jedná se podle soudu o postup, který je nahrazen právě tím, že CSPSD předem vymezí konkrétní místa vhodná pro nízko rychlostní kontrolní vážení a ověří, zda splňují požadavky metrologického předpisu. Pasportizační list je poté dostatečným podkladem osvědčujícím tuto kontrolu místa vážení a také jeho rozměry pro uskutečnění vážení.“ (shodně též rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 7. 2024, č.j. 31 A 40/2023–200, či Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 10. 3. 2023, č. j. 59 A 92/2022–120). Pokud tedy bylo místo nízkorychlostního kontrolního vážení vybráno Centrem služeb pro silniční dopravu, s.p.o., a navíc z fotografie displejů vah HAENNI doložených Policií ČR na CD k vážení vozidla žalobce plyne, že požadavky na podélný a příčný sklon byly dodrženy, tak je nadbytečné dokazovat pokynem Ředitelství služby dopravní policie ze dne 26. 2. 2019, neboť způsobilost kontrolního místo B–06a „U Toma“ k nízkorychlostnímu vážení nebyla zpochybněna.

41. Žalobce dále zpochybňoval samotný průběh vážení tvrzením, že vozidlo nebylo zaklínováno a dále že každá váha byla ve vztahu k vyrovnávací rohoži na jiném místě a levá váha nebyla správně umístěna.

42. K tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na výše shrnuté vyjádření Policie ČR ze dne 30. 3. 2021, podle níž vozidlo zaklínováno bylo. Dále uvedl, že je mu známo, že váhy HAENNI vozidlo v pohybu nezváží, což akcentoval i ve vyjádření k žalobě. U jednání k tomu však žalovaný k dotazu zdejšího soudu, z čeho tento svůj závěr dovozuje, uvedl, že se mu tento předpoklad nepodařilo ověřit. Tato úvaha žalovaného tedy jako jeden z důvodů zamítnutí odvolání žalobce neobstojí, nicméně protože se nejedná o nosný, a už vůbec ne skutkový důvod, o něž by se rozhodnutí správních orgánů obou stupňů opírala, jejich nezákonnost toto pochybení nezakládá.

43. Zdejší soud dále u jednání zjistil, že na žádné z fotografií Policie ČR z CD obsaženého ve správním spisu není vidět poloha vozidla přímo při samotném vážení, nýbrž zřejmě až bezprostředně po něm. K tomu žalovaný uvedl, že praxe dokumentování průběhu vážení Policií ČR v rámci krajů není jednotná. Že by tedy v okamžiku najetí a zastavení na váze byla kola vozidla zaklínována, to z těchto fotografií neplyne, přestože by se podle zdejšího soudu pořízení alespoň jedné takové fotografie z průběhu vážení nabízelo, pokud už byly fotografie pořizovány. Na fotografiích je vidět vozidlo stojící pouze na vyrovnávacích pásech (až za váhami) a na jedné z fotografií je vidět vedle vážícího místa na zemi položený klín.

44. Uváděl–li žalobce, že každá váha je ve vztahu k vyrovnávací rohoži na jiném místě a že jedna z vah není správně umístěna, pak na základě fotografií nelze dovodit, že váhy byly nesprávně umístěny. Nadto, jak již bylo uvedeno, žádná fotografie nezachycuje situaci přímo při vážení. Na jedné z fotografií zřejmě po zvážení je vidět, že jedna z vah je lehce vysunuta a zcela přesně nelícuje s vyrovnávacím pásem, nicméně ani tato fotografie neprokazuje, že by vážení neproběhlo správně; u jednání k tomu žalovaný poukázal na to, že vysunutí váhy je minimální, a tudíž kola vozidla byla na váze umístěna správně, celou svou plochou.

45. Podle zdejšího soudu je podstatné (bod 5.2.1 metrologického předpisu MP 009), aby se při vážení vozidlo nerozjelo (ať už za pomocí jištění či nikoliv). Že by při vážení bylo vozidlo v pohybu, však žalobce ničím jiným než tvrzením, že vozidlo nebylo řádně zaklínováno, nedokládá. Přitom pokud by se při vážení skutečně vozidlo rozjelo, podle zdejšího soudu není představitelné, že by na to přítomné osoby i s ohledem na nebezpečnost takové situace nereagovaly a že by řidič na tuto skutečnost přítomné policisty neupozornil či takovou okolnost neuvedl do dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení, který podepsal; takový postup v takové situaci by se nabízel. V kolonce „vyjádření řidiče k obsahu dokladu“ však není uvedeno nic.

46. Zdejší soud tak s ohledem na to, že v nyní posuzované věci ani řidič při kontrole ani žalobce od počátku věrohodně a konstantně nepopisovali, že by se vozidlo při vážení skutečně rozjelo (že by bylo v pohybu), dospěl k závěru, že ke zpochybnění výsledků vážení nedošlo. Relevantní zpochybnění ze strany účastníka řízení (obviněného, tu žalobce) se neodvíjí od prostého protiargumentu v rovině tvrzení, ale od toho, zda je účastník řízení schopen svá tvrzení doložit, či alespoň předložit plauzibilní verzi jiného průběhu skutkového děje, kterou by se poté správní orgány zabývaly. „Správní orgán však není povinen vyvracet všechny hypotetické pochybnosti a prokazovat negativní skutečnosti (v dané věci, že nebyla umístěna v měřeném úseku přenosná značka o vyšší povolené rychlosti nebo že se nejednalo o předjíždění nenadále zrychlujícího vozidla apod.). Primárně je sice důkazní břemeno na správním orgánu (zásada oficiality), pokud je však tvrzením obviněného z přestupku nebo správního deliktu některý z podkladů (důkazů) zpochybněn, je na něm, aby své tvrzení relevantně podložil, resp. k prokázání svého tvrzení označil důkazy…“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.5.2019, č.j. 5 As 175/2018–29). K tomu v nyní posuzované věci nedošlo. Jinými slovy, důkazy shromážděné v řízení o přestupku, o něž se rozhodnutí správních orgánů opírají, nelze vyvrátit pouhými tvrzeními a domněnkami (jako například zpochybnění parametrů vážícího místa poukazem na niveletu povrchu vozovky pro účely odtoku dešťové vody, jež žalobce uplatňuje v replice k vyjádření žalovaného, avšak jež ničím nedokládá).

47. Námitka žalobce, že řidič nebyl poučen o tom, že vozidlo musí být odbrzděno, opět uplatněná v rovině pouhého tvrzení, byla uplatněna až po lhůtě pro podání žaloby, v jejímž rámci je třeba konkrétní žalobní body uplatnit, a jde tedy o námitku ve smyslu § 71 odst. 2 s.ř.s. opožděnou.

48. Z výše uvedených důvodů tedy zdejší soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného i jím přecházejícího rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

IV. Náklady řízení

49. O nákladech řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení; to by náleželo procesně úspěšnému účastníkovi, kterým byl žalovaný. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Shrnutí procesního postoje žalobce II. Shrnutí procesního postoje žalovaného III. Posouzení věci IV. Náklady řízení