62 Af 2/2019-228

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobců: J. Z. sídlem Š. 799/56, B. zastoupen JUDr. Janem Slunečkem, advokátem sídlem Mírové náměstí 48, Louny proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.12.2018, č.j. 60743-5/2018-900000-317, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14.12.2018, č.j. 60743-5/2018-900000-317, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 194 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jana Slunečka, advokáta, sídlem Mírové náměstí 48, Louny.

Odůvodnění

1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.12.2018, č.j. 60743-5/2018-900000-317, kterým žalovaný podle § 116 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „prvostupňový orgán“) č.j. 34765-148/2014-530000-51 ze dne 11.7.2014 a změnil níže uvedená rozhodnutí prvostupňového orgánu: - č.j. 34765-62/2014-530000-51, platební výměr č. 6140241169, ze dne 9.7.2014, - č.j. 34765-63/2014-530000-51, platební výměr č. 9140241203, ze dne 9.7.2014, - č.j. 34765-65/2014-530000-51, platební výměr č. 9140241901, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-66/2014-530000-51, platební výměr č. 9140241989, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-67/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242124, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-68/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242193, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-69/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242234, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-70/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242276, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-71/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242368, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-72/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242430, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-73/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242476, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-74/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242510, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-75/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242095, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-76/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242133, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-77/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242211, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-78/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242251, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-79/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242306, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-80/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242383, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-81/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242432, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-82/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242460, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-83/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242483, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-84/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242524, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-85/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242046, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-86/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242099, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-87/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242126, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-88/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242196, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-89/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242222, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-90/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242242, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-91/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242314, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-92/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242329, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-93/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242351, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-94/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242377, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-96/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242553, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-97/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242586, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-98/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242609, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-99/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242647, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-100/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242676, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-101/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242706, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-102/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242728, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-103/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242748, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-104/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242773, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-105/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242822, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-106/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242594, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-107/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242644, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-108/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242656, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-109/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242686, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-110/2014-530000-51, platební výměr č. 9140242702, ze dne 10.7.2014, - č.j. 34765-111/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243604, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-112/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243610, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-113/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243621, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-114/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243635, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-115/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243648, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-116/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243676, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-117/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243701, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-118/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243729, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-119/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243765, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-120/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243784, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-121/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243936, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-122/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243968, ze dne 11.7.2014 - č.j. 34765-123/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244008, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-124/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244046, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-125/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244088, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-126/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244109, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-127/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244140, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-128/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244160, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-129/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244185, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-130/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244202, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-131/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243721, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-132/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243750, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-133/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243767, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-134/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243812, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-135/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243870, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-136/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243985, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-137/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244072, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-138/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244127, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-139/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244164, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-140/2014-530000-51, platební výměr č. 9140244190, ze dne 11.7.2014 - č.j. 34765-141/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243697, ze dne 11.7.2014 - č.j. 34765-142/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243722, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-143/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243742, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-144/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243752, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-145/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243760, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-146/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243774, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-147/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243804, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-149/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243880, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-150/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243925, ze dne 11.7.2014, - č.j. 34765-151/2014-530000-51, platební výměr č. 9140243947, ze dne 11.7.2014.

2. Uvedenými rozhodnutími prvostupňový orgán žalobci na základě kontroly prohlášení po propuštění zboží podle čl. 78 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12.10.1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve spojení s § 127 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona (dále jen „celní zákon“), doměřil dle § 264 celního zákona clo.

3. V období od 16.9.2009 do října roku 2011 bylo propuštěno do celního režimu volného oběhu přibližně 500 000 kusů zboží, které žalobce označil jako „Kamkordéry pro záznam zvuku a obrazu snímaných televizní kamerou“ a zařadil je do podpoložky 8525 80 91 kombinované nomenklatury (dále jen „KN“). Správní orgány na základě kontroly po propuštění zboží dospěly k závěru, že s ohledem na technické vlastnosti zboží, zjištěné zkoumáním vzorku Celně technickou laboratoří, bylo zboží nesprávně zařazeno do zbožového kódu 8525 80 91 00 KN.

4. Podle správních orgánů dovezené zboží patří do zbožového kódu 8525 80 99 00 KN s celní sazbou 14 % a nikoli do kódu 8525 80 91 00 KN s celní sazbou 4,90 % ve smyslu nařízení Komise (EU) č. 861/2010 ze dne 5.10.2010, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku.

I. Shrnutí žalobní argumentace

5. Žalobce namítá, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem zdejšího soudu vysloveným v rozsudku ve věci sp.zn. 62 Af 56/2016, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného v této věci. Poukazoval na odstavec 94 rozsudku, kde bylo uvedeno, že „podle zdejšího soudu pokud kamkordér zkoumaný Celně technickou laboratoří byl schopen (za použití externího zařízení) přehrát i jiné soubory než ty, které zaznamenal přes vestavěnou kameru a mikrofon, tak takový kamkordér správní orgány správně zařadily do podpoložky 8525 80 99 KN a tento závěr neodporuje ani citovanému později vydanému rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22.3.2017 ve spojených věcech C-435/15 a C-666/15“. Podle žalobce však posuzované kamkordéry tuto podmínku nesplňují a odkazuje k tomu na odstavec 80 rozsudku, kde bylo uvedeno, že „z odborného vyjádření Celně technické laboratoře ze dne 17.6.2015, č.j. 19188-5/2015-900000- 020, které nahrazuje vyjádření č.j. 7451-2/2012-900000-020, vyplývá, že v případě zkoumaného kamkordéru se jedná o zařízení, které může sloužit po připojení přes USB port k počítači jako externí disk na přenášení dat nejrůznějšího typu, data lze nahrávat i mazat (průzkumník Windows), ale jiné multimediální soubory než ty, které byly zaznamenány tímto zařízením, nelze na tomto zařízení přehrát“.

6. Žalobce dále podrobnou argumentací brojí proti závěru žalovaného o sazebním zařazení zboží. Odkazuje na rozsudky Soudního dvora EU ze dne 22.3.2017 ve spojených věcech C-435/15 a C- 666/15 s odvoláním na rozsudky ve věcech C-208/06 a C-209/06. Podle žalobce Soudní dvůr EU podmínil zařazení videokamer do položky 85 25 80 99 tím, že videosoubory nahrané z externích zdrojů (jinak než přes vestavěný objektiv) lze touto videokamerou samostatně přehrát na externím televizoru nebo monitoru. Videokamery, které byly předmětem znaleckého zkoumání znalce K. i Celně technické laboratoře, však toto neuměly. Do některých videokamer ani nebylo možno nahrát žádný soubor – to potvrdil znalec K. v posudku č. 37/2013.

7. Z uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Má za to, že postupoval v souladu se zrušovacím rozsudkem zdejšího soudu. Žalovaný nezpochybnil, že kamkordér není schopen přehrát jiné soubory, než ty, které byly nahrány tímto zařízením, nicméně za použití externího zařízení je kamkordér schopen přehrát i jiné soubory, které do něho byly přeneseny přes USB port. To považuje žalovaný za stěžejní pro sazební zařazení do podpoložky KN 8525 80 99.

9. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejším soudem. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Posouzení věci

10. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

11. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného.

12. Žalobce předně namítá, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem zdejšího soudu vysloveným ve zrušovacím rozsudku ve věci sp.zn. 62 Af 56/2016. S tím zdejší soud nesouhlasí. V odstavci 94 zrušovacího rozsudku zdejší soud uvedl, že „pokud kamkordér zkoumaný Celně technickou laboratoří byl schopen (za použití externího zařízení) přehrát i jiné soubory než ty, které zaznamenal přes vestavěnou kameru a mikrofon, tak takový kamkordér správní orgány správně zařadily do podpoložky 8525 80 99 KN a tento závěr neodporuje ani citovanému později vydanému rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22.3.2017 ve spojených věcech C-435/15 a C- 666/15“.

13. Pokud však žalobce dovozuje, že zdejší soud v odstavci 80 rozsudku dospěl k závěru, že tato podmínka nebyla splněna, mýlí se; zřejmě proto, že odstavec 80 necituje celý. V tomto odstavci totiž zdejší soud uvedl, že „z odborného vyjádření Celně technické laboratoře ze dne 17.6.2015, č.j. 19188-5/2015-900000-020, které nahrazuje vyjádření č.j. 7451-2/2012-900000-020, vyplývá, že v případě zkoumaného kamkordéru se jedná o zařízení, které může sloužit po připojení přes USB port k počítači jako externí disk na přenášení dat nejrůznějšího typu, data lze nahrávat i mazat (průzkumník Windows), ale jiné multimediální soubory než ty, které byly zaznamenány tímto zařízením, nelze na tomto zařízení přehrát. Po připojení kamkordéru k TV přes USB rozhraní bylo přes menu použité TV možné pouze přehrát již zaznamenané audiovizuální soubory (přes vestavěnou kameru a mikrofon) nebo přehrát jiný audiovizuální soubor uložený do tohoto zařízení přes rozhraní USB z počítače…“.

14. Z uvedeného tedy plyne, že zdejší soud nekonstatoval v odstavci 80 rozsudku (ani nikde jinde), že kamkordér dle zkoumání Celně technické laboratoře nesplňuje podmínku, že nedokáže přehrát jiný soubor než jím nahraný. V odstavci 80 rozsudku totiž uvedl, že po připojení kamkordéru k TV přes USB rozhraní bylo přes menu použité TV možné přehrát i jiný audiovizuální soubor (tj. kamerou nezaznamenaný) uložený do kamkordéru přes rozhraní USB z počítače.

15. Pokud jde o sazební zařazení tohoto zboží, tak tuto otázku zdejší soud v rozsudku ve věci sp.zn. 62 Af 56/2016 posuzoval v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů; uvedl zde, že „pokud kamkordér zkoumaný Celně technickou laboratoří byl schopen (za použití externího zařízení) přehrát i jiné soubory než ty, které zaznamenal přes vestavěnou kameru a mikrofon, tak takový kamkordér správní orgány správně zařadily do podpoložky 8525 80 99 KN a tento závěr neodporuje ani citovanému později vydanému rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22.3.2017 ve spojených věcech C-435/15 a C-666/15. Podle zdejšího soudu se žalovaný řádně vypořádal také s argumentací žalobců rozsudky Soudního dvora ve spojených věcech C-208/06 a C-209/06 ze dne 27.9.2007, ve věci C-312/07 ze dne 5.6.2008 a ve věci C-178/2014 ze dne 5.3.2015, jejichž závěry neodporují zjištěním správních orgánů“.

16. Pro sazební zařazení zboží je rozhodné nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, které zavádí nomenklaturu zboží, která se zakládá na harmonizovaném systému popisu a číselném označování zboží. KN, smluvní celní sazby a doplňkové statistické jednotky jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení, která je každoročně k 1.lednu daného roku obměňována, v souladu s přijatými opatřeními v celní oblasti. V nyní projednávaném případě je relevantní příloha I. nařízení o celním sazebníku, ve znění nařízení č. 861/2010.

17. Sazební zařazování zboží v rámci KN je poměrně komplikovaným procesem, v rámci kterého je nezbytné vycházet z mnoha hledisek. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v souvislosti se sazebním zařazováním zboží ve svém rozsudku ze dne 19.11.2013, č.j. 2 Afs 85/2012-40, je nezbytné „…hledat (za účelem zajištění právní jistoty a usnadnění kontrol) rozhodující kritérium pro sazební zařazení zboží v objektivních charakteristikách a vlastnostech tohoto zboží, jak jsou definovány zněním položky KN a poznámek k třídám nebo kapitolám [viz např. rozsudky Soudního dvora ze dne 18.7.2007 ve věci Olicom (C- 142/06), ze dne 20.5.2010 ve věci Data I/O (C-370/08) a ze dne 16.12.2010 ve věci Skoma-Lux s.r.o. v. Celní ředitelství Olomouc (C-339/09)]. Dalším (objektivním) kritériem pro sazební zařazení je účel použití výrobku, pokud je inherentní tomuto výrobku, což musí být možné posoudit v závislosti na objektivních charakteristikách a vlastnostech zboží [viz rozsudky Soudního dvora ze dne 1.6.1995 ve věci Thyssen Haniel Logistic (C-459/93), ze dne 5.4.2001 ve věci Deutsche Nichimen (C-201/99) nebo ze dne 8.12.2005 ve věci Possehl Erzkontor (C-445/04)].“.

18. Jak vyplývá z nařízení č. 861/2010, do podpoložky 8525 80 91 KN spadá zboží s popisem „videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry), pouze pro záznam zvuku a obrazu snímaných televizní kamerou“, přičemž do podpoložky 8525 80 99 KN je řazeno zboží „videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry), ostatní“.

19. Z Vysvětlivek ke KN č. 2011/C 137/01, na které odkazuje taktéž žalovaný v napadeném rozhodnutí (strana 35 napadeného rozhodnutí), vyplývá, že do podpoložky 8525 80 99 jsou řazeny „videokamery se záznamem obrazu i zvuku (tzv. „kamkordéry“) pro záznam nejen obrazu snímaného kamerou, nýbrž i signálů z externích zdrojů, například DVD přehrávačů, zařízení pro automatizované zpracování dat a televizních přijímačů. Takto zaznamenaný obraz může být přehráván pomocí externího televizního přijímače nebo monitoru. Do této podpoložky rovněž patří „kamkordéry“, ve kterých je video vstup zablokován deskou nebo jiným způsobem nebo ve kterých může být obrazové rozhraní (interface) následně aktivováno jako video vstup pomocí softwaru. Tento přístroj je však přesto určen pro záznam televizních programů nebo jiných signálů z externího zdroje. Avšak „kamkordéry“, které mohou obraz snímaný kamerou pouze zaznamenávat a přehrávat pomocí externího televizního přijímače, patří do podpoložky 8525 80 91.“ 20. Žalovaný taktéž odkázal na znění Vysvětlivek k Harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží (verze 2007, čtvrté vydání) a uvedl, že k číslu 8525 a položce 8525 80 je uvedeno v části B) „televizní kamery, digitální fotoaparáty a videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry),“ že „V digitálních fotoaparátech a videokamerách se záznamem obrazu i zvuku (kamkordérech) jsou obrazy zaznamenávány na vnitřní paměťové zařízení nebo na média (např. magnetickou pásku, optické médium, polovodičové médium nebo jiné médium čísla 8523). Mohou obsahovat analogově/digitální převodník (ADC) a výstupy, které umožňují zaslat obraz do jednotek zařízení pro automatizované zpracování dat, tiskáren, televizních přijímačů nebo jiných zobrazovacích zařízení. Některé digitální fotoaparáty a videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry) obsahují takové vstupy, že mohou z takových zařízení samy zaznamenávat analogové nebo digitální soubory“.

21. Z odborného vyjádření Celně technické laboratoře ze dne 17.6.2015, č.j. 19188-5/2015-900000- 020, které nahrazuje vyjádření č.j. 7451-2/2012-900000-020, vyplývá, že v případě zkoumaného kamkordéru se jedná o zařízení, které může sloužit po připojení přes USB port k počítači jako externí disk na přenášení dat nejrůznějšího typu, data lze nahrávat i mazat (průzkumník Windows), ale jiné multimediální soubory než ty, které byly zaznamenány tímto zařízením, nelze na tomto zařízení přehrát. Po připojení kamkordéru k TV přes USB rozhraní bylo přes menu použité TV možné pouze přehrát již zaznamenané audiovizuální soubory (přes vestavěnou kameru a mikrofon) nebo přehrát jiný audiovizuální soubor uložený do tohoto zařízení přes rozhraní USB z počítače; nepodařilo se však přes rozhraní USB nahrát do kamkordéru záznam TV signálu – naprogramované nahrávání se nespustilo. Též není možné jednoduše vyměnit kodekovou sadu ani pořídit audiovizuální záznam jinak než přes vestavěnou kameru a mikrofon. Software FlipShare umožňuje obousměrný přenos pouze audiovizuálních souborů pořízených kamkordérem, do adresářové struktury HDD (flashdisk) kamkordéru nemá přístup. Přístup k nejnovější verzi Flipshare na internetu umožňuje upgrade tohoto SW instalovaného v počítači. Tento upgrade je určen výhradně pro použití v počítači, nikoli v kameře (kamkordéru), a zvládne jej i běžný uživatel. Tento upgrade nelze označit za přenos datových souborů do kamkordéru. FlipShare 5.9.19 či 5.12.3 neobsahuje příkaz k aktualizaci firmwaru kamkordéru, tudíž jej pomocí tohoto software nelze aktualizovat. Aktualizace firmwaru je zcela jiným servisním úkonem a nesouvisí s přenosem audiovizuálních souborů z nebo do kamkordéru. K požadavku na doplnění odborného vyjádření bylo uvedeno, že bylo prokázáno, že audiovizuální soubory pořízené kamkordérem lze přenést do počítače buď použitím nástroje Windows Průzkumník nebo pomocí FlipShare, a to bez ohledu na instalovanou verzi.

22. Z doplnění odborného vyjádření Celně technické laboratoře ze dne 29.9.2015, č.j. 19188-5/2015- 900000-020, vyplývá, že jiné multimediální soubory, než ty, které byly zaznamenány tímto zařízením, nelze na zařízení přehrát. Nelze ani jednoduše vyměnit kodekovou sadu.

23. Žalobce s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 22.3.2017 ve spojených věcech C- 435/15 a C-666/15 namítá nezákonnost zařazení zboží. Podle argumentace žalobce uplatněné v nyní posuzované věci je třeba odlišovat situaci, kdy je kamkordér použit pouze jako úložiště souboru nepořízeného kamerou, a tento soubor je přehrán počítačem nebo televizí, od situace, kdy kamkordér uložený soubor přehraje sám na obrazovce počítače či na televizi. Právě toliko takový kamkordér, který přehraje soubor sám, pak může být zařazen do podpoložky 8525 80 99 KN.

24. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22.3.2017 ve spojených věcech C-435/15 a C-666/15, na který žalobce odkazoval, vyplývá, že kombinovaná nomenklatura, která je uvedena v příloze I nařízení č. 2658/87, ve zněních plynoucích postupně z prováděcích nařízení č. 1006/2011, č. 927/2012 a č. 1001/2013, musí být vykládána v tom smyslu, že videokamera se záznamem obrazu i zvuku schopná nahrávat signály z externích zdrojů, aniž by je však mohla přehrát prostřednictvím televizoru nebo externího monitoru, neboť tato kamera umí prostřednictvím externí obrazovky nebo externího monitoru přehrávat pouze soubory, které sama zaznamenala za použití své čočky, nemůže být zařazena do sazební podpoložky 8525 80 99 KN.

25. Soudní dvůr EU uvedl, že „základní vlastností videokamer spadajících do podpoložky 8525 80 99 KN je zejména jejich schopnost samostatného používání pro pořizování záznamu z externích zdrojů obrazu a zvuku, tedy aniž by byly závislé na hardware a software, kterým nejsou samy o sobě vybaveny. Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit stupeň složitosti požadované manipulace, přičemž tento záznam musí být možné snadno uskutečnit uživatelem nedisponujícím zvláštními schopnostmi (rozsudek ze dne 5. března 2015, Vario Tek, C-178/14, nezveřejněný, EU:C:2015:152, bod 32). V opačném případě musí být výrobky zařazeny nikoli do podpoložky 8525 80 99 KN, nýbrž do podpoložky 8525 80 91 KN (v tomto smyslu rozsudek ze dne 5. března 2015, Vario Tek, C-178/14, nezveřejněný, EU:C:2015:152, bod 32). Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda kamery sporné ve věci C-666/15 touto schopností samostatného pořizování záznamu skutečně disponují. Není-li tomu tak, bude jejich zařazení do podpoložky 8525 80 99 KN každopádně vyloučeno. Zadruhé je třeba uvést, že vysvětlivky ke KN týkající se její podpoložky 8525 80 99 upřesňují, že videokamery spadající do této podpoložky musí umožnit přehrát obrazové a zvukové soubory nahrané z externích zdrojů pomocí externího televizního přijímače nebo monitoru (rozsudek ze dne 5. března 2015, Vario Tek, C-178/14, nezveřejněný, EU:C:2015:152, bod 37). Z toho plyne, že videokamera se záznamem obrazu i zvuku, která je schopna samostatně nahrávat signály z externích zdrojů, aniž by je však mohla přehrát prostřednictvím televizoru nebo externího monitoru, nemůže být zařazena do podpoložky 8525 80 99 KN“.

26. Je tedy třeba souhlasit se žalobcem, že je nezbytné odlišovat situaci, kdy je kamkordér použit pouze jako úložiště souboru nepořízeného kamerou, a tento soubor je přehrán počítačem nebo televizí, od situace, kdy kamkordér uložený soubor přehraje sám na obrazovce počítače či na televizi. Právě toliko takový kamkordér, který přehraje soubor sám, pak může být v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora EU zařazen do podpoložky 8525 80 99 KN.

27. Uvedené ostatně žalovaný ve vyjádření k žalobě nepopírá, neboť uvádí, že „za použití externího zařízení je kamkordér schopen přehrát i jiné soubory“ (tj. připouští, že to musí být kamkordér, kdo soubory přehrává). V odstavci 132 napadeného rozhodnutí však uvádí, že pro zařazení kamkordéru do podpoložky 8525 80 99 je stěžejní schopnost do kamkordéru přenášet soubory, které nebyly pořízeny kamerou a mikrofonem, a kamera slouží jako externí disk. V odstavci 133 pak doplňuje, že správnost zařazení do citované podpoložky potvrzuje fakt, že tyto soubory lze přehrát na externím zařízení (např. na televizoru). V odstavci 137 žalovaný uvádí jako rozhodující pro zařazení do podpoložky 8525 80 99 opět schopnost ukládat externí soubory. To samé pak zopakoval v odstavcích 146, 149 a 182. V bodě 213 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že z vyjádření Celně technické laboratoře plyne, že po připojení kamkordéru k televiznímu přijímači je možné přehrát audiovizuální soubor uložený prostřednictvím USB do vnitřní paměti. V bodech 303 a 304 (tedy na úplný závěr rozhodnutí) pak žalovaný v reakci na předchozí rozsudek zdejšího soudu v této věci uvedl, že kamkordér je za použití externího zařízení schopen přehrát i jiné soubory než ty, které byly pořízeny tímto zařízením. To podle něj vyplývá z vyjádření Celně technické laboratoře ze dne 17.6.2015, č.j. 19188-5/2015-900000-020.

28. Je tedy zřejmé, že vyjádření k žalobě je s napadeným rozhodnutím v částečném rozporu a rozpor je i v samotném napadeném rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí plyne, že pro zařazení do podpoložky 8525 80 99 je podstatné, že kamkordér může sloužit jako externí disk a soubory na něm uložené (které nebyly pořízeny kamerou) lze přehrát na externím zařízení. To však není v souladu se závěrem zaujatým Soudním dvorem EU v rozsudku ze dne 22.3.2017 ve spojených věcech C-435/15 a C-666/15. Pokud pak žalovaný na samotný závěr rozhodnutí zmiňuje, že podle vyjádření Celně technické laboratoře ze dne 17.6.2015 je schopen tyto soubory přehrát kamkordér, nelze s ním souhlasit. Z odborného vyjádření Celně technické laboratoře ze dne 17.6.2015, č.j. 19188-5/2015-900000-020, totiž vyplývá, že kamkordér byl použit jako externí disk a přehrání jiného souboru nepořízeného kamerou bylo provedeno pomocí menu televizoru. Z tohoto sdělení však vyplývá jen to, že soubor byl přehrán, nicméně z něho nevyplývá, zda soubor přehrál kamkordér či připojený televizor. Tvrzení, že byl soubor přehrán „pomocí menu televizoru“, spíše nasvědčuje tomu, že soubor byl přehrán televizorem, nemusí to tak však být.

29. Závěr žalovaného, že kamkordér byl schopen za použití externího zařízení přehrát i jiné soubory než ty, které byly pořízeny tímto zařízením, tedy závěr pro posouzení věci zcela klíčový, tak nemá oporu v provedeném dokazování. Na žalovaném tedy bude, aby postavil najisto, zda byl tento požadavek stanovený v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22.3.2017 ve spojených věcech C- 435/15 a C-666/15, naplněn či nikoli, tj. zda dovezené kamkordéry byly schopny přehrát prostřednictvím televizoru nebo externího monitoru audiovizuální soubory jimi nepořízené či nikoli. Teprve bude-li zjištěno, že jsou to kamkordéry, kdo tyto soubory z externích zdrojů přehrávají, bude možné je zařadit do podpoložky 8525 80 99.

30. Proto zdejší soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

31. Právě uvedené přitom není v rozporu s rozsudkem zdejšího soudu ve věci sp.zn. 62 Af 56/2016, neboť v něm (v odstavci 94) zdejší soud podmínil zařazení do podpoložky 8525 80 99 KN právě tím, že kamkordér byl schopen (za použití externího zařízení) přehrát i jiné soubory než ty, které zaznamenal přes vestavěnou kameru a mikrofon.

IV. Náklady řízení

32. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s.ř.s., podle něhož platí, že, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek za žalobu, dále náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 3 100 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání žaloby a sepsání repliky (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), společně se třemi režijními paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). Dále vznikly žalobci náklady na cestovné a ztrátu času ze sídla žalobcova zástupce k jednání soudu a zpět (Louny – Brno – Louny; 554 Km) osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,3 l/100 km a cenou motorové nafty 31,80 Kč za litr; za cestovné tedy žalobci náleží 1 109 Kč (za palivo), 2 327 Kč (jako základní náhrada) a 1 400 Kč za ztrátu času na cestě, podle § 157 odst. 4 písm. b) a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad a § 14 advokátního tarifu. Zmíněné částky (kromě zaplaceného soudního poplatku) byly navýšeny o DPH, neboť advokát doložil, že je plátcem DPH. Celkem se tedy jedná o 21 194 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce ve stanovené lhůtě. Pokud jde o podání ze dne 1.4.2019 a ze dne 8.6.2020, jednalo se o doplnění žalobní argumentace včetně důkazních návrhů a odkazů na judikaturu Soudního dvora EU, což však žalobce mohl uvést již v podané žalobě. Není tedy důvod pro to, aby náklady těchto úkonů byly kladeny k tíži žalovaného.