62 Af 28/2023–358

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: Zlínský kraj sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín proti proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2023, č. j. 14125/23/5000–10612–712342, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) platebním výměrem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 1829277/21/3300–31471–705708, vyměřil žalobci odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 22 911 Kč, a platebním výměrem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 1829404/21/3300–31471–705708, vyměřil žalobci odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 194 736 Kč. Žalobci byla rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „poskytovatel“) č. 15_002/0000007–01 vydaným dne 14. 6. 2016 pod č. j. MSMT–10303/2016–1 poskytnuta dotace v rámci projektu Krajský akční plán rozvoje vzdělávání pro území Zlínského kraje (dále jen „projekt KAP“). Správce daně na základě podnětu poskytovatele zjistil, že žalobce v žádostech o platbu dne 27. 10. 2017 a dne 30. 4. 2018 předložil poskytovateli k proplacení mzdové výdaje členů realizačního týmu, které byly zčásti nezpůsobilými výdaji, neboť souvisely s činností na navazujícím projektu s názvem Implementace krajského akčního plánu rozvoje vzdělávání pro Zlínský kraj (dále jen „projekt IKAP“). V rozsahu nezpůsobilých výdajů se tedy dle správce daně jednalo o porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a žalobci byl v tomto rozsahu uložen odvod za porušení rozpočtové kázně.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím snížil odvod dle prvního platebního výměru na 19 474 Kč a dle druhého platebního výměru na 165 525 Kč, tj. o 15 % z celkového odvodu. Přihlédl k tomu, že zčásti mohl být žalobce ovlivněn informacemi od poskytovatele, které vyznívaly nejasně. Ve zbytku ponechal žalovaný platební výměry beze změny.

II. Žaloba

3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. Má za to, že mělo dojít až ke 100% snížení odvodu nebo zrušení obou platebních výměrů a zastavení řízení. Žalobce se řídil metodickým výkladem a pokyny poskytovatele. Na společném jednání dne 23. 1. 2017 poskytovatel všem příjemcům dotace v rámci projektů KAP poskytl informace, na základě nichž pak žalobce (ale i ostatní kraje, např. Královehradecký, Jihomoravský, Ústecký, Vysočina atd.) uplatňoval mzdové výdaje (náklady) pracovníků v projektu KAP, i pokud se tyto mzdové výdaje (náklady) týkaly přípravy projektu IKAP. Žalobce však nikdy neuplatňoval v rámci projektu KAP mzdové náklady týkající se samotné projektové žádosti pro projekt IKAP, tudíž nedošlo k duplicitnímu financování ze dvou různých zdrojů. V dokumentu „Metodický výklad Výkazy práce“ poskytovatel uvedl, že „by měl příjemce vždy samostatně uvádět i činnosti související s vyhotovením konkrétního výstupu, který jasně odpovídá zaměření projektu (metodika, publikace, příprava dalších projektů/grantů apod.) tak, aby bylo možné ověřit způsobilost výdaje a k uvedenému výstupu také přiřadit konkrétní časovou dotaci“. Tomu přisvědčilo i Generální finanční ředitelství, které Královéhradeckému kraji v obdobném případě prominulo odvod za porušení rozpočtové kázně a související penále dle § 44a odst. 13 rozpočtových pravidel. Žalovaný pochybil tím, že názor nadřízeného Generálního finančního ředitelství v nynější věci dostatečně nezohlednil.

4. Jednání poskytovatele bylo dle žalobce systémovým pochybením, jehož důsledky by neměly jít na vrub žalobce. Teprve v průběhu roku 2019 proběhl ve vztahu k projektu KAP audit Evropské komise, podle něhož neměly být výdaje uplatňované v rámci Projektů KAP týkající se přípravy projektových žádostí jiných projektů (např. projektů IKAP) shledány jako způsobilé. Na to reagoval poskytovatel dotace několikastránkovým textem, v němž odůvodnil, proč uznal v rámci projektu KAP Královehradeckého kraje výdaje týkající se přípravy projektu IKAP. Poskytovatel zde mimo jiné argumentoval i tím, že projekty KAP a projekty IKAP jsou vzájemně navazující projekty; projekty IKAP implementují do praxe průběžné závěry a doporučení projektů KAP. Poté Evropská komise vydala své závěrečné stanovisko (jež je podle žalobce nepřezkoumatelné), na něž reagoval poskytovatel už jen tak, že výdaje vztahující se k činnostem, které souvisely se zpracováním žádosti o podporu projektů IKAP, označil za nezpůsobilé a vyzval žalobce k vrácení dotace. Jelikož žalobce dotaci nevrátil, podal poskytovatel podnět správci daně. Z toho dle žalobce plyne, že poskytovatel považoval od počátku dotčené mzdové výdaje za způsobilé, k čemuž všem příjemcům dotace poskytl i metodický výklad. Svůj názor změnil až po závěrečném stanovisku Evropské komise. Audit Evropské komise i následná reakce poskytovatele se sice primárně týkaly jiného příjemce, avšak dopadají i na všechny ostatní příjemce dotace. Žalovaný se s těmito důkazy dle žalobce nevypořádal.

5. I když je žalovaný oprávněn a povinen si učinit vlastní názor stran porušení rozpočtové kázně a jeho závažnosti, dle žalobce žalovaný dostatečně nepřihlédl ke všem „polehčujícím okolnostem“, k míře (jednoznačného) zavinění poskytovatele dotace týkajícího se informací sdělených na jednání dne 23. 1. 2017 a výkladu vlastní metodiky ohledně způsobilosti výdajů a možnosti nárokovat mzdové výdaje v rámci Projektu KAP, i když se tyto týkaly přípravy projektu IKAP. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že kromě zápisu z jednání krajů ze dne 23. 1. 2017 jsou všechny ostatní důkazní prostředky nerelevantní, resp. že jen dokreslují celou situaci.

6. Žalobce dále namítá, že žalovaný oproti správci daně změnil právní kvalifikaci porušení rozpočtové kázně z ustanovení § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel na ustanovení § 44 odst. 1 písm. j) téhož zákona, aniž by toto promítl do výroku napadeného rozhodnutí a posouzení přiměřenosti výše odvodů.

7. Žalobce upozorňuje, že nenárokoval mzdové výdaje zaměstnanců, které by souvisely s přípravou projektové žádosti projektu IKAP nebo přímo s vypracováním projektové žádosti IKAP, ale nárokoval maximálně mzdové výdaje související a týkající se konzultace, metodické podpory, samostudia materiálů a posouzení souladu projektu IKAP s metodikou projektu KAP, což by mělo být považováno za výstupy projektu KAP, které by mohly být použity v dalších projektech.

8. Není pravdou, jak tvrdí žalovaný, že informace poskytnuté na jednání dne 23. 1. 2017 byly ojedinělé, naopak byly jedny z mnoha. Taktéž není pravdou, že by byly zavádějící jen částečně nebo že by pouze potenciálně mohly být zavádějící. Naopak, pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že takové informace byly zcela v rozporu s podmínkami projektu KAP a s podmínkami rozhodnutí o poskytnutí dotace, pak dle názoru žalobce musely být zavádějící nikoliv částečně, nýbrž zcela. Sám žalovaný připouští, že jednání žalobce bylo zapříčiněno poskytovatelem dotace, neboť žalobce jednal v souladu s informacemi podanými poskytovatelem dotace, který tak uvedl žalobce v omyl. Žalobci tudíž svědčilo legitimní očekávání, že uplatněné výdaje jsou způsobilými výdaji.

9. Žalobce má dále za to, že pokud je předložena poskytovateli dotace přímo za účelem kontroly způsobilosti výdajů žádost o platbu, kde jsou výslovně uvedeny činnosti týkající se přípravy projektu IKAP, a poskytovatel způsobilost výdajů kontroluje, nelze přenášet odpovědnost na žalobce.

10. Zdejší soud by měl dle žalobce posoudit, zda postup poskytovatele nepředstavuje nesprávný úřední postup ve smyslu zejména § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“].

11. Žalobce proto navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí včetně obou platebních výměrů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, eventuálně aby platební výměry změnil tak, že se ukládá odvod ve výši 0 Kč.

III. Vyjádření žalovaného a další podání stran

12. Žalovaný se žalobou nesouhlasí. Žalobce použil dotaci částečně na úhradu nezpůsobilých výdajů, a tím porušil rozpočtovou kázeň. Žalovaný si je vědom toho, že žalobce jednal dle informací uvedených na jednání poskytovatele, který ho tím uvedl v omyl. Tuto skutečnost žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil při vyměření odvodu, omyl hodnotil menší mírou závažnosti, a odvod snížil o 15 %. Je to však žalobce, kdo je odpovědný za dodržování podmínek rozhodnutí o přiznání dotace. Žalovaný žalobci nevytýká, že by došlo k duplicitnímu financování. Dle činností uvedených v tabulce č. 3 zprávy o daňové kontrole ovšem žalobce uplatňoval výdaje související s vypracováním projektové žádosti IKAP. Dle žalovaného nelze považovat podmínky stanovené poskytovatelem za nejednoznačné a nejasné, neboť z Pravidel pro žadatele a příjemce, obecná část v bodě 8.8 Nezpůsobilé výdaje, jednoznačně vyplývá, že nezpůsobilým přímým výdajem jsou mimo jiné zejména mzdové výdaje členů realizačního týmu, které souvisí s jejich zapojením do mimoprojektových aktivit. Informace uvedené v zápisu z jednání krajů ze dne 23. 1. 2017 nemohly založit legitimní očekávání žalobce.

13. Žalovaný není vázán právním názorem poskytovatele. Prominutí odvodu je institutem mimořádné povahy, jehož smyslem není suplovat úvahu, která náleží do fáze samotného vyměření odvodu a penále. Žalovaný ani správce daně nejsou kompetentní konstatovat nesprávný úřední postup zaměstnance poskytovatele dle zákona č. 82/1998 Sb. Se změnou právní kvalifikace porušení rozpočtové kázně žalovaný žalobce seznámil a umožnil mu na tuto změnu reagovat, čehož také žalobce využil. Ve výroku platebních výměrů je uvedeno, že odvod je vyměřen podle § 139 a § 147 daňového řádu a podle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel. Vzhledem k tomu, že změnou právní kvalifikace ze strany žalovaného v odvolacím řízení nedošlo ke změně právních předpisů uvedených správcem daně ve výroku platebních výměrů, neměl žalovaný důvod do této výrokové části zasahovat. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

14. Žalobce v replice setrval na svém procesním postoji. Upozorňuje, že v nynějším případě existovalo ujištění ze strany poskytovatele o způsobilosti příslušných mzdových výdajů, neboť informace sdělené na pracovní skupině s kraji dne 23. 1. 2017 považovali za správné i další zaměstnanci poskytovatele i ostatní kraje. Tabulka č. 3 ve zprávě o daňové kontrole vycházela ze sdělení žalobce a neumožňovala podrobný popis činností, které byly ve sledovaném období v rámci projektu KAP vykonávány. Žalobce dále uvádí, že kontrolní listy zpracované samotným poskytovatelem dotace, které žalovaný v odvolacím řízení obstaral, mají formu jakýchsi opisů kontrolních listů, o jejichž věrohodnosti a jednoznačné kontrole ve vztahu k projektu KAP či toho, kdo je vůbec podepsal, lze polemizovat.

15. Žalovaný podal k vyjádření žalobce dupliku, v níž taktéž setrval na svém procesním postoji. Doplňuje, že správce daně či žalovaný není oprávněn posuzovat pochybení na straně poskytovatele. K námitce, v níž žalobce zpochybňuje relevantnost kontrolních listů zaslaných poskytovatelem, žalovaný uvádí, že tuto námitku žalobce neuplatnil v zákonné dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby, a je tudíž nepřípustná. Kontrolní listy žalovaný neměl důvod zpochybňovat.

16. Na toto vyjádření reagoval žalobce dalším podáním, v němž setrval na svém procesním postoji.

IV. Zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu

17. Zdejší soud žalobě vyhověl a rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 62 Af 28/2023–319, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že poskytovatel dotace dlouhodobě dostatečně konkrétně a adresně ujišťoval žalobce i ostatní příjemce dotace o tom, že výdaje spojené s přípravou implementačních projektů IKAP, jejichž účelem je zavedení výstupů projektů KAP do praxe, jsou způsobilými výdaji v rámci projektů KAP.

18. S tímto hodnocením se ovšem neztotožnil Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 21. 7. 2025, č. j. 9 Afs 56/2024–57, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci se dle kasačního soudu ze strany poskytovatele nedostalo dostatečně konkrétního adresného ujištění, čímž nejsou splněny podmínky pro to, aby se žalobce mohl dovolávat legitimního očekávání, že mzdové výdaje spojené s navazujícím projektem IKAP byly způsobilými výdaji ve vztahu k poskytnuté dotaci v rámci projektu KAP.

19. Ve vyjádření po zrušení prvního rozsudku zdejšího soudu žalobce opětovně navrhl výslech svědka Ing. Stanislava Tvaroha, ředitele odboru administrace projektů regionálního školství poskytovatele, který by dle žalobce mohl potvrdit skutečnosti týkající se jeho legitimního očekávání. Žalobce není ztotožněn s rozsudkem Nejvyššího správního soudu, který podle něj na věc nahlíží příliš teoreticky a formalisticky.

20. Žalovaný upozorňuje na vázanost zdejšího soudu závěry kasačního rozsudku. Výslech svědka by byl dle žalovaného nadbytečný. Obě strany na svém procesním postoji setrvaly i při jednání.

V. Posouzení věci

21. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

22. Žaloba není důvodná.

23. Předně je třeba uvést, že právním názorem vysloveným v rozsudku kasačního soudu, kterým byl první rozsudek v nynější věci zrušen, je zdejší soud vázán (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Zároveň obecně platí, že zruší–li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, v dalším řízení krajský soud nesmí svévolně měnit vlastní posouzení věci a nově shledat důvodnými námitky, které považoval za nedůvodné, aniž by je přehodnotil Nejvyšší správní soud. Jinými slovy, v části, v níž žalobu již jednou shledal nedůvodnou, nemá prostor pro změnu názoru, pokud k tomu nebyl zavázán Nejvyšším správním soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2019, č. j. 4 As 311/2019–35). Výjimku představují pouze situace, ve kterých v mezidobí došlo ke změně skutkového či právního stavu. Při vědomí těchto východisek zdejší soud neshledal žádný důvod, který by jej vedl k odlišnému hodnocení většiny žalobních námitek oproti tomu, jak byly vypořádány v odůvodnění prvního rozsudku v nynější věci.

24. Zdejší soud se nejprve zabýval namítanou vadou výroku napadeného rozhodnutí. Podle § 102 odst. 1 písm. d) daňového řádu rozhodnutí obsahuje výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno.

25. Smyslem požadavku, aby ve výroku byly uvedeny právní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno, je zajistit informovanost daňového subjektu o tom, podle jakého předpisu mu byla daň vyměřena. Obsahem pojmu „právní předpis“ se zabýval např. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 157/97 ze dne 27. 6. 2000 (N 99/18 SbNU 363), v němž vyslovil, že „výraz „právní předpis“ v zákonném textu znamená tedy především formu práva. Nelze ho považovat za synonymní s pojmem „ustanovení“, které tvoří součást právního předpisu, je však zpravidla pouze jeho zlomkem“. Výraz „právní předpis“ obsažený v § 102 odst. 1 písm. d) daňového řádu proto nelze dle zdejšího soudu vykládat natolik extenzivně, že by znamenal totéž, co konkrétní použité ustanovení právního předpisu (srov. též rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 8. 2020, č. j. 30 Af 71/2018–115). Rovněž Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem, že žádný právní předpis neukládá povinnost uvést ve výroku rozhodnutí, kterým se vyměřuje daň, ustanovení právního předpisu, podle něhož úřad rozhoduje, v tomto směru postačí odkaz na právní předpis (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 Afs 243/2015–52).

26. V nynější věci je ve výroku platebních výměrů uvedeno, že správce daně rozhodl podle § 139 a § 147 daňového řádu a podle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel. Dle zprávy o daňové kontrole (odůvodnění platebních výměrů) se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel. V seznámení se zjištěnými skutečnostmi (žalobci doručeno dne 1. 7. 2022) žalovaný informoval žalobce o změně právní kvalifikace na porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. j) rozpočtových pravidel, neboť dle žalovaného došlo k porušení rozpočtové kázně ještě před přijetím poskytnuté dotace, tj. ve dnech jednotlivých úhrad mzdových výdajů. Tomu odpovídá i odůvodnění napadeného rozhodnutí.

27. Pakliže ve výroku platebních výměrů jsou uvedena ustanovení daňového řádu upravující pravomoc správce daně stanovit daň a dále ustanovení rozpočtových pravidel upravující výši odvodu za porušení rozpočtové kázně, výrok platebních výměrů odpovídá požadavkům zákona. Uvedená ustanovení se použijí jak v případě původní kvalifikace, tak v případě nové kvalifikace. Žalovaný proto nepochybil tím, že změnu právní kvalifikace nepromítl do výroku napadeného rozhodnutí. Pokud žalovaný neshledal z hlediska závažnosti porušení rozpočtové kázně oproti původní kvalifikaci podstatný rozdíl, a ani žalobce tímto směrem v odvolacím řízení neargumentoval (třebaže byl se změnou kvalifikace v dostatečném předstihu seznámen), není vadou napadeného rozhodnutí to, že se žalovaný danou otázkou výslovně nezabýval.

28. Ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že Žádost o podporu ze dne 11. 11. 2015 obsahuje mimo jiné podrobný popis projektu KAP a klíčových aktivit projektu KAP (vždy název klíčové aktivity, popis klíčové aktivity, přehled nákladů). Správce daně nezjistil, že by byla účelem a cílem projektu KAP také jeho implementace v rámci navazujícího projektu IKAP. Navazující implementační projekt IKAP byl dalším samostatným projektem, byť vycházel z projektu KAP. Zjednodušeně se jedná o zavedení principů krajského akčního plánu, který byl vytvořen v rámci projektu KAP, do praxe. Dle rozhodnutí o poskytnutí dotace (část II, čl. 5 Způsobilé výdaje, odst. 5.1) je dotace určena pouze na úhradu způsobilých výdajů. Způsobilé výdaje jsou definovány v Pravidlech pro žadatele a příjemce (dále též „PpŽP“) – obecná část, v bodě 8.7.

1. Dle Pravidel pro žadatele a příjemce – obecná část, v bodě 8.7.2 Způsobilé výdaje dle druhu jsou způsobilým výdajem v oblasti osobních výdajů „mzdové výdaje: hrubá mzda, plat nebo odměna z dohod zaměstnanců pracujících na projektu včetně zákonných náhrad, resp. příplatků (např. za práci přesčas, práci ve svátek, pokud zaměstnanec vykonával v tomto časovém období práce přímo s projektem související, odměn a prémií, atp.)“. Dále Pravidla pro žadatele a příjemce – obecná část v bodě 8.8 Nezpůsobilé výdaje uvádí, že nezpůsobilým přímým výdajem jsou mimo jiné zejména mzdové výdaje členů realizačního týmu, které souvisí s jejich zapojením do mimoprojektových aktivit. Také to jsou výdaje, které nejsou vynaloženy v souladu s cíli projektu a současně nejsou pro jejich dosažení nezbytné. Dle správce daně z podmínek stanovených rozhodnutím a Pravidly pro žadatele a příjemce nelze vyvodit závěr, že dotace poskytnutá v rámci projektu KAP může být použita také na navazující implementační projekt IKAP (resp. na výdaje související s implementačním projektem IKAP).

29. Tyto úvahy správce daně žalobce nijak konkrétně nerozporuje. Vyplývá z nich, že výdaje, které žalobce v předmětných žádostech o platby uplatnil (slovy žalobce – mzdové výdaje související a týkající se konzultace, metodické podpory, samostudia materiálů a posouzení souladu projektu IKAP s metodikou projektu KAP) nejsou v projektu KAP způsobilými výdaji. Není přitom podstatné, zda žalobce uplatňoval mzdové výdaje související se samotnou přípravou projektové žádosti projektu IKAP nebo výdaje pouze jiným způsobem spojené s projektem IKAP. Závěr by byl v obou případech shodný, tato polemika proto nemá pro posouzení nynější věci žádný význam.

30. Zdejší soud souhlasí s obecnými závěry, že za dodržení podmínek dotací jsou odpovědni výlučně příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje odpovědnost příjemce dotace. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem. Žalobce se nemůže své povinnosti dodržovat závazné podmínky při čerpání dotací zprostit argumentem, že z informací poskytovatele dotace žádná pochybení nevyplynula.

31. To platí zejména ve vztahu k odkazu žalobce na kontrolní listy zpracované samotným poskytovatelem dotace (formulář F1) a argumentaci, že pokud poskytovatel kontroluje způsobilost výdajů při žádosti o platbu (kde jsou výslovně uvedeny mimo jiné činnosti týkající se přípravy projektu IKAP) a neshledá pochybení, nelze přenášet odpovědnost na žalobce coby příjemce dotace. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Obecně platí, že na odpovědnost příjemce dotace nemá vliv skutečnost, že proběhla kontrola ze strany poskytovatele a ten žádné pochybení příjemce neshledal nebo neodhalil. Není rozhodující ani to, nakolik považuje příjemce dotace relevantní skutečnosti za na první pohled zřejmé (žalobce se vyjadřuje v tom smyslu, že poskytovatel by musel být odborně zcela nezpůsobilý, nekompetentní nebo slepý, aby nezpůsobilost výdajů neodhalil).

32. Zbývá dodat, že zdejší soud nemůže posoudit, zda postup poskytovatele představuje nesprávný úřední postup ve smyslu zejména § 13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť to není předmětem nynějšího řízení. Předmětem nynějšího řízení pak není ani prominutí odvodu dle § 44a odst. 12 zákona o rozpočtových pravidlech. Posouzení, zda byla porušena rozpočtová kázeň ve smyslu § 44 odst. 1 rozpočtových pravidel, je zcela odlišnou otázkou oproti posouzení, zda a v jaké míře jsou naplněny důvody hodné zvláštního zřetele pro prominutí odvodu. Z rozhodnutí Generálního finančního ředitelství, kterým byl jinému příjemci ve skutkově obdobné věci prominut odvod za porušení rozpočtové kázně, proto žalobci ve věci vyměření odvodu žádné legitimní očekávání neplyne. Stejně tak tímto rozhodnutím není nijak předurčen ani postup žalovaného.

33. Stěžejní námitkou žalobce je to, že v nynější věci byl žalobce poskytovatelem ujištěn, že dané výdaje jsou v projektu KAP způsobilými výdaji. Žalobce proto jednal v souladu s tímto ujištěním a očekával, že tomu tak skutečně je.

34. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2012, č. j. 1 Afs 60/2012–31, vyplývá, že předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání je v takovém případě poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy [rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2010, Sviluppo Italia Basilicata (C–414/08, Sb. rozh., s. I–02559); viz zejména body 102 a 107 rozsudku]. Zásady legitimního očekávání se tak nemůže dovolávat příjemce, který se dopustil zjevného porušení platné právní úpravy [rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 3. 2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další (spojené věci C–383/06 až C–385/06, Sb. rozh., s. I–01561); bod 56].

35. Dle závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu vysloveného ve zrušujícím rozsudku se však v nynější věci žalobci ze strany poskytovatele nedostalo dostatečně konkrétního adresného ujištění, že mzdové výdaje spojené s navazujícím projektem IKAP byly způsobilými výdaji ve vztahu k poskytnuté dotaci v rámci projektu KAP. Nejsou tudíž splněny podmínky pro to, aby se žalobce mohl dovolávat legitimního očekávání (bod 30).

36. Dotaz a odpověď na něj v zápisu z pracovního jednání ze dne 23. 1. 2017 jsou velmi obecné, a nezabývají se ani problematikou rozlišování uplatnitelnosti mzdových výdajů v jednom či v druhém projektu. Ani z dalších dokumentů (Reakce řídícího orgánu na Follow–up k auditní misi Evropské komise č. EMPG314CZ0264, dokument „Metodický výklad Výkazy práce“, podnět k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně adresovaný správci daně) v jejich celkovém souhrnu, a především ve spojení s výše citovaným zápisem, vznik legitimního očekávání žalobce neplyne. Reakce řídícího orgánu se týkala projektu Královehradeckého kraje, a tedy nikterak nesouvisí s projektem žalobce. Podnět poskytovatele není vůbec konkrétním ujištěním, a navíc ani nepředchází postupu žalobce. Ani na metodický výklad nelze nahlížet jako na konkrétní ujištění pro jeho obecnost, jedná se toliko o návod, jak vyplňovat výkazy práce, a nikoliv o odpověď na konkrétní dotaz ohledně správnosti postupu příjemce dotace.

37. Polemika žalobce se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu nemá pro rozhodnutí zdejšího soudu žádný význam. Zbývá dodat, že zdejší soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem Ing. T. V žalobě i ve vyjádření po zrušení prvního rozhodnutí zdejšího soudu vznesl žalobce tento důkazní návrh značně obecně (k prokázání skutečností tvrzených žalobcem, resp. k prokázání legitimního očekávání žalobce) a v obdobné rovině obecnosti žalobce zůstal i při jednání. Zdejší soud má obsahem správního spisu (zejména e–mailová komunikace a reakce řídícího orgánu na audit Evropské komise) za prokázané, že Ing. T. zastával stanovisko, že pochybení, které mělo za následek nezpůsobilost dotčených výdajů, nevzniklo na straně příjemců dotace. Rovněž řídící orgán byl dlouhodobě (do doby ukončení auditu) přesvědčen, že dotčené výdaje jsou způsobilými výdaji. Podstata závazného právního názoru kasačního soudu ovšem tkví v tom, že žalobci se ze strany poskytovatele nedostalo v tomto směru dostatečně konkrétního a adresného ujištění, které by jako jediné mohlo založit jeho legitimní očekávání. Žalobce po zrušení prvního rozsudku zdejšího soudu ani netvrdí skutečnost, ze které by mohlo takové ujištění vyplývat, a ustává na obecném tvrzení, že Ing. T. by mohl poskytnout další důkazy, že poskytovatel pochybil, a mohl by objasnit další skutečnosti ohledně jednání krajů dne 23. 1. 2017. Ani z tvrzení žalobce tedy nelze dovodit, jak by navrhovaný výslech svědka byl způsobilým prostředkem ke zjištění skutečností podstatných pro hodnocení nynější věci.

38. Jelikož tedy žalobci žádné legitimní očekávání nevzniklo, nebylo namístě, aby žalovaný snížil odvod za porušení rozpočtové kázně až o 100 %, resp. není namístě z tohoto důvodu revidovat úvahu žalovaného, který snížil odvod o 15 % s ohledem na skutečnost, že žalobce mohl být poskytovatelem částečně uveden v omyl. Postup navrhovaný žalobcem v alternativním petitu žaloby, tj. aby zdejší soud změnil výrok napadeného rozhodnutí nebo platebních výměrů, je vyloučen, neboť zákon umožňuje soudu toliko napadené rozhodnutí zrušit nebo žalobu zamítnout (srov. § 76 a § 78 s. ř. s.).

VI. Závěr a náklady řízení

39. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného a další podání stran IV. Zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu V. Posouzení věci VI. Závěr a náklady řízení