62 Af 43/2023–62

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: J. F. sídlem X zastoupen Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2023, č. j. 28966–5/2023–900000–311, sp. zn. 785–3/2019–640000–12, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Celní úřad pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 19. 5. 2023, č. j. 12362–10/2023–640000–12, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“). Přestupku se žalobce dopustil tím, že v provozovně „Bar u Svatého Valentýna“ na adrese Nádražní 359, Vlašské Klobouky, nejméně dne 21. 11. 2018 provozoval hazardní hry prostřednictvím dvou kusů technických zařízení, jednoho s typem hry Jewel, druhého s typem hry Hollywood Popcorn, obou bez výrobních čísel a jiných označení (dále také jen „technická zařízení“). Za spáchání přestupku uložil celní úřad žalobci pokutu 100 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, celní úřad dále rozhodl o zabrání technických zařízení a hotovosti ve výši 300 Kč, která se nacházela uvnitř zařízení. Toto rozhodnutí žalovaný změnil tak, že ve výrokové části odstranil zjevnou nesprávnost („Vlašské Klobouky“ nahradil „Valašskými Klobouky“), a ve zbytku je potvrdil.

II. Žaloba

2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. Uvádí, že celnímu úřadu sdělil, že měl pronajatu výlučně kuchyňskou část provozovny, ve které se žádná technická zařízení nenacházela. Žalobci bylo známo, že bar provozovala obchodní společnost, jejímž prostřednictvím si prostory pro přístroje pronajímala společnost DP&K CZQ s.r.o., která je provozovala.

3. Žalovaný ani celní úřad řádně neodůvodnili, jak dospěli k závěru, že technická zařízení provozoval právě žalobce. Na tom nic nemění ani údajné vyjádření paní L. S. při provedené kontrole, že „smlouvy k přístrojům má pan Fojtík“. Celní úřad se nezabýval věrohodností výpovědi této osoby ani tím, do jaké míry byla obeznámena se skutečnostmi týkajícími se technických zařízení, když v provozovně byla teprve druhý den. Žalobce paní S. ani nezaměstnával.

4. Žalobce upozorňuje, že dne 19. 12. 2022 vydalo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutí č. j. 47141/22/5000–10611–712507, v němž dospělo k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobce výhradně participoval na zisku z hazardních her, případně zajišťoval některou z činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry, a proto odmítlo závěr, že žalobce byl provozovatelem hazardních her prostřednictvím technických zařízení. Celní úřad měl být dle žalobce uvedeným právním názorem instančně vyššího orgánu státní správy vázán. Namísto toho se k uvedenému rozhodnutí vyjádřil pouze tak, že jeho závěry paušálně odmítl s poukazem, že se jedná o jiné řízení. Žalovaný toto stanovisko schválil, aniž by se s argumenty žalobce vypořádal.

5. Celní úřad naopak nepřípustně pominul společnost DP&K–CZQ s.r.o., přestože na základě ve spisu obsažených důkazů je zřejmé, že tato společnost byla provozovatelem předmětných technických zařízení, a jak uvádí sám celní úřad, je mu tato společnost „dobře známa“ z jiných obdobných případů. Činnost této společnosti nemůže být přičítána žalobci a ani ze správního spisu nevyplývá, že by s ní měl žalobce jakýkoliv vztah.

6. Žalobce dále zpochybňuje, že technická zařízení mají charakter hazardní hry. Možnost náhledu dopředu na hodnotu další otázky přímo vylučuje, že jde o neznámou okolnost. Pokud se s budoucím průběhem hry může účastník seznámit, byť toto seznámení je obtížné a vyžaduje od účastníka úsilí, pak již dle žalobce nemůže jít o neznámou okolnost ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Posouzení průběhu hry „z pohledu hráče“ založil celní úřad na pozorování hry provedené jeho pracovníkem, který rozhodně není běžným hráčem. K posouzení charakteru hry měl celní úřad dle žalobce přibrat znalce.

7. Žalobce dále namítá, že sankce ve výši 100 000 Kč neodpovídá jeho majetkovým a příjmovým poměrům a je pro něj nepřiměřeně přísná, až likvidační. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil, a pokud se tak nestane, navrhuje, aby soud snížil sankci uloženou žalobci správním orgánem.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

8. Žalovaný uvádí, že vzhledem k tomu, že žalobce nereaguje na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí a v žalobě v zásadě pouze opakuje své námitky uvedené již v odvolání, lze odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný shrnuje, že v kontrolované provozovně se ke dni kontroly nacházela předmětná technická zařízení, na jejichž obsluhování se žalobce (v den kontroly prostřednictvím paní L. S., obsluhy provozovny) aktivně podílel. Žalobce v dané provozovně podnikal a herní prostor byl součástí provozovny (umístěn za jediným vstupem pro zákazníky za textilním závěsem). Žalobce umožňoval přístup do herních prostor veřejnosti, prováděl prostřednictvím obsluhy své provozovny (v den kontroly p. S.) běžnou správu zařízení. Obsluha provozovny zapínala a vypínala technická zařízení a výhry vyplácela přímo z kasy. Žalobce tak vědomě a aktivně vytvářel podmínky pro to, aby technická zařízení mohla být umístěna a provozována v jeho provozovně, a vykonával služby související se samotným zajištěním jejich provozu.

9. Celní orgány nejsou vázány právním názorem Odvolacího finančního ředitelství učiněným v daňovém řízení. Správce daně na rozdíl od celního úřadu neprovedl další úkony směřující k prověření předložené nájemní smlouvy ke kuchyňské části provozovny a k podnikání žalobce, přičemž se v podstatě pouze spokojil s tím, co mu v řízení sdělil žalobce. Závěry správce daně jsou dle žalovaného nesprávné.

10. Technická zařízení naplňují všechny znaky hazardní hry ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách, což bylo potvrzeno i soudní judikaturou citovanou v obou rozhodnutích. V nich se celní úřad i žalovaný také podrobně věnovali přiměřenosti sankce z hlediska majetkových poměrů žalobce. Žalovaný proto navrhuje, aby zdejší soud žalobu zamítl.

11. Žalobce v replice uvádí, že jak orgány finanční správy, tak celní orgány jsou povinny v řízení zjistit skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pokud se jejich závěry liší, nelze než konstatovat, že existuje důvodná pochybnost o tom, kdo skutečně technická zařízení provozoval, a v takovém případě měl žalovaný postupovat ve prospěch obviněného (in dubio pro reo). Pokud není zcela nepravděpodobné, že se přestupku dopustil někdo jiný než obviněný, nelze obviněného za přestupek postihnout. Pokud tedy v dané provozovně vykonávalo činnost více podnikatelských subjektů, nelze za přestupek postihnout nikoho, třebaže pachatel přestupku se mezi uvedenými osobami zjevně nachází. Paní S. na místě uvedla, že „provozovatelem kontrolované provozovny je pan Jan Fojtík“, což samo o sobě nemá vypovídací hodnotu, neboť žalobce nepopírá, že provozoval kuchyňskou část provozovny. Paní Singerová navíc nebyla řádně poučena o významu podání vysvětlení či svědecké výpovědi.

IV. Posouzení věci

12. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.

13. Žaloba není důvodná.

14. Úvodem zdejší soud poznamenává, že soudní řízení správní je ovládáno dispoziční zásadou (srov. § 75 odst. 2 s. ř. s.). Obsah a kvalita žaloby tak v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (k tomu srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS). To je třeba zdůraznit proto, že žaloba je v nynější věci téměř doslovným opisem odvolání proti rozhodnutí celního úřadu s dovětky o tom, že napadené rozhodnutí nedostatečně reaguje na námitky žalobce a zjištěný skutkový stav nemá odpovídající podklad. S odůvodněním napadeného rozhodnutí žalobce nijak konkrétně nepolemizuje. Zdejší soud se proto zabýval zejména tím, zda je napadené rozhodnutí ve vymezeném rozsahu dostatečně odůvodněno, tj. reaguje na námitky uvedené v odvolání, a má v tomto rozsahu oporu v podkladech správního spisu.

15. Podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách (ve znění účinném v době spáchání přestupku) právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 7 odst. 2 provozuje hazardní hru.

16. Podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách je zakázáno provozovat hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle tohoto zákona.

17. Podle § 5 zákona o hazardních hrách provozováním hazardní hry se rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry.

18. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že provozování hazardní hry zahrnuje činnosti související se zajištěním vlastního provozu hry, kterými bude aktivní vytváření podmínek pro faktický provoz technických zařízení spočívající např. v zapínání a vypínání zařízení, vyplácení výher apod. Je lhostejné, zda tuto další související činnost bude provádět vlastník technických zařízení či třetí osoba (s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2018, č. j. 1 As 207/2018 – 32, ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 As 74/2018 – 40, a ze dne 6. 3. 2020, č. j. 1 As 347/2019 – 38). Těmto závěrům zdejší soud nemá co vytknout.

19. Skutková zjištění žalovaný opřel zejména o kontrolu provedenou ve shora označené provozovně dne 21. 11. 2018. V živnostenském rejstříku byla tato provozovna uvedena jako provozovna určená k podnikání žalobce a společnosti FOMIKO COMPANY s.r.o., jejímž jediným společníkem a zároveň jednatelem je právě žalobce. Oba subjekty byly označeny jako provozovatelé.

20. Herní prostor, ve kterém byla umístěna technická zařízení, neměl vlastní vchod ani vlastní zaměstnance, nebyl stavebně ani funkčně oddělen od ostatních částí provozovny a byl přístupný všem hostům provozovny za textilním závěsem po levé straně od jediného vstupu do provozovny. V provozovně přítomná obsluhující paní S. vypověděla, že je obsluhou dané provozovny, na provozovně je druhý den. Dále uvedla, že provozovatelem je žalobce a že obsluha zapíná a vypíná technická zařízení. Vyplácení výher bylo realizováno z kasy. Technická zařízení jsou na provozovně asi měsíc. K dotazu, kdo má doklady nebo smlouvy od technických zařízení, uvedla, že žalobce.

21. Otázku věrohodnosti výpovědi paní S. vznesl žalobce v rámci odvolání, a to navíc zcela nekonkrétně, bez uvedení jakýchkoliv domnělých rozporů či nepravd v její výpovědi. Dle žalovaného lze mít za jisté, že paní S. si byla vědoma toho, pro koho pracuje a od koho dostane odměnu za svoji práci, byť na provozovně pracovala dle svého pozdějšího vyjádření pouze na výpomoc jako „záskok“. Pokud s nějakou skutečností nebyla seznámena (o celkové době provozování technických zařízení), zeptala se další zaměstnankyně žalobce nacházející se na provozovně, paní K. (která ke dni kontroly zaměstnána žalobcem byla). Žalobce nepředložil žádnou svoji věrohodnou verzi reality, zejména vůbec neobjasnil, co jiného paní S. dělala na provozovně, ve které on, jako fyzická osoba podnikající, a i prostřednictvím své společnosti FOMIKO COMPANY s.r.o., podnikal, než co sama paní S. uvedla – obsluhu baru pro žalobce. V další části řízení již bylo dle žalovaného zjevné, že paní S. byla ovlivněna žalobcem, když nejprve na výzvu celního úřadu k podání vysvětlení bezdůvodně nereagovala (za což jí byla udělena pořádková pokuta), následně zaslala nejprve odpověď z emailové adresy [email protected] jejím jménem s vyjádřením, že v provozovně pracovala jen jako záskok, k herním zařízením neví, kdo je jejich vlastníkem, a kdo je provozoval a dále odmítla vypovídat.

22. Dle údajů z daňového portálu si sám žalobce kontrolovanou provozovnu označil jako „Bar Valentýn“ a společnost FOMIKO COMPANY s.r.o. měla kontrolovanou provozovnu s totožnou adresou v daňovém portálu označenu jako „Valentýn bar – kuchyň“. Tyto skutečnosti jsou v přímém rozporu s tvrzením žalobce, že jako fyzická podnikající osoba provozoval na dané adrese pouze kuchyň, což žalobce po celou dobu řízení nijak nevysvětlil.

23. Žalobce předložil smlouvu o nájmu prostor pouze kuchyně téměř až po dvou letech od provedení kontroly. Druhou smluvní stranou předmětné nájemní smlouvy je otec žalobce, který je zároveň vlastníkem nemovitosti, ve které se provozovna nachází. Žalovaný dále označil za stěží představitelné, jak v předmětné provozovně odděleně a zcela nezávisle na sobě mohl probíhat provoz samotné kuchyně a hostinské činnosti, když se jednalo o přízemní provozovnu (v 1. nadzemním podlaží) s celkovou výměrou stavby pouze 105 m2 a s jediným vstupem pro zákazníky. Všechny uvedené skutečnosti podle žalovaného svědčí o tom, že smlouva o nájmu prostor byla uzavřena pouze účelově, s cílem zastřít skutečné podnikání žalobce a vyhnout se odpovědnosti za spáchaný přestupek.

24. Žalovaný doplnil, že v kontrolované provozovně žalobce podnikal již od 21. 9. 2016 a souběžně zde podnikal prostřednictvím dalších obchodních společností s totožnými předměty činnosti, jejichž je jediným společníkem a jednatelem (FOFO Company s.r.o., FOMIKO COMPANY s.r.o., JENAFO s.r.o., FOJTRADE s.r.o., FOMIKO s.r.o.). I pokud by se společností DP&K CZQ s.r.o. uzavřela nájemní smlouvy k předmětným technickým zařízením společnost FOMIKO COMPANY s.r.o., nezbavovalo by to žalobce veřejnoprávní odpovědnosti za provozování nelegálního hazardu, jelikož osob odpovědných za provozování hazardních her může být více. Podstatné je, že žalobce vědomě a aktivně vytvářel podmínky pro to, aby technická zařízení mohla být umístěna a provozována v jeho provozovně, a vykonával služby související se samotným zajištěním jejich provozu.

25. Ze shora uvedeného dle zdejšího soudu plyne nedůvodnost žalobní námitky, že celní orgány dostatečně neodůvodnily závěr, že technická zařízení provozoval právě žalobce. Žalobce sice v řízení tvrdil, že měl pronajatu pouze kuchyňskou část provozovny, tato tvrzení ovšem celní orgány vyhodnotily jako nevěrohodná. Své závěry opřely o charakter dané provozovny, skutečnost, že druhým provozovatelem v dané provozovně byla společnost FOMIKO COMPANY s.r.o. ovládaná výlučně žalobcem, a dále o údaje z daňového portálu, podle nichž žalobce naopak provozoval bar a společnost FOMIKO COMPANY s.r.o. měla provozovnu označenu jako kuchyň. Dle zdejšího soudu je toto odůvodnění srozumitelné a přesvědčivé a žalobce proti němu nijak konkrétně neargumentuje.

26. Celní orgány se zabývaly také vyjádřením paní S. v průběhu kontroly v dané provozovně, včetně věrohodnosti tohoto vyjádření, a neshledaly v tomto ohledu žádné pochybnosti (konkrétní pochybnosti ostatně nevznesl ani žalobce). Žalovaný vysvětlil, že přestože byla paní S. v dané provozovně krátce, zcela jistě si byla vědoma toho, jakou činnost vykonává, pro koho ji vykonává a kdo ji bude za tuto činnost vyplácet odměnu. Není podstatné, zda žalobce měl s paní S. formálně uzavřenu smlouvu dle předpisů pracovního práva. Paní S. se k věci vyjádřila při kontrole provedené v provozovně žalobce (k možnosti použít zjištění učiněná v průběhu kontroly jako důkaz srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2023, č. j. 6 As 289/2022 – 46). V dalším řízení poté odmítla vypovídat, aby si nezpůsobila postih, nebylo tedy možné ji následně vyslechnout. Námitku, že paní S. v průběhu kontroly nebyla řádně poučena o významu podání vysvětlení či svědecké výpovědi, vznesl žalobce poprvé v replice po uplynutí lhůty pro podání žaloby, zdejší soud se jí proto v souladu s § 71 odst. 2 s. ř. s. nezabýval.

27. Skutečnost, že provozovatelem předmětných technických zařízení byla také společnost DP&K–CZQ s.r.o., případně jiný subjekt, nemá vliv na odpovědnost žalobce za daný přestupek, neboť v případě provozování technických her bez příslušného povolení zákon nevylučuje pluralitu provozovatelů, jak žalovaný srozumitelně vysvětlil v napadeném rozhodnutí.

28. K námitce rozdílného posouzení téže věci ze strany orgánů daňové správy žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že orgány celní správy nejsou vázány právním názorem jiného orgánu státní správy, který tento orgán vyslovil v řízení v mezi své vlastní odlišné působnosti. Daňové orgány se žalobcem vedly daňové řízení ve věci vyměření daně z hazardních her. Naproti tomu celní orgány vedly se žalobcem řízení o přestupku v souvislosti s nelegálním provozováním hazardních her. Tato řízení jsou vedena s jinými nashromážděnými podklady a podle jiných právních předpisů. Správce daně na rozdíl od celního úřadu neprovedl další úkony směřující k prověření předložené nájemní smlouvy ke kuchyňské části provozovny a k podnikání žalobce, přičemž se v podstatě pouze spokojil s tím, co mu v řízení sdělil žalobce. Pro žalovaného je oproti správci daně nepodstatné to, který subjekt a jaké smlouvy ve vztahu k technickým zařízením uzavřel, a správce daně dle žalovaného nesprávně uzavřel, že z důvodu absence nájemní smlouvy mezi žalobcem a DP&K–CZQ s.r.o. nebylo prokázáno participování žalobce na zisku z hazardních her. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství dle žalovaného nemohlo žalobci založit legitimní očekávání, že jeho jednání je v souladu s právem, a že není možno jej postihnout v řízení o přestupku.

29. Z uvedeného plyne, že žalovaný argumenty žalobce „paušálně“ neodmítl, ale vysvětlil, že v daňovém řízení rozhodoval správce daně na základě jiných podkladů rozhodnutí. Žalovaný se taktéž proti věcným důvodům rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství konkrétně vymezil.

30. Žalovaný správně vysvětlil, že rozhodnutí jiného správního orgánu (třebaže ve věci shodného skutkového základu) není pro celní orgány v řízení o přestupku závazné. Odvolací finanční ředitelství pak zcela jistě není oproti celním orgánů „instančně vyšším“ orgánem. Jedná se o orgány rozdílné věcné působnosti. Toto rozhodnutí (opřeno navíc o jiné podklady) proto nemohlo na straně žalobce založit žádné legitimní očekávání a obecně platí také to, že rozhodnutí správního orgánu o určité skutkové otázce nezakládá nevyvratitelnou pochybnost ve smyslu zásady in dubio pro reo pro všechna potenciální budoucí sankční řízení, jak dovozuje žalobce ve své replice.

31. Obecně je samozřejmě nežádoucí, pokud různé správní orgány posoudí stejnou skutkovou situaci právně rozdílně (zde se jedná o otázku, zda žalobce provozoval hazardní hry ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách). Z obsahu rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, které prochází správním spisem, vyplývá, že dle správce daně nebylo prokázáno, že žalobce participoval na zisku z hazardních her, neboť součástí spisového materiálu nebyl dokument upravující vztah mezi žalobcem a společností DP&K–CZQ s.r.o.

32. K tomu zdejší soud dodává, že jednou z kumulativních podmínek provozování hazardních her dle § 5 zákona o hazardních hrách je to, že činnost je vykonávána se záměrem dosažení zisku. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že „tento prvek provozování je tak důležitým korektivem pro aplikaci veřejnoprávní úpravy, neboť způsobuje, že se zákon nebude vztahovat na drobné hraní hazardních her mezi přáteli či v rodině, které jsou vyjádřením základních společenských vztahů v soukromé sféře jednotlivců“. Pokud se jedná o provozování předmětných technických zařízení v provozovně žalobce, zdejší soud neshledává žádné pochybení v úvahách celních orgánů, že záměrem jejich provozování bylo dosažení zisku. To, že nebylo prokázáno, jakým způsobem jednotlivé subjekty na zisku z provozování hazardních her participovaly, je v tomto směru skutečně podružné.

33. K námitkám, že soutěže provozované prostřednictvím technických zařízení nemají charakter hazardní hry ve smyslu § 3 zákona o hazardních hrách, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že oba druhy soutěže jsou založeny na tom, že sázející do nich vloží sázku (vklad), jejíž návratnost se nezaručuje. Hráč předem neví a s ohledem na charakter hry ani nemůže vědět, zda vloženou částku získá zpět, neboť může veškerý vklad prohrát. O výhře či prohře rozhoduje alespoň zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. Náhodou nebo neznámou okolností je z pohledu hráče mj. minimálně proces přidělování tzv. „bonusových otázek“ s vyšší (výherní) hodnotou. Hráč neví, a nemůže nijak ovlivnit, kolik, kdy, v jaké hodnotě a zda vůbec se v průběhu hry otázky s vyšší hodnotou objeví. Rovněž pohled na pouhé jedno kolo dopředu je obecně nedostatečný, jelikož hráč nemá možnost náhledu na celý průběh hry, aby mohl racionálně zhodnotit své šance. Právě tzv. „bonusové otázky“ a jejich hodnota umožňují, aby v závislosti na náhodě teoreticky získal výhru i hráč bez individuálních znalostí či dovedností umožňujících odpovídat na pokládané otázky nebo plnit zadané úkoly.

34. K námitce žalobce žalovaný dále odkázal na závěry judikatury, podle níž možnost nahlédnout na hodnotu další otázky nemění nic na tom, že četnost a hodnota bonusových otázek je vytvářena zcela náhodně, bez jakékoliv možnosti ovlivnění ze strany hráče. Podstatné je, že hráči je odhalena bodová hodnota pouze nejblíže následující otázky, nikoliv všech následujících otázek (což ani není možné, protože obě soutěže lze hrát donekonečna). Pro hráče tudíž nemá informace o hodnotě další otázky v zásadě žádný význam, jelikož nijak neosvětluje okolnosti v soutěžích neznámé. Pravou podstatou této funkcionality je tak spíše motivovat soutěžícího k další hře, je–li bezprostředně přicházející otázka bonusová. Nelze proto předpokládat, že by hráč pouze na základě informace o hodnotě přicházející otázky soutěž ukončil. Označení „válcová hra“ pak nevychází pouze z grafické podoby hry na displeji technického zařízení (točící se válce), doprovázené příslušnými zvukovými efekty, nýbrž právě z charakteru a vnitřního mechanismu hry, který se navenek projevuje náhodným výskytem bonusových hodnot otázek. Pro posouzení charakteru hry je pak tato otázka nepodstatná.

35. Právní posouzení otázky, zda se v konkrétním případě jedná o hazardní hru ve smyslu zákona o hazardních hrách, bezvýhradně náleží primárně rozhodujícímu správnímu orgánu, tedy celnímu úřadu, což vyplývá také z judikatury citované žalovaným. Celní úřad pro výkon své působnosti disponuje odborným aparátem, který je schopen charakter určité hry z pohledu běžného hráče posoudit. Se všemi těmito úvahami se zdejší soud beze zbytku ztotožňuje a jelikož žalobce se proti nim nijak konkrétně nevymezuje, není v tomto směru třeba cokoliv dodávat.

36. Konečně, žalobce nereaguje ani na tu část odůvodnění rozhodnutí, ve které se žalovaný (potažmo celní úřad) na základě žalobcem doložených podkladů zabýval možným rizikem likvidačního účinku pokuty. Dle listin doložených žalobcem měl žalobce za zdaňovací období roku 2021 čistý příjem 316 561 Kč, což je průměrně 26 380 Kč za měsíc. Dále žalobce poukazoval na to, že má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem (14 let a 4 roky), z nichž na staršího přispívá měsíčně částkou 5 000 Kč. Žalobce je spoluvlastníkem rod. domu č. p. X ve V. K. a objektu č. p. Y – stavby občanského vybavení, k. ú. X. Na obou nemovitostech váznou hypoteční úvěry. K č.p. X splátka úvěru činní 14 500 Kč měsíčně, k č. p. Y je ve výši 37 824 Kč měsíčně. Žalobce se na těchto splátkách podílí polovinou s ohledem na výši jeho spoluvlastnického podílu.

37. Nad rámec doložených podkladů celní úřad dle údajů v katastru nemovitostí zjistil, že k žalobci jsou evidována vlastnická práva na listech vlastnictví X, X, X a X. Pokud jde o dům č. p. X ve X, k němuž má žalobce spoluvlastnické právo s podílem , a na němž vázne hypoteční úvěr s měsíční splátkou ve výši 14 500 Kč, celní úřad zjistil, že na části domu vázne nájemní právo ve prospěch fyzické podnikající osoby provozující zde maloobchodní prodejnu za sjednané měsíční nájemné ve výši 8 500 Kč; reálné náklady na hypotéku k domu č.p. X jsou tedy ve výši 6 000 Kč, na čemž se žalobce podílí polovinou (tj. částkou 3 000 Kč). K objektu č. p. Y v X, k němuž má žalobce spoluvlastnické právo s podílem , a k němuž se vztahuje splátka úvěru ve výši 37 824 Kč měsíčně, celní úřad zjistil, že se jedná o objekt sloužící k podnikání, na kterém provozuje svoji činnost společnost FOJT plus s.r.o., jejímž jediným společníkem i jednatelem je žalobce, přičemž příjmy z tohoto podnikání nesdělil. Rovněž zde provozuje činnost spol. Tipsport.net, a.s. dle dohody uzavřené s p. S., s předmětem spočívajícím v příjmu kursových sázek. Dále celní úřad zjistil, že žalobce je vlastníkem bytu č. X v bytovém domě na adrese X, č.p. X a spoluvlastníkem s podílem 7376/234278 k parcele, na níž je postaven zmiňovaný bytový dům. Z Centrálního registru subjektů celní úřad zjistil, že žalobce je vlastníkem dvou automobilů. Žalobce mimo to provádí svoji podnikatelskou činnost (ve všech případech hostinskou činnost) prostřednictvím řady obchodních společností, v nichž je jediným společníkem a jednatelem, např. společnosti FOFO Company s.r.o., FOMIKO COMPANY s.r.o., JENAFO s.r.o., FOJTRADE s.r.o., FOMIKO s.r.o., MESPA CLUB s.r.o., a MESPA REST s.r.o.

38. Zhodnocením všeho uvedeného ve vzájemných souvislostech lze dle celních orgánů vyvodit, že žalobce nyní nemá žádné zjistitelné finanční potíže, které by v důsledku vedly k jeho existenčnímu ohrožení či k ukončení podnikání. Z judikatury nadto vyplývá, že pokuta ve výši 100 000 Kč obecně nepředstavuje v podnikatelské sféře částku, která by měla likvidační charakter ve významu vzniku platební neschopnosti či nutnosti ukončit podnikatelskou činnost.

39. Celní úřad se tedy danou otázkou poměrně podrobně zabýval, a i zde své závěry srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, přičemž není úlohou zdejšího soudu, aby za žalobce domýšlel námitky poukazující na případná pochybení celních orgánů. Uloženou sankci zdejší soud neshledal zjevně nepřiměřenou (ostatně ani zde žalobce žádné konkrétní argumenty nevznáší), proto nepřistoupil k moderaci výše pokuty dle § 78 odst. 2 s. ř. s.

V. Závěr a náklady řízení

40. Ze shora uvedených důvodů zdejší soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce IV. Posouzení věci V. Závěr a náklady řízení