62 Af 90/2015 - 97

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: ANEX CZ s.r.o., se sídlem Veselá 199/5, Brno, zastoupený JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem se sídlem náměstí Míru 143, Domažlice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.6.2015, č.j. 25829-2/2015-900000- 304.1, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 1.6.2015, č.j. 25829-2/2015- 900000-304.1, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 13.2.2015, č.j. 20786- 2/2015-530000-11, kterým bylo přezkoumáno rozhodnutí Celního úřadu Brno v celním řízení o propuštění zboží do celního režimu volný oběh – elektronické celní prohlášení ze dne 9.11.2012, evidované pod číslem MRN 12CZ0162001JYJCJ08, a dále dodatečně vyměřeno dovozní clo a konečné antidumpingové clo v celkové výši 148 047 Kč u zboží – 924 rolí perlinky o čisté hmotnosti 13 860 kg, předloženého k celnímu řízení dne 22.10.2012 na podkladě specifikace v celním prohlášení MRN 12CZ0162001JYJCJ08. Dále byla prvostupňovým rozhodnutím žalobci uložena povinnost uhradit penále z dodatečně vyměřené částky dovozního cla a konečného antidumpingového cla ve výši 29 610 Kč. I. Podstata věci Žalobce podal celní prohlášení na propuštění zboží původem z Číny do režimu volný oběh. V rámci ověřování deklarovaných údajů v celním prohlášení a k němu přiložených dokladů prvostupňovému orgánu vznikly pochybnosti o pravdivosti a přesnosti deklarované celní hodnoty, které však i po předložení dalších dokladů podle prvostupňového orgánu žalobce nevyvrátil. Prvostupňový orgán v rozhodnutí o určení celní hodnoty zboží dospěl k závěru, že žalobce nedokázal věrohodně obhájit svá tvrzení o celní hodnotě, a zboží tak nelze propustit do volného oběhu s hodnotou určenou podle čl. 29 celního kodexu. Prvostupňový orgán tak rozhodl o užití náhradní metody pro její stanovení. Při určení celní hodnoty dovezeného zboží prvostupňový orgán vycházel z podkladů o realizovaných dovozech obdobného zboží v zemích EU, jež obdržel od Generálního ředitelství cel v odpovědi na žádost o mezinárodní spolupráci, přičemž pro určení celní hodnoty zboží aplikoval metodu použití rozumných prostředků ve smyslu čl. 31 celního kodexu. Prvostupňový orgán určil celní hodnotu předmětného dovozu výpočtem, kdy údaj o deklarované čisté váze v předmětném dovozu (13 860 kg) vynásobil jednotkovou celní hodnotou zjištěnou z porovnávacího dovozu (18,574 Kč/kg čisté váhy). Žalovaný postup prvostupňového orgánu potvrdil rozhodnutím ze dne 30.1.2015, č.j. 3006/2015-900000-304.

1. Proti předmětnému rozhodnutí brojil žalobce žalobou, jež byla v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným v rozsudku ze dne 27.4.2017, č.j. 4 Afs 40/2017-18, zdejším soudem jako nedůvodná zamítnuta rozsudkem ze dne 4.7.2017, č.j. 62 Af 33/2015-129. Prvostupňový orgán poté na základě výsledku řízení o určení celní hodnoty zboží rozhodl shora uvedeným způsobem o dodatečném vyměření cla a konečného antidumpingového cla, jakož i povinnosti žalobce uhradit penále. Žalovaný závěr prvostupňového orgánu následně potvrdil napadeným rozhodnutím. Závěry žalovaného a prvostupňového orgánu žalobce zpochybňuje podanou žalobou. II. Shrnutí žalobní argumentace Žalobce odkazuje na obsah své žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.1.2015, č.j. 3006/2015-900000-304.1, ve věci určení celní hodnoty předmětného zboží. Toto rozhodnutí považuje za nesprávné a nezákonné a stejný závěr dovozuje též ohledně nyní napadeného rozhodnutí. Žalobce zpochybňuje mj. zákonnost procesního postupu, kterým správní orgány obou stupňů dospěly k rozhodnutím ve věci určení celní hodnoty zboží. Žalobce i v nyní podané žalobě podrobnou argumentací zpochybňuje závěr žalovaného a prvostupňového orgánu, že nízká celní hodnota sama o sobě může být důvodem pro vznik pochybností. Listiny, dodané prodávajícím z Čínské lidové republiky, které žalobce prvostupňovému orgánu předložil, vyvracejí jakékoli možné pochybnosti správních orgánů. Žalobce dále namítá, že správní spis neobsahuje žádný důkazní prostředek na podporu správnosti tvrzení prvostupňového orgánu o údajné střední jednotkové celní hodnotě stejného či podobného zboží. Také nebylo prokázáno, že deklarovaná jednotková celní hodnota je nejnižší v historii dovozů. Žalovaný ani prostřednictvím prvostupňového orgánu nedoplnil podklady pro rozhodnutí a nedal žalobci možnost k doplnění podkladů a k navržení důkazů v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňovým řádem (dále jen „daňový řád“). Žalobce dále namítá, že prvostupňový orgán neuvedl, jaké důkazní prostředky měl ještě žalobce předložit, aby doložil správnost celní hodnoty, přičemž poukazuje na to, že předložil vše, co měl k dispozici. Žalobce upozorňuje, že celní hodnota má být předně určena pomocí metody převodní hodnoty zboží a ostatní metody mohou být užity pouze tehdy, nelze-li užít metodu prvotní. Důvodem pro tento postup nemůže podle žalobce být pouze skutečnost, že se převodní hodnota zdá celnímu orgánu nízká. Důvody pro odmítnutí prvotní metody musí být spolehlivě prokázány, což se v případě žalobce nestalo. Taktéž při určení celní hodnoty za použití jiných metod postupoval prvostupňový orgán podle žalobce nezákonně. Podle bodu 2 všeobecného úvodu Dohody o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu (dále jen „Dohoda ke GATT“) má v případě, že nejde celní hodnotu určit metodou převodní hodnoty, proběhnout konzultace mezi celní správou a dovozcem. Tuto povinnost však prvostupňový orgán nedodržel a postupoval bez předchozích konzultací se žalobcem, aniž by žalobce seznámil s informacemi o celní hodnotě podobného zboží, k nimž měl na rozdíl od žalobce přístup. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že pokud byla celní hodnota určena jinak než užitím metody převodní hodnoty, tak v případě, že by byla zjištěna více než jedna převodní hodnota stejného nebo podobného zboží, mají celní orgány povinnost v souladu s čl. 2 odst. 3 a čl. 3 odst. 3 Dohody ke GATT použít k určení celní hodnoty dovezeného zboží nejnižší zjištěnou hodnotu. Ve správním spisu je přitom tabulka obsahující dovozy podobného zboží, z níž je zřejmé, že existují minimálně tři další dovozy zboží z konce července 2012, u kterých činí celní hodnota ve dvou případech 9,535401 Kč/kg a v jednom případě 9,642513 Kč/kg. Prvostupňový orgán využil při určení celní hodnoty údaje z porovnávacího dovozu vybraného prvotně pro určení celní hodnoty druhou a třetí metodou, přičemž výpočtem (čistou váhu vynásobil vypočtenou jednotkovou celní hodnotou zjištěnou z porovnávacího dovozu) dospěl k hodnotě 18,574 Kč/kg, aniž by uvedl, co je tímto „porovnávacím dovozem“. Žádný porovnávací dovoz, u kterého by byla uvedena jednotková celní hodnota 18,574 Kč/kg, není doložen listinami obsaženými ve správním spisu a tato hodnota podle žalobce ani není hodnotou nejnižší. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a z výše uvedených důvodů se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného S ohledem na skutečnost, že žalobce uplatňuje totožnou argumentaci jako v žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.1.2015, č.j. 3006/2015-900000-304.1, ve věci určení celní hodnoty zboží, odkázal žalovaný na své vyjádření k této žalobě. Jak zdejší soud uvedl v rámci shrnutí procesního stanoviska žalovaného v rozsudku ze dne 4.7.2017, č.j. 62 Af 33/2015-129, žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.1.2015, č.j. 3006/2015-90000-304.1, zdůraznil, že prvostupňový orgán postupoval v dostatečné součinnosti se žalobcem, nicméně žalobce své důkazní břemeno neunesl. Žalovaný dále v odkazovaném vyjádření zdůraznil, že podrobně odůvodnil, proč nebylo možné určit celní hodnotu zboží podle čl. 29 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“). Byly vymezeny jednotlivé metody celního hodnocení a za pomoci vylučovací metody byla celní hodnota určena podle čl. 31 odst. 1 celního kodexu za použití čl. 30 odst. 2 písm. b) celního kodexu, přičemž prvostupňový orgán uvedl, který dovozní případ byl porovnávacím dovozem a jaké údaje byly použity pro výpočet celní hodnoty. Žalovaný dále ve vyjádření podrobně vysvětlil, který dovoz byl určen jako tzv. porovnávací dovoz a připojil též pomocnou tabulku obsahující údaje, z nichž při stanovení porovnávacího dovozu vycházel, kterou komentoval. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ve věci dodatečného vyměření cla, konečného antidumpingového cla a penále z dovezeného zboží – 924 rolí perlinky o čisté hmotnosti 13 860 kg, předloženého k celnímu řízení dne 22.10.2012 na podkladě specifikace v celním prohlášení MRN 12CZ0162001JYJCJ08. Žalobce napadá předmětné rozhodnutí s ohledem na údajně nesprávné a nezákonné rozhodnutí žalovaného ve věci určení celní hodnoty zboží, jež vydání nyní napadeného rozhodnutí předcházelo. Zdejší soud s ohledem na argumentaci žalobce předesílá, že se s totožnými žalobními námitkami vypořádal již v rozsudku ze dne 4.7.2015, č.j. 62 Af 33/2015- 129, a to v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným v jeho rozsudku ze dne 27.4.2017, č.j. 4 Afs 40/2017-18. S ohledem na totožnost žalobní argumentace zdejší soud neshledal důvod se od závěrů vyslovených v těchto rozsudcích odklonit. Podle čl. 29 celního kodexu je celní hodnotou dováženého zboží hodnota transakce, čili cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle čl. 32 a 33 celního kodexu. S ohledem na čl. 29 odst. 3 písm. a) celního kodexu je jí celková platba, která byla nebo má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží. V souladu s § 320 odst. 1 písm. c) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, se pro řízení před celními orgány použije daňový řád, nestanoví-li celní zákon nebo přímo použitelný předpis Evropských společenství jinak a nejde-li o případy podle § 320 odst. 1 písm. a) a b). Podle § 92 odst. 3 a 4 daňového řádu prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence. Podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu správce daně prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. V posuzovaném případě podal žalobce celní prohlášení, k němuž přiložil doklady, jež měly prokazovat jím tvrzenou výši cla. Byly jimi celní prohlášení, prohlášení o celní hodnotě, listiny Invoice č. JS2012039 a Packing list, potvrzení o nákladech na dopravu vystavené CARGOMIND s.r.o. ze dne 19.10.2012. V rámci ověřování deklarovaných údajů v celním prohlášení a k němu přiložených dokladů vznikly prvostupňovému orgánu pochybnosti o pravdivosti a přesnosti údajů o výši deklarované celní hodnoty zboží – perlinky, v celkovém množství 13 860 kg. Tyto pochybnosti pramenily především z výsledku porovnání jednotkové celní hodnoty předmětného dovozu – 3,30 Kč/kg, stanovené jako podíl navrhované výše celní hodnoty a deklarované jednotky, s mediánovou jednotkovou celní hodnotou zjištěnou z dat Eurostatu, jež činila 23,80 Kč/kg. Pokud jde o deklarovanou celní hodnotu, ta byla historicky nejnižší deklarovanou jednotkovou celní hodnotou podpoložky zboží 70195900 jak v České republice, tak v Evropské unii. V rámci porovnání byla stanovena mediánová jednotková celní hodnota podpoložky zboží 70195900 z dat dovozů do všech členských zemí Evropského společenství z Čínské lidové republiky v období na delším než 90 dnů předcházejících předmětnému dovozu. Tak bylo zjištěno, že deklarantem navrhovaná celní hodnota je výrazně nižší (3,30 Kč/kg) než celní hodnota zjištěná pro porovnání (23,80 Kč/kg) (rozhodnutí o určení celní hodnoty zboží ze dne 29.8.2014, č.j. 122474/2014-530000- 21). Jak již zdejší soud uvedl v rozsudku ze dne 4.7.2017, č.j. 62 Af 33/2015-129, s ohledem na uvedené skutečnosti nelze přisvědčit námitce, že ve správním spisu není založen žádný důkazní prostředek a že ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí není žádný podklad, který by dokládal správnost tvrzení prvostupňového orgánu o střední jednotkové celní hodnotě stejného nebo podobného zboží. V rámci řízení o určení celní hodnoty zboží vyzval prvostupňový orgán žalobce (výzva ze dne 23.10.2012, č.j. 70980/2012-016200-023) k předložení dodatečných důkazů za účelem vyvrácení pochybností o deklarované celní hodnotě, přičemž ve výzvě uvedl demonstrativní výčet důkazních prostředků, jež by měly dokládat, že prohlašovaná celní hodnota zboží odpovídá částce skutečně placené nebo která by měla být za dovezené zboží zaplacena. Jednalo se například o vývozní celní doklad, doklad o způsobu platby, výpis z účtu, Bill of Lading, doklad o pojištění zásilky, objednávky, obchodní nabídky či korespondence s odesílatelem. Přestože žalobce prvostupňovému orgánu následně předložil některé další doklady (kopie vývozního dokladu z Číny, úřední překlad, osvědčení o důkazu původu, výpis z účtu, čestné prohlášení vývozní společnosti, potvrzení celního úřadu Bei Lun), nebyly dle prvostupňového orgánu pochybnosti o žalobcem deklarované celní hodnotě odstraněny. Nedostatky spočívaly zejména ve špatné kvalitě originálu vývozního dokladu, přičemž některé údaje v něm uvedené nesouhlasily s údaji uvedenými v přijatém českém celním prohlášení, v rámcové kupní smlouvě a ve vyjádření zástupce deklaranta zaznamenaném v protokolu o ústním jednání ze dne 29.10.2012. Vývozní doklad nebyl potvrzen ani v rámci mezinárodního dožádání do Čínské lidové republiky. Rámcová kupní smlouva měla být uzavřena dne 22.10.2012, přičemž na zkoušku byly před jejím uzavřením odebrány dva kontejnery, protože žalobce byl až druhým kupujícím v řadě, z důvodu neschopnosti slovinského subjektu plnit své obchodní závazky vůči čínskému dodavateli. Později však žalobce uvedl (protokol z ústního jednání ze dne 29.5.2014), že podle rámcové smlouvy nebylo postupováno. Datum na deklarantem předložené faktuře (3.9.2012) bylo dřívější než datum celní deklarace vyhotovené pro nezrealizovaný obchod mezi českým a slovinským zprostředkovatelem (6.9.2012), z čehož plyne, že náhradní prodej měl být uskutečněn dříve než prodej prvotní, což je podle prvostupňového orgánu nelogické. Jak zdejší soud konstatoval v rozsudku ze dne 4.7.2017, č.j. 62 Af 33/2015-129, prvostupňový orgán postupoval v celním řízení v souladu s daňovým řádem, když identifikoval konkrétní skutečnosti, na základě kterých hodnotil předložené doklady a tvrzení žalobce jako nedostatečné a nevěrohodné. Ve výzvě též prvostupňový orgán specifikoval, jaké důkazy by měl žalobce předložit, aby byla tvrzená celní hodnota v dostatečné míře prokázána. Správnost údajů v celním prohlášení je povinen prokázat daňový subjekt (deklarant), neboť jej ve smyslu daňového řádu tíží povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Pakliže správce daně (celní orgán) identifikuje skutečnosti, na jejichž základě hodnotí předložené doklady jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné, unese své důkazní břemeno. Jestliže se měl podle žalobce obchod uskutečnit mimo rámcovou smlouvu, podle vyjádření čínského vývozce (předloženého žalobcem) se dodávka zboží měla uskutečnit právě podle rámcové smlouvy. Žalobce v průběhu celního řízení nedoložil objednávky, obchodní nabídky či korespondenci s dodavatelem zboží ani doklad o pojištění zásilky. Nemožnost předložení dokladu o pojištění vysvětlil žalobce tím, že byla uzavřena doložka CIF, v rámci níž je pojištění zahrnuto v ceně. Ovšem zda byla dohodnuta doložka CIF, to se žalobci nepodařilo prokázat, neboť byla obsažena v předložené rámcové smlouvě (čl. 7 odst. 2 smlouvy), nicméně žalobce uvedl, že obchod se uskutečnil mimo tuto smlouvu. Vývozní celní prohlášení nebylo čínskými celními orgány dohledáno a potvrzení celního úřadu Bei Lun nebylo čínskou celní správou potvrzeno. Nesrovnalost v datu vydání faktury a datu vývozní deklarace odůvodnil žalobce (vyjádření ze dne 27.2.2014) pravděpodobným postupem prodávajícího, jenž měl vycházet z obchodních zvyklostí v Čínské lidové republice, kdy faktura ze zmařeného obchodu je nahrazena fakturou z nového obchodu, přičemž datum je údajně ponecháno původní. Jak již soud uvedl v rozsudku ze dne 4.7.2017, č.j. 62 Af 33/2015-129, s ohledem na shora uvedené skutečnosti nelze přisvědčit námitce žalobce, že prvostupňový orgán neměl a nemohl mít odůvodněné pochybnosti, zda deklarovaná celní hodnota odpovídá celkové částce zaplacené či splatné. Navíc předložené důkazní prostředky důvodné pochybnosti prvostupňového orgánu ohledně správnosti deklarované výše celní hodnoty nevyvrátily. Namítal-li žalobce, že prvostupňový orgán nepožádal o součinnost vývozce z Čínské lidové republiky, aby sdělil podrobnosti k celé obchodní transakci, tak v této souvislosti ze správního spisu vyplynulo, že prvostupňový orgán měl k dispozici čestné prohlášení od exportní společnosti, z něhož vyplynulo, že bylo postupováno podle dohody uzavřené v září 2012 s dodací podmínkou CIF (na žalobcem předložené rámcové smlouvě je datum 22.10.2012). Co se týká čitelné kopie vývozní deklarace, tou disponoval žalobce. Nadto celní orgány Čínské lidové republiky v rámci mezinárodního dožádání poskytly informace, které skutečnosti tvrzené a dokládané žalobcem nepotvrdily. Celní hodnota tak s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti nemohla být určena podle čl. 29 celního kodexu, tedy podle ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celním území Společenství, když tato cena nebyla ze strany deklaranta (žalobce) prokázána. V tomto směru tedy nelze postupu prvostupňového orgánu a žalovaného nic vytknout. S argumentací žalovaného, že žalobce jako deklarant nesl důkazní břemeno a byl povinen prokázat všechny skutečnosti, které byl povinen uvádět v celním řízení, a též vysvětlit rozpory v předložených dokladech, se soud zcela ztotožňuje. Namítal-li dále žalobce, že postup správních orgánů obou stupňů je projevem snahy potřít dumping, tak s ohledem na výše uvedené pochybnosti správních orgánů o deklarované celní hodnotě zboží nelze takový záměr dovodit. Podle čl. 30 celního kodexu nemůže-li být celní hodnota určena podle jeho čl. 29, určí se postupně podle odst. 2 písm. a), b), c), a d) čl. 30, a to podle prvního z těchto písmen, podle něhož ji lze určit. Nelze-li hodnotu určit podle určitého písmena, lze použít dalšího písmena v pořadí podle tohoto odstavce. Podle čl. 31 celního kodexu nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle čl. 29 nebo 30 celního kodexu, určí se na základě údajů dostupných ve Společenství s použitím vhodných prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními Dohody ke GATT, článku VII Dohody GATT a hlavy II. kapitoly 3 celního kodexu. S ohledem na neprokázání skutečné celní hodnoty zboží žalobcem bylo třeba přistoupit k náhradnímu určení hodnoty předmětu transakce tak, aby bylo clo stanoveno ve správné výši (§ 1 odst. 2 daňového řádu), tedy tak, aby se náhradními metodami určená celní hodnota zboží co nejvíce blížila hodnotě tohoto typu dovozu, tedy dovozu obdobného zboží za stejných či obdobných obchodních podmínek v daném období. Prvostupňový orgán proto správně přistoupil k určení celní hodnoty pomocí náhradních metod ve smyslu čl. 30 a 31 celního kodexu. Jak soud zdůraznil v rozsudku ze dne 4.7.2017, č.j. 62 Af 33/2015-129, tyto metody na sebe postupně navazují; nelze-li celní hodnotu určit podle článku 30 celního kodexu, přichází v úvahu využití článku následujícího. Obdobný závěr vyplývá též z Dohody ke GATT. Zároveň prvostupňový orgán postupoval podle pravidel obsažených v prováděcím nařízení Komise č. 2454/93 k celnímu kodexu, které stanoví podrobnosti aplikace jednotlivých náhradních metod. Namítal-li žalobce, že při rozhodování o určení celní hodnoty za použití jiné metody než převodní hodnoty ve smyslu čl. 29 celního kodexu nepostupovaly správní orgány podle právních předpisů, neboť nedošlo ke konzultacím mezi celní správou a dovozcem, pak z protokolu o ústním jednání ze dne 29.5.2014, č.j. 81228/2014- 530000-21, vyplývá, že žalobce byl prvostupňovým orgánem dotázán, zda má k dispozici příslušné údaje, jež by umožnily určit celní hodnotu podle deduktivní metody jednotkové ceny ve smyslu čl. 30 odst. 2 písm. c) celního kodexu nebo metody vypočtené hodnoty ve smyslu čl. 30 odst. 2 písm. d) celního kodexu. Žalobce však sdělil, že příslušné údaje k dispozici nemá. Tato žalobní námitka proto není důvodná; ostatně žalobce ji uplatnil již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a žalovaný k této námitce poukázal na dodržení zásady součinnosti a odkázal na opakovaná jednání prvostupňového orgánu se žalobcem. Prvostupňový orgán dále srozumitelně a logicky vysvětlil, proč nebylo možné využít metod dalších. K metodě převodní hodnoty stejného zboží ve smyslu čl. 30 odst. 2 písm. a) celního kodexu správní orgány neměly možnost zjistit fyzikální vlastnosti, jakost a pověst zboží z porovnávacího dovozu, což bylo vysvětleno tím, že u zboží z porovnávacího dovozu v rámci příslušného celního řízení nebyl odebrán vzorek zboží. Taktéž nemožnost užití metody převodní hodnoty podobného zboží dle čl. 30 odst. 2 písm. b) celního kodexu prvostupňový orgán odůvodnil poukazem na rozdíl v množství zboží z porovnávacího dovozu s množstvím hodnoceného zboží a nedostatek důkazů pro úpravu jednotkové ceny s ohledem na odlišná množství podobného zboží. S ohledem na právě uvedené lze konstatovat, že jak prvostupňový orgán, tak žalovaný odůvodnili svůj postup, proč v rámci náhradních metod určení celní hodnoty zboží zvolili jako pomůcku až metodu podle čl. 31 celního kodexu, aby se přiblížili co nejvíce reálné ceně hodnoceného zboží, která odpovídá čl. 7 Dohody ke GATT, který stanoví, že nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena uplatněním ustanovení článků 1 až 6, bude určena přiměřenými prostředky slučitelnými se zásadami a všeobecnými ustanoveními této Dohody a článku 7 GATT 1994 a na základě údajů, dosažitelných v zemi dovozu. Dovolává-li se tedy žalobce čl. 2 a 3 Dohody ke GATT, ty se týkají předchozích metod ke stanovení celní hodnoty zboží, které v případě žalobce nebyly důvodně použity. Pokud jde o aplikaci zvolené metody, tedy metody použití rozumných prostředků podle čl. 31 celního kodexu, tak v jejím rámci byl prvostupňovým orgánem určen tzv. porovnávací dovoz, tedy jiný dovoz, s nímž by bylo možné posuzovaný dovoz porovnat. Porovnávací dovoz je charakterizován tak, že jde o dovoz, u kterého je zboží téměř podobné, bylo prodáno pro vývoz do Společenství na stejné obchodní úrovni a v zásadě ve stejném množství jako hodnocené zboží, čili jde o dovoz, který představuje ekvivalent co nejvíce se blížící podmínkám, za nichž uskutečnil dovoz žalobce. Jako porovnávací dovoz byl prvostupňovým orgánem identifikován dovoz pod evidenčním číslem 6000710201591, uskutečněný dne 3.7.2012, s celní hodnotou zboží ve výši 18,574 Kč na kg, o celkovém množství váhy 15 588 kg. Žalobce v souvislosti s výběrem porovnávacího dovozu namítá, že správní orgány neuvedly, proč byl jako porovnávací dovoz určen právě dovoz, u něhož činí jednotková celní hodnota částku 18,574 Kč/kg. Podle žalobce je z tabulky obsahující dovozy podobného zboží zřejmé, že celní hodnota podobného zboží má z časového hlediska směrem k době posuzovaného dovozu významně klesající tendenci a že i při odhlédnutí od posuzované celní hodnoty a dvou dalších celních hodnot, u kterých došlo k zajištění celního dluhu a jež jsou předmětem zpochybnění, existují nejméně tři další dovozy zboží z konce července 2012, u nichž činí celní hodnota zboží ve dvou případech 9,535401 Kč/kg a v jednom případě 9,642513 Kč/kg. Podle žalobce měly správní orgány určit celní hodnotu zboží podle nejnižší vypočtené jednotkové celní hodnoty, tedy z jednotkové celní hodnoty ve výši 9,535401 Kč/kg. Prvostupňový orgán v rozhodnutí o určení celní hodnoty zboží uvedl, že při stanovení tohoto porovnávacího dovozu vycházel z databází dovozů celní správy a z dat poskytnutých Generálním ředitelstvím cel. Dále uvedl, že nepřihlížel k těm dovozům, u kterých probíhalo řízení ve věci zpochybnění deklarované celní hodnoty, a zdůvodnil nemožnost využití celní hodnoty ve výši 33,589 Kč/kg zjištěné z odpovědi na mezinárodní dožádání do Čínské lidové republiky, a to s ohledem na čl. 31 odst. 2 celního kodexu, podle kterého nelze použít vyšší ze dvou možných hodnot. Dále uvedl, že zohlednil dovozy zboží uskutečněné v době 90 dnů přede dnem posuzovaného dovozu, s tím, že se musí jednat o identické zboží, identickou zemi odeslání a původu a co nejbližší deklarované množství zboží. Jak upozornil ve svém rozsudku ze dne 27.4.2017, č.j. 4 Afs 40/2017-18, Nejvyšší správní soud, prvostupňový orgán v řízení o určení celní hodnoty zboží vycházel z databáze dovozů celní správy a z dat poskytnutých žalovaným, přičemž nepřihlížel k dovozům, kde probíhalo řízení ve věci zpochybnění deklarované celní hodnoty; v rámci vyjádření k odvolání proti rozhodnutí o určení celní hodnoty zboží poté prvostupňový orgán upřesnil, že použil dovoz s nejblíže deklarovaným množstvím zboží. Ke stejným závěrům poté dospěl též žalovaný, dle něhož s ohledem na čl. 31 odst. 2 celního kodexu nemohla být jako vzorový porovnávací dovoz použita minimální celní hodnota a proto dovozy označené pod ev. č. 12CZ07630017365JX8, 12CZ07630018AIUDC0 a 12CZ0763001C5393T7 nebyly vzaty za porovnávací dovoz k určení celní hodnoty posuzovaného dovozu. Jestliže tedy zmíněné dovozy vykazovaly minimální celní hodnotu, jedná se o skutečnost vylučující možnost jejich použití jako porovnávacího dovozu; pokud se podle čl. 31 odst. 2 písm. f) celního kodexu celní hodnota stanovená na základě čl. 31 celního kodexu nesmí zakládat na minimálních celních hodnotách, postačuje pro splnění této podmínky skutečnost, že porovnávací dovoz minimální celní hodnotu nemá a mohl být tak použit k určení hodnoty předmětu transakce tak, aby se clení hodnota zboží co nejvíce blížila hodnotě dovozu obdobného zboží za stejných či obdobných obchodních podmínek v daném období. V. Závěr S ohledem na správné určení celní hodnoty zboží ve výši 257 436 Kč prvostupňovým celním orgánem, bylo v souladu se zákonem na základě této hodnoty doměřeno dovozní clo, antidumpingové clo a od toho se odvíjející penále, v celkové úhrnné výši 177 657 Kč. Pokud jde o samotný způsob výpočtu cla či stanovení penále, tak ten žalobce nikterak nezpochybňuje. Zdejší soud s ohledem na výše uvedené neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud rozhodl v intencích svého rozsudku ze dne 4.7.2017, č.j. 62 Af 33/2015-129, ve věci přezkumu rozhodnutí o určení celní hodnoty předmětného zboží, v němž reflektoval právní názor Nejvyššího správního soudu, vyslovený v rozsudku ze dne 27.4.2017, č.j. 4 Afs 40/2017-18. Soud neshledal důvod se od závěrů vyslovených v těchto rozhodnutích odklonit a žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. VI. Náklady řízení O nákladech účastníků řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení; to by náleželo procesně úspěšnému, kterým byl žalovaný. Zdejší soud však neshledal, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení