62 Az 11/2017 - 44

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: O. A. O., státní příslušnost Nigerijská federativní republika, zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. se sídlem Praha-Libeň, Kovářská 939/4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, k žalobě ze dne 28. 6. 2017 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2017 č. j. OAM-92/LE-LE05-K03- 2016, o udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba s e zamítá.

II. Žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce žalobou podanou v zákonné lhůtě napadl v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného v rozsahu výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a domáhal se jeho přezkoumání a poté jeho zrušení a vrácení žalovanému k dalšímu řízení. Uvedl, že ve správním řízení došlo k porušení některých ustanovení správního řádu, a to konkrétně: - § 3 správního řádu, jelikož žalovaný nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, - § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť žalovaný nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, - § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, kdy žalobce má za to, že splňuje podmínky pro udělení azylu, - § 14 zákona o azylu, neboť žalobce má za to, že splňuje podmínky pro udělení azylu, - § 14a zákona o azylu, neboť v případě návratu hrozí žalobci nebezpečí vážné újmy, - článek 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, neboť uvedeným rozhodnutím dochází k porušení uvedeného mezinárodního závazku. Dále uvedl, že žalobu doplní za pomoci právního zástupce, o kterého současně požádal, a to konkrétně Organizaci pro pomoc uprchlíkům. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

2. Žalobce ještě dříve, než bylo rozhodnuto o ustanovení zástupce, soudu doručil dne 24. 7. 2017 podání označené doplnění žaloby, ve které však byly znovu konkretizované žalobní body a v porovnání s žalobou ze dne 28. 6. 2017 bylo nově tvrzeno, že došlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť žalovaný nepřihlédl k okolnostem a čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, neboť žalobci náleží status uprchlíka ve smyslu této Úmluvy. Dále uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá z obavy před pronásledováním z důvodu odlišné sexuální orientace, praktikuje bisexualitu, což v jeho zemi je nepřijatelné, a proto má za to, že plní podmínky § 12 písm. b) zákona o azylu. Má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině s odkazem na čl. 10 písm. d) kvalifikační směrnice a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 66/2006-52 ze dne 5. 10. 2006. Poukázal na zprávy lidskoprávních organizací, dle kterých aktuálně v Nigérii platí nový zákon, který zakazuje soužití stejnopohlavních párů. Na základě tohoto zákona dochází k zatýkání podezřelých osob. Ve většině případů však nedochází k jejich formálnímu obžalování. Často však dochází k zadržení takovýchto osob v policejních celách a ponižování před veřejností, včetně mučení. Jedním z řešení nastalé situace pro zadržené je zaplacení úplatků policistům. Dotazované osoby uvádějí, že byly drženy v policejních celách a na základě své sexuální orientace ponižováni a mučeni. Výše jmenovaný zákon vytváří v Nigerii u homosexuálů atmosféru strachu a je právním základem jejich pronásledování. Dále podle zprávy se LGBT osoby stávají oběťmi vydírání, kterého mohou využít známí zaměstnavatelé, kolegové, přátelé nebo dokonce rodina – prakticky každý, kdo by mohl mít přístup k informacím, které chce někdo zachovat v tajnosti. Z výše uvedených zpráv vyplývá obecná diskriminace a nepřátelské postoje společnosti vůči odlišně sexuálně orientovaným osobám, kdy se tito lidé setkávají se zneužíváním i ze strany bezpečnostních složek a jsou terčem násilí ve věznicích. Žalobce se domnívá, že splňuje také podmínky doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, který stanoví, že doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Žalobce dále odkazuje na argument správního orgánu, že výpovědi žalobce o jeho sexuální orientaci jsou nevěrohodné. Nevěrohodnost správní orgán usuzuje zejména z toho důvodu, že žalobce neuvedl obavu z pronásledování z důvodu své bisexuality při řízení o správním vyhoštění. Z těchto důvodů se správní orgán hlouběji nezabýval dostupnými informacemi o zemi původu žalobce. Žalobce nepopírá, že uváděl správní orgány v omyl, když tvrdil rodinné či obdobné vztahy s občany Evropské unie. Při pohovoru před správním orgánem přiznal, že tato tvrzení byla účelová, aby zabránil realizaci svého vycestování. K tomu žalobce doplňuje, že tyto nepravdivé informace uváděl pouze z důvodu strachu z pronásledování v zemi původu. Správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvádí, že pronásledování z důvodu sexuální orientace lze zařadit pod pojem určité sociální skupiny. Žalovaný se tak měl hlouběji vypořádat s podklady, které žalobce v řízení před správním orgánem předkládal. Ustanovení § 23c, písm. c) zákona o azylu stanoví, že podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem. Na podporu svých tvrzení žadatel doložil správnímu orgánu dne 9. 5. 2017 několik stránek anglicky psaných materiálů, které během pohovoru dne 9. 5. 2017 označil za dokument „SAME SEX MMARRIAGE (PROHIBITION) ACT, 2013“. Na podporu svých tvrzení žadatel doložil správnímu orgánu dne 23. 5. 2017 CD, ke kterému během pohovoru dne 9. 5. 2017 uvedl, že jde o záznam toho, jak se v Nigérii zachází s homosexuály. Správní orgán nepřistoupil k jejich překladu (pokud jde o písemné materiály), jelikož nepovažuje žadatelem zmíněné obavy z následků jeho údajného bisexuálního chování v Nigérii za podložené, a proto i jím předložené materiály vztahující se k perzekuci osob LGBT v Nigérii považuje za irelevantní, včetně videonahrávky na přiloženém CD. Z výše uvedeného vyplývá, že správní orgán naprosto ignoroval podklady, které mu žadatel předložil. Takovýto postup se jeví jako rozpor s mezinárodněprávními závazky České republiky, zejména z ustanovení čl. 3 úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je nutno upozornit na to, že uvedený čl. 3 má absolutní charakter. Pokud není správní orgán schopen tvrzení žadatele verifikovat, ani vyvrátit, musí jej považovat za pravdivé, srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva M.A. proti Švýcarské konfederaci (číslo stížnosti 52589/13). Na základě výše uvedeného lze dojít k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné. Nelze totiž zjistit, jakými úvahami se správní orgán při rozhodování ubíral.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 22. 8. 2017 popřel oprávněnost žaloby, odkázal na svůj správní spis, zejména na výpovědi žalobce ve správním řízení. Navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.

4. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že tvrzené bisexuální chování považuje za účelové a nevěrohodné vzhledem k rozporným výpovědím v jednotlivých správních řízeních. Neshledal tak při návratu žadatele do vlasti odůvodněný strach z pronásledování z důvodů ve smyslu ust. § 12 písm. b) zákona o azylu. Neshledal ani důvod k udělení azylu dle § 13 odst. 1 zákona o azylu, neboť nebyly splněny podmínky uvedené v citovaném ustanovení. Žalovaný se zabýval žádostí i z pohledu udělení azylu humanitárního, včetně možné doplňkové ochrany a ani v této souvislosti neshledal důvod pro jeho udělení. Na základě všech informací dospěl k závěru, že účastník řízení by v případě návratu do vlasti nebyl ohrožen na životě či svobodě z důvodu své rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávané politické názory. V případě návratu do vlasti mu nehrozí ani jiná vážná újma ve smyslu uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení či jiné nelidské zacházení, a tudíž nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle §14a a ani § 14b, neboť u žadatele není důvod pro sloučení rodiny.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů podaných v zákonné lhůtě a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

6. Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce byl z České republiky vyhoštěn v r. 2014 (rozhodnutím ze dne 10. 7. 2014), z České republiky neodcestoval a byl kontrolován při pobytové kontrole dne 17. 7. 2016. Rozhodnutím ze dne 19. 7. 2016 byl zajištěn. Následně dne 25. 7. 2016 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, když se nacházel v Zařízení pro zajištění cizinců Drahonice. K žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že se dorozumí anglicky, vyznává islám, není politicky angažován, je svobodný, bezdětný. Na území ČR vstoupil v r. 2004 na české studentské vízum, je zdravý a o mezinárodní ochranu žádá kvůli sexuální orientaci.

7. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany do protokolu dne 28. 7. 2016 dále uvedl, že při odjezdu z Nigérie neměl žádné potíže, jel studovat do ČR medicínu, ale po pěti letech studium skončil, protože mu otec přestal posílat peníze, zemřel, a pak již neměl prostředky na studium. V Nigérii studoval na střední škole, internátní, byli tam jen chlapci a tam měl první sexuální zážitek. Měl z toho důvodu potíže jak ve škole, tak i s rodiči. Nejdříve začal studovat univerzitu v Lagosu a pak přijel do Prahy. V Praze navštěvoval kluby a večírky a ve třetím ročníku měl sex jak s dívkou tak i chlapcem. I později měl sex jak s dívkami, tak i muži. To se dověděli jeho rodiče, neboť bydlel s Nigerijci, jeden z nich s ním studoval na střední škole, a proto mu otec přestal posílat peníze. V pátém ročníku tak přestal studovat. Nemá kontakty s rodinou, proto se tam nemůže vrátit, nemá mu kdo finančně pomáhat, je bisexuál a v Nigérii je to zločin a byl by uvězněn. Ale také by jej mohli potrestat i lidé z okolí, kdyby jej přistihli při něčem takovém a byl by to lynč. Nikdy dosud nebyl trestně stíhaný, byl i v Maďarsku a Londýně. Pokud se týká informací, které podal do protokolu na Policii ČR dne 19. 7. 2016, že má přítelkyni v ČR, s níž má vážný vztah a hodlá s ní žít, uvedl, že to sice řekl, ale není to pravda, má jen známou, která mu chtěla pomoci, a proto uvedla na polici, že je jeho přítelkyně. Ve skutečnosti žije sám, žádný vážný vztah nemá. Před veřejností tají svou sexuální orientaci, bojí se, aby se nedostal do izolace, pracuje jako DJ. Známí mu radili, že když bude mít tady přítelkyni, tak může dostat povolení k pobytu, snažil se získat vízum nebo povolení k pobytu. Nejdříve mu pomáhala L., ale její příjmení nezná a pak K. F., ale ta odjela do USA. Teď mu poradila právnička, že má říct, že má odlišnou sexuální orientaci. Jeho problém v Nigérii je zhoršen i v tom, že je muslim, neboť muslimská komunita v Nigérii je více netolerantní.

8. V doplňujícím pohovoru dne 9. 5. 2017 na otázky uvedl, že první sexuální zkušenost s mužem měl ve třetí třídě devítiletého studijního programu, škola na to přišla ve čtvrtém ročníku a byl fyzicky trestán pracovníky školy, stejně jako ze strany rodičů. S muži mimo školu se neseznamoval a svou sexuální orientaci tajil. Takové vztahy v Nigérii se netolerují, vůbec se o tom nemluví, společnost se může zaktivizovat a dopustit se lynčování bez zásahu úřadů. V ČR za studium platil asi 10.000 USD za akademický rok, to platil otec, který mu také ještě posílal asi 15.000,- Kč měsíčně. Na škole s ním nestudoval žádný známý z Nigérie. S jedním spolužákem ze středí školy však bydlel, on studoval ČVUT. Pokud se týká ztráty cestovního pasu v r. 2007, tak dostal dočasný pas na nigerijském konzulátu v Praze a potom jel do Londýna si ho vyměnit za elektronický pas. Platnost pasu přibližně skončila v r. 2014. Otec mu na studium přestal posílat peníze, když se dozvěděl o jeho sexuálních stycích s muži v ČR. Nyní žije s mužem, ale jsou jen přátelé, nemají spolu intimní vztah.

9. Součástí spisu je rozhodnutí Krajského ředitelství policie Hl. města Prahy ze dne 19. července 2016, z jehož obsahu je seznatelné, že žalobce vypověděl, že byl v r. 2014 vyhoštěn na jeden rok, odvolal se, ale výsledek mu jeho zmocněnec nesdělil. Nějakou dobu pobýval v Německu a do ČR přicestoval 28. 12. 2015. Poprvé do ČR přicestoval v r. 2004 za účelem studia na UK v Praze, kde na 2. lékařské fakultě studoval 5 let, pak ale skončil z důvodu, že mu umřel otec v Nigérii, který mu zasílal peníze na školu. Bydli v Praze, za byt platí nájemné ve výši 14.500,- Kč, bydlí sám, ale připravuje se na společné bydlení s přítelkyní L., jejíž příjmení a ani datum narození nezná. Pracuje jako DJ v klubu K. I.v Praze 3, dostává peníze podle toho, jak dlouho v klubu hraje, nikde jinde nepracuje a jeho měsíční příjem činí 18.000,- Kč. V Nigérii nikdy nepracoval, žije tam jen matka, se kterou není v kontaktu, jeho sourozenci žijí v USA. Nežije s občanem Evropské unie, nemá tady žádný majetek, není zde trestně stíhán, je si vědom, že tu žije nelegálně, ale chce zůstat.

10. Z protokolu ze dne 10. července 2014 sepsaného policií v řízení o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1, 2 zákona č. 326/1999 Sb., jehož fotokopie je ve správním spise, zjištěno, že žalobce vypověděl, že studium v ČR mu hradil otec, který již nežije. Otec byl bankovní úředník, proto měl dostatek peněz a hradil mu náklady spojené se studiem. V r. 2007 ztratil cestovní pas a ohlásil ztrátu, v r. 2010 si požádal elektronicky o doklad, ale stále mu nebyl zaslán a stále na něj čeká. Otec je po smrti, matka žije v Nigérii, je jedináček a s matkou není v kontaktu. V České republice nikoho nemá, má pronajatý byt ještě s jedním Nigerijcem, chce dostudovat, živí se příležitostnou prací a do budoucna nevylučuje návrat do vlasti. Český jazyk se naučil na škole a ovládá jej i písemně. Školu studoval v angličtině, ale učil se česky z důvodu kontaktu s pacienty.

11. V řízení o dalším správním vyhoštění dne 19. července 2016 oproti roku 2014 uvedl, že má tři bratry a 1 sestru, někteří jsou nevlastní a všichni jsou v USA, není s nimi v kontaktu. Dále uvedl, že ve vlasti mu nehrozí žádné trestní stíhání.

12. Součástí správního spisu je celá řada zpráv o Nigérii, konkr.: - Nigérie – Informace MZV ČR ze dne 1. června 2016 na téma „Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí“, - Nigérie – Informace MZV ČR ze dne 21. května 2015 na téma „Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí“, - Nigérie – Výroční zpráva Amnesty International 2015/2016 ze dne 24. února 2016, - Informace z ČTK /Afrika, mezinárodní ze dne 29. 5. 2015 na téma „Buhari se oficiálně stal novým nigerijským prezidentem“, - Nigérie – Informace Human Rights Watch ze dne 27. ledna 2016 na téma „Svoboda ve světě 2016 – Nigerie“, - Výroční zpráva Human Rights Watch 2016 ze dne 27. ledna 2016, - Nigérie – Informace Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických ze dne 14. října 2015, - Nigérie – Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států amerických ze dne 3. března 2017 na téma „Zpráva o dodržování lidských práv v roce 2016, - Nigérie – Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států amerických ze dne 10. srpna 2016 na téma „Výroční zpráva o svobodě vyznání za rok 2015, - Nigérie – Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) z října 2016 na téma „Posuzování mezinárodní ochrany ve vztahu k lidem prchajícím ze severovýchodní Nigérie (z republik Borno, Yobe a Adamawa) a okolního regionu – aktualizace č. II“, - Nigérie – Informace OAMP na téma „Bezpečnostní a politická situace v zemi“, - Nigérie – Informace Human Rights Watch ze dne 12. ledna 2017 na téma „Výroční zpráva Human Rights Watch 2017“, - Nigérie – Informace Amnesty International ze dne 22. února 2017 na téma „Výroční zpráva Amnesty International 2017“, - zdroj: ČTK/Afrika, mezinárodní, název: „OSN: Kamerun nutí tisíce uprchlíků k návratu do Nigérie; Kamerun, Nigérie, OSN, migrace, terorismus ze dne 22.3.2017.

13. V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

14. V případě žalobce však nelze azylově relevantní důvody, ale ani jejich tvrzení, shledat. Žalobce neuvedl skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své zemi činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, nemohl být tudíž z tohoto důvodu ani pronásledován. Obdobně ani nebyly tvrzeny žádné skutečnosti zakládající možné pronásledování z důvodu náboženství, rasy, pohlaví nebo národnosti. Žalobce svou vlast opustil z důvodu studia vysoké školy v České republice. Před svým odjezdem neměl žádné problémy a tyto neměl ani při výjezdu ze země. Pokud žalobce svou žalobu postavil na pronásledování z důvodu příslušnosti k určité skupině, a to konkrétně jeho sexuální orientaci, pak soud na základě obsahu správního spisu a obsahu žaloby toto tvrzení shodně se žalovaným vyhodnotil jako nevěrohodné a ryze účelové. Soud přisvědčil žalobci, že sexuální orientace žadatele o azyl může být podle okolností a s ohledem na poměry v zemi původu považována za znak jeho příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Avšak v případě žalobce je tolik rozporných tvrzení, že soud nosné tvrzení v žalobě o jeho sexuální orientaci neuvěřil. Jednak toto žalobce poprvé tvrdil až v žádosti o mezinárodní ochranu dne 28. 7. 2016, nezmínil se o tom v předcházejících řízeních o správních vyhoštěních. Sám uvedl, že toto uvedl na doporučení právničky. Nevěrohodnost a účelovost tohoto tvrzení umocňuje i rozporuplnost uváděných jiných skutečností. Je to například důvod skončení finanční podpory otcem. Žalobce jak ve správních řízeních o vyhoštění, tak ještě při prvním pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že finanční podpora od otce skončila s jeho smrtí, avšak při doplňujícím pohovu již tvrdil, že tato skončila tím, že se otec dozvěděl o jeho sexuálním způsobu života v České republice. Další rozpor je v otázce rodiny. Žalobce policii dne 10. 7. 2014 uvedl, že je jedináček, naopak v dalším řízení o správním vyhoštění v r. 2016 polici již tvrdil, že má sourozence v USA, tři bratry a jednu sestru. Stejně tak byla lichá i jeho tvrzení o plánovaném soužití s přítelkyní, což žalobce sám koneckonců uvedl, že tato tvrzení byla účelová.

15. Pokud žalobce v žalobě tvrdil porušení ust. § 14 zákona o azylu, soud žalobci nepřisvědčil. Žalobce toto tvrzení nikterak, a to ani v doplnění žaloby, blíže nekonkretizoval. Neuvedl, v čem správní orgán při hodnocení této otázky pochybil, soud rovněž jen v obecné rovině se porušením ustanovení § 14 zákona o azylu zabýval a žalobci nepřisvědčil. Na udělení humanitárního azylu není právní nárok, a proto je výhradně na posouzení žalovaného, zda žadatelovu konkrétní situaci podřadí pod ustanovení § 14 zákona o azylu. Tento názor má odraz v konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudcích ze dne 15.10.2003, č.j. 3 Azs 12/2003-38, dále ze dne 22.1.2004, č.j. 5 Azs 47/2003-48. Žalovaný neshledal po vyhodnocení rodinné, sociální i ekonomické situace žalobce důvod pro udělení této formy azylu a otázkou se přezkoumatelným způsobem v odůvodnění rozhodnutí vypořádal.

16. Ustanovení § 14a zákona o azylu obsahuje důvody udělení doplňkové ochrany. Tato se udělí v případě, že cizinec nesplňující důvody pro dělení azylu by v případě návratu do své vlasti byl ohrožen skutečným nebezpečím vážné újmy, jako je např. uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení atd., a nemohl by nebo by nebyl ochoten využít ochrany státu, jehož je státním občanem. Dle žalobce v případě návratu mu hrozí pronásledování z důvodu jeho odlišné sexuální orientace. Jak již soud uvedl v odstavci 14 tohoto rozsudku, soud toto tvrzení považuje za vykonstruované a nepravdivé, a proto nepovažuje jeho obavu z tohoto důvodu za důvodnou. S odkazem pak na obsahy zpráv, které jsou součástí správního spisu, v Nigérii neúspěšní žadatelé o azyl po návratu do země nemají žádné problémy. Žalobce odešel ze své vlastí před 13 lety, aniž měl jakékoliv problémy se státními orgány, odešel studovat do České republiky. Vzhledem k tomu, že soud neuvěřil žalobci jeho nosnému tvrzení o své bisexualitě, a tudíž obavu jeho pronásledování z tohoto důvodu, pak neshledal v případě žalobce ani porušení článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

17. Soud rovněž neshledal důvodnými další námitky týkající se porušení procesních předpisů § 3, § 50 odst. 3) a 4) správního řádu, které žalobce pojal jen obecně a blíže je nekonkretizoval. Dle názoru soudu žalovaný měl dostatečné podklady pro rozhodnutí a vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, vycházel z objektivních a dostatečných informací o zemi původu. Žalobce vyšel z údajů sdělených žalobcem a informací o Nigérii. Své rozhodnutí přesvědčivě a úplně odůvodnil.

18. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí zcela srozumitelně vypořádal i s důvodem neprovedení žalobcem navrhovaného důkazu ohledně materiálu, vypovídajícího o postupech nigerijských úřadů s homosexuály. Protože soud se zcela ztotožnil s názorem o nepravdivém tvrzení ze stran žalobce, neměl ani soud důvod provádět dokazování tímto směrem.

19. I když žalobce až v doplněné žalobě, tedy po zákonné lhůtě ve smyslu ust. § 71 odst. 2, § 72 odst. 1, soudního řádu správního, a § 32 odst. 1 zákona o azylu, tvrdil i porušení ust. § 2 odst. 4 správního řádu a čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, soud ani důvodnosti těmto tvrzením nepřisvědčil. Jak již uvedl v odst. 17 tohoto rozsudku, soud neshledal pochybení v řízení a přisvědčil žalovanému, že dostatečně zjistil skutkový stav. Soud neshledal pochybení u žalovaného ani při aplikaci 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, jestliže se žalovaný v dostatečné míře vypořádal s odůvodněním neudělení mezinárodní ochrany dle zákonných ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb.

20. Krajský soud na závěr připomíná, že azyl je výjimečný institut konstruovaný primárně za účelem poskytnutí ochrany tomu, kdo z důvodů v zákoně stanovených pociťuje oprávněnou obavu z pronásledování ve státě, jehož je občanem. Prostřednictvím azylového řízení nelze obcházet řádné formy legalizace pobytu cizinců na území České republiky ani řešit jakékoliv nesnáze, které žadatel o mezinárodní ochranu ve svém domovském státě může prožívat.

21. Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. a podle § 51 s.ř.s. rozhodl ve věci bez nařízení jednání se souhlasem účastníků řízení.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s, neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

23. Ač soud k žádosti žalobce a se souhlasem zástupce ustanovil žalobci zástupce, nepřiznal mu žádnou náhradu nákladů řízení, neboť zástupce žádnou neúčtoval a také mu, jak vyplynulo z obsahu spisu, žádná nevznikla. Zástupce poskytl žalobci pomoc při plnění úkolů, která vyplývá z jeho činnosti, pro kterou byla zřízena.

Poučení