62 C 104/2021-248

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o určení dědice ze závěti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pozůstalá manželka [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované], není dědičkou ze závěti ze dne [datum], po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], naposledy bytem [adresa žalované], zemřelém [datum], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované 1) náklady řízení ve výši 37.268 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1).

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalované 2) náklady řízení ve výši 30.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované 2).

IV. Žalobkyně je povinna uhradit žalované 3) náklady řízení ve výši 33.880 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 3).

V. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady na znalečné ve výši, která bude vyčíslena samostatným usnesením podepsaného soudu, a to do tří dnů od právní moci usnesení, kterým bude následně výše náhrady určena.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná 3) není dědičkou ze závěti sepsané dne 22. 11. 2017, po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém dne [datum], naposledy bytem [ulice a číslo] [obec] (dále jen„ zůstavitel“). K podání žaloby byla žalobkyně spolu se žalovanou 1) a žalovanou 2) odkázána usnesením soudního komisaře ze dne 11. 3. 2021, č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně uvedla, že holografní závěť datovaná 22. 11. 2017 nebyla sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele, neboť podpis uvedený na závěti neodpovídá podpisu zůstavitele na starších listinách a rukopis závěti se v podstatných znacích odlišuje od rukopisu zůstavitele, jak byl žalobkyni znám. Nadto je závěť neurčitá co do vymezení majetku, který má být předmětem dědění podle této závěti, když pisatel užil slov:„ zdědila veškerý náš společný majetek“. Podle žalobkyně není zřejmé, zda pisatel závěti měl na mysli společný majetek spadající do společného jmění manželů či majetek v podílovém spoluvlastnictví. Formulace„ náš společný majetek“ nasvědčuje, že by se snad mělo jednat o závěť společnou. Z těchto důvodů je podle žalobkyně závěť potřeba hodnotit jako neplatnou. Žalobkyně upozorňuje rovněž na to, že sepsání takové závěti by nemělo žádnou logiku. Pokud by zůstavitel skutečně měl v úmyslu odkázat žalované 3) společný majetek, nejeví se logickým, aby následně po dvou letech (26. 11. 2019) uzavřel smlouvu o zúžení společného jmění manželů.

2. Žalobkyně poukázala rovněž na své dobré vztahy se zůstavitelem, který se se žalobkyní i jejími dcerami pravidelně stýkal. Podle žalobkyně zůstavitel neměl žádný důvod pro omezení jejího dědického práva. Otázku uspořádání jeho majetkových vztahů se žalovanou 3) se žalobkyní nikdy neřešil, a proto bylo zjištění o existenci závěti pro žalobkyni překvapením.

3. Žalovaná 1), žalovaná 2) i žalovaná 3) shodně navrhly, aby žaloba byla zamítnuta, neboť předmětná závěť ze dne 22. 11. 2017 je platnou závětí, kterou vlastní rukou sepsal a podepsal zůstavitel. Ostatně žalovaná 3) byla u sepisu závěti přítomna, protože v daném okamžiku sama sepisovala vlastní závěť s obdobným obsahem. Námitku neplatnosti závěti pro neurčitost označily žalované shodně jako nedůvodnou. Zůstaviteli nic nebránilo pořídit závětí o majetku ve společném jmění manželů stejně jako o majetku v podílovém spoluvlastnictví. Použitá formulace nasvědčuje o úmyslu zůstavitele pořídit o veškerém majetku. V jednání zůstavitele, který měl nejprve pořídit o svém majetku zahrnujícím i majetek ve společném jmění manželů závětí, a pak uzavřít smlouvu o zúžení společného jmění manželů, neshledávají žalované žádný logický rozpor, když i po uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů existoval„ společný“ majetek, který byl předmětem dědění. Žalovaná 3) dále uvedla, že omezení práv žalobkyně k majetku zůstavitele bylo zůstavitelovým dlouhodobým přáním.

4. Podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, v platném znění (dále jen„ z. ř. s.“), v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určil lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce.

5. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 2. 4. 2021, byla žalobkyně společně se žalovanou 1) a žalovanou 2) odkázány k podání žaloby proti žalované 3) na určení, že žalovaná 3) není dědičkou ze závěti ze dne 22. 11. 2017 po zůstaviteli, k čemuž jim byla stanovena lhůta dvou měsíců od právní moci usnesení.

6. Žaloba doručená soudu dne 12. 5. 2021 byla podána včas.

7. Jelikož k podání žaloby přistoupila pouze žalobkyně, je nezbytné, aby žalovaná 1) a žalovaná 2), byť odkázané dědičky, vystupovaly v tomto řízení na straně žalované. Rozhodnutí soudu v předmětném řízení se totiž projeví v poměrech všech účastníků pozůstalostního řízení, proto je nutná účast všech účastníků pozůstalostního řízení v předmětném řízení (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4240/2011 nebo rozsudku ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003, oba dostupné na [webová adresa]).

8. Soud provedl dokazování listinami, znaleckým posudkem a účastnickou výpovědí žalované 1) a žalované 2). Provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování ve věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

9. Žalobkyně zpochybnila pravost závěti, listiny označené„ podklady k jednání“ a ručně psaných poznámek zůstavitele založených na č. l. 31 a 33 spisu. Pravost ani pravdivost ostatních listinných důkazů nebyla ze strany účastníků zpochybňována. 10. [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa žalované], zemřel podle úmrtního listu vystaveného Úřadem městské části města Brno, [obec] – [část obce], dne [datum]. Pohřeb vypravila manželka zůstavitele – žalovaná 3).

11. Předmětná závěť je rukou psaná listina datovaná [datum], opatřená podpisem„ [jméno] [příjmení]“. V textu závěti je uvedeno, že pisatel ustanovuje, aby v případě jeho smrti veškerý„ náš společný majetek“ zdědila [celé jméno žalované] – žalovaná 3).

12. Smlouvou o manželském majetkovém režimu spočívajícím v režimu zúžení společného jmění manželů, sepsanou dne [datum], formou notářského zápisu [číslo], sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, upravil zůstavitel a žalovaná 3) svůj manželský majetkový režim.

13. Smlouvou sepsanou formou notářského zápisu [anonymizováno] [číslo], dne 9. 4. 2021, notářkou [jméno] [příjmení], darovala žalovaná 3) žalované 1) a žalované 2) nemovité věci výslovně uvedené v této smlouvě, kterou byla současně zřízena osobní služebnost doživotního bezúplatného užívání a zákaz zcizení a zatížených ve smlouvě vyjmenovaných nemovitých věcí.

14. Přípisem ze dne 19. 3. 2021 žalovaná 3) v reakci na předchozí výzvu žalobkyně k vydání nemovitých věcí do pozůstalostního řízení uvedla, že dotčené nemovité věci do společného jmění manželů ke dni smrtí zůstavitele nespadaly.

15. Přípisem ze dne 8. 4. 2021 adresovaným žalované 3) žalobkyně namítla neplatnost smlouvy o vypořádání společného jmění manželů, jakož závěti zůstavitele, na což žalovaná 3) přípisem ze dne 21. 4. 2021 reagovala odmítavě.

16. Z kupní smlouvy založené na č. l. 5 spisu ani e-mailové komunikace (č. l. 76-81 spisu) soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení dané věci, stejně jako z listiny označené„ podklady pro jednání dne 12. 12. 2013 ve 14 h.“ (č. l. 31) a listiny rukou nadepsané„ [jméno]“ (č. l. 55) spisu. Z hlediska zjištění skutkového stavu je tedy bez významu, že žalobkyně zpochybnila pravost obou posledně jmenovaných listin.

17. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného dne 30. 4. 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], znalkyní v oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie, soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí dané věci, respektive zjištění skutkového stavu, neboť, přestože posudek obsahuje znaleckou doložku ve smyslu ustanovení § 127a o. s. ř., není z hlediska posouzení pravosti závěti využitelný, protože specializací uvedené znalkyně není písmoznalectví. Předložený posudek proto není dostatečným odborným podkladem pro posouzení otázky pravosti závěti, respektive otázky, zda závěť byla sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybnila pravost závěti ze dne 22. 11. 2017, podrobil soud tuto listinu znaleckému zkoumání z oboru písmoznalectví. 19. [celé jméno znalce], znalec z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, vyslovil ve svém posudku [číslo] zpracovaném dne 10. 4. 2022, závěr, že pisatelem textu závěti ze dne 22. 11. 2017 byl zůstavitel a podpis napsaný pod textem závěti je pravým podpisem zůstavitele s tím, že závěry zkoumání pravosti sporného podpisu a identifikace zůstavitele jako pisatele sporného textu formuloval jako kategorické, tedy nejpřesnější na stupnici závěrů znaleckých posudků užívaných v písmoznalecké praxi.

20. Při své výpovědi před soudem znalec na svých závěrech setrval. Obšírně a podrobně osvětlil a popsal, z čeho při znaleckém zkoumání vycházel, a jak postupoval. Srovnávací materiál, který měl znalec k dispozici, byl podle něj vyhovující a dostatečný pro znalecké zkoumání, byť nebyl zcela ideální. Podle znalce bylo mezi textem závěti a srovnávacím materiálem nalezeno více shodných než neshodných znaků, stejně jako mezi srovnávacími podpisy a podpisem na závěti.

21. Žalovaná 1) a žalovaná 2) shodně vypověděly, že se jim zůstavitel svěřil s úmyslem sepsat závěť ve prospěch žalované 3), matky žalovaných 1) a 2). Podle žalované 1) si rodiče chtěli zajistit ve stáří životní úroveň, na kterou byli zvyklí z produktivní doby tak, že majetek, který společně pořídili, nebude v případě úmrtí jednoho z manželů rozdělen mezi více dědiců, ale zůstane druhému (přeživšímu) manželovi. Zůstavitel měl žalované 1) sdělit, že žalovaná 3) sepíše závěť v jeho prospěch.

22. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že zůstavitel vlastní rukou sepsal text předmětné závěti datované 22. 11. 2017 a závěť vlastnoručně podepsal. Soud přitom vycházel zejména ze závěrů znalce z oboru písmoznalectví. Závěrům znalce korespondují výpovědi žalovaných 1) a 2), které potvrdily že zůstavitel měl v úmyslu sepsat závěť ve prospěch žalované 3), byť ani jedna ze žalovaných se samotnou závětí seznámena nebyla a listinu neviděla. Zůstavitel se žalovanou 1) a žalovanou 2) pravděpodobně hovořil ještě před tím, než k sepsání závěti vůbec přistoupil. Úvahy znalce se soudu jeví zcela přesvědčivé a logické. Výpověď znalce koresponduje písemnému vyhotovení znaleckého posudku. Znalecký posudek je konzistentní, věrohodný, obsahuje náležitosti stanovené zákonem a závěr znalec je přesvědčivě odůvodněný.

23. Námitka žalobkyně byla výpovědí znalce vyvrácena. Znalec vysvětlil, že nevycházel pouze ze žádosti, kterou zůstavitel adresoval [obec] správě sociálního zabezpečení, ale pro srovnání využíval i další materiál. Současně přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč právě ona žádost byla pro srovnání nejlépe využitelná. Nadto je třeba připomenout, že dotčená listina (označená ve znaleckém posudku [číslo]) byla mezi srovnávací materiál založena soudem, který ji vyžádal u příslušného správního orgánu, nikoli předložena žalovanými, jak se domnívá žalobkyně.

24. Je pravdou, že v důsledku opomenutí či nedorozumění znalec jako srovnávací materiál nevyužil listiny, které žalobkyně založila do spisu, toto pochybení však nemá vliv na přesvědčivost a vypovídací hodnotu znaleckého posudku. Jednalo se o listinu datovanou 24. 4. 1973, založenou na č. l. 83 spisu, a listinu bez uvedení data, založenou na č. l. 84 spisu, z jejíhož obsahu vyplývá, že byla pořízena v měsíci březnu či dubnu roku 1972.

25. Soud neshledal důvod pro doplnění znaleckého posudku, a to s ohledem na stáří obou listin, které byly sepsány téměř o 50 let dříve než předmětná závěť. Podle znalce nemá takto starý srovnávací materiál obecně téměř žádnou vypovídací hodnotu pro účely pro srovnání písma, a rovněž z laického pohledu je nepochybné, že v průběhu téměř 50 let života se písmo jedince vyvíjí a prochází výraznými změnami. Nadto znalec měl pro posouzení textu závěti a podpisu k dispozici podstatně mladší srovnávací materiál vzniklý v době, nebo době blízké, sepisu předmětné listiny. Zpracování doplňku znaleckého posudku za účelem vyhodnocení vzorků písma z předmětných listin by proto bylo v rozporu s požadavkem na rychlost a hospodárnost soudního řízení. Odkaz žalobkyně na jakousi vyšší věrohodnost předmětných listin, které měly být získány ze spisovny [anonymizováno], je nepřípadný, neboť listiny nebyly úředně ověřeny; jejich věrohodnost, nebo průkaz původu, je tedy stejná jako v případě listin zajištěných soudem od nejrůznějších správních orgánů, tedy např. podání [anonymizováno], z něhož znalec vycházel.

26. Podle ustanovení § 1494 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídíl-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

27. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

28. Projev vůle, kterým zůstavitel činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku, je závětí; podstatnou obsahovou náležitostí tohoto projevu vůle je ustanovení dědice (dědiců) k celému majetku zůstavitele nebo k jeho poměrné části, popřípadě k jednotlivé věci nebo jiné hodnotě, anebo nařízení jiného způsobu naložení se zanechaným majetkem (zřízení nadace). Jednou ze způsobilých forem, v jaké může být závěť pořízena, je závěť napsaná vlastní rukou zůstavitele (závěť holografní). Takováto závěť - má-li být platným právním úkonem - musí obsahovat obsahové náležitosti závěti napsané vlastní rukou zůstavitele a jeho vlastnoruční podpis. K náležitostem, které musí pod sankcí neplatnosti každá (tedy i holografní) závěť obsahovat, patří též uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla podepsána (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1454/2005, dostupného na [webová adresa]).

29. Podle ustálené rozhodovací praxe, vznikne-li pochybnost o obsahu právního jednání (závěti) z hlediska určitosti nebo srozumitelnosti (např. ve vymezení majetku, o němž je v závěti pořizováno, nebo v označení dědiců či určení jejich dědických podílů), je třeba se pokusit pomocí výkladu o odstranění takové nejasnosti a vedle znění textu listiny zjišťovat všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení závětního dědice učiněn, lze-li z nich dovodit skutečnou vůli pořizovatele závěti. Toto výkladové pravidlo převzala rozhodovací praxe i po 1. 1. 2014. Ustanovení § 1494 odst. 2 o. z., podle něhož je třeba závěť vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, potřebu zjišťování a přihlížení k okolnostem, za nichž byla závěť pořízena, jen zvýraznilo. Současně však platí názor, že výklad právního jednání může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tj. ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno, a nelze pomocí výkladu nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou pořizovatel sice měl, ale neprojevil ji (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 750/2021, dostupného na [webová adresa]).

30. Předmětná závěť byla datována 22. 11. 2017 z hlediska požadavků vymezených v ustanovení § 1494 odst. 1 větě druhé o. z. se tedy jedná o platnou závěť.

31. Podle textu závěti její pořizovatel určil, aby v případě jeho smrti„ zdědila veškerý náš společný majetek moje manželka“. Takový projev vůle zůstavitele je třeba vyložit tak, že zůstavitel projevil přání, aby jeho manželka nabyla veškerý společný majetek, tj. majetek ve společném jmění manželů, jakož i majetek ve spoluvlastnictví manželů, existoval-li takový v okamžiku smrti zůstavitele. Použitá formulace nezpůsobuje neplatnost závěti pro neurčitost, jak se (mylně) domnívá žalobkyně. Je nepochybné, že zůstavitel neměl v úmyslu pořídit závětí o svém výlučném majetku, pokud by nějaký k okamžiku své smrti vlastnil, nýbrž o majetku nacházejícím se buď ve společném jmění manželů či spoluvlastnictví s manželkou. Takové vymezení pozůstalostního majetku je dostatečné určité a lze z něj dovodit, co měl zůstavitel na mysli. Současně není pochyb o tom, že zůstavitel pořizoval závětí sám za sebe, tudíž nelze dospět k závěru, že se jedná o závěť společnou.

32. Pokud zůstavitel a jeho manželka (žalovaná 3)) v době následující po sepsání závěti přistoupili k zúžení společného jmění manželů, nemůže tento postup mít vliv na platnost závěti. Zůstavitel svým rozhodnutím toliko zúžil rozsah pozůstalosti, když podle smlouvy o manželském majetkovém režimu ze dne 26. 11. 2019, [anonymizováno] [číslo], připadly věci náležející do společného jmění manželů uvedené v této smlouvě do výlučného vlastnictví žalované 3). Sepsání závěti nezapovídá jejímu pořizovateli disponovat (v době po sepsání závěti) s majetkem tvořícím (budoucí) pozůstalost.

33. Z důvodů shora vyložených dospěl soud dospěl k závěru, že závěť datovaná 22. 11. 2017 splňuje náležitosti, které zákon pro toto právní jednání předepisuje, a je dostatečně určitá tak, aby z ní bylo bez pochybností seznatelné, jaká byla poslední vůle zůstavitele. Současně má soud provedeným dokazováním za prokázané, že tuto listinu sepsal i podepsal zůstavitel.

34. Jelikož závěť, kterou byla k dědění povolána žalovaná 3), je závětí platnou a pravou, zamítl soud v celém rozsahu žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná 3) není dědičkou ze závěti.

35. Závěrem je nutno podotknout, že rozhodnutí soudu vychází ze zjištěného skutkového stavu, přičemž soud považoval skutková zjištění, která učinil z provedeného dokazování, za naprosto dostatečná pro skutkový závěr, jenž je podkladem pro jeho rozhodnutí v dané věci. Otázka zatížení jedné či druhé procesní strany břemenem důkazním, resp. otázka unesení tohoto břemene zatíženou stranou sporu, přitom nehrála roli. Jinými slovy, žaloba nebyla zamítnuta, protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno, ale protože v řízení bylo zjištěno, že závěť je pravá a platná. Byť toto zjištění soud učinil (zejména) z důkazů navržených žalobkyní, kterou v tomto směru na počátku řízení poučil, respektuje přitom, že právě žalobkyně byla k podání žaloby odkázána rozhodnutím soudního komisaře (soudu) v pozůstalostním řízení, nemůže mít pozdější přenos důkazního břemene v duchu závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, vliv na jeho správnost. Jiná situace by nastala, kdyby rozhodnutí soudu bylo postaveno na tom, že jedna ze stran neunesla důkazní břemeno, které ji tížilo; o tento případ se však v dané věci nejedná.

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s ř. tak, že přiznal z procesního hlediska zcela úspěšným žalovaným právo na jejich plnou náhradu.

37. Náklady řízení žalované 1) činí 37.268 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 27.500 Kč stanovené podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu za 11 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 4. 8. 2021, účast na jednání dne 5. 11. 2021, písemné podání ze dne 26. 11. 2021, ze dne 27. 4. 2022 a ze dne 31. 10. 2022, porada s klientem dne 4. 11. 2021, dne 2. 9. 2022 a dne 17. 10. 2022, účast na jednání, které trvalo déle než dvě hodiny, dne 2. 11. 2022) ve výši 2.500 Kč za úkon, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 3.300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za jedenáct režijních paušálů po 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 6.468 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalované 1) doložil, že je plátcem této daně.

38. Náklady řízení žalované 2) činí 30.800 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 27.500 Kč stanovené podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu za 11 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 23. 7. 2021, účast na jednání dne 5. 11. 2021, písemné podání ze dne 26. 11. 2021, ze dne 28. 4. 2022 a ze dne 31. 10. 2022, porada s klientem dne 1. 11. 2021, dne 1. 9. 2022 a dne 14. 10. 2022, účast na jednání, které trvalo déle než dvě hodiny, dne 2. 11. 2022) ve výši 2.500 Kč za úkon a náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 3.300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za jedenáct režijních paušálů po 300 Kč.

39. Náklady řízení žalované 3) činí 33.880 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 25.000 Kč stanovené podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu za 10 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 16. 7. 2021, účast na jednání dne 5. 11. 2021, písemné podání ze dne 25. 11. 2021, ze dne 27. 4. 2022 a ze dne 20. 10. 2022, porada s klientem dne 3. 11. 2021 a dne 5. 9. 2022, účast na jednání, které trvalo déle než dvě hodiny, dne 2. 11. 2022) ve výši 2.500 Kč za úkon, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 3.000 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za jedenáct režijních paušálů po 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 5.880 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalované 3) doložil, že je plátcem této daně.

40. Právní úkon„ porada s klientkou dne 8. 7. 2021“ soud neshledal účelně vynaloženým, neboť úkon první porady je zahrnut v úkonu„ převzetí a příprava zastoupení“ podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Byť advokátní tarif v případě zastoupení advokátem na základě plné moci, na rozdíl od ustanoveného zástupce (viz § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), výslovně o první poradě nehovoří, je zřejmé, že převzetí a příprava zastoupení pojmově zahrnuje jednání týkající se následného procesního postupu, tj.„ poradu“. Ostatně„ první porada“ jako samostatný úkon není advokátním tarifem upravena. Pokud by porada se žalovanou 3) dne 8. 7. 2021 měla být„ další poradou“ nebyl by takový úkon účelným, neboť mezi převzetím zastoupení (a současně první poradou) a touto poradou nebyl ze strany advokáta učiněn žádný procesní úkon.

41. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. se náklady hradí k rukám zástupců.

42. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna k náhradě nákladů, které stát vynaložil na znalečné, v plné výši. O výši znalečného bude rozhodnuto samostatným usnesením. Po jeho vyplacení bude samostatným usnesením určena výše náhrady, kterou je žalovaná povinna státu zaplatit; lhůta k náhradě poběží žalované od právní moci tohoto usnesení.