62 C 517/2024 - 90

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 66 784,16 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66 784,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 784,16 Kč od 10. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 10. 6. 2023 do 4. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 500 Kč od 10. 6. 2023 do 27. 5. 2024 a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 1 200 Kč, do tří dnů právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyní na nákladech řízení částku 32 837 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně si 9. 10. 2024 podala u soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala úhrady částky 66 784,16 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem budovy č. p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]-[Anonymizováno], ve které se nacházejí mj. prostory určené k podnikání, spolu s příslušenstvím a vybavením umístěné v I. nadzemním podlaží a suterénu. Společnost [právnická osoba]. jako pronajímatel s žalovanou jako nájemcem uzavřeli 1. 5. 2016 nájemní smlouvu o nájmu výše uvedeného nebytového prostoru. Žalobkyně je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]., mj. v rozsahu převzetí práv a povinností z nájemní smlouvy, v důsledku rozdělení odštěpením části jmění obchodní společnosti [právnická osoba]. z 30. 10. 2017. V nájemní smlouvě se žalovaná zavázala hradit žalobkyni nájemné, včetně úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním předmětu nájmu, zejména zajištění dodávek energií, vody, svozu odpadu, a to zálohově s ročním vyúčtováním. Žalobkyně vystavila 26. 5. 2023 fakturu č. [IBAN] za spotřebu plynu za dobu od 17. 5. 2022 do 18. 5. 2023, splatnou 9. 6. 2023. Celková částka spotřeby plynu činila 242 383,59 Kč bez DPH, tj. 293 284,14 Kč a po odečtení uhrazených záloh byla celková částka k doplacení 168 284,16 Kč. Faktura na spotřebu plynu byla vystavena na základě totožného vyúčtování ze strany dodavatele plynu, společnosti [právnická osoba] Žalovaná je jediným odběratelem plynu v budově, který využívá pro svůj restaurační provoz. Na dlužnou částku žalovaná zaplatila 50 000 Kč dne 4. 3. 2024, a to převodem na účet žalobkyně, když se jednalo o platbu po datu splatnosti, proto žalobkyně rovněž požaduje úhradu úroku z prodlení z této částky do 4. 3. 2024 a dále částku 51 500 Kč dne 27. 5. 2024 v hotovosti k rukám žalobkyně, když rovněž se jednalo o platbu po splatnosti, proto žalobkyně uplatňuje i úroky z prodlení do 27. 5. 2024 z této částky. Žalovaná nadále dluží po těchto částečných úhradách částku 66 784,16 Kč a žalobkyně uplatňuje i úroky z prodlení od 10. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou fakturu částečně zaplatila, aniž by jakkoliv výši částky faktury nebo její důvod zpochybňovala, a to výše uvedenými platbami. Žalobkyně tím poukazuje na § 2054 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně vyzvala žalovanou 29. 5. 2024 k úhradě dlužné částky, která byla doručena 30. 5. 2024, a upozorněním na možnost soudního vymáhání dlužné částky, pokud tato nebude do 7 dnů po odeslání výzvy uhrazena. Následně žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce 10. 9. 2024 zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, včetně úroku z prodlení, a to do 17. 9. 2024, ovšem k úhradě dlužné částky doposud nedošlo. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v částce 1 200 Kč. U jednání žalobkyně na podané žalobě setrvala.

2. Žalovaná v písemném odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu uvedla, že žalovaný nárok neuznává, když žalobkyni ničeho nedluží, když dle smlouvy bylo nájemné sjednáno ve výši 55 000 Kč bez DPH měsíčně + účtování zahrádky za 1 100 Kč bez DPH měsíčně. Žalované však byla fakturována jiná částka, a to 85 000 Kč bez DPH, s DPH 102 850 Kč + účtovaná zahrádka, tj. 1 331 Kč včetně DPH. Písemná dohoda o zvýšení nájemného mezi smluvními stranami neexistuje. Fakticky tak žalovaná bez právního důvodu hradila více, než měla, proto vznikl na nájemném přeplatek. Od počátku žalovaná hradí více, čímž vznikl přeplatek na nájemném ve výši 1 367 675,10 Kč, když mělo být hrazeno 67 881 Kč měsíčně po dobu 56 měsíců, přičemž od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2024, v době rekonstrukce předmětu nájmu mezi rokem 2016 a 2019 nebylo nájemné placeno + odečet slev na nájemném poskytnutých pronajímatelem = 3 761 831,92 Kč, avšak mělo být hrazeno 104 181 Kč měsíčně po dobu 56 měsíců + odečet slev na nájemném, tj. 5 129 570,02 Kč. Dále mělo být v samostatné dohodě mezi stranami sjednáno, které služby dodává pronajímatel a výše záloh, přičemž ani taková dohoda nebyla uzavřena. Žalobkyně direktivně a automaticky žalované vystavovala faktury za služby, přičemž žalovaná hradila o 1/3 dráž, než kdyby si služby sjednala v samostatných napřímo uzavřených smlouvách s dodavateli. Žalované není zřejmé, jak žalobkyně dospěla ke skutečnosti, že žalovaná něčeho dluží za služby spojené s užíváním předmětu nájmu, když žalobkyně žalované nepředložila detailní vyúčtování s rozpisem a způsobem výpočtu spotřeby, tedy fakticky jak dospěla ke spotřebě žalované. Žalovaná tak byla opakovaně postavena do situace, že buď bude platit víc, nebo dostane výpověď, přičemž ze strachu a jednak proto, že chtěla zachovat provoz, vždy uhradila částku, která jí byla fakturovaná, aniž by historicky částky či položky rozporovala. V kontextu bezdůvodného obohacení žalobkyně ve výši 1 367 675,10 Kč, tak ani nevznikl nedoplatek na službách. Žalovaná dodává, že předmětná faktura, která byla splatná 9. 6. 2023 na částku 168 284,16 Kč, z níž zbývá zaplatit 66 784,16 Kč, měla být žalovanou uhrazena prostřednictvím splátek, jak bylo mezi stranami dohodnuto. Mezi stranami vznikly konflikty, kdy žalovaná chtěla z předmětu nájmu odejít, přičemž chtěla se žalobkyní jednat o jejich vnosech a investicích do předmětu nájmu ve výši cca 3 milionů Kč za vestavěný nábytek, pizza pec a podobně, avšak žalobkyně fakticky využila formálně dluhu a zatlačila na žalovanou, kdy byly právě dohodnuty čtvrtletní splátky. Nájemné sjednané s právním předchůdcem ve výši 55 000 Kč bez DPH, bylo mezi stranami sjednáno, že žalovaná do předmětu nájmu investuje, jak uvádí v bodě 8, když předmět nájmu žalovaná převzala zcela prázdný a musela jej dovybavit do současné podoby. V kontextu existence přeplatku na nájemném, které bylo s právním předchůdcem žalobkyně sjednáno, když žalobkyně fakturovala více, než měla, vyzvala žalovaná 7. 8. 2024 žalobkyni k vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Na výzvu k jeho vydání však nebylo ničeho zaplaceno, proto 15. 10. 2024 provedla žalovaná jednostranný zápočet své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení s nárokem uplatněním v žalobě, a to za spotřebu plynu za od 17. 5. 2022 do 18. 5. 2023 a tímto úkonem považuje pohledávku žalobkyně za vypořádanou a pohledávka žalobkyně tak zanikla. Z tohoto důvodu žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v plnému rozsahu zamítnuta.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odporu žalované uvedla, že na podaném nároku návrhu v plném rozsahu trvá, když namítá, že jednostranné započtení žalované z 15. 10. 2024 neuznává, neboť vzájemná pohledávka měla spočívat v bezdůvodném obohacení žalobkyně vůči žalované, a toto neexistuje. Jde o pohledávku nejistou a podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá není k započtení způsobilá. Žalobkyně má za to, že zápočet ze strany žalované je neplatný a žalobkyně se tohoto dovolává. Skutečnost, proč žalobkyně tuto pohledávku neuznává, oznámila žalované ještě před provedením jednostranného započtení, a to dopisem 12. 8. 2024 a opakovaně také ve sdělení žalobkyně žalované dopisem z 16. 9. 2024. Žalobkyně také informovala žalovanou, že neuznává jednostranné započtení z 15. 10. 2024, a to dopisem adresovaným zástupci žalované z 22. 10. 2024. Žalobkyně pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení neuznává, zejména z toho důvodu, že žalobkyně veškeré částky, které žalované na nájemném účtovala, byly vždy v souladu se vzájemnými dohodami, o čemž svědčí mj. i to, že žalovaná dlouhodobě platila částky bez jakýchkoliv námitek. Sama žalovaná uvádí, že to bylo po dobu 56 měsíců, tj. více než 4,5 roku, si tedy žalovaná nevšimla, že platí na nájem podstatně vyšší částku, než byla částka sjednaná. Tato okolnost vyvolává zjevnou objektivní pochybnost o důvodnosti pohledávky žalované. Je zjevné, že svůj nárok žalovaná vznesla 7. 8. 2024 poté, co obdržela výpověď z nájmu, s níž nesouhlasí a která je jejím předmětem jiného řízení před zdejším soudem. Žalobkyně zahájila toto řízení 9. 10. 2024 a jednostranné započtení bylo provedeno 15. 10. 2024, tzn. po zahájení soudního řízení. Žalobkyně, tak s ohledem na závěry Nejvyššího soudu ČR uvedené v rozsudku ve věci sp. zn. 31 Cdo 684/2020 z 9. 9. 2020, pak má za to, že se nemá k tomuto započtení přihlížet a jinak nespornou pohledávku žalobkyně vůči sporné pohledávce žalované v řízení přiznat. U jednání žalobkyně na podané žalobě v plném rozsahu setrvala.

4. Po provedeném dotazování vzal soud za prokázáno: z informace o stavbě, že žalobkyně je vlastníkem budovy č. p. [Anonymizováno], stavba občanského vybavení v k.ú. [adresa]-[Anonymizováno], ze Smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání z 1. 5. 2016, že společnost [právnická osoba]. jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřeli nájemní smlouvu, kterou pronajímatel přenechal žalované k podnikání prostor nacházející se v I. nadzemním podlaží a suterénu budovy, dále pozemky přilehlé k budově v současné době využívané jako zahradní restaurace, dětské hřiště a sklad dřeva, a to za účelem provozu restauračního zařízení. Předmět nájmu byl přenechán na základě dřívější nájemní smlouvy z 22. 5. 2015. Nájemné bylo sjednáno na částku 55 000 Kč bez DPH měsíčně a dále se žalovaná zavázala hradit úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytových prostor i za zajištění dodávek energií, vody, odvozu odpadu, a to zálohově s ročním vyúčtováním s tím, že konkrétní služby měly být sjednány v samostatné dohodě. Nájemné i zálohy měly být hrazeny zpětně na základě vystaveného daňového dokladu pronajímatelem, a to do 14 dnů od vystavení faktury. Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou po dobu 20 let od 1. 5. 2016, přičemž smlouva je podepsaná jednatelem pronajímatele a jednatelem žalované v zastoupení, z Projektu rozdělení odštěpením se vznikem nové společnosti z 18. 10. 2017, že společnost [právnická osoba]. se rozdělila a nástupnickou společností byla společnost [Jméno žalobkyně]., přičemž na tuto nástupnickou společnost, mj. byla převedena budova č.p. [Anonymizováno], stavba občanského vybavení v k.ú. [adresa]-[Anonymizováno], včetně vedlejší stavby k této budově, z Plné moci z 24. 5. 2012, že [tituly před jménem] [jméno FO] jako jednatel a společník obchodní společnosti [právnická osoba], zmocnil pana [jméno FO] ke všem právním úkonům, které se týkají jakéhokoliv jednání za společnost, tedy, aby jej zastupoval jako jednatele, jako společníka společnosti [Jméno žalované]. přijímal a podával za něj veškeré návrhy, podání a písemnosti spojené s činností společnosti, dále jej zmocnil, aby za jeho osobu uzavíral veškeré zakázky pro společnost, nabýval majetek jak movitý i nemovitý a jeho osobu zastupoval před všemi úřady státní správy, tedy obecními úřady, finančními úřady, soudy a podobně, přičemž tuto plnou moc udělil jako generální plnou moc. V případě potřeby jako zvláštní plnou moc na dobu neurčitou, přičemž podpis zmocnitele [tituly před jménem] [jméno FO] je úředně ověřen a [jméno FO] jako zmocněnec toto zmocnění přijal, což stvrdil svým podpisem, z daňového dokladu č. [hodnota] z 22. 5. 2023, že obchodník [právnická osoba] vyúčtovala žalobkyni dodávku plynu za období od 17. 5. 2022 do 18. 5. 2023 s nedoplatkem ve výši 140 170,91 Kč, přičemž na zálohách bylo zaplaceno 157 920 Kč (částka činila 298 090,91 Kč) a tato faktura byla splatná 6. 6. 2023, z faktury daňového dokladu č. [IBAN] z 26. 5. 2023, že žalobkyně jako dodavatel, vystavila žalované, jako odběrateli, fakturu za spotřebu plynu za období od 17. 5. 2022 do 18. 5. 2023 na částku 293 284,14 Kč, když byly na tuto částku započteny úhrady zálohy za 2-5/2023 ve výši 50 000 Kč, za 6-11/2022 ve výši 59 999,98 Kč za 11/2022 5 000 Kč a za 1/2023 10 000 Kč a k úhradě zůstala částka 168 284,16 Kč, která byla splatná 9. 6. 2023, z výpisu z účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno] za 3/2024, že žalovaná uhradila žalobkyni 4. 3. 2024 částku 50 000 Kč, z příjmového pokladního dokladu č. [Anonymizováno] z 27. 5. 2024, že žalovaná uhradila žalobkyni hotově na fakturu č. [IBAN] částku 51 500 Kč, z výzvy k úhradě dlužných částek nájemní smlouvy z 29. 5. 2024, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek v souvislosti se smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání, mimo jiné k úhradě faktury [IBAN] ve výši 66 784,16 Kč, s upozorněním, že pokud dluhy nebudou doplaceny do 7 dnů o odeslání výzvy, bude pohledávka předána k soudnímu vymáhání a její nezaplacení může být rovněž důvodem pro výpověď z nájmu, přičemž tato výzva byla žalované doručena 10. 6. 2024, z předžalobní výzvy k úhradě pohledávky z 10. 9. 2024, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě faktury [IBAN] ve výši 66 784,16 Kč včetně úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a rovněž k úhradě nákladů za právní zastoupení žalobkyně, a to s upozorněním na soudní vymáhání této částky, když tato zásilka byla žalované doručena 17. 9. 2024, z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení z 5. 8. 2024, že žalovaná vyzvala žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení v částce 1 367 675,10 Kč, když mezi stranami nebyla uzavřená písemná dohoda o zvýšení nájemného a žalovaná hradila více, než bylo smluvně sjednáno, tedy hradila bez právního důvodu více, než by měla, čímž jí vznikl výše uvedený přeplatek, proto žádá, aby tento byl do 7 dnů obdržení výzvy žalované uhrazen, z odpovědi na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení z 12. 8. 2024, že žalobkyně sdělila zástupci žalované na její výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, že takovýto nárok neuznává, že veškeré částky, které byly účtovány, byly v souladu se vzájemnými dohodami, o čemž svědčí mj. dlouhodobé placení těchto částek bez jakýchkoliv námitek, a tento nárok uplatňuje žalovaná poté, co obdržela výpověď z nájmu, s níž nesouhlasí, avšak tento postup je v rozporu s dobrými mravy, ze sdělení k ukončení nájemní smlouvy a výzvy k úhradě dlužných částek, včetně výpovědi nájemní smlouvy z 16. 9. 2024, že žalobkyně sdělila žalované, že již 11. 6. 2024 zaslala výpověď ze smlouvy, když nájemní smlouva skončila uplynutím 15 dnů od doručení výpovědi tj. 26. 6. 2024 a důvodem výpovědi je prodlení s placením nájemného a služeb spojených s užíváním předmětu nájmu a zřízením podnájemního práva k předmětu nájmu ve prospěch jiné společnosti s tím, že výpovědí byli vyzváni k vyklizení a vrácení předmětu nájmu, včetně klíčů nejpozději k 26. 6. 2024 ve stavu, v jakém byl prostor předán, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení, k úhradě bezdůvodného obohacení představované obvyklým nájemným a dosavadními zálohami na spotřebované služby a vyzývají k vyklizení předmětných prostor a doplacení dluhů. Tato zásilka byla žalované doručena 19. 9. 2024, z částečného uznání dluhu a jednostranného zápočtu z 15. 10. 2024, že žalovaná mj. tímto na částku 168 284,16 Kč za spotřebu plynu, na kterou již bylo částečně placeno 50 000 Kč a 51 500 Kč a k úhradě tak zbývá 66 784,16 Kč, vznáší námitku započtení a považuje tuto pohledávku za vypořádanou. Nadále i po tomto zápočtu činí dluh žalobkyně vůči žalované částku 1 165 128,94 Kč. Žalovaná má za to, že nájem nadále trvá, když k soudu byla podána 20. 9. 2024 žaloba o určení oprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužícího k podnikání, aby bylo najisto postaveno, zda nájem trvá či nikoliv. Zásilka byla žalobkyni doručena 15. 10. 2024, z odpovědi na částečné uznání dluhu a jednostranný zápočet z 22. 10. 2024, že žalobkyně odkazuje na předchozí přípis s tím, že k žádnému bezdůvodné obohacení na její na straně nedošlo, proto nic takového neuznává, ani neuznává započtení pohledávek provedené tímto přípisem s tím, že nároky z titulu neoprávněného užívání předmětu nájmu po skončení nájmu z důvodu podané výpovědi budou vymáhat soudní cestu, nadále tak neuznávají ani započtení částky 66 784,16 Kč za spotřebu plynu za období od 17. 5. 2022 do 18. 5. 2023, přičemž toto sdělení bylo žalované doručeno 23. 10. 2024, z emailové komunikace mezi [jméno FO], účetní žalobkyně a žalovanou z 21. 8. 2023, 8. 11. 2023, 19. 12. 2023, 20. 12. 2023, 23. 1. 2024, 25. 1. 2024, 2. 5. 2024, že žalobkyně vyzývá žalovanou o kontrolu a úhradu plateb, a to včetně platby za plyn ve výši 168 tisíc Kč, ze emailové zprávy [jméno FO] z 20. 12. 2023, že chápe rozhořčení za neprovedenou úhradou vystavené faktury, částečnou úhradu provedou do konce roku 2023, když na tom nejsou finančně dobře, půjčit si nemohou a bohužel vzhledem k finančním výsledkům za posledních let jim ani nepůjčí. Jsou připraveni provoz restaurace přenechat jinému subjektu za odstupné, vzhledem k vlastním investicím do pronajatého prostoru ve výši 5 milionů Kč, vše bude řešeno v 1/2024 a budou informovat jednatele žalobkyně, když závazky při případném prodeji určitě uhradí, z výzvy k odpovědnosti jednatele za závazky společnosti [Jméno žalované]. z 28. 1. 2025, že jednatel žalobkyně sděluje jednateli žalované, že měli uzavřenou nájemní smlouvu na prostory restaurace, veškeré záležitosti spojené s nájmem a nynější spory, jsou komunikovány se zmocněncem [jméno FO] a nejsou si jisti, zda jsou jednateli předkládány všechny relevantní informace, když smlouva byla vypovězena, společnost neuznává tuto výpověď, probíhá řízení před soudem. Z posledních projevů [jméno FO] vyrozuměli, že společnost by nemusela v případě neúspěchu ve sporu dostát všem svým závazkům, tedy doplatit za užívání prostor, které narůstají zhruba o 100 000 Kč každý měsíc, a toto jednání poškozuje společnost žalobkyně a rovněž svědčí o možné úpadkové situaci žalované, proto žádají o osobní odpovědnost za veškeré závazky, které vůči žalobkyni vzniknou, s tím, že v současné době přesahují tyto závazky 500 000 Kč za užívání prostor a trvají po dobu delší než tři měsíců a celková výše dluhu vůči žalobkyni činí 920 000 Kč.

5. Pokud soud v řízení provedl další důkazy, z nichž v rozhodnutí nevycházel, bylo to z důvodu, že z těchto důkazů nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí, a to s ohledem na níže uvedený právní závěr.

6. V řízení byl prokázán následující podstatný skutkový stav. Smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání z 1. 5. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byly žalované přenechány nebytové prostory s příslušenstvím a vybavením v I. nadzemním podlaží a suterénu budovy č. p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]-[Anonymizováno] za účelem provozu restauračního zařízení, přičemž nájemce tyto prostory již užíval na základě dřívější nájemní smlouvy z 22. 5. 2015. Nájemné bylo sjednáno částkou 55 000 Kč měsíčně bez DPH a žalovaná se zavázal hradit dále úhrady za plnění poskytovaná s užíváním předmětu nájmu, a to dodávky energií, vody, odvozu odpadu, a to zálohově s ročním vyúčtováním. Nájemné i zálohy na služby spojené s užíváním nebytových prostor se žalovaná zavázala hradit měsíčně zpětně na základě vystavení faktury, se splatností do 14 dnů od vystavení faktury na účet pronajímatele. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, 20 let od 1. 5. 2016. smlouva je podepsaná za žalovanou zástupcem jednatele. Žalobkyně jako právní nástupce společnosti [právnická osoba]. vstoupila mj. i do práv a povinností z výše uvedené smlouvy, a to v důsledku rozdělení odštěpením části jmění společnosti [právnická osoba]. z 30. 10. 2017. Žalobkyně vystavila 26. 5. 2023 žalované jako jedinému odběrateli plynu v budově, která jej užívala pro svůj restaurační provoz, fakturu č. [IBAN] za spotřebu plynu od 17. 5. 2022 do 18. 5. 2023 splatnou 9. 6. 2023. Celková spotřeba byla vyčíslena na částku 293 284,14 Kč a po odečtení zaplacených záloh ve výši 124 999,98 Kč činil nedoplatek částku 168 284,16 Kč. Tato faktura byla vystavena na základě shodného vyúčtování provedeného dodavatelem plynu společností [právnická osoba] Žalovaná na dlužnou částku zaplatila 4. 3. 2024 převodem na účet žalobkyně 50 000 Kč a 27. 5. 2024 částku 51 500 Kč v hotovosti. Nadále nebyla uhrazena částka 66 784,16 Kč, k jejímuž zaplacení byla žalovaná opakovaně vyzývána, a to i předžalobní výzvou z 10. 9. 2024. Žalovaná však dlužnou částku doposud nezaplatila. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce vyzvala 5. 8. 2024 žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 367 675,10 Kč představující žalovanou hrazené vyšší nájemné, než bylo smlouvou z 1. 5. 2016 sjednáno, a to od 9/2019 v částce 104 181 Kč měsíčně, přičemž písemná dohoda mezi stranami o zvýšení nájemného uzavřena nebyla. Částka bezdůvodného obohacení představuje skutečně placené platby za dobu od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2024, tj. 5 129 207,02 Kč, když dle smlouvy mělo být zaplaceno 3 761 831,92 Kč (v době rekonstrukce předmětu nájmu mezi 2016 a 2019 nájemné placeno nebylo). Žalobkyně však nárok žalované neuznala, když žalované byly účtovány částky vždy v souladu se vzájemnými dohodami, o čemž svědčilo i dlouhodobé placení částek bez jakýkoliv námitek. Žalovaná 15. 10. 2024 provedla částečné uznání dluhu a jednostranný zápočet, jehož součástí byl i dluh za spotřebu plynu ve výši 66 784,16 Kč, s čímž však žalobkyně nesouhlasila a jednostranné započtení pohledávek neakceptovala, což žalované sdělila písemně dne 22. 10. 2024.

7. Podle § 2053 o. z. – Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.

8. Podle § 2054 odst. 2 o. z. – Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužní uznal i zbytek dluhu.

9. Podle § 1987 odst. 1 o. z. – K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

10. Podle § 1987 odst. o. z. – Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

11. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně se domáhá po žalované uhrazení částky 66 784,16 Kč, která představuje nedoplatek za spotřebovaný plyn za období 17. 5. 2022 do 18. 5. 2023. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla 1. 5. 2016 uzavřena ve smyslu § 2302 a násl. o. z. Smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání a na základě této smlouvy byl žalované přenechán k provozování restauračního zařízení nebytový prostor v I. nadzemní podlaží, suterénu a přilehlých prostorách v budově č. p. [adresa]. Žalovaná se touto smlouvou mj. zavázala hradit zálohy na služby spojené s užíváním předmětného prostoru, tj. za zajištění dodávek vody, energií, svozu odpadu, když tak měla činit zálohově s ročním vyúčtováním. Žalobkyně vystavila žalované 26. 5. 2023 fakturu č. [IBAN] za spotřebu plynu od 17. 5. 2022 do 18. 5. 2023 se splatností 9. 6. 2023, přičemž celková cena spotřeby plynu za toto období činila včetně DPH částku 293 284,14 Kč a po odečtení uhrazených záloh představoval nedoplatek 168 284,16 Kč. Tato faktura vycházela z vyúčtování provedeného dodavatelem v plynu společnosti [právnická osoba] Žalovaná jako jediná v uvedené budově pro svůj provoz plyn používala. Proti vystavené faktuře a požadované částce za spotřebu plynu žalovaná žádné námitky nevznesla, tuto nerozporovala a po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně (aniž by byla mezi stranami uzavřena dohoda o splátkách) žalovaná po splatnosti uhradila 4. 3. 2024 převodem na účet žalobkyně částku 50 000 Kč a 27. 5. 2024 v hotovosti částku 51 500 Kč. K úplnému zaplacení zůstala částka, která je předmětem žaloby. Protože ze strany žalované došlo bez jakýchkoliv námitek k částečným úhradám dlužné částky, mají ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. tyto částečné úhrady dluhu účinky uznání zbytku dlužné částky, neboť z jednání žalované je možno usuzovat, že tímto plněním uznala i zbytek dluhu. Soud s ohledem na výše uvedené uznání dluhu zavázal žalovanou uhradit částku 66 784,16 Kč žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, byla podle § 1970 o. z. zavázána zaplatit vedle jistiny také příslušenství, a to úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. A protože se jednalo o závazkový vztah mezi podnikateli, pak žalobkyni byl rovněž přiznán požadovaný nárok na úhradu nákladů spojený s uplatněním této pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v paušální výši 1 200 Kč. Žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni dlužnou částku, včetně příslušenství ve lhůtě tří dnů právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o.s.ř.

12. Pokud žalovaná v rámci své obrany vznesla námitku započtení své pohledávky v celkové výši 1 367 675,10 Kč vůči pohledávce žalobkyně, když tato její pohledávka měla vzniknout za skutečnosti, že ve smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]. jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, byla v čl. V. bodu 1 bylo sjednáno nájemné v částce 55 000 Kč měsíčně bez DPH + účtování zahrádky ve výši 1 110 Kč bez DPH, ale žalované byla fakturovaná jiná částka, a to 85 000 Kč bez DPH, s DPH 102 850 Kč a zahrádka ve výši 1 331 Kč včetně DPH. Avšak žádná písemná dohoda o zvýšení nájemného mezi stranami nebyla uzavřena. Fakticky tak žalovaná bez právního důvodu hradila více, než měla a na nájemné jí vznikl přeplatek v částce 1 367 675,10 Kč, když po dobu 56 měsíců, tj. 1. 9. 2019 do 30. 6. 2024 (mezi lety 2016 a 2019 nájemné splaceno nebylo a byly odečteny slevy na nájemném poskytnutých pronajímatelem) mělo být zaplaceno celkem 3 761 831,92 Kč, avšak po dobu 56 měsíců bylo placeno 104 181 Kč měsíčně, tzn., že bylo zaplaceno za dané období 5 129 507,02 Kč. Žalovaná nejprve vyzvala žalobkyni vydání bezdůvodného obohacení v uvedené výši podáním z 5. 8. 2024 a po podání žaloby vznesla námitku jednostranného započtení této své pohledávky vůči pohledávkám žalobkyně na nájemném a na úhradách za služby spojené s užíváním předmětu nájmu. Žalovaná k tímto jednostranným zápočtem z 15. 10. 2024 měla za to, že pohledávka žalobkyně požadovaná v tomto řízení jako vypořádaná zanikla a žaloba by z tohoto důvodu měla být zamítnuta. Žalobkyně však s tímto postupem žalované nesouhlasila a již podáním z 12. 8. 2024 sdělila žalované, že žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalované nevznikl, když veškeré částky, které byly účtovány, byly vždy v souladu se vzájemnými dohodami, o čemž mělo svědčit i dlouhodobé placení těchto částek bez jakýchkoliv námitek. Navíc tento nárok je uplatňován až poté, kdy byla žalované dána výpověď z nájmu, s níž žalovaná nesouhlasí. Stejně tak žalobkyně reagovala odpovědí z 22. 10. 2024 na částečné uznání dluhu a jednostranný zápočet žalované, s nimiž nesouhlasila, neboť žalované byla každý měsíc vystavována faktura na úhradu nájemného a proti těmto fakturám žalovaná nikdy nevznesla žádné námitky, které by se týkaly účtované výše nájemného, a to, jak sama žalovaná tvrdí po dobu 56 měsíců, tj. po dobu 4,5 let. Lze proto jen těžko předpokládat, že by si strana žalovaná nevšimla, že po tak dlouhou dobu hradí podstatně víc téměř o polovinu, než bylo původně ve smlouvě sjednáno. Žalobkyně se tak dovolala neplatnosti započtení ze strany žalované ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., když má za to, že pohledávka žalované je nejistá a neurčitá a není proto k započtení způsobilá. Soud při vyhodnocení této námitky žalované vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 9. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka], podle kterého: „Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co d základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolává (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení, není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno vůči dlužníku, relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).“ V případě vznesené námitky započtení nestačí jen to, že věřitel s pohledávkou, která má být započtena nesouhlasí a pohledávku neuznává, ale musí zde existovat objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popřípadě zda je splatná, kdo je věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše a podobně. V daném případě žalobkyně zpochybnila vůbec důvod této pohledávky, tedy její vznik z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu na nájemném, které bylo žalovanou bez jakýchkoliv námitek, na základě každoměsíčních faktur vystavovaných žalobkyní hrazeno, a proti jejíž výši po dobu 4,5 let nijak nebrojila a nyní se brání tím, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, když mezi stranami písemná dohoda o úpravě výše nájemného nebyla uzavřena. Soud má však za to, že zde nebrání nedostatek formy dohodě o výši nájemného, které tak může se stát ústně nebo i konkludentně tím, že na základě vystavených faktur jsou tyto dlouhodobě hrazeny. Žalobkyně vznesla relevantní věcné argumenty proti pohledávce žalované a tato její pohledávka se jeví soudu jako objektivně sporná a její prokázání co do důvodu a její výše by si vyžádalo rozsáhlé a složitější dokazování, které by samo o sobě vedlo k prodloužení řízení o žalobou uplatněné pasivní pohledávce. V době započtení pohledávky byla tato „nejistá a neurčitá“ a z tohoto důvodu je to započtení neplatné a soud k němu nepřihlédl. Žalovaná však nic nebrání, aby svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení proti žalobkyni uplatnila v samostatném řízení. Pokud se žalovaná bránila a argumentovala tím, že jednatel a společník žalované, zmocnitel [jméno FO], nebyl zmocněncem [jméno FO] informován o tom, že je nájemné hrazeno v jiné než smlouvou stanovené výši po dobu více než 4,5 let, a že tímto měl zmocněnec překročit rozsah svého zmocnění daného plnou mocí vystavenou 24. 5. 2012, pak podle soudu je, jak samy strany uvádí generální plnou mocí ve vztahu ke všem úkonům činěným zmocněncem za žalovanou, kterou lze je stěží překročit. O tom, jakým způsobem probíhala komunikace mezi zmocnitelem a zmocněncem, o předmětu nájmu, o dalších skutečnostech, které se k tomuto vážou, je věcí pouze jich samotných. S ohledem na výše uvedené soud k jednostrannému započtení tak, jak bylo žalovanou uplatněno, nepřihlédl a žalobkyni její nespornou pohledávku přiznal.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v plné rozsahu, byly přiznány náklady řízení ve výši 32 837 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 672 Kč a z nákladů na právní zastoupení žalobkyně spočívající v odměně zástupce, jejíž výše se odvíjí od § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a představuje částku 3 780 Kč za jeden úkon ve věci a hotové výdaje 300 Kč, resp. 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Soud přiznal žalované náhradu těchto úkonů: - příprava a převzetí věci 9. 9. 2024 – 3 780 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - sepis předžalobní výzvy z 10. 9. 2024 – 3 780 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - sepis návrhu na vydání EPR z 9. 10. 2024 – 3 780 Kč a hotové výdaje 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - sepis vyjádření žalobkyně k odporu žalované z 28. 2. 2025 - 3 780 Kč a hotové výdaje 450 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - účast u ústního jednání 24. 6. 2025 v době od 9,00 do 10,28 hod – 3 780 Kč a hotové výdaje 450 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - účast u ústního jednání 2. 9. 2025 v době od 9,00 do 9,20 hod – 3 780 Kč a hotové výdaje 450 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Soud přiznal k výše uvedeným nákladům řízení v částce 24 930 Kč DPH ve výši 21 %, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně, a to ve výši 5 235 Kč. Soud uložil žalované zaplatit žalobkyni takto vyčíslené náklady řízení v celkové výši 32 837 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o.s.ř., a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení