62 Co 154/2025 - 214

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Jana Chmela, Ph.D., a ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] jednající [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o 351 875,50 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 2. 2025, č. j. 43 C 3/2024-177 a doplňujícího rozsudku ze dne 11. 7. 2025, č. j. 43 C 3/2024-200 takto:

Výrok

I. Odvolací řízení se co do částky 1 875,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 875,50 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 21. 2. 2025 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. 7. 2025, se ve výroku II. v rozsahu částky 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 350 000 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení mění jen tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, jinak se ohledně zbývající částky ve výši 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 250 000 Kč od[Anonymizováno]28. 12. 2023 do zaplacení v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 86 579 Kč do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32 228 Kč, a to do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci 178 146 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 462 764,17 Kč od 28. 12. 2023 do 12. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně částky z 178 146 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částka ve výši 354 779,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 354 779,50 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 52 616,20 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Doplňujícím rozsudkem ze dne 11. 7. 2025, č.j. 43 C 3/2024-200 zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 354 779,50 Kč od 28. 12. 2023 do 12. 4. 2024.

3. Odvolací soud bude nadále pro obě výše uvedená rozhodnutí užívat shodného názvu – rozhodnutí soudu I. stupně.

4. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové škody spočívající v nákladech řízení výši 226 921,17 Kč a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce vedeném u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 600 000 Kč. Žalovaný žalobci přiznal náhradu škody ve výši 209 618,17 Kč, za nezákonné rozhodnutí se žalobci omluvil a za nemajetkovou újmu přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 75 000 Kč. Žalobce tedy vzal žalobu co do uhrazených částek zpět a soud I. stupně svým usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 43 C 3/2024-135, řízení co do částky 293 995,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 377,50 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení zastavil. Předmětem řízení zůstal nárok na náhradu škody ve výši 7 925,50 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 525 000 Kč.

5. Dle žalobních tvrzení bylo zahájeno trestní stíhání žalobce dne 27. 6. 2017. Žalobce byl dne 18. 10. 2022 zproštěn obžaloby pro přečin [podezřelý výraz] dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve formě [podezřelý výraz] dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku dílem [podezřelý výraz] a dílem [podezřelý výraz] dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a dále pro zločin [podezřelý výraz] podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, za což trestní zákoník stanovuje nejvyšší trest 12 let odnětí svobody. Doba řízení dosáhla téměř šesti let. Řízení silně zasáhlo do života žalobce, a to jak soukromého, tak profesního. Následky neoprávněného trestního stíhání se projevily jak v psychologické stránce života žalobce, kdy trpěl nespavostí a depresemi, tak v rodinné stránce, když tento stres měl vliv i na rodinnou pohodu a klima v rodině. Stíhání bylo medializováno. ČR po žalobci v řízení vymáhala i škodu 639 328 184,48 Kč. Následky neoprávněného trestního stíhání se projevily i ve společenském postavení žalobce, kdy byl ve svém bydlišti označován jako osoba stíhaná a souzená. Pokud jde o následky na zdraví, po vznesení obvinění v roce 2017 se u žalobce začaly projevovat silné poruchy spánku, užíval antidepresiva a prášky na spaní. Začal trpět na slabší migrény, zhoršily se mu problémy s vysokým tlakem a byla mu nově zjištěna četná [diagnóza]. Ani po ukončení stíhání tyto zdravotní problémy zcela nevymizely, naopak gradovaly od obvinění do počátku hlavního líčení, kdy na jednom z hlavních líčení se žalobci udělalo velmi špatně a již byl nucen vyhledat lékařskou pomoc. Krátce po uveřejnění zpráv o trestním stíhání žalobce v médiích, byly v centru města [adresa] vylepeny plakáty s podobiznou žalobce a nápisem „[podezřelý výraz]“. Ještě před odstraněním plakátů si tyto urážlivé plakáty byla nucena prohlédnout mladší dvanáctiletá dcera žalobce, která šla přes centrum města do lidové školy umění a okamžitě žalobci vyděšeně telefonovala do zaměstnání a informovala jej o situaci. Jelikož byly zprávy o trestním stíhání žalobce uveřejněny ve vysílání celostátních televizí, musel žalobce celou věc podrobně vysvětlovat rodičům ve věku 85 let a 79 let, které uveřejněné informace velmi zasáhly. Hádal se s manželkou, což velmi těžce nesla mladší dcera. Starší dcera žalobce to sice chápala lépe, ale žalobce jí s ohledem na svůj stav nebyl schopen věnovat tolik času jako dříve. Tento stav vygradoval v roce 2021, kdy započalo hlavní líčení a manželka žalobce započala léčení s [diagnóza] a místo aktivní pomoci s její léčbou, musel žalobce řešit své problémy. Tajemnice magistrátu jej opakovaně zvala na pohovory, kdy na žalobce nevybíravě činila nátlak, aby rezignoval na funkci vedoucího stavebního úřadu. Žalobce je praktikující římský katolík a po zveřejnění trestního stíhání mu část farníků při konání mše svaté odmítala podat ruku. Žalobce pro srovnání odkázal na obdobný případ, který byl řešen u Městského soudu v Praze pod č.j. 91 Co 91/2018-214.

6. Žalovaný učinil nespornou skutečnost, že u něj žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody. Ve vztahu k nákladům právního zastoupení žalovaný sporoval oprávněnost některých nákladů. K požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí uvedl, že tvrzení o zásahu do osobnostní sféry má žalovaný za částečně prokázané, kdy je zcela evidentní, že trestní stíhání muselo zasáhnout do rodinného života žalobce, neboť byl veřejně známou osobou v okolí města [adresa], musel strpět urážky své osoby, kdy byly skutečně v centru města [adresa] vylepeny plakáty s podobiznou žalobce a nápisem „[podezřelý výraz]“, což si všimla také dcera žalobce. Prokázány byly i zásahy do zdravotní sféry, neboť tyto vyplývají z doložených lékařských zpráv. Tvrzení o zásahu do pracovní sféry žalobce dle žalovaného nijak nedokládá, nicméně lze se ztotožnit s tvrzením žalobce, že vzhledem ke svému postavení v zaměstnání, kdy zastával pozici vedoucího stavebního úřadu, byl na žalobce činěn v zaměstnání nátlak, aby rezignoval na funkci vedoucího stavebního úřadu, rovněž tak lze dle žalovaného uvěřit tomu, že členové zastupitelstva požadovali, aby byl žalobce zbaven funkce vedoucího stavebního úřadu. Ve vztahu k medializaci případu odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný porovnal případ žalobce s případem, který rozhodoval [Orgán veřejné moci] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

7. Soud I. stupně vyšel ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním z listinných důkazů a výpovědi svědkyně. Odvolací soud s ohledem na rozsah odvolaní rekapituluje pouze skutkový stav, který se váže k nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním. Ve vztahu k obsáhlému dokazování ohledně majetkové škody spočívající v nákladech řízení pouze odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Soud I. stupně vzal za zjištěné, že dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní řízení proti žalobci jako obviněnému ze spáchání [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz]. Usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum]. Žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního řízení stížnost dne 3. 7. 2017. Usnesením ze dne 11. 10. 2017 byla stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta. Dne 21. 12. 2018 byl podán [Orgán veřejné moci] návrh, aby byl žalobce obžalován (k tomu č. j. [spisová značka]). Dne 23. 6. 2021 uplatnila v trestním řízení nárok na náhradu škody společnost [právnická osoba]. ve výši 448 352 826,19 Kč, dne 24. 6. 2021 [Orgán veřejné moci] ve výši 639 328 184,48 Kč. V závěrečné řeči navrhl státní zástupce uložit žalobci nepodmíněný trest odnětí svobody na 5 a půl roku do věznice s ostrahou a peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2022, č. j. [právnická osoba], byl žalobce zproštěn obžaloby v celém rozsahu, neboť skutek, pro který bylo vedeno trestní řízení, nebyl trestným činem. Právní moci nabyl výrok týkající se žalobce dne 1. 4. 2023.

8. Dále bylo zjištěno, že na žalobcem zmíněném plakátu je zachycen obličej žalobce s nápisem „[podezřelý výraz]“. Na dalším plakátu je zachycena lidská postava s obličejem žalobce s textem: „[podezřelý výraz]. Na plakátu na zadní straně je v horní části zachycena horní polovina lidské postavy s obličejem žalobce a s textem „[podezřelý výraz]?“ a v dolní části jsou zobrazeny dvě osoby s textem: „[podezřelý výraz]…“ a textem: „[podezřelý výraz]“. V reportáži odvysílané dne 15. 9. 2019 na [právnická osoba] byli diváci informováni, že tamní opozice žádá okamžité odvolání šéfa [právnická osoba], a to z důvodu obžaloby související se stavbou obří solární elektrárny u [adresa]. Mluvčí [Orgán veřejné moci] potvrdila, se jedná o šéfa [právnická osoba] [Jméno žalobce A]. V reportáži odvysílané dne 11. 9. 2019 na [právnická osoba] byli diváci informováni, že vedoucímu stavebního úřadu prostějovské radnice hrozí až desetiletý pobyt za mřížemi s tím, že šéf stavebního úřadu [Jméno žalobce A] je obžalovaný spolu s dalšími dvěma lidmi. Články zveřejněné v celostátních i regionálních internetových i tištěných mediích informovali čtenáře o obžalobě žalobce v souvislosti se spouštěním fotovoltaické elektrárny u [adresa] na [adresa], výši hrozícího trestu odnětí svobody, o požadavku prostějovské opozice na odvolání žalobce z funkce, způsobené škodě. Dne [datum] zveřejnil autor na facebookovém profilu [právnická osoba] post: „Jistě znáte rčení, že Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo zastaveno řízení o rozvod manželství vedené mezi [Jméno žalobce A] a žalobcem. Dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], náměstek primátora, prohlásil, že potvrzuje, že žalobce s ním v období od konce roku 2019 do února 2021 mnohokrát řešil situaci ve vedení magistrátu ze strany bývalé tajemnice úřadu [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO] prohlásily, že několikrát od konce roku 2019 do období na počátku roku 2021 byly přítomny tomu, jak byl žalobce telefonicky povolán k tehdejší tajemnici [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. Po návratu z kanceláře si stěžoval, že na něj byl ze strany tajemnice opakovaně činěn nátlak, aby z důvodu trestního stíhání rezignoval na funkci vedoucího stavebního úřadu. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], náměstek primátora statutárního města [adresa], dne [datum] prohlásil, že jej žalobce v období od konce roku 2019 do února 2011 mnohokrát kontaktoval ve věci jeho problému s vedením magistrátu, konkrétně ze strany bývalé tajemnice [Orgán veřejné moci], [tituly před jménem] [jméno FO], které se týkalo jeho trestního řízení žalobce u [Orgán veřejné moci], následně u [Orgán veřejné moci]. Dle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] se žalobce dostavil ke kontrole, trpí migrénou tak 1x do měsíce, efekt sumaptriptanu je dobrý, nové potíže nemá. Byl mu předepsán lék Sumaptriptan. Dle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] žalobce trpí asymptomaticky, ale četně monomorfní [diagnóza], hypertenzí I. stupně, častějšími migrénami. Dle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] nebyla u žalobce dle vyšetření provedených od [datum] zjištěna srdeční arytmie do roku 2017. Ta byla zjištěna poprvé [datum] dle EKG. Dle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] přišel žalobce k vyšetření pro bolesti hlavy. Bolesti hlavy má asi od 15 let. Začínají zhoršením zraku, to trvá cca 10 minut, potom se objeví bolesti hlavy. V posledním roce nárůst frekvence. V předmětném roce již 5x, intenzivnější. Po zhoršení zraku problém s řečí, nemohl mluvit, brnění v HK. Na jaře a v srpnu vyšetřen v nemocnici pro intenzivní bolest. Po infusi úleva. Bylo CT mozku s negativním nálezem. Často vliv stresu. [tituly před jménem] [jméno FO] ve výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce dne [datum] uvedl, že se léčí s [diagnóza]. Dle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] byl žalobce akutně neurologicky vyšetřen. Dle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] se žalobce dostavil pro bolesti hlavy, které mívá opakovaně, bolest již zná, ale tentokrát bolest trvá déle než obvykle.

9. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že chování žalobce se v důsledku zahájení trestního stíhání hodně změnilo. V roce 2017 to bylo ještě snesitelné, po obžalobě se to zhoršilo. Žalobce začal být značně nervózní, až nepříjemně útočný. Nebyl v zásadě schopen normálního života. Současně na něj byl dle svědkyně vyvíjen tlak v práci. Byl schopen myslet pouze na trestní stíhání. Nemyslel vůbec na jejich děti. Od roku 2020, resp. 2021, spolu v zásadě nekomunikovali. Přestože žili společně, tak současně žili de facto odděleně. Situace se dle svědkyně velmi podepsala na jejich dětech. Poté, kdy byla kauza zveřejněna v médiích, tak jejich mladší dceři řekl spolužák, že tatínek půjde do vězení. Přišla domů s brekem, kdy jim toto oznámila. Současně následně viděla plakáty, na kterých byl zobrazen její táta s nápisem „[podezřelý výraz].“ Žalobce nechtěl o své situaci vůbec mluvit, často dle svědkyně vypěnil. Svědkyně navíc v roce 2020 onemocněla [diagnóza], kdy jí žalobce v této situaci nebyl oporou. Sám začal brát léky na spaní, bral i léky na uklidnění. Svědkyně musela absolvovat léčbu v [adresa]. Žalobce se její léčby neúčastnil. Byl na tom v té době psychicky velice špatně. Situace vyústila v návrh svědkyně na rozvod manželství, který podávala snad v listopadu 2021. Poté, kdy se o jejím návrhu žalobce dozvěděl, tak se svědkyní začal komunikovat, a nakonec se dohodli tak, že svůj návrh vzala zpět. Po ukončení trestního řízení došlo k částečnému urovnání jejich vzájemných vztahů. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, tak začal mít dle svědkyně v průběhu trestního řízení silné migrény. Dvakrát jej musela odvést na pohotovost, kde podstupoval vyšetření. S ohledem na příznaky se báli, aby to nebyla mrtvice. Žalobci následně dali kapačky, absolvoval vyšetření CT, kdy se naštěstí mrtvice nepotvrdila. Současně byla žalobci diagnostikována [diagnóza]. Před rokem 2017 fungovali jako normální rodina, jezdili běžně na dovolené. Následně to nebylo možné. Uvedla, že ví, že měl problémy s tajemnicí úřadu, kdy byl z její strany vyvíjen tlak na odstoupení žalobce z funkce. Problémy měl žalobce i v kostele. Nespavostí začal žalobce dle svědkyně trpět někdy od roku 2019. Léky si bral v případě potřeby. Dále začal někdy od roku 2019 brát antidepresiva, která bral nepravidelně. Po ukončení trestního řízení má žalobce migrény dle svědkyně v podstatně menším rozsahu než dříve. Jejich vzájemné vztahy doposud zcela narovnány nebyly. Rovněž tak vztahy s dětmi se postupně urovnávají. Společenského života se žalobce neúčastní dle svědkyně do dnešní doby v zásadě vůbec. Svědkyně jezdí na dovolené sama, kdy se na společných dovolených prozatím nedohodli. Maximálně spolu mohli být na prodlouženém víkendu.

10. Soud prvního stupně po právní stránce věc posoudil zejména podle § 3, § 5, § 14 odst. 1, § 15, § 31 odst. 1 a 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Nejprve uvedl, že nespornou skutečností mezi účastníky byla existence nezákonného rozhodnutí, na základě, kterého bylo posléze vedeno trestní řízení [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka], a to usnesení ze dne 21. 6. 2017, č. j. [spisová značka] s čím se soud I. stupně ztotožnil.

11. K nároku na majetkovou újmu, kdy spornými mezi účastníky zůstaly náklady na poradu uskutečněnou dne [datum], náklady na účast obhájce u výslechů konaných dne 7. 11. 2017 a náklady na návrh na doplnění dokazování ze dne [datum], uvedl, že náklady za poradu dne 12. 9. 2017 shledává účelně vynaloženými náklady a naopak náklady, které žalobce požadoval v souvislosti s účastí obhájce u výslechů konaných dne 7. 11. 2017 a s návrhem na doplnění dokazování ze dne 29. 3. 2019 nad rámec plnění poskytnutého žalovaným, nalézací soud oprávněnými neshledal. Nárok na náhradu nákladů obhajoby shledal soud I. stupně důvodný co do částky 3 146 Kč a ve zbývající části ve výši 4 779,50 Kč žalobu zamítl.

12. K nemajetkové újmě uvedl, že zejména výslechem svědkyně [Jméno žalobce A], usnesením [Orgán veřejné moci] č. j. [spisová značka], plakáty s podobiznami žalobce, lékařskými zprávami a prohlášeními spolupracovníků bylo v řízení prokázáno, že předmětným trestním řízením, které navazovalo na vydané nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, došlo k zásahům v zásadě do všech sfér žalobce. Chování žalobce se v důsledku zahájení trestního stíhání hodně změnilo, byl nervózní, až nepříjemně útočný, stal se uzavřeným. Nechtěl o své situaci vůbec mluvit. Trestní stíhání zasáhlo jak vztahy žalobce s jeho manželkou, tak i vztahy žalobce k jeho nezletilým dcerám, na které nemyslel. Žalobce myslel pouze na své trestní stíhání, nepodpořil svědkyni ani v průběhu její léčby [diagnóza]. Situace vyústila v návrh svědkyně na rozvod manželství, který po dohodě se žalobcem vzala následně zpět. Žalobce byl dehonestován prostřednictvím vylepovaných plakátů, případně prostřednictvím sociálních sítí. Z uvedeného je tak patrné, že došlo ke zcela zásadnímu zásahu do osobní a rodinné sféry žalobce. Prokázán byl zásah do zdravotní sféry žalobce. Prokázán byl i nikoliv marginální zásah do pracovní sféry žalobce. Žalobce v době trestního stíhání vykonával funkci vedoucího stavebního úřadu, přičemž ze strany bývalé tajemnice [Orgán veřejné moci] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], byl na žalobce od roku 2019 do roku 2021 vyvíjen tlak, aby na svoji funkci rezignoval. Z předložených medií současně vyplynulo, že odvolání žalobce z funkce žádali i opoziční zastupitelé. Soud I. stupně uvedl, že ve vztahu k medializaci v řízení nebyl prokázán ve smyslu konstantní judikatury exces orgánů činných v trestním řízení. Pokud byl žalobce dotčen na svých právech zveřejněním nepravdivých informací, měl uplatnit své případné nároky vůči subjektům, které takové informace zveřejnily.

13. Zásah do osobní, rodinné, zdravotní a pracovní sféry žalobce v důsledku řízení, které bylo vedeno na základě nezákonného rozhodnutí, trval 5 let a 9 měsíců (od [datum] do [datum]). Soud I. stupně byl přesvědčen, že za zásahy do osobní, rodinné, zdravotní a pracovní sféry žalobce trvající 5 let a 9 měsíců, kdy byl žalobce ohrožen trestem odnětí svobody na 5 až 12 let a náhradou škody přesahující 600 milionů Kč, náleží žalobci vyšší peněžité zadostiučinění, než mu poskytl žalovaný. S ohledem na uvedené provedl podrobné srovnání s rozhodnutími Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka], Obvodního soudu pro Prahu 2 resp. navazujících rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]-, [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], přičemž na velmi podrobné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odvolací soud plně odkazuje (bod 18–21 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Závěrem soud I. stupně uzavřel, že s ohledem na srovnatelné případy a zásahy do jednotlivých osobnostních sfér žalobce je přiměřeným zadostiučiněním za nezákonné trestní stíhání částka 250 000 Kč. S ohledem na částečné plnění ze strany žalovaného, rozhodl, jak ve výroku uvedeno.

14. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil převážným úspěchem žalobce ve věci podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Její výši stanovil jako 90 % náhradu ze všech účelně vynaložených nákladů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

15. Proti rozsudku podal odvolání žalobce.

16. Žalobce svým odvoláním ze dne [datum], které doplnil dne [datum] napadl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. nejprve co do částky 351 875,5 Kč s příslušenstvím a odvolací důvody vymezil ustanovením § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Podáním ze dne [datum] nicméně omezil odvolání pouze na částku 350 000 Kč s příslušenstvím představující nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, když vzal své odvolání co do částky 1 875,50 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 15 % od [datum] do zaplacení zpět.

17. Žalobce dále v odvolání uvedl, že částka 250 000 Kč, která mu byla celkově přiznána za nemajetkovou újmu nereflektuje veškeré útrapy a obtíže, které musel ve spojení s trestním řízením strpět. Zopakoval, že intenzita negativních dopadů se projevila v rodinném životě, jak ve vztahu k manželce, dětem, tak i rodičům, zdravotní sféře, tak rovněž v životě pracovním. Poukázal na to, že jeho případ byl medializován, po městě byly vylepeny plakáty s jeho podobiznou a nápisem „[podezřelý výraz]“ a na [podezřelý výraz] byly prezentovány fotomontáže a koláže, které upozorňovaly na jeho trestní stíhání. Trestní stihání mělo vliv na přátelské a mezilidské vztahy, když se musel neustále obhajovat před svými známými. Ke všem uvedeným zásahům přitom docházelo po dobu bezmála 6 let a byl ohrožen nejen trestní sazbou až 12 let, ale i astronomickou výší náhrady škody ve výši 639 328 184,48 Kč. Pokud soud I. stupně vyšel z předchozí judikatury a tuto porovnával s jeho případem, pak nezohlednil skutečnost, že ve všech citovaných případech docházelo k méně intenzivním zásahům než v případě žalobce. Uvedl, že nejvíce podobný je případ projednávaný u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kde úvaha soudu vycházela ze závěru, že za 1 rok trestního stíhání náleží poškozenému částka 100 000 Kč. V takovém případě by žalobci náleželo nejméně 575 000 Kč, která by nicméně měla být zvýšena o rozdíly v zásazích do všech uvedených sfér žalobcova života. Naopak žalobce uvedl, že nesprávným případem pro srovnání je věc vedená Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (žalobce uvádí sp. zn. [spisová značka] odpovídající soudu I. stupně – pozn. odvolacího soudu), když je třeba brát v potaz, že poškozený byl trestně stíhán pro jiný trestný čin a rovněž byl i pro jiný trestný čin odsouzen. Poukázal i na věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (žalobce uvádí sp. zn. [spisová značka] odpovídající soudu I. stupně – pozn. odvolacího soudu), kde však zásah do rodinných vazeb nedosahoval takové intenzity, jako to bylo v jeho případě. Trestní stíhání poškozeného probíhalo v tomto případě 3 roky, u žalobce téměř 6 let. Souhrnně pak žalobce uvedl, že citované případy jsou z roku 2015 až 2018, nicméně inflace od roku 2018 do roku 2024 byla celkově 40,1 %. Tato ztráta hodnoty měny by se měla brát v potaz, neboť má být odškodněn hodnotově spravedlivě. Žalobce rovněž zmínil případ [tituly před jménem] [jméno FO], kterému byla přiznána náhrada za zadostiučinění za nemateriální újmu ve výši 600 000 Kč, nicméně trestní stíhání žalobce probíhalo téměř třikrát déle.

18. Závěrem žalobce žádal odvolací soud uložil zaplatit žalovanému částku ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím.

19. Podáním ze dne 16. 4. 2025 napadl žalobce rovněž doplňující rozsudek, kde pouze zopakoval námitky již uvedené v odůvodnění odvolání ze dne 16. 4. 2025.

20. Žalovaný se k podanému odvolání žalobce písemně nevyjádřil a u jednání před odvolacím soudem dne 22. 10. 2025 pouze uvedl, že částka přiznaná soudem I. stupně je poměrně vysoká a netřeba ji navyšovat.

21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobce je z části důvodné.

22. Při jednání před odvolacím soudem dne 22. 10. 2025 žalobce upřesnil, že své odvolání co do částky 1 875,5 Kč bere zpět včetně příslušenství z této částky od 28. 12. 2023 do zaplacení.

23. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možné vzít jej zpět, v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže jej podat znovu.

24. S ohledem na procesní úkon žalobce, postupoval odvolací soud podle citovaného zákonného ustanovení a odvolací řízení co do částky 1 875,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 875,5 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení zastavil.

25. Předmětem přezkumu v odvolacím řízení se stal již s ohledem na rozsah odvolání a částečné zpětvzetí, pouze nárok na peněžité zadostiučinění za nemateriální újmu ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím. Pokud jde o skutkový stav, soud prvního stupně jej zjistil v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o nároku na náhradu nemajetkové újmy dostatečně a správně. Ostatně ani účastníci řízení k tomu ničeho nenamítali. Polemika žalobce s jeho závěry míří do právního hodnocení zjištěných skutkových okolností, do úvahy o přiměřeném zadostiučinění. Odvolací soud proto na skutková zjištění soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje.

26. Podle § 1 odst. 1 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

27. Podle § 5 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

28. Podle § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

29. Podle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

31. V rovině právního posouzení věci odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně vycházel správně z názoru, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (vedení) trestního stíhání je pozdější výsledek trestního řízení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2614/2003, a ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004, či na nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3906/17). Vzhledem k tomu, že žalobce byl obžaloby zproštěn, je rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nutno pokládat za nezákonné ve smyslu OdpŠk, což žalobci zakládá právo na náhradu škody a nemajetkové újmy. Žalovaný to ani nezpochybňoval, naopak žalobci ve smyslu uvedeného sám částečně plnil. Soud prvního stupně tedy základ nároku posoudil správně, přičemž v rámci toho i správně zhodnotil, že žalobce nárok u žalovaného předběžně uplatnil a ten jej následně částečně uspokojil, neboť uznal nezákonnost trestního stíhání a přiznal žalobci nemateriální újmu ve výši 75 000 Kč. Před soudem pak zůstalo sporné, zda je uvedený nárok posouzen správně, či vnikla žalobci vyšší škoda.

32. Odvolací soud předně uvádí, že poškozený (žalobce) je povinen vznik nemajetkové újmy tvrdit a prokázat, resp. uvádět skutečnosti, na jejichž základě bude možné podle zákonem stanovených kritérií vznik a rozsah újmy posoudit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010). Vznik nemajetkové újmy se zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla příslušný výkon veřejné moci a jeho následky vnímat úkorně. Dokazováním se tak zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako poškozený mohla cítit dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce, tedy na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (tj. zejména důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). Dospěje-li soud v konkrétním případě k závěru, že žádná z těchto složek nemohla být v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu významným způsobem negativně dotčena, teprve pak je namístě závěr o tom, že ke způsobení nemajetkové (morální) újmy nedošlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011, či ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 30 Cdo 573/2025).

33. Mezi účastníky bylo v projednávané věci nesporné, že žalobci jako poškozenému nemajetková újma vznikla. Uvedené správně akceptoval i soud prvního stupně. Správně bylo ze strany soudu prvního stupně uvedeno, že intenzita negativních dopadů se projevila ve všech aspektech žalobcova života. Správně bylo poukazováno na skutečnost, že trestní stíhání velmi výrazně zasáhlo do žalobcova rodinného života. Žalobce se díky trestnímu stíhání uzavřel do sebe, nejevil zájem o manželku ani o děti. Manželka se v této době léčila pro [podezřelý výraz] a žalobce jí nebyl oporou, což později vyústilo i v návrh manželky na rozvod manželství. Děti byly poznamenány nejen nezájmem, ale byly vystaveny i konfrontaci s rozvěšenými plakáty po městě, kde byl vyobrazen žalobce s nápisem „[podezřelý výraz]“. Díky medializaci případu se o trestním stíhání žalobce dozvěděli i jeho rodiče v pokročilém věku. Nezákonné trestní stíhání mělo vliv i na zdravotní stav žalobce, který se léčil pro [diagnóza], [diagnóza], [diagnóza] a rovněž na pracovní život žalobce, kde byl tento opakovaně vystavován nátlaku ze strany nadřízené, aby na svou funkci rezignoval.

34. Soud prvního stupně se v rámci právního posouzení následně správně zabýval tím, jaké zadostiučinění je přiměřené. Soud prvního stupně v intencích judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) přihlížel k povaze trestní věci, délce trestního řízení a dopadům trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Pokud jde o povahu trestní věci, kterou se rozumí především závažnost trestného činu kladeného poškozenému za vinu, vycházel z toho, že žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody až na dvanáct let. Pokud jde o délku trestního řízení, která zohledňuje trvání zásahu do osobnostních složek, soud prvního stupně vycházel z doby 5 let a 9 měsíců (trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum]).

35. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 soud prvního stupně provedl srovnání popsané situace, co do závažnosti trestného činu a délky stíhání, včetně zásahu do rodinného, osobního a pracovního života s případy, které v napadeném rozsudku konkrétně uvedl (viz odstavec 18 až 21 jeho odůvodnění). Ve shodě s právním názorem žalobce je i odvolací soud ohledně podobnosti projednávané věci k případu vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], který se shoduje v charakteru trestné činnosti a obdobnou výší trestní sazby, kterou byli poškození ohroženi. Nicméně žalobce byl trestně stíhán nepoměrně delší dobu a na rozdíl od tam projednávané věci byl ohrožen značnou náhradou škody a došlo u něj k zásadnějším zásahům do rodinné, pracovní i zdravotní sféry. I přes uvedené rozdíly, byl v poměru k délce trestního stíhání odškodněn nižší částkou, když v případu vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo tamnímu poškozenému přisouzeno zadostiučinění ve výši cca 150 000 Kč za jeden a půl roku trestního stíhání. Jediným odlišujícím aspektem ve prospěch poškozeného v řízení sp. zn. [spisová značka] je skutečnost, že tento čerpal neplacené volno po dobu 14 měsíců. S ohledem na uvedené je odvolací soud názoru, že žalobce s ohledem na závažnější zásah do rodinného a osobního života má nárok více než na dvojnásobek přiznané částky než ve srovnávaném řízení. Pokud pak soud I. stupně poukázal na řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kde byl poškozený odškodněn částkou 200 000 Kč, byl ohrožen rovněž vysokým trestem odnětí svobody a nezákonné trestní stíhání mělo dopad na jeho rodinný život i zdravotní stav, správně poukázal na skutečnost, že žalobce na rozdíl od tohoto poškozeného nebyl pravomocně odsouzen pro další trestný čin, což se dle odvolacího soudu jeví jako podstatné. Odvolací soud z uvedeného důvodu má za to, že by satisfakce žalobce měla být větší než v projednávaném případě pod sp. zn. [spisová značka]. Naproti tomu by měla být finanční satisfakce menší než v projednávané věci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kde byla poškozenému přiznána částka 500 000 Kč. V tomto srovnávaném případě na rozdíl od projednávané věci došlo k totální profesní likvidaci poškozeného, na které si, jak bylo v tamním řízení prokázáno, velice zakládal. Významné se i jeví, že žalobce nebyl oproti srovnávanému poškozenému stíhán vazebně. Naopak odvolací soud nesouhlasí s právním názorem žalovaného, že obdobným případem je věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kde byl tamní poškozený stíhám pro zločin [podezřelý výraz] a jako satisfakci obdržel 55 000 Kč. Zcela významným odlišujícím faktem je skutečnost, že v projednávané věci pod sp. zn. [spisová značka] nebylo významně zasaženo do osobního, rodinného ani pracovního života poškozeného a nebyly u něj zjištěny žádné zdravotní problémy způsobené trestním stíháním. Naproti tomu u žalobce došlo k zcela zásadním zásahům prakticky do všech sfér žalobcova života, které se nutně musí v peněžité satisfakci odrazit.

36. Odvolací soud tedy uzavírá, že přisvědčil straně žalující, že přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu bylo třeba ještě navýšit. Odvolacímu soudu se jeví jako přiměřené zadostiučinění celková částka ve výši 350 000 Kč, tedy částka vyšší než v obdobném případě projednávaném u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. [spisová značka] a naopak nižší než v případě projednávaném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

37. Odvolací soud proto s ohledem na uvedené skutečnosti postupoval řízení částečně zastavil, jak uvedeno shora (výrok I. tohoto rozsudku) a dále podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalovaný je povinen zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení a jinak napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení jako věcně správný potvrdil. Úroky z prodlení byly žalobci přiznány dle ust. § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po dni 27. 12. 2023, kdy uplynula šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání nároku u žalované podle § 15 odst. 2 OdpŠk (výrok II. tohoto rozsudku).

38. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek změnil, rozhodoval dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně.

39. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný v převážné většině sporu, a naopak neúspěšný ve zcela marginální části (necelá 3 % z celkové hodnoty sporu), když navíc v případě požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy závisí výše nároku na úvaze soudu a požadavek žalobce nebyl nikterak zjevně nadhodnocený. Žalobce byl úspěšný ohledně majetkové újmy co do částky 212 764,17 Kč z požadovaných 226 921,17 Kč a ohledně nemajetkové újmy byl s ohledem na skutečnost, že přiznaná výše závisela na úvaze soudu, úspěšný zcela. Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, dále z nákladů zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“) za účinnosti do 31. 12. 2024, za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby ze dne 3. 1. 2024, částečné zpětvzetí návrhu ze dne 19. 4. 2024, účast na jednání před soudem I. stupně dne 9. 12. 2024 a vyjádření k věci ze dne 20. 12. 2024. Tarifní hodnota u úkonů do 31. 12. 2024 činí dle ust. § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a. t. 212 764,17 Kč plus dle ust. § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a. t. 50 000 Kč (přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu). Tarifní hodnota je tedy součtem těchto hodnot (212 764,17 + 50 000 = 262 764,17 Kč). Výše jednoho úkonu právní služby činí 9 380 Kč. K odměně advokáta je nutno přičíst ještě pět náhrad paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o.s. ř. Od 1. 1. 2025 náleží žalobci náhrada nákladů řízení vycházející ze součtu tarifních hodnot 212 764,17 dle ust. § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a. t. v případě újmy majetkové a 350 000 Kč dle ust. 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 9a odst. 2 písm. a) a. t. v případě újmy nemajetkové. Tarifní hodnota tedy u úkonu učiněného od 1. 1. 2025 činí 562 764,17. Výše jednoho úkonu právní služby činí 10 580 Kč, a to za účast na jednání před soudem prvního stupně dne 21. 2. 2025. K odměně advokáta ve výši 10 580 Kč je nutno přičíst ještě náhradu paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč za tento úkon a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. K celkovým nákladům žalobce je nutno přičíst náklady na cestovné ve výši 9 123 Kč a za promeškaný čas á 100 Kč za 12 půlhodin v roce 2024 a á 150 Kč za 12 půlhodin v roce 2025 podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., to vše včetně náhrady za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. b) a. t. Celkové náklady žalobce před soudem I. stupně tak činí částku 90 579 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

40. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 32 228 Kč. Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, za podání odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., a to včetně podání do doplňujícího rozsudku, když se jednalo o totožné podání se shodným textem a dále za účast na jednání před odvolacím soudem dne 22. 10. 2025. Výše tohoto jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 9a odst. 2 písm. a) a. t. 9 700 Kč, počítáno z tarifní hodnoty 350 000 Kč. K odměně advokáta ve výši 19 400 Kč přičetl náhradu paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč za každý z těchto dvou úkonů a dále cestovné ve výši 4 535 Kč za cestu na jednání z [adresa] (530 Km, při spotřebě 7,7 l), náhradu za promeškaný čas á 150 Kč za 12 půlhodin podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 635 Kč ve výši 5 593 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

41. Náklady řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím jsou splatné k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s ř.).

Poučení