62 Co 24/2025 - 409

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem Třída Přátelství 1960, 397 01 Písek proti žalované: Česká republika – [orgán] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o 230 000 Kč, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 9. 2024, č. j. 26 C 177/2017–375, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobce do výroku I/ se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I/ a II/ potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III/ mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 97 539,18 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV/ mění tak, že výše náhrady nákladů řízení státu, které zaplatí žalovaná činí 5 400 Kč a výše náhrady nákladů státu, které zaplatí žalobce činí 1 350 Kč s tím, že budou zaplaceny na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrokem I/). Současně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 200 000 Kč (výrokem II/). Dále rozhodl o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 25 067,17 Kč k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/). Ohledně náhrady nákladů řízení, které platil stát, uložil žalované povinnost jejich náhrady ve výši 6 750 Kč, a to do 15 dnů na účet soudu prvního stupně (výrokem IV/).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem o žalobě ze dne 24. 6. 2015, kterou se žalobce naposledy domáhá již jen zaplacení částky 230 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestím řízení. Podle žalobních tvrzení se žalobce jako obhájce dne 15. 7. 2014 účastnil výslechu svědkyně [jméno FO] (v budově [orgán] [orgán] [adresa] na adrese [adresa], kancelář 2. [nazev]) v rámci trestního řízení ve věci jeho klienta, kdy výslech vedl [funkce]. [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] [orgán] [funkce] (dále jen „[funkce]. [jméno FO]“). Poté, co se z důvodu naléhavého hovoru musel žalobce vzdálit z výslechové místnosti, požádal [funkce]. [jméno FO], aby zaprotokoloval, že telefonický hovor byl nutný a byl uskutečněn ze skrytého čísla, což tento odmítl. Žalobce však trval na protokolaci svých námitek, pročež došlo k roztržce mezi příslušníky [orgán] a žalobcem o opuštění místnosti a [funkce]. [jméno FO] měl přistoupit zezadu k žalobci, chytit ho do tzv. kravaty, přetáhnout jej přes zadní opěradlo židle a strhnout jej k zemi. Žalobce hodlal na [funkce]. [jméno FO] podat trestní oznámení pro zneužití pravomoci úřední osoby, načež mu bylo [funkce]. [jméno FO] sděleno, že tento jej zajišťuje a že žalobce půjde do cely. Žalobce tak strávil asi půl hodiny za dozoru [orgán] před kanceláří [funkce]. [jméno FO]. Následně byl odveden do přízemí na místní oddělení, kde v režimu zajištění musel asi dvě hodiny čekat na podání vysvětlení, které pak učinil. Poté, kdy mu [funkce]. [jméno FO] nasadil tzv. kravatu, žalobci prasklo v krku a následně došlo k omezení hybnosti hlavy v oblasti krku, žalobce vyhledal lékařskou pomoc a tři týdny nosil ortopedický límec, což ho omezilo v běžném způsobu života.

3. Částku 230 000 Kč žalobce požaduje v důsledku obou shora popsaných skutků, tj. v důsledku použití donucovacích prostředků ze strany hmatu a chvatu žalované vůči žalobci dne 15. 7. 2014 při výslechu [jméno FO] a dále v důsledku nezákonného zajištění žalobce žalovanou ze dne 15. 7. 2014 od 14,15 hod. do 17,05, hod., kdy žalobce žádá nemajetkovou újmu za duševní útrapy, které jsou spojeny s úzkostí a nepříjemnými pocity při vstupu do budov žalované při výkonu povolání obhájce, provázané děsivými sny.

4. Ostatní žalobcovy nároky uplatněné žalobou byly vypořádány v pořadí druhým rozsudkem prvostupňového soudu ze dne 23. 5. 2023, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], ze dne 29. 11. 2023. Pravomocně tak bylo rozhodnuto o nároku žalobce v souvislosti s použitím donucovacích prostředků ze strany hmatu a chvatu žalované vůči žalobci dne 15. 7. 2014 při výslechu [jméno FO] v souvislosti s újmou na zdraví, a to ohledně částky 50 000 Kč za bolestné (přiznáno 7 538 Kč) a dále částky 120 000 Kč za ostatní újmu, kdy byl nárok zamítnut z důvodu promlčení. Požadavek na zaplacení částky 50 000 Kč za nemajetkovou újmu za ponížení advokáta umocněné bezmocí byla přiznána částka 10 000 Kč, a dále v souvislosti s nezákonným zajištěním žalobce ze dne 15. 7. 2014 bylo rozhodnuto o částce 50 000 Kč, kdy bylo přiznáno žalobci 1 500 Kč. Ve zbývající části, a to ohledně částky 230 000 Kč za nemajetkovou újmu za duševní útrapy, které žalobci vznikly v souvislosti s oběma výše uvedenými skutky, rozhodl odvolací soud zrušením ohledně této části rozsudku a uložil prvostupňovému soudu, aby o věci dále jednal a doplnil dokazování směrem k této nemajetkové újmě.

5. Prvostupňový soud doplnil dokazování výslechem žalobce, kdy konkr. skutková zjištění, která učinil, uvedl pod bodem 3. odůvodnění rozsudku. Uzavřel, že žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ nemajetková újma za to, že dne 15. 7. 2014 při výslechu [jméno FO] proti němu byly použity donucovací prostředky hmatu a chvatů ze strany [orgán], a také v důsledku nezákonného zajištění dne 15. 7. 2014 od 14,15 hod. do 17,05 hodin. Dovodil vznik nemajetkové újmy, která má vztah do budoucna, to znamená, že žalobce je v důsledku těchto dvou skutečností v neustálém střehu, obává se toho, že se může tato situace opakovat, respektive, že se může opakovat to, že bez jakéhokoliv důvodu [orgán] České republiky zajistí žalobce nebo ho i může fyzicky napadnout. Shledal, že žalobci vznikla takováto nemajetková újma, která má vztah do budoucnosti a že je třeba ji odškodnit v penězích (§31a OdpŠk). Ohledně výše zadostiučinění se inspiroval rozsudkem Městského soudu v [adresa] [Anonymizováno], ze dne 29. 11. 2023, kdy odvolací soud odškodnil žalobce ve výši 10 000 Kč za náhradu nemajetkové újmy, která mu byla způsobená dne 15. 7. 2014[Anonymizováno]tím, že byla narušena jeho důstojnost v postavení advokáta, když žalovaná, respektive [funkce] [jméno FO] použil chvatů a hmatů vůči žalobci. Dále bylo žalobci přiznáno 1 500 Kč za nedůvodný zásah do osobní svobody v souvislosti s jeho zajištěním a omezením svobody. Při posouzení újmy, která vznikla žalobci do budoucna shledal, že tato újma by měla být vyšší než jednorázová újma, která byla žalobci kompenzována částkou 10 000 Kč a dospěl k závěru, že takovou adekvátní částkou, která by měla žalobci kompenzovat jeho nemajetkovou újmu, je částka 15 000 Kč z každého skutku, to je celkem 30 000 Kč.

6. Doplnil, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem, který navrhoval žalobce, neboť žalobce sám znalecký posudek nepředložil a soud neměl podklady proto, aby sám znalecký posudek zadal.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle poměrného úspěchu ve věci, žalobci přiznal náhradu jemu vzniklých nákladů v rozsahu 14 %, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

8. O náhradě nákladů státu, které vznikly v souvislosti s proplacením znalečného ve výši 6 750 Kč soud I. stupně rozhodoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil výsledek sporu.

9. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce co do výroků I/, II/ a III/ z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f) a g) o. s. ř.

10. Předně namítá nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů, když odůvodnění je velmi strohé a nelze z něj dovodit jaké konkrétní závěry vedly soud k tomu, že rozhodl tak, jak rozhodl. Vytýká soudu I. stupně, že oproti dřívějším závěrům, kdy žalobci přiznal 50 000 Kč, kdy současně jeho závěry o vzniklé nemateriální újmě citoval, nezdůvodnil odklon od dřívějšího rozhodnutí. Poukázal na zásadu legitimního očekávání. Dále namítá, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem, ačkoliv na tento důkaz poukázal i odvolací soud a nebylo v silách žalobce tento důkaz zajistit. Žalobce není schopen posoudit následky namítaných nesprávný úředních postupů, to jest zda se u něj jedná o duševní [funkce] či nikoliv. To je schopen posoudit toliko znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a nemajetková újma. Vada řízení má vliv na nesprávné a neúplné zjištění skutkového stavu a následné právní posouzení. Žalobce odkázal v tomto kontextu na své předchozí vyjádření ve věci, z něhož doslova citoval. Pokud soud provedl výslech žalobce a dospěl k závěru, že mu vznikla nemajetková újma a tuto újmu je třeba odškodnit v penězích, je žalobce přesvědčen, že jeho nárok neměl být krácen, ale naopak významně navýšen, když následky nezákonného zásahu neustále trvají. Žalobce dále již přiznanou nemajetkovou újmu ve výši [částka] odpovídající jiné nemateriální újmě, podrobil vlastnímu přepočtu s tím, že po 10 letech je jeho újma vyvážena částkou 2,74 Kč na den s tím, že takovéto odškodnění shledává naprosto nízkým a nepřijatelným. Je přesvědčen, že soud měl tuto částku výrazně navýšit, zhodnotit následky a dobu po kterou tyto následky trvají. Žalobci se dosud nedostalo žádné satisfakce v podobě omluvy od státu, stejně tak vůbec nedošlo k potrestání [orgán], který toto vše způsobil, a to ani v trestněprávní či kárné rovině. Žalovaná tak dosud neprojevila špetku sebereflexe, což považuje za necitlivé, neetické a vrchnostenské, což by mělo být zhodnoceno spravedlivým zadostiučiněním vůči žalobci, přičemž částka přiznaná prvostupňovým soudem uvedené zásadně neodráží. Oběti nezákonného stíhání jsou odškodňovány mnohem vyšší částkou, než jaká byla přiznána v daném případě dosud trvajících následků nezákonného zásahu. Proto je rozhodnutí prvostupňového soudu nesprávné.

11. Za nesprávný považuje žalobce i výrok o náhradě nákladů řízení. Prvostupňový soud pominul, že není možné vycházet z částky, ale z charakteru uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1,3 o. s. ř. Je přesvědčen, že rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, respektive o výši přiměřeného zadostiučinění obecně, splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o. s. ř., v tomto kontextu odkázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 15.11. 2010, sp. zn. I. ÚS 1505/08, jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 3 Cmo 324/2014, ze kterých citoval. Dovozuje, že na základě uvedených rozhodnutí nelze hovořit o neúspěchu žalobce ve výši 43 %.

12. Žalobce ze všech těchto důvodů navrhuje, aby byla zohledněna doba a chování žalované v řízení s tím, že navrhuje odvoláním napadený rozsudek zrušit a vrátit soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně jeho změnu tak, že žalobci bude přiznána i náhrada újmy v penězích ve vyšší částce a náhrada nákladů odvolacího řízení.

13. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná, když brojí proti výrokům I/, III/ a IV/. Uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.

14. Předně namítá nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu absence uvedení, jak věc byla posouzena po právní stránce, když nebylo zhodnoceno, zda přiznané zadostiučinění má být odškodněním duševních útrap ve smyslu ustanovení § 2956 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nebo zda jde o ztížení společenského uplatnění. V odůvodnění rozsudku zejména absentuje, jak byly hodnoceny provedené důkazy, jakými úvahami se soud řídil a zejména nebylo uvedeno, jaká tvrzení vzal soud za prokázaná a jaká nikoliv. Vytýká dále rozhodnutí, že nebylo zohledněno samotné chování žalobce, které na první pohled popírá tvrzenou újmu, když z výslechu žalobce vyplynulo, že nadále vykonává advokacii se shodným zaměřením, to znamená aktivně se nevyhýbá zastupování klientů v trestních řízení a nevolí si substituta pro úkony konané v prostorách, které jej mají dle jeho tvrzení stresovat. Újma žalobce tvrzená tak byla prokázána toliko účastnickým výslechem a nedosahuje dle žalované takové intenzity, aby ji bylo na místě odškodnit relutárně. Žalobce tak neunesl svá procesní břemena a věc byla posouzena prvostupňovým soudem právně nesprávně.

15. Žalovaná dále vytýká prvostupňovému soudu rozhodování o náhradě nákladů řízení, kdy samotné určení celkové tarifní hodnoty je vadné. Nesprávné rozhodnutí se promítlo i do rozhodnutí o náhradě nákladů státu, kdyby měl být rozhodující poměr úspěchu stran.

16. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhuje, aby byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že žaloba na zaplacení částky 30 000 Kč se zamítá a dále bylo nově mezi účastníky a státu při důsledném zohlednění poměru úspěchu účastníků a správném určení tarifních hodnot u jednotlivých nároků.

17. Žalovaná se písemně vyjádřila k odvolání žalobce podáním ze dne 27. 1. 2024. Namítá, že žalobce neuvedl konkrétní důvody, ve kterých spatřuje naplnění skutkové podstaty zakotvené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f) a g) o. s. ř. Nadto žalobce podává odvolání též do výroku, kterým mu prvostupňový soud vyhověl, to vše za stavu, kdy je právně zastoupen advokátem. Jakkoliv žalovaná souhlasí s tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro svou strohost, z pohledu žalované prvostupňový soud v odstavci 4 rozsudku uvedl, jaké učinil skutkové závěry a rovněž uvedl své úvahy, kterými se při určení závěru o částečné důvodnosti žalobního nároku řídil. Žalovaná akcentuje, že odkaz na předchozí rozhodnutí a přiznání částky 50 000 Kč je nepřiléhavý za situace, kdy rozsudek byl odvolacím soudem zrušen. Vytýká – li žalobce soudu prvého stupně, že nepřistoupil k zadání znaleckého posudku, pak uvedené prvostupňový soud explicitně zdůvodnil tím, že absentovala základní tvrzení, která by měla být tímto důkazním návrhem validována. Tuto úvahu žalovaná sdílí a námitku žalobce považuje za nedůvodnou. Jinak žalovaná setrvává na svém názoru, že žalobce v řízení neuvedl skutková tvrzení a neoznačil důkazní prostředky tak, aby na jejich základě bylo možno dospět k důvodnosti žalobního nároku. Z pohledu žalované nebyl žalobce schopen po dobu více než 9 let vedení daného řízení dostát svým procesním povinnostem, jež by mu umožnily úspěch ve věci. Neshledává tak podané odvolání žalobce opodstatněným a důvodným, když naopak setrvává na svém odvolání.

18. Žalobce se písemně vyjádřil k odvolání žalované podáním ze dne 23.2.2025. Neshledává odvolání žalované důvodným, jeho odvolání nemůže být odmítnuto, musel by být vyzván k opravě. Argumentaci žalované shledává útočnou, patrně vedenou ve snaze způsobit žalobci terciální újmu. Akcentuje, že každý zásah ze strany státu do sféry jednotlivce způsobuje škodu, vůči žalobci bylo pro výkon jeho povolání využito fyzické síly, jakož i došlo k omezení na jeho svobodě. Selhaly tak veškeré prostředky státu, které jsou zde k obraně základních lidských práv, která se stát zavázal chránit. Chování žalobce je zde bez významu, nad to neurvalé chování [orgán], který urážel nejen žalobce, ale i jiné příslušníky advokátního stavu, eskalovalo způsob komunikace žalobce. Za nepatřičnou považuje argumentaci žalované, že žalobce stále vykonává advokacii, z čehož dovozuje neexistenci vzniklé újmy. Měl snad žalobce v důsledku incidentu přestat vykonávat advokacii a vzdát se tak příjmu, který by mu nikdo nenahradil? Stejně tak je nepřípadná výtka, že žalobce nevyužívá substituce, kterou nelze využívat libovolně. Žalovaná bagatelizuje výpověď žalobce, což přerůstá slušnou[Anonymizováno]míru chování a působí další újmu. Dále žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu, z níž citoval, s akcentem na kompenzační úlohu zadostiučinění, kdy zopakoval, že [funkce] [jméno FO] se na místo potrestání dostalo členství v elitním [orgán], což v žalobci vzbuzuje pocity bezmocnosti a deziluze a nedostatku sebereflexe žalované. Je proto přesvědčen, že extrémnímu zásahu státu by měla odpovídat míra odškodnění. V této souvislosti poukázal i na vliv inflace, jež by neměl být opomenut.

19. Předně odvolací soud uvádí, že podal-li žalobce odvolání do vyhovujícího výroku I/ rozsudku soudu I. stupně, pak odvolací soud postupem dle § 218 písm. b) o. s. ř. jeho odvolání výrokem ad I/ tohoto usnesení odmítl, neboť soudní praxe dlouhodobě vychází z názoru, že k podání odvolání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala napadeným rozhodnutím soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost odvolání). Výrokem I/ však bylo žalobě částečně vyhověno, tedy bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce a žalobce k podání odvolání do tohoto výroku proto není legitimován (k tomu srovnej obdobně rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1960, pod č. 62). Odvolací soud z výše uvedených důvodů posoudil odvolání žalobce jako opravný prostředek podaný neoprávněnou osobou a pro jeho subjektivní nepřípustnost jej dle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. výrokem I/odmítl.

20. Odvolací soud ve zbývajícím rozsahu po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, že splňují náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobce i žalované důvodná nejsou.

21. Žalobce v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou vedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo b) o. s. ř. a uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků a dalších nedostatků, ke kterým došlo v průběhu řízení před soudem I. stupně nebo v souvislosti s jeho rozhodováním. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v rozhodnutí soudu, neboť se projevilo toliko činností nebo opomenutím při provádění jednotlivých úkonů. Uvedené tzv. jiné vady řízení však nejsou způsobilým odvolacím důvodem dle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

22. Odvolací soud k výše uvedenému uvádí, že z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Namítá-li žalobce, že prvostupňový soud nevyšel ze svého předchozího závěru o tom, že žalobce je třeba za nyní posuzovanou nemateriální újmu odškodnit částkou 50 000 Kč, když přiznal žalobci nyní „jen“ částku 30 000 Kč, kdy citoval předchozí závěry z rozsudku prvostupňového soudu ze dne 23. 5. 2023, pak žalobce zcela pomíjí, že rozsudek prvostupňového soudu byl právě a jen ohledně nemateriální újmy požadované v částce 230 000 Kč zrušen pro nepřezkoumatelnost, když zcela postrádal jakékoliv skutkové i právní závěry vč. uvedení důkazů, ze kterých soud při rozhodování vycházel. Jinými slovy postrádal základní náležitosti ke svému rozhodnutí o žalobcově nároku, které vystavěl prvostupňový soud až v novém rozhodnutí, proto lze souhlasit se žalovanou, že z citovaného rozhodnutí prvostupňového soudu nelze pro jeho nicotnost vyjít. Legitimní očekávání by bylo lze stavět na základě pravomocného rozhodnutí. V projednávané věci je pravomocný rozsudek prvostupňového soudu ze dne 23. 5.2023 č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem soudu odvolacího ze dne 29. 11. 2023 č.j. [spisová značka], kterým bylo najisto postaveno, že žalovaná odpovídá za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem ze strany ze strany [orgán], konkrétně vyšetřovatele [funkce]. [jméno FO] došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že použil fyzického násilí, které skončilo poškozením zdraví žalobce. To, že použití chvatů a hmatů čili donucovacích prostředků bylo nezákonné, určil Městský soud v [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci 15. 5. 2018. Před tím, než došlo k použití donucovacích prostředků, došlo k výzvě [funkce]. [jméno FO][Anonymizováno]k opuštění místa žalobcem, kde se prováděl výslech, tj. v řízení, kde žalobce zastupoval obviněného, i tato výzva byla shledána citovaným rozsudkem nezákonnou. Konečně nezákonným byl shledán citovaným rozsudkem i další postup žalované, kdy došlo k zajištění žalobce žalovanou dne 15. 7. 2014 od 14:15 do 17:05 hod na [orgán] služebně v [adresa] ve věci č.j. [spisová značka].

23. Na žalobci pak bylo, aby tvrdil a především prokazoval, že nezákonné požití chvatů a hmatů, jakož i nezákonné omezení chvatů a hmatů mu způsobilo duševní útrapy, které jsou spojeny s úzkostí a nepříjemnými pocity při vstupu do budov žalované při výkonu povolání obhájce, provázené děsivými sny.

24. Mimo oblast újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Uvedené se aplikuje v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla. O takový případ se zde nejedná.

25. Prvostupňový soud v této souvislosti provedl zcela správně opakovaný důkaz výslechem žalobce, ačkoliv procesní předpis výslovně stanoví, že důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Nutno totiž zohlednit, že nemajetková újma je subjektivní kategorií, která je obtížně definovatelná, objektivně komplikovaně vyjádřitelná a velmi složitě prokazatelná. Je přitom zřejmé, že právo na přiměřenou náhradu nemá exaktní podstatu a nemůže být nikdy dokonale (beze zbytku) ve smyslu úplné restituce naplněno.

26. Z napadeného rozsudku přitom vyplývá, že prvostupňový soud na základě provedeného výslechu žalobce shledal, že se u žalobce na základě výše uvedených skutečností dostavila obava z toho, že se prožité bezpráví může opakovat kdykoliv a bez jakéhokoliv důvodu, jinými slovy řečeno, došlo k oslabení důvěry v představitele státní moci s tím, že žalobce může být kdykoliv fyzicky příslušníkem [orgán] napaden či zajištěn a následně omezen na svobodě.

27. Žalobce současně namítá odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., kdy soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, konkr. důkaz znaleckým posudkem, kterým by bylo zjištěno, zda se u žalobce jedná o duševní poruchu či nikoliv s tím, že uvedené je schopen posoudit toliko znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a nemajetková újma.

28. Odvolací soud k uvedené námitce upřesňuje, že žalobce netvrdil vznik duševní poruchy ve smyslu následku ublížení na zdraví, které žalobci vzniklo podvrknutím krční páteře. Vznik nemateriální újmy (duševních útrap) tvrdil v souvislosti s nesprávným úředním postupem – nezákonným použitím chvatů a hmatů a nezákonným omezením osobní svobody, přičemž otázku vzniku a existence byl schopen prvostupňový soud posoudit sám bez odborných znalostí (§127 o.s.ř.). Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví nemateriální újma, jsou soudy povoláváni výhradně za účelem posouzení vzniku nemateriální újmy a jejího odčinění v souvislosti s ublížením na zdraví (bolestného a ztížení společenského uplatnění). O tento případ se však v nyní posuzované věci nejedná, jak bude uvedeno níže a nepřistoupil-li prvostupňový soud k vypracování znaleckého posudku, postupoval zcela správně.

29. Žalobce dále uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkaz učinil postupem podle § 131 o. s. ř. a skutkový děj, který z něj zjistil, je s ním v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není.

30. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. f) o. s. ř., když žalobce ostatně v případě tohoto odvolacího důvodu ani nevymezuje, proč zjištěný skutkový stav neobstojí, resp. v čem by měl spočívat nový důkaz či skutečnost, které nastaly po vyhlášení či vydání rozhodnutí soudu I. stupně, tento odvolací důvod proto rovněž dán není.

31. Předložil-li žalobce při odvolacím jednání listinné důkazy, ze kterých by mělo vyplývat další bezpráví páchané na žalobci orgány činnými v trestním řízení, když po něm vyžadovaly vydání diktafonu, na který si pořizoval výslech svědka, kdy těmito důkazy žalobce prokazoval intenzitu jím utrpěné, resp. narůstající újmy, pak odvolací soud důkazy neprovedl. Učinil tak proto, že újma odškodňovaná v daném řízení má svůj původ v nesprávných úředních postupech – použití chvatů a hmatů a nezákonném omezení osobní svobody, k němuž došlo dne 15. 7. 2014. Odčinit lze v daném řízení toliko újmu utrpěnou v příčinné souvislosti s těmito dvěma nesprávnými úředními postupy.

32. Především však žalobce i žalovaná soudu I. stupně vytkli nesprávné právní posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

33. K oboustranné námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolací soud podává, že účelem soudních rozhodnutí není detailně se vypořádávat se všemi argumenty a dlouze rozvádět stanovisko soudu. Vždy je však nezbytné, aby z rozhodnutí bylo jasné a srozumitelně zřetelné, jaké důvody a myšlenky vedly soud k rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. ledna 2016, [číslo]. Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu vyplývá, že soud není povinen budovat vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že [funkce] správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Uvedeným požadavkům napadaný rozsudek pro tentokrát dostál.

34. Podle ustanovení § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také [funkce] povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž [funkce] povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

35. Podle ustanovení § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

36. Podle ustanovení § 31a Odpšk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst.1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování [funkce] práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst.2). Zde srov. § 2894 odst. 2 věta prvá o. z.

37. Z výše uvedeného vyplývá, že Odpšk má vlastní úpravu rozsahu a výše náhrady nemajetkové újmy v ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, přičemž ustanovení § 2956 a § 2957 o. z. se neuplatní. Je však třeba k nim přihlédnout v tom, aby se poškozenému dostalo zásadně stejné náhrady bez ohledu na to, zda jí poskytuje stát, nebo soukromá osoba. Výklad způsobu určování a výše přiměřeného zadostiučinění (satisfakce) za způsobení nemajetkové újmy by se neměl bezdůvodně lišit, ať již jde o aplikaci občanského zákoníku nebo OdpŠk. V případě újmy na zdraví se však ustanovení § 2958 o. z. uplatní i v režimu odpovědnosti státu při určení rozsahu odškodnění. Neaplikoval-li prvostupňový soud na danou věc občanský zákoník, postupoval zcela správně.

38. Prvostupňový soud správně shrnul, že žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu podle § 13 OdpŠk nemajetková újma za to, že dne 15. 7. 2014 při výslechu [jméno FO] proti němu byly použity donucovací prostředky hmatu a chvatů ze strany [orgán], a také v důsledku nezákonného zajištění dne 15. 7. 2014 od 14,15 hod. do 17,05 hodin, když je v důsledku těchto dvou skutečností v neustálém střehu a v obavách, že se tato situace může bezdůvodně na [orgán] služebnách opakovat a může být napaden. Nemajetková újma spočívá v oprávněně úkorném pocitu poškozeného, do jehož práv bylo zasaženo (duševních útrapách). Pokud by poškozený žádný úkorný pocit neprožíval, například proto, že by o zásahu do svých práv nevěděl, nelze o nemajetkové újmě na jeho straně uvažovat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 520/2014, ze dne 17. 2. 2016).

39. Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb., že totiž nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.). Dospěje-li soud v konkrétním případě k závěru, že žádná z těchto složek nemohla být významným způsobem v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu negativně dotčena, je namístě závěr o tom, že nedošlo ke způsobení nemajetkové (morální) újmy (srov. rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

40. Ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že je vznik nemajetkové újmy prokazatelný jen obtížně. Vznik nemajetkové újmy se proto zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2865/2015, ze dne 20.1.2016).

41. Ačkoliv to z odůvodnění rozhodnutí prvostupňového soudu přímo nevyplývá, je zřejmé, že prvostupňový soud dospěl k závěru o tom, že jakákoliv osoba v postavení advokáta by po zásahu [funkce][jméno FO] trpěla jinak nedůvodnou obavou o tom, že může být při výkonu své advokátní profese podrobena nezákonnému užití chvatů a hmatů, jinými slovy, že může být příslušníkem [orgán] orgánu inzultována a následně zajištěna a omezena na svobodě.

42. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je na základě zjištěného skutkového stavu věci především úkolem soudu I. stupně, kdy teprve přezkum úvah tohoto soudu je úkolem soudu odvolacího. Odvolací soud je přesvědčen, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění, provedené důkazy hodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., když zcela zřetelně vyložil, kterými úvahami se při svém rozhodnutí řídil (bod 4 odůvodnění rozsudku), a takto zjištěný skutkový stav správně hodnotil ve smyslu zákona i po stránce právní, když jeho závěry jsou přezkoumatelné.

43. Odvolací soud dodává, že srovnatelný případ, který se v podstatných znacích shoduje, předložen žádnou ze stran nebyl.

44. Odvolací námitky žalobce k výši a žalované k formě zadostiučinění neshledává odvolací soud způsobilými otřást závěru, na nichž soud I. stupně svou úvahu vcelku přesvědčivě vystavěl. Částku 30 000 Kč na zadostiučinění duševních útrap žalobce shledává odvolací soud plně adekvátní závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (srov. § 31a odst. 2 věta druhá OdpŠk).

45. Nelze nezmínit zjištěné skutečnosti, které již nalezly odraz v předešlém rozhodnutí. Kárné provinění [funkce]. [jméno FO] vyznělo frapantně – v důsledku krátké promlčecí lhůty kárného řízení - tzv. do ztracena. Zadostiučinění žalobce, kterého se mu mohlo dostat v podobě shledání kárného, neřkuli trestního provinění [funkce]. [jméno FO], zde absentuje. Odvolací soud opět nemohl přehlédnout, že žalovaná se v průběhu řízení ani po seznámení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 4. 2018, č. j. 6 A 138/2014-125, ani po seznámení se s rozsudkem Městského soudu v [adresa] v projednávané věci ze dne 23. 11. 2023, které nebylo účastníky napadeno dovoláním, žalobci neomluvila, ačkoliv bylo již jednou řečeno, že i tato elementární forma odškodnění je vzhledem k okolnostem případu zcela na místě přinejmenším z hlediska slušnosti a náležité úcty k poškozenému (zde srov. výpověď žalobce). Odvolací soud znovu akcentuje, že okolnosti, za nichž byl [funkce]. [jméno FO] žalobcem vyprovokován (srov. bod 57 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2023), nemohou v žádném případě omluvit jeho nezákonný postup. [orgán] je školeným profesionálem, který musí provokaci osob činných v trestním řízení čelit zákonnými, a nikoliv nezákonnými prostředky. Mají však opět, z hlediska požadovaného odškodnění, zásadní vliv na jeho míru. Odvolací soud je ve shodě s prvostupňovým soudem přesvědčen, že vzhledem k okolnostem případu je na místě žalobcovy obavy z toho, že může být při výkonu své advokátní profese podroben nezákonnému užití chvatů a hmatů a následně zajištěn a omezen na svobodě odškodnit částkou 30 000 Kč. Nutno znovu dodat, že pokud by žalobce nezavdal svým verbálním projevem důvod k eskalaci situace, odškodnění by se pohybovalo v případě advokáta v pozici obhájce v násobné výši. I od advokáta lze totiž očekávat projev náležité úcty a zdvořilosti, čemuž však skutkový stav před i v průběhu incidentu neodpovídal.

46. Odvolací soud dále uvádí, že argumentoval-li žalobce tím, že jeho naříkané obavy narostly poté, co se mu [datum] narodila dcera [jméno FO], pak uvedená skutečnost není v příčinné souvislosti s nezákonnými úředními postupy, kdy stát nelze činit za stupňující se obavy žalobce odpovědným. Otázka délky projednávané věci rovněž nemůže mít vliv na výši odškodnění. Nelze vyloučit, že žalobci v této souvislosti může vznikat jiná nemateriální újma, která však není předmětem posuzovaní daného řízení. Otázka míry inflace ve vztahu k přiznané částce je rovněž irelevantní za stavu, kdy požadavek žalobce na zaplacení odčinění nemateriální újmy byl uplatněn až na základě úplné a perfektní žaloby ze dne 10. 11. 2022. Navíc typ nemateriální újmy nepředstavuje rámcové odškodnění dané závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, pro případ nepřiměřeně dlouhých řízení. Pokud jde o poškozené z nezákonných rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, odškodňování podléhá přezkoumatelným kritériím, která nenesou znaky skutku, od kterého žalobce své duševní útrapy odvíjí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012).

47. Stejně nepřípadnou shledává odvolací soud námitku žalované směřující k podivu nad tím, že vedle újmy žalobce dál vykonává svou profesi též na [orgán] trestního práva, když se nebrání obhajobě trestně stíhaných a nevyužívá substituce. Žalovaná pomíjí, že pokud by útrapy žalobce nabyly takových rozměrů (namísto obavy by žalobce trpěl panickou atakou či posttraumatickou stresovou [funkce]), které by mu bránily ve výkonu profese trestního obhájce, pak odpovědnost za újmu, bezpochyby materiální či nemateriální, by měla žalovaná. Z uvedeného důvodu nepatřičným námitkám žalované nelze přisvědčit.

48. Na základě výše uvedeného odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I/ a v zamítavém výroku II/, jako věcně správný potvrdil.

49. Odvolací soud však neshledal správnými výroky III/ a IV/, kterými bylo prvostupňovým soudem rozhodováno o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i státu, když lze souhlasit s oběma odvolateli, že prvostupňový soud pochybil v otázce posouzení výsledného poměru úspěchu/neúspěchu ve věci i následném vyčíslení žalobcem vynaložených nákladů.

50. Žalobce se domáhal kumulací svých nároků zaplacení 5 částek z titulu odškodnění nemateriální újmy, kdy výsledek řízení se projevil výsledně tím, že žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit mu zadostiučinění celkem ve 4 případech z 5, což je nutné hodnotit v souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, jako plný úspěch, byť žalobci nebylo přiznáno plnění v jím požadované výši. Současně je třeba vycházet z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, dle kterého při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Odvolací soud při určení výše odměny za zastupování advokátem vyšel ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013. Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění účinném do 31.12.2024, dále jen „a. t.“, tj. z tarifní hodnoty 50 000 Kč.

51. Odvolací soud dodává, že vyhláška č. 258/2024 Sb., kterou byl změněn advokátní tarif s účinností od 1.1.2025 aplikována býti nemohla, neboť dle čl. II Přechodných ustanovení citované vyhlášky platí, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.

52. Z uvedeného vyplývá, že za celkově výsledného stavu, kdy tarifní hodnoty činily 50 000 : 50 000 : 50 000 : 50 000 : 50 000, byl žalobce úspěšný z 80%, žalovaná byla úspěšná u jednoho z uplatňovaných nároků (tzv. jiné újmy na zdraví, když přestal s oblíbeným sportem, neboť poklesla jeho výkonnost, kdy byla zmařena jeho oblíbená činnost jízdy na motorce, který byl soudy shledán promlčený). Žalobci tak dle poměru úspěchu ve věci náleží 60 % vzniklých nákladů (80-20).

53. Náklady žalobce v řízení před soudem I. stupně, jakož i v předešlém odvolacím řízení, nutno stanovit s přihlédnutím k tomu, co právě bylo předmětem řízení, kdy stav řízení se v tomto ohledu vyvíjel, nutno rozdělit z hlediska součtu tarifních hodnot (dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu) na 3 konkrétní fáze. 1. fáze, kdy předmětem řízení byla nemajetková újma spočívající v bolestném /požadováno 50 000 Kč/ a nemateriální újma bez bližšího vázání na konkrétní skutek, od kterého byla odvíjena /požadováno 450 000 Kč/, tj. tarifní hodnota dle výše uvedeného klíče /§9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu/ představuje 100 000 Kč (50 000+50 000) a činí částku 5 100 Kč za úkon právní služby. Právní zástupce provedl celkem 19 úkonů - příprava a převzetí, odvolání do usnesení o místní nepříslušnosti ze dne 27. 1. 2017, resp. doplnění ze dne 10. 3. 2017 (1/2 odměna), dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (1/2 odměna), účast na ústním jednání dne 16. 7. 2020, sepis vyjádření ze dne 26. 11. 2020, účast na ústním jednání dne 4. 5. 2021 trvajícího od 11,30-16,20hod. (honorované jako 3 úkony), vyjádření ze dne 7. 6. 2021, účast na ústním jednání dne 22.6.2021, sepis formulace otázek pro znalce ze dne 14. 7. 2021 (1/2 odměna), účast na ústním jednání dne [datum], sepis odvolání z 4. 2. 2022 vč. doplnění ze dne 1. 4. 2022, sepis vyjádření ze dne 27. 4. 2022, sepis vyjádření k odvolání žalované ze dne 22. 7. 2022, účast zástupce žalobce u jednání odvolacího soudu, které se nekonalo dne [datum] (nebyl včas vyrozuměna náleží mu proto 1/2 odměna dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu), účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření k námitkám protokolace, ke kterému byl vyzván prvostupňovým soudem ze dne 31. 10. 2021 (správně 31. 10. 2022-pozn. odvolacího soudu, 1/2 odměna). Celkem 14 úkonů po 5 100 Kč a 5 úkonů po 2 550 Kč + 19 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), představuje náklady v částce 89 850 Kč. 2. fáze, kdy předmětem řízení byla na základě žalobcova podání ze dne 10. 11. 2022, kdy upřesnil žalobu projednatelným způsobem (i) nemajetková újma spočívající v bolestném /požadováno 50 000 Kč/, (ii) nemateriální újma spočívající v jiné újmě v souvislosti s ublížením na zdraví /požadováno 120 000 Kč/, (iii) nemateriální újma za duševní útrapy spojené s použitím nezákonných chvatů a hmatů /požadováno 50 000 Kč/, (iv) nemateriální újma pociťovaná v souvislosti s nezákonným zajištěním /požadováno 50 000 Kč/ a naposledy nemajetková újma, kdy bylo požadováno odčinění pociťované úzkosti při návštěvách [orgán] /požadováno 230 000 Kč/, tj. tarifní hodnota dle výše uvedeného klíče /§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu/ představuje 250 000 Kč (5 x 50 000) a činí částku 9 300 Kč za úkon právní služby. Právní zástupce provedl v této fázi celkem 5 úkonů – sepis vyjádření ze dne 10. 11. 2022, účast na ústním jednání dne 16.7.2020, sepis odvolání do usnesení o odmítnutí žaloby ze dne 10. 12. 2022 (1/2 odměna), účast na ústním jednání dne 23.5.2023, sepis odvolání z 11.7.2023 vč. doplnění ze dne 3.8.2023, účast zástupce žalobce u jednání odvolacího soudu dne 29.11.2023. Celkem 4 úkony po 9 300 Kč a 1 úkon po 4 650 Kč + 5 režijních paušálů po 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), představuje náklady v částce 43 350 Kč. 3. fáze, kdy po vydání rozsudku Městského soudu ze dne 29.11.2023 č.j. [spisová značka] se stal předmětem řízení jen jediný nárok spočívající v nemateriální újmě /požadováno 230 000 Kč/, kdy bylo požadováno odčinění pociťované úzkosti při návštěvách [orgán]. Tarifní hodnota pro účely zjištění odměny advokáta dle výše uvedeného klíče /§9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu/ představuje 50 000 Kč a činí částku 3 100 Kč za úkon právní služby. Právní zástupce provedl v této poslední fázi celkem 3 úkony – účast na ústním jednání dne 29.2.2024, 11.7.2024 a 17.9.2024. Celkem 3 úkony po 3 100 Kč + 3 režijní paušály po 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), představuje náklady v částce 10 200 Kč.

54. Všechny 3 fáze tak představují účelně vynaložené náklady v částce 143 400 Kč (89 850 + 4 3 350 + 10 200).

55. Dále je v souvislosti s cestami advokáta osobním vozidlem zn. [nazev] reg. zn. [SPZ] při průměrné spotřebě nafty 5,6 l/100 km přiznat žalobci cestovné a promeškaný čas (§14 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupce žalobce vykonal cestu z místa sídla své kanceláře k soudu na trase [adresa] – [adresa] – [adresa] dne 16. 7. 2020 v délce 230 km, za což v souladu s vyhl. č. 358/2019 Sb. vyúčtoval 1 354 Kč, dále vykonal cestu z [adresa] k soudu a zpět dne 4. 5. 2021 v délce 163 km, za což v souladu s vyhl. č. 589/2020 Sb. vyúčtoval 952 Kč; dále 22.6.2021 a 16. 12. 2021 (vyhl. č. 375 /2021 Sb.) za stejnou sazbu, tj. 2 856 Kč (3x952). Dne 27.7.2022 a 6. 10. 2022 (vyhl. č. 116/2022 Sb. a 237/2022 Sb.) za stejnou sazbu 1 078 Kč x 2; dále 23. 5. 2023 a 29. 11. 2023 (vyhl. č. 85/ 2023 Sb. a 191/2023 Sb.) za stejnou sazbu 1 229 Kč x 2; dále 29. 2. 2024, 11. 7. 2024 a 17. 9. 2024 (vyhl. č. 398/2023 Sb.) za stejnou sazbu 1247,10 Kč x 3; kdy celkem takto advokátu žalobce vznikly náklady na cestovné v souhrnné částce 23 565,30 Kč.

56. Naposledy je třeba zohlednit promeškaný čas na 11 výše uvedených cestách, kdy jedna jízda představovala 6 půl hodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), 3 advokátního tarifu), což celkem představuje částku 6 600 Kč (11 x 600).

57. Veškeré náklady žalobce za řízení před soudem I. stupně i soudem odvolacím, o kterých příslušelo prvostupňovému soudu rozhodnout napadeným rozsudkem, představovaly částku 162 565,30 Kč (143 400 + 12 565,30 + 6 600). 60 % z této částky činí 97 539,18 Kč.

58. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně v části týkající se výroku III/ nákladů řízení mezi účastníky řízení postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jen pokud jde o částku žalobci přiznané náhrady nákladů řízení proti žalované, která činí 97 539,18 Kč, přičemž ve zbytku ho v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

59. Stát má podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly placením nákladů na provedení důkazu (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). V rozhodnutí, kterým řízení končí, je soud povinen rozhodnout i o těchto nákladech státu (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

60. V projednávané věci vznikly státu náklady za vynaložené znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] v celkové výši 6 750 Kč. Státu podle výsledku řízení žalobci přísluší uhradit 1 350 Kč (20 %) a žalované 5 400 Kč (80 %), kdy odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku IV/ tak, aby výše plnění odpovídala výsledku řízení. Lhůta k plnění byla s ohledem na specifika platebních možností žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. prodloužena na 15 dnů od právní moci rozsudku, tato lhůta svědčí oběma účastníkům stejně.

61. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada nebyla přiznána v této fázi řízení žádnému z účastníků, neboť žádný z nich v otázce posouzení merita věci v odvolacím řízení se svým odvoláním neuspěl.

Poučení