62 Co 270/2024 - 113

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobce: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupen advokátem Mgr. Martinem Laubem sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0], proti žalované. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1], zastoupená [právnická osoba] advokátkou [Adresa zainteresované osoby 0/0], o vyklizení bytu k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 4. 2024, č. j. 8 C 157/2023-75 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I/ potvrzuje.

II. Ve výroku II/ se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] Martina Laubeho.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit a řádně předat žalobci byt č. [hodnota] nacházející se ve druhém podlaží budovy [číslo] na adrese [adresa], která je součástí pozemku [číslo] pro katastrální území [adresa] zapsaného na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], vedeno u Katastrálního úřadu pro hl. m. [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], a to do tří měsíců od vydání tohoto rozsudku (výrok I.), a dále žalovanou zavázat k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vyklizení předmětného bytu s odůvodněním, že vlastníkem nemovitosti, – pozemku [číslo] pro k. ú. [adresa], obec hlavní město [adresa], v němž se nachází dům s předmětným bytem – je hl. m. [adresa] a žalobce na základě pověření vykonává správu nemovitosti. V domě je situován byt, který žalovaná užívá bez právního důvodu, neboť nájemní vztah skončil výpovědí ze strany žalobce ze dne [datum], proti níž sice žalovaná podala námitky, ty však nebyly shledány důvodnými a žalovaná i přes výzvu byt nevyklidila.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 24. Odvolací soud skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně uvádí v doslovném znění.

3. Na podkladě zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne [datum], evidenčního listu a rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů z [datum] je žalovaná nájemcem bytu č. [hodnota] o velikosti 2+1 v budově [číslo] kdy žalobci je svěřena správa nemovitosti (pozemku [číslo] zapsaného na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], jehož součástí budova je), jejíž vlastníkem je Hlavní město [adresa]. Žalované byl ukončen nájemní vztah bez výpovědní doby pro zvlášť závažné porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu – neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu. Součástí předmětné výpovědi z nájmu bytu bez výpovědní doby ze dne [datum] byla též upomínka s přehledem dlužných období. Žalovaná neuhradila žalobci nájemné a zálohy na služby za období části měsíců 12/2020, 6/2021 a 11/2021 a celé měsíce 1/2021, 9/2021, 10/2021, 12/2021, 3/2022, 4/2022, 6/2022, 7/2022, 9/2022 a 11/2022. Celková výše dluhu žalované činila [částka]. Žalobce dále v předmětné výpovědi žalovanou poučil o možnosti vznést proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců od jejího doručení, současně vyzval žalovanou k protokolárnímu předání předmětného bytu žalobci prostřednictvím správní společnosti bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne doručení výpovědi. Shora citovaná výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná proti výpovědi vznesla ve stanovené lhůtě dne [datum] námitky, v nichž uvedla, že je výpověď neplatná a neoprávněná. K těmto námitkám sdělil žalobce dne [datum] žalované, že prověřil spisovou dokumentaci, která byla shledána v pořádku a žalobce na výpovědi trvá s tím, aby žalovaná předala byt žalobci do [datum]. Žalovaná ve lhůtě určené žalobcem předmětný byt nevyklidila a žalobci jej nepředala. Žalobce výzvou ze dne [datum] opakovaně vyzval žalovanou k odevzdání předmětného bytu v dodatečné lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Předmětná výzva k odevzdání bytu byla žalované řádně doručena dne [datum]. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] k vyklizení a předání shora uvedeného bytu žalobci, avšak žalovaná byt nevyklidila ani poté.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 3074 odst. 1, § 2201, § 2235, § 2291 odst. 1, § 2225 odst. 1 a § 2290 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce o. z. Uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Poté uzavřel, že žalovaná je nájemkyní předmětného bytu na základě zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne [datum]. Bylo prokázáno, že žalovaná neuhradila nájemné po dobu více než tří měsíců, čímž porušila zvlášť závažným způsobem svoji povinnost podle § 2291 o. z. a žalobci tak vzniklo právo vypovědět nájem bytu bez výpovědní doby a požadovat po žalované, aby byt odevzdala po ukončení nájmu. Žalobce dal žalované výpověď z nájmu bytu, která se do dostala do sféry její dispozice dne [datum], doručením výpovědi nájemní poměr skončil. Výpověď z nájmu bytu má všechny požadované náležitosti § 2290 o. z., žalovaná mohla podat žalobu na určení oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o čemž byla řádně poučena, to však neučinila. Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby skončila dne [datum] podle § 605 odst. 2 o. z. Žalovaná podala proti výpovědi pouze námitky, na které žalovaná (správně žalobce – poznámka odvolacího soudu) reagoval tak, že na výpovědi trvá. Soud prvního stupně tak shrnul, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu, když byt řádně žalobci neodevzdala podle § 2292 o. z. Je proto povinna byt vyklidit a tuto povinnost nemohou zvrátit ani [podezřelý výraz] potíže žalované a její vysoký věk, kdy si byla vědoma svých povinností, nájem však neřešila a pro neplacení nájemného nájemní vztah skončil. Žalobci tak svědčí právo na vyklizení bytu podle § 1040 o. z. Ze všech těchto důvodů soud žalobě vyhověl.

5. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalobci, který v řízení zcela uspěl. Náklady řízení sestávající ze soudního poplatku v částce [částka] a nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, vyčíslil v odůvodnění svého rozhodnutí.

6. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Blanketní odvolání doplnila podáním ze dne [datum], z jehož obsahu je zřejmé, že uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítla rovněž vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /tedy odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř./. Poukázala na to, že dlouhodobě trpěla problémy s očima, špatně viděla, nedokázala si řádně přečíst výpověď ze dne [datum] a poučení, která tato výpověď obsahovala, nedokázala si ani uvědomit důsledky takovéto výpovědi; nadto žalovaná i velmi špatně slyší. Výpověď z nájmu bytu tak považuje za absolutně neplatnou. Byl jí diagnostikován šedý zákal v obou očích, k čemuž odkázala na zprávu z oční ambulance [adresa] ze dne [datum]. Dne [datum] žalovaná absolvovala [podezřelý výraz] šedého zákalu na pravém oku a [datum] na levém oku. Poukázala na charakter svého [podezřelý výraz], k čemuž uvedla text z internetových stránek a znovu zdůraznila, že špatně slyší, dne [datum]. byla v souvislosti s tím vyšetřena na ORL.

7. Žalovaná nyní již hradí řádně nájem a zálohy na služby, postupně splácí dluh z předchozích let, za poslední období má uhrazeno nájemné i platby za služby, vznikly jí však dluhy z předchozích období. V letech 2017-2019 hradila nájemné a zálohy za služby ve výši [částka], její důchod činil [částka]. Nájemné a zálohy na služby se roce 2020 navýšily na částku [částka], k tomu přistupují ještě poplatky za [právnická osoba] a Českou televizi a zálohy na plyn, žalovaná však měla stále stejný důchod [částka], po zaplacením nájemného a záloh by jí zbylo [částka] a z toho by nemohla hradit své další životní náklady. Od ledna 2021 se jí důchod navýšil na [částka] od ledna 2022 na [částka] a od září 2022 došlo k navýšení důchodu na [částka], teprve od června 2023 žalovaná pobírá důchod ve výši [částka]. V důsledku nízkého důchodu se ale dostala do platební neschopnosti.

8. Soud prvního stupně pochybil, když nezohlednil § 2 odst. 3 o. z., zda rozhodnutí o vyklizení bytu není v tomto případě v rozporu s dobrými mravy. Uvedené zákonné ustanovení odcitovala a rozebrala, poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, kterou označila spisovými značkami. Znovu zdůraznila, že se snaží dluh podle svých možností hradit, tento bohužel stále narůstá o zákonné úroky z prodlení, k čemuž odkázala na upomínku z [datum]. Poukázala na svůj věk a [podezřelý výraz] stav, kdy není schopna si vydělávat prací a je tedy zcela odkázána na pomoc státu, zopakovala, že řádně hradí platby nájemného a zálohy na služby. Doplnila dále, že měla čtyři děti, tři z nich však již přežila a se čtvrtým má špatný vztah. Nemá proto žádnou rodinu, k níž by se mohl přestěhovat. V bytě bydlí od roku 1977, rozhodnutí o vystěhování by pro ni představovalo zásadní zásah do jejího zvlášť významného zájmu – zajištění bydlení. K tomu poukázala na subjekt žalobce, kterým je městská část, která by se primárně měla o své občany postarat.

9. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Pokud žalovaná namítá, že si výpověď nemohla řádně přečíst a porozumět jejím důsledkům, tak žalobce připomenul, že proti výpovědi podala námitky, které sepsala vlastnoručně a doručila na podatelnu žalobce dne [datum], z čehož je zřejmé, že musela být v uvedeném období v dostatečné [podezřelý výraz] dispozici k tomu, aby si ji řádně přečetla a využila opravného prostředku. Poukazuje-li žalovaná na to, že se do finančních problémů nedostala vlastní vinou, tak je třeba uvést, že například v období měsíců duben, květen, červen, červenec a září 2022 nehradila ničeho, tedy ani alespoň poměrnou část nájmu, kterou by byla schopna ze svého starobního důchodu hradit, proto její dluh narůstal. Výsledně shrnul, že jeho záměrem není vystěhovat ženu v důchodovém věku na ulici, žalobce si je vědom své společenské a veřejné povinnosti a důležité sociální role, k tomu poukázal na bytovou politiku, kterou provozuje, zmínil však též vnitřní pravidla městské části, podle nichž není možné, aby již jednou řádně podaná výpověď za stavu, kdy došlo k porušení splátkové kalendáře, byla vzata zpět. Není ovšem pravděpodobné, že by po vydání pravomocného rozsudku za předpokladu, že by vůči městské části již nevznikaly nové pohledávky, došlo k exekučnímu vyklizení bytové jednotky. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil novými důkazy, které žalovaná předložila při odvolacím jednání, a to útržky složenek ohledně splátek ve výši [částka] za rok 2024, vyúčtováním služeb za rok 2023 a lékařskou zprávou z ambulance ortopedie [adresa] ze dne [datum]. Po takto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalované do výroku o věci samé opodstatněné, částečně důvodné je do nákladového výroku.

11. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav a vyvodil z něj správné závěry právní, s nimiž se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje. Je správný jeho závěr o tom, že žalobce je na základě pověření vlastníka hlavního města Prahy správcem nemovitosti, v níž se nachází byt č. [hodnota] ve druhém podlaží domu [číslo] v [adresa], Černická ulice č. [hodnota], jehož nájemkyní byla žalovaná. Žalobce tento byt vypověděl žalované výpovědí dne [datum], a to podle § 2991 o. z. pro hrubé porušení povinnosti nájemce spočívající v neplacení nájemného po dobu přesahující tři měsíce. Výpověď byla žalované řádně doručena, což je zřejmé z doručenky ze dne [datum], tuto skutečnost ostatně žalovaná nesporovala. Pokud namítala, že v uvedené době měla vážné problémy se zrakem a sluchem, a nemohla si výpověď řádně přečíst, tak této její obraně nelze přisvědčit. Žalovaná toto tvrzení uplatnil již před soudem prvního stupně a znovu též v odvolání, nicméně byť se v řízení nepodařilo prokázat, v jakém stavu byl její zrak v době doručení výpovědi z nájmu bytu; prokázáno bylo toliko to, že žalovaná v té době trpěla šedým zákalem, který jí byl na obou očích odoperován dne 16. 10. a [datum], tak za situace, kdy proti výpovědi z nájmu bytu podala řádně námitky, a to dne [datum], na něž žalobce reagoval odmítnutím pro neopodstatněnost, je zřejmé, že se s textem seznámila řádně. Tato její námitka se proto odvolacímu soudu jeví jako ryze účelová. Ostatně sama žalovaná v průběhu řízení obsah výpovědi z nájmu bytu nezpochybňovala.

12. Ve výpovědi z nájmu bytu byla žalovaná řádně poučena tak, jak předpokládá § 2286 odst. 2 o. z. nejenom o právu vznést proti výpovědi námitky, ale též o tom, že má možnost navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve dvouměsíční lhůtě ode dne, kdy jí výpověď byla doručena, jak umožňuje § 2290 o. z. Této možnosti žalovaná ale nevyužila a uplynutím této dvouměsíční prekluzivní lhůty se výpověď stala účinnou, když nastaly účinky naplnění uplatněného výpovědního důvodu. Platnost výpovědi tak již přezkoumávat nelze. Po uplynutí jednoměsíční lhůty ode dne doručení výpovědi bylo povinností žalované byt vyklidit a odevzdat pronajímateli podle § 2292 o. z. a pokud tak neučinila, je zřejmé, že byt užívá bez právního důvodu, neboť právní důvod – nájemní smlouva – odpadl za stavu, kdy nájem bytu žalobce žalované řádně vypověděl.

13. Soud prvního stupně se podrobně zabýval možností odepření ochrany žalobci z důvodu rozporu s dobrými mravy, tedy proto, že by se v případě žalobce jednalo o zjevné zneužití práva, které právní ochrany nepožívá podle § 2 odst. 3 o. z., § 6 a § 8 o. z. O takový to případ se však nejedná. Je třeba uvést, že ustanovení § 2291 odst. 2 o. z. považuje za hrubé zvlášť závažné porušení povinnosti nájemce mimo jiné nezaplacení nájemného a nákladů za služby za dobu alespoň tří měsíců, což v případě žalované bylo několikanásobně překročeno. Z obsahu výpovědi z nájmu bytu je zřejmé, že žalovaná nájem neplatila dlouhodobě, za období od prosince 2020 do července 2022, v měsících tam uvedených dlužila na nájemném ke dni doručení výpovědi celkem [částka] a na sankčním poplatku k zaplacení částku [částka], na nákladech na upomínky částku [částka]. Žalovaná poukazovala na svůj špatný [podezřelý výraz] stav, nicméně k tomu je třeba uvést, že bylo prokázáno toliko to, že měla problémy se zrakem, které se po dvou [podezřelý výraz] šedého zákalu podstatně zlepšily, jak vyplývá ze soudem prvního stupně citované lékařské zprávy oční ambulance. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaná nájem neplatila dlouhodobě, respektive platila ho nepravidelně a pouze částečně, za některé měsíce pak nájemné nezaplatila vůbec. Poukaz na to, že měla nízký starobní důchod a že je osobou vyššího věku kdy nemá možnost přivýdělku, neobstojí. Sama skutečnost, že je osobu vyššího věku, důvodem pro odepření ochrany vlastníku být nemůže a pokud žalovaná namítá, že měla nízký starobní důchod, tak bylo na ní, aby tuto situaci řešila jinak, například uplatněním nároku na příspěvek na bydlení.

14. Soud prvního stupně za účelem zvážení, zda jsou dány podmínky pro odepření ochrany pronajímateli bytu (žalobci), učinil podrobná skutková zjištění a správně dovodil, že zákonné podmínky pro tento postup splněny nejsou. K tomu odvolací soud poukazuje na judikaturní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR. Dobrými mravy je třeba rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence a jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a další).

15. Bylo nesporně zjištěno, že žalovaná užívá sporný byt bez právního důvodu a za tohoto stavu, je reivindikační žaloba, tedy žaloba na ochranu vlastnického práva, respektive práva pronajímatele, zcela na místě, neboť žalovaná se z bytu odmítá vystěhovat dobrovolně. Podle přesvědčení odvolacího soudu pro opačný postup podmínky splněny nejsou. Poukaz žalované na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 6/2009, publikovaného ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 1–2 ročník 2010, uveřejněného pod pořadovým č. 6/2010 na straně 109 neobstojí, neboť výkon práva v daném případě není ze strany žalobce v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem okolnosti výše uvedené. Odvolací soud znovu připomíná, že žalovaná je dlouhodobý neplatič nájemného, ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu dluh přesáhl [částka] a byť jí nelze upřít snahu dlužnou částku splácet, tak k dnešnímu dni dlužné nájemné, včetně úhrad za plnění spojená s užíváním bytu zcela uhrazeno není. Podle zjištění žalobce dluh k dnešnímu dni činí stále okolo částky [částka]. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že žalovaná splácí dlužné nájemné po splátkách [částka] měsíčně, nicméně dluh na nájemném přetrvává. K tomu odvolací soud dodává, že žalobce žalovanou dlouhodobě upomínal o zaplacení dlužného nájemného, žalovaná si tak své zákonné povinnosti nájemce musela být i jako právní laik vědoma. Nelze přisvědčit ani jejímu názoru o tom, že vyhovění žalobě na vyklizení sporného bytu představuje vážné poškození žalované a že by tento postup žalobci nepřinesl odpovídající prospěch; žalobce by získal žalobce ve svém vyjádření v odvolání deklaroval, že si je vědom své povinnosti veřejnoprávního subjektu s tím, že pokud žalovaná bude řádně plnit své povinnosti nájemce, hodlá jí pomoci řešit její bytovou situaci tak, že „žalovaná nebude exekučně vyklizena“ 16. Odvolací soud se zřetelem ke všem těmto skutečnostem shodně se soudem prvního stupně dovozuje, že zákonné podmínky pro to, aby žalovaná byla zavázána k povinnosti vyklidit sporný byt a vyklizený ho odevzdat žalobci v delší pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty prvé za středníkem o. s. ř., splněny jsou, reivindikační žaloba podle § 1040 o. z. je tak zcela po právu.

17. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou. Není dán ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když žalovaná nevymezuje, v čem jeho naplnění spatřuje a žádné takovéto vady řízení neshledal ani odvolací soud. Za tohoto stavu proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ad I. o věci samé potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. Soud prvního stupně nepochybil ani v nákladovém výroku, když podle zásady úspěchu ve věci přiznal úspěšnému žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení vůči žalované, která ve sporu podlehla. Důvody pro postup podle § 150 o. s. ř., kdy by žalobci byla mimořádně odepřena náhrada nákladů řízení, odvolací soud neshledává. Sám žalobce s tímto postupem nesouhlasil a žádné důvody hodného zvláštního zřetele pro něj nezjistil ani odvolací soud. Těmi nemohou být samy o sobě ani poměry žalované, které sice jsou nepříznivé, nelze však přehlédnout okolnosti případu, kdy žalovaná, jak je vysvětleno shora, dlouhodobě neplnila své základní povinnosti nájemce a snahu uhradit dluh na nájemném projevila prakticky až v průběhu soudního řízení.

19. Soud prvního stupně ovšem pochybil při vyčíslení nákladů řízení, když žalobce je velkou městskou částí, která disponuje kvalifikovaným odborným aparátem, tedy zaměstnanci, kteří jsou schopni práva žalobce v řízení hájit dostatečně účinným způsobem tak, že zastoupení advokátem v daném případě nebylo na místě. Ústavní soud v této souvislosti již opakovaně vyložil, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy před soudem, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů (viz například nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2984/09, nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2396/09). V daném případě jde o standartní spor, který spadá pod běžnou agendu předmětu činnosti žalobce a zastoupení advokátem v něm tak nebylo nutné. Odvolací soud proto dovozuje, že náklady právního zastoupení v podobě advokátem v daném případě nebyly vynaloženy účelně, žalobci proto přísluší toliko paušální náhrada jeho hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c), a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015, celkem jedenáct paušálních náhrad po [částka], tedy [částka] plus soudní poplatek z žaloby [částka], výsledně [částka]. Úkony žalobce představují přípravu a převzetí zastoupení, dále účast na čtyřech jednání, včetně přípravy k nim, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby.

20. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku ad II. postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že náklady řízení činí [částka], jinak ho v tomto výroku potvrdil rovněž podle § 219 o. s. ř., jako věcně správný.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce uspěl i v tomto řízení a má tak právo na náhradu nákladů řízení sestávající z paušální náhrady hotových výdajů: náhrada za tři režijní paušály po [částka] (sepis vyjádření k odvolání, příprava k účasti na jednání a účast na odvolacím jednání) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. [hodnota] /2015 Sb., celkem [částka].

Poučení