62 Co 280/2021- 367

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobců: a) Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] b) Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], bytem [adresa] zastoupeni: Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [IČO], sídlem: [adresa] Jednajícím: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem: [adresa] o 2x [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 16/2021-325, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích III. a IV. potvrzuje.

II. Ve výroku V. se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že náklady řízení žalobců činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobci je povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) zákonné úroky z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení (výrok I) a povinnost zaplatit žalobkyni b) zákonné úroky z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení (výrok II). Žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení zamítl (výrok III) a rovněž zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni b) částku [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení. Dále soud I. stupně rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci a) a b) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce a) domáhal původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a žalobkyně b) původně částky [částka] s příslušenstvím, kdy tyto částky představují vyčíslení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem, tj. nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě..

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že žalobci byli účastníky řízení (žalovanými) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 27 EC 357/2011, kdy toto řízení bylo vůči žalobci a) zahájeno dne [datum] a vůči žalobkyni b) dne [datum], a to doručením elektronického platebního rozkazu. Ve vztahu k žalobci a) tak předmětné řízení trvalo od [datum] do [datum] a vůči žalobkyni b) od [datum] do [datum]. Řízení trvalo 8 let a 5 měsíců. Ve věci bylo nejprve rozhodováno rozsudkem pro zmeškání dne [datum], kdy poté se žalobci až do [datum] (až do rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 11 Co 327/2017-212, kterým bylo rozhodnuto, že se rozsudek pro zmeškání nevydává) domáhali zrušení rozsudku pro zmeškání. V mezidobí ve věci rozhodoval třikrát Obvodní soud pro Prahu 6, čtyřikrát Městský soud v Praze, dvakrát Nejvyšší soud ČR a jednou Ústavní soud ČR. První jednání, kde bylo provedeno dokazování, se konalo dne [datum]. Ve věci byl vypracován znalecký posudek. Poslední jednání bylo nařízeno na [datum] referátem ze dne [datum].

4. Žalovaná v průběhu řízení požadavek žalobců částečně uspokojila a žalobci vzali podáním ze dne [datum] žalobu zpět ohledně částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to u každého z žalobců. Soud I. stupně svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 16/2021-350, řízení v tomto rozsahu zastavil, usnesení nabylo právní moci dne [datum], neboť účastníci se práva odvolání výslovně vzdali. Dále soud I. stupně usnesením ze dne [datum] zastavil řízení co do zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky [částka] za prvého žalobce a druhou žalovanou za den [datum].

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci u žalované své nároky předběžně uplatnili dne [datum] a žalovaná jej vyřídila stanoviskem ze dne [datum].

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 5, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Uzavřel, že je dán odpovědnostní titul v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6. Za tuto škodu odpovídá žalovaná. V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma, kterou bylo nutno odškodnit v penězích, neboť nebylo namístě se spokojit pouze s konstatováním porušení práva. Presumovaný vznik nemateriální újmy žalovaná nevyvracela. Soud I. stupně jako základní částku odškodnění stanovil [částka] za rok trvání daného řízení, přičemž první dva roky uvedenou částku krátil na polovinu. Tuto částku stanovil s odůvodněním, že délka řízení nebyla nikterak extrémní. Dospěl tak k částce základního zadostiučinění ve výši [částka], kterou následně podroboval jednotlivým kritériím stanoveným v ust. § 31a OdpŠk. Ke složitosti řízení uvedl, že ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování, výslechy svědků, byl zadán znalecký posudek a byla vyžadována součinnost Městské části [obec a číslo]. Uvedl, že se Obvodní soud pro Prahu 6 zabýval návrhy na opravu žaloby, opakovaně vyzýval účastníky k plnění poplatkových povinností, které nebyly řádně plněny, vyzýval účastníky k plnění procesních povinností tvrzení, k doložení plné moci, zamítal návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, rozhodoval o námitkách proti usnesení, vydával opravné usnesení, rozhodoval o námitkách protokolace vznesené účastníky, o žádostech o opravu a doplnění protokolu o ústním jednání, o námitkách proti zpracovanému znaleckému posudku, vyjadřoval se ke vzneseným stížnostem na předsedu senátu adresovaným vedení soudu a k návrhům na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Procesní složitost pak byla umocněna rozhodováním na třech stupních soudní soustavy a dokonce i u soudu ústavního. Z toho důvodu soud I. stupně základní částku přiměřeného zadostiučinění snižoval o 30 %.

7. Dále soud I. stupně snížil základní částku o dalších 5 % z důvodu sdílené újmy, neboť žalobci v postavení žalovaných vystupovali jako manželé, tudíž veškeré úkony soudu sdíleli a činili společně.

8. Naopak soud I. stupně základní částku přiměřeného zadostiučinění nemodifikoval ohledně kritérií chování účastníků řízení, postupu orgánu veřejné moci ani ohledně významu řízení pro poškozeného. Uvedl, že účastníci se nikterak významně na délce řízení nepodíleli. Naopak na celkové délce řízení se negativně promítl postup soudu I. stupně, případně soudu odvolacího, především ve fázi, kdy byla rušena rozhodnutí o původním vydání rozsudku pro zmeškání, nicméně tato skutečnost je již dostatečně zohledněna již stanovením peněžité formy zadostiučinění, navíc ve zvýšené výši. Ohledně významu řízení pro poškozeného soud I. stupně uvedl, že Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam.

9. Závěrem soud I. stupně uvedl, že žalobcům náleží náhrada finančního zadostiučinění každému z nich v částce [částka], když základní částka finančního zadostiučinění byla ponížena o 35 % a s ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobcům hradila částku v rámci předběžného projednání vyšší ve výši [částka], dospěl soud k závěru o nedůvodnosti přiznání nároku. Jako oprávněné nároky uznal zákonné úroky z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení u obou z žalobců, kdy se žalovaná dostala do prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku u žalované.

10. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí záviselo na úvaze soudu a žalobci tak byli plně úspěšní. Uvedl, že žalobcům náleží náhrada nákladů řízení spočívající v zaplacených soudních poplatcích (2x [částka]) a odměně advokáta za podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], částečné zpětvzetí žaloby z [datum], účast u jednání soudu [datum] á [částka] ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1, 7, 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, dále příslušné režijní paušály á [částka] dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu za tytéž úkony právní služby, to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21 % řádně doloženého DPH advokáta, celkem tedy částka [částka].

11. Proti rozsudku podali odvolání žalobci.

12. Žalobci ve svém odvolání ze dne [datum] napadli výrok č. III, IV a V a uplatnili v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Namítli, že soud I. stupně nedostatečně odůvodnil, proč navýšil základní částku pouze o [částka], tj. na [částka] a nikoliv o částku jinou. Rozhodnutí soudu I. stupně je tak v této části nepřezkoumatelné. Dále soud I. stupně nesprávně právně posoudil otázku toho, zda má být částka navýšena na [částka] za rok řízení. Takto měla být základní částka navýšena předně z důvodu, že řízení trvalo téměř 8,5 roku, a to v podstatné části před soudem I. stupně, který nezákonně vydal rozsudek pro zmeškání. Dalším důvodem pro navýšení základní částky na [částka] je nerespektování rozsudku vydaného v řízení o vyklizení bytu (ze dne 18. 2. 2016, č. j. 58 Co 289/2015-396), ačkoliv byl soud I. stupně na jeho existenci opakovaně upozorňován. Dále uvedli, že dne [datum] byla žaloba projednávaná v průtažném řízení vzata Ing. [příjmení] v plném rozsahu zpět, a to právě pro závěry obsažené v rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 58 Co 289/2015-396 a dalších rozhodnutí č.j. 12 Co 362/2018-40, č.j. 12 Co 149/2020-129. Průtažné řízení je tedy co do merita věci ukončené, nikoliv však z důvodů na straně věc projednávaného soudu. Ohledně modifikace základní částky jednotlivými kritérii žalobci uvedli, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil. Uvedli, že řízení se vedlo ohledně vydání bezdůvodného obohacení a jedná se o věc, již ze své podstaty, jednoduchou. Nadto bylo rozhodování v průtažném řízení zjednodušeno tím, že již dne [datum] byl vydán rozsudek čj. 58 Co 289/2015-396, dle kterého jsou žalobci oprávněni byt užívat, a to na základě práva odvozeného od nájemního práva a že nájemné již bylo plně uhrazeno i za žalované období. Ing. [příjmení] v postavení žalobce se v průtažném řízení tedy nemohl domáhat jakéhokoliv plnění souvisejícího s užíváním bytu a z toho důvodu vzal také následně svou žalobu zpět. Soud I. stupně ani neprováděl žádné rozsáhlé dokazování. Ohledně zadaného znaleckého posudku žalobci uvedli, že tento průtažný soud zadal usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 EC 357/2011-278, tedy až rok poté, co jeho zadání avizoval a ještě k tomu jej zadal i přes to, že měla být žaloba vůči žalovaným (žalobcům) i vůči Ing. [příjmení] zamítnuta. Dále žalobci uvedli, že standardní procesní úkony jako např. oprava žaloby ze své povahy nepochybně nemohou odůvodnit závěr soudu I. stupně o složitosti řízení. Procesní úkony vyvolané nesprávným postupem soudu v průtažném řízení (zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, který vůbec neměl být vydán, rozhodování o námitkách proti usnesení, vydání opravného usnesení, rozhodování o námitkách protokolace, o námitkách proti znaleckému posudku, vyjadřování se ke stížnostem na nesprávný postup soudce atd. nemohou být kladeny k tíži žalobců. Dále uvedli, že soud I. stupně opomněl, že soudy ve třech stupních soudní soustavy a Ústavní soud nerozhodovaly ve věci samé, ale výhradně z důvodu nesprávného počátečního postupu Obvodního soudu pro Prahu 6 v průtažném řízení, tedy při vydání rozsudku pro zmeškání. Složitost řízení byla tedy s ohledem na shora uvedené zapříčiněna výhradně nesprávným postupem průtažného soudu.

13. Dále žalobci namítali, že soud I. stupně nesprávně posoudil i otázku existence sdílené újmy. Uvedli, že toto kritérium nelze aplikovat mechanicky, ale vždy s přihlédnutím ke každému jednotlivému případu. Samotná skutečnost, že žalobci jsou manželé, není důvodem pro snížení přiměřeného zadostiučinění. Uvedli, že průtažné řízení je pro každého z žalobců významné jinak. Žalobkyně b) od počátku pociťovala újmu jinak než žalobce a), když byla v průběhu řízení těhotná, musela řešit péči o nemocného syna a současnou účast na jednání soudu.

14. Žalobci rovněž uvedli, že řízení před Obvodním soudu pro Prahu 6 mělo pro ně mimořádný význam. K nezákonnému vydání rozsudku pro zmeškání došlo v době, kdy byla žalobkyně b) těhotná a kdy žalobcům onemocněl syn, o kterého celou noc pečovali, nicméně průtažný soud jejich omluvy z jednání neakceptoval a dokonce proti nim vydal rozsudek pro zmeškání, a to navíc za situace, kdy žalobci nebyli pasivně věcně legitimováni ve sporu. Žalobci tak mají za to, že jsou zde splněny podmínky pro navýšení přiměřeného zadostiučinění z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce. Před odvolacím soudem pak žalobce a) doplnil, že navýšení újmy požaduje z důvodu, že v době, kdy jeho syn trpěl velkými nevolnostmi, on a manželka museli po synovy uklízet, průtažný soud vydal rozsudek pro zmeškání.

15. Soud I. stupně rovněž pochybil, když žalobcům nepřiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby za převzetí a přípravu právního zastoupení ve výši [částka], včetně režijního paušálu ve výši [částka], dále náhradu za promeškaný čas na cestě z [obec] do [obec] a zpět za 6 půlhodin ve výši [částka] a náhradu cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka].

16. Žalobci závěrem žádali, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku č. III a IV změnil tak, že žalobě plně vyhoví a přizná každému z žalobců částku [částka] včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a znovu rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

17. Žalovaná se k odvolání žalobců vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že se s rozsudkem soudu I. stupně zcela ztotožňuje a považuje jej za věcně i právně správný. Uvedla, že se zcela ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že zadostiučinění je zcela adekvátní a odráží specifika projednávaného případu a neshledává důvody pro navýšení zadostiučinění nad rámec již poskytnutého plnění.

18. Závěrem žalovaná žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

19. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobců do merita věci není důvodné. Důvodným naopak shledal odvolání do nákladů řízení ve výroku č. V.

20. K požadavku žalobců na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 357/2011 odvolací soud uvádí, že soud I. stupně učinil svá skutková zjištěná zejména z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, když v tomto směru byl ostatně skutkový děj mezi účastníky v podstatě nesporný. Řízení bylo zahájeno vůči žalobci a) dne [datum] a vůči žalobkyni b) dne [datum], a to doručením elektronického platebního rozkazu a skončeno bylo dnem [datum] zastavením řízení.

21. Žalobci požadovali odškodnění nemajetkové újmy pouze za část tohoto řízení, kdy tento časový interval určili okamžikem zahájení řízení do [datum]. Tímto časovým vymezením je soud vázán, délka řízení je tedy 8 let a 5 měsíců.

22. Zákon o odpovědnosti státu za škodu pojem nesprávný úřední postup blíže nedefinuje. Právní teorie i ustálená soudní praxe vycházejí z toho, že nesprávným úředním postupem je třeba rozumět porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Z tohoto hlediska se za nesprávný úřední postup vedoucí k odpovědnosti státu považují též vedle vydání či opožděného vydání rozhodnutí, popřípadě jiné nečinnosti státního orgánu, vady ve způsobu vedení řízení, to ovšem vždy za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda jako majetková újma vyčíslitelná v penězích (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1851/2002, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1660/2005, a další).

23. Soud I. stupně správně dovodil, že délku řízení v rozsahu 8 let a 5 měsíců je třeba považovat za nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím ke složitosti sporu, tomu, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Žalovaná tak odpovídá za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení. V důsledku nesprávného úředního postupu vznikla žalobcům nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje. V tomto směru ostatně ani mezi účastníky sporu nebylo, žalovaná sama nesprávný úřední postup a vznik nemajetkové újmy žalobcům uznala.

24. Při určení výše odškodnění nemajetkové újmy postupoval soud I. stupně podle zásad uvedených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR z [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen Stanovisko - pozn. odvolacího soudu). S výpočtem, který soud I. stupně v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí provedl, se odvolací soud zcela ztotožňuje. Základní částku odškodnění za každý rok trvání řízení je třeba určit pro každého z žalobců ve výši [částka], nikoliv [částka], jak žalobci požadovali, a to s ohledem na všechny okolnosti sporu, zejména pak s přihlédnutím k tomu, že celková délka řízení sice byla nepřiměřená, avšak nikoliv extrémně nepřiměřená, v řízení nedocházelo k výraznějším průtahům a řízení bylo poměrně komplikované zejména po stránce procesní. Je sice třeba přisvědčit námitce žalobců, že v řízení bylo až do roku 2017 řešena zejména otázka vydání rozsudku pro zmeškání, nicméně toto pochybení nelze přičíst pouze soudu, ale též žalobcům, kteří se o tuto délku řízení rovněž přičinili, když podali namísto odvolání do rozsudku pro zmeškání, návrh na jeho zrušení. Délku řízení nicméně soud I. stupně zohlednil, když žalobcům přiznal částku [částka].

25. Prvostupňový soud správně posoudil též všechna relevantní kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OpdŠk pro korekci celkové výše odškodnění. Složitost řízení se zásadně projevuje ve dvou samostatných skutečnostech, jednak v počtu instancí a za druhé ve složitosti jako takové, procesní nebo hmotněprávní. Každý účastník řízení je přitom zcela oprávněn podávat opravné prostředky popř. podávat jiné námitky, nicméně lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Je přitom nerozhodné, zda je přezkumu podrobena otázka výkladu hmotného či procesního práva (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3175/2015). Z uvedeného je tedy patrné, že je lichá námitka žalobců, že řízení probíhalo ve více stupních pouze ohledně procesní otázky a nikoliv do merita věci. Dále je nutno zohlednit, zda řízení bylo složité procesně, kdy se zohledňuje procesní aktivita účastníků řízení, srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky opravných prostředků atd. V této souvislosti soud I. stupně zcela správně zohlednil i nutnost opravy žaloby, opakované vyzývání účastníků k poplatkové povinnosti, k doložení plné moci, k doložení tvrzení a dále rozhodování řady opravných prostředků, z nichž některé nebyly podány v procesně správné formě. V tomto směru tedy odvolací soud plně ve shodně se soudem I. stupně konstatuje, že řízení bylo s ohledem na povahu nároku složité zejména po stránce procesní, a je proto namístě odškodnění snížit o 20 % podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk v případě obou žalobců, dále o dalších 10 % proto, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy.

26. Odvolací soud rovněž souhlasí se snížením odškodění o dalších 5 % z důvodu tzv. sdílené újmy, kdy na straně žalobců vystupují dva subjekty. Tento jeho názor je zcela v souladu se Stanoviskem a rovněž tak s judikaturními závěry Nejvyššího soudu ČR (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura – civilní, sv. 4 ročník 2013, uveřejněný pod pořadovým [číslo] 2013 na str. 249). Byť je třeba připustit, že sama skutečnost, že v jednom řízení je poškozeno více subjektů, kteří v něm vystupovali na téže straně, ještě neznamená, že musí jít o sdílenou újmu, nelze přehlédnout spřízněnost obou žalobců, kdy žalobci jsou manželé. Snížení nemajetkové újmy o 5 % z důvodu sdílené újmy u obou žalobců je tedy zcela namístě.

27. Odvolací soud se plně ztotožnil i s posouzením kritéria významu řízení pro žalobce, když uvedl, že se řízení o vydání bezdůvodného obohacení neřadí mezi řízení, kterým přisuzujeme zvýšený význam. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že žalobci zaměňují svůj osobní postoj k řízení před průtažným soudem, kdy byl rozsudek pro zmeškání vyhlášen v době onemocnění jejich syna a probíhajícího těhotenství žalobkyně b) za význam řízení jako takového. Obecně lze za řízení se zvýšeným významem pro účastníka považovat zejména trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), řízení vedená ohledně rodiněprávních vztahů (zejména péče o nezletilé či ve věci výživného), řízení ve věcech osobního vztahu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění apod.). Dalším typovým hlediskem rozhodným pro význam předmětu řízení je věk a zdravotní stav účastníka řízení (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012). Z uvedeného výčtu je patrné, že řízení o vydání bezdůvodného obohacení žádným z uvedených typových řízení není a není zde ani důvod pro zohlednění věku či zdravotního stavu žalobců. Soud I. stupně tedy správně nezvýšil náhradu přiměřeného zadostiučinění nad rámec přiznaného. Na druhou stranu odvolací soud konstatuje, že řízení o vydání bezdůvodného obohacení se nevedlo pro zanedbatelnou částku, tudíž není ani důvodu ke snížení či krácení základní částky s ohledem na toto kritérium.

28. S žalobci je třeba souhlasit v tom, že v řízení došlo k dílčím pochybením ze strany průtažného soudu, kdy např. rozhodování o opravném usnesení není možné přičítat k tíži žalobců, nicméně právě tato pochybení mající vliv na celou délku řízení již byla promítnuta v určení základní částky odškodnění z hlediska postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/. Žalovanou poskytnutí odškodnění ve výši [částka] pro žalobce a) a [částka] pro žalobkyni b) tak je zcela adekvátní všem kritériím, uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Soudu však nepřísluší hodnotit efektivnost a účelnost postupu soudu v naříkaném řízení z hlediska práva hmotného či procesního, jak žalobci dovozují.

29. Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je správné, odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. naplněny nejsou. Odvolací soud z udaných důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výrocích III. a IV. ohledně zamítnutí částky [částka] s příslušenstvím pro každého z žalobců, kterou požadovali nad rámec již přiznaných [částka], potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

30. Odvolací soud však shledal důvodnou odvolací námitku žalobců týkající se nákladů řízení. Lze přisvědčit žalobcům, že soud I. stupně nepřiznal za převzetí a přípravu zastoupení žádný úkon právní služby a opomenul zahrnout do nákladů řízení cestovné a náhradu za promeškaný čas. Odvolací soud proto znovu rozhodl o výši účelně vynaložených nákladů řízení, kdy tyto sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši [částka] (2x [částka]), z nákladů zastoupení advokátem za pět úkonů právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., vyjádření k věci podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., částečné zpětvzetí návrhu podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., účast na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.. To vše při zastupování dvou osob. Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a. t. [částka]. Při zastupování dvou osob činí náhrada právního zastoupení za celkem deset úkonů právní služby částku [částka], kterou je nutno s ohledem na ust. § 12 odst. 4 a. t. snížit o 20 %, tedy na částku [částka]. K odměně advokáta ve výši [částka] je nutno přičíst ještě deset náhrad paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka] za každý z těchto úkonů, náhradu za promeškaný čas při cestě k jednání [obec] [město] – [obec] a zpět dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. ve výši [částka] (za 5 půlhodin po [částka]) a dále cestovné za cestu k jednání u soudu dne [datum] na cestě [obec] – [obec] a zpět při ceně paliva [částka] za litr a ujetých 230 Km ve výši [částka] za amortizaci vozidla (230 Km x koeficient 4,4) a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. z částky [částka] (odměna advokáta [částka] + RP [částka] + promeškaný čas [částka] + amortizace vozu [částka]) ve výši [částka]. Dále odvolací soud žalobcům přiznal náklady na benzín ve výši [částka]. Celkové náklady žalované tak činí částku [částka] + [částka] + [částka] za soudní poplatky a [částka] za cenu benzínu. Celkové náklady žalobců činí [částka] pro oba.

31. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované, jež v řízení nebyla zastoupena, vzniklo právo na paušální náhradu nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši [částka] za úkon spočívající v převzetí zastoupení, vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účasti na soudním jednání dne [datum].

Poučení