62 Co 305/2022- 288

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Luďka Pilného ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti [role v řízení]: [osobní údaje žalované] [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o neplatnost [anonymizováno] z pracovního poměru, k odvolání [role v řízení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje s tím, že ve výroku II/ se místem plnění určuje advokát JUDr. [jméno] [příjmení].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od [anonymizováno] moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem bylo určeno, že [anonymizováno] z pracovního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], daná žalovanou žalobci, je neplatná (výrok I/) a [role v řízení] bylo uloženo zaplatit žalobci do 3 dnů od [anonymizováno] moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrokem II/).

2. Rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti [role v řízení] původně určení neplatnosti dvou výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum] s tím, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl dne [datum] pracovní poměr (podle pracovní smlouvy), na základě které žalobce vykonával pro žalovanou práci vysokoškolského učitele, od 1. 1 2006 pak akademického pracovníka, dále zastával funkci prorektora pro studijní a pedagogickou činnost, následně pak funkci prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy. Žalobce obdržel od [role v řízení] dne [datum] [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] (dále také jen„ [anonymizováno] 1“) z důvodů nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zák. práce, neboť mu bylo dne [datum] doručeno odvolání z funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy a žalovaná nedisponuje žádným volným pracovním místem odpovídajícím kvalifikaci žalobce, nastala tedy [anonymizováno] fikce nadbytečnosti dle § 73a odst. 2 zák. práce. Současně žalobce obdržel písemnost ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] (dále také jen„ [anonymizována dvě slova]“), kterou žalovaná rozvázala se žalobcem pracovní poměr výpovědí dle § 52 písm. g) zák. práce, kdy důvodem měla být pochybení, kterých se měl žalobce dopustit při předložení své [anonymizována dvě slova]. Žalovaná dovodila, že žalobce se dopustil nezákonného jednání vůči [role v řízení] s cílem neoprávněně získat vědeckopedagogickou hodnost docent, čímž zvlášť hrubým způsobem porušil své povinnosti zaměstnance dle zákona o vysokých školách a § 303 písm. d) zák. práce, tedy nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Ohledně požadavku určení existence pracovněprávního vztahu žalobce naléhavý [anonymizováno] zájem spatřoval v efektivním vytvoření pevného základu pro [anonymizováno] vztahy účastníků sporu, který může svými důsledky předejít případným dalším žalobám na plnění.

3. Prvostupňový soud prvním rozsudkem ve věci samé ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl jak ohledně požadavku na určení neplatnosti obou výpovědí z pracovního poměru (výrokem I/), tak ohledně požadavku na určení, že pracovní poměr trvá (výrokem II/). Městský soud v Praze k odvolání [role v řízení] rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]), citovaný rozsudek potvrdil ve výroku II/, kterým byla zamítnuta žaloba ohledně určení, že pracovní poměr trvá (výrokem I/). Dále pak tento rozsudek změnil v části výroku týkající se [anonymizována dvě slova] a určil, že [anonymizována dvě slova] je neplatná (výrokem II/), a v části výroku týkající se [anonymizováno] 1 jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrokem III/). Výrok II/ citovaného rozsudku žalovaná napadla dovoláním, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.

4. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud opětovně podrobil přezkumu platnosti právního jednání [role v řízení] učiněného ve [anonymizováno] 1, která byla dána žalobci z důvodu fikce nadbytečnosti.

5. Předně prvostupňový v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že odstranil vadu žaloby spočívající v nejasném označení [role v řízení], kdy žalobce žalovanou označil jako [anonymizována dvě slova], za niž v řízení jako účastník vystupuje její organizační složka – [anonymizována dvě slova] [země] v [obec].

6. Následně prvostupňový soud zopakoval nosnou část dosud provedených listinných důkazů, jakož i doplnil dokazování o nové důkazy předložené žalobcem k prokázání skutečnosti, že kromě pracovní pozice prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy působil na katedře [anonymizováno] a informatiky [anonymizována tři slova], kde vykonával konkrétní vědeckopedagogickou činnost včetně výuky a zkoušení studentů, funkce oponenta či konzultanta kvalifikačních prací a účasti na vědeckých konferencích. Svá konkrétní skutková zjištění, včetně odkazu na důkazní prostředek, z něhož čerpal, prvostupňový soud vyjádřil pod body 15. až 31. odůvodnění rozsudku. Konstatoval rovněž, jaké navrhované důkazy nebyly provedeny a proč. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce pracoval u [role v řízení] na základě pracovní smlouvy z [datum] (ve znění jejích pozdějších změn) na pozici akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky s pracovním poměrem na dobu neurčitou. Dne [datum] byl žalobce jmenován s účinností ke dni [datum] do funkce prorektora pro studijní a pedagogickou činnost [role v řízení] a dne [datum] do funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy. I nadále však žalobce působil na katedře managementu a informatiky, vyučoval předměty garantované touto katedrou, zkoušel studenty, vedl bakalářské a diplomové [anonymizováno], účastnil se schůzí katedry, vykonával vědeckou činnost v podobě účasti na výzkumu, psaní odborných článků či vystupování na odborných konferencích. Žalobce i navenek vystupoval jako člen katedry a jeho vědecké výstupy byly žalovanou evidovány jako výstupy katedry. Dne [datum] byl žalobce odvolán z funkce prorektora [role v řízení] pro zahraniční styky a vnější vztahy a byly mu dány dvě [anonymizováno] z pracovního poměru: jednak dle § 52 písm. c) zákoníku práce, jelikož žalovaná nedisponuje žádným volným pracovním místem odpovídajícím kvalifikaci žalobce, čímž nastala [anonymizováno] fikce nadbytečnosti žalobce, jednak dle § 52 písm. g) zákoníku práce, jelikož žalovaná vzala za prokázané, že žalobce jako svoji [anonymizováno] práci předložil dílo jiných osob, čímž zvlášť hrubě porušil povinnosti vyplývající z § 74e ve spojení s § 74a odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb. ve vztahu k § 303 písm. c) zákoníku práce. Ke dni [datum] žalovaná ve svém systému neevidovala žádné volné pracovní místo odpovídající žalobcově vzdělání, znalostem a zkušenostem.

7. Předně s odkazem na relevantní judikaturu konstatoval, že obě [anonymizováno] jednání, jimiž žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobcem, je třeba posuzovat samostatně. Následně se zabýval tím, zda byl naplněn zákonný výpovědní důvod pro [anonymizováno] 1 spočívající ve fikci nadbytečnosti žalobce po jeho odvolání z vedoucího pracovního místa prorektora ve smyslu § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Zohlednil, že žalobce byl v době, kdy u [role v řízení] působil jako akademický pracovník na katedře managementu a informatiky, jmenován prorektorem [role v řízení] a v dubnu [rok] pak byl z této funkce odvolán. Funkci prorektora je přitom třeba považovat za vedoucí pracovní místo ve smyslu § 11 a § 33 odst. 3 zák. práce, neboť prorektor podle § 10 odst. 5 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách (dále jen zák. č. 111/1998 Sb.) zastupuje prorektora, který podle odst. 1 tohoto ustanovení stojí v čele vysoké školy. Konstatoval, že obecně dle ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce platí, že odvoláním zaměstnance z vedoucího pracovního místa nastupuje tzv. nabídková povinnost zaměstnavatele a nemá-li zaměstnavatel pro zaměstnance odpovídající práci (popř. zaměstnanec nabídku takové [anonymizováno] odmítne), nastává fikce nadbytečnosti zaměstnance. Pokud se pak jedná o zaměstnance, kteří již před jmenováním na vedoucí místo u zaměstnavatele pracovali, platí dále, že jejich původní pracovní poměr po odvolání z vedoucího pracovního místa neobnovuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pro nyní projednávanou věc však je zásadní, že změna pracovního poměru, k níž jmenováním stávajícího zaměstnance na vedoucí pracovní místo dochází podle § 40 odst. 1 zák. práce, nemusí vždy spočívat v zániku dosavadního druhu [anonymizováno] a nahrazení druhem [anonymizováno] novým. Podstata této změny může dle okolností spočívat i v tom, že stávající druh [anonymizováno] zůstává zaměstnanci zachován a k němu přistoupí nový druh [anonymizováno] odpovídající vedoucímu pracovnímu místu (k tomu podrobně odkázal na odůvodnění kasačního rozsudku odvolacího soudu a jím citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V takovém případě pak po odvolání z vedoucího pracovního místa zůstává zaměstnanci zachováno pracovní místo původní s odpovídajícím druhem [anonymizováno], a nemůže proto nastoupit nabídková povinnost zaměstnavatele, a především ani fikce nadbytečnosti zaměstnance.

8. Shledal pro posouzení projednávané věci rozhodným, zda změna pracovního poměru, k níž u žalobce došlo jmenováním na pozici prorektora (a to prorektora pro studijní a pedagogickou činnost [role v řízení] a později prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy), spočívala v nahrazení původního druhu [anonymizováno] akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky novým druhem [anonymizováno] prorektora, nebo v přistoupení nového druhu [anonymizováno] k původnímu. Uzavřel na podkladě skutkových zjištění, která učinil po doplněném dokazování, že nelze než dospět k závěru, že žalobci i po jmenování prorektorem zůstala pracovní pozice akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky zachována, neboť žalobce i nadále vyučoval a zkoušel předměty garantované katedrou, vedl kvalifikační [anonymizováno], publikoval a účastnil se vědeckých konferencích v oboru spadajícím do působnosti katedry a jeho výstupy byly rovněž jako výstupy katedry vykazovány; žalobce se rovněž účastnil schůzí katedry. Je přitom zřejmé, že všechny uvedené činnosti žalobce i v době, kdy byl prorektorem, vykonával právě z pozice akademického pracovníka katedry managementu a informatiky, a nikoliv z pozice prorektora. Prorektor jako vysoký funkcionář vysoké školy jako celku totiž z podstaty věci nepřísluší ke konkrétní katedře konkrétní [anonymizováno] – to přitom platí nezávisle na tom, zda je jako součást jeho pracovní náplně uvedena i„ pedagogická, vědecká a další tvůrčí činnost“.

9. Prvostupňový soud shrnul, že žalobce byl po celou dobu svého působení ve funkci prorektora rovněž akademickým pracovníkem a zůstal jím i po svém odvolání z funkce prorektora. Po odvolání z vedoucího pracovního místa proto zůstal žalobci zachován druh [anonymizováno], který mohl nadále vykonávat. Za této situace nemohly nastat účinky odvolání z vedoucího pracovního místa dle § 73a odst. [anonymizováno] ZP spočívající ve fikci nadbytečnosti žalobce. Žalobce se proto pro žalovanou nestal nadbytečným a výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zák. práce nebyl naplněn; [anonymizováno] 1 je z tohoto důvodu neplatným právním jednáním, proto prvostupňový soud žalobě v rozsahu tohoto požadovaného určení vyhověl.

10. Na okraj prvostupňový soud konstatoval, že ani žalovanou zastávaný (byť dle soudu nesprávný) názor, podle nějž žalobce po jmenování prorektorem nezůstal akademickým pracovníkem a veškerou vědeckou a pedagogickou činnost vykonával pouze z pozice prorektora, nemůže obstát. I pokud by totiž žalobce skutečně všechny činnosti na katedře vykonával z pozice prorektora, následkem jeho odvolání z této pozice by náhle vznikl stav, kdy dané činnosti na katedře nemá kdo vykonávat. S ohledem na specifika vysokoškolského prostředí a nutnost odborné specializace by totiž nebylo možné, aby žalobcovu práci na katedře vykonával namísto žalobce jeho nástupce ve funkci prorektora. Jinými slovy, odvoláním žalobce z pozice prorektora by muselo dojít ke vzniku nového pracovního místa akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky, a žalovaná by toto pracovní místo byla povinna podle § 73a odst. 2 zák. práce žalobci nabídnout. To však žalovaná neučinila. Ze všech těchto důvodů proto soud I. stupně žalobě vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle poměrného úspěchu ve věci, žalobci přiznal náhradu jemu vzniklých nákladů v rozsahu 1/3, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

12. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Blanketní odvolání doplnila podáním ze dne [datum]. Vytknula předně prvostupňovému soudu vadu řízení spočívající v „ opravě“ označení [role v řízení], ke které došlo při jednání konaném dne [datum], a to v rozporu se závěry plynoucímu z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že od počátku bylo řízení vedeno s [anonymizováno] akademií ČR jakožto právnickou osobou, kterou však není. Řízení proto mělo být zastaveno. Žalovaná rovněž nesdílí skutkový závěr prvostupňového soudu o tom, že žalobce po svém jmenování prorektorem pro zahraniční styky a vnější vztahy působil na totožném místě na katedře [anonymizováno] a informatiky. Názor odvolacího soudu vyjádřený v jeho předchozím zrušujícím rozhodnutí nepovažuje žalovaná za správný. Žalovaná nezpochybňuje výkon pedagogické a vědecké činnosti žalobce v posuzovaném období, avšak namítá, že tyto nevykonával v rámci systematizovaného pracovního místa na uvedené katedře. Šlo totiž o plnění pracovních úkolů na jediném pracovním místě prorektora. Stanovení organizační struktury je věcí zaměstnavatele, kdy žalobce na katedře [anonymizováno] a informatiky přes činnost touto katedrou vykazovanou zařazen nebyl, když podstatným se jeví náplň [anonymizováno] prorektora – pod níž spadal i výkon pedagogické, vědecké i jiné tvůrčí činnosti. Soudem formulovaný závěr by obstál jen tehdy, pokud by výkon uvedené činnosti nebyl učiněn náplní [anonymizováno] prorektora. V řízení bylo prokázáno, že vhodné zařazení po jeho odvolání z funkce prorektora nebylo, když na katedře [anonymizováno] a informatiky volné systematizované místo nebylo. Nesprávný je proto [anonymizováno] závěr, že původní pracovní pozice zůstala zachována žalobci i po jeho odvolání z funkce prorektora. Žalovaná proto navrhla, aby byl rozsudek prvostupňového soudu změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

13. Žalobce se vyjádřil k podanému odvolání tak, že shledává skutkové i [anonymizováno] závěry uvedené v napadeném rozsudku věcně správnými. Pokud žalobce opravil název [role v řízení], nelze uvedené směšovat s žalovanou citovaným judikátem, kde žalobce označil nonsubjekt, kterým žalovaná není. Poukázal v této souvislosti na skutečnost, že sama žalovaná se označovala všude bez připojení organizační složky státu, její námitka je proto účelová. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy v nařízeném jednání, dospěl k závěru, že odvolání [role v řízení] není důvodné.

15. Je tomu tak především proto, že soud I. stupně se s danou materií vypořádal způsobem, jemuž nelze naprosto nic vytknout, vydané rozhodnutí odůvodnil naprosto logicky a srozumitelně, jeho skutkové závěry mají v obsahu spisu bezvýhradní opory a prosty pochybení jsou i jeho navazující závěry [anonymizováno]. Na jeho zcela pregnantní odůvodnění může odvolací soud bez jediné výhrady odkázat a nemělo by významu, aby jen jinými slovy opisoval to, což již přesvědčivě vyložil soud I. stupně. Jím nastíněné závěry mají plné zastání i v recentní judikatuře, kterou soud I. stupně do jím zjištěných poměrů také zcela přiléhavě aplikoval.

16. Odvolatelka namítala v prvé řadě odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., kterým jsou míněny všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou vedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo b) o. s. ř. a uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků a dalších nedostatků, ke kterým došlo v průběhu řízení před soudem I. stupně nebo v souvislosti s jeho rozhodováním. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v rozhodnutí soudu, neboť se projevilo toliko činností nebo opomenutím při provádění jednotlivých úkonů. Uvedené tzv. jiné vady řízení však nejsou způsobilým odvolacím důvodem dle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

17. V této souvislosti odvolatelka namítá, že prvostupňový soud pochybil, když řízení nezastavil pro nedostatek procesní subjektivity na straně [role v řízení], která byla označena jako [anonymizována dvě slova] [země] v [obec], ačkoliv tato je organizační složkou státu.

18. Nutno konstatovat, že [anonymizována dvě slova] [země] v [obec] tak, jak byla žalobcem v žalobě označena na straně [role v řízení] (srov. § 9 zák. práce; zaměstnavatelem je stát, jednající v pracovněprávních vztazích prostřednictvím své organizační složky) je organizační složkou státu podle § 95 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, když z ustanovení § 95 odst. 1 věta druhá zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vyplývá, že na státní vysoké školy se nevztahuje ustanovení § 2 odst. 2 citovaného zákona, podle něhož vysoká škola je právnickou osobou. [anonymizováno] vysoká škola je státní vysokou školou podle § 94 uvedeného zákona.

19. Odvolací soud v souvislosti s odvolací námitkou [role v řízení] odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, podle které nepřesné označení účastníka řízení lze odstranit a soud je povinen o tom chybující stranu postupem dle § 5 a § 43 o. s. ř. poučit (viz. např. rozhodnutí sp. zn. [ústavní nález]; [ústavní nález]; [ústavní nález] (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 11, [číslo]); sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález] (všechna rozhodnutí dostupná na webových stránkách [webová adresa]).

20. V nálezu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] Ústavní soud zrušil rozsudky všech předchozích instancí a uvedl: "Pokud tedy je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván. Jestliže v daném případě z obsahu žaloby bylo zřejmé, že tato směřuje proti státu, a nikoliv proti organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama nemůže být účastníkem řízení, bylo zjevné, že podání nemá náležitosti stanovené v § 79 odst. 1 o. s. ř., a bylo tedy povinností soudu účastníka řízení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění této vady podání. Protože se jedná o vadu, jejíž neodstranění brání pokračování řízení, měl soud účastníka poučit podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o následcích nevyhovění výzvě. Pokud tak obecné soudy neučinily, porušily čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.... [anonymizována dvě slova] [země] více odpovídá, jak vyplývá z čl. 1 Ústavy, princip materiální spravedlnosti než princip spravedlnosti formální. V dané věci byl žalovaný označen pouze jako "Nejvyšší [anonymizováno] úřad", ačkoliv správné označení mělo být " [země] - [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] nález se věnuje i rozsahu poučovací povinnosti soudu, již strážce ústavnosti tradičně považuje za významnou pro zajištění práva na spravedlivý proces, zároveň však respektuje jeho rozumné hranice. "Poučovací povinnost nelze rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahovala do hmotného práva (tedy poučení v otázce věcné legitimace). Takovým hmotněprávním poučením by v konkrétním případě bylo, jak správně poukazuje Nejvyšší soud, například poučení o tom, kdo je v daném případě zaměstnavatelem žalobce. Nicméně nevybočovalo by z rámce procesního poučení, pokud by soudy vyzvaly žalobce, aby odstranil vadu podání, spočívající v nesprávném označení účastníka řízení na straně žalovaného tak, aby označení účastníka odpovídalo znění § 79 odst. 1 o. s. ř., ovšem bez uvedení, jak by mělo takové označení znít konkrétně." 21. Jak vyplývá z obsahu protokolu o jednání ze dne [datum], prvostupňový soud v intencích § 5 o. s. ř. poučil žalobce o tom, že nesprávně označil žalovaný subjekt, na což žalobce reagoval procesně korektním způsobem a doplnil označení účastníka způsobem odpovídajícím tomu, že správné označení [role v řízení] nově zní: [země] – [anonymizována dvě slova] [země] v [obec], kdy za stát je v řízení oprávněna jednat organizační složka státu, tj. [anonymizována dvě slova] [země] v [obec] (srov. § 6 odst. 6 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku [země] a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů), což se také fakticky v řízení prostřednictvím aktivní obrany [role v řízení] proti žalobě dálo. Namítaný postup [role v řízení], dle něhož řízení mělo být z důvodu nesprávného označení žalovaného účastníka - který je nonsubjektem - zastaveno, shledává odvolací soud s ohledem na dosavadní průběh a stav řízení (včetně aktivní procesní participace [role v řízení] označující se totožným způsobem), účelovým, odpovídajícím výhradně duchu formální spravedlnosti a s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry zcela nepřijatelným. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak naplněn není.

22. Žalovaná v odvolání dále uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítla, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce [anonymizováno]. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového [anonymizováno] věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce [anonymizováno] a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. [anonymizováno] posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou [anonymizováno] normu, případně aplikuje správnou [anonymizováno] normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní [anonymizováno] normu.

23. Jak správně uvedl prvostupňový soud, otázku (ne) platnosti [anonymizováno] z pracovního poměru ze dne [datum] je třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku [anonymizováno], ve znění [účinnost] – dále též jen„ zák. [anonymizováno]“, a subsidiárně (srov. § 4 zák. práce) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

24. Žalovaná předně zpochybnila skutkový závěr soudu I. stupně, dle kterého žalobce na pozici prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy po [datum], kdy byl žalovanou do vedoucí pozice jmenován, vykonával též vědeckou a pedagogickou činnost pod katedrou manegmentu a informatiky, s tím, že dle [role v řízení] se jednalo o jedinou pracovní pozici, neboť tomu odpovídá systematizace pracovních míst, kdy žalobce nebyl na uvedené katedře formálně organizačně zařazen, proto mu nemohla být pozice na této katedře po odvolání z pozice prorektora dne [datum] nabídnuta, neboť místo na katedře manegmentu a informatiky nebylo volné.

25. Odvolací soud k tomu uvádí, že prvostupňový soud správně v intencích zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zaměřil svou pozornost na zjištění, zda žalobce vedle výkonu pracovní pozice prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy [role v řízení] vykonával též pracovní pozici na katedře managementu a informatiky, kde se měl nadále – vedle výkonu pracovní pozice prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy – podílet na pedagogické, vědecké a další tvůrčí činnosti. Prvostupňový soud dospěl k jednoznačnému skutkovému závěru, že žalobce vykonával oba druhy [anonymizováno] – plynoucí jednak z pracovní pozice prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy, do níž byl jmenován [datum] i akademického pracovníka působícího na katedře managementu a informatiky [anonymizována dvě slova] managementu, a to kontinuálně od té doby, co byl jeho pracovní poměr založen pracovní smlouvou ze dne [datum] (ve znění změn a dodatků), včetně období, kdy byl [datum] s účinností ke dni [datum] jmenován do funkce prorektora pro studijní a pedagogickou činnost [role v řízení]. Následně byl žalobce jmenován dne [datum] rektorem [role v řízení] do funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy, a to podle zvláštního předpisu (srov. § 10 odst. 4 zák. č. 111/1998 Sb. ve spojení s § 33 odst. 3 zák. práce).

26. Obecně platí, že v případě, kdy byl do funkce jmenován dosavadní zaměstnanec zaměstnavatele, pak dochází jmenováním pouze ke změně obsahu pracovního poměru (změna druhu [anonymizováno]), a nikoli ke vzniku pracovního poměru (§ 40 odst. 1 zák. práce). V těchto případech by mělo proto dojít ke změně pracovní smlouvy, a to pokud se jedná o druh [anonymizována dvě slova] úprava umožňuje, aby druh [anonymizováno] byl sjednán tak, že je v pracovní smlouvě dohodnuto více druhů [anonymizováno]. V takovém případě zaměstnavatel zaměstnanci přiděluje práci odpovídající kterémukoli z více sjednaných druhů a zaměstnanec je povinen takto přidělenou práci konat. Zaměstnavatel nemusí vůči zaměstnanci, s nímž sjednal více druhů [anonymizováno], plnit svou povinnost přidělovat mu práci podle pracovní smlouvy jen přidělováním všech sjednaných druhů [anonymizováno] současně; stačí, že zaměstnanci přiděluje práci odpovídající alespoň jednomu z nich. Je-li sjednáno vící pracovních poměrů, tak platnost každého pracovního poměru se posuzuje vždy samostatně.

27. Žalobce byl jmenován do funkce prorektora [role v řízení], který stojí v čele [role v řízení], kdy prorektor zastupuje rektora v jím určeném rozsahu (srov. § 10 odst. 4 zák. č. 111/1998 Sb.), kdy druh [anonymizováno] prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy se zásadně nově odvíjel od pracovních povinností s výkonem zástupce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy [role v řízení], daných [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Současně však žalobci zůstal zachován sjednaný druh [anonymizováno] akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky, kde nadále vykonával pedagogickou, vědeckou a tvůrčí činnost. Oba sjednané druhy [anonymizováno] s odlišnou obsahovou náplní vykonával souběžně v jednom pracovním poměru na obou zcela samostatných organizačních úsecích [role v řízení]. Jakkoliv je jmenování jednostranným právním jednáním, podmínkou jeho platnosti je souhlas zaměstnance s tímto jednáním. Jedná se tedy o velmi netypické jednostranné [anonymizováno] jednání, neboť u jednostranných právních jednání je zásadně vůle druhého subjektu, vůči němuž je učiněn, právně irelevantní. Na druhé straně z čl. 26 Listiny základních práv a svobod zcela jednoznačně vyplývá, že pracovněprávní vztah nemůže vzniknout bez souhlasu fyzické osoby – zaměstnance. [příjmení] by totiž znamenal výkon nucené [anonymizováno].

28. Je rovněž nepochybné, že kromě změny druhu [anonymizováno] je právním důsledkem jmenování i skutečnost, že zaměstnanec se stává ze jmenovaného pracovního místa – zde prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy - odvolatelný podle § 73 zákoníku práce. Ve smyslu § 10 odst. 4 věty druhé zák. č. 111/1998 Sb. může být prorektor odvolán bez uvedení důvodů, jeho funkční období není časově omezeno (srov. pozici děkana dle § 28 téhož zákona). V terénu poměrů vysoké školy, kde se akademickému pracovníkovi (§ 70 zákona) nabízí jmenování do manažerské pozice prorektora, jehož náplní [anonymizováno] by dle tvrzení [role v řízení] měla být kromě jeho stávajících pracovních povinností akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky nově i plnění pracovních povinností prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy, by zaměstnanec souhlasil se změnou pracovního poměru nově založeného jmenováním s tím, že bez uvedení důvodu může být prakticky ihned odvolán rektorem [role v řízení] z pozice prorektora i pozice akademického pracovníka působícího na konkrétní katedře, což žalobce přijetím funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy zcela jistě nezamýšlel. Nelze nezmínit, že jmenování do funkce prorektora výslovně obsahovalo prohlášení [role v řízení], že„ ostatní dříve sjednané podmínky týkající se Vašeho pracovního vztahu k zaměstnavateli, kterým je [anonymizována dvě slova] [země] v [obec], nejsou aktem jmenování dotčeny.“ [anonymizována dvě slova] [role v řízení], která argumentaci opírá o systematizaci pracovních míst, je v rozporu se zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, jako jedné ze základních zásad pracovního práva / § 1a písm. a) zák. práce Pakliže z hlediska systematizace pracovních míst [role v řízení] nebyl žalobce evidován v původním [anonymizováno] úseku katedry managementu a informatiky, ale toliko na úseku prorektora pro zahraniční vztahy a vnější styky jako jediný zaměstnanec, je to logické a odpovídající rozpočtovým pravidlům [role v řízení] (dle objemu prostředků na platy a počty míst schválených podle vládou schváleného návrhu státního rozpočtu), nicméně nemůže to mít vliv na pracovní poměr žalobce po jeho odvolání z jmenované funkce, neboť tu byl další druh [anonymizováno] vyplývající pro zaměstnance z jeho pracovního zařazení na jiném pracovním místě, k jejímuž výkonu je u zaměstnavatele povinen a kterou mu je zaměstnavatel povinen i nadále přidělovat. Jestliže žalovaná nebyla povinna navrhnout žalobci změnu jeho pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho [anonymizována dvě slova] a kvalifikaci podle § 73a odst. 2 zák. práce, nemůže nastat ani fikce výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud tak uzavírá, že ani odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. proto naplněny nejsou.

29. Závěr prvostupňového soudu, že [anonymizováno] z pracovního poměru, která byla žalobci dána podle § 52 písm. c) zák. práce je neplatná pro rozpor se zákonem podle § 580 odst. 1 o. z. za použití § 4 zák. práce, kdy smysl a účel zákona to vyžaduje, je správný. Odvolací soud proto rozsudek ve výroku ad I/ potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

30. Podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil též rozsudek v nákladovém výroku ad II/, který vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a poměrného úspěchu žalobce ve věci (2:1), kdy rozsah i výše soudem I. stupně uvedené zásadě plně odpovídá. Odvolací soud toliko upřesnil místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř., kterým je advokát žalobce.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada byla přiznána v této fázi řízení úspěšnému žalobci. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za dva úkony [anonymizováno] služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po [částka] (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 tarifu), což činí celkem [částka], s navýšením o 21 % sazbu DPH (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) náklady žalobce v odvolacím řízení představují částku [částka] Tyto náklady žalobce bylo žalovanému podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrokem ad II/).