62 Co 415/2021- 477

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] adresa pro doručování [ulice a číslo] 4A2 [číslo] [PSČ] [obec a číslo] o [částka] s příslušenstvím a o [částka] s příslušenstvím, k odvolání vedlejšího účastníka proti mezitímnímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně mezitímním rozsudkem ze dne [datum] rozhodl, že základ nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, po skončení pracovní neschopnosti a nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění je dán s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Takto rozhodl mezitímním rozsudkem poté, když dovodil, že zákonné podmínky pro tento postup jsou splněny. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již podruhé. Jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl k odvolání žalobce a vedlejšího účastníka usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována tři slova], [číslo], zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl nedodržení postupu podle § 119 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy v průběhu řízení docházelo při jednáních ke změnám v obsazení soudu, absenci poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy soud prvního stupně žalobu zamítl též pro neunesení důkazního břemene, nedostatečné odůvodnění a částečnou nepřezkoumatelnost rozsudku. V neposlední řadě odvolací soud soudu prvního stupně uložil ujasnit si postavení vedlejšího účastníka, který v řízení není druhým žalovaným, za něhož ho soud prvního stupně považoval. Dále odvolací soud konstatoval chybný postup soudu při rozhodování o připuštění změny žaloby.

2. Soud prvního stupně poté řízení doplnil zejména výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci spolu uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na jejímž základě žalobce pracoval pro žalovaného na pozici tunelář – stavební dělník, den nástupu do práce [datum] Pracovní smlouvy byla změněna dohodou ze dne [datum], kdy pracovní poměr byl změněn na dobu neurčitou. Dne [datum] došlo k závalu v tunelu [jméno], při němž byl zavalen zaměstnanec žalovaného. Žalobce se v té době nacházel v blízkosti tunelu [jméno] v automobilu a byl připraven vjet do tunelu. V dalších dnech se u něj projevily různé zdravotní komplikace, na jejichž základě byl uznán práce neschopným od [datum] do [datum]. Podle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] se u žalobce projevila posttraumatická stresová porucha. Je pravdou, že proti žalobci bylo vedeno„ mnoho exekucí“, což sice mohlo způsobit, že byl náchylnější k projevům vzniku této poruchy, ale rozhodně to nebylo její příčinou. Posttraumatická stresová porucha je vázána na specifický stres, čemuž odpovídá i charakter obtíží. Soud prvního stupně popsal zdravotní stav žalobce tak, jak byl tento uveden ve znaleckém posudku. Dovodil, že žalobce byl uznán dne [datum] invalidním, invalidita třetího stupně mu byla přiznána ke dni vzniku [datum]. Mezi účastníky bylo sporné, zda příčinou onemocnění žalobce posttraumatickou stresovou poruchou, pro kterou byl výsledně uznán invalidním, byla jeho přítomnost na pracovišti v době, kdy došlo k závalu v tunelu [jméno], a zda tedy existuje příčinná souvislost mezi vznikem škody žalobce a pracovním úrazem v podobě onemocnění posttraumatickou stresovou poruchou, či zda příčinou tohoto onemocnění byly jiné skutečnosti, např. to, že proti žalobci bylo vedeno několik exekucí.

3. Soud prvního stupně odkázal na § 366 odst. 1, § 369 a § 380 odst. 1 zákoníku práce platného v době vzniku škody, uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Dále zmínil judikaturu Nejvyššího soudu ([anonymizováno] [číslo], [spisová značka]) a uvedl, že předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci jsou: a) existence pracovního úrazu (nemoci z povolání), b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (nemoci z povolání) a vznikem škody.

4. Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně. Soud prvního stupně, vysvětlil jednotlivé předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, zejména uvedl, co se rozumí pojmem pracovní úraz podle § 380 odst. 1 zákoníku práce a uzavřel, že žalobce tvrdil a prokázal, že dne [datum] pracoval na stavbě tunelu [jméno] a v okamžiku, kdy se nacházel na pracovišti - a není podstatné, v jaké vzdálenosti od místa závalu byl; podstatné je pouze to, že tento zával vnímal a byl o něm informován, - došlo k situaci, kdy byl zavalen jeho kolega. I když žalobce nadále docházel do zaměstnání, jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval tak, že dne [datum] nastoupil do pracovní neschopnosti, která byla ukončena přiznáním invalidity ve čtvrtém stupni (správně třetím stupni – pozn. odvolacího soudu). Existence pracovního úrazu byla prokázána znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a to, že dne [datum] došlo k závalu v tunelu [jméno], je obecně známo. Soud prvního stupně tak dovodil příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou, když tato je opět dokázána znaleckým posudkem MUDr. [příjmení].

5. Za tohoto stavu soud prvního stupně rozhodl o základu nároku s tím, že o jeho výši bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

6. Proti rozsudku podal se souhlasem žalovaného odvolání vedlejší účastník. Soudu prvního stupně vytkl především neúplně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení, čímž uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. V odůvodnění odvolání nejprve vymezil pojem pracovního úrazu podle platné judikatury, dále stručně zrekapituloval skutková zjištění soudu prvního stupně, zejména okolnosti závalu v tunelu [jméno] a následné zdravotní problémy žalobce. Uzavřel, že zával sice představoval mimořádnou událost, avšak bez tragických následků pro zavaleného zaměstnance a již z tohoto vyplývá, že psychická reakce organismu žalobce na uvedenou událost, kdy v krátkém časovém bylo zřejmé, že u postiženého zaměstnance nedošlo k závažnému poškození jeho zdraví, je ovlivněna hlavně osobnostními rysy žalobce. Žalobce podstatnou část pracovní kariéry vykonával práci v podzemí, kdy již samotný charakter tohoto pracovního prostředí je atypický a klade zvýšené nároky na osobnost žalobce. Nelze přehlédnout ani to, že žalobce od předmětné události vykonával nadále práce pro žalovaného podle uzavřené pracovní smlouvy celý následující rok, invalidním byl uznán až s účinností od [datum], tedy necelé dva roky od předmětné události, přičemž mu byla přiznána invalidita ve třetím stupni pro těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, tedy v nejtěžší formě, což podle názoru vedlejšího účastníka vylučuje to, aby takováto osoba byla schopna výkonu práce v podmínkách, za kterých došlo k uváděnému psychickému postižení. Nebylo ani prokázáno, že by po ukončení výkonu práce žalobce pro žalovaného došlo k tak rychlému negativnímu vývoji jeho psychického stavu.

7. V další části odvolání žalovaný vysvětlil pojem posttraumatické stresové poruchy, okolnosti jejího vzniku, její projevy a akcentoval, že bez rozhodujícího vlivu osobnostních predispozic žalobce by nemohla předmětná událost s brzy známým pozitivním stavem postiženého zaměstnance u žalobce vyvolat tak rychlý negativní vývoj jeho psychického stavu. [ulice] účastník proto dovozoval, že mezi mimořádnou událostí ze dne [datum], jejímuž vzniku nebyl žalobce bezprostředně přítomen a po příjezdu k již vzniklému závalu byl následně odeslán na povrch a diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou, je pouze časová souvislost, nikoli však příčinná souvislost. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR – usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z obou judikátů citoval a zejména zdůraznil, že příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. Odvolatel zmínil dále rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]. V uvedeném rozhodnutí dovolací soud dospěl k závěru, že mezi předmětnou událostí – smrtí nezletilého syna – a poškozením zdraví žalobkyně doloženého znaleckým posudkem není dána příčinná souvislost a tím ani odpovědnost žalovaného. Podle vedlejšího účastníka při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou právní úprava odpovědnost v daném případě spojuje. V případě žalobce se jedná ve své podstatě o následek následku, který nemůže jít k tíži žalovanému, kdy vedlejší účastník s odkazem na výše uvedené sporuje úplnost a správnost skutkových zjištění, z nichž prvostupňový soud vycházel. Podle odvolatele tak absentuje příčinná souvislost mezi příčinou a následkem, kdy příčinná souvislost je mezi předmětnou událostí a závalem pracovníka, nikoliv však již s [anonymizována dvě slova] žalobce. Závěrem vedlejší účastník žádal, aby odvolací soud napadený mezitímní rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

8. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Soud prvního stupně provedenými důkazy zjistil skutkový stav správně a správně aplikoval platnou právní úpravu i konstantní judikaturu. Odvolací argumentace vedlejšího účastníka spočívající v tom, že nároky na náhradu škody z titulu pracovního úrazu jsou nedůvodné mimo jiné proto, že u žalobce bylo možno s ohledem na jeho předchozí pracovní zařazení dovozovat vyšší míru tolerance vůči nebezpečí, které je spojeno s prací v podzemí, je spekulativní, nepodložená a pro rozhodnutí ve věci bez právního významu pro hodnocení skutkových i právních okolnosti. K tomu žalobce odkázal zejména na znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který nebyl nijak zpochybněn. Jeho závěry zopakoval a především akcentoval, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou, pro níž mu byla přiznána invalida třetího stupně stupni. Nebylo zjištěno, že před datem jeho přítomnosti při závalu dne [datum] žalobce trpěl [anonymizována dvě slova] a vznik posttraumatické poruchy tak je v časové a vzhledem k symptomatice [anonymizováno] i v příčinné souvislosti s uvedeným závalem. Pro vznik onemocnění pak není důležitá skutečnost objektivní, ale individuální subjektivní vjem poškozeného a ryze subjektivní je i reakce na zátěžovou situaci. Odkaz vedlejšího účastníka na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], resp. sp. zn. [spisová značka] v daném případě není na místě, uvedené judikáty zde použít nelze. Naopak je zcela případný odkaz na [spisová značka]. Žalobce připouští, že jeho případ, včetně okolností vzniku poškození zdraví, není typickým příkladem pracovního úrazu, nicméně život přináší i případy ne zcela běžné, resp. též případy, kdy následky úrazového děje nespočívají viditelném – fyzickém - poškození integrity poškozené osoby, nýbrž v poškození jiném, zejména v újmě na psychickém zdraví poškozeného, jako se to stalo v případě žalobce. Nejen z uvedeného hlediska, ale i z hlediska lidského je proto postoj vedlejšího účastníka nepochopitelný. Žalobce zopakoval, jakým způsobem došlo k úrazovému ději, poukázal na mimořádnost celé situace. Závěrem žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

9. Žalovaný ve svém písemném vyjádření odkázal na vyjádření vedlejšího účastníka v odvolání.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání vedlejšího účastníka opodstatněným.

11. Soud prvního stupně poté, kdy byl jeho předchozí rozsudek ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] a usnesení ze dne [datum] k odvolání žalobce vedlejšího účastníka zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum] a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, vzásadě napravil procesní pochybení, která mu odvolací soud vytkl. Při jednání dne [datum] postupoval podle § 119 odst. 3 o. s. ř., jak je zřejmé z obsahu protokolu o jednání, poté vyslechl znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] k jeho znaleckému posudku k odstranění případných nejasností, jak bude uvedeno dále. Při následujícím jednání dne [datum] pak nepřipustil změnu žaloby o zaplacení částky [částka]. Odvolání proti takovémuto usnesení není přípustné / § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. a odvolací soud odvolání žalobce proti tomuto usnesení pravomocně odmítl (usnesení odvolací soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

12. Poté soud prvního postupoval správně, když zvolil možnost rozhodnout mezitímním rozsudkem podle § 152 odst. 2 věta druhá o. s. ř. za stavu, kdy dosavadní výsledky řízení – po jeho doplnění v intencích právního názoru vyjádřeného odvolacím soudem ve shora citovaném zrušujícím usnesení – umožňovaly rozhodnout o základu nároku, a to i s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení (§ 6 o. s. ř.) za stavu, kdy základ nároku byl mezi účastníky sporný a v řízení na straně žalovaného vystupuje vedlejší účastník, u něhož je žalovaný z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ze zákona pojištěn.

13. Skutkový děj ohledně mechanismu vzniku poškození zdraví žalobce dne [datum] je mezi účastníky v zásadě nesporný. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako dělník - tunelář, pracoval na povrchu a při plnění svých pracovních úkolů byl přítomen v situaci, kdy došlo k závalu jeho kolegy [příjmení]. Podrobnosti ohledně toho, co tomuto závalu předcházelo, žalobce podrobně popsal ve své výpovědi před Obvodním [anonymizováno] úřadem v [anonymizováno] dne [datum], (k tomu srovnej protokol o výpovědi svědka na č. l. 57 spisu); obdobně před Obvodním [anonymizováno] úřadem v [anonymizováno] vypovídal dne [datum] další zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení], (k tomu srovnej protokol o výpovědi svědka na č. l. 56 spisu). Obě tyto listiny soud prvního stupně k důkazu provedl. Z protokolu o výpovědi žalobce před Obvodním [anonymizováno] úřadem v [anonymizováno] vyplývá, že žalobce v té době konal práce, které mu uložil jeho předák, když pracoval jako řidič [anonymizováno]. Měl jet do tunelu spolu s panem [příjmení], což však nemohl, neboť podle jeho výpovědi tam byl položen kabel, poté pokračoval v práci, náhle viděl prach ve vzduchu, který se objevil a zjistil, že došlo k závalu, poté běžel za mistrem mu tuto skutečnost oznámit. To, že uvedená událost nastala při plnění pracovních úkolů žalobce, nezpochybňoval ani žalovaný.

14. Na zjištěný skutkový stav je třeba aplikovat s ohledem na datum vzniku škodní události zákoník práce - zákon č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále je zákoník práce, ve zkratce zák. práce – poznámka odvolacího soudu).

15. Soud prvního stupně správně zjistil zejména ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. [jméno] [příjmení], že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou, když znalec jednoznačně dovodil, že tato diagnóza se u něj před [datum], kdy došlo k závalu, nevyskytovala. Žalobce byl této události přítomen, znalec rovněž jednoznačně dovodil časovou souvislost vzniku tohoto onemocnění se sporným závalem dne [datum] a dovodil i příčinnou souvislost. Vyloučil, že by příčinou onemocnění žalobce mohlo být např. to, že proti žalobci bylo v době od roku 2004 do roku 2013 vedeno více než dvacet exekučních řízení; znalec k tomu jednoznačně uvedl, že vznik posttraumatické stresové poruchy je vázán na konkrétní traumatickou zkušenost – v tomto případě přítomnost závalu kolegy žalobce v tunelu. Exekuce vedené proti žalobci tak nepředstavují v daném případě příčinné faktory.

16. Poškození zdraví žalobce představuje pracovní úraz tak, jak je tento definován v § 380 odst. 1 zákoníku práce. Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo přímé souvislosti s ním. Definici pracovního úrazu obsahuje též soudní judikatura. Právní teorie i ustálená soudní praxe pracovním úrazem rozumí poškození zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů ([spisová značka]).

17. Z judikatorních závěrů je zřejmé, že pracovním úrazem se rozumí porušení zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Porušením zdraví se rozumí nejenom poškození tělesné, ale i psychické. Soudní judikatura tak za pracovní úraz považuje, při splnění ostatních zákonných podmínek, např. též infarkt myokardu či jinou cévní příhodu za stavu, že jde o náhlé poškození zdraví zaměstnance, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahoval hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce nebo je sice konán v hranici obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností nebo se sice pohybuje v hranici obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus zaměstnance není přizpůsoben anebo na kterou svými schopnostmi nestačí. Bezprostřední příčinou vyvolávající infarkt myokardu tak může být i psychické trauma nebo fyzické trauma (k tomu srovnej Stanovisko kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], sp. zn. Cpj 37 [číslo] publikované ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 2-3, ročník 1976, uveřejněné pod pořadovým [číslo] 1976 na str. 93). Posttraumatická stresová porucha sice nepochybně nepředstavuje zásah do tělesné integrity zaměstnance, nicméně jde o onemocnění psychické, které zasahuje do jeho integrity psychické tak, jak vyplývá z výše uvedených judikatorních závěrů. K tomu odvolací soud uvádí, že bylo v řízení prokázáno, žalobci byla přiznána invalidita třetího stupně podle § 39 odst. 1 a § 39 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. s datem vzniku ke dni [datum], jak je zřejmé z posudku o invaliditě ze dne [datum] vystaveného Okresní správou sociálního zabezpečení v [obec]. Podle tohoto posudku byla žalobci jednu diagnostikována pro účely posouzení invalidity posttraumatická stresová porucha těžkého stupně, panická porucha, porucha chování, CHOPN, lehká obstrukční porucha, nikotinismus. Odvolací soud tak uzavírá, že poškození zdraví žalobce splňuje definici pracovního úrazu podle § 380 odst. 1 zák. práce, když jde o poškození zdraví zásahem do duševní integrity žalobce, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a současně násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů.

18. K otázce příčinné souvislosti odvolací soud uvádí, že byť příčinná souvislost je jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu pracovním úrazem a jde tedy o pojem právní, je nutno při určení vztahu příčiny a následku vyjít z odborných znalostí. Soud prvního stupně proto správně ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kterému uložil vypracovat znalecký posudek. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že psychické onemocnění, kterým žalobce trpí, bylo způsobeno přítomností žalobce na místě, v němž došlo k závalu, vznik tohoto onemocnění je v časové souvislosti s uvedeným závalem vzhledem k symptomatice, a lze tak dovodit podle znalce i souvislost příčinnou. Znalec ve svém znaleckém posudku podrobně a přesvědčivě, vysvětlil časovou souvislost, kdy žalobce po škodní události dne [datum] nadále docházel do zaměstnání a plnil své pracovní úkoly, a to až do [datum], tedy bezmála rok po škodní události, kdy v důsledku zhoršujících zdravotních problémů nastoupil na pracovní neschopnost, která výsledně vyústila v invaliditu třetího stupně přiznanou s účinky od [datum] z důvodu poklesu jeho pracovní schopnosti o 70 %. Znalec ve svém znaleckém posudku vypořádal i s námitkou žalovaného ohledně toho, že proti žalobci bylo v době od roku 2004 do roku 2013 vedeno přes dvacet exekucí a zda tato skutečnost mohla být příčinou onemocnění žalobce rovněž. Znalec jednoznačně uvedl, že vznik posttraumatické stresové poruchy je vázán na konkrétní traumatickou zkušenost, tedy v tomto případě přítomnost závalu kolegy dne [datum] a skutečnost, že proti žalobci bylo vedeno mnoho exekucí, důvodem vzniku onemocnění žalobce není. K výtce ohledně znaleckého posudku vyjádřené odvolacím soudem ve zrušujícím usnesení ze dne [datum] ohledně toho, že při závalu dne [datum] nedošlo ke smrtelnému zranění zaměstnance žalovaného a pokud znalec z této premisy vycházel, tak jeho znalecké závěry nemohou obstát, se znalec vyjádřil ve svém ústním doplnění znaleckého posudku při jednání dne [datum], kdy jednoznačně na závěrech svého znaleckého posudku setrval s tím, že na tom nic nemění ani ta skutečnost, že při žalobcem popisovaném závalu nedošlo k úmrtí zaměstnance žalovaného a jak vyplývá z výsledků dokazování v řízení před soudem prvního stupně, zaměstnanec žalovaného byl relativně krátce po závalu vyproštěn a k vážnější újmě na jeho zdraví nedošlo. Znalec vysvětlil, že v takovýchto případech není důležitá objektivní skutečnost, ale individuální subjektivní vjem poškozeného, tedy to, co v něm prožitek z události zanechal, a to bez ohledu na následky škodní události v podobě závalu v tunelu. 19. [ulice] účastník dovozoval, že pokud žalobci byla v důsledku škodní události ze dne [datum] diagnostikována po dvou letech takto závažná psychická porucha v podobě posttraumatické stresové poruchy těžkého stupně, tak takovýto škodlivý následek je vázán výlučně na osobu žalobce, což podle odvolatele znamená, že žalobce měl ke vzniku takovéhoto onemocnění predispozici a příčinná souvislost je tak vyloučena. K tomu odvolací soud poukazuje na stále platný judikatorní závěr odkazuje na dosud platný judikatorní závěr vyjádřený tehdejším Nejvyšším soudem ČR v jeho rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce Nejvyššího soudu, uveřejněný po pořadovým [číslo] podle něhož„ existence chorobného stavu, třeba latentního nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem, je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které jej vyvolaly, pracovním výkonem, při jehož provádění k němu došlo. Na správnosti tohoto závěru nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky, jako je tomu kupříkladu u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem“. Odvolací soud si je vědom toho, že se jedná o již starší judikát z doby platnosti zákona č. 58/1956 Sb., nicméně jeho závěry jsou použitelné i v současné době a odvolává se na něj rovněž novější judikatura Nejvyššího soudu ČR (k tomu srovnej výše citované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

20. K důkazu znaleckým posudkem uvádí odvolací soud následující: Podle § 127 o. s. ř. (1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. [obec] výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce. (2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. (3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.

21. Důkaz znaleckým posudkem lze hodnotit pouze z hlediska zásad uvedených v § 132 o. s. ř., kdy hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti. Soud hodnotí pouze přesvědčivost posudku, co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické zdůvodnění znaleckého posudku a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy (k tomu srovnej též Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] publikované ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 2-3, ročník 1981 uveřejněné pod poř. [číslo] 1981 na str. 75). Znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] všechny náležitosti splňuje, jeho závěry jsou úplné, vyčerpávající, logické, znalec zcela vyčerpal znalecké zadání, závěry znaleckého posudku odvolací soud neshledává žádné rozpory. Soud prvního stupně proto nepochybil, když z tohoto znaleckého posudku vyšel.

22. Konečně k poslední námitce vedlejšího účastníka, který s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dovozoval absenci příčinné souvislosti se zřetelem k tomu, že příčinnou souvislost nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za něj škůdce odpovídá z jiného právního důvodu (k tomu srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), odvolací soud uvádí, že závěry vyjádřené v těchto judikátech v daném případě aplikovat nelze, neboť v případě žalobce jde o skutkově odlišnou situaci. V tomto případě totiž žalobce utrpěl psychický šok, kdy byl přítomen závalu jiného zaměstnance žalovaného při plnění pracovních úkolů tak, jak předpokládá § 366 odst. 1 zák. práce za použití § 380 odst. 1 zák. práce. V případech zmiňovaných v uvedených judikátech nešlo o vztah, kdy by poškozený utrpěl škodu při plnění pracovních úkolů, tak, že byl přítomen skutečnosti, která by již sama byla následkem, za kterou by zaměstnavatel odpovídal zaměstnanci z jiného právního důvodu.

23. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu při pracovním úrazu podle § 366 a násl. zák. práce jsou dány, když byl prokázán pracovní úraz, který žalobce utrpěl při plnění pracovních úkolů, vznik škody i příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou. Základ nároku, tak je plně odůvodněn a soud prvního stupně nepochybil, když o žalobě rozhodl mezitímním rozsudkem podle § 152 odst. 2 o. s. ř. V dalším řízení se bude zabývat výší jednotlivých uplatněných nároků a rozhodne též o nákladech řízení účastníků a státu (§ 151 o. s. ř.).

24. Právní posouzení věci tak, jak je soud prvního stupně učinil, je správné, když soud rozhodl na základě dostatečně a úplně zjištěného skutkového stavu pro vydání mezitímního rozsudku. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) tak naplněny nejsou.

25. Odvolací soud proto mezitímní rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

Poučení