62 Co 45/2022- 211

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec a číslo] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [obec a číslo] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 177/2017-186, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru doručené žalobci žalovanou dne [datum] je neplatné (výrok I/). Žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II/).

2. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum], kdy byl žalobce žalovanou zaměstnán na pozici vedoucího projektu (stavbyvedoucí), které doručila žalobci žalovaná dne [datum] (dále jen OZPP) za porušení povinnosti žalobce zvlášť hrubým způsobem dle § 55 odst. 1 zák. práce s tímto odůvodněním: 1) žalobce dne 26. 9. a [datum] nechal navézt pro klienta žalované – společnost [právnická osoba] lešení bez písemné objednávky objednatele, tj. klienta a porušil tak vnitřní předpisy a pokyny žalované. 2) postavení jiného druhu lešení žalobcem dne [datum] pro společnost [právnická osoba], než jaké si tato společnost objednala. 3) žalobcem postavené lešení ze dne [datum] bylo postaveno v rozporu s rozhodnutím o zvláštním užívání komunikace ze dne [datum] 4) nestandardní provedení žalobcem postaveného lešení ze dne [datum], které bylo navíc postaveno v rozporu s návodem na montáž i s ČSN. 5) způsobení hmotné škody žalované tím, že na stavbě rodinného domu [ulice a číslo] zanechal žalobce fasádní lešení, přestože demontáž na stavbě byla provedena ke dni [datum].

3. Prvostupňový soud již jednou ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 177/2017-54, když předně z hlediska uplynutí lhůt daných § 58 zákoníku práce dovodil, že pokud žalovaný žalobci vytkl, že dne [datum] a [datum] nedodržel vnitřní předpisy a pokyny zaměstnavatele a nechal navézt lešení na stavbu Gymnázia [ulice], kdy lešení se následně muselo navézt zpět do skladu, když tato objednávka byla následně písemně potvrzena až [datum], pak tento důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru uplatnila žalovaná po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty, tj. po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dozvěděla. Stejně tak žalovaná nedodržela dvouměsíční subjektivní lhůtu v případě vytýkaného nedostatku, který měl spočívat v tom, že dne [datum] v rozporu se závaznou objednávkou zákazníka žalované měl žalobce nechat postavit jiný druh lešení, než které bylo zákazníkem řádně písemně objednáno i třetí z důvodů, že provedení tohoto lešení bylo v zásadním rozporu s pravomocným rozhodnutím o zvláštním užívání komunikace ze dne [datum]. Všechny uvedené skutečnosti se žalovaná totiž dozvěděla nejpozději [datum], kdy jednatel žalované osobně u stavby lešení Gymnázia [ulice] provedl fotodokumentaci lešení. Soud I. stupně se dále zabýval jen dalšími dvěma důvody, pro které žalovaný ukončil pracovní poměr se žalobcem okamžitým zrušením, kde shledal včasnost OZPP, avšak na základě provedeného dokazování dovodil, že porušení povinností žalobce při stavbě lešení Gymnázia [ulice] nedosahovalo takové intenzity, pro kterou by mohl být okamžitě zrušen pracovní poměr. Ani poslední z důvodů, pro které žalovaný ukončil pracovní poměr se žalobcem okamžitým zrušením, který měl spočívat v tom, že žalobce zanechal fasádní lešení na stavbě rodinného domu [ulice], nedosahovalo dle soudu I. stupně takové intenzity, jak má na mysli § 55 odst. 1 zákoníku práce, když uvedené jednání nepřekročilo pravomoci, které žalobci plynou z uzavřené pracovní smlouvy.

4. Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 243/2018-9 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že přes námitky žalované provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle ustanovení § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Ztotožnil se rovněž s tím, jak soud prvního stupně zhodnotil intenzitu vytčených porušení pracovních povinností žalobce. Ke skutku ad 4) spočívajícímu ve stavbě podchozího lešení u Gymnázia [ulice] odvolací soud stručně řečeno uvedl, že tato stavba vyžadovala s ohledem na svažitý terén specifické bezpečnostní prvky, avšak nebylo zjištěno, že by žalobce postupoval v rozporu s bezpečnostními předpisy i technickou dokumentací. Ohledně skutku ad 5) spočívajícího v bezplatném zapojení části lešenářského materiálu třetí osobě bez souhlasu žalované odvolací soud konstatoval, že jakkoli byl žalobce motivován snahou o zachování přátelských vazeb s klientem [právnická osoba], bezúplatné přenechání lešenářského materiálu bez dalšího (tzv. na dobré slovo) nepodléhá pravomocem žalobce a oprávněním plynoucím z pracovní smlouvy. Současně však zohlednil, že lešenářský materiál byl žalované beze zbytku vrácen, žalobce zajistil dostatečný písemný podklad k jeho zapůjčení a ke škodě na majetku žalované nedošlo, pochybení žalobce přispělo k upevnění dobrých vztahů s klientem. Uzavřel, že intenzita porušení pracovních povinností žalobce je i v tomto konkrétním případě velmi mírná a odpovídá písemné výtce a nikoliv přistoupení k ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením.

5. K dovolání žalované bylo rozhodováno Nejvyšším soudem rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], pod č. j. 21 Cdo 991/2019-110, tak, že byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovodil, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování východiska pro konkrétní vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy obsažené v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z hlediska posouzení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Úvahu odvolacího soudu, že intenzita porušení pracovních povinností žalobce (ve vztahu k 5) skutku vymezenému OZPP) je v tomto konkrétním případě velmi mírná a odpovídá písemné výtce a nikoliv přistoupení k ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením, neshledal Nejvyšší soud za správnou a úplnou. Vzhledem k okolnostem, za nichž došlo k porušení pracovní povinnosti žalobce – je nutno přihlížet zejména k tomu, že se žalobce svým jednáním, kdy bez vědomí zaměstnavatele ponechal část majetku zaměstnavatele na dva týdny v dispozici třetí osoby, aniž zajistil dostatečnou právní ochranu tohoto majetku a odpovídající protiplnění, dopustil nepřímého útoku na majetek svého zaměstnavatele, a to navíc v postavení vedoucího zaměstnance, který měl (kromě plnění základních povinností zaměstnance uvedených v ustanovení § 301 zák. práce) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů a přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele (§ 302 písm. f) a g) zák. práce). Na této povaze jednání žalobce nemůže nic změnit skutečnost, že„ lešenářský materiál byl žalované beze zbytku vrácen“ a že„ pochybení žalobce přispělo k upevnění dobrých vztahů s klientem“, neboť podstatně významnější než eventuální výše škody způsobené žalované je v posuzovaném případě narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi žalobcem a žalovanou a zpochybnění spolehlivosti žalobce ve vztahu k majetku žalované ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zák. práce. Protože k této okolnosti odvolací soud nepřihlížel, jsou jeho závěry o intenzitě porušení pracovních povinností žalobce vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci prozatím nepodložené.

6. Prvostupňový soud v novém rozhodnutí ve vztahu k prvním třem důvodům uvedeným v OZPP, pro které žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobcem a které vymezila žalovaná v dopise ze dne [datum], učinil shodné závěry jako v předchozím rozhodnutí a to předně z hlediska uplynutí lhůt daných § 58 zákoníku práce. Dovodil, že žalovaná vytkla žalobci jednání uvedené v OZ pod bodem 1) až 3) po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty, tj. po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodech k okamžitému zrušení pracovního poměru dozvěděla, proto se jimi po věcné stránce nezabýval. Setrval rovněž na svém předchozím závěru, že k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, které mělo dle žalované spočívat v tom, že provedené podchozí lešení u Gymnázia [ulice] ze dne [datum] bylo provedeno zcela nepřípustně a nestandardně a v zásadním rozporu s návodem na montáž i ČSN, nedošlo v intenzitě požadované k rozvázání pracovního poměru OZPP. Uvedený důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru byl žalovanou uplatněn v dvouměsíční lhůtě, když se žalovaná o neodbornosti postaveného lešení dozvěděla z odborného posudku ze dne [datum] vypracovaného ing. [příjmení]. Na základě provedeného dokazování však soud I. stupně dovodil, že porušení povinností žalobce při stavbě lešení Gymnázia [ulice] nedosahovalo takové intenzity, pro kterou by mohl být okamžitě zrušen pracovní poměr.

7. Pro posouzení posledního z důvodů, pro které žalovaná ukončila pracovní poměr se žalobcem okamžitým zrušením, který měl spočívat v tom, že žalobce zanechal fasádní lešení na stavbě rodinného domu [ulice], provedl prvostupňový soud po kasaci rozhodnutí Nejvyššího soudu doplnění dokazování fakturou [číslo] výslechem svědka [příjmení] a provedl doplňující výslech žalobce. Následně uzavřel, že žalobce se útoku na majetek zaměstnavatele (žalované) nedopustil, a to ani nepřímo, když současně připustil, že se odchyluje od závazného právního názoru vyjádřeného dovolacím soudem v jeho zrušujícím rozsudku ze dne [datum] v této věci. Žalobce sice přenechal [právnická osoba] a.s. část lešenářského materiálu na dobu cca 14 dnů bez dohodnuté úplaty a předně bez vědomí a souhlasu žalované, avšak vyjádřil přesvědčení, že nešlo o výpůjčku bez jakéhokoli protiplnění. Žalobce se [právnická osoba] a.s. dohodl, že demontáž této části lešení, která je spojena s náklady, k jejichž vynaložení by jinak byla povinna sama žalovaná, provede [právnická osoba] a.s. a stejně tak se [právnická osoba] a.s. zavázala zajistit přepravu zbytku lešení do skladu žalované na vlastní náklady. Tím došlo k vynaložení nákladů [právnická osoba] a.s., přičemž tyto náklady by jinak byla povinna vynaložit žalovaná. Nepochybně tak jde o protiplnění, které má ekonomickou hodnotu. Současně finanční ztráta žalované z nedohodnutého nájemného nebyla vyšší než zisk žalované z ušetřených nákladů na demontáž a přepravu, neboť bylo z přílohy faktury zjištěno, že cena za pronájem lešení činila 1 Kč/1m2/1 den (tedy cca [částka]) a cena za demontáž byla 10 Kč/1m2 (tedy asi [částka] plus ušetřené náklady za přepravu). Současně akcentoval, že demontáž lešení i jeho přeprava do skladu žalované byla [právnická osoba] a.s. vyfakturována tak, jakoby byla provedena v celém rozsahu, aniž by tyto práce byly žalovanou provedeny. Uzavřel, že dohoda žalobce se [právnická osoba] a.s. byla pro žalovanou ekonomicky výhodnou. Současně prvostupňový soud z výslechu svědka [příjmení] zjistil, že objekt v [ulice] byl fakticky 24 hodin denně pod dohledem, ať už přímo pracovníky [právnická osoba] a.s. či najatou specializovanou agenturou, která zajišťovala ostrahu objektu mimo pracovní dobu pracovníků [právnická osoba] a.s. Areál byl oplocen, lešení tedy bylo uvnitř oploceného areálu. Prvostupňový soud proto shledal, že žalobce svým jednáním neporušil svou povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zák. práce, neboť riziko takové ztráty či zničení bylo vzhledem k okolnostem zcela zanedbatelné, čehož si byl žalobce jistě vědom. Prvostupňový soud se dále zabýval otázkou narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi žalobcem a žalovanou a zpochybnění spolehlivosti žalobce jako zaměstnance. Přihlédl k tomu, že žalobce byl dlouhodobě spolehlivým zaměstnancem, se kterým byli spokojeni i klienti žalované a který jednal v souladu se zájmy zaměstnavatele a byl loajální. Žalobce byl při svém jednání motivován manažerskou snahou budovat dobré obchodní jméno žalované a byl proklientsky orientovaný, avšak vždy při zachování zájmů žalované jako svého zaměstnavatele. Žalobce se tak v situaci, kdy byl klientem požádán o„ bezplatné“ prodloužení nájmu části lešení, rozhodl klientovi vyhovět, avšak stanovil podmínky, které byly výhodné především pro žalovanou a současně zajišťovaly ochranu jejího majetku před potenciální ztrátou nebo zničením. Dále přihlédl i k tomu, že žalobce neměl, ani nezamýšlel mít, ze svého jednání jakýkoli finanční či jiný prospěch, žalované žádná ztráta nevznikla a lešení bylo vráceno zpět do skladu žalované na náklady [právnická osoba] a.s. Prvostupňový soud rovněž uvěřil žalobci, že při svém rozhodnutí vyhovět [právnická osoba] a.s. uvážil i fakt, že šlo o zanedbatelnou část lešení (asi 50m2, přičemž žalovaná vlastní lešení v řádech tisíců metrů čtverečních), prodloužení nájmu se týkalo pouze dvou týdnů (přičemž celková předchozí délka pronájmu byla přes rok) a bylo zimní období, kdy, jak uvedl sám jednatel žalované, není pro lešení příliš využití. Uzavřel, že žalobce sice překročil své pravomoci a oprávnění, když pronajal lešení na delší dobu bez vědomí a souhlasu žalované, nicméně toto jeho jednání nemohlo mít negativní vliv na hodnocení spolehlivosti žalobce jako zaměstnance a nemohlo narušit důvěru mezi žalovanou a žalobcem. Naopak, dle názoru soudu jednal žalobce dlouhodobě a konzistentně v souladu s oprávněnými zájmy žalované a byl k ní loajální. Proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když určil, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru doručené žalobci žalovanou dne [datum] je neplatné.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle úspěchu ve věci, žalobci přiznal náhradu jemu vzniklých nákladů, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

9. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná. Namítá odvolací důvody uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Vzhledem k rozhodování soudů všech stupňů z hlediska odvolací argumentace tuto směřuje k 5) důvodu uvedenému v OZPP, když ostatní důvody byly již věcně vyřešeny. V prvé řadě namítá porušení koncentrace řízení, která nebyla kasací rozsudku Nejvyšším soudem prolomena, což v odůvodnění odvolání podrobně rozebral. Vytýká postupu prvostupňového soudu, že umožnil žalobci tvrdit nové skutečnosti a prováděl dokazování, tím spíše za situace, kdy na doplňujícím dokazování postavil své závěry. Dále namítá, že se prvostupňový soud neřídil závaznými právními závěry, které v dané věci vyslovil Nejvyšší soud. Vyjádřila se k tomu, že závěr prvostupňového soudu o odpovídajícím protiplnění v podobě demontáže a odvozu lešení, je absurdní. Ačkoliv faktická ochrana majetku žalované je s ohledem na závěry dovolacího soudu bez významu, odvolatelka je přesvědčena, že provedené dokazování k těmto skutečnostem bylo nedostatečné. Nad to označila za nototrietu, že přes zajištěnou ochranu staveniště 3. osobou, dochází ke krádežím samotnými osobami zhotovitele či subdodavatele. Ostraha prováděná agenturou je proto irelevantní. Dále namítá, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by žalovaná posuzovaným jednáním žalobce dosáhla upevnění vztahu s klientem. Zopakovala, že [právnická osoba] a.s. omezila svou spolupráci s žalovanou na dvě akce – v [název] ulici a akci ve [obec]. Navíc výběr dodavatele lešenářského materiálu uvedenou společností probíhá na základě výběrového řízení, tj. na základě objektivizovaných kritérií, kde bezplatné zapůjčení lešení nemělo vliv. Namítá dále, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by veškerý lešenářský materiál žalobci vrácen byl. Náčrtek žalobce považuje za nicotný důkaz, nikým neverifikovaný, dodatečně vytvořený. Připomněl, že žalobce měl povinnost předkládat veškerou písemnou korespondenci k odsouhlasení. Jestliže předložil žalované listinu, z níž vyplývalo, že [datum] došlo k vrácení veškerého lešenářského materiálu do skladu, aniž by tomu tak skutečně bylo, uvedl žalovanou v omyl. Na žalované tak nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce jako zaměstnance dále podle pracovní smlouvy zaměstnávala, neboť nemůže důvěřovat tomu, že žalobce bude s majetkem žalované řádně zacházet. Navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek prvostupňového soudu změnil tak, že žalobu zamítne.

10. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil. K nařízenému jednání odvolacího soudu se právní zástupce žalobce omluvil dva dny před jednáním s tím, že je na dovolené v Itálii a kontrolou kalendáře zjistil, že je ve věci nařízené jednání na [datum]. V omluvě uvedl zjevně chybné datum dovolené – od [datum] do [datum]. Předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky [datum] Odvolací soud tak ve věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalobce (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.) za stavu, kdy dovodil, že pro tento postup jsou splněny všechny zákonné podmínky. Omluva původně nebyla nijak doložena, k tomu došlo až k výzvě odvolacího soudu, kdy zástupce žalobce jednak opravil chybu v datu a dále dovodil jím pořízené fotografie – seznam osob bez bližšího označení a s vizitkou hotelu. Takovéto doložení důvodu nepřítomnosti nelze považovat za řádné, a to i s přihlédnutím k tomu, že zástupce žalobce je advokátem.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

12. Předně odvolací soud ve stručnosti uvádí, že pokud jde o závěry prvostupňového soudu stran prvních třech důvodů uvedených OZPP, pak tyto považuje za správné a odůvodnění zcela přiléhavé. K důvodu ad 4), pro který žalovaná s žalovaným ukončila pracovní poměr OZPP, setrvává na svém původním závěru vyjádřeném v předchozím rozhodnutí. Jednání žalobce popsané v OZPP, kdy je žalobci vytýkáno, že„ nestandardně“ provedl postavené lešení dne [datum], které bylo navíc postaveno v rozporu s návodem na montáž i s ČSN v řízení prokázáno nebylo, kdy z hlediska prokázání této skutečnosti tíží břemeno důkazní žalovanou. Stavba podchozího lešení u Gymnázia [ulice] vyžadovala s ohledem na svažitý terén specifické bezpečnostní prvky, které žalobce v přesně nezjištěném rozsahu aplikoval, avšak nebylo zjištěno, že by žalobce postupoval v rozporu s bezpečnostními předpisy či technickou dokumentací. Nemohlo tak dojít k porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, které by odůvodňovalo rozvázat s žalobcem pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce.

13. V dalším se odvolací soud zabýval důvodem ad 5), pro který žalovaná s žalovaným ukončila pracovní poměr OZPP. Žalobci je žalovanou vytýkáno, že způsobil hmotné škody žalované tím, že na stavbě rodinného domu [ulice a číslo] zanechal fasádní lešení, přestože demontáž na stavbě byla provedena ke dni [datum].

14. Žalovaná v prvé řadě uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Žalovaná spatřuje vadu řízení v tom, že po koncentraci řízení prvostupňovým soudem, ke které došlo při ústním jednání [datum], žalobce nepřípustně tvrdil nové skutečnosti a označoval důkazy, přičemž prvostupňový soud v nově naznačeném rozsahu prováděl dokazování, na kterém vystavěl své konečné závěry.

15. Odvolací soud konstatuje, že k výše uvedenému datu bylo řízení vskutku – jak vyplývá z obsahu spisu – koncentrováno dle § 118b o. s. ř. Soudní praxe je však ustálena v závěru, podle něhož poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod [číslo] 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc je třeba dodat, že pokud by dovolací soud dospěl k závěru o jednoznačné nesprávnosti úvah prvostupňového a odvolacího soudu z hlediska posuzované intenzity porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, přikročil by - pakliže by dosavadní výsledky řízení ukazovaly, že je o věci možné rozhodnout, ke změně rozhodnutí odvolacího soudu a žalobu by zamítl, což neučinil (§243d o. s. ř.) Odvolací soud k výše uvedené námitce odvolatelky uzavírá, že z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.).

16. Žalovaná v odvolání dále uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítla, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

17. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu a skutkový stav zjistil úplně a správně, odvolací soud však nesouzní s právním posouzením věci.

18. Projednávanou věc je třeba posoudit podle zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2017 (zákoník práce, ve zkratce zák. práce).

19. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

20. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

21. Podle § 301 písm. d) zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

22. Podle § 302 zák. práce vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů (písm. g/) a zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele (písm. f/).

23. Zkoumá-li soud naplnění důvodnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] pak při aplikaci § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce musí mít na zřeteli, že dané ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti plynoucí mu z pracovního poměru méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet.

24. Má-li být porušení pracovních povinností právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje tři stupně porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, a to 1. soustavné méně závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, 2. závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, a 3. porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, /§ 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce Právní teorie i ustálená soudní praxe vycházejí z toho, že při zkoumání intenzity porušení pracovních povinností je třeba přihlédnout ke všem okolnostem, tedy k osobě zaměstnance, funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních povinností, k situaci v níž došlo k porušení pracovních povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k tomu, zda zaměstnanec svým jednáním způsobil zaměstnavateli škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1372/2002 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 379/2000). Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

25. Odvolací soud vychází ze skutkového závěru prvostupňového soudu, z něhož vyplývá, že žalobce přenechal [právnická osoba] a.s. část lešenářského materiálu (cca 50 m2) na dobu od [datum] do [datum] dnů bez dohodnuté úplaty, a to bez vědomí a souhlasu žalované. Odvolací soud je na rozdíl od prvostupňového soudu toho názoru, že tím, že žalobce - v postavení vedoucího zaměstnance zapůjčil lešenářský materiál bez přijatého protiplnění, kdy uzavírání smluv o pronájmu lešení spadá do jeho pracovní náplně (jak plyne z pracovní smlouvy), - porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť závažným způsobem. Žalobce nechtěl tímto jednáním způsobit žalované škodu, avšak věděl, že ji způsobit může a bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane. Šlo tak o vědomou nedbalost a nepřímý útok na majetek žalované, kdy judikatura Nejvyššího soudu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1496/2013) s poukazem na nezbytný vztah důvěry, spolehlivost a jeho poctivost, shledává v útoku na majetek zaměstnavatele tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

26. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem zákon charakterizuje jako„ výjimečné“. Požadavek„ výjimečnosti“ - u důvodu uvedeného v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce bude naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby, neboť zaměstnavatel jinak může ze stejných důvodů (porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem) skončit pracovní poměr rovněž výpovědí podle § 52 písm. g) zák. práce.

27. Odvolací soud je v daném konkrétním případě přesvědčen, že rozhodující jsou právě konkrétní okolnosti, za nichž k důvodu pro rozvázání pracovního poměru došlo. Zde se odvolacímu soudu otevírá prostor pro zohlednění toho, že žalobce byl při zanechání lešenářského matriálu zjevně motivován snahou o zachování dobrých vztahů s klientem [právnická osoba], kdy podcenil jednak svá manažerská oprávnění z hlediska rozhodování o bezplatné zápůjčce bez souhlasu žalované, jakož i hledisko nebezpečí ponechání části lešenářského materiálu na stavbě – jakkoliv bylo toto riziko eliminováno ostrahou 3. subjektu či dohledem klienta. K uvedenému – lehkovážnému jednání žalobce - došlo poté, co klient měl zapůjčeno úplatně lešení po dobu jednoho roku a požadoval s ohledem na nedokončené práce na fasádách v důsledku klimatických podmínek ponechat cca 10% lešení po dobu 14 dnů. Z uvedeného plyne, že se jednalo o navazující a logický postup postrádající však souhlas žalované. Je rovněž třeba zohlednit, že vstřícný, avšak nelegitimní krok vůči klientovi, učinil žalobce v ročním období ([datum] – [datum]), kdy poptávka po lešenářském materiálu nebyla závratná, objem zapůjčeného lešenářského materiálu ve vlastnictví žalované byl marginální, a že žalobce [právnická osoba] účtoval demontáž a odvoz této části materiálu, ač byly tyto práce realizovány v konečné fázi klientem. Žalobce porušil povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, avšak nečinil tak za účelem vlastního zisku či osobního prospěchu, činil tak ve snaze pomoci klientovi bez domyšlení podstatných souvislostí, kdy nechtěl svým jednáním vědomě způsobit žalované škodu. Nutno rovněž zohlednit, že zapůjčené lešení bylo klientem v sjednaném termínu vráceno, k hmotné škodě na majetku ve vlastnictví žalované nedošlo. Žalobce, který byl u žalované na vedoucí pozici stavbyvedoucího zaměstnán bez výtky k jeho pracovní kázni 15 let, byl hodnocen klienty žalované jako spolehlivý a loajální zaměstnanec. Tyto skutečnosti vedou odvolací soud k závěru, že na žalované bylo lze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby a přikročila k rozvázání pracovního poměru výpovědí, neboť ze všech okolností shora uvedených vyplývá, že se o výjimečný případ, pro který lze se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce pro závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci v posuzované věci, jednat nemůže. S ohledem na pracovní zařazení žalobce a na okolnosti, za kterých k porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci došlo, nešlo svou intenzitou o natolik excesivní jednání, které by bylo způsobilé vyvolat absolutní ztrátu důvěry zaměstnavatele v jeho pracovní povinnosti, pro které by bylo nemyslitelné, aby jej zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.

28. K tomu odvolací soud dodává, že si je vědom judikaturních závěrů vyjádřených Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, publikovaném ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 3, ročník 2013, uveřejněném pod poř. [číslo] 2013 na str. 379, podle něhož„ útok na majetek zaměstnavatele ať už přímý nebo nepřímý představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy obsažené v ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, nicméně z dikce … zpravidla … lze dovodit, že Nejvyšší soud připouští situaci, kdy útok zaměstnance na majetek zaměstnavatele, ať již přímý či nepřímý, důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce svoji intenzitou se zřetelem ke všem okolnostem nenaplňuje.

29. Odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tedy naplněn rovněž není, neboť právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je v zásadě – po korekci jeho úvah stran intenzity porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci - věcně správné. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je tak absolutně neplatným právním jednáním žalované, neboť je v rozporu se zákonem (§ 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce o. z. za použití § 4 zák. práce) Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně věcně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

30. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a contrario, kdy žalovaná nebyla procesně úspěšná, avšak procesně úspěšnému žalobci žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení