62 CO 53/2022-471

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobce. žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum] se ve výrocích I. a II. rozsudku a II. usnesení potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum] dané žalovaným žalobci a žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla žalovaným udělena dne [datum] podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodů zrušení jeho pracovního místa. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval druhým rozsudkem. Jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru rovněž zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvnímu stupně vytkl chybný postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř. při jednání dne [datum], při němž došlo ke změně v obsazení senátu. Současně soudu prvního stupně pochybení při poučovací povinnosti a uložil mu poskytnout žalobci řádné poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. včetně poučení o následcích neuposlechnutí výzvy v podobě nepříznivého rozhodnutí ve věci. Neúplné poučení se týkalo též žalovaného.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z výpovědí svědků a z listinných důkazů, vzal za zjištěný skutkový stav, který zjistil z jednotlivých provedení důkazů, jejichž obsah uvedl pod body 10. - 78. odůvodnění svého rozhodnutí. V bodě 79. odůvodnění rozsudku pak popsal skutkový stav, který z nich zjistil. Odvolací soud soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav uvádí doslova.

4. Na základě shora uvedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém ději: žalobce byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako technolog provozní a pracovní poměr na dobu určitou mu byl postupně na základě dohod o změně pracovní smlouvy prodlužován na další období. Poslední dohodou ze dne [datum] o změně pracovní smlouvy mu byl změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou. Náplní práce technologa provozního bylo organizovat a řídit technologické postupy v provozovně, kontrola dodržování technologických postupů, navrhovat optimalizaci technologických postupů, vyhodnocovat a kontrolovat data provozních aplikací, tvořit a aktualizovat pomůcky na pracovištích provozovny, tvořit podklady pracovních činností [anonymizováno] pro modul [anonymizováno], implementovat nové technologie do standartních systémů, spolupracovat na optimalizačních projektech provozu přepravních sítí atd. Žalobce byl u žalovaného hodnocen každoročně poměrně kladně, a to písm.„ A“ a„ B“. Opakovaně mu bylo uloženo plnit úkoly včas a zvýšit sebekontrolu. Žalobce disponoval certifikátem opravňujícím žalobce k zaškolování dalších kolegů. U žalovaného probíhal projekt zavedení tzv. listovních třídících strojů. Započato s tímto projektem bylo již v roce [rok], kdy se„ vysoutěžili“ dodavatelé této technologie. Následně se postupně stroje začaly uvádět do provozu. Na [anonymizováno] [obec] tato změna proběhla již v roce [rok], následovalo [anonymizováno] [obec] a [anonymizováno] [obec], kde proběhlo zkušební zpracování listovními třídícími stroji v březnu [rok], celý provoz v [anonymizována dvě slova] a [obec] byl spuštěn v dubnu [rok]. V návaznosti na uvedené zavádění listovních třídících strojů bylo přijato rozhodnutí [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] s tím, že se s účinností od [datum] ruší pracovní místa, a to konkrétně 39 míst pracovníka poštovní přepravy, 6 míst směnaře, 2 místa technologa provozního, 3 místa skladníka, 5 míst referenta [anonymizováno] a dvě místa dispečera. Technolog provozní byl zrušen na [anonymizováno] [obec] a [anonymizováno] [obec]. Následně bylo přijato rozhodnutí [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] s tím, že se s účinností od [datum] ruší dvě místa technologa technického a u dalších technologů nastává změna pracovního poměru. Dále bylo přijato rozhodnutí [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok] ze dne [datum], kterým se s účinností od [datum] z organizačních a provozních důvodů za účelem zefektivnění činností zrušila, v divizi poštovní provoz a logistika, systemizované místo technolog provozní (místo obsazené žalobcem). Celkový projekt pokračoval i v roce [rok], kdy bylo opět přijato rozhodnutí [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok], kterým byl s účinností od [datum] zřízen tým kontrolora a tým technologie a byla převedena systemizovaná místa technologů provozních. Hlavním přínosem zavádění listovních třídících strojů byla úspora nákladů, hlavně mzdových nákladů, neboť žalovaná si mohla dovolit snížit počet [anonymizováno] až o několik stovek, a to nejen na zpracovatelských bodech, na třídících místech, kde se dosud třídilo ručně, ale i na dodacích místech, na doručovacích poštách. Žalobce vystupoval u žalovaného jako předseda odborové organizace Nezávislého [anonymizováno] sněmu [anonymizováno] (dále též [anonymizováno], pozn. odvolacího soudu). [anonymizováno] působil u žalovaného od [datum]. Odborová organizace [anonymizováno] přijala stanovy, dle kterých členství v této odborové organizaci vzniká, pokud člen splňuje následující požadavky a) není členem jiné odborové organizace u [anonymizováno], s.p., b) souhlasí se stanovami [anonymizováno], c) má plnou způsobilost k právním úkonům. V den přijetí písemné přihlášky a její akceptace vzniká členství v [anonymizováno]. V kolektivní smlouvě na léta [rok] [rok] podepsané rovněž žalobcem jako předsedou [anonymizováno] bylo uvedeno, že příslušné odborové orgány budou zaměstnavatele informovat o struktuře odborových orgánů a o svých zástupcích, kteří jsou oprávněni se zaměstnavatelem jejich jménem jednat a budou poskytovat aktualizovaný seznam členů orgánu odborové organizace ve smyslu ust. § 61 odst. 2 ZP. Odborová organizace bude bezodkladně informovat zaměstnavatele o zániku práva jednat podle ust. § 286 odst. 3 zákoníku práce, jestliže nemá podle stanov právo jednat nebo nesplňuje zákonnou podmínku, aby alespoň 3 její členové byli u zaměstnavatele v pracovním poměru. Žalobce se jako předseda [anonymizováno] účastnil všech jednání mezi žalovaným a zástupci odborových organizací a schůzek vedoucího [anonymizováno] s odborovými partnerem, a to od roku [rok]. Žalobce byl ve spolkovém rejstříku zapsán jako předseda této odborové organizace. Jako místopředsedové byli zapsáni pan [příjmení] a pan [příjmení], kteří nebyli v pracovním poměru k žalovanému. Pan Pipek při výslechu před [anonymizováno] orgánem uvedl, že pana [příjmení] nezná. Dne [datum] podepsala přihlášku do odborové organizace [anonymizováno] paní [příjmení], dne [datum] podepsala přihlášku paní [příjmení] a dne [datum] paní [příjmení]. Všechny tři zaměstnankyně žalovaného se zavázaly platit členské příspěvky [anonymizováno] ve výši [částka] měsíčně. Tyto příspěvky pak řádně hradily. Stanovy [anonymizováno] nebyly nikdy ani jedné z nich předloženy, ani jedna z nich se s nimi neseznámila. Všechny tři shodně uvedly, že neví, zda jsou ještě nyní odborově organizovány. Všechny uvedly, že [anonymizováno] neměla žádnou nástěnku jako jiné odborové organizace, nikdy neobdržely žádnou pozvánku na schůzku, nevědí o žádné faktické činnosti [anonymizováno]. Členem odborové organizace [anonymizováno] byl [jméno] [příjmení], který na rozdíl od paní [příjmení], paní [příjmení] a paní [příjmení] byl seznámen se stanovami [anonymizováno], nicméně jak stanovy vypadaly, si nepamatoval. Ani pan [příjmení] nevěděl, jakou činnost [anonymizováno] vykonává a nevěděl, kdo tvoří předsednictvo [anonymizováno]. Pan [příjmení] [příjmení] nicméně nikdy nebyl u žalované v pracovním poměru. Pracoval u žalované od [datum] do [datum] na základě dohody o provedení práce. Paní [příjmení]. [příjmení] a M. [příjmení] před soudem uvedly, že jsou členky [anonymizováno] a byly seznámeny se stanovami [anonymizováno]. Žalobce jako předseda [anonymizováno] vyhlásil na den [datum] stávkovou pohotovost z důvodů nezohlednění požadavků pro zvýšení mezd pro všechny zaměstnance s tarifní mzdou. Následně, poté co žalovaný ze spolkového rejstříku zjistil, že [anonymizováno] má zapsány 3 členy, z nichž dva nejsou v pracovním poměru u žalované, vyzval žalobce emailem dne [datum] ke sdělení základních informací o statutárních orgánech odborové organizace [anonymizováno]. Emailem ze dne [datum] Bc. [jméno] [jméno] svůj požadavek na žalobce zaurgoval s tím, že žádal zaslání aktuálního seznamu členů předsednictva [anonymizováno] a vzhledem k tomu, že dle spolkového rejstříku jsou mezi třemi členy předsednictva uvedeni dva, kteří nejsou zaměstnanci žalovaného, žádal o prokazatelné doložení skutečnosti, že [anonymizováno] naplňuje podmínku ust. § 286 odst. 3 zákoníku práce, tedy, že alespoň 3 jeho členové jsou zaměstnanci žalované. Žalovaný byl k tomuto sdělení rovněž oprávněn dle přijaté kolektivní smlouvy, konkrétně dle č. l. IV. bodu 14. Žalobce na to reagoval emailem ze dne [datum] s tím, že zachovává absolutní anonymitu členů jejich odborové organizace a jmenný seznam členů nikdy nepředloží. Na to reagoval žalovaný dalším dopisem ze dne [datum] a požádal o prokazatelné doložení skutečnosti, že odborová organizace [anonymizováno] naplňuje podmínku § 286 odst. 3 zákoníku práce. Uvedl, že o jiných zástupcích či členech [anonymizováno], než uvedených ve spolkovém rejstříku, kteří nejsou zaměstnanci žalovaného, žalovaný nemá žádné informace. Vzhledem k tomu, že žalobce tyto informace nedoložil, žalovaný mu oznámil, že od [datum] nepovažuje [anonymizováno] za způsobilý vykonávat práva a povinnosti odborové organizace u žalovaného. Na schůzky vedoucího [anonymizováno] s odborovým partnerem a jednání mezi zástupci [anonymizováno], s.p. a zástupci odborových organizací již žalobce jako předsedu [anonymizováno] od [datum] nezval. Dne [datum] sepsal žalovaný záznam o tom, že žalobce dne [datum] bez svolení nadřízeného opustil pracoviště. Žalobce se hájil tím, že nadřízeného informoval o tom, že má schůzku s ministrem financí panem [příjmení]. Vzhledem k tomu, že žalovaný přijal dne [datum] rozhodnutí [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok], kterým zrušil jedno systemizované místo technologa provozního na [anonymizována dvě slova] v [část obce], žalobce se stal nadbytečným. Jak již bylo uvedeno, v [část obce] ([anonymizována dvě slova]) se nová technologie spočívající v zavádění třídících strojů aplikovala v roce [rok] a v roce [rok], čímž došlo k situaci, že na pracovišti [anonymizováno] [obec] již nejsou potřeba dva technologové provozní, ale bude stačit pouze jeden. Došlo tedy ke snížení jednoho pracovního systemizovaného místa v [část obce] ze dvou provozních technologů na jednoho. Celkově v letech [rok] až [rok] došlo na jednotlivých [anonymizováno] k poklesu technologů provozních z celkového počtu 16 na 12. V [obec a číslo] bylo v roce [rok] celkem 6 technologů provozních, v roce [rok] již 5 a počet se začal zmenšovat i po odchodu žalobce, neboť v roce [rok] již jsou na tomto [anonymizováno] pouze 4 technologové provozní. S ohledem na skutečnost, že v době organizační změny již žalovaný nepovažoval odborovou organizaci [anonymizováno] za způsobilou jednat, obrátil se s projednáním výpovědi dne [datum] na odborovou organizaci s největším počtem členů u žalovaného, na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a [anonymizováno] služeb a projednal s ní výpověď žalobce. Dne [datum] byla žalobci udělena výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti, a to vzhledem k rozhodnutí [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] a žalobce byl postaven na překážky. Žalobce sám vystavil potvrzení, že odborová organizace [anonymizováno] měla ke dni [datum] celkem 723 členů. Dále vystavil prohlášení, že za období leden až březen vybral hotovostně [částka] a bezhotovostně [částka] a celkové výdaje byly hotovostně [částka] a bezhotovostně [částka]. Žalobce vystavil žalovanému na začátku roku [rok] 31 ks faktur za částku [částka] a na začátku roku [rok] 31 ks faktur za částku [částka] k proplacení za náhrady cestovních výdejů uskutečněných v roce [rok] a [rok] za účelem cest do jiných měst v ČR. Před [anonymizováno] orgánem svědci [příjmení]. [příjmení], V. [příjmení], J. [příjmení] a L. [příjmení] výslovně popřeli, že by s žalobcem všechny tyto cesty vykonali. Pan [anonymizováno] a pan [příjmení], kteří byli napsáni jako spolucestující žalobce při cestách na pobočky žalovaného, dokonce uvedli, že nebyli na žádné z těchto cest. Žalobce dopisem ze dne [datum] oznámil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalovaný dopisem ze dne [datum] oznámil žalobci, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] považuje za platnou. V říjnu [rok] začal žalovaný opětovně s [anonymizováno] jako s odborovou organizací jednat. V současné době je na [anonymizováno] [obec] v [část obce] potřeba méně než 1 systemizované místo technologa provozního, jelikož počet zásilek stále klesá.

5. Zjištěný skutkový soud prvního stupně posoudil podle zákona 262/2006 Sb. - zákoník práce. Odkázal na jeho § 72, § 50 odst. 1, 2 a 4, § 52 písm. c) § 61 odst. 1, 2 a 4 zákoníku práce, uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Poté shrnul, že podstatou sporu mezi stranami bylo to, zda výpověď z pracovního poměru daná žalobci je platná či nikoliv, s ohledem na skutečnost, že tato nebyla projednána s odborovou organizací, [anonymizováno]. Pokud by se prokázalo, že odborová organizace u žalovaného nepůsobila, žalobce namítal neplatnost této výpovědi z důvodu nenaplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce a nesplnění podmínky, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce dále zaměstnával. Soud prvního stupně tak zaměřil svoji pozornost zjištění, za odborová organizace [anonymizováno] u zaměstnavatele působila či nikoliv. Tuto otázku řešil jako otázku předběžnou. Žalobce tvrdil, že předsedou této odborové organizace, která působí u žalovaného od [datum] je dosud, žalovaný naproti tomu tvrdil, že tato již u něj nepůsobí od [datum], když s ní přestal jednat jako s odborovou organizací. Prvostupňový soud vysvětlil, že v případě žalobce jako člena orgánu odborové organizace je nutný k výpovědi z pracovního poměru předchozí souhlas odborové organizace, v opačném případě by výpověď z pracovního poměru byla shledána neplatnou. Prvostupňový soud dále odkázal na § 286 odst. 3 zákoníku práce, který odcitoval a provedl jeho výklad. Uvedl, že z tohoto ustanovení vyplývá, že podmínkou působení odborové organizace u zaměstnavatele je, aby alespoň 3 její členové byli u zaměstnavatele v pracovním poměru. Odborová organizace, která přestane splňovat tuto podmínku, neboť počet jejích členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, poklesne pod 3, přestane dnem skončení pracovního poměru třetího člena působit u zaměstnavatele. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], okolnost, zda u zaměstnavatele působí odborová organizace a její orgán, jehož členem je zaměstnanec, kterému byla dána zaměstnavatelem výpověď z pracovního poměru, je třeba zjišťovat ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru.

6. Žalovaný nejprve emaily a následně dopisem žalobce vyzýval k tomu, aby doložil, že uvedená odborová organizace u něj působí, opakovaně žádal o doložení, že [anonymizováno] má alespoň 3 členy, kteří jsou v pracovním poměru u žalovaného. Důkazní břemeno bylo na žalobci. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce k dotazu žalovaného nesdělil a nedoložil, že [anonymizováno] splňuje podmínku, aby alespoň 3 její členové byli u zaměstnavatele v pracovním poměru. Soud prvního stupně nepřisvědčil argumentaci žalobce o tom, že zákoník práce mu takovouto povinnost neukládá, naopak dovodil, že žalobce měl povinnost prokázat žalovanému, že jeho odborová organizace u žalovaného stále působí a splňuje zákonné podmínky pro její existenci. Jako relevantní důkaz k prokázání této skutečnosti prvostupňový soud nepovažoval čestné prohlášení žalobce a ani notářský zápis [spisová značka], neboť notář v něm ověřil pouze členské přihlášky, aniž by zkoumal, zda se jedná zaměstnance žalovaného a zda jejich členství v [anonymizováno] stále trvá. Soud prvního stupně k prokázání této skutečnosti provedl rozsáhlé dokazování, vyslechl tři svědkyně, které navrhl žalobce, a to paní [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Z jejich výpovědí zjistil, že svědkyně neměly povědomí o tom, jak členství vzniká a zaniká, o odborové organizaci [anonymizováno] nic nevěděly, žádná z nich se na její činnosti nepodílela. Stanovy neznaly, nebyly s nimi seznámeny a nevyslovily s nimi ani souhlas, což je jedna z podmínek pro vznik členství. Výslech těchto svědkyň přitom navrhl sám žalobce, který ale poté jejich svědecké výpovědi zpochybňoval. Pokud jde o další svědky, pana [příjmení] a paní [příjmení], soud prvního stupně vyslechl svědka [příjmení], z jeho výpovědi však a následně i z dokumentů předložených žalovaným vyplynulo, že tento svědek byl u žalovaného zaměstnán na základě dohody o provedení práce, tedy nikoliv na základě pracovní smlouvy; tedy nebyl v pracovním poměru u žalovaného a nemohl tak splňovat podmínku podle § 286 odst. 3 zákoníku práce. Soud prvního stupně zmínil nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 10/12 a shrnul, že ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce stanoví nezbytný personální základ pro možnost jednání odborové organizace. Zákonné podmínky § 286 odst. 3 zákoníku práce tak prvostupňový soud nevzal za prokázané a jako nadbytečné zamítl účastnický výslech žalobce a výslech svědkyně [příjmení], neboť podmínka tří osob jako členů odborové organizace [anonymizováno] v pracovním poměru k žalovanému již nemohla být splněna.

7. Po zrušení svého předchozího rozsudku ovšem žalobce navrhl k výslechu další svědkyně, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a soud prvního stupně tyto důkazy provedl. Uvedené svědkyně shodně potvrdily, že jako členky [anonymizováno] byly seznámeny se stanovami, soud však jejich výpovědi nepovažoval za věrohodné. K tomu zohlednil časovou osu řízení, kdy 3 svědkyně navržené žalobcem před prvním rozhodnutím soudu uvedly, že nebyly seznámeny se stanovami a soud proto rozhodl, že jejich členství v [anonymizováno] ani nevzniklo, další svědkyně s odstupem času potvrdily, že se stanovami byly seznámeny, detailně je popsaly, svědkyně [příjmení] výslovně uvedla, že s žalobcem o jednání před soudem nekomunikovala, přesto ale bez jakéhokoliv apelu začala z kabelky vytahovat svou členskou průkazku [anonymizováno]. Celková výpověď této svědkyně působila nevěrohodně, což platí i v případě svědkyně [příjmení]. Soud prvního stupně tak z výpovědí těchto svědkyň nevycházel a uvedl dále, že ani další důkazy nepotvrdily, že [anonymizováno] ke dni [datum] u žalovaného skutečně působila. Jakoby věrohodné neshledal četné příjmové doklady za členské příspěvky, žalobce pak ani neprokázal, že by odborová organizace vyvíjela nějakou činnost a plnila svůj úkol a účel, tedy obhajovala práva oprávněné zájmy [anonymizováno].

8. Na základě uvedeného prvostupňový soud shrnul, že [anonymizováno] v době, kdy žalobce dostal výpověď z pracovního poměru, u žalovaného nepůsobila a povinnosti žalovaného tedy nebylo požádat tuto odborovou organizaci o souhlas k výpovědi podle § 61 odst. 2 zákoníku práce, žalovaný pouze měl výpověď z pracovního poměru projednat s odborovou organizací s největším počtem členů, což také učinil. Protože žalobce nebyl oborovým funkcionářem, již nebylo namístě zkoumat, zda na zaměstnavateli, lze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával podle § 61 odst. 4 zákoníku práce.

9. Za tohoto stavu prvostupňový soud zkoumal to, zda uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce je naplněn. Vysvětlil, že k jeho naplnění musí být splněny 3 předpoklady, a to 1. rozhodnutí o organizační změně, 2. nadbytečnost zaměstnance a 3. existence příčinné souvislosti mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance. Všechny tyto předpoklady prvostupňový soud shledal za splněné, když bylo vydáno rozhodnutí žalovaného o organizační změně, pro něž zákon nepředepisuje žádnou bližší formu. Prvostupňový soud neměl pochybnost o tom, že bylo vydáno rozhodnutí ze dne [datum], č. [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok], které navazovalo na další rozhodnutí a celkový projekt zavádění třídících strojů. Žalobce byl s organizační změnou seznámen, účelem rozhodnutí bylo provedení organizační změny v souvislosti se snížením počtu [anonymizováno] s ohledem na to, že docházelo k zavádění třídících strojů listovních zásilek, k čemuž docházelo celoplošně. Došlo ke snížení mzdových nákladů, konkrétně na [anonymizováno] [obec a číslo] v [část obce] došlo ke snížení [anonymizováno] pouze na jednoho a z dalšího vývoje je zřejmé, že dnes již je v uvedeném obvodě místo pouze pro částečný úvazek technologa provozního. Soud prvního stupně shledal i splnění další podmínky, kdy žalobce se v rámci organizační změny stal nadbytečným, neboť jeho práce nebyla pro zaměstnavatele potřebná. Je dána i příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance.

10. S ohledem na výše uvedené prvostupňový soud shledal výpověď z pracovního poměru platnou a žalobu na určení její neplatnosti zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 442 odst. 1 o. s. ř., kdy uspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Podrobné vyčíslení nákladů řízení uvedl pod bodem 100 odůvodnění svého rozsudku.

12. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] prvostupňový soud přiznal svědečné svědku [jméno] [příjmení] ve výši [částka] a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci usnesení, a to podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když náklady řízení v této výši představují vyplacené svědečné.

13. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. V něm uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř.. V úvodu odvolání pod bodem II. shrnul základní otázky pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru, když zejména uvedl, že soud nepochyboval o tom, že členem [anonymizováno] byl po celou dobu od založení organizace žalobce, který byl soudem poučen o tom, že musí prokázat, že nejméně další členové odborné odborové organizace jsou také členy [anonymizováno] a dále to, že tato odborová organizace naplňuje svůj účel, tedy vyvíjí činnost ve prospěch [anonymizováno] žalovaného. Žalobce výzvě soudu vyhověl a k tomu odkázal na vypovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení], které však prvostupňový soud nesprávně zhodnotil. Žalobce s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a další označené judikáty rozebral, jakým způsobem má být hodnocena věrohodnost výpovědi svědka, judikaturní závěry z těchto a dalších rozhodnutí odcitoval. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že výpovědi těchto svědkyň jsou nevěrohodné. Z uvedených výpovědí nevyplývají žádné rozpory, když k tomu žalobce dodal, že obě svědkyně byly řadovými zaměstnankyněmi bez jakékoliv předchozí zkušenosti se soudním řízení. Závěr soudu o jejich nevěrohodnosti proto nemůže obstát. Případné rozpory žalobce přičítá nervozitě těchto svědkyň, což v odvolání podrobně vysvětlil. Výsledně shrnul, že nejsou dány žádné relevantní důvody pro to, aby soud konstatoval nevěrohodnost těchto svědkyň v tom, že tyto byly řádným členkami [anonymizováno] v rozhodné době, kdy žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru. Žalobce odmítl závěr soudu prvního stupně o tom, že tyto svědkyně vypovídaly tak, jak je žalobce instruoval, tedy nepravdivě. Již v prvním běhu řízení před soudem prvního stupně žalobce označil k prokázání splnění podmínky tří členů v pracovním poměru svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení]; tyto svědkyně však k překvapení žalobce vypovídal zcela v rozporu se skutečností, když shodně tvrdily, že se za členky [anonymizováno] v rozhodné době nepovažovaly a shodně nepravdivě tvrdily, že nebyly seznámeny se stanovami. Naopak výpovědi těchto svědkyň měly být hodnoceny jako nevěrohodné, když samy tyto svědkyně uvedly, že je před jednáním soudu navštívil pracovník odboru bezpečnosti žalovaného, který s nimi problematiku [anonymizováno] řešil. Podle žalobce byly svědkyně zaměstnavatelem instruovány tak, aby je vypovídaly v neprospěch žalobce. Naopak z výpovědí svědkyň [příjmení] a [příjmení] prvostupňový soud dovodil nesprávné skutkové závěry o tom, že odborová organizace u zaměstnavatele nepůsobila; Tyto závěry jsou podle žalobce nepřezkoumatelné.

14. Jako zcela odtržené od reality dokazování je i další zjištění soudu prvého stupně o tom, že žalobce neprokázal, že by [anonymizováno] vyvíjela nějakou činnost a že by splnila svůj účel, tedy obhajovala práva a oprávněné zájmy [anonymizováno]. Soud prvního stupně odhlédl od ostatních důkazů, když uvádí, že svědci neuvedli žádnou činnost v [anonymizováno] vyjma„ dvou bowlingů a stávky“. Takovýto závěr je nepravdivý, svědkyně hovořila o vícero společenských akcí, což žalobce pod bodem IV. odůvodnění svého odvolání podrobně vysvětlil - jednalo se např. o koordinaci společného postupu, přípravy na jednání se zaměstnavatelem, plnění povinnosti z kolektivní smlouvy, zajišťování akcí pro své členy a podobně.

15. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně nesprávně posoudil po stránce právní, když žalobce nesouhlasil s hodnocením soudu prvního stupně o tom, že odborová organizace je povinna prokazovat vůči zaměstnavateli uvedení konkrétní identity svých členů v tom směru, že splňuje podmínky pro jejich existenci u zaměstnavatele. K tomu žalobce odkázal na § 286 odst. 4 zákoníku práce, který odcitoval, uvedl, že ze zákona nelze dovozovat, že by měla odborová organizace povinnost poté, co oznámila zaměstnavateli, že podmínky splňuje, prokazovat jejich splnění v průběhu času. Povinností odborové organizace je samozřejmě zaměstnavateli sdělit, pokud by podmínky přestala splňovat. Právní názor soudu prvního stupně uvedený v odstavci 91. odůvodnění rozsudku je tak nesprávný. Prvostupňový soud rovněž nesprávně nesprávně dovodil povinnost odborové organizace identifikovat své členy z kolektivní smlouvy. Ta totiž ukládá odborům pouze sdělit složení jejich statutárního orgánu, což [anonymizováno] vždy plnila.

16. Není správný ani závěr prvostupňového soudu o tom, že je naplněn uplatněný výpovědní důvod. Tento byl podle žalobce vykonstruován zcela uměle s cílem potlačit odborovou organizaci [anonymizováno] rozvázáním pracovního poměru s jejím předsedou. Závěry soudu v podstatných bodech nekorespondují s tím, co vyplynulo z provedeného dokazování. Z výpovědi svědka [příjmení] navíc vyšlo najevo, že uvedení zpracování listovních zásilek do cílového stavu bylo provedeno v roce [rok] a není tak dána příčinná souvislost dosažení cílového stavu a nadbytečností žalobce. Tento svědek dále potvrdil, že náplň práce technologa technického nesouvisí přímou úměrou nutně s počtem tříděných zásilek.

17. Závěrem žalobce dodal, že soud poskytl právní ochranu zaměstnavateli, který cíleně a opakovaně likviduje odborové organizace, které se odváží prosazovat práva svých členů. [anonymizováno] upadla v nemilost u žalovaného v době, když si dovolila spoluorganizovat stávku zvýšení mezd [anonymizováno]. Podle žalobce se zaměstnavatel nemůže sám svévolně rozhodnout, že tu či onou odborovou organizaci bude ignorovat a odepře jí práva vyplývající ze zákoníku práce. Pokud měl žalovaný pochybnost o tom, zda [anonymizováno] je oprávněna v pracovněprávních vztazích jednat a bylo-li mezi ním a [anonymizováno] sporu o tom, zda je požadavek zaměstnavatele na prokázání počtu členů [anonymizováno] v pracovním poměru po právu, tak měl žalovaný žalovat přímo na splnění této domnělé povinnosti. Z žádného ustanovení zákoníku práce ani z jiného obecně závazného právního předpisu nevyplývá povinnost odborové organizace na výzvu dodatečně prokazovat, kolik má členů v pracovním poměru u zaměstnavatele. Uvedenou povinnost zákon ukládá odborům pouze při svém vzniku. Zaměstnavatel však toto nerespektoval, namísto toho„ vzal spravedlnost do vlastních rukou“ a svévolně začal [anonymizováno] ignorovat a obešel ji i v případě souhlasu s výpovědí z pracovního poměru.

18. Žalobce označil za nestandardní postup prvostupňového soudu, který si aktivně vyžádal k připojení spis, kde bylo prověřováno trestní oznámení na žalobce. Žalobce se tak nemůže ubránit dojmu o tom, že soud vůči němu nejednal od počátku řízení nestranně, což se projevilo i v opakovaném negativní rozhodnutí soudu navzdory tomu, že z provedeného dokazování vyplynuly opačné skutečnosti. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že v žalobě zcela vyhoví a žalobci přizná náklady řízení.

19. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce do rozsudku odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Soud prvního stupně všechny provedené důkazy hodnotil řádně a k tomu žalovaný zejména akcentoval jeho správný závěr o nevěrohodnosti svědkyň [příjmení] a [příjmení], co žalovaný ve svém vyjádření podrobně rozebral. K tomu akcentoval zejména rozpory ve výpovědích těchto svědkyň a nesrovnalosti, které prvostupňový soud správně vysvětlil. Tyto nesrovnalosti žalovaný uvedl konkrétně. Důrazně odmítl tvrzení žalobce o tom, že by instruoval svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení] o tom, jak mají vypovídat v neprospěch žalobce. Nic takového se nestalo a z ničeho nic takového ani nevyplývá. Byl to naopak žalobce, který se snažil účelově manipulovat paní [příjmení] a z chování svědkyň [příjmení] a [příjmení] je patrné, že je naopak žalobce instruoval o tom, jak mají vypovídat, a to poté, co paní [příjmení], [příjmení] i [příjmení] pravdivě vypověděly, že odborová organizace [anonymizováno] nevykonávala žádnou činnost. Žalovaný k tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou označil – např. rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a další ohledně hodnocení výpovědi svědka nebo účastníka, judikaturní závěry z těchto rozhodnutí vyplývající odcitoval. Uvedl dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z něhož vyplývá, že odborová organizace k tomu, aby působila u zaměstnavatele, musíme vykonávat aktivní a zvenčí rozpoznatelnou činnost, což v řízení prokázáno nebylo.

20. Soud prvního stupně rovněž správně zjistil, že byla prokázána existence naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce, když bylo vydáno rozhodnutí o organizační změně, jehož cílem bylo regulovat počet [anonymizováno] na [anonymizováno] [obec] a jejich kvalifikační složení tak, aby žalovaný nadále zaměstnával jen takový počet [anonymizováno] a v takovém kvalifikačním složení, které odpovídá jeho potřebám. K tomu žalovaný odkázal na listinné důkazy a výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že odborová organizace je povinna zaměstnavateli prokazatelně doložit skutečnosti, že naplňuje podmínky podle § 286 odst. 3 zákoníku práce. K tomu poukázal na teleologický výklad § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce ve spojitosti důvodovou zprávou k novele, která toto ustanovení do zákoníku práce vložila. Oprávnění zaměstnavatele požadovat po odborové organizaci prokázání podmínek podle § 286 odst. 3 zákoníku práce vyplývá a je odůvodněno širokými pravomocemi odborových organizací ve vztahu k zaměstnavateli. K tomu žalovaný odkázal též na § 287 zákoníku práce a část IV platné kolektivní smlouvy, která tuto oznamovací povinnost odborové organizaci ukládá rovněž. Zmínil též nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 10/12, ze dne [datum], jehož závěry rozebral a uvedl též další judikaturu – rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jehož závěry odcitoval. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

21. Žalobce ve svém odvolání proti doplňujícímu usnesení ze dne [datum] odkázal na své odvolání proti rozsudku, a na důvody v něm uvedené.

22. Dále se žalobce podáním ze dne [datum] vyjádřil k vyjádření žalovaného proti rozsudku. Setrval na svém odvolání a důvodech v něm uvedených a reagoval na tvrzení žalovaného ohledně výpovědí svědkyň [příjmení] a [příjmení] s tím, že je nadále považuje za věrohodné. Ohledně svědkyň [příjmení], [příjmení] a [příjmení] setrval na svém závěru o tom, že tyto byly seznámeny se stanovami. Jejich výpovědi před soudem shledává překvapivými.

23. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval notářským zápisem sepsaným Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec] dne [datum rozhodnutí], pod sp. zn. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok]. Po takto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

24. V prvé řadě žalobce uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., kdy namítal, že předsedkyně senátu a členové senátu, kterým byla věc přidělena podle rozvrhu práce (§ 36 odst. 2 o. s. ř.) ve věci nejednaly nestranně, což se mělo projevit aktivním postupem soudu při vyžádání spisu Policie ČR a opakovaně negativním rozhodnutí soudu, a to navzdory závěrům provedeného dokazování. Tento názor odvolací soud nesdílí.

25. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

26. Poměr soudce k věci může vyplývat z přímého, nebo nepřímého právního zájmu soudce na projednávané věci, poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen příbuzenským, nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský, v úvahu přichází, například i vztah ekonomické závislosti a podobně. Žalobce ovšem žádné takovéto konkrétní skutečnosti netvrdí a důvody, kterými námitku podjatosti uplatněnou v odvolání zdůvodňuje, lze podřadit pod ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Ani případný„ aktivní přístup soudu“ při opatřování důkazu – spisu Policie ČR obavu z nepodjatosti soudce neodůvodňuje. Žalobce vpodstatě tvrdí, že má dojem, že senát nejednal nestranně, neboť rozhodl navzdory k výsledkům dokazování v jeho neprospěch; tyto skutečnosti ovšem důvodem k vyloučení soudce a tedy k naplnění odvolací důvodu podle § 205 odstavec 2 písm. a) o. s. ř., být nemohou.

27. K uplatněnému odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. uvádí odvolací soud následující.

28. Soud prvního stupně provedl podrobné dokazování, vyslechl navržené svědky, provedl listinné důkazy a důkaz spisem Policie ČR. Všechny důkazy učinil řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., náležitě je zhodnotil podle zásad uvedených v ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoli, tedy učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru. Soud prvního stupně v odůvodněních svého rozhodnutí se podrobně vyjádřil k jednotlivým provedeným důkazům a vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, detailně se vypořádal s rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků a v listinných důkazech, přesvědčivě vysvětlil, z jakých důkazů vyšel, kterým uvěřil a kterým nikoliv. Rozpory, které žalobce v odůvodnění uvádí, nepovažoval soud prvního stupně za podstatné a za podstatné je nepovažuje ani odvolací soud, který tak nemá důvod se od skutkových zjištění soudu prvního stupně jakkoliv je odchylovat. K tomu uvádí následující.

29. Soudní judikatura již dříve dovodila, že odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem prvního stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem prvního stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem prvního stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Protože ovšem, jak je vysvětleno shora, výsledek dokazování odpovídá kritériím uvedeným v § 132 o. s. ř. a odůvodnění napadeného rozsudku splňuje náležitosti odůvodnění uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., nevidí odvolací soud pro potřebu zopakování dokazování důvod a uzavírá, že ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písmeno e) o. s. ř. naplněn není.

30. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně správně posoudil i po stránce právní. Projednávanou věc je třeba posoudit podle zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2017 (zákoník práce, též ve zkratce zák. práce, pozn. odvolacího soudu).

31. Podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu [anonymizováno] za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

32. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce patří to, že zaměstnavatel nebo příslušný orgán přijal rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu [anonymizováno] za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Zákoník práce nebo jiné právní předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu [anonymizováno] za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách muselo být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem„ vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno. Takové rozhodnutí však musí být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen; postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi z pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v čas. Soudní rozhledy [číslo] ročník [rok], str. 374).

33. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu [anonymizováno] za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu [anonymizováno] za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance není podmíněno absolutním snížením počtu [anonymizováno], naopak může k němu dojít i při zvyšování počtu [anonymizováno]. Zákon zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval nejen počet svých [anonymizováno], ale i jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet [anonymizováno] a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. [rok], rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. [rok], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

34. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod [číslo] v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

35. Rozhodnutí zaměstnavatele o zřizování (změně) nebo rušení jednotlivých pracovních míst v rámci organizační struktury není právním úkonem, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu, jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon), která není sama o sobě způsobilá přivodit následky v právních vztazích účastníků pracovněprávního vztahu, proto nelze takové rozhodnutí zaměstnavatele samo o sobě přezkoumávat z hlediska platnosti (srov. § 18 zák. práce); vznikne-li pochybnost, zda zaměstnavatel rozhodl o takových změnách, může se soud zabývat jen tím, zda takové rozhodnutí bylo skutečně přijato a zda je učinil zaměstnavatel - fyzická osoba, příslušný orgán zaměstnavatele - právnické osoby nebo ten, kdo je k tomu jinak oprávněn (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní rozhledy [číslo] roč. [rok], str. 374, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] 2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

36. Rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance není podmíněno absolutním snížením počtu [anonymizováno], naopak může k němu dojít i při zvyšování počtu [anonymizováno]. Zákon zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval nejen počet svých [anonymizováno], ale i jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet [anonymizováno] a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. [rok], rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. [rok], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

37. Žalobce tvrdil, že je předsedou představenstva Nezávislého [anonymizováno] sněmu [anonymizováno], tedy odborové organizace, která u žalovaného působila. Soud prvního stupně zjistil a mezi účastníky není sporu o tom, že tato odborová organizace u žalovaného působila od [datum] podle § 286 zákoníku práce. Podle § 286 zák. práce (1) Odborové organizace jsou oprávněny jednat v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání podle tohoto zákona, za podmínek stanovených zákonem nebo sjednaných v kolektivní smlouvě. (2) Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími stanovami. (3) Odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru; kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto podmínek jen odborová organizace nebo její pobočná organizace, jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace. (4) Oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje podmínky podle odstavce 3; přestane-li odborová organizace tyto podmínky splňovat, je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.

38. Za stavu, kdy v řízení bylo nesporně prokázáno, že v době udělení výpovědi z pracovního poměru žalobci byl žalobce člen orgánu odborové organizace, bylo by povinností žalovaného požádat tuto odborovou organizaci o předchozí souhlas. Žalovaný ovšem zpochybnil, že odborová organizace Nezávislý odborový sněm [anonymizováno] u něj v době udělení výpovědi z pracovního poměru působila. K tomu soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování a výsledně dovodil, že tato odborová organizace ke dni [datum], kdy žalobci byla výpověď z pracovní poměr udělena, u něj nepůsobila. K tomu odvolací soud pro přesnost uvádí, že nejde o to, že by žalovaný zpochybnil existenci odborové organizace jako takové a soud následně její neexistenci v řízení dovodil, ale o situaci, kdy odborová organizace neprokázala splnění podmínek uvedených v § 286 odst. 3 zákoníku práce a žalovaný tak vycházel z toho, že tato odborová organizace u něj již nepůsobí. K tomu odvolací soud poukazuje na právní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaném ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 7, ročník [rok], uveřejněném pod pořadovým [číslo] [rok] na straně [číslo], z něhož vyplývá, že okolnost, zda u zaměstnavatele působí odborová organizace a její orgán, jehož členem je, resp. byl v průběhu 1 roku před výpovědí, zaměstnanec, kterého byla zaměstnavatelem udělena výpověď z pracovního poměru a zda tedy zaměstnavatel byl povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas k této výpovědi, jehož udělení je podmínkou platnosti tohoto rozvázání pracovního poměru (nejde-li o případ uvedený v § 61 odst. 4 část věty za středníkem zák. práce), je třeba zjišťovat ke dni doručení výpovědi zaměstnanci. K tomuto datu je tak třeba zkoumat i splnění podmínky působení odborové organizace u zaměstnavatele spočívající v tom, aby alespoň 3 její členové byli u zaměstnavatele v pracovním poměru. K tomu odvolací soud dodává, že pokud žalovaný přestal s [anonymizováno] jednat jako s odborovou organizací k [datum], tak tento stav trval i ke dni udělení výpovědi z pracovního poměru žalobci dne [datum] za stavu, kdy uvedená odborová organizace poté již podle § 286 odst. 4 zák. práce nepostupovala, tedy neoznámila a neprokázala žalovanému splnění podmínek uvedených v § 286 odst. 3 zák. práce, o čemž ostatně mezi účastníky ani nebylo sporu.

39. Uvedený názor má oporu a návaznost na další judikaturní závěr o tom, že v právní teorii i soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn. Tato zásada se uplatní i při posuzování platnosti právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru (dohody, výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době). Právní účinky výpovědi z pracovního poměru nastávají okamžikem, kdy byla doručena druhému účastníku pracovního poměru (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, ročník 2005, nebo obdobně právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).

40. Z toho vyplývá, že povinností odborové organizace, u níž žalobce působil jako předseda představenstva, bylo, prokázat zaměstnavateli splnění podmínek uvedených v § 286 odst. 3 zákoníku práce Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dovodil, že oznámení odborové organizace zaměstnavateli podle § 286 odst. 4 zákoníku práce, že splňuje podmínky uvedené v § 286 odst. 3 zákoníku práce, je pracovněprávním jednáním, jež obsahovými náležitostmi jsou jednak sdělení (údaj) o tom, že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat včetně údajů o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn jednat se zaměstnavatelem a že alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, jednak též doložení sdělovaných skutečností. Pokud uvedené oznámení takovéto náležitosti nesplňuje, je neplatným právním jednání, na jehož základě oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele nevznikají. [příjmení] závěr vyslovil Nejvyšší soud ČR též ve svém dřívějším rozsudku z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Zákoník práce nestanoví, jakým způsobem má odborová organizace prokázat, že alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, nepochybně však k doložení této podmínky nelze vykládat tak, že by bylo povinností odborové organizace předložit zaměstnavateli jmenovitý seznam svých členů, když členství v odborové organizace je považováno za citlivý údaj podle § 4 písm. b) zák. č. 101/2000 Sb., kdy podle § 316 odst. 4 písm. e) zákoníku práce zaměstnavatel o zaměstnanci nesmí informace o jeho činnosti v odborové organizace vyžadovat. V úvahu se nabízí například osvědčení jiných skutkových dějů podle § 79 zákona č. 358/1992 Sb. – notářský řád.

41. Soud prvního stupně správně zjistil a mezi účastníky ostatně ani nebylo sporu o tom, že Nezávislý odborový sněm [anonymizováno], jehož předsedou představenstva žalobce byl, splnění podmínek uvedených v § 286 odst. 3 zákoníku práce zaměstnavateli k [datum] nedoložil. K tomu odvolací soud k argumentaci žalobce dodává, že i když mezi účastníky nebylo sporu, že tato odborová organizace u žalovaného od [datum] působí, je oprávněním zaměstnavatele ověřit si, za podmínky uvedené § 286 odst. 3 zákoníku práce trvají kdykoliv v průběhu jejího působení. Odvolací soud znovu odkazuje na již shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], z něhož vyplývá, že splnění podmínek působení odborové organizace u zaměstnavatele je třeba zjišťovat ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru zaměstnance, tedy v tomto případě k [datum]. Uvedená povinnost samozřejmě neznamená, že zaměstnavatel je oprávněn bez jakýchkoliv omezení kdykoliv odborovou organizaci vyzývat, aby doložila splnění podmínek uvedených v § 286 odst. 3 zákoníku práce, takovéto jednání by bylo jistě možno označit jako šikanózní přístup, nicméně v daném případě, jak vyplynulo z provedeného dokazování, šlo o situaci, kdy žalovaný takto ověřoval splnění uvedených podmínek poprvé od [anonymizováno] [rok], kdy odborová organizace začala u žalovaného působit. Jde tedy o období takřka tří let a lze tak přiznat relevanci jeho zdůvodnění tohoto postupu v tom směru, že měl důvodné pochybnosti o tom, zda Nezávislý odborový sněm [anonymizováno] uvedené podmínky i nadále splňuje s ohledem na rozsáhlá oprávnění, které odborová organizace podle zákoníku práce má.

42. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu nepovažoval splnění podmínek podle § 286 odst. 3 zákoníku práce za doložené, když k tomu odvolací soud akcentuje zejména chybějící podmínku toho, že by alespoň 3 členové odborové organizace byli u žalovaného v pracovním poměru. K tomu soud prvního stupně provedl podrobné dokazování zejména výslechy svědků a listinnými důkazy a na skutková zjištění, která v tomto směru učinil, odvolací soud plně odkazuje, neboť se s nimi zcela ztotožňuje. Shodně se soudem prvního stupně tak uzavírá, že žalobce neprokázal své tvrzení o tom, že odborová organizace [anonymizováno] ke dni udělení výpovědi splňovala všechny podmínky uvedené v § 286 odst. 3 zákoníku práce, respektive, že toto žalovanému řádně prokázala. Přes správné poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., které mu bylo poskytnuto při jednání dne [datum] (k tomu srovnej č. l. 255 spisu), důkazy, které označil, k prokázání tohoto skutkového tvrzení nepostačují. K tomu odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně k prokázání této skutečnosti provedl veškeré důkazy, které byly předloženy s tím ovšem, že vysvětlil, proč neuvěřil zejména žalobcem navržených svědkyním [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pokud pak jde o výpovědi dalších svědkyň navržených žalobcem, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z jejich výpovědí soud prvního stupně dovodil, že tyto nebyly řádnými členkami odborové organizace ke dni udělení výpovědi z pracovního poměru žalobce.

43. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že splnění podmínek uvedených v § 286 odst. 3 zákoníku práce ke dni udělení výpovědi z pracovního poměru dne [datum] žalobci neprokazuje ani dodatečně sepsaný notářský zápis notářem v [obec] Mgr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], dne [datum], který odvolací soud k důkazu zopakoval. Uvedený notářský zápis byl učiněn podle § 72 notářského řádu a notář jím osvědčuje toliko to, že daného dne se do jeho kanceláře dostavil žalobce, který předložil 6 připojených listin, – členských přihlášek Nezávislého [anonymizováno] sněmu [anonymizováno], které ovšem neprokazují, že ke dni [datum] byla splněna podmínka ohledně toho, že alespoň 3 členové této odborové organizace byli u žalovaného v pracovním poměru. Z přiložených přihlášek takovýto závěr učinit nelze, navíc tento zápis nedokumentuje stav ke dni [datum].

44. Nelze přisvědčit názoru žalobce o tom, že pokud měl žalovaný pochybnost o tom, zda [anonymizováno] je oprávněna v pracovněprávních vztazích jednat a bylo-li mezi ním a [anonymizováno] sporu o tom, zda je požadavek zaměstnavatele na prokázání počtu členů [anonymizováno] v pracovním poměru po právu, tak měl žalovaný žalovat přímo na splnění této domnělé povinnosti. Žalobce zde směšuje dva instituty, kdy předmětem tohoto sporu je platnost výpovědi z pracovního poměru, kdy soud jako předběžnou otázku (§ 135 odst. 2 zák. práce) zkoumá s ohledem na uplatněné námitky působení odborové organizace podle § 286 odst. 3 a 4 zák. práce za účelem zjištění, zda žalovaný potřeboval k udělení této výpovědi předchozí souhlas podle § 61 odst. 2 zák. práce. K tomu ovšem není nutno, aby žalovaný odborovou organizaci předtím žaloval na splnění prokazovací povinnosti podle § 286 odst. 4 zák. práce, jak žalobce dovozuje.

45. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že povinností žalovaného nebylo ve smyslu § 61 odst. 2 zákoníku práce požádat odborovou organizaci – Nezávislý odborový sněm [anonymizováno], jehož předsedou představenstva žalobce byl - o udělení předchozího souhlasu k výpovědi z pracovního poměru. Jeho povinností toliko bylo v souladu s ustanovením § 61 odst. 1 zákoníku práce tuto výpověď předem projednat s odborovou organizací s nejvyšším počtem členů, což také učinil, když odvolací soud pro úplnost uvádí, že případné nesplnění této podmínky by na platnost výpovědi z pracovního poměru ovšem nemělo vliv. K tomu je třeba zopakovat správný závěr soudu prvního stupně o tom, že protože žalobce nebyl ke dni udělení výpovědi z pracovního poměru členem orgánu odborové organizace, která by u žalovaného působila (§ 286 odst. 3 a 4 zák. práce), jak vyplývá ze shora uvedeného, tak již nebylo namístě zkoumat, zda na zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby ho dále zaměstnával podle § 61 odst. 4 zákoníku práce.

46. Za tohoto stavu se soud prvního stupně správně zabýval tím, zda uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce byl naplněn, když není sporu o tom, že výpověď z pracovního poměru je dostatečně srozumitelná a určitá, byla udělena písemně a žalobci řádně doručena (§ 50 odst. 1 a 4 zák. práce). Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil jednotlivé předpoklady naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že je shledal za splněné. Odvolací soud závěry soudu prvního stupně v tomto směru plně sdílí, když žalovaný prokázal existenci rozhodnutí o organizační změně, které spočívalo ve zrušení systematizovaného pracovního místa technologa provozního zastávaného žalobcem podle sjednané pracovní smlouvy. V řízení bylo nesporně prokázáno, že toto pracovní místo žalobce bylo s účinností k [datum], tedy ještě v průběhu výpovědní doby, zrušeno, v organizační struktuře žalovaného po tomto datu již obsaženo není a nebylo ani obnoveno. Žalovaný vysvětlil postup při provádění organizační změny a v tomto směru odvolací soud akcentuje zejména výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], ředitel logistiky, který popsal důvody reorganizace, k níž docházelo postupně od roku [rok] v návaznosti na změnu v organizaci práce - zavádění třídících strojů listovních zásilek. Nelze přisvědčit názoru žalobce o tom, že z výpovědi svědka [příjmení] vyšlo najevo, že uvedení zpracování listovních zásilek do cílového stavu bylo provedeno v roce [rok] a není tak dána příčinná souvislost dosažení cílového stavu a nadbytečností žalobce. Výpověď tohoto svědka je třeba hodnotit v celém jejím kontextu a v kontextu s ostatním provedenými důkazy (což soud prvního stupně při jejím hodnocení učinil) a nikoli„ vytrhávat“ její jednotlivé části zvlášť, jak to provádí žalobce. Zrušením jednoho pracovního místa došlo ke snížení mzdových nákladů, když odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k tomu dodává, že na základě postupně prováděných reorganizací docházelo k celkovému snížení počtu [anonymizováno] a tedy i ke snížení mzdových nákladů. Efektivnost rozhodnutí o organizační změně však podmínkou platnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zák. práce není; soudu ji ani nepřísluší hodnotit. V důsledku provedené organizační změny se žalobce pro žalovaného stal nadbytečným, je tedy dána i příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance. Výběr nadbytečného zaměstnance byl na žalovaném. Zde odvolací soud pro úplnost uvádí, že sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že rozhodnutí o organizační změně jako tzv. faktický úkon bylo přijato řádně osobou oprávněnou k jeho přijetí, tedy ředitelem úseku logistiky Bc. [jméno] [příjmení].

47. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že výpověď z pracovního poměru splňuje všechny náležitosti zákoníku práce, když uplatněný výpovědní důvod je naplněn. Jde tedy o platné právní jednání žalovaného. Právní posouzení věci tak, jak jej soud prvního stupně učinil, je správné, odvolací důvod podle § 205 o. s. ř. písm. g) o. s. ř. naplněn rovněž není. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně věcně správných nákladových výroků účastníků a státu. Výrok o nákladech řízení účastníků je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech řízení státu soud prvního stupně rozhodl správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř..

48. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaný uspěl i v tomto řízení má tak právo na náhradu nákladů řízení sestávající z paušální náhrady jeho hotových výdajů - 3 úkony po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 154/2015 Sb.

Poučení