63 A 10/2024– 38

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: KL Plus s.r.o., IČO 28156129 se sídlem Studánky 20, 382 73 Vyšší Brod zastoupena advokátem JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph. D. se sídlem Pivovarská 58/8, 682 01 Vyškov proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2024, č. j. 11241/1.30/23–3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024, č. j. 11241/1.30/23–3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „oblastní inspektorát“) ze dne 15. 11. 2023, č. j. 299927/5.30/23–10 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu spočívajícího v nesplnění povinnosti kontrolované osoby dle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), když v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu neposkytla součinnost potřebnou pro výkon kontroly zahájené dne 9. 8. 2023 tím, že neuposlechla výzvu k poskytnutí součinnost ze dne 25. 8. 2023, č. j. 26418/5.71/23–5 (dále jen „výzva k součinnosti“), kterou byla vyzvána k doložení dokladů vztahujících se k předmětu kontroly, a to konkrétně: „písemného vyjádření k výkonu práce V. T. P., nar. X, který dne 8. 8. 2023 na pracovišti Rekonstrukce „lesní krčmy“, Svatého Prokopa 55, Loučovice, obsluhoval bagr Komatsu a T. V. T., nar. X, který nosil kanalizační „roury“, případného pracovněprávního ujednání s výše jmenovanými a případného smluvního ujednání na jehož základě v.u. dne na v.u. pracovišti konali práce p. V. V., nar. X a J. B., nar. X“. Za to byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 35 000 Kč podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu ve spojení s § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

II. Shrnutí žaloby

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 2. 4. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobkyně namítá nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí, nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav věci a vady procesního charakteru.

4. Žalobkyně předně nesouhlasí s tvrzením, že požadovanou součinnost neposkytla a uvedla, že svou povinnost splnila podáním vysvětlení, které doručil její jednatel (Đ. C. P., dále jen „jednatel“) dne 25. 8. 2023 (dále jen „vysvětlení“). Nerozporovala, že toto podání nebylo učiněno v českém jazyce, avšak dodala, že zákon nestanoví povinnost komunikovat s kontrolním orgánem v českém jazyce. Současně zdůraznila, že její jednatel je občanem Vietnamské republiky a měl být poučen o právu na tlumočníka, včetně jeho zajištění (nešlo o řízení o žádosti dle § 16 odst. 3 správního řádu). Postupem správního orgánu tak došlo k neodstranitelné vadě řízení v důsledku nezákonného zásahu do práv jednatele.

5. Namítána je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu neprovedení důkazních prostředků – podaného vysvětlení ze dne 25. 8. 2023 a vyjádření ze dne 27. 10. 2023. Žalobkyně poukázala na rozpornost skutkových zjištění, neboť ze spisového materiálu prokazatelně vyplývá, že podala vysvětlení, které měl oblastní inspektorát věcně posoudit, nikoli však bez dalšího uvést, že se jedná o podání v cizím jazyce a učinit závěr o neposkytnutí součinnosti, aniž by dále vyzval žalobkyni k odstranění případných vad podání (k tomu žalobkyně cituje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2021, č. j. 8 As 102/2019–31, č. 4181/2021 Sb. NSS). Oblastní inspektorát však nenapravil procesní pochybení podání a bez dalšího rozhodl o neexistenci tohoto podání. Vady podání žalobkyně následně sama odstranila, když doručila své vyjádření dne 27. 10. 2023 v českém jazyce (dále jen „vyjádření“) ve lhůtě stanovené pro doplnění dokazování, toto vyplývá i z napadeného rozhodnutí (srov. strana 3 napadeného rozhodnutí). Žalovaný však k podání nepřihlédl s tím, že odstranění vad podání bylo učiněno po stanovené lhůtě, dle žalobkyně však žádná lhůta k odstranění vad podání stanovena nebyla. Žalobkyně dále uvedla, že správní orgány měly buď provést překlad listiny, nebo výslech účastníka řízení, aby zjistily skutkový stav věci bez důvodných pochybností. To však neučinily a tímto porušily základní zásady činnosti správních orgánů (zásada zákonnosti a proporcionality, materiální pravdy, veřejné správy jako služby veřejnosti, rychlosti, efektivnosti, hospodárnosti a dobré správy).

6. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem, že všechny předkládané písemnosti musí být v českém jazyce. Takový závěr by dle jejího názoru byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Doplnila, že § 16 odst. 1 správního řádu odporuje ústavnímu pořádku a unijnímu právu a bylo by na místě řízení přerušit a postupovat dle § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebo dle § 48 odst. 1 písm. b s. ř. s.

7. K uvedené námitce žalobkyně dále odkázala na závěry Ústavního soudu (nález Ústavního soudu II. ÚS 82/07 ze dne 17. 1. 2008), které řeší charakter řízení o přestupku jako řízení o oprávněnosti trestního obvinění ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na závěry Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2021, čj. 8 As 102/2019–31, č. 4181/2021 Sb. NSS), které řeší požadavek na opatření překladu cizojazyčné listiny, jíž má být proveden důkaz.

8. Dále žalobkyně namítala zmatečnost napadeného rozhodnutí, neboť došlo k porušení jejího práva na poučení dle § 16 odst. 3 správního řádu. Správní orgány nepoučily jednatele žalobkyně o právu na tlumočníka a toto poučení neučinily takovým způsobem, aby mu rozuměl.

9. Co do právního hodnocení žalobkyně namítá, že žalovaný na projednávanou věc nesprávně aplikoval § 10 odst. 2 kontrolního řádu, neboť měl aplikovat § 22a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“), který je k § 10 odst. 2 kontrolního řádu ve vztahu speciality a má tak při ukládání pořádkové pokuty přednost. Žalovaný v rozporu se systematickým a jazykovým výkladem odůvodnil aplikaci přísnější úpravy v její neprospěch, čímž zatížil napadené rozhodnutí zmatečností. Z důvodu aplikace nesprávného právního předpisu je namítána zmatečnost napadeného rozhodnutí a současně „nelidskost“ výše uložené sankce.

10. Dodala, že protokol o kontrole nesplňuje podmínky dle § 12 kontrolního řádu, neboť neobsahuje kontrolní zjištění, pročež nelze přistoupit k jakýmkoli sankcím.

11. Žalobkyně závěrem namítla, že bylo porušeno její právo na obhajobu plynoucí z čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť je oprávněna komunikovat ve svém úředním jazyce (vietnamština). Současně doplnila, že v rozhodnutí o přestupku chybí dle § 93 odst. 1 písm. i) přestupkového zákona, výrok o nákladech řízení. Tuto vadu neodstranil ani žalovaný ve svém rozhodnutí.

12. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí jemu přecházející zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

13. Žalovaný nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a následně s ohledem na totožnost námitek žalobních a odvolacích odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zopakoval, že námitka odkazující na reakci žalobkyně, kterou učinila ve vietnamském jazyce dne 25. 8. 2023, je pro posouzení věci irelevantní, neboť předmětem řízení je neuposlechnutí výzvy k součinnosti ze dne 25. 8. 2023. Z této výzvy rovněž plyne, že žalovaný upozornil žalobkyni na doložení úředního překladu k doručenému vysvětlení, neboť jednacím jazykem je český jazyk. Žalovaný dále uvedl, že na předmětnou výzvu k součinnosti žalobkyně nereagovala. Doplnil, že inspektorát si pro své potřeby ex post přeložil podání ze dne 25. 8. 2023 prostřednictvím Google překladače, tento neúřední překlad byl vložen do spisu ještě před zahájením přestupkového řízení. Žalovaný doplnil, že žalobkyně byla poučena o možnosti požádat o umožnění přístupu k tlumočníkovi v průběhu ústního jednání. Na výzvu ke sdělení, zda potřebuje tlumočníka, nereagovala a následně komunikovala v českém jazyce. Svým aktivním jednáním dala žalobkyně konkludentně najevo, že plně rozumí jazyku, v němž je řízení vedeno.

14. Žalovaný shrnul, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, zásadami správního práva a principy správního trestání, nedošlo k zásahu do procesních práv a chráněných zájmů či k jejich krácení a skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Jelikož bylo vše podstatné vysvětleno v napadeném rozhodnutí, neshledává ho žalovaný zmatečným či nepřezkoumatelným.

15. Na základě shora uvedeného žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

16. Žalobkyně doručila krajskému soudu dne 14. 5. 2024 „závěrečný návrh“, kterým reagovala na vyjádření žalovaného, krajský soud toto podání posoudil jako repliku k uvedenému vyjádření. Žalobkyně setrvala na své žalobě a doplnila, že žalovaný nepravdivě uváděl, že byla poučena dle § 16 odst. 2 správního řádu, neboť toto tvrzení nemá oporu ve správním spise. Současně namítala, že žalovaný činil úkony v jiné časové posloupnosti, než je zaznamenáno ve správním spise (vložil zpětně do správního spisu vlastní překlad podaného vysvětlení, který získal z Google překladače), tímto vytvořil důvodnou pochybnost o tom, že i další úkony a protokolace ze strany žalovaného jsou činěny správně a odpovídají skutečnosti. Dále dodala, že žalovaný konstatoval nečinnost žalobkyně, přesto z jejího podání identifikoval viníka (p. B.) a činí kroky k jeho potrestání. Tímto jednáním sám prokázal, že na základě její „součinnosti“ (podaného vysvětlení ze dne 25. 8. 2023) konat šlo. Žalovaný svým jednáním porušil zákaz libovůle při výkonu veřejné moci. Žalovaný se rovněž nezabýval otázkou, nakolik je možné vyzývat účastníka řízení k předložení některých listin v návaznosti na princip zákazu sebeobviňování (odkázala na závěry Ústavního soudu, např. Nález ÚS 671/05, ÚS I. ÚS 402/05 a další).

IV. Podstatné skutečnosti plynoucí ze spisové dokumentace

17. Ze záznamu o úkonu před kontrolou ze dne 8. 8. 2023 krajský soud zjistil, že téhož dne byl v časovém úseku od 10:50 do 12:45 hodin v souladu s § 3 odst. 1 a 2 kontrolního řádu proveden na pracovišti „Rekonstrukce Lesní krčmy“, Svatého Prokopa 55, Loučovice (dále jen „pracoviště“), úkon před kontrolou spočívající v sepsání seznamu kontrolovaných osob, úředních záznamů s J. B. a V. T. P., pořízení fotokopie trvalého pobytu, přivolání hlídky Policie ČR k neztotožněnému muži asijského typu, který v době místního šetření nosil na pracovišti oranžové kanalizační roury, lustrace katastru nemovitostí, lustrace živnostenského rejstříku u V. V. a J. B., fotografie V. T. P. a neznámého muže.

18. Dne 9. 8. 2023 bylo žalobkyni oznámeno zahájení kontroly o dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce a dodržování pracovněprávních předpisů dle § 126 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Toto oznámení obsahovalo výzvu k tomu, aby žalobkyně (kontrolovaná osoba) ve lhůtě 15 dnů předložila „písemné vyjádření k výkonu práce V. T. P., nar. X, který dne 8. 8. 2023 na kontrolovaném pracovišti obsluhoval bagr Komatsu a neztotožněného muže asijského typu, který v době místního šetření konaném dne 8. 8. 2023 na kontrolovaném pracovišti nosil na pracovišti oranžové kanalizační roury a uvedl, že se jmenuje T. V. T., nar. X, případné pracovně právní ujednání s výše jmenovanými spolu s doklady prokazující splnění informační povinnosti vůči příslušné krajské pobočce Úřadu práce České republiky nejpozději v den nástupu do práce, smluvní ujednání na jehož základě prováděli práci v době místního šetření konaném dne 8. 8. 2023 na kontrolovaném pracovišti pan J. B., nar. X, a V. V., nar. X“. Toto oznámení obsahovalo i poučení o právech a povinnostech kontrolované osoby ve znění: „písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí kontrolovaná osoba předložit v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého, pokud správní orgán nesdělí kontrolované osobě, že takový překlad nevyžaduje.“ 19. Správní spis obsahuje vysvětlení ze den 25. 8. 2023 ve vietnamském jazyce a neověřený překlad vyhotovený správním orgánem dodatečně, ze kterého plyne, že jednatel žalobkyně přijal stavebního podnikatele na provedení prací na pracovišti, který se zavázal provést smlouvu o dílo, současně nevěděl, že by se na stavbě podíleli zaměstnanci žalobkyně.

20. Součástí správního spisu je výzva ze dne 25. 8. 2023, č. j. 26418/5.71/23–5 (dále jen „výzva k součinnosti“), kterou byla žalobkyně opětovně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů doložila stejné doklady, jaké byly specifikovány v oznámení o zahájení kontroly: „písemné vyjádření k výkonu práce V. T. P., nar. X, který dne 8. 8. 2023 na kontrolovaném pracovišti obsluhoval bagr Komatsu a neztotožněného muže asijského typu, který v době místního šetření konaném dne 8. 8. 2023 na kontrolovaném pracovišti nosil na pracovišti oranžové kanalizační roury a uvedl, že se jmenuje T. V. T., nar. X, případné pracovně právní ujednání s výše jmenovanými spolu s doklady prokazující splnění informační povinnosti vůči příslušné krajské pobočce Úřadu práce České republiky nejpozději v den nástupu do práce, smluvní ujednání na jehož základě prováděli práci v době místního šetření konaném dne 8. 8. 2023 na kontrolovaném pracovišti pan J. B., nar. X, a V. V., nar. X“. Toto oznámení obsahovalo i poučení o právech a povinnostech kontrolované osoby ve znění: „písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí kontrolovaná osoba předložit v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého, pokud správní orgán nesdělí kontrolované osobě, že takový překlad nevyžaduje.“ Současně byla žalobkyně upozorněna, že vysvětlení ze dne 25. 8. 2023, jakož i všechna ostatní podání v cizím jazyce, musí být předložena spolu s úředně ověřeným překladem do jazyka českého. Byla poučena o povinnosti k součinnosti dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu obdobně jako v oznámení o kontrole.

21. Oblastní inspektorát vydal dne 14. 9. 2023 oznámení o zahájení přestupkového řízení, neboť žalobkyně ve stanovené lhůtě, do 7. 9. 2023, na výzvu k součinnosti nereagovala a nařídil ústní jednání na 13. 10. 2023. Toto oznámení obsahuje poučení o tom, že se v řízení jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Žalobkyně byla poučena o možnosti oznámit do 3 dnů od doručení, zda požaduje tlumočníka, pokud neovládá český jazyk.

22. Ze správního spisu dále plyne, že se na ústní jednání žalobkyně nedostavila, proto bylo provedeno dokazování mimo ústní jednání. Následně bylo vydáno oznámení o ukončení dokazování a výzva k uplatnění práva obviněné. Na to žalobkyně reagovala podáním ze dne 27. 10. 2023 „Návrh na uložení ediční povinnosti“ (dále jen „vyjádření ze dne 27. 10. 2023“). Z tohoto podání plyne, že žalobkyně měla sjednanou smlouvu o dílo se stavebním podnikatelem, který práce prováděl, proto navrhla, aby oblastní inspektorát uložit podnikateli vydat faktury (vystavené ze strany p. B.) prokazující, kdo práce konal. Dodala, že jí není známo, že by její zaměstnanci vykonávali práce na pracovišti.

23. Správní spis obsahuje podklady vyhledané lustrací, prokazující majetkové poměry žalobkyně (č. l. 7 správního spisu). Oblastní inspektorát zjistil, že žalobkyně čerpala příspěvky v rámci programu Antivirus ve výši 363 096 Kč.

V. Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

25. Žaloba není důvodná. K námitce nepřezkoumatelnosti a zmatečnosti rozhodnutí 26. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

27. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž tento soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25). Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

28. Krajský soud neshledal žádnou z vad, pro kterou by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný řádně vypořádal veškeré námitky žalobkyně a zabýval se odvoláním namítaným vysvětlením ze dne 25. 8. 2023 a vyjádřením ze dne 27. 10. 2023. Žalovaný konkrétně ve svém rozhodnutí uvedl, že oblastní inspektorát obdržel dne 25. 8. 2023 podání ve vietnamském jazyce a dne 27. 10. 2023 podání, ve kterém žalobkyně navrhovala uložit stavebnímu podnikateli povinnost vydat faktury prokazující, kdo prováděl stavební práce. S odkazem na § 16 správního řádu konstatoval povinnost komunikovat s kontrolním orgánem v českém jazyce a doplnil, že vysvětlení ze dne 25. 8. 2023 nebylo z důvodu absence českého překladu podáno v požadované formě, proto nemohlo být věcně posouzeno. Rovněž poukázal na skutečnost, že přestupkové řízení bylo zahájeno na základě nesplnění výzvy k součinnosti ve lhůtě do 7. 9. 2023. Předmětné vysvětlení bylo podáno před touto výzvou. Následné vyjádření ze dne 27. 10. 2023 bylo podáno po této lhůtě a nemohlo založit splnění povinnosti k součinnosti. Krajský soud považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné, neboť je patrné, z jakých skutkových zjištěný žalovaný vycházel, je zjevné, jakými úvahami se při hodnocení tohoto skutkového stavu řídil a proč jej podřadil pod použité právní normy. Žalovaný se řádně vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně (srov. strana 5 až 8 napadeného rozhodnutí). Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, proč žalovaný nepovažoval za důvodnou právní argumentaci žalobkyně a proč námitky považuje za liché. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů není důvodná.

29. Napadené rozhodnutí nebylo současně shledáno zmatečným ani z důvodu žalobou tvrzené absence zákonného poučení dle § 16 odst. 3 správního řádu a nesprávné aplikace právního předpisu. Poučení dle § 16 odst. 3 správního řádu je obsaženo v usnesení o zahájení přestupkového řízení a z této skutečnosti žalovaný vycházel při rozhodování. Pokud jde o aplikaci § 22a zákona o inspekci práce, pak toto ustanovení na předmětnou věc nedopadá, neboť upravuje porušení povinnosti dle § 9 zákona o inspekci práce, tj. porušení povinnosti dostavit se na pracoviště úřadu nebo inspektorátu a poskytnout údaje. Přestupkové řízení však bylo zahájeno v souvislosti s porušením povinnosti dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Žalovaný se výše uvedenými námitkami řádně a srozumitelně zabýval ve svém rozhodnutí (srov. strana 5 a 6 napadeného rozhodnutí). Námitka, dle níž je třeba napadené rozhodnutí považovat za zmatečné, proto není důvodná. K námitce splnění povinnosti k součinnosti 30. Sporným je v rámci této námitky posouzení, zda žalobkyně řádně a včas splnila povinnost k součinnosti ve smyslu § 10 odst. 2 kontrolního řádu spočívající v předložení podkladů na základě výzvy, kterou vydal oblastní inspektorát v rámci prováděné kontroly.

31. Podle § 2 kontrolního řádu kontrolní orgán při kontrole zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z jiných právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů.

32. Podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu kontrolovaná osoba je povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem, poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá.

33. Podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst.

2. Podle odst. 2 citovaného ustanovení lze za přestupek podle odstavce uložit pokutu do 500 000 Kč.

34. Podle § 16 odst. 1 správního řádu se v řízení jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském. Podle odst. 2 citovaného ustanovení písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí účastník řízení předložit v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého, pokud správní orgán nesdělí účastníkovi řízení, že takový překlad nevyžaduje. Takové prohlášení může správní orgán učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu. Podle odst. 3 citovaného ustanovení každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady. V řízení o žádosti si žadatel, který není občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám, nestanoví–li zákon jinak.

35. Předně krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že podaným vysvětlením splnila uloženou povinnost k součinnosti. S tímto nelze souhlasit, neboť dané podání bylo vyhotoveno ve vietnamském jazyce bez doloženého úředního překladu, což je v rozporu s § 16 správního řádu. Krajský soud konstatuje, že toto vysvětlení oblastní inspektorát nemohl věcně posoudit, neboť nebylo podáno v zákonem požadované formě.

36. Právní úprava zakotvená ve správní řádu se použije, neboť zákon o kontrole nemá vlastní úpravu o jednacím jazyku. Jak plyne z komentářové literatury k § 16 odst. 2 správního řádu: [P]okud chce účastník uplatnit v řízení písemnost vyhotovenou v jiném než českém, případně slovenském jazyce, musí zajistit její předložení v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu. To neplatí jen za situace, kdy správní orgán účastníkovi sdělí, že takový předklad nevyžaduje.“ (Správní řád: Komentář, dostupné na ASPI ID: KO500_p22004CZ, komentář k § 16; důraz doplněn). Nelze proto souhlasit se závěrem žalobkyně, že zákon nestanoví povinnost jednat s kontrolujícím orgánem v českém jazyce.

37. Žalobkyně byla nejprve v oznámení o zahájení kontroly poučena o povinnosti předložit písemnosti v českém jazyce, příp. s úředně ověřeným překladem ve smyslu § 16 odst. 2 správního řádu. Přesto toto poučení nerespektovala a podání ze dne 25. 8. 2023 nebylo doloženo ve stanovené formě. Následně oblastní inspektorát již v samotné výzvě k součinnosti znovu požádal o doložení potřebných písemností ve lhůtě 10 dnů a opět upozornil žalobkyni na nutnost doložit potřebné informace s úředně ověřeným překladem a současně na nutnost doplnit podané vysvětlení úředně ověřeným překladem. Tato skutková zjištění pak odporují tvrzení žalobkyně, že nebyla poučena v souladu s § 16 odst. 2 správního řádu. V předmětné věci se neuplatní ani výjimka, dle které nemusí být písemnost doložena spolu s úředním předkladem, neboť správní orgán toto výslovně neprohlásil. Neúřední překlad byl doložen do správní spisu zpětně pro vnitřní potřeby a nemění nic na zjištění, že žalobkyně součinnost neposkytla, požadované listiny z její strany předloženy nebyly. Námitky spojené s tímto postupem nejsou důvodné a nijak nezpochybňují zjištěný skutkový stav věci. Žalobkyně ve stanovené lhůtě 10 dnů nedoložila ničeho, a proto nesplnila svou povinnost zakotvenou v § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Ve své nečinnosti pokračovala i v přestupkovém řízení, kdy se bez řádné omluvy neúčastnila ústního jednání a reagovala až na výzvu k uplatnění práv obviněné, tj. bezprostředně před vydáním rozhodnutí o přestupku.

38. Důvodná není ani námitka žalobkyně stran absence zákonného poučení dle § 16 odst. 3 správního řádu. Posledně citované ustanovení upravuje právo každého, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, kterým je vedeno jednání, tedy český jazyk, na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Oznámení o zahájení přestupkového řízení toto poučení obsahovalo. Žalobkyně v souladu s předmětným ustanovením měla možnost do 3 dnů prohlásit, že požaduje tlumočníka. Takové prohlášení však žalobkyně neučinila a následně komunikovala v českém jazyce (vyjádření ze dne 27. 10. 2023).

39. Lze shrnout, že žalobkyně byla poučena v oznámení o zahájení kontroly, ve výzvě k součinnosti a ve výzvě o zahájení přestupkového řízení o tom, v jaké formě lze podávat písemnosti vypracované v cizím jazyce. Žalobkyně byla rovněž poučena o právu na tlumočníka v usnesení o zahájení přestupkového řízení. Krajský soud proto dospěl k závěru, že řízení kontrolní ani řízení přestupkové nebylo zatíženo žádnou procesní vadou.

40. Krajský soud nezjistil ani namítaný rozpor skutkových zjištění. Soud se plně ztotožňuje s postupem oblastního inspektorátu, který se vysvětlením žalobkyně nezabýval, neboť nebylo toto vysvětlení podáno v požadované formě – neobsahovalo úředně ověřený překlad. Tento závěr byl dostatečně podrobně odůvodněn v napadeném rozhodnutí. Oblastní inspektorát žalobkyni vyzýval k odstranění vad podání, a to ve výzvě k součinnosti – doložení úředního překladu, kde jí uložil lhůtu do 7. 9. 2023. Nelze proto souhlasit s tvrzením žalobkyně, že nebyla vyzvána k odstranění vad podání a ani s tím, že vadu samostatně svým vyjádřením ze dne 25. 8. 2023 napravila, když předmětné vyjádření v českém jazyce doručila až dne 27. 10. 2023 v rámci přestupkového řízení, tedy po stanovené lhůtě pro splnění součinnosti a navíc v rámci zcela odlišného řízení. Rovněž neobstojí argumentace žalobkyně, dle které žádná lhůta k opravě vadného podání stanovena nebyla, když toto vyvrací usnesení o zahájené kontrole a výzva k součinnosti, ze kterých plyne nejprve 15–ti denní lhůta k doložení požadovaných podkladů a následně 10–ti denní lhůta.

41. Žalobkyně rovněž namítala porušení některých zásad činnosti správních orgánů (pouhým výčtem bez bližší konkretizace) a argumentovala odkazem na „obecnou výzvu“ (míněno zřejmě výzva k součinnosti). S ohledem na tuto zcela nekonkrétní námitku se krajský soud při jejím posouzení omezil na závěry, jež co do své obecnosti odpovídají míře obecnosti žalobní argumentace. Soud není povinen, ale ani oprávněn za žalobkyni její argumentaci v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu domýšlet a jakkoliv ji doplňovat. Je totiž naprosto nežádoucí, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či z faktického stavu věci vybíral skutečnosti, které daný návrh podporují (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 40 A 42/2018–58). Krajský soud proto uvádí toliko to, že z postupu správních orgánů nezjistil porušení namítaných zásad, včetně namítaného porušení zásady materiální pravdy, když skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Ke zbylým návrhům a námitkám 42. Žalobkyně navrhla přerušení řízení za účelem předložení návrhu Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy anebo předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie za účelem vydání rozhodnutí o předběžné otázce [§ 48 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.]. Tento postup odůvodnila tím, že dle jejího názoru ustanovení § 16 odst. 1 správního řádu odporuje Listině základních práva a svobod, tj. je protiústavní. K návrhu předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie k rozhodnutí o předběžné otázce uvedla, že povinnost jednat v českém jazyce dopadá na všechny občany EU a lze tak uvažovat o nerovném zacházení z důvodu občanství.

43. Krajský soud k uvedenému návrhu v prvé řadě uvádí, že předložení věci Ústavnímu soudu je plně na úvaze správního soudu – účastník řízení takový postup může soudu navrhnout, nicméně žádný nárok nebo veřejné subjektivní právo na předložení věci Ústavnímu soudu nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 16. 2. 2015, č. j. 50 Ad 8/2014–69). Soud tak učiní, pokud dojde k závěru, že zákon (zde § 16 odst. 1 správního řádu), jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem.

44. Žalobkyně popsanou námitku nijak nepodložila odkazem na konkrétní ustanovení Listiny základních práv a svobod, se kterým je dle jejího názoru § 16 odst. 1 správního řádu v rozporu. Krajský soud neshledal, že ustanovení upravující jednací jazyk v řízení před správním orgánem by mohlo zasahovat do jakýchkoliv zaručených práv a svobod a byl by zde důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu. Naopak § 16 odst. 1 správního řádu sjednocuje komunikaci ve správním řízení. Každý pak má právo dle čl. 36 odst. 3 správního řádu na tlumočníka, tímto je zaručeno jeho právo zakotvené čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

45. Soud rovněž neshledal důvod pro postup dle § 48 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V souladu s čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, který upravuje podmínky předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru, přichází předložení předběžné otázky v úvahu tehdy, když před národním soudem vyvstane otázka výkladu zakládacích smluv (primárního práva) nebo otázka platnosti a výkladu sekundárního práva Evropské unie, a současně národní soud považuje rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozhodnutí. Žalobkyně však nekonkretizovala primární či sekundární právo Evropské unie, které je nutno podrobit výkladu, pročež se tímto návrhem krajský sodu nemůže blíže zabývat.

46. K žalobou citovaným závěrům Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (srov. bod 7 tohoto odůvodnění), krajský soud konstatuje, že tyto nejsou na nyní projednávanou věc aplikovatelné z důvodu odlišnosti otázek jimi řešených. Ústavní soud v žalobou citovaném rozhodnutí konstatoval, že obvinění z přestupku je svou povahou obviněním trestním. S těmito závěry se krajský soud ztotožňuje, přesto nemají žádný vliv na posouzení splnění povinnosti žalobkyně k součinnosti. Krajský soud v této souvislosti doplňuje, že záruky spravedlivého procesu upravené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod byly dodrženy (právo na soudní ochranu).

47. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu pak v žalobkyní citovaném rozhodnutí řešil oprávněnost požadavku na opatření překladu cizojazyčné listiny, jíž byl proveden důkaz a která sloužila jako podklad rozhodnutí, v případě, kdy jiný účastník řízení uplatní námitku, dle které obsahu dané listiny nerozuměl. Rozšířený senát přitom dospěl k závěru, že za těchto okolností je požadavek na opatření překladu cizojazyčné listiny legitimní. S tímto závěrem se krajský soud plně ztotožňuje, současně však uvádí, že se váže ke skutkově zcela odlišné situaci. V nynějším případě šlo o listinu ve vietnamském jazyce, kterou sama žalobkyně ve správním řízení předložila k výzvě správního orgánu k doložení písemností osvědčujících dodržování pracovněprávních předpisů. Šlo tedy o písemnost, k níž se váže povinnost plynoucí z § 16 odst. 1 a odst. 2 správního řádu, tedy povinnost k jejímu předložení v českém jazyce. K tomu krajský soud doplňuje, že žalobkyně byla následně správním orgánem opakovaně vyzvána k předložení dané listiny v českém jazyce, správní orgán tudíž nedeklaroval, že by takový předklad nevyžadoval (srov. § 16 odst. 2 správního řádu). Žalobkyně navíc k poučení správního orgánu ve stanovené lhůtě 3 dnů neoznámila, že v důsledku neznalosti českého jazyka ze strany svých vedoucích zaměstnanců požaduje tlumočníka, další písemnosti pak dokonce sama v českém jazyce správnímu orgánu předkládala (viz návrh na uložení ediční povinnosti ze dne 27. 10. 2023). V projednávané věci tak nejde o situaci, kdy by správní orgán provedl důkaz cizojazyčnou listinou, která by současně sloužila jako podklad rozhodnutí, a která by nevyžadovala český překlad. Z tohoto důvodu nejsou závěry rozšířeného senátu na nynější věc aplikovatelné.

48. Co se týká namítaného porušení zákonných náležitostí protokolu o kontrole (srov. § 12 kontrolního řádu), krajský soud zdůrazňuje, že protokol o kontrole nebyl vyhotoven. Krajskému soudu není známo, na jaký konkrétní protokol o kontrole žalobkyně odkazuje. Tato námitka proto rovněž neobstojí.

49. Žalobkyně dále namítala porušení práva na obhajobu (porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), přitom toto odůvodnila odkazem na porušení práva na tlumočníka. S ohledem na žalobní argumentaci krajský soud odkazuje na svůj výše uvedený závěr, že právo na tlumočníka dle § 16 odst. 3 správního řádu nebylo porušeno (srov. bod 38 tohoto odůvodnění). Tato námitka není důvodná.

50. K námitce žalobkyně o absenci výroku o nákladech řízení v rozhodnutí o přestupku, krajský soud odkazuje na výrok III. tohoto rozhodnutí, ve kterém byla žalobkyni uložena povinnost uhradit „paušální částku náhrady nákladů přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč“. Podmínka dle § 93 odst. 1 písm. i) přestupkového zákona je tak splněna.

51. Správní orgány při rozhodování o správním trestu aplikovaly § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, který stanoví, že „fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2“. Krajský soud ze správního spisu ověřil, že přestupkové řízení bylo zahájeno z důvodu porušení povinnosti plynoucí z § 10 odst. 2 kontrolního řádu, na jehož porušení odkazuje § 15 odst. 1 psím. a) kontrolního řádu. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že správní orgány při ukládání sankce aplikovaly správné ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Dle názoru žalobkyně, správní orgány měly aplikovat § 22a zákona o inspekci práce. Jak již bylo uvedeno (srov. bod 29. tohoto odůvodnění), toto ustanovení na předmětnou věc nedopadá, neboť upravuje porušení povinnosti zakotvené v § 9 zákona o inspekci práce, tj. porušení povinnosti dostavit se na pracoviště úřadu nebo inspektorátu a poskytnout údaje. Námitka žalobkyně o nesprávné aplikaci dotčených ustanovení je proto nedůvodná.

52. K námitce „nelidského“ trestu krajský soud dodává, že z důvodu neposkytnutí součinnosti (nedoložení písemností na základě výzvy) hrozila žalobkyni pokuta do výše 500 000 Kč. Pokuta byla uložena ve výši 36 000 Kč. Dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008–133, č. 2092/2010 Sb. NSS, jsou majetkové poměry přestupce okolností významnou pro určení druhu a výměry správního trestu. Oblastní inspektorát vycházel ze zjištěných majetkových poměrů žalobkyně, které dohledal lustrací, a ze skutečnosti, že žalobkyně čerpala příspěvek ve výši 363 096 Kč na programu Antivirus. Správní trestání plní nejen funkci preventivní, ale též i represivní, přičemž primárním významem trestání je potrestání pachatele tak, aby uloženou sankci ve své právní a majetkové sféře adekvátním způsobem pocítil a vyvaroval se dalšího porušování právních předpisů (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008–133, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 129/2011–119). Dle názoru krajského soudu sankce ve výši 36 000 Kč takovou funkci plní a je přiměřená. Žalobkyně v návaznosti na stanovení výše trestu odkazovala na zákon o inspekci práce. Jak již však bylo uvedeno shora, pokuta nebyla a nemohla být uložena dle zákona o inspekci práce (srov. blíže předchozí bod tohoto odůvodnění). K tomu lze navíc doplnit, že ust. § 22a zákona o inspekci stanoví přísnější pokutu, až do výše 1 000 000 Kč, tj. dvakrát tolik ve srovnání s pokutou dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Námitka o nepřiměřenosti sankce je proto nedůvodná.

53. Co se týká repliky žalobkyně doručené krajskému soudu ze dne 15. 5. 2024, krajský soud odkazuje na obecný zákaz rozšiřování žalobních bodů po lhůtě pro podání žaloby uvedený v § 71 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Námitkami zahájení nového kontrolního řízení vůči p. B., zákazu libovůle správních orgánů, porušení principu sebeobviňování, se krajský soud nezabýval, neboť byly podány po lhůtě určené k podání žaloby, tj. po 29. 4. 2024. K námitce týkající se skutkového stavu, krajský soud opakuje, že poučení dle § 16 odst. 2 správního řádu plyne ze správního spisu a zpětné založení neúředního předkladu nijak nezpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu věci. Podstatné je, že žalobkyně byla vyzvána k předložení písemností osvědčujících dodržování pracovněprávních předpisů a dále pak byla opakovaně upozorněna na skutečnost, že je nutné doložit úřední předklad k podanému vysvětlení, na výzvu k součinnosti ovšem prokazatelně nereagovala. Lze shrnout, že porušení povinnosti dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu bylo zjištěno bez důvodných pochybností.

VI. Závěr a náklady řízení

54. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobkyně IV. Podstatné skutečnosti plynoucí ze spisové dokumentace V. Právní hodnocení krajského soudu K námitce nepřezkoumatelnosti a zmatečnosti rozhodnutí K námitce splnění povinnosti k součinnosti Ke zbylým návrhům a námitkám VI. Závěr a náklady řízení