63 A 13/2024– 69

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců Mgr. Heleny Nutilové, a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobců: a) A. S., nar. dne b) O. S., nar. dne oba bytem X zastoupeni JUDr. Michaelem Zvárou, Ph.D., LL.M. advokátem se sídlem Eberlova 1465/4, 155 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Ing. R. B., nar. dne bytem II. Ing. V. K., nar. dne bytem III. Ing. V. Š., nar. dne bytem zastoupeni Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M. advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 15. 2. 2024, č. j. KUJCK 21917/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobci jsou vlastníci bytové jednotky v budově č. p. XA (dále jen „dům žalobců“) nacházející se na pozemku p. č. XA v k. ú. X, která je protilehlým objektem vůči stavebnímu záměru osob zúčastněných na řízení (dále též jako „stavebníci“) – novostavbě bytového domu (dále jen „záměr“), která by se měla v budoucnu nacházet na pozemcích p. č. XB a XC v k. ú. X, namísto stávajících budov č. p. XB a XC. Uvedený záměr byl schválen rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, stavebním úřadem (dále jen „stavební úřad“), ze dne 2. 3. 2023, č. j. SU/8411/2021–26, které bylo k odvolání žalobců potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím ze 15. 2. 2024, č. j. KUJCK 21917/2024.

2. Napadeným rozhodnutím byli dle jejich tvrzení žalobci zkráceni na svých veřejných subjektivních právech, a to jednak z důvodu porušení zásady materiální pravdy majícího vliv na správnost posouzení vlivu záměru na dům žalobců a jednak z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, které se dostatečně nevypořádává s jejich námitkami.

3. Stran namítaného porušení zásady materiální pravdy žalobci uvádí, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, pokud správní orgány umístily novou zástavbu do prostoru tzv. proluky (nezastavěného prostoru), která však v době jejich rozhodování prolukou nebyla, když byla zastavěna obytnými budovami.

4. Nezákonnost rozhodnutí správních orgánů je žalobci dovozována také z nesprávného posouzení vlivu stínění, osvětlení a oslunění záměru na dům žalobců, neboť v rámci tohoto posouzení byl porovnáván vliv budoucí zástavby na dům žalobců, nikoli vliv změny zastavěním dosud nezastaveného pozemku na dům žalobců, tedy vliv původní souvislé zástavby se stavem plánovaným, jak vyžaduje judikatura (žaloba cituje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2014, č.j. 22 A 87/2012–252) a § 12 odst. 5 vyhl. č. 268/2009 Sb. (dále jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“). Tímto nebyl dodržen zákonný postup spočívající v porovnání teoretického modelu zástavby a stavu plánovaného a není tak prokázáno, že jsou splněny požadavky na kvalitu osvětlení a denního oslunění místností v domě žalobců. Ti v této souvislosti dále poznamenali, že stávající objekty stavebníka č. p. XC a XB nemají střechu, ačkoli dříve tyto objekty střechu měly.

5. Druhá námitka míří na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které se dle žalobců dostatečně nezabývá námitkami týkajícími se nedodržení limitů osvětlení a oslunění místností v domě žalobců. Žalobci v této souvislosti předložili ve správním řízení znalecký posudek Ing. Tomáše Maixnera (dále jen „znalecký posudek“), jímž byly vyvráceny závěry Studie oslunění a denního osvětlení (dále jen „studie“) zpracované pro účely stavebního řízení. Žalovaný se však s tímto znaleckým posudkem, zpochybňujícím závěry uvedené studie, nezabývá, když toliko odkazuje na dokumentaci a studii předloženou stavebníky s tím, že za posledně uvedený dokument je odpovědný autorizovaný inženýr, což samo o sobě zakládá nedůvodnost odvolacích námitek uplatněných žalobci. Takovou argumentaci však dle názoru žalobců přijmout nelze, když žalovaný byl v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (citováno je rozhodnutí ze dne 17. 1. 2013, č.j. 1 Afs 92/2012–45) povinen uvést konkrétní důvody, pro které považuje uvedenou námitku za lichou, mylnou nebo vyvrácenou.

6. V řízení tak dle žalobců nebylo spolehlivě prokázáno, že zamýšlená stavba nebude mít z hlediska snížení kvality oslunění a osvětlení negativní dopad na dům žalobců. Žalobci pak konkrétně poukazují na závěry znaleckého posudku, jimiž je zpochybňována správnost studie, zdůrazňují přitom, že ve vztahu k některým místnostem zcela chybí konkrétní hodnoty z hlediska příslušného výpočtu pro osvětlení a oslunění a není tak možné vůbec hodnotit, zda ve vztahu k těmto místnostem byly požadavky na proslunění splněny.

7. Žalobci dále s odkazem na závěry znaleckého posudku namítají, že studie znevýhodňuje stávající zástavbu na pozemcích osob zúčastněných na řízení oproti zástavbě navrhované záměrem (je modelováno, že stávající zástavba stíní více, než je tomu ve skutečnosti), což má za následek vylepšení hodnoty činitele denní osvětlenosti ve prospěch navrhované stavby a vede to k nesprávnému závěru o tom, že zamýšlená stavba fakticky povede ke zlepšení stávajícího oslunění a osvětlení domu žalobců.

8. Závěrem žalobci namítají nedostatečné zdůvodnění zařazení dané lokality do kategorie „3“ přístupu denního světla podle tabulky B1 přílohy B normy ČSN 73 0580–1. Dle žalobců v rozhodnutích správních orgánů zcela chybí vyhodnocení, z jakého důvodu není možno použít kategorii „2“, která je pro žalobce výhodnější, a to navzdory tomu, že se naopak zabývají tím, proč nebyla použita kategorie „4“. Nad rámec pak žalobci zmiňují, že rozhodnutí stavebního úřadu v odůvodnění poukazuje na normu ČSN P ISO 6707–1 – Pozemní a inženýrské stavby, která však v době vydání tohoto rozhodnutí nebyla platnou technickou normou.

9. Odvolací námitky týkající se nedodržení limitů a norem oslunění tak dle žalobců nebyly žalovaným řádně vypořádány a v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že navrhovaná stavba nebude mít negativní vliv na jejich dům č. p. XA. Žalobci proto nemohou rozporovat jednotlivé závěry žalovaného vztahující se k odvolacím námitkám, neboť tyto v napadeném rozhodnutí chybí.

II. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

11. K pojmu „proluka“ žalovaný odkázal na definici uvedenou v normě ČSN 73 4301 Obytné budovy (dále jen „norma“), podle které jde o dočasně nezastavěný prostor ve stávající souvislé zástavbě, který je určen k zastavění. V nynější věci bylo v době rozhodování správních orgánů zřejmé, že záměr novostavby byl umisťován v prostoru, který měl v budoucnu vzniknout odstraněním stávajících staveb. K tomu žalovaný poznamenal, že současný stav je takový, že stavby již byly odstraněny na základě samostatného rozhodnutí stavebního úřadu (uvedenou skutečnost dokládá taktéž rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 6. 10. 2021, č.j. SU/5324/2021–4, předložené osobami zúčastněnými na řízení – pozn. krajského soudu).

12. Projednávaný záměr tak je umisťován do proluky městské blokové zástavby tvořené nesourodými objekty různých výšek, tvarů, objemu i různého užívání. Záměr novostavby dle žalovaného respektuje územní plán města České Budějovice, včetně podmínek regulačního plánu „Pražská čtvrť a lokalita Lannova“. Uvedený regulační plán stanovuje podrobné podmínky využívání pozemků, umisťování a prostorové uspořádání staveb, ochranu hodnot a charakteru území a závazně stanovuje výšku zástavby určenou počtem nadzemních podlaží, regulaci plochy a sklon střechy. Předpokládá přitom takové změny v území při umisťování nových staveb, které by mohly mít dopad na stínění jejich okolí. Při pořizování regulačního plánu byly vyhodnoceny vlivy staveb i z hlediska možného stínění, své námitky žalobci mohli uplatňovat již v procesu pořizování územního plánu. K tomu žalovaný dále odkázal na str. 10 a 11 napadeného rozhodnutí.

13. S ohledem na existenci regulačního plánu tak při posuzování záměru bylo možno aplikovat bod 4.3.4., resp. bod 4.3.3. normy. Podle posledně uvedeného bodu platí, že při navrhování obytných budov se bere v úvahu stínění nejen dle současného stavu okolí, ale také možnost pozdějších změn v případě realizace výstavby podle podmínek územního rozhodnutí nebo podle regulačního plánu, popř. územního plánu, jsou–li pro dané území schváleny.

14. Podle bodu 4.3.4. dále platí, že při umisťování obytné budovy do území je nutno prověřit dodržení uvedených podmínek podle 4.3.1 a 4.3.2 také u obytných místností stávajících budov. V obytných místnostech stávajících budov není nutno tyto podmínky dodržet, jedná–li se o doplnění souvislé stávající zástavby výstavbou v prolukách, jestliže doplněná budova zachovává půdorysný rozsah a výškovou úroveň zástavby sousedních budov, popř. jestliže je v souladu s podmínkami 4.3.3.

15. K tomu žalovaný dále uvedl, že hřeben střechy je ve výšce 19,990 m, výšky staveb makrobloku, ve kterém se záměr nachází, dosahují v okolí podle geodetického zaměření 20,96 m, 20,82 m, 19,69 m a 19,29 m. Z podkladů jednoznačně vyplývá, že záměr je stavbou umisťovanou v proluce, nepřevyšuje stávající souvislou zástavbu a respektuje regulační plán. Z tohoto důvodu bylo možné aplikovat bod 4.3.4 normy, podle kterého není nutné proslunění bytů dodržet, pokud jde o doplnění souvislé stávající zástavby výstavbou v prolukách zachovávající půdorysný rozsah a výškovou úroveň zástavby.

16. Za popsaného stavu bylo nadbytečné se konkrétně zabývat jednotlivými výhradami proti studii uvedenými ve znaleckém posudku. Uvedený posudek totiž s ohledem na shora uvedené nemohl kvalifikovaně zpochybnit závěry stavebního úřadu.

III. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

17. Osoby zúčastněné na řízení v prvé řadě připomněly, že žalovaný již jednou argumentaci žalobců stran nedostatečného doložení stavby záměru v proluce vyhověl a rozhodnutí stavebního úřadu zrušil. V nynějším případě však již bylo prokázáno, že stavba bude do proluky umístěna, a to až po odstranění staveb stávajících, jinak by se jednalo o nástavbu. Osoby zúčastněné na řízení dále upozornily, že je ekonomicky racionální a zcela běžné si nejprve opatřit všechna přivolení orgánů veřejné správy nezbytná ke zdárnému dokončení novostavby, a až poté přistoupit k odstranění stávající stavby, která do té doby může sloužit svému původnímu účelu. Takový postup nepředstavuje zásah do veřejných subjektivních práv třetích osob a současně je ve veřejném zájmu.

18. Závěr žalobců, dle kterého lze za stavbu v proluce posuzovat jen záměr na pozemku, který je již v době posuzování nezastavěný, je dle osob zúčastněných na řízení nesprávný a příliš restriktivní. Neobstojí přitom ani před obsahem právních předpisů, judikatury a metodikou Ministerstva pro místní rozvoj, jež jsou osobami zúčastněnými na řízení konkrétně vymezeny. Zvlášť je ve vyjádření zmiňováno ust. § 12 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb., dle kterého se stínění záměru poměřuje se stíněním stávajících budov, mezi kterými je zaplňována proluka, jako by tam stála souvislá homogenní zástavba. Pokud tedy bude záměr, jež má doplnit stávající zástavbu, v klíčových charakteristikách s touto zástavbou shodný, lze jej schválit, i když jinak by to možné nebylo, neboť hodnoty osvětlení a oslunění z důvodu nového zastínění záměrem klesnou pod normové hodnoty, příp. se ještě zhorší oproti již nyní nevyhovujícímu stavu. Rozhodné je pouze to, zda nový stavební záměr doplní homogenní zástavbu nebo bude představovat heterogenní prvek.

19. Důvodná pak není dle osob zúčastněných na řízení ani namítaná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Poukázáno je na obecnost námitek formulovaných žalobci ve správním řízení, takové námitky nejsou z hlediska souladnosti správních rozhodnutí s právními předpisy relevantní. Žalobci žádným způsobem nedokládají zásah do svých veřejných subjektivních práv. I přes popsanou obecnost námitek tyto byly správními orgány vypořádány více než dostatečně a napadené rozhodnutí nelze označit za nepřezkoumatelné, tím spíše, pokud žalobci jsou schopni s těmito závěry polemizovat. Osoby zúčastněné na řízení co do konkrétního vypořádání námitek žalobců poukázaly na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí a str. 16 až 23 rozhodnutí stavebního úřadu. Dále je jimi citováno napadené rozhodnutí v části, jež se vypořádává s nutností dodržet podmínky normy v nynější věci. Aplikace normy je odvislá od splnění některé ze tří podmínek – 1) srovnatelnost s okolními budovami, 2) nezastínění stávající stavby víc, než zastínila vymodelovaná homogenní zástavba nebo 3) soulad doplňované stavby s územně plánovací dokumentací. V projednávaném případě byly dle osob zúčastněných na řízení splněny všechny tři uvedené podmínky a normu tak není nutné dodržet.

20. K namítanému nedostatečnému odůvodnění dílčího závěru stran zařazení lokality do kategorie „3“, osoby zúčastněné na řízení uvedly, že jde toliko o nespokojenost žalobců s odůvodněním, aniž by odůvodnili, jakým způsobem toto pochybení zasahuje do jejich veřejných subjektivních práv.

21. Ke znaleckému posudku osoby zúčastněné na řízení v prvé řadě opětovně poukázaly na § 12 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb., a uvedly, že studie dle tohoto ustanovení posuzuje vliv na zastínění okolních budov porovnáním posuzovaného stavu se stavem při úplné souvislé zástavbě: modeluje vliv stínění hypotetické úplné zástavby na okolní stavby a porovnává jej s modelem vlivu záměru na stínění okolních staveb. Znalecký posudek předložený žalobci ovšem není schopen prokázat tvrzení, že v důsledku realizace záměru bude dům žalobců zastíněn v objektivním právem nedovolené míře, neboť znalci vůbec nebyla položena otázka, zda vliv záměru na stínění okolních budov bude menší či větší v porovnání se stavem při hypotetické úplné souvislé zástavbě. Žalobci navíc žalovanému posudek předložili, aniž by uvedli, co jím má být prokázáno. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí se souvisejícími tvrzeními žalobců vypořádává a přezkoumatelným způsobem reaguje též na uvedený znalecký posudek.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

23. O věci krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

24. Žaloba není důvodná. IV.A Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 25. Žalobci v rámci podané žaloby namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, který je zapříčiněn řádným nevypořádáním jejich odvolacích námitek. Krajský soud se proto na prvním místě zabýval tvrzenou vadou nepřezkoumatelnosti, pokud by totiž bylo napadané rozhodnutí nepřezkoumatelné, nebylo by možno přikročit k samotnému právnímu posouzení věci samé. Tato žalobní námitka však není důvodná. Krajský soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 6. 5. 2021, č. j. 7 Azs 350/2020–22). Takovými vadami však napadené rozhodnutí netrpí.

26. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil a jak vypořádal námitky účastníka řízení. Povinností správního orgánu je rovněž vypořádat, z jakého důvodu neprovedl účastníky navrhované důkazy (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2009, č.j. 1 Afs 77/2009–114). Povinnost odůvodnit rozhodnutí však na druhou stranu nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Podstatná je i skutečnost, že rozhodnutí správních orgánů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č.j. 6 As 161/2013–25). Uvedeným kvalitativním požadavkům napadené rozhodnutí dle krajského soudu konvenuje, nelze proto dovodit, že by trpělo vadou nepřezkoumatelnosti, naopak je způsobilé k tomu, aby bylo podrobeno přezkumu v rámci soudní kontroly veřejné správy.

27. Tvrzenou nepřezkoumatelnost žalobci dovozují z nedostatečného vypořádání námitek, jež měli uplatnit prostřednictvím znaleckého posudku, který zpochybňuje závěry studie předložené stavebníky. Žalovaný se měl závěry tohoto posudku konkrétně zabývat, tedy měl uvést, proč jsou tyto závěry liché, mylné nebo vyvrácené, což dle žalobců neučinil a pouze odkázal na odbornou erudici osoby, která studii zpracovala.

28. Krajský soud z obsahu spisové dokumentace zjistil, že předmětný znalecký posudek byl žalobci předložen v rámci doplnění odvolání dne 5. 4. 2023. V kontextu odvolacích námitek lze dovodit, že se jedná o znalecký posudek, kterým mají být zpochybněny závěry studie oslunění a osvětlení předložené stavebníky. Žalovaný se k předloženému znaleckému posudku konkrétně vyjadřuje na str. 8 napadeného rozhodnutí, kde uvádí „[b]yť je znalec osobou jmenovanou soudem v základním oboru Elektrotechnika se specializací Světelná technika a obor Stavební odvětví různá se specializací Osvětlování, je nutno konstatovat, že projektová dokumentace na předmětný stavební záměr je zpracována Ing. Luborem Gregorou, autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby (ČKAIT 0100846), tj. oprávněnou autorizovanou osobou odpovídající za správnost a proveditelnost navrženého záměru. Projektová dokumentace je doplněna o studii oslunění a denního osvětlení, byla zpracována rovněž akreditovanou osobou, tj Studio D akustika s. r. o. a je součástí projektové dokumentace a jejím nezbytným podkladem. Za situace, kdy předmětná lokalita má schválený nejen územní plán města České Budějovice, ale také regulační plán „Pražská čtvrť a lokalita Lannova“, je povinností autorizovaného inženýra zohlednit podmínky územně plánovací dokumentace a regulativy dané příslušným regulačním plánem při zpracování projektové dokumentace předmětného stavebního záměru, který tyto regulativy rovněž respektuje a s ohledem na skutečnost, že se jedná o dostavbu proluky nepřevyšující stávající zástavbu, bylo využito ust. odst. 4.3.4 ČSN 73 4301 Obytné budovy, respektive odst. 4.3.3 uvedené normy, dle kterého navrhované změny v území pak regulační plán při umisťování nových staveb, které by mohly mít dopad na stínění jejich okolí, předpokládal. Odvolací orgán s ohledem na výše uvedené, považuje závěry znaleckého posudku v daném řízení za nepřiléhavé.“ (důraz doplněn)

29. Jakkoli je citovaná pasáž uvozena spíše nadbytečnou polemikou o odborné erudici zpracovatele studie, podstatné je, že z ní vyplývá, že se žalovaný důkazním návrhem žalobců v podobě znaleckého posudku zabýval. Dospěl však k tomu, že jeho závěry nemohou mít na správnost studie oslunění a osvětlení vliv, neboť na projednávaný záměr lze aplikovat body 4.3.3 a 4.3.4 normy, na základě nichž není zapotřebí dodržet proslunění bytů ve stávající zástavbě, a tedy ani není třeba z tohoto hlediska zkoumat vliv záměru na okolní budovy.

30. Napadené rozhodnutí tak nelze shledat nepřezkoumatelným z důvodu, že se nezabývá konkrétními závěry znaleckého posudku, neboť rozhodnutí přezkoumatelným způsobem uvádí a zdůvodňuje, proč se žalovaný znaleckým posudkem (jeho konkrétními závěry), nezabýval, resp. z jakého důvodu nemají tyto závěry vliv na posouzení míry dopadu záměru na oslunění a osvětlení okolní zástavby. Samotnou otázkou správnosti takového úsudku se krajský soud zabývá v další části tohoto rozsudku. IV.B Nedostatečně zjištěný skutkový stav věci 31. Žalobci dále namítají, že ze strany správních orgánů nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, neboť záměr osob zúčastněných na řízení nebyl umístěn do proluky, jak nesprávně rozhodnutí správních orgánů uvádí, nýbrž na pozemky, kde se v době rozhodování správních orgánů nacházely objekty k bydlení.

32. Vzhledem k tomu, že jádrem uvedené námitky je to, zda lze záměr správním rozhodnutím umístit do budoucí proluky v době, kdy se v dotčené lokalitě zatím proluka nenachází, považuje krajský soud za dostačující k pojmu „proluka“ uvést, že se jí rozumí nezastavěný prostor ve stávající souvislé zástavbě včetně nezastavěného nároží, který je určen k zastavění a doplnění souvislé zástavby vhodnou stavbou při respektování všech urbanistických a architektonických zásad. Smyslem a účelem stavby v proluce je doplnění stávající souvislé zástavby stavbou odpovídající jejímu architektonickému a urbanistickému charakteru (viz shrnutí relevantní úpravy obsažené v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 A 109/2017–69).

33. Ke shora vymezené sporné otázce pak lze zmínit, že o pojmu proluka se zmiňuje rovněž publikace Naučný slovník architektury (SNTL 1961), Doc. Ing. Arch. Dr. Bohuslav Syrový, která ji definuje jako nezastavěné místo vzniklé vybouráním některé části v souvislém zastavění nebo ponecháním volné parcely v zastavěné řadě.

34. Z posledně uvedené definice jednoznačně plyne, že prolukou nelze rozumět pouze dlouhodobě uvolněný pozemek v zástavbě, nýbrž i pozemek, který se uvolněným stane v důsledku vybourání části zástavby již existující.

35. V projednávané věci je mezi stranami nesporné, že v době rozhodování správních orgánů původní budovy (č. p. 1956 a 1957) dosud vybourány nebyly, uvedené však dle krajského soudu nebrání tomu, aby správní orgány v této době rozhodly o schválení záměru osob zúčastněných na řízení umístit novostavbu do proluky, jež měla v důsledku odstranění původních budov vzniknout. K tomu je třeba zdůraznit, že v době rozhodování prvostupňového orgánu v nynější věci již bylo pravomocně rozhodnuto o odstranění původních staveb – rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 6. 10. 2021, č.j. SU/5324/2021–4 nabylo právní moci již dne 9. 11. 2021. To, že k realizaci demolice původních budov v době rozhodování správních orgánů v nynější věci nedošlo, nebrání do proluky v budoucnu vzniklé záměr umístit (resp. tento záměr schválit). Záměr osob zúčastněných na řízení by totiž na základě rozhodnutí správních orgánů v nynější věci nebylo možné realizovat, pokud by k odstranění původních budov nedošlo (proluka by nevznikla). Veřejná subjektivní práva žalobců tak nemohou být v důsledku umístění záměru do proluky, jež vznikne teprve v budoucnu odstraněním původních staveb, jakkoli dotčena. Lze tedy shrnout, že skutkový stav věci byl v projednávaném případě zjištěn ze strany správních orgánů dostatečně, neboť ty schvalovaly umístění předmětného stavebního záměru do proluky, jejíž budoucí existence byla zaručena pravomocným rozhodnutím o odstranění staveb. IV.C Nedodržení zákonného postupu posouzení vlivu záměru na okolní zástavbu 36. Žalobci dále sporují postup posuzování vlivu záměru na okolní zástavbu. Uvádí, že byl nesprávně posuzován vliv tehdy ještě existujících budov (č. p. XC a XB) na stínění okolní zástavby, nebylo totiž učiněno porovnání teoretického modelu původní souvislé zástavby a plánované zástavby proluky, jak vyžaduje § 12 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb.

37. K uvedené námitce žalobci citují z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2014, č.j. 22 A 87/2012–252: „Pokud se týká posouzení vlivu na stínění okolních budov, v případě proluky se toto posouzení řídí ustanovením § 12 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb., kdy se posuzuje vliv stínění okolních budov porovnáním se stavem při úplné zástavbě. Tedy musí být vytvořen teoretický model původní souvislé zástavby, který se porovná se stavem plánovaným. Neporovnává se stávající stav se stavem, který vznikne po realizaci záměru. Je zřejmé, že vzhledem k momentálně volnému prostoru proluky jsou hodnoty denního osvětlení pro okolí (a tedy i pro dům žalobců) mimořádně příznivé. Proto musí studie obsahovat hodnoty denního osvětlení platné pro modelovou úplnou souvislou zástavbu a hodnoty platné pro konkrétní umisťovanou stavbu. Pro okolní stávající zástavbu se za vyhovující považuje stav stínění, který by byl při úplné souvislé zástavbě (a samozřejmě i stav příznivější).“ 38. Podle zmiňovaného § 12 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb., platí, že „[p]ři doplňování stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popřípadě formou nástaveb a přístaveb, se posuzuje vliv na stínění okolních budov porovnáním se stavem při úplné souvislé zástavbě, zejména s výškovou úrovní zástavby a půdorysným rozsahem.“ (důraz doplněn)

39. Podle bodu 4.7.4 normy ČSN 730580–1 platí, že „[p]ři doplňování stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popř. formou nástaveb a přístaveb se při posuzování vlivu nové stavby na stínění okolních budov považuje za vyhovující stav stínění, který by byl při úplné souvislé zástavbě (výšková úroveň zástavby, půdorysný rozsah apod) podle podmínek uvedených v 4.7.3.“ (důraz doplněn)

40. Podle bodu 4.7.3 normy ČSN 730580–1 platí, že „při navrhování denního osvětlení budovy se posuzuje nejen současný stav okolí, ale také možnost pozdějších změn v případě realizace výstavby podle podmínek územního rozhodnutí nebo podle regulačního plánu, jsou–li pro posuzované území schváleny.“ 41. Z uvedeného vyplývá, že k posouzení vlivu záměru dochází porovnáním teoretického modelu původní souvislé zástavby a stavu plánovaného.

42. Z obsahu studie vyplývá, že ta porovnává tehdejší stav zástavby, tedy tehdy stojící (dle žalovaného nyní již odstraněné) budovy č. p. XC a XB a stav po realizaci záměru. Uvedený postup krajský soud neshledal nesprávným, neboť uvedené budovy, jejichž odstraněním proluka vznikla, tvořily původní souvislou zástavbu tak, jak vyžaduje citovaná vyhláška i uvedená technická norma, a tedy je bylo možno pro účely porovnání využít.

43. Žalobou citované rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě vychází ze zcela odlišného skutkového stavu, neboť v uvedeném případě byla porovnávána nikoli původní souvislá zástavba (či její teoretický model), nýbrž samotná proluka a stav plánovaný. Takový způsob porovnání však uvedeným požadavkům neodpovídá. Nynější případ je odlišný v tom, že studie namísto teoretického modelu původní zástavby využila tehdy stojící původní budovy, které proluku dříve zaplňovaly. Za tohoto stavu tudíž nebylo zapotřebí vytvářet teoretický model a bylo lze vyjít z tehdejšího stavu lokality a porovnat jej se stavem plánovaným. Krajský soud tudíž neshledal uvedený postup nesprávným. Způsob posouzení vlivu záměru byl proveden v souladu se zákonnými požadavky.

44. Pro úplnost krajský soud doplňuje, že na výše uvedené závěry nemá vliv ani skutečnost, že porovnávané budovy č. p. XC a XB kdysi v minulosti neměly střechu a v době porovnání tuto střechu měly. Podstatné je, že v době porovnání šlo o budovy, které svými parametry odpovídaly okolní zástavbě a šlo tak o souvislou homogenní zástavbu v dané lokalitě, nikoli o specifický heterogenní prvek vymykající se svými parametry (zejm. výškou hřebenů střech) místním poměrům.

45. K namítanému účelovému znehodnocení stávající zástavby oproti zástavbě plánované, krajský soud uvádí, že i pokud by k tomuto záměrnému znehodnocení došlo, nemá tato skutečnost vliv na posouzení záměru. Jak již krajský soud uvedl shora, podstatou posouzení vlivu záměru z hlediska osvětlení a oslunění je jeho poměření s původní souvislou zástavbou, která byla v projednávané věci reprezentována již odstraněnými budovami č. p. XC a XB a okolními budovami. To, zda je modelováno, že stávající zástavba stínila více než záměr, není pro věc podstatné za situace, kdy bylo zhodnoceno, že záměr se na základě porovnání nikterak nevymyká parametrům celkové zástavby v dané oblasti. To přitom bylo prokázáno jak z hlediska půdorysu, tak z hlediska výšky staveb prostřednictvím geodetického zaměření. IV.D Neprokázání absence negativního dopadu záměru na dům žalobců z hlediska snížení kvality oslunění a osvětlení 46. Dle žalobců nebyla absence negativního vlivu záměru na jejich dům ve správním řízení prokázána, neboť ve studii nejsou stanoveny hodnoty z hlediska příslušného výpočtu pro oslunění a osvětlení ve všech oknech v přízemí. K tomu žalobci odkázali na konkrétní odůvodnění znaleckého posudku.

47. Podle bodu 4.3.1 normy „[m]usí být všechny byty navrhovány tak, aby byly prosluněny. Byt je prosluněn, je–li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. U samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových řadových domů má být součet podlahových ploch prosluněných obytných místností roven nejméně jedné polovině součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu. Do součtu podlahových ploch z jedné strany prosluněných obytných místností ani do součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu se pro tento účel nezapočítávají části podlahových ploch obytných místností, které leží za hranicí hloubky místnosti rovné 2,3 násobku její světlé výšky.“ Bod 4.3.2 normy pak vymezuje konkrétní podmínky, za nichž lze považovat místnost za prosluněnou.

48. Krajský soud dále ve shodě s žalovaným i osobami zúčastněnými na řízení k této námitce poukazuje na bod 4.3.4 normy, dle kterého platí, že „[p]ři umisťování obytné budovy do území je nutno prověřit dodržení uvedených podmínek podle 4.3.1 a 4.3.2 také u obytných místností stávajících budov. V obytných místnostech stávajících budov není nutno tyto podmínky dodržet, jedná–li se o doplnění souvislé stávající zástavby výstavbou v prolukách, jestliže doplněná budova zachovává půdorysný rozsah a výškovou úroveň zástavby sousedních budov, popř. jestliže je v souladu s podmínkami 4.3.3.“ (důraz doplněn)

49. Podle bodu 4.3.3 normy dále platí, že „[p]ři navrhování obytných budov se bere v úvahu stínění nejen dle současného stavu okolí, ale také možnost pozdějších změn v případě realizace výstavby podle podmínek územního rozhodnutí nebo podle regulačního plánu, popř. územního plánu, jsou–li pro dané území schváleny.“ (důraz doplněn)

50. V projednávané věci má krajský soud z obsahu spisové dokumentace (zejména projektové dokumentace) za prokázané, že záměr svými parametry – půdorysem i výškovou úrovní – odpovídá zástavbě sousedních budov. V případě půdorysu záměr odpovídá budovám, které byly pro účel jeho výstavby odstraněny, tzn. co do půdorysu záměr kopíruje původní zástavbu. Hřeben střechy záměru dle projektové dokumentace bude činit 19,990 m, přičemž výšky okolních staveb dle geodetického zaměření, jež je obsahem správního spisu, dosahují 20,96 m, 20,82 m, 19,69 m a 19,29 m. Z toho plyne, že i co do výšky záměr odpovídá okolním stavbám a přirozeně se tak začlení do okolní homogenní zástavby. Žalobci přitom v této souvislosti nenamítají, že by stavba jakkoli z tohoto charakteru zástavby vybočovala.

51. Odhlédnout pak nelze ani od skutečnosti, že pro danou oblast je zpracován regulační plán „Pražská čtvrť a lokalita Lannova“, který stanovuje prvky plošné a prostorové regulace v daném území – výška zástavby, regulace polohy a sklon střechy. Regulační plán Pražské čtvrti, kam záměr spadá, předpokládá obytnou zástavbu o max. výšce IV.NP a s šikmým zastřešením o sklonu 15° – 45°, hloubka zastavění do vnitrobloku je regulována hranicí zastavěné plochy, která činí 16 m od stavební čáry z ul. Nová. Záměr má celkovou šířku 17 m, má 4 nadzemní podlaží a podkroví pod šikmou střechou o sklonu 40° (podkroví v tomto případě nesplňuje charakter podlaží). Z uvedeného vyplývá, že všechny regulativy stanovené regulačním plánem jsou splněny, dotčený záměr je tedy s tímto plánem v souladu (shodný závěr ve svém závazném stanovisku ze dne 10. 11. 2021, zn. OÚP/2021/O–3045/Pa, učinil orgán územního plánování).

52. Pokud tedy záměr splňuje podmínky shora citovaného bodu 4.3.4 (resp. bodu 4.3.3 normy), nebylo zapotřebí dále prověřovat dodržení podmínek kvality oslunění a osvětlení v okolních budovách dle bodů 4.3.1 a 4.3.2 normy, a to i za situace, kdy realizace záměru prokazatelně povede k jejich zhoršení. Za tohoto stavu nebylo zapotřebí určovat hodnoty osvětlení a oslunění v případě žalobou uváděných místností v jejich domě. Neprokázání absence negativního dopadu záměru na dům žalobců z hlediska snížení kvality oslunění a osvětlení tudíž nečiní rozhodnutí správních orgánů nezákonnými, neboť byly splněny podmínky, za kterých takové posouzení není nutné. Pokud tedy účelem předložení znaleckého posudku žalobci bylo uvedený negativní vliv záměru na konkrétní místnosti v jejich domě prokázat, pak žalovaný postupoval správně, jestliže se závěry tohoto znaleckého posudku konkrétně nezabýval, neboť nemusel. IV.E Nedostatečné odůvodnění zařazení lokality do kategorie „3“ a neplatná technická norma ČSN P ISO 6707–1 53. Žalobci závěrem namítají nedostatečné odůvodnění zařazení záměrem dotčené lokality do kategorie „3“ podle tabulky B1 přílohy B normy ČSN 73 0580–1. Uvádí, že není zřejmé, proč lokalita nebyla zařazena pod kategorii „2“, která by pro ně byla výhodnější, a stejně tak není zřejmé, z jakého důvodu nedošlo k jejímu zařazení do kategorie „4“.

54. Z formulace předestřené námitky vyplývá, že žalobci, aniž by jakkoli brojili proti zařazení dané lokality do kategorie „3“, vyjadřují svou nespokojenost pouze s kvalitou odůvodnění takového zařazení.

55. Uvedená námitka nebyla žalobci uplatněna v rámci podaného odvolání, zařazením lokality obce do kategorie podle tabulky B.1 normy – požadované nejnižší hodnoty činitele denní osvětlenosti Dw (°) roviny zasklení okna, se tak zabývá odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že se stavební úřad s touto otázkou obrátil na nadřízený orgán. Krajský úřad Jihočeského kraje v odpovědi ze dne 19. 12. 2022 uvedl, že v případě, kdy ke konkrétní kategorizaci lokality nedojde v rámci pořizování územního (regulačního) plánu, je k tomuto posouzení a zařazení oprávněn stavební úřad. Stavební úřad pak v prvoinstančním rozhodnutí na str. 21 konkrétně uvedl, že se ztotožnil se studií v zařazení dané lokality do kategorie „3“, neboť toto zařazení odpovídá dané lokalitě a dále i hodnota nejnižší Dw 29% je pro žalobce příznivější než Dw 24% určené pro kategorii „4“.

56. Popsané odůvodnění prvostupňového rozhodnutí hodnotí krajský soud jako dostačující, když je z něj zřejmé, z jakých důvodů stavební úřad zařadil řešenou lokalitu pod kategorii „3“ hodnoty činitele denní osvětlenosti. Stavební úřad se ztotožnil s výpočtem provedeným ve studii (viz tabulky na str. 42, 44 a 46 studie) a poukázal na totožnou kategorizaci jiných objektů v dané oblasti. Jakkoli si jistě lze představit preciznější odůvodnění, nejedná se o závěry nepřezkoumatelné. Navíc je nutno zohlednit, že prvostupňové rozhodnutí reaguje na námitku žalobců uplatněnou dne 8. 12. 2022, která zněla „Doplněná studie oslunění a denního osvětlení (zpracoval ing. Ondřej Bartůšek, Studio D–akustika s.r.o., č. 22016034.A ze dne 13. 10. 2022) vykazuje řadu nesrovnalostí a její závěry jsou chybné. Například na str. 35 konstatuje zařazení lokality do kategorie „3“, aniž žádné rozhodnutí o zařazení není doloženo.“ Z takto formulované námitky se tudíž ani nepodává, že by žalobci jakkoli zpochybňovali samotné zařazení do dané kategorie, nesrovnalosti spatřují co do procesu takové kategorizace. Uvedené však řeší již shora zmiňované stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 19. 12. 2022, které uvádí, že v případě, kdy tato kategorizace není řešena v rámci procesu územního plánování, je takové zařazení na úvaze stavebního úřadu. V nynější věci se stavební úřad ztotožnil s výpočty provedenými ve studii, proto je nadbytečné, aby prováděl výpočty a zařazení vlastní, a to obzvlášť za situace, kdy studií zjištěné hodnoty odpovídají hodnotám okolní zástavby.

57. K namítané neplatnosti technické normy ČSN P ISO 6707–1, která byla stavebním úřadem zmíněna na str. 20 v souvislosti s výkladem základních pojmů pozemních a inženýrských staveb, žalobci neuvádí, jakým způsobem takové pochybení zasahuje do jejich veřejných subjektivních práv, nejedná se tedy o řádně uplatněnou žalobní námitku ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., pročež se jí krajský soud nemůže zabývat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001–67, č. 379/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007–197, č. 1717/2008 Sb. NSS).

V. Závěr a náklady řízení

58. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osobám zúčastněným na řízení soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve smyslu § 60 odst. 5 s. ř. s. jim žádnou povinnost neukládal.