63 A 21/2024– 212

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: Lipensko pro život, z. s., IČO 13998676 sídlem Za dvorem 1863/1, 142 00 Praha 4 zastoupené advokátem JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D. sídlem Aranžérská 166, 190 14 Praha 9 proti žalovanému: Městský úřad Český Krumlov sídlem Kaplická 439, 381 01 Český Krumlov za účasti: I. Povodí Vltavy, státní podnik sídlem Holečkova 3178/8, 150 00 Praha 5 II. Ing. I. L., nar. dne X bytem X III. Strat Invest Bohemia s. r. o., IČO 25157884 sídlem Sokolovská 352/2015, 190 00 Praha 9 – Vysočany zastoupena Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem sídlem Na Sadech 4/3, 370 01 České Budějovice IV. Ing. A. M., MBA, nar. dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2024, č.j. MUCK 35281/2024/ODSH/Is, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby včetně jejích doplňků

1. Žalobce je aktivním environmentálním spolkem, vzniklým v roce 2021, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny a zajištění udržitelného rozvoje v oblasti Lipenska. V dané věci žalobce sporuje zákonnost výše označeného rozhodnutí, kterým byl ve společném územním a stavebním řízení schválen stavební záměr výstavby areálových komunikací a parkovacích stání („záměr“) k plánované výstavbě 7 apartmánových domů na pozemcích v k. ú. X.

2. Žalobce nebyl účastníkem zmíněného společného územního a stavebního řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. O tom, že žalobce není tímto účastníkem bylo stavebním úřadem rozhodnuto usnesením ze dne 26. 2. 2024, které nabylo právní moci dne 22. 3. 2024. Žalobce se výslovně ztotožnil s tím, že nebyl a ani nemohl být účastníkem daného stavebního řízení. Svou aktivní procesní legitimaci k podání správní žaloby žalobce dovozuje jak z § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), když tvrdí, že byl zkrácen na svém základním hmotném právu na příznivé životní prostředí, tak z odstavce 2 uvedeného ustanovení, neboť postupem žalovaného byla zkrácena jeho práva procesní, když napadené rozhodnutí bylo vydáno bez předchozího zjišťovacího řízení, v rámci kterého by žalobci byla jinak zajištěna práva související s ochranou životního prostředí [zejm. ve smyslu § 3 písm. i) bod 2, § 6 odst. 6, § 7 odst. 6 a 9 a § 9c odst. 3 a 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“].

3. Primárním důvodem nezákonnosti napadeného rozhodnutí je dle žalobce absence zjišťovacího řízení předcházejícího rozhodnutí o umístění a povolení záměru. Záměr tak nebyl v rozporu s § 7 odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí podroben zjišťovacímu řízení. To mělo být provedeno, neboť (i) záměr je pouze dílčí částí projektu čítajícího účelovou komunikaci, 7 apartmánových domů a novou čistírnu odpadních vod, jež dohromady tvoří funkční urbanistický celek (jde o jeden komplexní stavební záměr), a dále (ii) z důvodu rozlohy tohoto komplexního stavebního záměru, která činí přinejmenším 1,4 ha a jedná se tak o podlimitní „záměr rozvoje sídel“, který dosáhl alespoň 25 % příslušné limitní hodnoty a současně se nachází ve zvláště chráněném území.

4. Žalovaný porušil zásadu materiální pravdy a zásadu vyhledávací, pokud nyní posuzovaný záměr osoby zúčastněné na řízení III. („stavebník“), z hlediska nutnosti vedení zjišťovacího řízení neposuzoval spolu se záměrem tohoto stavebníka v podobě výstavby projektu „Apartments Lipno“ sestávajícího ze 7 apartmánových domů, účelové komunikace a nové čistírny odpadních vod („projekt“, „komplexní stavební záměr“) jako (i) jeden funkční celek (záměr rozvoje sídel). Žalobce v této souvislosti poukazuje na vzájemnou funkční závislost mezi nyní posuzovaným záměrem (areálové komunikace a parkovacích stání) a jádrovým projektem – 7 apartmánovými domy. Areálové komunikace a parkovací stání zajišťují uživatelnost apartmánů. Záměry pojí i shodný stavebník a totožný název.

5. Zmiňovaná funkční souvislost pak je dána i v případě výstavby účelové komunikace, ke které budou apartmánové domy prostřednictvím areálových komunikací (stykové křižovatky) připojeny. Bez nové rozšířené účelové komunikace nelze pro plánované apartmánové domy zajistit požadavek dopravního napojení na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Užívání apartmánových domů, parkovacích stání a areálových komunikací nelze bez nové účelové komunikace povolit ani užívat.

6. S funkčností apartmánových domů souvisí i záměr na výstavbu nové čistírny odpadních vod. Stávající čistírna v oblasti není kapacitně dostačující.

7. Žalobce dále z hlediska splnění podmínek zjišťovacího řízení zmiňuje otázku (ii) „rozlohy záměrů rozvoje sídel“ ve smyslu bodu 108 Přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. V této souvislosti dospěl k závěru, že celková rozloha shora uvedených dílčích stavebních záměrů v rozsahu těch částí pozemků, které jsou určeny k zastavění a těch, které s nimi bezprostředně územně a funkčně souvisejí, činí přinejmenším 14 197,36 m2, tj. 1,419796 ha, což je více než 25 % z limitní hodnoty 5 ha podle § 4 odst. 1 písm. d) a bodu 108 Přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí.

8. V návaznosti na uvedené zjištění žalobce uvedl, že celková rozloha posuzovaného celkového „záměru rozvoje sídel“ je zřejmě ještě mnohem větší, a to s ohledem na výstupy z územní studie obce Horní Planá, ze které plyne, že v dané lokalitě se plánuje výstavba celkem 18 apartmánových domů, které se posuzují společně se záměrem na výstavbu nové účelové komunikace i nové čistírny odpadních vod, tedy jako jeden celkový „záměr rozvoje sídel“. Záměr tak měl být posouzen nejen spolu s ostatními částmi projektu, ale též v kumulaci s jinými podobnými záměry na území obce Horní Planá a sousední obce Nová Pec.

9. Žalovaný dle žalobce dále pochybil i z hlediska procesněprávního, pokud se v součinnosti s dotčeným správním orgánem nezabýval otázkou naplnění zákonných parametrů (přinejmenším) podlimitního záměru rozvoje sídel, popř. rekreačního areálu vně sídelních oblastí [§ 4 odst. 1 písm. d) a bod 108 popř. bodu 116 přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí]. Napadené rozhodnutí tak bylo z tohoto důvodu vydáno v rozporu s § 3 a § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), žalovaný tedy tímto v řízení porušil zásadu materiální pravdy a zásadu vyhledávací. Dostupné podklady k věci – označení stavebního záměru „apartmánový dům“, jeho lokalita i okolní stavební objekty – přitom dle žalobce nasvědčují právě tomu, že výstavba 7 apartmánových domů bude sloužit převážně rekreačnímu účelu.

10. Vzhledem k tomu, že nyní řešený záměr nebyl posuzován spolu s ostatními záměry stavebníka (účelovou komunikací, apartmánovým domem a čistírnou odpadních vod), došlo k omezenému a izolovanému posouzení jen některých vlivů na životní prostředí a plné komplexní posouzení včetně posouzení kumulativních a synergických vlivů s dalšími podobnými záměry v širší dotčené oblasti vodní nádrže Lipno neproběhlo.

11. V souvislosti s namítanou absencí celkového posouzení vlivů celého projektu na životní prostředí žalobce zmínil, že dle biologických průzkumů se v dané oblasti pravidelně vyskytuje řada zvláště chráněných druhů živočichů a uvedený projekt tak může představovat škodlivý zásah do jejich přirozeného vývoje. Žaloba k tomuto zmiňuje také významný vliv zvýšeného hluku a vibrací způsobených provozem projektu z hlediska zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny. Ačkoli se nutně nemusí jednat o hygienické limity hluku a vibrací, může v okolí projektu docházet k vyrušování v biotopech některých citlivých druhů. To může být zapříčiněno i zvýšeným pohybem domácích zvířat a světelným smogem.

12. Komplexní stavební záměr, resp. odpadní vody jím produkované, pak dle žalobce budou mít vliv také na znečištění vodní nádrže fosforem, což povede ke zvýšené tvorbě sinic a zhoršení kvality vody. Záměr zasáhne i do harmonické luční krajiny, resp. krajinného rázu III. zóny CHKO Šumava a dojde k významnému záboru horských luk v rámci zemědělského půdního fondu spadajícího do III. třídy ochrany ZPF.

13. Stavební záměr tak neměl být povolen bez předchozího povolení výjimky orgánem ochrany přírody a krajiny podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, jemuž mělo předcházet zjištění hodnocení vlivu podle § 67 odst. 1 a 3 zákona o ochraně přírody, neboť komplexní stavební záměr zcela zjevně dosahuje míry závažného zásahu.

14. S ohledem na shora uvedené není stanovisko Správy Národního parku Šumava („SNP Šumava“) ze dne 15. 2. 2024 („stanovisko“), z něhož žalovaný vycházel a dle kterého zamýšlená stavba není závažným zásahem do přírody a krajiny, pročež není vyžadována výjimka ze zvláště chráněných rostlin a živočichů, dle žalobce správné. Stanovisko nezohlednilo konkrétně a objektivně vlivy ze stavební činnosti a z nárůstu provozu osobních automobilů na dosud poklidné přírodní poměry (zejména zvláště chráněné druhy ptáků).

15. Na základě shora předestřených důvodů je žalobcem navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

16. V rámci doplnění žaloby ze dne 8. 7. 2024 byl žalobcem dále namítnut rozpor napadeného rozhodnutí s § 43 odst. 1 ve spojení s § 26 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny („zákon o ochraně přírody a krajiny“), neboť stavební záměr, který je nedílnou funkční součástí komplexního stavebního záměru, byl umístěn a povolen bez předchozího povolení výjimky ze zákonného zákazu „stavět nové … sídelní útvary (na celém území chráněných krajinných oblastí)“. Tento komplexní stavební záměr dle žalobce přetváří současný urbanistický prostor, představovaný dosud pouze jediným rekreačním objektem Jasenka v jinak volné krajině, na novou osadu, a tedy na nový sídelní útvar, jehož výstavba je na celém území CHKO zakázána.

17. K uvedenému žalobce doplnil, že postup stavebníka, který rozdělil komplexního stavební záměr na několik dílčích stavebních záměrů, je tzv. „salámovou metodou“. Ta je dle judikatury NSS zásadně právně nepřípustná v případech, kdy by se jejím využitím stavebník vyhnul povolovacím správním řízením ve složitějším právním režimu, který by na jeho záměr jinak dopadal. K tomu žalobce cituje závěry rozhodnutí NSS ze dne 3. 1. 2019, č. j. 6 As 139/2017–73 a ze dne 27. 6. 2019, č. j. 4 As 89/2019–68. Tímto složitějším zákonným režimem je dle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně přírody a krajiny právě zákaz stavět nové sídelní útvary v oblastech CHKO bez udělené výjimky z tohoto zákazu podle § 43 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Stanovisko SNP Šumava ani napadené rozhodnutí se otázkami souvisejícími s novým sídelním útvarem a aplikací tzv. salámové metody nezabývají, pročež jsou dle žalobce nepřezkoumatelná.

18. V dalším doplnění žaloby ze dne 23. 9. 2024 žalobce opětovně namítl nesprávnost stanoviska SNP Šumava ze dne 15. 2. 2024. V této souvislosti zmínil, že v Nálezové databázi ochrany přírody („NDOP“) nebyly ke dni 5. 4. 2023 uvedeny žádné záznamy o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů přímo na ploše záměru, několik desítek těchto výskytů ovšem byly zaznamenány v blízkém okolí, v okruhu 1 km od místa stavebního záměru.

19. Vytyčené území s výskytem zvláště chráněných druhů živočichů dle databáze NDOP může být přímými, a hlavně nepřímými vlivy komplexního stavebního záměru dotčeno (to žalobce dokládá zejména k žalobě připojeným odborným vyjádřením Mgr. H. ze dne 30. 8. 2024 – Námitky k vyjádření Správy národního parku Šumava ze dne 5. 10. 2022 a 15. 2. 2024). V blízkém okolí projektu tak je prokazatelný výskyt zvláště chráněných druhů živočichů. Pro většinu z nich je tato oblast jejich biotopem ve smyslu § 50 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 1 písm. k) zákona o ochraně přírody a krajiny. Řada z nich je citlivá na rušení (např. bekasina otavní) a zejména nepřímé vlivy (hluky, vibrace, světelné emise pohyb lidí, vozidel a domácích zvířat) budou do biotopů těchto živočichů významně zasahovat a negativně je ovlivňovat (§ 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny). Z toho lze dle žalobce dovozovat, že ačkoli přímo v místě komplexního stavebního záměru nejsou zvláště chráněné druhy živočichů evidovány, je i tato plocha součástí jejich biotopu.

20. S ohledem na doložený výskyt zvláště chráněných živočichů v blízkém okolí komplexního stavebního záměru je stanovisko SNP Šumava nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stanovisko se nijak nezabývá zmiňovaným výskytem v blízkém okolí projektu a ten nehodnotí v jeho komplexní podobě, když se zaměřuje toliko na nyní řešený záměr v podobě areálových komunikací a parkovacího stání. Stejně tak chybí posouzení kumulativních a synergických vlivů podobných stavebních záměrů v oblasti lipenské nádrže a sousedního rekreačního areálu Jasenka.

21. Podstatně nepravdivá je pak i stanoviskem výslovně zmiňovaná skutečnost, dle níž se v dotčeném území zvláště chránění živočichové nevyskytují a žalobcem uvádění živočichové nemají k dotčenému území vztah. Komplexním stavebním záměrem dotčené území totiž nelze vztáhnout toliko na plochu tohoto záměru, nýbrž i na blízké okolí, což SNP Šumava chybně nezohlednila a tyto dva okruhy nesprávně smísila. V důsledku toho bylo napadené rozhodnutí vydáno, aniž by byla povolena výjimka dle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.

22. Stanovisko SNP Šumava i napadené rozhodnutí jsou z uvedených důvodů v rozporu s § 67 odst. 1 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.

23. Ve vyjádření ze dne 23. 6. 2024 žalobce dále rozvedl argumentaci týkající se záměru rozvoje sídel podle bodu 108 Přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. Poukázal na skutečnost, že až do současné doby byla v lokalitě toliko jediná budova, a to rekreační objekt Hory č. p. 1 na pozemku parc. č. 292/2 v k. ú. X – SEEPARK RESIDENCE (dříve Jasenka). K té dosud vedla pouze jediná štěrková cesta, jež k její obslužnosti postačovala. K důkazu žalobce předložil dvě letecké mapy dané oblasti z let 2011 a 2023. V této souvislosti pak žalobce dále citoval z rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 6. 3. 2025, č. j. KUJCK 9273/2025, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2023, jímž bylo rozhodnuto o vydání společného územního a stavebního povolení na stavbu „Účelová komunikace p. č. 298/3, 283/3, 287, 285/9, 286/7 v k. ú. Pernek“. Z odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu mj. vyplývá, že „z předložené projektové dokumentace pro společné řízení (ZENKL CB, spol. s. r.o., únor 2023) je zřejmé, že účelem navrhované účelové komunikace je zejména obsluha plánovaného areálu s bytovými domy APARTMENS LIPNO“. Již sama tato skutečnost dle žalobce postačuje k závěru, že nová účelová komunikace je součástí projednávaného záměru rozvoje sídel. Tvrzení krajského úřadu, dle kterého může tato komunikace plnit funkci i samostatně bez vazby na realizaci plánovaného záměru je argumentačně bezcenné. Pozemní komunikace je jako veřejná dopravní infrastruktura nedílnou a nezbytnou součástí všech záměrů rozvoje sídel, které bez ní nemohou fungovat ani existovat, a současně každá pozemní komunikace může plnit svou funkci samostatně bez vazby na plánovaný areál, neboť obecné užívání je jejím pojmovým znakem.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

24. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že žalobci v nynějším řízení nesvědčí aktivní procesní legitimace. O jeho účastenství ve správním řízení bylo dne 26. 2. 2024 žalovaným vydáno usnesení, dle něhož žalobci toto účastenství nesvědčí, které nabylo právní moci poté, co žalobce nevyužil opravný prostředek. Nebyla tak splněna podmínka pro podání žaloby dle § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s., a proto je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou dle § 68 písm. a) s. ř. s.

25. Poukázal dále na to, že se v otázce splnění podmínek účastenství žalobce v řízení obrátil na SNP Šumava, která vydala k věci nové stanovisko. Z dostupných podkladů rozhodnutí pak nevyplývala povinnost vést zjišťovací a stavební řízení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

26. Žalovaný dále ve vztahu ke stavebnímu záměru stavebníka týkajícímu se účelové komunikace uvedl, že v této věci bylo vedeno společné územní a stavební řízení, to dosud zřejmě nebylo pravomocně ukončeno, řízení o odvolání proti tomuto rozhodnutí je vedeno nadřízeným orgánem. V rámci prvostupňového rozhodnutí byly žalovaným vypořádány též námitky týkající se vedení jednoho řízení se záměrem Apartments Lipno, které byly zamítnuty. Žalovaný dále ke vzájemné souvislosti nyní řešeného stavebního záměru a záměru týkajícího se účelové komunikace uvedl, že tato cesta existovala již v roce 1947, o čemž svědčí mapový poklad z let 1947 až 1952. To samo o sobě odůvodňuje, že jde o samostatný záměr sloužící jinému účelu, tedy nejen pouze jako příjezd k záměru Apartments Lipno. V současné době je tato cesta využívána rekreanty a vlastníky sousedních nemovitostí. Jakožto samostatný záměr objekt pozemní komunikace nepodléhá posouzení v rámci zjišťovacího řízení a dle EIA. V tomto případě tak nemůže obstát žalobou namítané účelové dělení řízení tzv. „salámovou metodou“. III. Shrnutí vyjádření OZNŘ III. (stavebníka)

27. Stavebník se v úvodu svého vyjádření zabývá procesní legitimací žalobce. Ta není dána, žalobce totiž měl možnost bránit se žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2024, jímž bylo rozhodnuto o jeho neúčastenství ve správním řízení. Pokud své neúčastenství akceptoval, jak uvádí též v žalobě, a nyní touto žalobou napadá již samotné meritorní rozhodnutí, prolamuje tím princip právní jistoty. To tím spíš za situace, kdy žalobce coby „zájemník“ nemůže být ve sféře svého hmotněprávního postavení rozhodnutím nijak dotčen.

28. Sporována je stavebníkem taktéž „zavedenost“ žalobce coby spolku chránícího životní prostředí. V této souvislosti je poukazováno na to, že žalobce má sídlo v Praze a z jeho profilu na sociálních sítí plyne, že jeho hlavním cílem je blokace realizace vybraných stavebních záměrů.

29. K namítané souvislosti záměrů stavebník uvedl, že ta je dána pouze v případě záměrů č. 1, č. 3 a č. 4 (areálové komunikace a parkovací stání – nyní řešený stavební záměr, čistírna odpadních vod a apartmánové domy). V případě záměru č. 2 (účelová komunikace) je totiž stavebníkem od žalobce odlišný subjekt – město Horní Planá. Odlišný je též účel stavebních záměrů. Záměr č. 2 není realizován pro účely Apartments Lipno, tento projekt může fungovat i bez zřízení nové účelové komunikace, neboť stávající komunikace je pro využívání projektu dostačující. O tom svědčí skutečnost, že nyní řešený stavební záměr byl napadeným rozhodnutím povolen bez toho, aniž by byl záměr č. 2 realizován. Odlišný pak je i okruh uživatelů (rybáři a obecně neurčitý okruh osob bez vazby na Apartments Lipno), a důvod užití plánované účelové komunikace. Souhlas stavebníka s výstavbou účelové komunikace, jež dílčím způsobem zasahuje na jeho pozemky, a recipročně pak obdržela souhlas města Horní Planá k užití části jejího pozemku pro účely sjezdu, není ničím, co by implikovalo vzájemnou podmíněnost či souvislost záměrů. Z uvedených důvodů nebylo možné záměry stavebníka sloučit do jediného řízení se záměrem města Horní Planá ohledně výstavby účelové komunikace. K tomu stavebník zmínil možnost využití stávající veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p. č. 283/3 a p. č. 287 v k. ú. Pernek. Rekonstrukce účelové komunikace ze strany města Horní Planá tak nemá přímou souvislost se záměrem stavebníka.

30. K tvrzení žalobce, dle kterého komplexní záměr stavebníka může být daleko větší než 1,4 ha, stavebník dále uvedl, že jeho celkový záměr má rozlohu 12 406 m2. Územní studie města Horní Planá přitom nestanoví povinnost vyčerpat celý potenciál území.

31. Kritérium pro realizaci zjišťovacího řízení v podobě výměry (12 500 m2) tudíž nelze s ohledem na absenci souvislosti se stavebním záměrem č. 2 shledat splněným.

32. K namítané absenci úvahy týkající se existence možného podlimitního záměru rekreačního či vně sídla ve smyslu bodu 108 či 116 přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí stavebník upozornil na skutečnost, že jeho záměr plynule navazuje na již existující zástavbu a zastavitelné území (stavba č. p. Hory 1). V takovém případě se pak dle judikatury NSS (rozhodnutí č. j. 5 As 48/2006–75) nejedná o pozemky ležící mimo sídelní útvar.

33. Otázka nutnosti posouzení vlivu stavebního záměru na životní prostředí byla vyřešena prostřednictvím stanoviska SNP Šumava, které se námitkami žalobce, včetně námitek týkajících se ochrany zvlášť chráněných živočichů, zabývalo a tyto námitky vyvrátilo. Je přitom bez významu, k jaké části stavebního záměru se toto stanovisko vázalo.

34. SNP Šumava měla k dispozici veškeré podklady ke stavebnímu záměru a z celkového kontextu jejího stanoviska je dle stavebníka zřejmé, že eventuální absence konkrétního zdůvodnění stran možného nárůstu dopravy nemohlo nijak zasáhnout do práv žalobce.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

36. O věci krajský soud vedl ústní jednání konané dne 25. 6. 2025. Během tohoto jednání byly ze strany právního zástupce žalobce v souladu s § 71 odst. 2 větou druhou s. ř. s. omezeny žalobní body. Žalobce nadále netrval na žalobních bodech uvedených pod body 37 až 43 a na bodech 47 a 48, dále omezil veškeré žalobní body v doplnění žaloby ze dne 8. 7. 2024, dále omezil body 3, 4 a 6 v doplnění žaloby ze dne 26. 8. 2024 a zcela omezil body v doplnění žaloby ze dne 23. 9. 2024. Žalobce tudíž setrval toliko na žalobní argumentaci týkající se nevedení zjišťovacího řízení.

37. Během tohoto jednání soud provedl dokazování rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 2. 2024, č. j. MUCK 16775/2024/ODSH/Is, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalobce není účastníkem společného řízení, rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 11. 2023, jímž bylo vydáno společné povolení účelové komunikace, rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 6. 2024, jímž bylo povoleno nakládání s vodami a současně byla povolena stavba ČOV pro Apartments Lipno. Dále byl proveden důkaz nedatovanými schematickými nákresy dané oblasti, územní studií obce Horní Planá ze září roku 2021, týkající se plochy SOR/U jižně od Perneku – Jasenka, územním plánem obce Horní Planá v části týkající se uvedené plochy, výpisem ze spolkového rejstříku žalobce ze dne 7. 7. 2024, výroční zprávou žalobce z let 2022 a 2023, leteckými mapami dané lokality znázorňujícími stávající příjezdovou cestu do oblasti z let 2011 a 2023 a rozhodnutím krajského úřadu ze dne 6. 3. 2025 o vydání společného územního a stavebního povolení na stavbu „Účelová komunikace p. č. 298/3, 283/3, 287, 285/9, 286/7 v k. ú. Pernek“. K návrhu stavebníka soud dále provedl důkaz situačním výkresem znázorňujícím komplexní stavební záměr a printscreenem facebookového profilu žalobce ze dne 15. 8. 2024.

38. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na termín 30. 6. 2025. Vzhledem k tomu, že u vyhlášení rozsudku byly přítomny toliko soudní osoby, byl rozsudek vyhlášen vyvěšením na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12 věta druhá s. ř. s.). IV.A Procesní legitimace žalobce 39. Prvořadou je z povahy věci otázka aktivní procesní legitimace žalobce. Jak plyne zvýše popsaného stavu řízení před správním orgánem, žalobce proti usnesení, jímž bylo žalovaným rozhodnuto o tom, že není účastníkem daného stavebního řízení nepodal odvolání, a to nabylo právní moci dne 22. 3. 2024. Tato pasivita žalobce vede dle žalovaného i stavebníka k nesplnění podmínek řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a je tak dána její nepřípustnost ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s.

40. Krajský soud se tak musí zabývat tím, jaký vliv má nevyčerpání opravných prostředků v té části stavebního řízení, jež se týkala účastenství žalobce v tomto řízení, na splnění podmínek žalobní legitimace dle § 65 odst. 1, resp. odst. 2 s. ř. s.

41. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví–li tento nebo zvláštní zákon jinak.“ 42. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení „[ž]alobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí–li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.“ 43. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, „[n]evyčerpal–li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští–li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.“ 44. Žalobce dovozuje svou aktivní procesní legitimaci z § 65 odst. 2 s. ř. s., když tvrdí, že byl zkrácen na svých procesních právech nevedením zjišťovacího řízení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. V důsledku tohoto pochybení pak bylo zkráceno právo žalobce, resp. jeho členů, na příznivé životní prostředí (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).

45. K vývoji právního základu účastenství environmentálních spolků ve správních řízeních s možným dotčením zájmů na ochraně přírody a krajiny lze ve stručnosti uvést, že tyto spolky (dříve v právní formě občanského sdružení), byly na základě § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny do 31. 12. 2017 oprávněny být účastníky ve správních řízeních, při nichž mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Od 1. 1. 2018 došlo na základě novelizujícího předpisu[1] ke změně § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou byla slova „správní řízení“ nahrazena slovy „řízení podle tohoto zákona“, čímž došlo k omezení okruhu těch řízení, v nichž je přiznáno účastenství spolkům založeným za účelem ochrany přírody a krajiny. Důsledkem uvedené novelizace bylo vyloučení účasti ekologických spolků v řízeních vedených podle jiných zákonů než podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a to i v těch řízeních, v nichž jsou orgány ochrany přírody vydávána závazná stanoviska. Dikce § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění novelizujícího předpisu, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní[2].

46. Pro nynější věc je podstatné i to, že se zmíněná novelizace dotkla taktéž zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, když z něj vypustila § 85 odst. 2 písm. c) zakládající účastenství osob, o nichž tak stanoví zvláštní zákon a § 89 odst. 4, dle něhož šlo o osoby, zabývající se ochranou veřejného zájmu.

47. Důsledky zmíněné novelizace byly částečně prolomeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. Ten v rozhodnutí ze dne 23. 6. 2023, č. j. 4 As 33/2023–26, dospěl k závěru, že: „Spolkům, jejichž předmětem činnosti je ochrana přírody a krajiny, náleží podle § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (tj. ve znění účinném od 1. 1. 2018), postavení účastníka řízení o umístění stavby vedeného podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jestliže v něm má být vydáno povolení ke kácení dřevin (podle § 8 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny) nebo výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů (podle § 56 odst. 6 téhož zákona).“ Nejvyšší správní soud tedy konstatoval, že „řízením podle tohoto zákona“ ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je též řízení o umístění stavby vedené stavebním úřadem, v němž se má postupovat podle § 8 odst. 6 a podle § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny.

48. Citované závěry jsou akceptovány i další navazující judikaturou Nejvyššího správního soudu, a to např. v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2023, č.j. 6 As 225/2022–36, v němž kasační soud dospěl k závěru, že při aplikaci § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny vede stavební úřad (přinejmenším fakticky) společné řízení, jednak o umístění stavby podle stavebního zákona, jednak o výjimce ze zákazů u zvláště chráněných druhů podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Environmentální spolky se proto takového správního řízení mohou účastnit.

49. Spolky pak jsou i nadále účastníky územního, stavebního i společného řízení v případě, že jde o záměr, který vyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí [viz § 9c odst. 3 písm. b) ve spojení s § 3 písm. i) bod 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Tedy záměr, o němž stavební úřad vede tzv. navazující řízení.

50. Ve věci nyní projednávané se nabízela možnost účasti žalobce ve stavebním řízení za situace, kdy by ve smyslu citované judikatury šlo o řízení dle zákona o ochraně přírody a krajiny či v případě, kdy by se jednalo o řízení navazující na proces EIA, resp. jemu předcházející zjišťovací řízení.

51. Žalovaný se otázkou účastenství žalobce ve stavebním řízení zabýval samostatným rozhodnutím (usnesení ze dne 26. 2. 2024, č. j. MUCK 16775/2024/ODSH/Is), a dospěl k závěru, že žalobci tato procesní práva nenáleží. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že žalobce není účastníkem společného řízení na základě § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť nejde o řízení dle tohoto zákona a žalobci současně nesvědčí účastenství ani dle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, neboť není dle tohoto zákona postupováno. Žalobce není účastníkem společného řízení ani dle § 94k stavebního zákona. Popsané závěry žalovaný opřel o již shora zmiňované stanovisko SNP Šumava, dle kterého zamýšlená stavba nebude zásahem, který by se mohl dotknout zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny. Toto rozhodnutí nebylo žalobcem napadeno odvoláním.

52. Krajský soud dospěl k závěru, že postup žalobce, který nevyužil opravné prostředky proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo určeno, že není účastníkem řízení, nezakládá nepřípustnost žaloby dle § 68 písm. a) s. ř. s. Žalobce je v tomto případě aktivně procesně legitimován k podání žaloby dle § 65 odst. 1 s. ř. s. již jen na základě prostého tvrzení o zkrácení na svých právech, aniž by jejímu podání muselo předcházet žalobcovo účastenství ve správním řízení. Soud v této otázce vycházel ze závěrů Ústavního soudu, dle nichž: „Kdyby se i přes výše uvedené argumenty cítily spolky, jakož i další osoby, kterým právní úprava nepřiznává účastenství v některých správních řízeních, dotčeny na svých právech a svobodách rozhodnutím správního orgánu (typicky rozhodnutím o umístění stavby či povolení stavby), mohou se v souladu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny obrátit na správní soud. Přezkum správních rozhodnutí správním soudem není vyloučen, přičemž procesní (žalobní) legitimace je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 odst. 1 s. ř. s. založena již na prostém tvrzení o zkrácení na svých právech správním rozhodnutím, a to ať už přímo, či v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Podmínkou pro procesní legitimaci k podání žaloby podle § 65odst. 1 s. ř. s. tedy není účastenství ve správním řízení. To, zda ke zkrácení práv žalobce správním rozhodnutím došlo, nebo ne, není otázkou procesní legitimace, ale legitimace věcné, resp. otázkou důvodnosti správní žaloby.“

3. Tyto závěry pak zcela odpovídají i dlouhodobě zastávanému názoru Nejvyššího správního soudu[4].

53. V případě žalobce pak krajský soud nemá pochyb ani o naplnění tzv. lokálního prvku (místní a časové ukotvenosti spolku), rovněž podmiňujícího aktivní legitimaci spolků[5]. Žalobce je veřejně známým aktivním environmentálním spolkem, vzniklým v roce 2021, jehož cílem je dle stanov „[o]chrana přírody a krajiny a zajištění udržitelného rozvoje v oblasti Lipenska tak, aby byly zachovány jak přírodní lokality, ale také kvalita života místních obyvatel a chatařů“. Stavebníkem v této souvislosti zmiňovaná skutečnost, že jde o spolek se sídlem v Praze, není z hlediska jeho místní ukotvenosti podstatná, neboť tento spolek sdružuje členy, kteří jsou nejrůznějšími způsoby s lokalitou Lipenska provázáni (místní spolky, obyvatele, vlastníky nemovitostí v dané oblasti či odbornou veřejnost – viz výroční zprávy spolku z let 2022 a 2023).

6. Jako spekulativní pak lze označit stavebníkovo tvrzení o tom, že účelem žalobce není ochrana přírody a krajiny, nýbrž blokace správních řízení. Stavebník v této souvislosti soudu předložil printscreen úvodní stránky facebookového profilu žalobce, kde se uvádí „Brzdíme developerské aktivity, které zasahují do místní krajiny i do života stálých obyvatel Lipenska“. Dle názoru krajského soudu se nejedná o důkaz, který by stavebníkem tvrzenému účelu nasvědčoval. Pokud spolek veřejně proklamuje, že brzdí developerské aktivity zasahující do krajiny, pak se jinými slovy snaží chránit životní prostředí v dané oblasti před stavebními projekty, které ji mohou negativně ovlivňovat. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by spolek takovou činnost vyvíjel z jiného důvodu. Naopak, z obsahu žaloby, jakož i z žalobcem předložených důkazů (zejm. odborných vyjádření k výskytu zvláště chráněných živočichů v dané oblasti a z přehledu aktivit spolku dle jeho výročních zpráv), plyne, že jeho zájmem skutečně je ochrana životního prostředí.

54. Lze tudíž dílem uzavřít, že žalobci svědčí aktivní procesní legitimace dle § 65 odst. 1 s. ř. s., a to na základě tvrzení, dle kterého je napadeným rozhodnutím o povolení záměru dotčen na jeho právu na příznivé životní prostředí. Vzhledem k tomu, že tato procesní legitimace není podmíněna účastenstvím žalobce ve správním řízení, je bez významu, že nedošlo k využití opravného prostředku proti rozhodnutí žalovaného o jeho neúčastenství ve stavebním řízení.

55. Posledně uvedená skutečnost však má vliv na jeho aktivní procesní legitimaci dle § 65 odst. 2 s. ř. s., ta je totiž účastenstvím žalobce ve správním řízení podmíněna. Platí přitom, že žalobu na základě tohoto ustanovení může podat nejen ten, kdo byl účastníkem řízení, ale též ten, s kým správní orgán protizákonně jako s účastníkem nejednal (opomenutý účastník)[7].

56. V nynějším případě žalobce nebyl účastníkem správního řízení. O tom bylo žalovaným pravomocně rozhodnuto a žalobce tuto skutečnost akceptoval jak výslovně (viz bod 2 na str. 3 žaloby), tak implicitně tím, že nevyužil opravný prostředek proti rozhodnutí o jeho neúčastenství, případně žalobu ve správním soudnictví[8]. O účastenství žalobce v daném stavebním řízení tak bylo pravomocně rozhodnuto. Jakkoli lze mít důvodnou pochybnost o přezkoumatelnosti uvedeného rozhodnutí, neboť závěry tam uvedené postrádají jakékoli hlubší odůvodnění, je v této otázce nutno vycházet z principu presumpce správnosti tohoto aktu veřejné moci.

57. Pokud by se krajský soud v nynějším řízení, jehož předmětem je přezkum společného povolení, zabýval zákonností závěrů stavebního úřadu o tom, že žalobce nebyl účastníkem daného stavebního řízení, překročil by tím rámec tohoto řízení a přezkoumával by rozhodnutí a otázky s tímto rozhodnutím přímo související (viz níže), které žalobou napadeno nebylo.

58. Dalším dílčím závěrem krajského soudu tak je absence žalobcovy aktivní procesní legitimace dle § 65 odst. 2 s. ř. s. IV.B Nevedení zjišťovacího řízení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí 59. Přímým důsledkem shora uvedené pasivity žalobce pak je nemožnost soudu zabývat se žalobou namítaným zkrácením žalobce na jeho právech z důvodu nevedení zjišťovacího řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, resp. z důvodu jeho neúčasti v samotném společném řízení.

60. Žalobce v souvislosti s namítaným zkrácením svých procesních práv konkrétně namítá: „[…] napadeným rozhodnutím byl on sám – jakožto zavedený místní ekologický spolek – i jeho členové zkráceni na svém základním hmotném právu na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojitosti s § 70 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, a to v důsledku porušení procesních práv žalobce zaručených v souvislosti se zjišťovacím řízením zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí, a to jednak [i] porušení procesních práv žalobce ve zjišťovacím řízení podle § 6 odst. 6 a § 7 odst. 6 a 9 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a dále [ii] porušení procesního práva žalobce stát se – za podmínek stanovených v § 3 písm. g) bod 1 a písm. i) bod 2, § 4 odst. 1 písm. c), § 7 odst. 2 a 5 a § 9c odst. 3 a 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí – účastníkem společného územního a stavebního řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí.“ „Žalobce se domnívá, že má aktivní procesní legitimaci k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, a to: a) jednak na základě § 65 odst. 2 soudního řádu správního proto, že napadené rozhodnutí bylo vydáno bez předchozího zjišťovacího řízení podle § 7 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v rozporu s procesními pravidly i základními zásadami materiální pravdy vyhledávací, následkem čehož byl žalobce zkrácen na svých procesních právech zaručených právě v souvislosti se zjišťovacím řízením zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí [zejména v § 3 písm. i) bod 2, § 6 odst. 6, § 7 odst. 6 a 9 a § 9c odst. 3 a 4], a to takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. b) jednak na základě § 65 odst. 1 soudního řádu správního proto, že [i] je v oblasti Lipenska zavedeným občanským sdružením s obecným právem „účasti“ na ochraně přírody a krajiny ve smyslu § 70 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a že [ii] napadeným rozhodnutím byl – v důsledku porušení svých procesních práv ve smyslu písmene a) výše – on sám i jeho členové zkráceni na svém základním hmotném právu na příznivé životní prostředí.“ 61. Otázka, zda mělo být v dané věci vedeno zjišťovací řízení či nikoli však byla ve vztahu k žalobci závazně řešena v rámci rozhodnutí žalovaného o tom, zda je žalobce účastníkem daného společného řízení či nikoli. Právě v tomto řízení měl žalobce možnost uplatňovat své argumenty svědčící o tom, že zjišťovací řízení, resp. následně též proces EIA, měl být v daném případě proveden. Pokud tak ovšem žalobce neučinil a v tomto směru zůstal pasivní (rozhodnutí nenapadl odvoláním), ba dokonce v nyní projednávané žalobě výslovně uvádí, že se ztotožňuje s tím, že neměl být účastníkem stavebního řízení, pak je třeba takovou pasivitu přičítat pouze k jeho tíži. Žalobce tak již v projednávané věci nemá možnost opětovně zpochybňovat závěry žalovaného o tom, že pro vedení zjišťovacího řízení nebyl dán důvod, resp. zpochybňovat z toho plynoucí závěry o jeho neúčastenství v eventuálně navazujícím společném řízení.

62. Krajský soud tuto svou úvahu opřel zejména o závěry NSS učiněné v rozsudku ze dne 26. 2. 2024, č. j. 8 As 277/2021–66, č. 4587/2024 Sb. NSS, kde se kasační soud zabýval právě rozsahem přezkumu správního orgánu v rámci rozhodnutí o účastenství podle § 28 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Soud pod body 61, 64, 68 a 75 vyložil, že: „[...] účastenství dotčené veřejnosti v navazujících řízeních je přímo závislé na materiálním posouzení toho, zda záměr nebo jeho změna podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Tj. slovy zákona, zda mohou mít významný vliv na životní prostředí. [...] U dotčené veřejnosti pro účely navazujících řízení tedy nepostačí pouhá možnost dotčení, resp. existence zájmu, jež se ostatně předpokládá [čl. 1 odst. 2 písm. e) směrnice EIA], nýbrž je třeba vždy posoudit, zda záměr nebo jeho změna podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí. [...] [S]právní orgán rozhodující o účastenství si musí sám shromáždit potřebné podklady a učinit věcnou odbornou úvahu, zda záměr nebo jeho změna podléhají (měly podléhat) přinejmenším zjišťovacímu řízení. Tuto odbornou úvahu si správní orgán činí nezávisle na nezávazném vyjádření, že záměr či jeho změna nepodléhá zjišťovacímu řízení. Je tomu tak mimo jiné i proto, že nezávazné vyjádření zpravidla ani neobsahuje výslovné odůvodnění toliko mlčky učiněné odborné úvahy, pročež ani nelze uvažovat o jeho (ne)přezkoumatelnosti [...].“ NSS shrnul, že „správní orgán si při posuzování účastenství dotčené veřejnosti [podle § 28 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 3 písm. i) bodem 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí] musí provést (i) zatřídění záměru či jeho změny ve smyslu § 4 odst. 1 tohoto zákona, a (ii) v návaznosti na to, v případě splnění podmínek, provést jakési „kvazizjišťovací řízení“ ve smyslu § 7 uvedeného zákona. Posouzení a závěry správních orgánů pak samozřejmě podléhají soudnímu přezkumu. V opačném případě by osoba, jež o sobě tvrdí, že je účastníkem navazujícího řízení, v této fázi procesu neměla účinnou možnost domoci se soudního (tj. nezávislého) přezkumu neposouzení záměru či jeho změny (přinejmenším) ve zjišťovacím řízení. Je tomu tak (též) proto, jak uvedeno výše, že akt, do něhož příslušný orgán vtělí svůj závěr, že určitý záměr či jeho změna nepodléhá zjišťovacímu řízení, není rozhodnutím podle části druhé správního řádu, nýbrž nezávazným vyjádřením podle části čtvrté správního řádu, jež nelze pokládat ani za samostatně soudně přezkoumatelné rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. [...] Vyřešení otázky účastenství proto není samoúčelné, nýbrž nezbytné pro zajištění účinné ochrany zájmům na rozhodování ve věcech životního prostředí, které mohou být neposouzením vlivů záměru na životní prostředí dotčeny.“ 63. Ze závěrů citovaného rozhodnutí pro nynější věc vyplývá, že se krajský soud nemůže zabývat těmi žalobními námitkami, jimiž je namítáno nevedení zjišťovacího řízení. Tato otázka byla závazně řešena v jiném rozhodnutí správního orgánu, a sice v rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2024, č. j. MUCK 16775/2024/ODSH/Is, kterým bylo vysloveno, že žalobce není účastníkem daného společného řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 3. 2024, žalobce se proti němu nebránil odvoláním, resp. navazující žalobou ve správním soudnictví.

V. Závěr a náklady řízení

64. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první a odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

66. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

67. Výrok IV. pak vychází z § 60 odst. 5 s. ř. s. a absence nákladů ve smyslu daného ustanovení. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), ani ony nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby včetně jejích doplňků II. Shrnutí vyjádření žalovaného III. Shrnutí vyjádření OZNŘ III. (stavebníka) IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Procesní legitimace žalobce IV.B Nevedení zjišťovacího řízení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí V. Závěr a náklady řízení