63 A 21/2024– 246

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Lipensko pro život, z. s., IČO 13998676 sídlem Za dvorem 1863/1, 142 00 Praha 4 zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D. sídlem Aranžérská 166, 190 14 Praha 9 proti žalovanému: Městský úřad Český Krumlov sídlem Kaplická 439, 381 01 Český Krumlov za účasti: I. Povodí Vltavy, státní podnik sídlem Holečkova 3178/8, 150 00 Praha 5 II. I. L. III. Strat Invest Bohemia s. r. o., IČO 25157884 sídlem Sokolovská 352/2015, 190 00 Praha 9 – Vysočany zastoupena Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem sídlem Na Sadech 4/3, 370 01 České Budějovice IV. A. M. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2024, č.j.MUCK 35281/2024/ODSH/Is, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2024, č. j. MUCK 35281/2024/ODSH/Is, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 940 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby včetně jejích doplňků

1. Žalobce je aktivním environmentálním spolkem, vzniklým v roce 2021, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny a zajištění udržitelného rozvoje v oblasti Lipenska. V projednávané věci žalobce sporuje zákonnost v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým byl ve společném územním a stavebním řízení schválen stavební záměr výstavby areálových komunikací a parkovacích stání („záměr“) k plánované výstavbě 7 apartmánových domů na pozemcích v k. ú. Pernek.

2. Žalobce nebyl účastníkem zmíněného společného územního a stavebního řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. O tom, že žalobce není tímto účastníkem bylo stavebním úřadem rozhodnuto usnesením ze dne 26. 2. 2024, které nabylo právní moci dne 22. 3. 2024. Žalobce se výslovně ztotožnil s tím, že nebyl a ani nemohl být účastníkem daného stavebního řízení. Svou aktivní procesní legitimaci k podání správní žaloby žalobce dovozuje jak z § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), když tvrdí, že byl zkrácen na svém základním hmotném právu na příznivé životní prostředí, tak z odstavce 2 uvedeného ustanovení, neboť postupem žalovaného byla zkrácena jeho práva procesní, když napadené rozhodnutí bylo vydáno bez předchozího zjišťovacího řízení, v rámci kterého by žalobci byla jinak zajištěna práva související s ochranou životního prostředí [zejm. ve smyslu § 3 písm. i) bod 2, § 6 odst. 6, § 7 odst. 6 a 9 a § 9c odst. 3 a 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“].

3. Primárním důvodem nezákonnosti napadeného rozhodnutí je dle žalobce absence zjišťovacího řízení předcházejícího rozhodnutí o umístění a povolení záměru. Záměr tak nebyl v rozporu s § 7 odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí podroben zjišťovacímu řízení. To mělo být provedeno, neboť (i) záměr je pouze dílčí částí projektu čítajícího účelovou komunikaci, 7 apartmánových domů a novou čistírnu odpadních vod, jež dohromady tvoří funkční urbanistický celek (jde o jeden komplexní stavební záměr), a dále (ii) z důvodu rozlohy tohoto komplexního stavebního záměru, která činí přinejmenším 1,4 ha a jedná se tak o podlimitní „záměr rozvoje sídel“, který dosáhl alespoň 25 % příslušné limitní hodnoty a současně se nachází ve zvláště chráněném území.

4. Žalovaný porušil zásadu materiální pravdy a zásadu vyhledávací, pokud nyní posuzovaný záměr osoby zúčastněné na řízení III. („stavebník“), z hlediska nutnosti vedení zjišťovacího řízení neposuzoval spolu se záměrem tohoto stavebníka v podobě výstavby projektu „Apartments Lipno“ sestávajícího ze 7 apartmánových domů, účelové komunikace a nové čistírny odpadních vod („projekt“, „komplexní stavební záměr“) jako (i) jeden funkční celek (záměr rozvoje sídel). Žalobce v této souvislosti poukazuje na vzájemnou funkční závislost mezi nyní posuzovaným záměrem (areálové komunikace a parkovacích stání) a jádrovým projektem – 7 apartmánovými domy. Areálové komunikace a parkovací stání zajišťují uživatelnost apartmánů. Záměry pojí i shodný stavebník a totožný název.

5. Zmiňovaná funkční souvislost pak je dána i v případě výstavby účelové komunikace, ke které budou apartmánové domy prostřednictvím areálových komunikací (stykové křižovatky) připojeny. Bez nové rozšířené účelové komunikace nelze pro plánované apartmánové domy zajistit požadavek dopravního napojení na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Užívání apartmánových domů, parkovacích stání a areálových komunikací nelze bez nové účelové komunikace povolit ani užívat.

6. S funkčností apartmánových domů souvisí i záměr na výstavbu nové čistírny odpadních vod. Stávající čistírna v oblasti není kapacitně dostačující.

7. Žalobce dále z hlediska splnění podmínek zjišťovacího řízení zmiňuje otázku (ii) „rozlohy záměrů rozvoje sídel“ ve smyslu bodu 108 Přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. V této souvislosti dospěl k závěru, že celková rozloha shora uvedených dílčích stavebních záměrů v rozsahu těch částí pozemků, které jsou určeny k zastavění a těch, které s nimi bezprostředně územně a funkčně souvisejí, činí přinejmenším 14 197,36 m2, tj. 1,419796 ha, což je více než 25 % z limitní hodnoty 5 ha podle § 4 odst. 1 písm. d) a bodu 108 Přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí.

8. V návaznosti na uvedené zjištění žalobce uvedl, že celková rozloha posuzovaného celkového „záměru rozvoje sídel“ je zřejmě ještě mnohem větší, a to s ohledem na výstupy z územní studie obce Horní Planá, ze které plyne, že v dané lokalitě se plánuje výstavba celkem 18 apartmánových domů, které se posuzují společně se záměrem na výstavbu nové účelové komunikace i nové čistírny odpadních vod, tedy jako jeden celkový „záměr rozvoje sídel“. Záměr tak měl být posouzen nejen spolu s ostatními částmi projektu, ale též v kumulaci s jinými podobnými záměry na území obce Horní Planá a sousední obce Nová Pec.

9. Žalovaný dle žalobce dále pochybil i z hlediska procesněprávního, pokud se v součinnosti s dotčeným správním orgánem nezabýval otázkou naplnění zákonných parametrů (přinejmenším) podlimitního záměru rozvoje sídel, popř. rekreačního areálu vně sídelních oblastí [§ 4 odst. 1 písm. d) a bod 108 popř. bodu 116 přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí]. Napadené rozhodnutí tak bylo z tohoto důvodu vydáno v rozporu s § 3 a § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), žalovaný tímto v řízení porušil zásadu materiální pravdy a zásadu vyhledávací. Dostupné podklady k věci – označení stavebního záměru „apartmánový dům“, jeho lokalita i okolní stavební objekty – přitom dle žalobce nasvědčují právě tomu, že výstavba 7 apartmánových domů bude sloužit převážně rekreačnímu účelu.

10. Vzhledem k tomu, že nyní řešený záměr nebyl posuzován spolu s ostatními záměry stavebníka (účelovou komunikací, apartmánovým domem a čistírnou odpadních vod), došlo k omezenému a izolovanému posouzení jen některých vlivů na životní prostředí a plné komplexní posouzení včetně posouzení kumulativních a synergických vlivů s dalšími podobnými záměry v širší dotčené oblasti vodní nádrže Lipno neproběhlo.

11. V souvislosti s namítanou absencí celkového posouzení vlivů celého projektu na životní prostředí žalobce zmínil, že dle biologických průzkumů se v dané oblasti pravidelně vyskytuje řada zvláště chráněných druhů živočichů a uvedený projekt tak může představovat škodlivý zásah do jejich přirozeného vývoje. Žaloba k tomuto zmiňuje také významný vliv zvýšeného hluku a vibrací způsobených provozem projektu z hlediska zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny. Ačkoli se nutně nemusí jednat o hygienické limity hluku a vibrací, může v okolí projektu docházet k vyrušování v biotopech některých citlivých druhů. To může být zapříčiněno i zvýšeným pohybem domácích zvířat a světelným smogem.

12. Komplexní stavební záměr, resp. odpadní vody jím produkované, pak dle žalobce budou mít vliv také na znečištění vodní nádrže fosforem, což povede ke zvýšené tvorbě sinic a zhoršení kvality vody. Záměr zasáhne i do harmonické luční krajiny, resp. krajinného rázu III. zóny CHKO Šumava a dojde k významnému záboru horských luk v rámci zemědělského půdního fondu spadajícího do III. třídy ochrany ZPF.

13. Stavební záměr tak neměl být povolen bez předchozího povolení výjimky orgánem ochrany přírody a krajiny podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, jemuž mělo předcházet zjištění hodnocení vlivu podle § 67 odst. 1 a 3 zákona o ochraně přírody, neboť komplexní stavební záměr zcela zjevně dosahuje míry závažného zásahu.

14. S ohledem na shora uvedené není stanovisko Správy Národního parku Šumava („SNP Šumava“) ze dne 15. 2. 2024 („stanovisko“), z něhož žalovaný vycházel a dle kterého zamýšlená stavba není závažným zásahem do přírody a krajiny, pročež není vyžadována výjimka ze zvláště chráněných rostlin a živočichů, dle žalobce správné. Stanovisko nezohlednilo konkrétně a objektivně vlivy ze stavební činnosti a z nárůstu provozu osobních automobilů na dosud poklidné přírodní poměry (zejména zvláště chráněné druhy ptáků).

15. Na základě shora předestřených důvodů je žalobcem navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

16. V rámci doplnění žaloby ze dne 8. 7. 2024 byl žalobcem dále namítnut rozpor napadeného rozhodnutí s § 43 odst. 1 ve spojení s § 26 odst. 1 písm. f) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny („zákon o ochraně přírody a krajiny“), neboť stavební záměr, který je nedílnou funkční součástí komplexního stavebního záměru, byl umístěn a povolen bez předchozího povolení výjimky ze zákonného zákazu „stavět nové … sídelní útvary (na celém území chráněných krajinných oblastí)“. Tento komplexní stavební záměr dle žalobce přetváří současný urbanistický prostor, představovaný dosud pouze jediným rekreačním objektem Jasenka v jinak volné krajině, na novou osadu, a tedy na nový sídelní útvar, jehož výstavba je na celém území CHKO zakázána.

17. K uvedenému žalobce doplnil, že postup stavebníka, který rozdělil komplexního stavební záměr na několik dílčích stavebních záměrů, je tzv. „salámovou metodou“. Ta je dle judikatury NSS zásadně právně nepřípustná v případech, kdy by se jejím využitím stavebník vyhnul povolovacím správním řízením ve složitějším právním režimu, který by na jeho záměr jinak dopadal. K tomu žalobce cituje závěry rozhodnutí NSS ze dne 3. 1. 2019, č. j. 6 As 139/2017–73 a ze dne 27. 6. 2019, č. j. 4 As 89/2019–68. Tímto složitějším zákonným režimem je dle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně přírody a krajiny právě zákaz stavět nové sídelní útvary v oblastech CHKO bez udělené výjimky z tohoto zákazu podle § 43 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Stanovisko SNP Šumava ani napadené rozhodnutí se otázkami souvisejícími s novým sídelním útvarem a aplikací tzv. salámové metody nezabývají, pročež jsou dle žalobce nepřezkoumatelná.

18. V dalším doplnění žaloby ze dne 23. 9. 2024 žalobce opětovně namítl nesprávnost stanoviska SNP Šumava ze dne 15. 2. 2024. V této souvislosti zmínil, že v Nálezové databázi ochrany přírody („NDOP“) nebyly ke dni 5. 4. 2023 uvedeny žádné záznamy o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů přímo na ploše záměru, několik desítek těchto výskytů ovšem bylo zaznamenáno v blízkém okolí, v okruhu 1 km od místa stavebního záměru.

19. Vytyčené území s výskytem zvláště chráněných druhů živočichů dle databáze NDOP může být přímými, a hlavně nepřímými vlivy komplexního stavebního záměru dotčeno (to žalobce dokládá zejména k žalobě připojeným odborným vyjádřením Mgr. H. ze dne 30. 8. 2024 – Námitky k vyjádření Správy národního parku Šumava ze dne 5. 10. 2022 a 15. 2. 2024). V blízkém okolí projektu tak je prokazatelný výskyt zvláště chráněných druhů živočichů. Pro většinu z nich je tato oblast jejich biotopem ve smyslu § 50 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 1 písm. k) zákona o ochraně přírody a krajiny. Řada z nich je citlivá na rušení (např. bekasina otavní) a zejména nepřímé vlivy (hluky, vibrace, světelné emise, pohyb lidí, vozidel a domácích zvířat) budou do biotopů těchto živočichů významně zasahovat a negativně je ovlivňovat (§ 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny). Z toho lze dle žalobce dovozovat, že ačkoli přímo v místě komplexního stavebního záměru nejsou zvláště chráněné druhy živočichů evidovány, je i tato plocha součástí jejich biotopu.

20. S ohledem na doložený výskyt zvláště chráněných živočichů v blízkém okolí komplexního stavebního záměru je stanovisko SNP Šumava nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stanovisko se nijak nezabývá zmiňovaným výskytem v blízkém okolí projektu a ten nehodnotí v jeho komplexní podobě, když se zaměřuje toliko na nyní řešený záměr v podobě areálových komunikací a parkovacího stání. Stejně tak chybí posouzení kumulativních a synergických vlivů podobných stavebních záměrů v oblasti lipenské nádrže a sousedního rekreačního areálu Jasenka.

21. Podstatně nepravdivá je pak i stanoviskem výslovně zmiňovaná skutečnost, dle níž se v dotčeném území zvláště chránění živočichové nevyskytují a žalobcem uvádění živočichové nemají k dotčenému území vztah. Komplexním stavebním záměrem dotčené území totiž nelze vztáhnout toliko na plochu tohoto záměru, nýbrž i na blízké okolí, což SNP Šumava chybně nezohlednila a tyto dva okruhy nesprávně smísila. V důsledku toho bylo napadené rozhodnutí vydáno, aniž byla povolena výjimka dle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.

22. Stanovisko SNP Šumava i napadené rozhodnutí jsou z uvedených důvodů v rozporu s § 67 odst. 1 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.

23. Ve vyjádření ze dne 23. 6. 2024 žalobce dále rozvedl argumentaci týkající se záměru rozvoje sídel podle bodu 108 Přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. Poukázal na skutečnost, že až do současné doby byla v lokalitě toliko jediná budova, a to rekreační objekt Hory č. p. 1 na pozemku parc. č. XA v k. ú. Pernek – SEEPARK RESIDENCE (dříve Jasenka). K té dosud vedla pouze jediná štěrková cesta, jež k její obslužnosti postačovala. K důkazu žalobce předložil dvě letecké mapy dané oblasti z let 2011 a 2023. V této souvislosti pak žalobce dále citoval z rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 6. 3. 2025, č. j. KUJCK 9273/2025, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2023, jímž bylo rozhodnuto o vydání společného územního a stavebního povolení na stavbu „Účelová komunikace p. č. 298/3, 283/3, 287, 285/9, 286/7 v k. ú. Pernek“. Z odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu mj. vyplývá, že „z předložené projektové dokumentace pro společné řízení (ZENKL CB, spol. s. r.o., únor 2023) je zřejmé, že účelem navrhované účelové komunikace je zejména obsluha plánovaného areálu s bytovými domy APARTMENS LIPNO“. Již sama tato skutečnost dle žalobce postačuje k závěru, že nová účelová komunikace je součástí projednávaného záměru rozvoje sídel. Tvrzení krajského úřadu, dle kterého může tato komunikace plnit funkci i samostatně bez vazby na realizaci plánovaného záměru je argumentačně bezcenné. Pozemní komunikace je jako veřejná dopravní infrastruktura nedílnou a nezbytnou součástí všech záměrů rozvoje sídel, které bez ní nemohou fungovat ani existovat, a současně každá pozemní komunikace může plnit svou funkci samostatně bez vazby na plánovaný areál, neboť obecné užívání je jejím pojmovým znakem.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

24. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že žalobci v nynějším řízení nesvědčí aktivní procesní legitimace. O jeho účastenství ve správním řízení bylo dne 26. 2. 2024 žalovaným vydáno usnesení, dle něhož žalobci toto účastenství nesvědčí. To nabylo právní moci poté, co žalobce nevyužil opravný prostředek. Nebyla tak splněna podmínka pro podání žaloby dle § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s., a proto je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou dle § 68 písm. a) s. ř. s.

25. Poukázal dále na to, že se v otázce splnění podmínek účastenství žalobce v řízení obrátil na SNP Šumava, která vydala k věci nové stanovisko. Z dostupných podkladů rozhodnutí pak nevyplývala povinnost vést zjišťovací a stavební řízení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

26. Žalovaný dále ve vztahu ke stavebnímu záměru stavebníka týkajícímu se účelové komunikace uvedl, že v této věci bylo vedeno společné územní a stavební řízení, to dosud zřejmě nebylo pravomocně ukončeno, řízení o odvolání proti tomuto rozhodnutí je vedeno nadřízeným orgánem. V rámci prvostupňového rozhodnutí byly žalovaným vypořádány též námitky týkající se vedení jednoho řízení se záměrem Apartments Lipno, které byly zamítnuty. Žalovaný dále ke vzájemné souvislosti nyní řešeného stavebního záměru a záměru týkajícího se účelové komunikace uvedl, že tato cesta existovala již v roce 1947, o čemž svědčí mapový poklad z let 1947 až 1952. To samo o sobě odůvodňuje, že jde o samostatný záměr sloužící jinému účelu, tedy nejen pouze jako příjezd k záměru Apartments Lipno. V současné době je tato cesta využívána rekreanty a vlastníky sousedních nemovitostí. Jakožto samostatný záměr objekt pozemní komunikace nepodléhá posouzení v rámci zjišťovacího řízení a dle EIA. V tomto případě tak nemůže obstát žalobou namítané účelové dělení řízení tzv. „salámovou metodou“. III. Shrnutí vyjádření OZNŘ III. (stavebníka)

27. Stavebník se v úvodu svého vyjádření zabývá procesní legitimací žalobce. Ta není dána, žalobce totiž měl možnost bránit se žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2024, jímž bylo rozhodnuto o jeho neúčastenství ve správním řízení. Pokud své neúčastenství akceptoval, jak uvádí též v žalobě, a nyní touto žalobou napadá již samotné meritorní rozhodnutí, prolamuje tím princip právní jistoty. To tím spíš za situace, kdy žalobce coby „zájemník“ nemůže být ve sféře svého hmotněprávního postavení rozhodnutím nijak dotčen.

28. Sporována je stavebníkem taktéž „zavedenost“ žalobce coby spolku chránícího životní prostředí. V této souvislosti je poukazováno na to, že žalobce má sídlo v Praze a z jeho profilu na sociálních sítích plyne, že jeho hlavním cílem je blokace realizace vybraných stavebních záměrů.

29. K namítané souvislosti záměrů stavebník uvedl, že ta je dána pouze v případě záměrů č. 1, č. 3 a č. 4 (areálové komunikace a parkovací stání – nyní řešený stavební záměr, čistírna odpadních vod a apartmánové domy). V případě záměru č. 2 (účelová komunikace) je totiž stavebníkem od žalobce odlišný subjekt – město Horní Planá. Odlišný je též účel stavebních záměrů. Záměr č. 2 není realizován pro účely Apartments Lipno, tento projekt může fungovat i bez zřízení nové účelové komunikace, neboť stávající komunikace je pro využívání projektu dostačující. O tom svědčí skutečnost, že nyní řešený stavební záměr byl napadeným rozhodnutím povolen bez toho, aniž by byl záměr č. 2 realizován. Odlišný pak je i okruh uživatelů (rybáři a obecně neurčitý okruh osob bez vazby na Apartments Lipno), a důvod užití plánované účelové komunikace. Souhlas stavebníka s výstavbou účelové komunikace, jež dílčím způsobem zasahuje na jeho pozemky, a recipročně pak obdržela souhlas města Horní Planá k užití části jejího pozemku pro účely sjezdu, není ničím, co by implikovalo vzájemnou podmíněnost či souvislost záměrů. Z uvedených důvodů nebylo možné záměry stavebníka sloučit do jediného řízení se záměrem města Horní Planá ohledně výstavby účelové komunikace. K tomu stavebník zmínil možnost využití stávající veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku p. č. 283/3 a p. č. 287 v k. ú. Pernek. Rekonstrukce účelové komunikace ze strany města Horní Planá tak nemá přímou souvislost se záměrem stavebníka.

30. K tvrzení žalobce, dle kterého komplexní záměr může být daleko větší než 1,4 ha, stavebník dále uvedl, že jeho celkový záměr má rozlohu 12 406 m2. Územní studie města Horní Planá přitom nestanoví povinnost vyčerpat celý potenciál území.

31. Kritérium pro realizaci zjišťovacího řízení v podobě výměry (12 500 m2) tudíž nelze s ohledem na absenci souvislosti se stavebním záměrem č. 2 shledat splněným.

32. K namítané absenci úvahy týkající se existence možného podlimitního záměru rekreačního či vně sídla ve smyslu bodu 108 či 116 přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí stavebník upozornil na skutečnost, že jeho záměr plynule navazuje na již existující zástavbu a zastavitelné území (stavba č. p. Hory 1). V takovém případě se pak dle judikatury NSS (rozhodnutí č. j. 5 As 48/2006–75) nejedná o pozemky ležící mimo sídelní útvar.

33. Otázka nutnosti posouzení vlivu stavebního záměru na životní prostředí byla vyřešena prostřednictvím stanoviska SNP Šumava, které se námitkami žalobce, včetně námitek týkajících se ochrany zvlášť chráněných živočichů, zabývalo a tyto námitky vyvrátilo. Je přitom bez významu, k jaké části stavebního záměru se toto stanovisko vázalo.

34. SNP Šumava měla k dispozici veškeré podklady ke stavebnímu záměru a z celkového kontextu jejího stanoviska je dle stavebníka zřejmé, že eventuální absence konkrétního zdůvodnění stran možného nárůstu dopravy nemohlo nijak zasáhnout do práv žalobce.

IV. Předchozí řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem

35. Krajský soud nyní projednávanou žalobu nejprve rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 63 A 21/2024–212, zamítl. Spornou otázku, zda stavebníkův záměr ve spojení s dalšími stavbami měl podléhat zjišťovacímu řízení, krajský soud v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu 26. 2. 2024, č. j. 8 As 277/2021–66, č. 4587/2024 Sb. NSS (konkrétně body 61, 64, 68 a 75), posoudil tak, že již byla závazně vyřešena v rozhodnutí žalovaného o účastenství žalobce ze dne 26. 2. 2024, č. j. MUCK 16775/2024/ODSH/Is. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím, jež nebylo žalobcem napadeno odvoláním, je krajský soud vázán, nelze se již touto otázkou v nynější věci zabývat, a proto žalobu vyhodnotil jako nedůvodnou.

36. Popsaný závěr krajského soudu Nejvyšší správní soud nesdílel, a proto jej ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 27. 11. 2025, č. j. 6 As 104/2025–32, zrušil a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2025, č. j. 1 As 111/2024–66, č. 4666/2025 Sb. NSS, uvedl, že krajský soud nebyl posouzením otázky účastenství ekologického spolku v řízení vázán a byl povinen se sám věcně zabývat žalobní námitkou týkající se provedení zjišťovacího řízení. V rámci tohoto posouzení byl krajský soud zavázán k tomu, aby vycházel z dosavadní judikatury, podle které v případě existence pochybností o tom, zda má být zjišťovací řízení provedeno, je namístě s ohledem na princip předběžné opatrnosti a prevence toto řízení provést (rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2020, č. j. 6 As 104/2019–70, č. 4038/2020 Sb. NSS, či již zmiňovaný rozsudek ze dne 27. 11. 2025). Judikatura současně opakovaně uvádí, že situaci a poměry v území je z hlediska vlivů na životní prostředí třeba posuzovat komplexně, a proto v případě, kdy je záměr realizován po částech či v etapách, je žádoucí, aby takové členění či etapizace byly součástí posouzení. Nelze totiž vyloučit, že dopady provozu jednotlivých částí záměru budou odlišné než dopady provozu jako celku (rozsudky NSS ze dne 17. 12. 2021, č j. 1 As 236/2018–86, č. 4292/2022 Sb. NSS, či ze dne 19. 9. 2025, č. j. 6 As 186/2023–104).

V. Právní hodnocení krajského soudu

37. Krajský soud, vázán závazným právním názorem kasačního soudu, přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O věci krajský soud v navazujícím řízení rozhodl bez nařízení ústního jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. IV.A Procesní legitimace žalobce 38. Prvořadou je z povahy věci otázka aktivní procesní legitimace žalobce. Jak plyne zvýše popsaného stavu řízení před správním orgánem, žalobce proti usnesení, jímž bylo žalovaným rozhodnuto o tom, že není účastníkem daného stavebního řízení nepodal odvolání, a to nabylo právní moci dne 22. 3. 2024. Tato pasivita žalobce vede dle žalovaného i stavebníka k nesplnění podmínek řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a je tak dána její nepřípustnost ve smyslu § 68 písm. a) s. ř. s.

39. Krajský soud se tak musí zabývat tím, jaký vliv má nevyčerpání opravných prostředků v té části stavebního řízení, jež se týkala účastenství žalobce v tomto řízení, na splnění podmínek žalobní legitimace dle § 65 odst. 1, resp. odst. 2 s. ř. s.

40. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví–li tento nebo zvláštní zákon jinak.“ 41. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení „[ž]alobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí–li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.“ 42. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, „[n]evyčerpal–li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští–li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.“ 43. Žalobce dovozuje svou aktivní procesní legitimaci z § 65 odst. 2 s. ř. s., když tvrdí, že byl zkrácen na svých procesních právech nevedením zjišťovacího řízení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. V důsledku tohoto pochybení pak bylo zkráceno právo žalobce, resp. jeho členů, na příznivé životní prostředí (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).

44. K vývoji právního základu účastenství environmentálních spolků ve správních řízeních s možným dotčením zájmů na ochraně přírody a krajiny lze ve stručnosti uvést, že tyto spolky (dříve v právní formě občanského sdružení), byly na základě § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny do 31. 12. 2017 oprávněny být účastníky ve správních řízeních, při nichž mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Od 1. 1. 2018 došlo na základě novelizujícího předpisu[1] ke změně § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou byla slova „správní řízení“ nahrazena slovy „řízení podle tohoto zákona“, čímž došlo k omezení okruhu těch řízení, v nichž je přiznáno účastenství spolkům založeným za účelem ochrany přírody a krajiny. Důsledkem uvedené novelizace bylo vyloučení účasti ekologických spolků v řízeních vedených podle jiných zákonů než podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a to i v těch řízeních, v nichž jsou orgány ochrany přírody vydávána závazná stanoviska. Dikce § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění novelizujícího předpisu, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní[2].

45. Pro nynější věc je podstatné i to, že se zmíněná novelizace dotkla taktéž zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, když z něj vypustila § 85 odst. 2 písm. c) zakládající účastenství osob, o nichž tak stanoví zvláštní zákon a § 89 odst. 4, dle něhož šlo o osoby, zabývající se ochranou veřejného zájmu.

46. Důsledky zmíněné novelizace byly částečně prolomeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. Ten v rozhodnutí ze dne 23. 6. 2023, č. j. 4 As 33/2023–26, dospěl k závěru, že: „Spolkům, jejichž předmětem činnosti je ochrana přírody a krajiny, náleží podle § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (tj. ve znění účinném od 1. 1. 2018), postavení účastníka řízení o umístění stavby vedeného podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jestliže v něm má být vydáno povolení ke kácení dřevin (podle § 8 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny) nebo výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů (podle § 56 odst. 6 téhož zákona).“ Nejvyšší správní soud tedy konstatoval, že „řízením podle tohoto zákona“ ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je též řízení o umístění stavby vedené stavebním úřadem, v němž se má postupovat podle § 8 odst. 6 a podle § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny.

47. Citované závěry jsou akceptovány i další navazující judikaturou Nejvyššího správního soudu, a to např. v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, č.j. 6 As 225/2022–36, v němž kasační soud dospěl k závěru, že při aplikaci § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny vede stavební úřad (přinejmenším fakticky) společné řízení, jednak o umístění stavby podle stavebního zákona, jednak o výjimce ze zákazů u zvláště chráněných druhů podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Environmentální spolky se proto takového správního řízení mohou účastnit.

48. Spolky pak jsou i nadále účastníky územního, stavebního i společného řízení v případě, že jde o záměr, který vyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí [viz § 9c odst. 3 písm. b) ve spojení s § 3 písm. i) bod 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Tedy záměr, o němž stavební úřad vede tzv. navazující řízení.

49. Ve věci nyní projednávané se nabízela možnost účasti žalobce ve stavebním řízení za situace, kdy by ve smyslu citované judikatury šlo o řízení dle zákona o ochraně přírody a krajiny či v případě, kdy by se jednalo o řízení navazující na proces EIA, resp. jemu předcházející zjišťovací řízení.

50. Žalovaný se otázkou účastenství žalobce ve stavebním řízení zabýval samostatným rozhodnutím (usnesení ze dne 26. 2. 2024, č. j. MUCK 16775/2024/ODSH/Is), a dospěl k závěru, že žalobci tato procesní práva nenáleží. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že žalobce není účastníkem společného řízení na základě § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť nejde o řízení dle tohoto zákona a žalobci současně nesvědčí účastenství ani dle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, neboť není dle tohoto zákona postupováno. Žalobce není účastníkem společného řízení ani dle § 94k stavebního zákona. Popsané závěry žalovaný opřel o již shora zmiňované stanovisko SNP Šumava, dle kterého zamýšlená stavba nebude zásahem, který by se mohl dotknout zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny. Toto rozhodnutí nebylo žalobcem napadeno odvoláním.

51. Krajský soud dospěl k závěru, že postup žalobce, který nevyužil opravné prostředky proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo určeno, že není účastníkem řízení, nezakládá nepřípustnost žaloby dle § 68 písm. a) s. ř. s. Žalobce je v tomto případě aktivně procesně legitimován k podání žaloby dle § 65 odst. 1 s. ř. s. již jen na základě prostého tvrzení o zkrácení na svých právech, aniž by jejímu podání muselo předcházet žalobcovo účastenství ve správním řízení. Soud v této otázce vycházel ze závěrů Ústavního soudu, dle nichž: „Kdyby se i přes výše uvedené argumenty cítily spolky, jakož i další osoby, kterým právní úprava nepřiznává účastenství v některých správních řízeních, dotčeny na svých právech a svobodách rozhodnutím správního orgánu (typicky rozhodnutím o umístění stavby či povolení stavby), mohou se v souladu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny obrátit na správní soud. Přezkum správních rozhodnutí správním soudem není vyloučen, přičemž procesní (žalobní) legitimace je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 odst. 1 s. ř. s. založena již na prostém tvrzení o zkrácení na svých právech správním rozhodnutím, a to ať už přímo, či v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Podmínkou pro procesní legitimaci k podání žaloby podle § 65odst. 1 s. ř. s. tedy není účastenství ve správním řízení. To, zda ke zkrácení práv žalobce správním rozhodnutím došlo, nebo ne, není otázkou procesní legitimace, ale legitimace věcné, resp. otázkou důvodnosti správní žaloby.“

3. Tyto závěry pak zcela odpovídají i dlouhodobě zastávanému názoru Nejvyššího správního soudu[4].

52. V případě žalobce pak krajský soud nemá pochyb ani o naplnění tzv. lokálního prvku (místní a časové ukotvenosti spolku), rovněž podmiňujícího aktivní legitimaci spolků[5]. Žalobce je veřejně známým aktivním environmentálním spolkem, vzniklým v roce 2021, jehož cílem je dle stanov „[o]chrana přírody a krajiny a zajištění udržitelného rozvoje v oblasti Lipenska tak, aby byly zachovány jak přírodní lokality, ale také kvalita života místních obyvatel a chatařů“. Stavebníkem v této souvislosti zmiňovaná skutečnost, že jde o spolek se sídlem v Praze, není z hlediska jeho místní ukotvenosti podstatná, neboť tento spolek sdružuje členy, kteří jsou nejrůznějšími způsoby s lokalitou Lipenska provázáni (místní spolky, obyvatele, vlastníky nemovitostí v dané oblasti či odbornou veřejnost – viz výroční zprávy spolku z let 2022 a 2023).

6. Jako spekulativní pak lze označit stavebníkovo tvrzení o tom, že účelem žalobce není ochrana přírody a krajiny, nýbrž blokace správních řízení. Stavebník v této souvislosti soudu předložil printscreen úvodní stránky facebookového profilu žalobce, kde se uvádí „Brzdíme developerské aktivity, které zasahují do místní krajiny i do života stálých obyvatel Lipenska“. Dle názoru krajského soudu se nejedná o důkaz, který by stavebníkem tvrzenému účelu nasvědčoval. Pokud spolek veřejně proklamuje, že brzdí developerské aktivity zasahující do krajiny, pak se jinými slovy snaží chránit životní prostředí v dané oblasti před stavebními projekty, které ji mohou negativně ovlivňovat. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by spolek takovou činnost vyvíjel z jiného důvodu. Naopak, z obsahu žaloby, jakož i z žalobcem předložených důkazů (zejm. odborných vyjádření k výskytu zvláště chráněných živočichů v dané oblasti a z přehledu aktivit spolku dle jeho výročních zpráv), plyne, že jeho zájmem skutečně je ochrana životního prostředí.

53. Lze tudíž dílem uzavřít, že žalobci svědčí aktivní procesní legitimace dle § 65 odst. 1 s. ř. s., a to na základě tvrzení, dle kterého je napadeným rozhodnutím o povolení záměru dotčen na jeho právu na příznivé životní prostředí. Vzhledem k tomu, že tato procesní legitimace není podmíněna účastenstvím žalobce ve správním řízení, je bez významu, že nedošlo k využití opravného prostředku proti rozhodnutí žalovaného o jeho neúčastenství ve stavebním řízení.

54. Posledně uvedená skutečnost však má vliv na jeho aktivní procesní legitimaci dle § 65 odst. 2 s. ř. s., ta je totiž účastenstvím žalobce ve správním řízení podmíněna. Platí přitom, že žalobu na základě tohoto ustanovení může podat nejen ten, kdo byl účastníkem řízení, ale též ten, s kým správní orgán protizákonně jako s účastníkem nejednal (opomenutý účastník)[7].

55. V nynějším případě žalobce nebyl účastníkem správního řízení. O tom bylo žalovaným pravomocně rozhodnuto a žalobce tuto skutečnost akceptoval jak výslovně (viz bod 2 na str. 3 žaloby), tak implicitně tím, že nevyužil opravný prostředek proti rozhodnutí o jeho neúčastenství, případně žalobu ve správním soudnictví[8]. O účastenství žalobce v daném stavebním řízení tak bylo pravomocně rozhodnuto. Jakkoli lze mít důvodnou pochybnost o přezkoumatelnosti uvedeného rozhodnutí, neboť závěry tam uvedené postrádají jakékoli hlubší odůvodnění, je v této otázce nutno vycházet z principu presumpce správnosti tohoto aktu veřejné moci.

56. Pokud by se krajský soud v nynějším řízení, jehož předmětem je přezkum společného povolení, zabýval zákonností závěrů stavebního úřadu o tom, že žalobce nebyl účastníkem daného stavebního řízení, překročil by tím rámec tohoto řízení a přezkoumával by rozhodnutí a otázky s tímto rozhodnutím přímo související (viz níže), které žalobou napadeno nebylo.

57. Dalším dílčím závěrem krajského soudu tak je absence žalobcovy aktivní procesní legitimace dle § 65 odst. 2 s. ř. s. IV.B Nevedení zjišťovacího řízení dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí 58. Žalobce tak je aktivně procesně legitimován na základě § 65 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku dovodil, že i v případě, kdy je otázka nezbytnosti vedení zjišťovacího řízení řešena v rozhodnutí o účastenství spolku ve správním řízení, lze se jí opětovně zabývat v soudním řízení o žalobě, kterou spolek napadá rozhodnutí, kterým byl ve společném územním a stavebním řízení schválen záměr stavebníka, bude se krajský soud této námitce níže věnovat.

59. Žalobce v této souvislosti namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu nevedení zjišťovacího řízení, v rámci kterého mohl uplatňovat procesní práva zakotvená v § 7 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

60. Krajský soud žalobci v otázce nezbytnosti vedení zjišťovacího řízení přisvědčil. Soud se s žalobcem shoduje i v tom, že posouzení nezbytnosti vedení zjišťovacího řízení mělo zahrnovat celý komplexní stavební záměr, jehož nedílnou součástí stavba areálových komunikací a parkovacích stání je, jak bude podrobně zdůvodněno níže.

61. V prvé řadě je třeba uvést, že úvahu o tom, zda mělo být v případě posuzovaného záměru vedeno zjišťovací řízení byl povinen provést žalovaný. Pokud však tohoto posouzení nebyl sám schopen a bylo nutné tuto otázku zodpovědět za pomoci odborného orgánu, mělo být vedeno zjišťovací řízení.

62. Judikatura Nejvyššího správního soudu v návaznosti na unijní politiku, která v oblasti životního prostředí klade důraz na prevenci a obezřetnost, vyzdvihuje obecný princip předběžné opatrnosti, který platí i pro zjišťovací řízení.

9. Správní orgán by měl být v otázce, zda záměr podrobit zjišťovacímu řízení, sám schopen posoudit potenciál záměru ovlivnit životní prostředí bez toho, aniž by musel sám provádět podrobnější zkoumání či žádat konzultace s dalšími odborníky. Jestliže však považuje za nutné si stanovisko jiného odborného orgánu vyžádat, fakticky tím vede jakési „zjišťování bez řízení“. Z takového úkonu lze dovodit, že správnímu orgánu není povaha či intenzita enviromentálních dopadů záměru prima facie zřejmá, a proto by měl záměr „propustit“ do zjišťovacího řízení.

10. Pokud tedy správní orgán má sebemenší pochybnost, že by posuzovaný záměr mohl mít významný negativní vliv na životní prostředí, měl by zjišťovací řízení provést. Tyto pochybnosti přitom mohou vznikat na základě nejasných či nedostatečných údajů od oznamovatele, nedostatku vědeckých informací či mohou být vzneseny ze strany dotčené veřejnosti.[11]

63. V případě nyní projednávaného záměru se žalovaný pro účely rozhodnutí o účastenství žalobce ve společném řízení obrátil na odborný orgán – SNP Šumava, aby se vyjádřil k tomu, zda záměr bude mít vliv na zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny. Již v tomto okamžiku bylo zřejmé, že v této otázce je nutná odborná konzultace, neboť dotazovaná skutečnost nebyla žalovanému prima facie zjevná. Jedná se tak o situaci definovanou shora zmiňovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalovaný namísto toho, aby přistoupil k zadání zjišťovacího řízení, obešel tento zákonem předvídaný proces prostým dotazem vůči odbornému orgánu ochrany přírody a krajiny. Tímto postupem žalovaný zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

64. Jde–li o obsah samotného stanoviska SNP Šumava ze dne 18. 2. 2024, to výslovně potvrzuje závěry uvedené SNP Šumava ve vyjádření ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. NPS 08932/2022/2, podle kterého stavební záměr není v rozporu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Žalovaný z něj v usnesení o účastenství žalobce ze dne 26. 2. 2024 dovodil, že se ve společném řízení nebude postupovat podle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, a proto žalobce účastníkem řízení není.

65. Žalobce s věcným posouzením vlivu záměru na životní prostředí nesouhlasí a uvádí, že záměr měl být podroben zjišťovacímu řízení a to jednak proto, že (i) nyní posuzované areálové komunikace a parkovací stání jsou pouze dílčí částí projektu čítajícího účelovou komunikaci, 7 apartmánových domů a novou čistírnu odpadních vod, jež dohromady tvoří funkční urbanistický celek, tedy mělo dojít k posouzení celého tohoto komplexního stavebního záměru a dále (ii) z důvodu rozlohy tohoto komplexního stavebního záměru, která činí přinejmenším 1,4 ha a jedná se tak o podlimitní „záměr rozvoje sídel“, který dosáhl alespoň 25 % příslušné limitní hodnoty a současně se nachází ve zvláště chráněném území [§ 4 odst. 1 písm. d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Těmito kritérii se stanovisko, na něž napadené rozhodnutí odkazuje, nijak nezabývá.

66. Krajský soud již výše dovodil, že zjišťovací řízení mělo být vedeno už z důvodu pochybností, které žalovaný pojal ohledně možného negativního vlivu záměru na životní prostředí, pročež se obrátil na odborný orgán. Žalobci lze přisvědčit v tom, že žalovaný (pokud by se neobrátil na odborný orgán), měl stavbu areálových komunikací a parkovacích stání posoudit jako nedílnou součást celého komplexního stavebního záměru již v rámci počáteční úvahy týkající se jeho možného negativního vlivu na životní prostředí, která měla vést k zahájení zjišťovacího řízení. Je tomu tak proto, že shodný rozsah posouzení platí i ve vztahu ke kritériím, na základě kterých je nutné záměr posoudit v samotném zjišťovacím řízení. Stavba areálových komunikací a parkovacích stání musí být – s ohledem na funkční provázanost dílčích záměrů projektu – ve zjišťovacím řízení posuzována v rámci tohoto celku. Krajský soud v tomto ohledu vycházel z judikatury, na kterou v rámci závazného právního názoru odkazoval kasační soud ve zrušujícím rozhodnutí.

67. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2021, č. j. 1 As 236/2018–86, č. 4292/2022 Sb. NSS, uvedl: „Je–li již ve fázi posuzování vlivů záměru na životní prostředí známo, že navazující povolování záměru, jeho realizace, případně i uvedení do užívání bude probíhat po částech či etapách, je žádoucí, aby takové členění či etapizace byly součástí posouzení. Nelze totiž vyloučit, že dopady jednotlivých částí, pokud by byly realizovány a (třebas dočasně) provozovány samostatně, budou jiné (kvalitativně i kvantitativně) než dopady záměru jako celku. Byl–li proto předmětem posouzení EIA záměr rychlostní silnice R 55 Olomouc – Přerov jako celek (i zde se ve skutečnosti jedná pouze o jeden z úseků celé trasy silnice R 55, tedy z Olomouce do Břeclavi), není vadou posouzení, byla–li již v této fázi předvídána jeho etapizace na dvě navazující stavby (byť se s ohledem na délku celého záměru a jednotnost jeho posouzení lze jen stěží ubránit pochybnostem o nezbytnosti tohoto postupu v konkrétním případě).“ 68. V nedávném rozsudku ze dne 19. 9. 2025, č. j. 6 As 186/2023–104, Nejvyšší správní soud popsanou úvahu prvního senátu dále rozvedl: „V každém případě je vždy nutné při rozdělení stavby na jednotlivé etapy zohlednit jejich společnou existenci a společný dopad na zákonem chráněné zájmy. Je však třeba zároveň vzít v úvahu nutnou a logickou etapizaci výstavby, kdy zejména u rozsáhlejší výstavby zpravidla nebude z objektivních důvodů možné realizovat všechny stavby v časově blízce souvisejícím termínu. Je možné přihlédnout též k vzájemné podmíněnosti jednotlivých částí výstavby. Pokud by například nebylo možné očekávat rozumné využití první části bez částí navazujících nebo by byly všechny stavby podmíněny novým společným řešením dopravní obslužnosti, je třeba důsledně trvat na vyhodnocení společného vlivu všech etap již v první fázi výstavby. Naopak méně rigidně je možné posuzovat případy, kdy jednotlivé etapy výstavby mohou v území plnit svoji funkci zcela samostatně a ani ve vzájemném spojení nelze očekávat výrazný negativní vliv na životní prostředí. Ani v takovém případě však není možné vyhnout se posuzování tzv. kumulativních a synergických vlivů, které může vyústit až v závěr, že navazující výstavba není s ohledem na kumulativní zátěž území přípustná.“ 69. Z citovaných závěrů judikatury vyplývá, že pokud je již ve fázi posuzování vlivů záměru na životní prostředí zřejmé, že jeho realizace bude probíhat po etapách, je nezbytné tuto skutečnost zohlednit. Etapizace sama o sobě není vadou, avšak při jejím posuzování je nutné vyhodnotit nejen vlivy jednotlivých částí, ale i jejich společný, kumulativní a synergický dopad na zákonem chráněné zájmy. V případech, kdy jsou etapy vzájemně podmíněné nebo nelze očekávat rozumné využití první části bez dalších, je třeba trvat na komplexním posouzení všech etap již v první fázi. Pokud mohou etapy fungovat samostatně a jejich spojení nepředstavuje výrazný negativní vliv, lze postupovat méně přísně, nicméně i tehdy je nutné kumulativní vlivy vyhodnotit, protože mohou vést až k závěru o nepřípustnosti navazující výstavby.

70. Nynější stavební záměr se týká areálových komunikací a parkovacích stání v záměru 7 apartmánových domů. Již z povahy věci je zřejmé, že je nedílnou součástí komplexního stavebního záměru. Ten kromě výstavby apartmánových domů, jejichž obslužnost budou areálové komunikace a parkovací stání zajišťovat, čítá také čistírnu odpadních vod, bez níž by apartmánové domy nebylo možné užívat a kterou by nebylo možno obsluhovat bez parkovacích státní a areálových komunikací; a účelovou komunikaci, která bude areálové komunikace a parkovací stání u apartmánů napojovat na místní komunikaci III. třídy na pozemku parc. č. 283/3 v k. ú. Pernek. Vzájemná funkční závislost uvedených částí komplexního stavebního záměru je zřejmá.

71. Areálové komunikace a parkovací stání tudíž slouží k zajištění obslužnosti apartmánových domů, ČOV a k zabezpečení přístupnosti apartmánových domů z místní komunikace. Není přitom rozhodné, zda účelová komunikace, jejímž stavebníkem je město Horní Planá, bude sloužit také k jiným účelům (např. k zajištění přístupu k rybolovu na konci komunikace, jež dosud zajišťovala štěrková komunikace). Podstatné je, že jejím hlavním účelem je připojení apartmánových domů (resp. areálových komunikací a parkovacích stání) k účelové komunikaci, jak plyne z rozhodnutí žalovaného o povolení účelové komunikace ze dne 20. 1. 2023, č. j. MUCK 95592/2023/ODSH/Is. V této souvislosti lze žalobci přisvědčit, že tomuto hlavnímu účelu nasvědčuje i vzájemná koordinace výstavby a souhlas stavebníka a města Horní Planá s umístěním staveb (účelové komunikace a areálových komunikací) na pozemcích v jejich vlastnictví. Z tohoto důvodu je z hlediska vlivu na životní prostředí zapotřebí posuzovat stavbu areálových komunikací a parkovacích stání v rámci celého uvedeného komplexního stavebního záměru, který tvoří jeden funkční celek.

72. Takové posouzení v nynější věci chybí. Zjišťovací řízení nebylo provedeno a shora specifikované vyjádření ani stanovisko SNP Šumava, která navíc ani neposuzují záměr v rámci celého výše popsaného funkčního celku, nemohou rozhodnutí vydané ve zjišťovacím řízení nahradit.

73. Žalovaný proto pochybil, pokud stavbu v podobě areálových komunikací a parkovacích stání schválil, aniž by ji v rámci celého komplexního stavebního záměru podrobil zjišťovacímu řízení.

74. Krajský soud v souladu s principem předběžné opatrnosti dospěl k závěru, že zjišťovací řízení měl žalovaný zahájit již jen z důvodu pochybnosti o možném negativním vlivu záměru na životní prostředí.

75. Nadto se krajský soud s žalobcem ztotožnil rovněž v tom, že žalovaný byl povinen vést zjišťovací řízení i s ohledem na skutečnost, že komplexní stavební záměr stavebníka je podlimitním záměrem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí ve spojení s bodem 108 přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí, který zjišťovacímu řízení podléhá ze zákona.

76. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí jsou předmětem posuzování podle tohoto zákona podlimitní záměry, které dosáhnou alespoň 25 % příslušné limitní hodnoty a nacházejí se ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu podle zákona o ochraně přírody a krajiny; tyto záměry podléhají posouzení vlivů záměru na životní prostředí, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení.

77. Podle bodu 108 přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí zjišťovacímu řízení podléhá záměr rozvoje sídel s rozlohou záměru od stanoveného limitu 5 ha.

78. Záměrem rozvoje sídel se podle metodiky Ministerstva životního prostředí k příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí rozumí záměry, které nelze zařadit do jiného bodu přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí a jejichž cílem je plošně (ve vztahu k limitní hodnotě) rozvíjet, rozšiřovat, měnit, doplňovat nebo zakládat sídlo.

79. Ze spisové dokumentace vyplývá, že celková rozloha komplexního stavebního záměru činí 1,419796 ha, tedy více než 25 % (1,25 ha) z 5 ha (limitní hodnota pro podlimitní záměr rozvoje sídel dle bodu 108 přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí). Z obsahu dokumentace dále vyplývá, že komplexní stavební záměr žalobce navazuje na stávající zástavbu obce Hory a tuto dále rozšiřuje (nejedná se o nový sídelní útvar), což ostatně potvrdil i stavebník ve svém vyjádření k žalobě. Záměr žalobce se současně nachází ve zvláště chráněném území – III. zóně CHKO Šumava). Jedná se proto o podlimitní záměr rozvoje sídel, který bylo nutné podrobit zjišťovacímu řízení.

V. Závěr a náklady řízení

80. Vzhledem k popsané vadě řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto dle § 78 odst. 1 s. ř. s. přikročil ke zrušení napadeného rozhodnutí a věc žalovanému v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení.

81. Krajský soud pro další řízení ukládá žalovanému, aby v souladu s výše uvedenými závěry provedl zjišťovací řízení ohledně toho, zda záměr může mít významný vliv na životní prostředí. V rámci tohoto řízení žalovaný stavbu areálových komunikací a parkovacích stání z hlediska vlivu na životní prostředí posoudí spolu s dalšími částmi komplexního stavebního záměru vymezenými pod bodem [70] tohoto rozsudku.

82. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalovaný neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

83. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplacenými soudními poplatky za žalobu a za kasační stížnost ve výši 1 × 3 000 Kč a 1 × 5 000 Kč (celkem 8 000 Kč). Dále odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě – (i) ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci a sepsání žaloby; dále 2 × 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů [§ 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024], a (ii) ve výši 1 × 4 620 Kč za účast u soudního jednání dne 25. 6. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 9 odst. 5 a § 7 bodem 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s paušální náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Celkem 11 870 Kč. Odměna v řízení o kasační stížnosti byla dále určena za jeden úkon právní služby – sepsání kasační stížnosti, tj. 1 × 4 620 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 9 odst. 5 a § 7 bodem 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025]. K tomu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Celkem 5 070 Kč.

84. Jelikož právní zástupce žalobce není plátcem DPH, soud k navýšení odměny a náhrady hotových výdajů o sazbu daně nepřistoupil. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí částku 24 940 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

85. Výrok IV. pak vychází z § 60 odst. 5 s. ř. s. a absence nákladů ve smyslu daného ustanovení. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), ani ony nemají na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby včetně jejích doplňků II. Shrnutí vyjádření žalovaného III. Shrnutí vyjádření OZNŘ III. (stavebníka) IV. Předchozí řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem V. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Procesní legitimace žalobce V. Závěr a náklady řízení