63 A 25/2023– 31

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: M. J., narozený dne státní příslušnost: bytem zastoupen advokátem Mgr. Františkem Švadlenou sídlem Palackého 357/5, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2023, č. j. KUJCK 55871/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 21. 2. 2023, č. j. MAU/27912/2022 Nov (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 23. 4. 2019 byl potvrzen.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odmítl odvolací námitky žalobce, dle kterých žalobci nemůže být kladeno k tíži pochybení mající původ v informačních systémech veřejné správy, které jej evidovaly s různým zápisem jeho příjmení. Dle žalovaného byla chyba na straně žalobce, který předkládal při silničních kontrolách neplatný řidičský průkaz, ve kterém měl uvedeno své příjmení v jiné podobě, než bylo evidováno v registru obyvatel. Námitku promlčení žalovaný také neshledal důvodnou, neboť řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů je řízením samostatným a na řízení o přestupku zcela nezávislým. Zákon sice dle žalovaného umožňuje, aby se bodové konto řidiče po třech letech zcela vynulovalo, nicméně v případě žalobce tomu tak být nemohlo, neboť do doby vybodování nikdy neuplynula doba 12 po sobě jdoucích měsíců, kdy by žalobce nespáchal žádný přestupek.

3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou, kterou se domáhá jeho zrušení. Žalobce v žalobě předně polemizuje s argumentací správních orgánů, dle nichž změnil v průběhu několika let své příjmení a změnu v rozporu s požadavky zákona neoznámil do pěti pracovních dnů ode dne, kdy ke změně došlo, příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Žalobce uvádí, že žádnou změnu příjmení nikdy nežádal a nebyl ani účastníkem řízení, jehož předmětem by byla jeho žádost o takovou změnu. Žalobce usuzuje, že mu nelze klást k tíži skutečnost, že se jeho příjmení objevovalo v různých evidenčních systémech v pozměněných podobách. Shodně mu nelze přičítat k tíži nemožnost informačních a evidenčních systémů užívaných Policií ČR a dalšími orgány veřejné správy ztotožnit osobu dle data narození, rodného čísla či adresy trvalého bydliště. K danému tvrzení žalobce předložil kopii svého cestovního pasu a kopii potvrzení o přechodném pobytu, které užívá dodnes. Na obou dokumentech je tvar jeho jména a příjmení shodný, tj. M. J. Dále žalobce zmiňuje problematiku přepisů jmen cizinců českými správními orgány, přičemž odkazuje na internetový článek z Hospodářských novin z roku 2005. O zmatcích při transkripci příjmení osob z cyrilice do latinky dle žalobce svědčí i to, že všechny jeho 3 děti mají v evidenci osob příjmení ve tvaru „Yakob“. Žalobce se domnívá, že správními orgány odkazované ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), míří na životní situace, kdy dochází ke změně příjmení např. z důvodu sňatku a manžel či manželka požádají o změnu příjmení svého partnera. V případu žalobce však jde o situaci odlišnou, neboť k přepisu jeho příjmení správními orgány docházelo bez jeho aktivní účasti. Žalobce uvádí, že ani možnost automatických změn informačních systémů veřejné správy nepostačuje k tomu, aby se osoba mající nejpozději od roku 2007 stejné rodné číslo a nejpozději od roku 2008 shodnou adresu trvalého bydliště dozvěděla o dosažení 12 bodů v evidenci řidičů po třech a půl letech od spáchání přestupku.

4. Dále žalobce odkazuje na principy dobré správy, a to konkrétně na zásadu přiměřenosti ve smyslu definice provedené veřejným ochráncem práv. Podle této zásady by postup správního orgánu vůči adresátům jeho působení neměl být nepřiměřeně tvrdý. Měla by být vyžadována toliko taková míra součinnosti, jež je nezbytná k dosažení požadovaného účelu. V nynějším případě se však dle jeho mínění v rozporu s uvedeným požadavkem po cizinci požaduje, aby se aktivně zajímal o to, pod jakou podobou je jeho příjmení evidováno v evidenci obyvatel, resp. v registru řidičů.

5. Žalobce odkazuje také na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2018, č. j. 29 A 19/2016–51, přičemž z něj dovozuje, že možnost uplatnění výkonu státní moci je časově podmíněna. Dle žalobce takovéto časové podmínění možnosti uplatnění výkonu státní moci umožňuje adresátům práv a povinností lépe plánovat si své životy s vědomím, že v důsledku uplynutí času již proti nim nelze určitý postup uplatnit. Pokud by se žalobce dozvěděl o svém „vybodování“ včas, mohl se s danou okolností vypořádat v jiné životní situaci, než ve které se nyní nachází. Žalobce má 3 děti, z nichž dvě se narodily 3. 2. 2017 a navštěvují mateřskou školu v Č. B. na R. ulici, kam je třeba je dopravovat automobilem (vzdálenost od místa bydliště je cca 4 km). Oproti tomu, na jaře 2019 děti zůstávaly doma s matkou a potřeba jejich přepravy tedy byla mnohem menší. Rovněž podnikatelské aktivity žalobce byly jiné, neboť v roce 2019 je žalobce vykonával pouze v Českých Budějovicích, zatímco nyní je nucen pravidelně dojíždět za prací desítky kilometrů.

6. Závěrem se žalobce věnuje otázce délky promlčecí doby dle právní úpravy přestupkové práva. Žalobce připomíná, že její délka je dle výše horní hranice sazby pokuty buď 1 rok nebo 3 roky. Běh této lhůty je upraven tak, že v určitých případech dochází k přerušení či stavení jejího běhu. V projednávaném případě však k žádnému přerušení či stavení běhu promlčecí lhůty dle žalobce nedošlo, neboť žalobce nemá žádnou informaci o tom, že by nastala některá ze skutečností pro ně zákonem předvídaných. Vzhledem k tomu dle žalobce nelze vycházet ze záznamu bodů, kterých dosáhl dne 23. 4. 2019, ani ze všech dalších záznamů předcházejících uvedenému datu a nelze k daným bodům přihlížet, neboť v důsledku promlčení došlo k zániku odpovědnosti za předmětné přestupky.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Žalovaný v rámci svého vyjádření předestřel postup, jakým jsou zadávány informace do evidenčních systémů užívaných Policií ČR. Pokud se cizinec přihlásí na cizinecké policii a je mu udělen pobyt v České republice, je automaticky zaevidován do registru obyvatel a při evidenci přestupku dochází ke stažení osobních údajů z registru obyvatel na tzv. kartu osoby. Pokud ovšem cizinec není hlášen na cizinecké policii a spáchá přestupek na území ČR, je zaevidován do registru řidičů ručně, dle zaslaného oznámení o uložení pokuty příkazem na místě, a to na tzv. kartu cizí osoby. V registru řidičů jsou následně takové osoby evidovány tak, jak je ztotožnil policejní orgán dle dokladů předložených při silniční kontrole, tj. dle jména, příjmení a data narození. Bohužel není uvedeno číslo řidičského průkazu ani dokladu totožnosti. Změní–li cizinec v ČR pouze své příjmení, je změna automaticky provedena na kartě osoby přes registr obyvatel, kam změny zadává cizinecká policie. Dle žalovaného je přitom důležité, aby cizinec se změnou příjmení splnil svou zákonnou oznamovací povinnost dle § 108 odst. 1 zákona o silničním provozu do pěti pracovních dnů ode dne, kdy ke změně došlo. Dle žalovaného přitom žalobce v průběhu let několikrát změnil své příjmení. Přitom nerespektoval svou zákonnou povinnost oznámit úřadu změnu příjmení a předkládal policejním orgánům při silniční kontrole v letech 2017 až 2019 neplatný řidičský průkaz. Mezitím došlo k automatické opravě příjmení na kartě žalobce. Bohužel registr řidičů nehlásí žádné automatické opravy příjmení ani nehlásí, že tato osoba je po změně příjmení evidována na kartě cizí osoby. K unifikaci daných osob tak došlo až dne 11. 10. 2022, kdy byl správními orgánu prvního stupně doručen příkaz Městského úřadu Tábor. Po sloučení karet vyšlo najevo, že žalobce dosáhl celkového počtu 12 bodů již ke dni 13. 4. 2019, pročež byl následně o této skutečnosti neprodleně informován.

8. Žalobce však nebyl jakkoli krácen na svých právech, neboť stále mohl řídit motorová vozidla a účastnit se tak aktivně silničního provozu. Naopak, dojde–li k pozbytí řidičského oprávnění dle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí získá osoba za splnění podmínek § 123d téhož zákona výhodu, neboť dle § 123 odst. 4 daného zákona bude podléhat novému bodovému hodnocení a ke dni vrácení řidičského oprávnění zaznamená úřad v registru řidičů odečtení všech 12 bodů – v případě žalobce všech 23 zaznamenaných bodů. Odkaz žalobce na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2018, č. j. 29 A 19/2016–51, žalovaný opětovně odmítl s tím, že zatímco v případě posuzovaném v citovaném rozhodnutí byla chyba na straně úřední osoby, v případě nyní projednávaném byla chyba na straně žalobce samotného, který předkládal při silničních kontrolách neplatný řidičský průkaz. Shodně žalovaný nepovažuje za důvodnou ani námitku promlčení. Žalovaný odkázal na to, že zákon sice umožňuje, aby se bodové konto řidiče po třech letech zcela vynulovalo, nicméně v nyní projednávaném případě tomu tak být nemohlo, neboť v případě žalobce do doby vybodování nikdy neuplynula doba 12 po sobě jdoucích měsíců, kdy by žalobce nespáchal žádný přestupek. Ve zbytku žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

III. Právní hodnocení krajského soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

10. Žaloba není důvodná.

11. Ze správního spisu zjistil krajský soud následující skutkový stav:

12. Ve správním spisu je založeno Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce (dále jen „oznámení“), kterým správní orgán prvního stupně žalobci oznámil, že ke dni 23. 4. 2019 dosáhl uvedeného počtu bodů a žalobce byl daným oznámením zároveň vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz, a to do pěti pracovních dnů. Žalobce byl též upozorněn, že uplynutím pěti pracovních dnů pozbývá podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění. Dle doručenky bylo oznámení žalobci doručeno dne 23. 10. 2022.

13. Dne 25. 10. 2022 podal žalobce proti oznámení námitky. Správní orgán prvního stupně si vyžádal od příslušných policejních orgánů podklady, na základě kterých byly body v bodovém hodnocení žalobce zaznamenány. Součástí správního spisu jsou též oznámení o uložení pokuty příkazem na místě spolu s předmětnými příkazovými bloky a rovněž příkaz Městského úřadu v Táboře ze dne 9. 9. 2022, č. j. P 1137/2022–Kre. Do správního spisu byl rovněž založen výpis z bodového hodnocení řidiče – žalobce a rovněž výpis z jeho evidenční karty.

14. Žalobce byl sdělením ze dne 13. 12. 2022 vyrozuměn o tom, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce byl dále informován o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a případně se k nim vyjádřit. Žalobce se prostřednictvím svého zástupce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí dne 19. 12. 2022 a vyjádřil se k nim dne 16. 1. 2023.

15. Dne 21. 2. 2023 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo popsáno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Daným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 16. 3. 2023 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno shora pod bodem 2 tohoto odůvodnění.

16. Podle § 105 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu řidičský průkaz obsahuje (mj.) jméno a příjmení držitele.

17. Podle § 108 odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že změnu údajů, které jsou zaznamenávány v řidičském průkazu, je držitel řidičského průkazu povinen do pěti pracovních dnů ode dne, kdy ke změně došlo, oznámit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

18. Podle § 123b odst. 2 písm. a) a b) zákona o silničním provozu provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností záznam v registru řidičů ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek (…), a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, nebo rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek (…).

19. Podle § 123e odst. 6 zákona o silničním provozu platí, že odečtení všech 12 zaznamenaných bodů oznámí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností písemně řidiči nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, ke kterému byl záznam o odečtení bodů proveden v registru řidičů.

20. Správní orgány vystavěly svá rozhodnutí v této věci na tom, že žalobce v průběhu let několikrát změnil své příjmení, přičemž byl povinen oznámit tuto změnu příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, a to do pěti pracovních dnu ode dne, kdy ke změně došlo. Žalobce se v podané žalobě vyjadřuje k uvedené argumentaci správních orgánů, přičemž konstatuje, že žádnou změnu příjmení nikdy nežádal a nebyl ani účastníkem řízení, jehož předmětem by byla jeho žádost o takovou změnu. Nelze mu dle jeho názoru klást k tíži skutečnost, že se jeho příjmení objevovalo v různých evidenčních systémech v pozměněných podobách. S uvedenou žalobní námitkou se krajský soud neztotožnil.

21. Nutno uvést, že ve správním spisu je založena kopie pořízená z ukrajinského cestovního pasu žalobce (vydaného dne 13. 6. 2008), dle něhož žalobce byl v době jeho vydání ukrajinským státním občanem. Jeho jméno a příjmení je v daném pase uvedeno ve tvaru „M. Y.“. To ostatně koresponduje se zjištěním správních orgánů v tom směru, že v roce 2010 byl žalobci vydán na shodnou podobu jména a příjmení řidičský průkaz. Součástí správního spisu je dále rovněž kopie pořízená z maďarského cestovního pasu žalobce (vydaného dne 11. 3. 2013), v němž je podoba jeho jména uvedena ve tvaru „M. J.“. Tentýž tvar jména a příjmení byl obsažen v registru řidičů po automatické změně, ke které došlo dne 19. 4. 2016. Dne 4. 5. 2017 došlo v registru řidičů k další automatické změně jména a příjmení, a to na „M. J.“. V této podobě byl žalobce pod tímto jménem a příjmením evidován v registru řidičů do dne 7. 8. 2019, od kdy byl žalobce znovu evidován jako „M. J.“. Jelikož žalobce při policejních kontrolách v době od 4. 5. 2017 do 7. 8. 2019 předkládal řidičský průkaz na jméno „M. J.“, nemohl tak být v registru řidičů ztotožněn ke svému skutečnému příjmení, tj. „J.“. Zápisy bodů tak byly prováděny na karty pro 2 různá jména, než došlo k jejich sloučení. Pro úplnost lze dodat, že dle výpisu z evidenční karty řidiče přitom byl žalobci v roce 2022 vydán řidičský průkaz právě na jméno a příjmení „M. J.“. Uvedené skutečnosti jsou přitom konstatovány rovněž ve správních rozhodnutích vydaných v této věci (s. 2 prvostupňového rozhodnutí a s. 6 napadeného rozhodnutí) a krajský soud neshledal jakýkoli jejich rozpor se spisovou dokumentací. V těchto rozhodnutích je také podrobně popsáno, jak jsou body zaznamenávány cizincům, přičemž krajský soud na jejich odůvodnění ve stručnosti odkazuje.

22. Žalovaný ve shodě se správním orgánem prvního stupně uvádí, že žalobce byl povinen změnu údajů v souladu s § 108 odst. 1 zákona o silničním provozu oznámit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, což neučinil. Dle žalobce naopak zmiňované ustanovení nedopadá na případ nyní projednávaný. Ustanovení § 108 odst. 1 zákona o silničním provozu dle žalobce dopadá na životní situace, kdy dochází ke změně příjmení např. v důsledku sňatku a manžel či manželka požádají o změnu příjmení svého partnera.

23. Krajský soud k předmětné otázce konstatuje, že citované ustanovení zákona o silničním provozu nijak nelimituje okruh údajů zaznamenávaných v řidičském průkazu, jejichž změnu je třeba oznámit příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Nutno proto při výkladu daného zákonného ustanovení vycházet z toho, že zákon požaduje oznámit změny všech údajů uvedených v § 105 odst. 1 téhož zákona. Jelikož dle § 105 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu se do řidičského průkazu zapisuje jméno a příjmení jeho držitele, je povinností držitele v souladu s § 108 odst. 1 daného zákona změnu jména či příjmení oznámit.

24. V rozporu s uvedeným postulátem však žalobce neoznámil změnu svého příjmení. Jak přitom již bylo shora rekapitulováno, žalobce v průběhu plynutí času užíval své jméno a příjmení v různých podobách. Žalobce si tak musel být vědom skutečnosti, že zápis tvaru jeho příjmení se v průběhu času změnil. Není přitom podstatné, zda ke změně příjemní dochází na žádost osoby, v důsledku sňatku či v důsledku přijetí jiného státního občanství a s ní související transkripcí jména a příjmení z cyrilice do latinky. Jelikož žalobce změnu svého příjmení v rozporu s požadavkem zákona neoznámil, lze důsledek spočívající v pozdějším oznámení o dosažení celkového počtu 12 bodů, klást toliko k jeho tíži. Pakliže by totiž žalobce změnu svého příjmení oznámil, k prodlevě mezi dosažením hranice 12 bodů a jejím oznámení žalobci ze strany správního orgánu prvního stupně by nedošlo. Uvádí–li žalobce, že k přepisu jeho příjmení správními orgány docházelo bez jeho aktivní účasti, nutno dané tvrzení korigovat v tom směru, že k zápisu změn v příslušných registrech došlo v důsledku žalobcem iniciovaných změn jeho státní příslušnosti, a tedy i změn v jím předkládaných matričních dokladech (včetně jejich úředních překladů). Nastalá nepřehledná situace s různým přepisem příjmení žalobce tak vznikla především v důsledku nerespektování povinnosti založené ve zmiňovaném § 108 odst. 1 zákona o silničním provozu ze strany žalobce. Samotné shodné rodné číslo ani shodná adresa trvalého bydliště, na které se žalobce odvolává, jej nezbavovala předmětné povinnosti.

25. Na výše uvedeném závěru přitom ničeho nemění ani žalobcem odkazované principy dobré správy. Požadavek, aby žalobce splnil jemu přímo zákonem uloženou povinnost totiž v žádném případě nelze hodnotit jako nepřiměřeně tvrdý. Lze totiž připomenout, že dle § 17 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, obsahuje evidenční karta řidiče právě osobní údaje o řidiči uvedené v řidičském průkazu. Dle § 17 odst. 1 téže vyhlášky obsahuje registr řidičů evidenční karty řidičů (a spisy řidičů). Žalobce tak nebyl povinen dohledávat, pod jakou podobou je jeho příjmení evidováno v registru řidičů, stačilo naopak, aby splnil svou zákonnou povinnost. Proto lze takovou míru součinnosti hodnotit bezezbytku jako nezbytnou k dosažení požadovaného účelu. Argumentuje–li žalobce nedostatky informačních systémů veřejné správy, lze souhlasit s tím, že by jistě bylo vhodnější, pokud by na oznámení o uložení pokuty byly uváděny též čísla řidičských průkazů a čísla dokladu totožnosti, jakož i pokud by systém registru řidičů na základě těchto údajů sám dokázal změnu příjmení reflektovat. Politika nastavení či fungování informačních systémů veřejné správy však nemá vliv na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, a proto k ní nemůže krajský soud přihlížet. Není žádného sporu o tom, že všech dopravních přestupků, za něž bylo nastřádáno celkem 23 bodů v bodovém hodnocení řidiče, se dopustil právě žalobce, což ostatně sám v podané žalobě ani před správními orgány nijak nerozporoval.

26. Nutno přitom podotknout, že žalobce nebyl postupem správních orgánů v této věci na svých právech jakkoli krácen. Žalobce naopak může disponovat výhodou spočívající v tom, že po pozbytí řidičského oprávnění dle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, a po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí (při splnění podmínek dle § 123d zákona o silničním provozu), bude dle § 123d odst. 4 zákona o silničním provozu podléhat novému bodovému hodnocení a ke dni vrácení řidičského oprávnění zaznamená úřad v registru řidičů odečtení všech 12 bodů (§ 123d odst. 4 zákona o silničním provozu) – v případě žalobce dokonce všech 23 zaznamenaných bodů.

27. Odkazuje–li žalobce na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2018, č. j. 29 A 19/2016–51, krajský soud se shoduje s žalovaným v tom, že jde o situaci skutkově odlišnou od nyní posuzovaného případu, a proto na nyní posuzovanou věc jeho závěry nedopadají. Ve zmiňovaném rozsudku Krajského soudu v Brně šlo o situaci, kdy zaměstnanec správního orgánu učinil v záznamech zásah spočívající v tom, že původní správné datum přestupku nahradil nesprávným datem. Pochybení tak spočívalo pouze na straně správního orgánu. Oproti tomu v nyní posuzované věci, jak již bylo shora opakovaně konstatováno, bylo pochybení na straně samotného žalobce, který nesplnil svou zákonnou povinnost oznámit změnu údajů zaznamenávaných v řidičském průkazu.

28. Další žalobní námitkou žalobce poukazoval na to, že došlo k zániku jeho odpovědnosti za přestupky ze dne 23. 4. 2019 a všechny předcházející přestupky a není tak možné z nich vycházet a k bodům za ně uloženým přihlížet. Ani tuto námitku však krajský soud neshledal důvodnou.

29. Nutno připomenout, že řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů má zcela jiný předmět než řízení o přestupku, ve kterém by bylo možno námitku promlčení úspěšně uplatňovat. Shodně na danou problematiku nahlíží též ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu, dle kterého „je třeba důsledně odlišovat na jedné straně řízení přestupkové a na straně druhé řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče)“, přičemž „uvedená řízení mají navzájem zcela odlišný předmět“. Zatímco podstatou přestupkového řízení je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu „zjistit, zda se stal skutek vymezený v zákoně jako přestupek, zda byl obviněný řidič jeho pachatelem a za zjištěný přestupek uložit pachateli sankci“, v případě námitkového řízení je předmětem posouzení „zda v jednotlivých případech bylo podkladem pro záznam pravomocné přestupkové rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku“ (srov. např. rozsudky ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 1 As 61/2019–24 či rozsudek ze dne 22. 1. 2021, č. j. 3 As 16/2019 – 23). Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjádřil ke specifikům řízení o záznamu bodů v registru řidičů, přičemž judikatura vychází z teze, že „samotnou zákonnost rozhodnutí o přestupku v řízení o záznamu bodů přezkoumávat nelze“ (viz rozsudek ze dne 18. 4. 2018 č. j. 6 As 360/2017–21). Všeobecně přijímaným závěrem je, že „dosažení 12 bodů není přestupkem ani jiným správním deliktem, neboť v řízení o námitkách se již nezkoumají okolnosti, které jsou předmětem přezkumu v řízení o jednotlivých přestupcích“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 As 311/2019–40, bod 19 odůvodnění, či ze dne 7. 10. 2021, č. j. 4 As 62/2021–41, bod 25 odůvodnění). O rozdílech mezi předmětnými dvěma druhy řízení přitom přezkoumatelně pojednal i žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí.

30. Vzhledem k shora uvedeným premisám je judikaturou konstantně dovozováno, že na dosažení bodů v bodovém hodnocení řidiče nelze vztahovat závěry týkající se prekluze (promlčení) dle právní úpravy přestupkového práva (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2021, č. j. 4 As 62/2021–41, body 25 a 26 odůvodnění, ze dne 4. 2. 2021, č. j. 9 As 245/2019–38, bod 15 odůvodnění, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 6 A 212/2017–50, nebo rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, č. j. 55 A 52/2022–21 body 15 – 16 odůvodnění, či aktuálně ze dne 25. 7. 2023, č. j. 54 A 84/2022–38, bod 30 odůvodnění). Judikatura správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 As 311/2019–40, bod 17 odůvodnění, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 11 A 174/2017–38, bod 18 odůvodnění) pak opakovaně dovodila následující závěry: „Řízení o přestupku a řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru jsou dvě typově odlišná řízení, která se řídí jinými zásadami a která mají jiné procesní postupy. Nelze tedy analogicky převzít ustanovení o prekluzivní lhůtě z přestupkového zákona, když zákon o [silničním provozu] má v § 123f odst. 4 vlastní úpravu, podle které podá–li řidič po dosažení celkového počtu 12 bodů námitky proti provedenému záznamu bodů, běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude právní moci. Citované zákonné ustanovení naprosto jasně definuje, od kdy do kdy se přerušuje běh lhůt a správní orgán ani soud tak nemá prostor používat analogicky ustanovení přestupkového zákona.“ 31. Krajský soud v nyní projednávané věci přitom neshledal důvodů odklánět se od zmiňovaných závěrů judikatury správních soudů. Není namístě vycházet z právní úpravy prekluzivní lhůty obsažené v § 30 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, neboť zákon o silničním provozu zakotvuje vlastní právní úpravu, a to v § 123f odst. 4 tohoto zákona.

32. V případě, kdy by žalobci po dobu 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nebyl uložen žádný správní trest za spáchání přestupku na úseku dopravy, byly by mu odečteny 4 body z celkového počtu dosažených bodů [viz § 123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu]. Skutečnost, že žalobce od 14. 4. 2017 až do doby doručení oznámení o dosažení 12 bodů ani jednou nedosáhl předmětné doby bez spáchání dopravních přestupků, a že místo toho naopak dosáhl celkového počtu 23 bodů, tj. téměř dvojnásobeného počtu, než je zákonem pro pozbytí řidičského průkazu vyžadován (§ 123c odst. 3 zákona o silničním provozu), lze opět klást pouze a jedině k tíži žalobce. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani žalobcem tvrzené zhoršení možností následek spočívající v pozbytí řidičského oprávnění vykonat. Irelevantní je odkaz žalobce na změnu v jeho soukromých a rodinných poměrech. Pozbytí řidičského oprávnění je totiž pouhým zákonným následkem opakovaného přestupkového jednání žalobce, který zcela zjevně ignoruje pravidla silničního provozu na území České republiky. I pokud by snad za současného stavu věci bylo pro žalobce znatelně obtížnější trest zákazu řízení vykonat, byl to právě žalobce, který nesplněním své shora zmiňované notifikační povinnosti způsobil, že oznámení o dosažení celkového počtu 12 bodů mu bylo doručeno až s drahnou prodlevou od doby jejich skutečného dosažení.

IV. Závěr a náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného III. Právní hodnocení krajského soudu IV. Závěr a náklady řízení