63 A 26/2021 – 68

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Obec Dírná, IČO 00252166 sídlem č. p. 38, Dírná zastoupena advokátem JUDr. Vlastimilem Hájkem sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) EG.D, a.s., IČO 28085400 sídlem Lidická 1873/36, Brno II) Povodí Vltavy, státní podnik, IČO 70889953, sídlem Havlíčkova 3178/8, Praha 5 III) MUDr. S. M., narozen bytem IV) M. M.bytem V) JUDr. S. M., narozen bytem VI) Bc. J. N., narozen bytem zastoupen advokátem JUDr. Ladislavem Dusilem sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice VII) J. V. bytem v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2021, č.j. KUJCK 105000/2021/22, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Včasnou správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 22. 11. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2021, č.j. KUJCK 105000/2021/22. Tímto rozhodnutím bylo částečně změněno [byla zrušena slova „celkový objem akumulované (vzduté) vody 6 200 m“ a číslovka „380“ byla nahrazena číslovkou „338“] a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Soběslav, odboru životního prostředí ze dne 18. 12. 2020, č.j. MS/24239/2020. Tímto rozhodnutím bylo žadateli – osobě zúčastněné na řízení IV. – povoleno (A) nakládání s povrchovými vodami – jejich vzdouvání a akumulace jezem – jezovou zdrží na Dírenském potoce (ř. km 13,078), (B) provedení vodního díla – malé vodní elektrárny (SO 02) a (C) změna vodního díla – obnova náhonu (SO 01) a obnova jezu (SO 03).

2. Žalobkyně namítá nezákonnost uvedených rozhodnutí správních orgánů, neboť jimi povolovaný stavební záměr, konkrétně stavební úpravy jezu a s ním související vzdutí povrchové vody Dírenského potoka, osoby zúčastněné na řízení VI. (dále též „žadatel“) zasahuje do jejích vlastnických práv k pozemkům p.č. XA a p.č. XB v k.ú. X, aniž by žadateli svědčilo jakékoliv právo ospravedlňující tento zásah. Žadatel se s vlastníky stavebním záměrem dotčených pozemků nijak nedohodl a nezískal jejich souhlas s dotčeným záměrem.

3. Pokud správní orgány samy připouštějí odchylku stavebního záměru od původního jezu (záměr není totožný s původním jezem), nelze absenci soukromých práv žadatele k záměrem dotčeným pozemkům nahradit poukazem na § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“). Toto zákonné ustanovení v projednávané věci dle žalobkyně aplikovat nelze, neboť řešené vodní dílo nebylo co do úplného rozsahu vybudováno před 1. 1. 2002. Dle žalobkyně naopak mělo být důsledně aplikováno ust. § 184a odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Výklad tohoto ustanovení zaujatý správními orgány, podle kterého žadatel o povolení změny dokončené stavby dokládá souhlas pouze v případě, že není vlastníkem stavby, přičemž v projednávané věci není takového souhlasu třeba, neboť žadatel je vlastníkem stavby, považuje žalobkyně za nesprávný. Správní orgány opomenuly skutečnost, že stavební záměr žadatele nelze realizovat bez zásahu do vlastnických práv k pozemkům ve vlastnictví žalobkyně. Zmiňované dotčení vlastnických práv žalobkyně přitom samy správní orgány připouští, což žalobkyně dokládá citací konkrétní části žalovaného rozhodnutí.

4. Z uvedených důvodů je navrhováno žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit.

5. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku, kterému krajský soud usnesením ze dne 15. 12. 2021, č.j. 63 A 26/2021 – 51 nevyhověl.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ve vztahu k žalobou uváděnému pozemku p.č. XB v k.ú. X konstatoval, že tento pozemek není povrchovými vodami vzdouvanými jezem dotčen (jedná se o pozemek sousedící se stavbou jezu), přičemž žalobní odkaz na pozemky, jež žalobkyně nevlastní, není relevantní.

7. Žalovaný taktéž popřel žalobní tvrzení, podle něhož nelze aplikovat § 59a vodního zákona, neboť jde o novou stavbu. Z výpisu z katastru nemovitostí i z žadatelem předložené projektové dokumentace je zřejmé, že se o nové dílo nejedná. Z uvedené projektové dokumentace je dle žalovaného taktéž zjevné, že stavba není prováděna na pozemku p.č. XB v k.ú. X.

8. K žalobou namítanému dotčení pozemku p.č. XA v k.ú. X žalovaný uvedl, že na tomto pozemku již stavba jezu stojí, přičemž napadené rozhodnutí povoluje toliko její změnu spočívající v řešení protržení jezu v délce cca 5 m, ve střední části jezu má být proveden hrazený otvor pro snížení koruny jezu v délce 2 m a zbývající části jezu budou dle projektové dokumentace doplněny, upraveny a přespárovány. Z hlediska stavebního zákona se jedná o změnu dokončené stavby jezu ve smyslu § 2 odst. 5 písm. c) tohoto zákona. Z hlediska vodního zákona pak jde o změnu vodního díla, k níž je dle § 15 odst. 1 vodního zákona třeba povolení vodoprávního úřadu. Z uvedeného je dle žalovaného zřejmé, že pozemek p.č. XA v k.ú. X přímo stavebními pracemi dotčen nebude, když změna vodního díla bude prováděna jen na stavbě samé.

9. K žalobou odkazovanému § 184a odst. 1 stavebního zákona žalovaný připomněl větu druhou tohoto zákonného ustanovení, podle které, pokud žadatel o povolení změny dokončené stavby není jejím vlastníkem, musí doložit souhlas vlastníka této stavby. V projednávané věci však bylo civilními soudy pravomocně rozhodnuto (řízení Okresního soudu v Táboře sp. zn. 15 C 203/2018) o tom, že vlastníkem vodního díla – jezu je žadatel, což odpovídá i zápisu v katastru nemovitostí. Proto souhlasu žalobkyně dle § 184a odst. 1 stavebního zákona nebylo dle žalovaného třeba.

10. Žalobní námitky byly žalovaným shledány jako nedůvodné.

III. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

11. Žadatel (osoba zúčastněná na řízení VI.) k žalobou namítané nesprávné aplikaci § 59a vodního zákona uvedl, že Božkův mlýn, využívající vzdutí Dírenského potoka pomocí řešeného jezu, existoval v neporušeném stavu několik staletí, až v roce 2002 byl v důsledku povodní násilně provalen zemním strojem. Proto bylo ust. § 59a vodního zákona ve vztahu k třetím osobám žalovaným aplikováno správně.

12. Žalobní námitky dle žadatele nejsou důvodné i proto, že napadená rozhodnutí se týkají obnovy původního vodního díla stojícího na pozemcích p.č. XC a XA v k.ú. X, přičemž jde o stavbu ve vlastnictví žadatele, která je na cizích pozemcích. Rozsah obnovy přitom spočívá v doplnění stávající stavby o chybějící kameny.

13. Osoba zúčastněná na řízení VII. uvedla, že se s žalobní argumentací plně ztotožňuje.

IV. Průběh jednání

14. Dne 27. 4. 2022 proběhlo u krajského soudu ústní jednání. Během tohoto jednání právní zástupce žalobkyně zopakoval námitky týkající se zásahu do vlastnických práv žalobkyně ve vztahu k pozemku p.č. XB v k.ú. X. Nově pak vznesl námitky týkající se výroku napadeného rozhodnutí, jímž bylo změněno prvostupňové rozhodnutí a to mimo jiné tak, že byla zrušena slova: „celkový objem akumulované (vzduté) vody 6 200 m3“. Tento výrok označil právní zástupce žalobkyně za nezákonný, jedná se o zásadní pochybení, neboť podle § 8 a § 9 vodního zákona musí být v povolení o nakládání s vodami uveden rozsah. Dle žalobkyně tak žalovaný nesprávně směšuje pojmy nádrž a zdrž. Právní zástupce žalobkyně dále konstatoval dotčení vlastnických práv žalobkyně k pozemku p.č. XB v k.ú. X, neboť lze předpokládat, že do budoucna může být jez vybodován též na pozemku p.č. XB v k.ú. X. Dle jeho názoru bude po provedení stavby nepochybně zjištěno, že jez bude přesahovat též na uvedený pozemek ve vlastnictví žalobkyně. Stavba jezu tak bude v budoucnu zasahovat do vlastnických práv žalobkyně.

15. Žalovaný setrval na svých závěrech prezentovaných v napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě. Zdůraznil, že se pečlivě zabýval umístěním stavby jezu, z projektové dokumentace jasně vyplývá, že těleso jezu bude umístěno na pozemku p.č. XA v k.ú. X a ani částečně nebude přesahovat na pozemek p.č. XB v k.ú. X. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobkyně již v odvolacím řízení zaměňovala pojmy „nádrž“ a „zdrž“, přičemž mezi těmito pojmy je podstatný rozdíl, v případě zdrže je podstatný údaj o vzdutí a spádovosti vody, v případě nádrže je podstatný údaj o množství akumulované vody, která je stavebníkem v nádrži požadována. Z tohoto důvodu není tento údaj v nynějším případě zdrže podstatný a výrok prvostupňového rozhodnutí byl v této části zrušen.

16. Právní zástupce žadatele (osoby zúčastněné na řízení VI.) poukázal na opožděnost žalobních námitek právním zástupcem žalobkyně nově vznesených až v průběhu soudního jednání. Ve zbytku právní zástupce žadatele setrval na tvrzeních jím prezentovaných ve vyjádření k žalobě.

17. J. V., coby osoba zúčastněná na řízení VII. (vlastnice pozemku p.č. XD v k.ú. X a starostka obce Dírná), během soudního jednání uvedla, že nelze vyloučit, že dotčený jez bude v budoucnu zasahovat i na pozemek p.č. XB v k.ú, X, neboť jez ve skutečnosti měří 27 m, přičemž projektová dokumentace počítá s 24 m, zbývající část jezu tak není nijak řešena.

V. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).

19. Žaloba není důvodná.

20. Předmětem sporu v projednávané věci je otázka zákonnosti povolení změny vodního díla – jezu a s ní související vzdutí povrchové vody Dírenského potoka, z hlediska dotčení vlastnických práv žalobkyně k pozemkům p.č. XA a XB v k.ú. X, na nichž se stavba vodního díla ve vlastnictví žalobkyně nachází. Dle žalobkyně správní orgány postupovaly nesprávně, pokud na projednávanou věc aplikovaly § 59a vodního zákona, nikoli § 184a stavebního zákona, vyžadující pro povolení stavebního záměru souhlas vlastníka pozemku, na němž se stavba nachází. Naproti tomu žalovaný uvádí, že souhlas vlastníka pozemku, na němž se vodní dílo nachází, ve smyslu § 184a odst. 1 vodního zákona, není potřeba, neboť stavební záměr se vztahuje toliko na vodní dílo samotné a pozemku, na němž se vodní dílo nachází, se nijak nedotýká.

21. Zásah do vlastnických práv je žalobkyní namítán ve vztahu k pozemkům p.č. XA a XB v k.ú. X v jejím vlastnictví. Dle žaloby k tomuto zásahu může dojít v případě pozemku p.č. XB v k.ú. X v důsledku realizace stavby (viz bod 1. odst. 2 žaloby). Z dalšího textu žaloby vyplývá, že namítané dotčení vlastnických práv realizací stavby je vymezeno v souvislosti se stavebním záměrem v podobě změny vodního díla – jezu (viz bod 2. odst. 1, 2 a 3), který s pozemkem p.č. XB v k.ú. X ve vlastnictví žalobkyně sousedí. Dotčení svých vlastnických práv k pozemku p.č. XB v k.ú. X v souvislosti s plánovanou realizací malé vodní elektrárny žalobkyně nenamítá.

22. Účastenství žalobkyně z titulu vlastnictví pozemku p.č. XB v k.ú. X v té části řízení, jejímž předmětem je žádost žadatele o obnovu protrženého jezu, je založeno § 109 písm. e) stavebního zákona [nikoli § 109 písm. c) stavebního zákona, jak nesprávně uvádí žalovaný na str. 2 vyjádření k žalobě a jak nesprávně uvádí prvostupňové rozhodnutí na str. 14 a 20]. Žalobkyni tak z titulu účastníka řízení (vlastníka sousedního pozemku, jehož vlastnická práva mohou být stavbou dotčena) náleželo právo uplatňovat námitky v rozsahu tvrzeného přímého dotčení jejích vlastnických práv ve smyslu § 114 odst. 1 stavebního zákona. Jak vyplývá z obsahu spisové dokumentace, žalobkyně byla účastnicí daného stavebního řízení a využila svého práva podat vůči povolovanému stavebnímu záměru žadatele námitky (námitky ze dne 5. 9. 2018, 21. 10. 2020, 11. 11. 2020 a 11. 12. 2020). Tyto námitky pak byly prvostupňovým rozhodnutím vypořádány (viz. str. 15, 17 a 18). Správní orgány v projednávané věci dospěly k závěru, že stavební záměr žadatele v podobě obnovy jezu do sousedního pozemku žalobkyně nezasáhne.

23. Krajský soud se s uvedenými závěry správních orgánů v projednávané věci ztotožňuje. Jak vyplývá z projektové dokumentace akce „Božkův mlýn – malá vodní elektrárna v k.ú. Záříčí u Dírné 9/2020“, stavební práce, týkající se změny dokončeného vodního díla, spočívají v obnově poškozené části jezu – jez je uprostřed protržen v rozsahu 6 m (celková délka jezu – 24,4 m). V rámci této obnovy dojde k osazení kamenů v obdobné velikosti, jako jsou stávající kameny vsazené do betonového lože. Zbývající část jezu se prolije cementovou maltou a vypadané kameny se doplní. V horní části protrženého místa se vytvoří obdélníkový otvor pro osazení hrazení dřevěnými fošnami. Původní koruna jezu v rozsahu cca 20 m je v terénu i nadále patrná, jak plyne z fotografické dokumentace, jež je součástí spisu. Nejedná se tudíž o výstavbu nového jezu, nýbrž o opravu stávajícího poškozeného jezu, který byl v jeho střední části stržen v rozsahu cca 6 m. Stavební záměr žadatele v části týkající se obnovy vodního díla – jezu, konkrétně vymezený projektovou dokumentací, není ani částečně realizován na pozemku p.č. XB v k.ú. X ve vlastnictví žalobkyně a v tomto směru nijak do vlastnických práv žalobkyně nezasahuje. Do vlastnických práv žalobkyně pak nebude zasaženo ani do budoucna, neboť, jak plyne z projektové dokumentace, k doplnění celého jezu směrem k návodní straně jezu dojde prostřednictvím kamenného záhozu, a to na pozemku p.č. XE v k.ú. X ve vlastnictví Povodí Vltavy, se kterým má žadatel uzavřenou nájemní smlouvu ze dne 15. 1. 2021 vztahující se mimo jiné právě na pozemek p.č. XE. Tvrzení právního zástupce žalobkyně, dle něhož v budoucnu bezpochyby dojde k zasažení vlastnických práv žalobkyně umístěním části tělesa jezu na její pozemek, tudíž lze označit za ničím nepodloženou spekulaci, která odporuje projektové dokumentaci k jezu.

24. Co se týká namítaného zásahu do vlastnických práv žalobkyně z důvodu vzdutí vod jezem, nutno dodat, že žalobkyně v tomto směru nic konkrétního neuvádí, když toliko cituje část napadeného rozhodnutí (str. 20 žalovaného rozhodnutí). Z projektové dokumentace ke změně vodního díla bylo krajským soudem zjištěno, že důsledkem obnovy vodního díla – jezu ve vlastnictví žadatele bude vzdutí vod, navýšení průtoku přes náhon a přes Dírenský potok a regulace průtoku přes opravený jez (poškozená část jezu bude nahrazena hraditelným otvorem). V současné době, kdy je jez poškozen, představuje nekontrolovaný průtok přes jez 4,36 m3s–1. Pokud dojde k opravě jezu, bude průtok regulován hraditelným otvorem, jímž bude do Dírenského potoka vtékat 0,90 m3s–1. Ke kontaktu vody s pozemkem p.č. XB v k.ú. X ve vlastnictví žalobkyně po změně vodního díla dojde až v případě průtoku 9,62 m3s–1 přes jez, přičemž k tomuto kontaktu by došlo i v případě, kdy by k opravě jezu nedošlo, neboť k přelivu vody přes korunu jezu již nyní dochází při průtoku v hodnotě Q1 (statisticky předpokládaná doba opakování jednou za rok) – 9,58 m3s–1, jak vyplývá z opatření obecné povahy Povodí Vltavy – Záplavová území Dírenský potok ze dne 5. 1. 2016 i z projektové dokumentace žadatele. Jinými slovy kontakt s pozemkem žalobkyně p.č. XB v k.ú. X (k rozlivu vody na její pozemek) nastane dle statistických odhadů jednou ročně v době, kdy průtočnost bude v daném profilu v hodnotě 9,62 m3s–1 , a to jak v situaci, kdy ke změně stavby vodního díla nedojde, tak v situaci, kdy protržený jez bude obnoven.

25. Co se týká průtoku v případě hodnot Q5, Q20 a Q100, tyto jsou dány opatřením obecné povahy ze dne 5. 1. 2016 (Stanovení rozsahu záplavového území a vymezení aktivní zóny záplavového území) a jsou platné i v případě obnoveného jezu, jak plyne z projektové dokumentace žadatele. Aplikovatelnost hodnot stanovených podklady záplavového území Dírenského potoka vyhotovených Povodím Vltavy v roce 2016 vyplývá z velmi nízkých rozdílových hodnot průtoků Q100 (Q5 i Q20 ) před změnou stavby jezu a po ní. Rozdíl hodnot činí v profilu lávky ř.km 13,027 (pozemek žalobkyně se nachází na cca 13,277 ř.km) 0,65 m3s–1. Obnova jezu tak ve vztahu k pozemku žalobkyně nemá na průtočnost v případě tzv. „stoleté vody“ téměř žádný vliv, a na skutečnosti, že se dotčený pozemek žalobkyně nachází v záplavovém území, nezmění ničeho. Stoletá voda tak do vlastnických práv žalobkyně ve vztahu k pozemku p.č. XB v k.ú. X bezpochyby zasáhne, nicméně stane se tak i v případě, kdy k opravě jezu nedojde. V tomto směru nelze konstatovat, že by zásah do vlastnických práv žalobkyně byl správními orgány bagatelizován, správní orgány toliko konstatují reálný stav, který plyne pouze ze skutečnosti, že se dotčený pozemek nachází v záplavovém území Dírenského potoka.

26. K namítanému zásahu do vlastnického práva žalobkyně z titulu jejího vlastnictví pozemku p.č. XA v k.ú. X lze v prvé řadě uvést, že se jedná o pozemek nacházející se pod stavbou vodního díla – jezu ve vlastnictví žadatele. Jak plyne ze spisové dokumentace, dotčený jez byl zřízen již před rokem 1870 (viz stanovisko Městského úřadu v Soběslavi ze dne 11. 6. 2018), čemuž odpovídá právě skutečnost, že pozemek pod jezem a jez mají rozdílné vlastníky (srov. § 435 zákona č. 946/1811 Sb., obecný občanský zákoník).

27. Ustanovení § 59a vodního zákona, podle kterého je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání, je tudíž plně aplikovatelné na věc nyní projednávanou. Žaloba nepoužitelnost tohoto ustanovení na nynější případ zdůvodňuje nevybudováním vodního díla před 1. 1. 2002 v celém rozsahu. Toto konstatování však není nijak blíže zdůvodněno či důkazně podloženo. Skutkový stav věci naopak svědčí o tom, že stavba řešeného jezu byla před účinností vodního zákona realizována v míře, ve které bylo možno seznat rozsah a způsob omezení vlastnických práv k pozemku, na kterém se jez nachází. Dotčené vodní dílo existovalo již před rokem 1870 a po roce 2002 k žádné jeho změně nedošlo. Pokud žaloba naráží na nyní řešený stavební záměr, pak tím je toliko obnova porušeného jezu (zasazení kamenů do díry v jezu), nikoli vybudování nového vodního díla. Tato obnova nemá na závěru o tom, že jez byl vybudován před rokem 2002, žádný vliv.

28. Ustanovení § 59a vodního zákona jednoznačně zakládá existenci zákonného věcného břemena a představuje řešení situací existujících z doby před účinností stávajícího vodního zákona (tj. před 1. 1. 2002), kdy vodní dílo je umístěno na cizím pozemku bez řádného právního důvodu. Ke vzniku zákonného věcného břemena dochází dnem účinnosti zákona, kterým byla daná právní norma včleněna do právního řádu, tedy k 1. 1. 2014. K tomuto datu vzniká omezení vlastníka pozemku zákonným věcným břemenem s účinky ex nunc, pro futuro (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3553/2015, rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3631/2019, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1720/2020). Účinností ust. § 59a vodního zákona, tedy od 1. 1. 2014, vzniklo zákonné věcné břemeno k pozemkům ve vlastnictví žalobkyně (terminologií občanského zákoníku pozemková služebnost), a to v prospěch vodního díla ve vlastnictví žadatele, zřízeného přede dnem 1. 1. 2002. V důsledku toho žalobkyni nezbývá, než vodní dílo umístěné i na jejím pozemku strpět, jakož i jeho užívání.

29. Podle ust. § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona je třeba, aby stavebník k žádosti o stavební povolení připojil souhlas k provedení stavebního záměru podle § 184a stavebního zákona.

30. Podle ust. § 184a odst. 1 věty prvé a druhé stavebního zákona, není–li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není–li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není–li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby.

31. Z komentáře k citovanému § 184a odst. 1 stavebního zákona se podává, že toto zákonné ustanovení zavádí nově a výslovně právní institut souhlasu vlastníka pozemku nebo stavby se stavebním záměrem pro případy, kdy stavebník sám není vlastníkem stavby nebo pozemku, a nemá ani jiná věcná práva (zejména právo stavby, věcné břemeno – služebnost, závazkové právo), která by ho opravňovala na konkrétní stavbě nebo pozemku realizovat svůj stavební záměr. [Průcha, Petr. Stavební zákon: praktický komentář: podle stavu k 1. lednu 2017. Vydání první. Praha: Leges, 2017. 876 stran; 21 cm (Komentátor) ISBN:978–80–7502–180–9] (důraz doplněn)

32. Pokud tedy žadatel o vydání stavebního povolení pro změnu dokončené stavby jezu není vlastníkem pozemku, na němž se povolovaná stavba nachází, avšak je oprávněn ze zákonného věcného břemena (služebnosti) ve smyslu § 59a vodního zákona, pak pro vydání stavebního povolení pro změnu dokončené stavby jezu nebylo zákonnou podmínkou připojení souhlasu žalobkyně (vlastnice pozemku, na němž se jez nachází), k žádosti o stavební povolení. (shodně Krajský soud v Ústí nad Labem v rozhodnutí ze dne 14. 2. 2022, č.j. 15 A 30/2019–72)

33. Přestože žalovaný založil svůj závěr o nepotřebnosti souhlasu vlastníka pozemku, na němž se nachází jez, na dikci ust. § 184a odst. 1 věty druhé stavebního zákona, ačkoli tato absence souhlasu vlastníka pozemku plyne z existence zákonného věcného břemena dle § 59a vodního zákona, jím učiněný konečný závěr je správný.

34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žadatel o vydání stavebního povolení – změny vodního díla (obnovy existujícího vodního díla – jezu) nebyl povinen k žádosti přikládat souhlas vlastníka pozemku (žalobkyně), na němž se stavba jezu nachází (p.č. XA v k.ú. X). Uvedená změna vodního díla nezasáhne do vlastnických práv žalobkyně (pozemek p.č. XB v k.ú. X), a to jak v souvislosti s pracemi v podobě opravy poškozeného jezu, tak v souvislosti se vzdutím vod, které je následkem uvedené obnovy.

35. Námitkou týkající se nezákonnosti výroku napadeného rozhodnutí, jímž bylo částečně změněno prvostupňové rozhodnutí (došlo ke zrušení části výroku o hodnotě celkového objemu akumulované vody), se krajský soud nezabýval, neboť tato námitka byla uplatněna po zákonné dvouměsíční lhůtě pro podání žaloby (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2009, č.j. 9 Afs 88/2008–99) VI. Závěr a náklady řízení 36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

38. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), ani ony nemají na náhradu nákladů řízení právo. Krajský soud v projednávané věci neshledal žádné zvláštní důvody, pro které by mohlo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení VI. (žadateli), jejíž právní zástupce během ústního jednání ve věci nárok na náhradu nákladů řízení uplatnil. Písemné vyjádření právního zástupce osoby zúčastněné na řízení VI. ani jeho ústní vystoupení během nařízeného jednání nepřinesly žádný mimořádný přínos, jež by napomohl objasnění věci.