63 A 26/2024– 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci navrhovatelky: LESOTRANS s. r. o., IČO 26083086 sídlem Křenova 438/7, 162 00 Praha zastoupena advokátem Mgr. Martinem Ondrouškem se sídlem Kšírova 228/84, 619 00 Brno proti odpůrci: Městys Strážný se sídlem Strážný č. p. 23, 384 43 Strážný zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Samkem se sídlem Pražská 140, 261 01 Příbram I o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – veřejné vyhlášky, usnesení Zastupitelstva městyse Strážný, zveřejněného na úřední desce městyse Strážný dne 8. 9. 2023, o opravě zřejmých nesprávností odůvodnění opatření obecné povahy, kterým byla dne 30. 8. 2022 vydána změna č. 4 územního plánu městyse Strážný, takto:

Výrok

I. Návrh se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovatelce se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu

1. Nedatovanou veřejnou vyhláškou – usnesením, zveřejněným na úřední desce odpůrce dne 8. 9. 2023 (dále jen „Usnesení“), rozhodlo Zastupitelstvo městyse Strážný (dále jen „Zastupitelstvo“) o opravě zřejmých nesprávností odůvodnění opatření obecné povahy – koordinačního výkresu, spočívajících ve změně funkčního využití plochy, na níž se nacházejí pozemky p. č. 145 a p. č. 146 v k. ú. Řasnice (vlastněné navrhovatelkou – pozn. krajského soudu), kdy tyto byly změnou č. 4 územního plánu městyse Strážný (dále jen „Změna č. 4“) zahrnuty do zastavěného území s funkčním využitím občanské vybavení, správně však měly být tyto pozemky zahrnuty do zastavěného území s funkčním využitím částečně pro dopravu a částečně s občanským vybavením s označením OV. Změna spočívající v zařazení uvedených pozemků do zastavěného území s funkčním využitím občanské vybavení totiž nebyla předmětem žádného projednání změny územního plánu. Taktéž byla shledána vnitřní rozpornost obsahu hlavního výkresu s výkresem koordinačním. Reálný stav v území zjištěný odpůrcem z mapových serverů neodpovídá využití přiřazenému předmětným pozemkům, nelze jej tedy považovat za pouhé zkreslení stavu v území. Z tohoto důvodu odpůrce dle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) přistoupil k opravě zřejmých nesprávností. Dle poučení pak s ohledem na absenci účastníků tohoto řízení nabylo opravné rozhodnutí právní moci 15. dnem ode dne jeho vyvěšení na úřední desce.

2. Navrhovatelka s výše popsaným Usnesením Zastupitelstva nesouhlasí, neboť to podstatným způsobem zasahuje do její právní sféry, změny přijaté Usnesením jsou v kolizi s jejími záměry ohledně využití dotčených pozemků.

3. V návrhu stručně popsala dosavadní průběh řízení před správními orgány. Uvedla, že Změnou č. 4, přijatou dne 30. 8. 2022, byly pozemky ve vlastnictví navrhovatelky p. č. 145 a p. č. 146 v k. ú. Řasnice zařazeny do zastavěného území s přiřazenou plochou s rozdílným způsobem využití občanské vybavení – stav. V tomto směru vydal navrhovatelce odbor územního plánování městského úřadu ve Vimperku informaci o využití uvedených pozemků. Napadeným Usnesením byla tato informace v plném rozsahu negována, navrhovatelka proto následně podala podnět k provedení přezkumného řízení. Krajský úřad Jihočeského kraje konstatoval chybnost úplného znění a zjevnou nesprávnost znění změny po jejím vydání Zastupitelstvem, dále konstatoval vnitřní rozpornost mezi obsahem hlavního a koordinačního výkresu. V následně vydaném návrhu rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení krajský úřad konstatoval nápravu vadného stavu, a to v důsledku nyní napadeného Usnesení Zastupitelstva, kterým byla dle krajského úřadu odstraněna nezákonnost napadené změny. Proti tomuto návrhu rozhodnutí uplatnila navrhovatelka námitky. Krajský úřad pak i přes opakované urgence navrhovatelky rozhodl v přezkumném řízení až dne 19. 6. 2024 tak, že přezkumné řízení podle § 97 odst. 2 správního řádu zastavil pro uplynutí zákonné patnáctiměsíční lhůty ode dne, kdy Změna č. 4 nabyla účinnosti.

4. Navrhovatelka shodně jako v námitkách uplatněných k návrhu rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení namítá, že napadené Usnesení je nezákonné a nicotné, neboť opravy jím přijaté nepředstavují „zjevnou nesprávnost“. K tomu navrhovatelka poukázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2021, č.j. 8 Ads 128/2020–30, a uvedla, že pochybení obsažené ve Změně č. 4 kritéria „zjevné nesprávnosti“ vymezené judikaturou Nejvyššího správního soudu nemůže splňovat. Toto pochybení nebylo „každému zřejmé“ a nedošlo k němu „okamžitým a zjevným selháním v duševní či mechanické činnosti“, a to obzvlášť za situace, kdy k jeho řešení muselo být zahájeno přezkumné řízení. Pojmově se tak o „zjevnou nesprávnost“ jednat nemůže. Dle navrhovatelky rovněž proces, který přijetí napadeného Usnesení předcházel, nebyl proveden v souladu s právními předpisy. V pozvánce na veřejné zasedání Zastupitelstva nebyl takový bod jednání vůbec uveden a v usnesení Zastupitelstva ze dne 31. 8. 2023 není o tomto bodu uveden výsledek hlasování. Napadené Usnesení navíc není opatřeno datem vyhotovení, tedy esenciální náležitostí takového rozhodnutí.

5. Na základě uvedeného je navrhováno napadené Usnesení pro nezákonnost zrušit.

II. Shrnutí vyjádření odpůrce

6. Odpůrce ve vyjádření k návrhu zpochybňuje způsob, jímž je napadené Usnesení Zastupitelstva navrhovatelkou zpochybňováno. Uvádí, že rozhodnutí o opravě zřejmé nesprávnosti bylo vydáno v režimu § 70 správního řádu a jako takové mohlo být ve smyslu § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), napadeno pouze v zákonné lhůtě 2 měsíců, tedy nejpozději dne 23. 11. 2023. Návrh je proto dle odpůrce opožděný.

7. Samotný způsob nápravy pochybení obsažených ve Změně č. 4 prostřednictvím opravného usnesení hodnotí odpůrce jako věcně správný. K pochybení došlo v obsahu samotné Změny č. 4, která ve vztahu k dotčeným pozemkům neodpovídá podobě, jež byla Zastupitelstvem schválena a vydána. Chyby se vyskytly v grafické části – koordinačním výkresu, kde oproti znění Změny č. 3 došlo ke změně využití dotčených parcel, které neodpovídá stávajícímu stavu. Šlo o zjevné mechanické pochybení zpracovatele dokumentace Změny č. 4 a nedostatečnou kontrolu ze strany pořizovatele i Zastupitelstva, jakož i dozorujících orgánů. Jednalo se o pochybení nevědomé, které nebylo vedeno širším úmyslem či záměrem, ale spočívalo v chybě způsobené při překreslování původních výkresů aktuálního stavu územního plánu do jednoho z výkresů návrhové části Změny č.

4. Tato zjevná nesprávnost je zjistitelná porovnáním jednotlivých částí dokumentace i v kontextu zadání Změny č. 4 a průběhu jejího projednání.

8. Uvedený způsob opravy zjevných nesprávností v nynější věci shledal odpůrce jako možným, neboť neodporuje povaze daného institutu a s ohledem na zvolený způsob jeho oznámení měla veřejnost možnost domáhat se přezkumu daného postupu, avšak v zákonných lhůtách. K samotnému procesu přijetí rozhodnutí odpůrce s poukazem na § 70 správního řádu uvedl, že zákon nestanovuje povinnost projednat rozhodnutí o opravě veřejně. Šlo o marginální způsob zásahu do obsahu územně plánovací dokumentace. Projednání a schválení rozhodnutí o opravě zřejmé nesprávnosti bylo výkonem přenesené působnosti Zastupitelstva, na který nelze bez dalšího uplatňovat principy dohledu veřejnosti nad výkonem samosprávy.

9. Pokud jde o uveřejnění jiného znění Změny č. 4, než bylo schváleno, takové pochybení bylo dle názoru odpůrce možno zhojit i bez nutnosti vydání jakýchkoli rozhodnutí, a to prostým uveřejněním schválené a správné verze dokumentace. S ohledem na výše popsaný rozpor v grafické části však bylo nutné opravit právě i její obsah, což bylo realizováno jediným správným, efektivním a transparentním způsobem. Pokud by k takovému postupu nedošlo, mohl by stav dané územně plánovací dokumentace budit i nadále nejistotu a komplikoval by průběh stavebních či územních řízení.

III. Proces předcházející vydání Usnesení

10. Změnou č. 4 účinnou ke dni 1. 12. 2022 byly pozemky navrhovatelky p. č. 145 a p. č. 146 v k. ú. Řasnice zařazeny do zastavěného území s přiřazenou plochou s rozdílným způsobem využití občanské vybavení – stav.

11. Napadeným Usnesením Zastupitelstvo rozhodlo o opravě zřejmých nesprávností uvedených v části odůvodnění Změny č. 4, kterou opravil takto: „v grafické části odůvodnění se liší verze mezi obsahem hlavního výkresu a výkresem koordinačním pro opakované veřejné projednání, kde jsou pozemky p. č. 145 a 146 v kat. území Řasnice zahrnuty do zastavěného území s funkčním využitím občanské vybavení. Správně jsou pozemky p. č. 145 a 146 v kat. území Řasnice zařazeny do zastavěného území s funkčním využitím částečně pro dopravu a částečně s občanským vybavením s ozn. OV, jak je vyznačeno v grafické části územního plánu z roku 2008 (viz příloha).“ Usnesení dle poučení nabylo právní moci dnem oznámení, tj. patnáctý den ode dne jeho vyvěšení na úřední desce, bez možnosti odvolání s ohledem na absenci účastníků řízení.

12. Mezi stranami je dále nespornou skutečností (tato však není zachycena v předložené spisové dokumentaci – pozn. krajského soudu), že odbor územního plánování Městského úřadu Vimperk k žádosti navrhovatelky vydal informaci týkající se určení využití pozemků v jejím vlastnictví, jež odpovídá výše popsanému obsahu Změny č.

4. Tuto informaci však následně negoval, neboť zjistil, že úplné znění Změny bylo vyhotoveno chybně, když v něm byly vyobrazeny změny, které však nebyly předmětem žádného projednání Změny č. 4.

13. Na základě uvedeného podala navrhovatelka ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje podnět k provedení přezkumného řízení dle § 174 odst. 2 správního řádu, týkající se prošetření územně plánovací dokumentací stanoveného využití pozemků p. č. 145 a p. č. 146 v k. ú. Řasnice.

14. Přezkumné řízení bylo následně usnesením Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 19. 6. 2024, č. j. KUJCK 76115/2024, zastaveno z důvodu uplynutí zákonné patnáctiměsíční lhůty ode dne, kdy Změna č. 4 nabyla účinnosti. Krajský úřad v usnesení dospěl k závěru, že došlo v rámci pořízení Změny č. 4 ke dvojímu pochybení. První z nich spočívalo v odlišnosti verze hlavního výkresu uveřejněné na úřední desce odpůrce a verze předmětné změny projednané s veřejností a schválené a vydané Zastupitelstvem. Druhé spočívalo ve vnitřní rozpornosti grafické části, a to hlavního výkresu a výkresu koordinačního. Koordinační výkres totiž na rozdíl od hlavního výkresu znázorňuje odlišné funkční využití pozemků navrhovatelky, které byly v celém svém rozsahu zařazeny do plochy občanské vybavenosti. Tento stav je odlišný i oproti stavu dotčené části území po změně č. 3 územního plánu městyse Strážný, kdy významná část těchto pozemků byla vymezena jako plocha dopravní. Popsaná změna v území, jež se promítla do koordinačního výkresu, však v rámci procesu přijímání Změny č. 4 nebyla nikdy projednána. Předmětem změny měla být pouze hranice zastavěného území, nikoli vlastní využití pozemků, které nadto neodpovídá realitě. Krajský úřad dospěl k závěru, že popsané pochybení bylo napraveno prostřednictvím napadeného Usnesení, kterým byla odstraněna vnitřní rozpornost v územně plánovací dokumentaci.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

15. Soud v první řadě zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ve smyslu § 101a s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008–34). Těmito podmínkami jsou samotná existence opatření obecné povahy, aktivní procesní legitimace navrhovatelů formulace závěrečného návrhu.

16. Dle názoru krajského soudu v projednávané věci podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy splněny nejsou, neboť napadené Usnesení není opatřením obecné povahy. Přiměřená aplikace § 70 správního řádu 17. Krajský soud se v prvé řadě zabýval tím, zda vůbec lze v řízení o opatření obecné povahy provádět opravu zřejmých nesprávností prostřednictvím opravného usnesení/rozhodnutí dle § 70 správního řádu.

18. Podle posledně uvedeného ustanovení platí, že „[o]pravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal. Týká–li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který jím může být přímo dotčen.“ 19. Podle § 174 odst. 1 správního řádu „[p]ro řízení podle této části (Přezkum opatření obecné povahy, použití dalších částí SpŘ – pozn. krajského soudu) platí obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé.“ 20. Podstatný je tak v projednávané věci výklad přiměřené platnosti ustanovení části druhé správního řádu, a to konkrétně v případě ust. § 70 správního řádu.

21. Odborná literatura k dané otázce uvádí: „[P]ři posuzování toho, zda lze určité ustanovení z části druhé i na vydávání opatření obecné povahy užít, a v jakém rozsahu, je třeba vycházet z významných rozdílů postupů správního řízení, směřujícího k vydání rozhodnutí v určité věci týkajících se práv nebo povinností individuálně vymezených, když ve správním řízení vystupují jako jeho subjekty účastníci řízení, a vydávání opatření obecné povahy působí vůči druhově vymezenému okruhu adresátů.“ (KOPECKÝ, Martin. Správní řád: komentář. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. Praha: Wolters Kluwer, 2022. ISBN 978–80–7676–422–4)

22. Dle dalšího komentovaného znění správního řádu: „[K] postupu podle části šesté bude využitelná přiměřená aplikace zejména ustanovení o příslušnosti správních orgánů, vyloučení z projednávání a rozhodování věci, vedení řízení úkonech správních orgánů, doručování, zastoupení, určení lhůt a počítání času či zajištění účelu a průběhu řízení.“ (JEMELKA, Luboš. Správní řád: komentář. 7. vydání. Beckova edice komentované zákony. Praha: C.H. Beck, 2023. ISBN 978–80–7400–932–7)

23. Podle J. Vedrala: „[Z] ustanovení o rozhodnutí se přiměřeně použije především ustanovení o odůvodnění (§ 68 odst. 3) a ustanovení o formálních náležitostech (§ 69), lze si představit i případnou opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení opatření obecné povahy (§ 70).“ (VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012. ISBN 978–80–7273–166–4)

24. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se přiměřeným použitím části druhé správního řádu zabýval v souvislosti s aplikovatelností právní úpravy přezkumného řízení, k tomu uvedl: „[S]právní řád v § 174 odkazuje na přiměřené použití části druhé správního řádu. Slova „přiměřeně“ se užívá za situace, kdy se konkrétní vztahy nemají řídit určitou právní úpravou v plném rozsahu nebo mají–li se řídit jen některými částmi určité právní úpravy. Z obecného odkazu na část druhou správního řádu jednoznačně nevyplývá, která ustanovení části druhé se mají pro přezkum opatření obecné povahy použít, případně nepoužít. Vzhledem ke zvláštní povaze opatření obecné povahy, postupu jeho vydávání a rozsahu části druhé správního řádu měl být zákonodárce při odkazu na použití, či naopak vyloučení určitých ustanovení správního řádu konkrétnější. […] Ani přiměřené použití právní normy či norem nemůže být projevem interpretační libovůle, nepochybně však vyjadřuje volnější vztah mezi porovnávanými právními vztahy, než je tomu u „použití obdobného“. Zákonodárce takovou úpravou dává v obecné rovině najevo určitou podobnost těchto vztahů, nikoli však jejich shodnost, a umožňuje s přihlédnutím k povaze věci některé části odkazované úpravy nepoužít.“ Rozšířený senát dovodil přiměřenou aplikovatelnost právní úpravy (§ 174 odst. 1 a 2 správního řádu) týkající se přezkumného řízení na řízení o opatření obecné povahy. (rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, č. j. 5 As 85/2015–36, č. 3460/2016 Sb. NSS)

25. Přiměřené užití části druhé správního řádu na řízení o opatření obecné povahy pak správní soudy dovodily např. v případě náležitostí odůvodnění opatření obecné povahy – aplikace § 68 odst. 3 správního řádu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008–136, ze dne 26. 3.2024, č. j. 6 As 246/2023–38 nebo ze dne 30. 8. 2024, č. j. 6 As 367/2023–49), dále v případě právní úpravy týkající se překážky věci rozhodnuté – aplikace § 48 odst. 2 správního řádu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2017, č. j. 5 As 255/2016–30) či v případě zastavení řízení při splnění podmínek dle § 66 odst. 2 správního řádu (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 11 A 87/2022–89).

26. Možnost opravy zřejmých nesprávností opatření obecné povahy zakotvuje též německá právní úprava. Opatření obecné povahy je v německém právním řádu upraveno v § 35 správního řádu (Verwaltungsverfahrengesetz, VwVfG), části III spolu s jinými typy správních aktů. Část III (§ 35 až § 53) obsahuje obecnou úpravu správních aktů. V § 42 jsou pak obsažena pravidla pro opravu zjevných nesprávností správních aktů. Podle něj může správní orgán kdykoliv opravit tiskové chyby, chyby ve výpočtech a podobné zjevné nesprávnosti ve správním aktu. Pokud má zúčastněná strana oprávněný zájem, opravy musí být provedeny. Toto ustanovení dopadá i na opatření obecné povahy. Jako příklad lze uvést opravu opatření obecné povahy města Südliches Anhal ze dne 8. 2. 2022. (dostupné na: https://www.suedliches–anhalt.de/wp–content/uploads/2024/02/2022–02–08_Korrektur–AllgemeinverfStrassenumbenennung Glauzig.pdf)

27. Rovněž v případě švýcarské právní úpravy opatření obecné povahy, které má k jeho českému pojetí blíže než německé (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, č. 740/2006 Sb. NSS), je aplikace institutu opravy zřejmých nesprávností možná. Podle převažující doktríny a judikatury se s nimi z hlediska jejich napadnutelnosti/přezkumu obecně zachází stejně jako s rozhodnutími. Obecně je otázka správního řízení upravena v zákoně o správním řízení (Bundesgesetz über das Verwaltungsverfahren). Podle tohoto zákona (čl. 69 odst. 3) je přípustná oprava písařských a výpočetních chyb, které nemají vliv na výrokovou část nebo podstatný obsah odůvodnění a odvolací instance je může kdykoliv opravit.

28. Krajský soud v intencích shora popsaných výstupů doktríny a judikatury a s přihlédnutím k zahraniční právní úpravě dospěl k závěru, že ust. § 70 správního řádu je přiměřeně aplikovatelné i na řízení týkající se opatření obecné povahy. Přiměřená aplikace daného ustanovení dle názoru krajského soudu reflektuje zvláštní povahu opatření obecné povahy; tedy i rozhodnutí, jímž dochází k nápravě zřejmých vad opatření obecné povahy, směřuje vůči obecnému okruhu adresátů a jeho smyslem je oprava zjevných písařských či početních chyb. Krajský soud neshledal důvod, pro který by ust. § 70 správního řádu nebylo aplikovatelné i na opatření obecné povahy. Lze si představit např. situaci, kdy ve změně územního plánu obce dojde k nesprávnému označení parcelních čísel pozemků podléhajících úpravě, v takovém případě bude nutno přistoupit toliko k opravě zjevné nesprávnosti spočívající v písařské chybě právě prostřednictvím opravného rozhodnutí, aniž by bylo nutné vydávat novou změnu územního plánu pouze z důvodu tohoto pochybení (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 54 A 42/2024–45, bod 32). Povaha výstupu z aplikace ust. § 70 správního řádu na řízení o opatření obecné povahy 29. Krajský soud se následně zabýval tím, jakou právní formu má výstup z aplikace ust. § 70 správního řádu na řízení o opatření obecné povahy, tedy zda je tímto výstupem rozhodnutí správního orgánu či zda jde opět o opatření obecné povahy. Zodpovězení této otázky má přímý vliv na to, zda by napadené Usnesení mělo být krajským soudem v intencích návrhu věcně posouzeno či nikoli.

30. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v již shora citovaném rozhodnutí 27. 7. 2016, č. j. 5 As 85/2015–36, č. 3460/2016 Sb. NSS, které se zabývalo charakterem aktu vydávaného v přezkumném řízení, jehož předmětem je opatření obecné povahy, dovodil, že „[S]právní akt, kterým se v přezkumném řízení provedeném dle § 174 odst. 2 správního řádu ruší územní plán obce, je třeba pokládat za opatření obecné povahy.“ Rozšířený senát k tomuto závěru dospěl na základě úvahy o povaze přezkumu územního plánu, který je zvláštním druhem kontrolního mechanismu (dozorčím prostředkem) a lze jej uplatnit vůči jakémukoli opatření obecné povahy. Ve vztahu k charakteru aktu, který je výstupem přezkumu senát uvedl: „Rozšířený senát se shoduje s tou částí dosavadní judikatury, která vychází z materiálního pojetí opatření obecné povahy a považuje za výsledek přezkumu územního plánu opět opatření obecné povahy. Pokud z právní úpravy vyplývá, že je správní orgán oprávněn (tj. má pravomoc) učinit úkon (zrušit územní plán), jímž při výkonu veřejné moci zasáhne do práv blíže neurčeného počtu osob, který z povahy věci nelze předem určit a nejedná se o zmocnění vydat právní předpis, pak je takový úkon z materiálního pojetí opatřením obecné povahy, protože naplňuje oba pojmové znaky opatření obecné povahy (tj. konkrétnost předmětu a obecnost adresátů). […] Jakkoliv dozorčí orgán není v postavení orgánu územního plánování, ani nerozhoduje o věcném obsahu územního plánu (srov. odst. 40 tohoto rozsudku), má jeho výsledný zrušující akt za následek deregulaci konkrétně vymezeného území, která se dotýká jednak obce, a dále i blíže neurčitého okruhu dalších osob. Dozorčí orgán, kterým je při přezkumu územního plánu krajský úřad, nemůže obci, jež o obsahu tohoto aktu rozhoduje v samostatné působnosti, vnucovat svoji vůli ohledně obsahu územního plánu, a nemůže obci vnucovat ani to, zda má takový akt pořídit (územní plán je fakultativně pořizovanou územně plánovací dokumentací, o jehož pořízení rozhoduje zastupitelstvo obce v samostatné působnosti). Zrušením územního plánu tak dochází k faktické deregulaci konkrétního území a s tím spojené podstatné změně právního režimu pozemků v obci. [...] V důsledku deregulace území proto dochází k podstatnému zásahu do práv širokého okruhu blíže neurčených adresátů (obce, vlastníků nemovitostí, stavebníků, investorů a dalších). Zrušení územního plánu dozorčím orgánem tedy naplňuje oba pojmové znaky opatření obecné povahy. [...] V přezkumném řízení proto může být opatření obecné povahy rušeno (v některých případech např. u opatření vydávaných v přenesené působnosti také nahrazeno jiným) pouze právním aktem stejného druhu a vlastní přezkum územního plánu je nutno vést přiměřeně způsobu, jakým se vede řízení o jeho vydání.“ (důraz doplněn)

31. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že v případě, kdy je výsledkem přezkumného řízení zrušující akt, kterým dochází k deregulaci opatřením obecné povahy řešeného území, který má za následek podstatný zásah do práv širokého okruhu blíže neurčených adresátů, jde o opatření obecné povahy.

32. V projednávané věci je situace odlišná v tom, že napadené Usnesení není výstupem správního řízení, v němž by došlo k přezkumu opatření obecné povahy. Jedná se o opravné rozhodnutí, kterým se odpůrce snažil napravit zjevné nesprávnosti spočívající ve vnitřním nesouladu grafické části, a sice hlavního a koordinačního výkresu, ve kterém bylo chybně vyznačeno funkční využití plochy, v níž se nacházejí pozemky ve vlastnictví navrhovatelky. Tímto rozhodnutím tak na základě vlastního přezkumu opatření obecné povahy nedošlo k deregulaci opatřením dotčeného území, kterým by bylo podstatně zasaženo do práv neurčitého okruhu adresátů Jde o rozhodnutí, které toliko napravuje písařskou chybu, aniž by jakkoli přezkoumávalo soulad opatření obecné povahy s právními předpisy a zasahovalo do práv jeho adresátů. Z tohoto důvodu dle názoru krajského soudu není opravné rozhodnutí vydané podle § 70 správního řádu, kterým se opravují zřejmé nesprávnosti, svým charakterem opatřením obecné povahy. Tomuto závěru pak odpovídá i odpůrcem správně zvolený procesní postup směřující k vydání Usnesení, který koresponduje s právní úpravou věty druhé § 70 správního řádu, podle které „[p]rvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí“. Opravu zjevných nesprávností opatření obecné povahy tak nebylo zapotřebí veřejně projednávat na zasedání Zastupitelstva obce.

33. Opravné rozhodnutí podle § 70 správního řádu, jímž se opravují zřejmé nesprávnosti opatření obecné povahy, je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. s hmotněprávními účinky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008–56). Navrhovatelka se tak proti tomuto rozhodnutí měla možnost bránit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu za situace, kdy by vyčerpala opravné prostředky v řízení před správním orgánem (shodně rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 54 A 42/2024–45). Procesní obrana proti rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností 34. Otázkou, zda a jakým způsobem se lze domáhat soudní ochrany proti opravnému rozhodnutí správního orgánu se opakovaně zabývala judikatura Nejvyššího správního soudu. Dospěla přitom k závěru, že „oprava zřejmých nesprávností umožňuje odstraňování chyb, kterých se dopustil správní orgán ve vydaných rozhodnutích, tedy opravy různých překlepů a zkomolenin, opravy dat a rodných čísel apod. Opravným rozhodnutím však nemůže dojít ke změně vlastních, opravovaným rozhodnutím stanovených, práv a povinností.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. 1 As 26/2019–26). Vady rozhodnutí, které nenaplňují podmínky § 70 správního řádu, lze napravit pouze cestou řádných či mimořádných opravných prostředků (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2019, č. j. 6 Azs 43/2019–26). Zásah do veřejných subjektivních práv je myslitelný jedině v případě, kdy je účel § 70 správního řádu překročen. K tomu může dojít zejména tím, že správní orgán opravným rozhodnutím změní věcný obsah rozhodnutí, čímž modifikuje práva a povinnosti účastníka řízení. K ochraně proti tomuto překročení slouží právo podat odvolání. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 As 112/2008–56, uvedl, že „smyslem přípustnosti odvolání proti opravnému rozhodnutí podle § 70 správního řádu z roku 2004 není poskytnout účastníku řízení novou možnost podat opravný prostředek proti původnímu rozhodnutí, ale pouze bránit se proti provedené opravě a jejímu eventuálnímu dopadu na původní rozhodnutí a na právní sféru účastníka řízení.“ Následně se lze proti opravnému rozhodnutí bránit též žalobou dle § 65 s. ř. s. (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 4 As 95/2013–35).

35. Judikatura Nejvyššího správního soudu tedy dovodila, že se dotčený účastník správního řízení může proti opravnému rozhodnutí bránit v případě, kdy nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, tedy v případě, kdy se nejednalo o opravu zřejmých nesprávností, a to jak opravnými prostředky ve správním řízení, tak správní žalobou dle § 65 a násl. s. ř. s. Právě o takový případ v nynější věci jde. Navrhovatelka fakticky namítá, že nešlo o zjevnou nesprávnost Změny č. 4, pročež nemělo být opravné rozhodnutí odpůrcem vůbec vydáno.

36. Proti takovému postupu se však bylo možné bránit odvoláním. Napadeným Usnesením byla opravována nesprávnost spočívající v chybě koordinačního výkresu, který měl v rozporu s návrhem a výstupy z veřejného projednání zařazovat pozemky navrhovatelky v celé jejich ploše do zastavěného území s funkčním využitím občanské vybavení. Koordinační výkres spadá pod odůvodnění územního plánu (viz čl. II odst. 2 přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. specifikující, které z výkresů mají funkci odůvodnění), a jako takový mohl doznat nápravy zjevných vad prostřednictvím opravného usnesení (§ 70 správního řádu ve spojení s § 76 téhož zákona).

37. Krajský soud na tomto místě konstatuje, že napadené Usnesení obsahuje nesprávné poučení, když s odkazem na § 76 odst. 5 správního řádu uvádí, že vzhledem k tomu, že řízení ve věcech týkajících se opatření obecné povahy se vede bez účastníků, nabývá rozhodnutí právní moci dnem svého oznámení. Není totiž pravdou, že by šlo o řízení bez účastníků, naopak jde o řízení s neurčitým okruhem adresátů. V případě opravného usnesení podle § 70 správního řádu, jímž došlo k opravě zřejmých nesprávností odůvodnění územního plánu – koordinačního výkresu, tak bylo odvolání v souladu s § 76 odst. 5 správního řádu, které je v dané věci rovněž přiměřeně aplikovatelné, přípustné. Shodný závěr učinil též Krajský soud v Praze v již opakovaně zmiňovaném rozhodnutí ze dne 23. 10. 2024, č. j. 54 A 42/2024–45 (bod 20) či v rozhodnutí ze dne 19. 8. 2019, č. j. 55 A 27/2019–59 (bod 69 odůvodnění).

38. Jakkoli však napadené Usnesení obsahovalo nesprávné poučení, nepovede toto pochybení k úspěchu projednávaného návrhu., resp. k jeho postoupení odpůrci. Jak totiž plyne z § 83 odst. 2 správního řádu: „[V] případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle § 68 odst. 5 lze odvolání podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného usnesení podle § 70 věty první, bylo–li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.“ S případy nesprávného poučení pak výslovně počítá také § 46 odst. 5 s. ř. s., dle kterého „[p]odal–li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl–li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.“ Účastníku řízení, který se nesprávným poučením řídil, tudíž nemůže být případné podání návrhu k újmě, neboť správní soud ji coby opravný prostředek de facto postoupí příslušnému správnímu orgánu k vyřízení. Tato situace však v případě navrhovatelky nenastala. Ta totiž odvolání ani v náhradní devadesátidenní lhůtě ode dne oznámení Usnesení na úřední desce odpůrce nepodala a nyní projednávaný návrh krajskému soudu doručila téměř rok po tomto oznámení.

39. Krajský soud z tohoto důvodu nedostál v nynějším případě své poučovací povinnosti týkající se změny žalobního typu, neboť ani po jeho úpravě by podmínky řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (vyčerpání opravných prostředků v řízení před správním orgánem) nebyly splněny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 8 Afs 183/2019–52).

V. Závěr a náklady řízení

40. Z důvodů výše uvedených nezbylo krajskému soudu než návrh dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nesplnění podmínek řízení o zrušení opatření obecné povahy odmítnout. Napadené Usnesení není opatřením obecné povahy, jedná se o rozhodnutí správního orgánu, proti kterému se lze bránit žalobou dle § 65 a násl. s. ř. s., jsou–li vyčerpány opravné prostředky v řízení před správním orgánem.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl–li návrh odmítnut.

42. Dle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích „[b]yl–li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.“. Vzhledem k tomu, že krajský soud návrh odmítl, rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, který bude navrhovatelce z účtu krajského soudu vrácen, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení, a to k rukám jejího právního zástupce.

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu II. Shrnutí vyjádření odpůrce III. Proces předcházející vydání Usnesení IV. Právní hodnocení krajského soudu Přiměřená aplikace § 70 správního řádu Povaha výstupu z aplikace ust. § 70 správního řádu na řízení o opatření obecné povahy Procesní obrana proti rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností V. Závěr a náklady řízení