63 A 29/2023– 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích sídlem Lidická 11/124, 370 86 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2023, č. j. ZKI CB–O–15/516/2023–3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

I. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného ve znění opravného rozhodnutí ze dne 30. 8. 2023, č. j. ZKI CB–O–15/516/2023–8 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno usnesení Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 2. 5. 2023, č. j. OR–55/2023–301–13 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí). Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zastaveno řízení o opravě chyby v katastrálním operátu vedené podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“). Důvodem pro zastavení řízení o opravě chyby v katastrálním operátu byla skutečnost, že podání žalobkyně o opravě chyby ze dne 26. 1. 2023 obsahovalo stále stejné opakující se podněty a dotazy, kterými se katastrální úřad již v minulosti opětovně zabýval, přičemž o obsahově shodném předchozím návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne 27. 6. 2011, č. j. OR–524/2011–301–30, ve spojení s rozhodnutím žalovaného, jakožto odvolacího orgánu ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011. Aktuální údaje katastru nemovitostí vztahující se k předmětným pozemkům parc. č. XA a par. č. XB v k.ú. XA odpovídají zápisu, který byl proveden dne 26. 10. 2011 na základě posledně citovaného rozhodnutí žalovaného.

2. Žalobkyně v žalobě namítla nezákonnost a protiústavnost napadeného rozhodnutí a rozhodnutí prvostupňového.

3. Žalobkyně předně nesouhlasila s postupem správních orgánů, kdy bylo zastaveno správní řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí postupem podle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu s tím, že bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně zpochybnila, že by její návrh v předmětné věci byl totožný s předmětem jejích předchozích podání, neboť nikdy nežádala o výmaz údajů z katastrálního operátu. Dále zdůraznila, že žalovaný neuvedl, které z pravomocně ukončených předchozích řízení považoval za shodné s předmětným řízením. Připomněla, že předchozí rozhodnutí týkající se opravy chyby v katastrálním operátu byla zamítavá (negativní rozhodnutí) a nelze použít institut překážky věci rozhodnuté, proto nemohlo být předmětné správní řízení zastaveno (odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 6 As 12/2008–73). K tvrzení žalovaného, že žalobkyně nedoplnila nové důkazy k zahájení nového řízení žalobkyně namítla, že katastrální úřad měl možnost využít původní podklady (odkázala na závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 Azs 390/2018–46). Doplnila, že katastrální úřad zastavil řízení s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2022, č. j. 4 As 127/2022–48, přitom dle názoru žalobkyně tyto závěry nejsou pro posouzení předmětné věci přiléhavé, neboť v daném řízení na rozdíl od věci nyní posuzované bylo rozhodováno na podkladu listin, které splňovaly zákonem stanovené podmínky pro zápis do katastrální evidence. Dodala, že v intencích závěru Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 496/23, ze dne 28. 3. 2023) měl žalovaný uvést evidenci v předmětné věci do souladu se skutečným obsahem listin, které měl k dispozici.

4. Dále žalobkyně namítla, že správní orgány překročily svou pravomoc, neboť rozhodly v předešlých řízeních (především v řízení vedeném pod sp. zn. OR–524/2009–31 a sp. zn. OR–524/2011–301), komu svědčí vlastnické právo k předmětným pozemkům a zasáhly tak do jejího vlastnického práva. Správní orgány bez souhlasu žalobkyně vymazaly z katastrální evidence část parcely v jejím vlastnictví – parc. č. XA a č. XB (bývalá parcela pozemkového katastru XA PK se zbytkovou výměrou 3 569 m2) a upravily jižní hranice parcely v jejím vlastnictví, na základě listin, které nebyly způsobilé k provedení žádné změny v katastrální evidenci. K tomu odkázala na rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 14. 5. 2010, č. j. OR–524/2009–31–52, ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011 a uvedla, že první citované rozhodnutí bylo zrušeno a druhé citované rozhodnutím je nicotné pro nesrozumitelnost výroku rozhodnutí, když jím bylo rozhodnuto o příští evidenci parcely č. XA ZE k.ú. XA, která není v katastru nemovitostí k.ú. XA evidována od 2. 9. 2010 a současně bylo toto rozhodnutí vydáno věcně nepříslušným správním orgánem. Žalobkyně s ohledem na výše uvedené požádala svým podáním ze dne 26. 1. 2023 dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, o vymazání zápisů, které byly na podkladě výše citovaných listin provedeny. Specifikovala, že parcela č. XA byla doplněna do katastru nemovitostí ke dni 2. 9. 2010 podle neměřického záznamu č. XB a rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 14. 5. 2010, č. j. OR–524/2009–31–52, s výměrou 1 645 m2 (parc. o výměře 1 924 m2 byla nově evidována v sousedním k.ú. Hvožďany a tímto trvale ode dne 2. 9. 2010 vymazána z katastru nemovitostí). Následně však došlo ke změně geometrického a polohového určení pozemku parc. č. XA, a to na základě neměřického záznamu č. XC ze dne 15. 6. 2011, který byl podkladem pro rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011. Aktuální údaje odpovídají zápisu ze dne 26. 10. 2011. Žalobkyně uvedla, že měla být doplněna celá parcela, nikoliv její část, příp. zákon ani nestanoví, že takový úkon se provádí ve správním řízení. Navíc dle jejího tvrzení byly provedeny změny, o kterých žalobkyně nežádala.

5. Žalobkyně namítla porušení zásady rovného zacházení dle § 2 odst. 4 správního řádu a poukázala na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2020, č. j. 6 As 9/2020–28, s tím, že v tamním řízení byl bezdůvodně zakreslený geometrický plán opraven tak, aby odpovídal stavu před promítnutím geometrického plánu do katastrální mapy. Správní orgány proto musely v intencích předvídatelnosti práva na návrh žalobkyně o výmaz údajů uvést evidenci katastru nemovitostí do souladu s mapou pozemkového katastru a polními náčrty č. X a č. X a obdobně jako v citovaném řízení postupovat v nynějším řízení stejným způsobem.

6. Na základě shora uvedeného žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i katastrálního úřadu, zrušil a věc žalovanému vrátil k novému projednání.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

7. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. Ve svém vyjádření odkázal na obsah napadeného rozhodnutí.

8. Uvedl, že žalobkyně v prvé řadě nepředložila žádné relevantní důkazy, které by jakkoliv mohly zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, příp. prvostupňového rozhodnutí. Též žalovaný nesouhlasil s námitkou nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011, neboť ve spojení s rozhodnutím ze dne 27. 6. 2011, č. j. OR–524/2011–301–30, bylo tímto rozhodnutím určeno, jakým způsobem bude v katastru nemovitostí evidována parc. č. XA a č. XB (původně zjednodušená evidence č. XA PK). K námitce zásahu do vlastnického práva žalobkyně žalovaný připomněl, že správní řízení o opravě chyby v katastrálním operátu mají pouze evidenční účinky a nemohou tak zasáhnout do hmotněprávní sféry účastníka, tj. do vlastnického práva žalobkyně. Žalovaný poukázal na možnost bránit se žalobou na určení hranic podle § 1 028 zákona č. 89/2012Sb., občanský zákoník.

9. Závěrem žalovaný zopakoval, že podání žalobkyně se bezpochyby týkalo opravy chyby v evidenci v katastrálním operátu, tj. předmět podání byl totožný s předmětem předchozích řízení, přitom od posledního rozhodnutí v předešlém řízení nedošlo k žádným skutkovým změnám, příp. žalobkyně nedoložila žádné nové skutečnosti a důkazy, které by odůvodňovaly vydání nového rozhodnutí, proto bylo řízené zastaveno s odkazem na § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu.

10. Krajskému soudu byla následně doručena replika žalobkyně, v níž tato setrvala na své žalobě a znovu poukázala na to, že podklady pro rozhodnutí (neměřický záznam č. XB a č. XC), kterým bylo stanoveno, jakým způsobem budou v katastru nemovitostí evidovány parc. č. XA a č. XB, jsou nezpůsobilé k provedení opravy. K tvrzené nicotnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011, žalobkyně odkázala na § 77 odst. 1 a 2 správního řádu. Závěrem doplnila, že zákon dává k nápravě provedené změny v údajích katastrálního operátu, které nejsou v souladu s výsledky obnovy, pouze možnost postupu podle § 36 katastrálního zákona, nikoliv, jak chybně odkazuje žalovaný, postup v rámci civilního sporu o určení vlastnictví proti vlastníkům sousedních parcel.

III. Obsah správního spisu

11. Na základě podnětu žalobkyně bylo pod sp. zn. OR–524/2009–301 zahájeno u katastrálního úřadu řízení o opravě chyby, v jehož rámci byla parcela ve zjednodušené evidenci podle původního pozemkového katastru č. XA doplněna jako parcela katastru nemovitostí č. XA o výměře 1 645 m2. V této věci bylo vydáno rozhodnutí ze dne 30. 12. 2009, č. j. OR–524/2009–301–34, které bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 15. 3. 2010, č. j. ZKI–O–12/44/2010. Po vracení věci a doplnění podkladů vydal katastrální úřad dne 14. 5. 2010, pod č. j. OR–524/2009–301–52, nové rozhodnutí, které bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 9. 8. 2010, č. j. ZKI–O–27/123/2010, na jehož základě bylo provedeno doplnění parc. č. XA o výměře 1 645 m2 do katastru nemovitostí, a to na základě neměřického záznamu č. XB. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, č. j. 10 A 66/2010–38, zrušil posledně citované rozhodnutí ze dne 9. 8. 2010. Po vracení věci bylo rozhodnutí ze dne 14. 5. 2010, č. j. OR–524/2009–301–52, zrušeno a věc byla katastrálnímu úřadu vrácena k novému projednání.

12. Katastrální úřad následně vedl pod sp. zn. OR–524/2011–301 nové řízení, přičemž znovu přezkoumal správnost doplnění původně vedené parc. č. XA ve zjednodušené evidenci do katastru nemovitostí. Byl vyhotoven nový neměřický záznam č. XC, na jehož základě bylo vydáno nové rozhodnutí ze dne 27. 6. 2011, č. j. OR–524/2011–301–30, které bylo změněno rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo ve výrokové části vyhověno nesouhlasu žalobkyně a opraveno zobrazení hranice parc. č. XA a výměra této parcely byla zvětšena na 2 541 m2. Současně byla vytvořena parc. č. XB o výměře 94 m2, která byla zapsána duplicitním zápisem vlastnictví na nový list vlastnictví č. XD. Na základě uvedených rozhodnutí byl v řízení pod sp. zn. Z–22181/2011–301 proveden zápis údajů k parc. č. XA a XB, kdy tento zápis odpovídá aktuálním údajům v katastru nemovitostí. Rozhodnutí odvolacího orgánu bylo z podnětu žalobkyně přezkoumáno jak Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, tak následně spolu s rozhodnutím katastrálního úřadu Veřejným ochráncem práv, přičemž v obou případech nebyla zjištěna žádná pochybení správních orgánů. Nakonec rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011, kterým byly stanoveny hranice a výměry obou předmětných pozemků, bylo na základě žaloby žalobkyně podrobeno soudnímu přezkumu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 4. 2012, č. j. 10 A 103/2011–66, žalobu zamítl. Kasační stížnost směřující proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích byla rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 3 As 68/2012–50 zamítnuta.

13. Na podnět žalobkyně byla správnost evidence týkající se parc. č. XA a par. č. XB prověřována znovu v řízení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí vedeném pod sp. zn. OR–46/2012–301, v jehož rámci bylo vydáno rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 17. 4. 2012, č. j. OR–46/2012–301–39, které potvrdilo stávající stav údajů v katastru nemovitostí jako správný. Odvolací orgán rozhodnutím ze dne 28. 6. 2012, č. j. ZKI–O–31/131/2012, potvrdil posledně citované rozhodnutí katastrálního úřadu. Z podnětu žalobkyně Český úřad zeměměřický a katastrální opětovně nezjistil žádná pochybení správních orgánů. V rámci soudního přezkumu byla žaloba proti rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 28. 6. 2012, č. j. ZKI–O–31/131/2012, zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2012, č. j. 10 A 73/2012–63.

14. V roce 2015 se žalobkyně znovu obrátila na katastrální úřad s dalším podnětem na opravu chyby v katastru nemovitostí, přičemž ani v tomto řízení nebyl zjištěn nesoulad v zapsaných údajů s rozhodnutím katastrálního úřadu 4. 2. 2016, č. j. OR–514/2015–301–23, evidovaný stav tak byl potvrzen jako správný. Odvolací orgán svým rozhodnutím ze dne 26. 4. 2016, č. j. ZKI CB–O–8/116/2016, potvrdil rozhodnutí katastrálního úřadu.

15. Dne 26. 1. 2023 se žalobkyně obrátila na katastrální úřad s podnětem na výmaz zapsaných údajů v katastrálním operátu k parcele PK č. XA vedené ve zjednodušené evidenci. Obsah tohoto podání se shoduje s obsahem podané žaloby. Po prošetření katastrální úřad zjistil, že ve věci způsobu evidence pozemku původně vedeného jako parcela č. XA PK, nyní jako parcely č. XA a XB v k.ú. XA, již bylo příslušnými správními orgány pravomocně rozhodnuto, předmětná rozhodnutí byla též podrobena soudnímu přezkumu. Na základě této skutečnosti katastrální úřad opravu neprovedl. Žalobkyně doručila následně svůj nesouhlas s neprovedením opravy. Následovalo zahájení správního řízení. Žalobkyně doručila své vyjádření spolu se smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 3. 1. 2001, geometrickým plánem č. XA a kopií katastrální mapy se zobrazením rozsahu věcných břemen. Současně uvedla, že zobrazení věcného břemene v katastrální mapě neodpovídá jeho vytyčení a zobrazení podle citovaného geometrického plánu. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí o zastavení správního řízení, k vyjádření žadatelky katastrální úřad uvedl, že předmětný geometrický plán č. XA byl předložen žadatelkou již dříve, přitom v předchozích řízeních vedených pod sp. zn. OR–524/2011–301 a sp. zn. 514/2015–301 byla žadatelka seznámena se skutečností, že tento geometrický plán byl vytvořen k vymezení rozsahu věcného břemene a neumožňuje vyvozovat průběh parcel (parcely byly znázorněny schematicky ve volném zvětšení a bez měřítka). S ohledem na skutečnost, že již ve věci týkající se způsobu evidence pozemku parc. č. XA a parc. č. XB bylo pravomocně rozhodnuto a současně nebyly předloženy nové důkazy, které by odůvodňovaly vyhovění žádosti o opravě chyby v katastrálním operátu, zastavil katastrální úřad správní řízení s odkazem na § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení § 101 písm. b) a § 102 odst. 4 správního řádu. Žalovaný se v napadené rozhodnutí ztotožnil s tím, že podstata podání žalobkyně je stále stejná, návrhu žalobkyně na výmaz údajů proto nelze vyhovět.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

17. Žaloba není důvodná.

18. Krajský soud v prvé řadě uvádí, že v nyní posuzované věci je třeba posoudit, zda byl v řízení před katastrálním úřadem naplněn důvod pro zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu ve spojení s § 102 odst. 4 téhož zákona, resp. zda tento postup katastrálního úřadu má oporu v právní úpravě. Posouzení této skutečnosti v nynějším případu souvisí též s vyřešením dílčí otázky, zda byly splněny podmínky pro vydání nového rozhodnutí ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu či nikoli.

19. Podle § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu „[ř]ízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví (…) z dalších důvodů stanovených zákonem.“ 20. Podle § 101 písm. b) správního řádu „[p]rovést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže (…) novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta.“ 21. Podle § 102 odst. 4 věty první správního řádu „[p]okud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví.“ 22. K podmínkám vydání nového rozhodnutí dle § 101 písm. b) správního řádu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2018, č. j. 5 As 122/2016 – 36, č. 3829/2019 Sb. NSS, podle kterého „podstata toho, proč je možné původně zamítnuté žádosti vyhovět, zpravidla bude spočívat právě ve změně výchozích skutkových či právních okolností věci (někdy se v tomto případě ve zvláštních zákonech hovoří o rozhodování cum clausula rebus sic stantibus či institutu zásadní změny okolností).“ Taktéž komentářová literatura uvádí, že „[p]okud žádost účastníka (nebo jeho právního zástupce) neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Bude tomu tak typicky v případech, kdy je podána žádost na zahájení nového řízení za účelem vydání nového (pozitivního) rozhodnutí ve věci, ve které bylo dříve vydáno již pravomocné rozhodnutí, aniž by však v mezidobí došlo ke změně okolností, na základě kterých bylo původní negativní rozhodnutí vydáno“ (viz Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 102, dostupný z právního informačního systému beck–online).

23. Podáním ze dne 26. 1. 2023 se žalobkyně domáhala provedení opravy chyby v katastrálním operátu, a to výmazu údajů uvedených v katastrální evidenci týkající se parc. č. XA a XB v k.ú. XA, které aktuálně odpovídají údajům zapsaným na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011. K tomuto podání přiložila žalobkyně podklady, které již byly předloženy v předchozích řízeních (výpisy z katastru nemovitostí, sdělení katastrálního úřadů, předmětná rozhodnutí, polní náčrty č. X a X a soupis mapy pozemkového katastru a katastr nemovitostí části k.ú. XA). Toto podání správní orgány správně posoudily jako návrh na opravu chyby v katastrálním operátu dle § 36 katastrálního zákona.

24. Jak bylo již výše uvedeno, oba správní orgány vycházely při vydání rozhodnutí o zastavení řízení ze skutečnosti, že předmět této žádosti se zcela shoduje s předmětem žádostí uplatněných žalobkyní v předchozích řízeních o opravě chyby v katastrálním operátu. Ostatně ani žalobkyně nepopírá, že obsahem jejích požadavků v předchozích řízeních byla oprava chyby v katastrálním operátu. Krajský soud ze správního spisu ověřil, že žalobkyně stejně jako v předcházejících řízeních považovala zapsané údaje za nesprávné a požadovala jejich opravu. Žádost o výmaz zapsaných údajů v katastru nemovitostí nutno posuzovat jako žádost o opravu chyby v katastrálním operátu a žalobkyně proto v nynějším případě sledovala svou žádostí tentýž cíl jako v předcházejících řízeních. K tomu krajský soud připomíná, že skutečně o způsobu evidence příslušných pozemků bylo v předcházejících řízeních pravomocně rozhodnuto, a to zejména rozhodnutím ze dne 27. 6. 2011, č. j. OR–524/2011–301–30, které bylo změněno rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI–O–54/206/2011. Přitom žalobkyně nerozporovala skutečnost (srov. bod 21. žaloby), že změna v katastru nemovitostí byla provedena na základě posledně citovaného rozhodnutí. Z žaloby samotné se podává, že žalobkyně se svou novou žádostí domáhala právě výmazu této změny. Proto nelze ani přisvědčit námitce žalobkyně o tom, že nebylo zřejmé, jakého předchozího řízení se katastrální úřad ve svém odůvodnění dovolával, když bylo známo i samotné žalobkyni, jakým rozhodnutím byl proveden zápis údajů do katastrálního operátu. Jak krajský soud zjistil z obsahu spisu, předmětem předcházejících řízení byla též oprava údajů zapsaných do katastrálního operátu. Současně z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí krajský soud ověřil, že katastrální úřad odkazoval na posledně citované rozhodnutí s tím, že toto rozhodnutí stanovilo evidenci předmětných parcel (srov. strana 2 prvostupňového rozhodnutí). Krajský soud dospěl k závěru, že podání žalobkyně ze dne 26. 1. 2023 se týkalo stejného předmětu řízení, jako předchozí její podání, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto. K tomu krajský soud připomíná, že žalobkyně již v minulosti toto rozhodnutí napadla správní žalobou, přičemž zdejší soud žalobu zamítl a v odůvodnění mj. uvedl, že obsah výroku je správný v té části, ve které se uvádí, že bude v katastru nemovitostí zapsána parcela zjednodušené evidence č. XA jako parcela č. XA a XB (podrobněji srov. strana 11 rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 4. 2012, č. j. 10 A 103/2011–66). Lze shrnout, že o totožném návrhu na opravu chyby bylo již pravomocně rozhodnuto a při soudním přezkumu nebyla zjištěna tvrzená nicotnost předmětného rozhodnutí.

25. Jinými slovy, po porovnání předmětů předcházejících řízení a nového podání se lze ztotožnit se závěrem správních orgánů, že předmět obou řízení (řízení pod sp. zn. OR–524/2011–301) a tedy obou návrhů na opravu chyby v katastrálním operátu je zcela shodný, přičemž v obou případech byly přiloženy stejné podklady, a žalobkyně se v uvedených řízeních, domáhala splnění stejného požadavku, tj. opravy chyby v katastrálním operátu, a uváděla stejné důvody. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně neuvedla žádné nové důkazy, které by mohly mít vliv na změnu předcházejícího rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu. Přitom doložený geometrický plán spolu se smlouvou o zřízení věcného břemene byl jako podklad posuzován již v řízení pod sp. zn. OR–524/2011–301 a jak bylo uvedeno, žalobkyně měla mít povědomí, že tento podklad nepředstavuje nový důkaz, který by odůvodnil zahájení nového řízení. Z výše uvedeného lze mít za prokázané, že v tomto řízení o opravě chyby v katastrálním operátu byly uplatněny shodné argumenty a označeny shodné důkazy týkající se zmíněného požadavku na opravu chyby v katastrálním operátu, jako v řízení předcházejících a nebyl tak dán důvod pro vyhovění nové žádosti. Uvádí–li žalobkyně, že nové řízení je koncipováno jako pokračování řízení původního, z čehož jmenovaná dovozuje též možnost využít původních podkladů, nutno konstatovat, že tato úvaha není pro posouzení nynější věci relevantní. Podstatou vydání tzv. nového rozhodnutí je nové posouzení z pohledu, zda došlo ke změně skutkových či právních okolností věci. Žalobkyně tak sice může odkazovat na podklady z původního řízení (srov. § 102 odst. 6 správního řádu), nicméně především měla doložit nové důkazy, které by odůvodňovaly závěr pro vyhovění žádosti o opravě chyby v katastrálním operátu.

26. K námitce žalobkyně o neexistenci překážky věci rozhodnuté krajský soud uvádí, že ani samotný žalovaný tuto skutečnosti nijak nerozporoval. Ustanovení § 101 písm. b) správního řádu reflektuje tu skutečnost, že rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost účastníka (tedy i návrh na opravu chyby v katastrálním operátu), nezakládá ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu překážku věci rozhodnuté (res administrata), neboť takovým rozhodnutím (o zamítnutí žádosti) se účastníkovi nepřiznává právo ani neukládá povinnost. Jde tedy o komplementární ustanovení k již zmíněnému § 48 odst. 2 správního řádu, které výslovně upravuje možnost znovu rozhodnout o tomtéž právu mezi týmiž účastníky jako v předchozím správním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 6 As 12/2008 – 73). V novém řízení se ovšem nerozhoduje o původní žádosti, která byla pravomocně zamítnuta, nýbrž o žádosti nové. Význam § 101 písm. b) správního řádu tak spočívá v založení možnosti vést nové (v pořadí nejméně druhé) řízení o týchž právech totožných účastníků, v němž se uplatňuje specifická úprava některých procesních otázek (srov. § 102 správního řádu). V předmětné věci žalobkyně však opakuje stále stejná tvrzení, které uváděla v předcházejícím řízení. Pokud by žalobkyně doložila nové důkazy, odůvodňující vydání nového rozhodnutí, bylo by možné její nové žádosti vyhovět, neboť předešlé zamítavé rozhodnutí nebrání novému rozhodnutí ve věci (není dána překážka věci rozhodnuté v intencích závěrů v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 6 As 12/2008–73). Tato námitka žalobkyně tudíž na základě výše uvedeného není důvodná.

27. K žalobnímu bodu týkajícímu se tvrzené protiústavnosti postupu správních orgánů krajský soud odkazuje na čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že v rámci domáhání se práva před správními orgány jsou podmínky a podrobnosti (práva na spravedlivý proces) stanoveny zákonem. Krajský soud neshledal, že by bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces, neboť správní orgány postupovaly v mezích zákona, když předmětné zákonné ustanovení [§ 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu] určilo podmínky pro zastavení předmětného správního řízení o opravě chyb v katastrálním operátu. Též námitka týkající se porušení zásady legitimního očekávání (srov. § 2 odst. 4 správního řádu) neobstojí. Krajský soud se ztotožňuje s tím, že správní orgán musí dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalobkyně odkázala na závěry Nejvyššího správního soudu, přitom v tamním řízení byla provedena oprava chyby, neboť byl zjištěn zřejmý omyl správních orgánů. Tyto závěry nejsou pro předmětnou věc přiléhavé, neboť v předmětné věci bylo ve věci opravy chyby opakovaně rozhodováno a nebyl zjištěn žádný omyl. Přitom podstata věci spočívá v nedoložení nových důkazů, které by odůvodňovaly vyhovění již zamítnuté žádosti. Krajský soud neshledal, že by byla porušena zásada předvídatelnosti správního řízení, neboť přijaté rozhodnutí o zastavení řízení odpovídalo okolnostem daného případu, když správní orgány shledaly naplnění zákonných podmínek v souladu s § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu.

28. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku nepřiléhavosti závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2022, č. j. 4 As 127/2022–48. Žalobkyně argumentovala nezpůsobilými listinami, na základě kterých byl proveden zápis záznamů do katastrálního operátu. Tato námitka směřuje do meritorního přezkumu již vydaných pravomocných rozhodnutí a neměřických záznamů, které nejsou předmětem přezkumu tohoto řízení. Krajský soud naopak dospěl k závěru, že se závěry citovaného rozhodnutí mohou aplikovat na projednávanou věc, když v tamním řízení obdobně jako v této věci, soudní přezkum zůstal v procesní rovině. O tom ostatně svědčí samotné konstatování Nejvyššího správního soudu v bodu 15 odůvodnění citovaného rozsudku, v němž soud shrnul, že „podstatou projednávaného sporu, […] je posuzování splnění podmínek pro zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu, a nikoli posuzování merita žádosti stěžovatele o opravu chyby v katastrálním operátu. Krajský soud je proto přesvědčen o aplikovatelnosti závěrů daného rozsudku Nejvyššího správního soudu i na věc nyní projednávanou.

29. Zbývajícími námitkami, kterými žalobkyně v žalobě zpochybňovala zákonnost předcházejících vedených řízení, v nichž byla správnost zapsaných údajů v katastrálním operátu posuzována, se krajský soud nemohl zabývat věcně. V nyní projednávané věci je soudnímu přezkumu podrobena otázka, zda zastavení řízení o návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu bylo souladné se zákonem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila správním orgánům v nynější věci žádné nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny v pravomocně skončených předchozích řízeních, a které by odůvodňovaly vyhovění její žádosti o opravu chyby v katastrálním operátu, nutno uzavřít, že zastavení řízení bylo za tohoto stavu namístě.

V. Závěr a náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.