63 A 30/2022– 48

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: M. Z., narozena dne bytem zastoupena O. M., narozeným dne bytem proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích IČO 47236574 sídlem Lidická třída 124/11, 470 86 České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) M. V., narozený dne II) B. V., narozena dne oba bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2022, č. j. ZKI CB–O–25/557/2022–5, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 17. 1. 2022 podaly osoby zúčastněné na řízení a J. K. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště Tábor (dále jen „správní orgán prvního stupně“) společnou žádost o opravu chyby v katastrálním operátu, a to z důvodu, že do původní cesty – pozemku XA nebyla při digitalizaci katastrální mapy a doplnění parcel zjednodušené evidence doplněna žádná část parcely zjednodušené evidence č. XB (resp. č. XC, XD a XE) v k. ú. X, ačkoli tam jednoznačně zasahuje. Osoby zúčastněné na řízení podaly žádost z pozice spoluvlastníků pozemku parc. č. XF (původně označeného pod parc. č. XD) v k. ú. X, který byl oddělen geometrickým plánem č. G–1/58 ze dne 27. 9. 1958 při rozdělení původního pozemku parc. č. XB. Z daného geometrického plánu je zřejmé, že část cesty náležela právě k pozemku parc. č. XB, přičemž původními vlastníky byla rodina osob zúčastněných na řízení. V současné katastrální mapě tak vzniká odskočení mezi nynějšími pozemky parc. č. XG a č. XH. Třetí žadatelka, J. K., byla předchozím vlastníkem sousedního pozemku parc. č. XCH (dříve parc. č. XE), k němuž náležela část pozemku v původní cestě, která nebyla při digitalizaci katastrální mapy a doplnění parcel zjednodušené evidence doplněna. Proto dle ní část pozemku v cestě měla být evidována ve vlastnictví D. K., narozené dne X, která byla vlastníkem v době obnovy map v roce 1976.

2. Po přezkoumání zápisů a veškerých dostupných podkladů v katastrálním operátu a jeho předchozích evidencí správní orgán prvního stupně posoudil žádost jako oprávněnou, neboť v údajích katastru shledal vady vzniklé zřejmým omylem při vedení a obnově katastru a při vedení předchozích evidencí, a to konkrétně: – nevyznačení vlastnického práva k části původní parcely dle pozemkové knihy a geometrického plánu z roku 1958 – parc. č. XD a ležící v cestě dle evidence nemovitostí (dále jen „EN“) parc. č. XI do operátu EN podle listiny X, darovací smlouvy z 13. 8. 1968, ve prospěch manželů K. a J. V., každému podíl id. nemovitosti; – nevyznačení vlastnického práva k části původní parcely dle pozemkové knihy a geometrického plánu z roku 1958 – parc. č. XE a ležící v cestě dle EN parc. č. XI do operátu EN podle listiny X, darovací smlouvy z 13. 8. 1968, ve prospěch D. K.; – nevyznačení vlastnického práva k části původní parcely pozemkového katastru (dále jen „PK“) č. XJ ležící v cestě dle EN p. č. XI do operátu EN při komplexním zakládání evidence nemovitostí v roce 1970 ve prospěch spoluvlastníků původně evidovaných ve vložce pozemkové knihy č. X na podkladě smlouvy č.d. X a nově evidovaných na listu vlastnictví č. X; – doplnění evidování vlastnického práva, resp. ke spoluvlastnickému podílu, k parcele ZE–PK č. XJ provedené v roce 1999 ve prospěch spoluvlastníka S. Z., narozeného dne X, k podílu di. 1/3 celku z titulu darovací smlouvy X, a ve prospěch žalobkyně jakožto dalšího spoluvlastníka k podílu ideální 1/6 celku z titulu usnesení o dědictví č. j. D 230/96–39, Z–3962/97. Vzhledem k uvedeným pochybením správní orgán prvního stupně neměřickým záznamem č. 4251 pro k. ú. X opravil chybný zákres hranic parcely č. XH v katastrální mapě. S využitím rastrového obrazu map pozemkového katastru a některých původních výsledků zeměměřičských činností provedl správní orgán prvního stupně novou transformaci rastru map pozemkového katastru do souřadnicového systému jednotné triangulační sítě katastrální, následně graficky určil souřadnice daného systému lomových bodů na původních hranicích parcel pozemkového katastru konkrétních pozemků. Vzhledem k tomu byly určeny nové hranice konkrétních pozemků a vznikly některé nové parcely. Danou skutečnost v podrobnostech správní orgán prvního stupně oznámil navrhovatelům a dalším vlastníkům parcel dotčených provedenou opravou dopisem ze dne 25. 2. 2022.

3. Dne 7. 3. 2022 byl správnímu orgánu prvního stupně doručen nesouhlas žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že dle historie se jedná o majetek rodiny Z. sto let starý a že pozemek parc. č. XH je stále v majetku této rodiny. Jelikož neexistuje žádná smlouva ani doklad, trvala žadatelka na uvedení údajů do původního stavu. Historická výměra uvedeného pozemku i po digitalizaci byla stále stejná, a to 282 m2, došlo proto k porušení zákona, neboť jim bylo odebráno 140 m2. Dnem doručení nesouhlasu s provedením opravy bylo zahájeno správní řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 27. 5. 2022, č. j. OR–100/2022–308/134, nesouhlasu žalobkyně nebylo vyhověno.

4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 5. 2022 odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 8. 2022, č. j. ZKI CB–O 18/375/2022–5 (ve vyhotovení rozhodnutí nesprávně uvedeno č. j. ZKI CB–O 18/375/2020–5 – pozn. krajského soudu), zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání. Dle odůvodnění zrušujícího rozhodnutí byl postup správního orgánu prvního stupně po věcné stránce v souladu s právními předpisy, avšak z procesního hlediska došlo k pochybení, když se daný orgán nedostatečně zabýval otázkou procesního nástupnictví po zemřelé účastnici řízení, J. K., neboť odpovídající listina dokládající procesní nástupnictví nebyla do řízení předložena a jako procesní nástupci byly přibrány osoby toliko na základě pouhého prohlášení jiného účastníka řízení.

5. Po doplnění podkladů týkajících se procesního nástupnictví po zemřelé J. K. vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí ze dne 26. 9. 2022, č. j. OR–100/2022–308/173 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně opět podala odvolání, a to dne 30. 5. 2022. K podanému odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 11. 2022, č. j. ZKI CB–O–25/557/2022–5, dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil prvostupňové rozhodnutí, a to z důvodu chybného uvedení režimu vlastnictví pozemku parc. č. XH v k. ú. X, u kterého bylo ve výroku prvostupňového rozhodnutí chybně uvedeno, že hranice a výměra pozemku parc. č. XH v k. ú. X bude nadále v katastru nemovitostí evidována beze změny, s právními vztahy vyjádřenými zápisy v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. X pro spoluvlastníky Ing. S. Z. s podílem 5/6 a žalobkyni s podílem 1/6. Darovací smlouvou ze dne 28. 7. 2022, X (s právními účinky zápisu ke dni 2. 8. 2022) daroval jmenovaný žalobkyni podíl 5/6 na pozemku parc. č. XH v k. ú. X. Vklad do katastru nemovitostí byl proveden dne 29. 8. 2022 pod č. j. X. K 26. 9. 2022, tj. ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí, byla jediným vlastníkem daného pozemku žalobkyně. V ostatních částech zůstal výrok prvostupňového rozhodnutí beze změny. Žalovaný tak dospěl k závěru, že postup správního orgánu prvního stupně byl po věcné stránce v souladu s obecně závaznými právními předpisy a rovněž po procesní stránce postupoval správně a v souladu se správním řádem.

II. Shrnutí žaloby

6. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 22. 12. 2022 správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Žalobkyně nesouhlasí s tím, že jí byl po 100 letech odebrán pozemek, jakož ani s tím, že by před rokem 1958 již byla majitelem pozemku rodina osob zúčastněných na řízení, neboť do roku 1958 byl majitelem pan S. Rovněž rozporuje tvrzení žalovaného, že nebyly předloženy doklady o zakoupení pozemku panem S., který údajně zakoupil 5 350 m2, ale rozprodal pozemek o výměře 5 750 m2. Žalobkyně uvádí, že jedinou majitelkou pozemku parc. č. XH je výlučně ona, odkazuje přitom na list vlastnictví. Nesouhlasí s listem vlastnictví v současné podobě, který se dle ní nezakládá vůbec na pravdě a byl zmanipulován. Pozemek byl vždy od roku 1920 majetkem rodiny Z., která se o pozemek (na rozdíl od ostatních jmenovaných osob) vždy starala. Ve všech spisech do roku 2022 má rodina Z. vždy uvedenu výměru pozemku o velikosti 280 m2. Daný pozemek je jedinou příjezdovou cestou k domu. Na pozemku byla a stále je mez, a žalobkyně tak má za to, že zde rodina V. nemůže vlastnit část příjezdové cesty, ledaže by jezdili strání. Kaplička elektrického rozvodu rodiny V. byla vždy z druhé strany, stejně tak vjezd od lesa, přičemž žalobkyně odkázala na historické fotografie, dle kterých šlo o historickou přístupovou cestu žalobkyně a její rodiny. Jediná příjezdová cesta na pozemek pana S. byla od severu (dodnes zde stojí brána a altán).

7. Žalobkyně konstatovala, že v roce 2015, kdy rodina V. žádala o prověření hranic pozemku, jim nebylo vyhověno a rodině Z. bylo ještě přidáno asi 16 m2. Žalobkyně též poukazuje na to, že ve správních rozhodnutích nebylo uvedeno, kdo chybu způsobil, úřední osoby se dle žalobkyně pouze „domnívají“, avšak nepředložily důkazní prostředky. Postup správních orgánů byl dle žalobkyně nesprávný, neboť nejdříve došlo k překreslení do map a teprve poté byla tato skutečnost dotčeným osobám písemně sdělena (v březnu 2022). Rozhodnutí považuje žalobkyně za zmatečné, neboť správním orgánem prvního stupně byly hranice několikrát překreslovány a úřední osoba Ing. A. D., měla zmatek i ve vlastnících. Dále žalobkyně uvedla, že v době, kdy probíhala inspekce, obdržela přípis od uvedené úřední osoby správního orgánu prvního stupně, kterým jí bylo sděleno, že po dobu inspekce ji nikdo nebude informovat. Žalobkyni není zřejmé, proč ji tedy daná úřední osoba obtěžovala. Žalobkyně nesouhlasí s opravou, která musela vzniknout až po zakoupení pozemku M. Z. Žalobkyně též odkázala na listiny z roku 1930, kde se píše o 282 m2. Tyto listiny pochází z doby, kdy majitelem pozemku nebyl pan S. Stejně tak žalobkyně odkazuje na kopie listin od správního orgánu prvního stupně, kde je výslovně zmiňováno 280 m2. Že se jedná o majetek rodiny Z. potvrzuje i výměr z roku 1953.

III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy způsobilé zpochybnit závěry napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že pozemek odebrán žalobkyni nebyl, neboť v řízení tohoto druhu není rozhodováno o vlastnickém právu, nýbrž toliko o evidenci parcel v katastru nemovitostí. Žalovaný namítá, že žalobkyně neuvedla, který pozemek má na mysli. Ohledně zmiňované chyby žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, kde podrobně odůvodnil vznik chyby v evidenci parcel v katastru nemovitostí. Výměra pozemků dle žalovaného není závazným údajem katastru nemovitostí. Žalovaný nechápe úvahy žalobkyně stran pana S. a jeho spojitost s napadeným rozhodnutím, týkajícího se opravy chyby v evidenci katastru nemovitostí. Na základě správních rozhodnutí byli vlastníci nemovitostí doplněni do dané evidence. Žalovaný ve zbytku odkázal na napadené rozhodnutí a listinné důkazy tvořící součást spisové dokumentace, se kterou měla žalobkyně možnost se seznámit. Zbylé body žaloby nemají dle žalovaného jakoukoli spojitost s vydaným rozhodnutím, a proto se k nim nebude jakkoli vyjadřovat.

9. Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření k žalobě uvedly, že žádost o přezkoumání a opravu hranic podaly, neboť část travnatého břehu pod zahradami tvořila součást původního pozemku parc. č. XB v k. ú. X. Při rozdělení pozemku na 5 částí v roce 1958 byly i části travnatého břehu rozděleny a nadále tvořily součást nově oddělených pozemků bez ohledu na to, zda byly oploceny, což prokazuje i polní náčrt vypracovaný při oddělení pozemku, který byl podkladem pro sepsání trhových a darovacích smluv (roky 1958, 1968), které byly v rozhodnutí citovány a jsou součástí spisové dokumentace. Výrok žalobkyně, že rodina V. nebyla před rokem 1958 majitelem pozemku, se dle osob zúčastněných na řízení nezakládá na pravdě, neboť majitelkou pozemku byla M. V., jakožto právní předchůdkyně osob na řízení zúčastněných, což opět prokazují trhové a darovací smlouvy. Dle osob zúčastněných na řízení se o pozemek parc. č. XH starala rodina Z. pouze částečně. V ploše příjezdové komunikace zimní údržbu zajišťují technické služby Planá nad Lužnicí, část travnatého břehu pak zajišťovala rodina V., později údržbu (sečení) zajišťovaly uvedené technické služby. K námitce žalobkyně, že rodina V. nemohla vlastnit část příjezdové cesty (ledaže by jezdili strání), uvedly osoby zúčastněné na řízení, že nerozporují vlastnictví cesty, nýbrž části travnatého břehu pod zahradou, jež byla sloučena s pozemkem parc. č. XH (tj. po opravě parc. č. XH a XK). Sloučením pozemků se travnatý břeh stal součástí pozemku vedeného v katastru nemovitostí jako ostatní plocha/ostatní komunikace. Travnatý břeh je po opravě nově označen jako pozemky parc. č. XL a XM, což je podrobně popsáno ve správních rozhodnutích. Ohledně elektroměrového pilíře osoby zúčastněné na řízení konstatovaly, že tento nijak nesouvisí s pozemky, kterých se oprava týkala, neboť byl vybudován až v roce 1995, přičemž trasu nového elektrického vedení navrhla společnost E.ON, která je vlastníkem elektrické přípojky.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

11. Soud předesílá, že dle současného nastavení správního soudnictví je soudní řízení správní ovládáno dispoziční zásadou, a proto rozsah přezkumné činnosti soudu (tzv. referenční rámec soudního přezkumu) je v konkrétní věci vždy vymezen žalobcem předloženými žalobními body a jejich kvalitou. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za žalobce, neboť takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011–95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014–20, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009–99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007–46, či nejnověji např. rozsudek ze dne 2. 3. 2023, č. j. 7 As 13/2023 – 26). Proto přezkumná činnost soudu ve správním soudnictví probíhá především na půdorysu vznesené žalobní argumentace.

12. Žalobní argumentace vznesená žalobkyní v podané žalobě byla z hlediska naplnění požadavků stanovených právní úpravnou správního soudnictví na samé hranici přípustnosti, neboť u většiny uplatněných námitek nebyly současně obsaženy skutkové ani právní důvody tvrzené nezákonnosti. Z uvedeného důvodu přikročil krajský soud usnesením ze dne 10. 1. 2023, č. j. 63 A 30/2022–14, k výzvě k doplnění mj. žalobních bodů a důkazů, které budou žalobkyní tvrzené skutečnosti prokazovat. Žalobkyně svou žalobu doplnila podáním ze dne 12. 1. 2023. I přes doplnění žaloby však mnoho žalobních námitek zůstává v obecné rovině a není zřejmé, jaké vady napadeného rozhodnutí žalobkyně jejich prostřednictvím namítá. Jelikož soudy v rámci správního soudnictví přezkoumávají napadené rozhodnutí ve světle uplatněných žalobních bodů, musel krajský soud vycházet z daných žalobních námitek.

13. Současně krajský soud považuje za nutné uvést, že správní rozhodnutí obou stupňů (tj. prvostupňové a napadené rozhodnutí) tvoří pro účely soudního přezkumu jeden celek (srov. 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25, bod 14 odůvodnění). Přestože z napadeného rozhodnutí nemusí při prvním čtení být zcela zřetelné důvody provedení opravy chyby v katastrálním operátu, ve spojení s rozhodnutím prvostupňovým jsou tyto důvody zcela patrné a opodstatněné, jak bude níže demonstrováno.

14. Žalobkyně namítala, že jí byl po 100 letech odebrán pozemek, který byl již od roku 1920 majetkem její rodiny. Tato žalobní námitka souvisí i s některými dalšími, např. nesouhlasem žalobkyně se současným listem vlastnictví, který se dle jejího mínění nezakládá na pravdě, či s nesouhlasem s tím, že v dnešní době jsou majiteli pozemku parc. č. XH (krajský soud dovodil, že žalobkyně měla na mysli uvedený pozemek, ačkoli v žalobě samé uvádí parc. č. XN – pozn. krajského soudu) jiné osoby, neboť za jedinou majitelku se považuje sama žalobkyně. Krajský soud považuje za nutné nejprve připomenout, že v projednávané věci se jednalo o opravu vad v katastrálním operátu dle § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Z judikatury správních soudů se podává, že katastrální úřad je oprávněn opravit takové údaje katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu, kdy je vyžadována existence rozporu mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Opravou chyby v katastrálním operátu má být dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad v daném řízení posuzuje soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2020, č. j. 6 As 143/2020–31, bod 28 odůvodnění).

15. Jak krajský soud ověřil z katastru nemovitostí, žalobkyně je v současnosti evidována jako vlastník pozemku parc. č. XH. S daným pozemkem sousedí mj. s pozemky parc. č. XF (dříve parc. č. XD), XO (dříve parc. č. XE) či XP (dříve XR). Pozemky s dřívějším označením XS až XR vznikly rozdělením předtím jednotné parcely č. XB (viz geometrický plán č. j. G–1/58 z roku 1958). Uvedené změny jsou již ostatně popsány např. na straně 6 prvostupňového rozhodnutí. Z polního náčrtu ke geometrickému plánu z roku 1958 je patrné, že oplocení nových pozemků na jejich východní straně nebylo umístěno na vlastnické hranici původního pozemku č. XB společnou s pozemky XŠ a XJ. Hranice pozemků proto správně neměly být dány dřevěným oplocením, které bylo umístěno uvnitř oddělovaných pozemků. Vzhledem k tomu je evidentní, že pozemky parc. č. XC až XR měly i část pozemku před oplocením, tedy v cestě (č. XI). V roce 1968 došlo k opravě výměr parcel, přičemž výkazem změn č. 139/68 byly opraveny výměry parcel č. XS až XR (a současně došlo k vytvoření parcely č. XT) na hodnoty dle geometrického plánu z roku 1958, na který jediný se výkaz změn odkazuje. Dané pochybení bylo příčinou chybných údajů stavu katastru nemovitostí.

16. Popsané pochybení považovaly správní orgány za zřejmý omyl při vedení a obnově katastru ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, a proto bylo správním orgánem prvního stupně přikročeno k opravě chyby v katastrálním operátu. Ačkoli žalobkyně v žalobě blíže neuvádí žádné konkrétní důvody, pro které by nebylo možné popsaná pochybení považovat za popsaný zřejmý omyl, krajský soud posoudil alespoň v základní rovině správnost aplikace daného zákonného ustanovení upravující proces opravy chyby v katastrálním operátu. Výklad daného ustanovení byl již opakovaně proveden Nejvyšším správním soudem. V rozsudku ze dne 13. 3. 2013 č. j. 7 As 187/2012–31, Nejvyšší správní soud konstatoval, že omyl ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení katastrálního zákona (resp. ustanovení § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, které však současný § 36 katastrálního zákona takřka doslovně přejímá, a lze tak závěry judikatury k citovanému ustanovení použít i nadále – pozn. krajského soudu), musí být „zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný“. V rozsudku ze dne 11. 1. 2012, č. j. 3 As 17/2011–371, Nejvyšší správní soud explicitně dovodil, že „[o]myl může spočívat např. v chybném zaměření hranic pozemku či chybném přepisu údajů či čísel parcelních do katastru, a lze jej opravit za podmínek výše opakovaně uvedených“.

17. Krajský soud si je vědom, že žalobkyně je roztrpčena tím, že v důsledku opravy údajů katastru nemovitostí došlo ke změně výměr parcel pozemků, resp. z jejího hlediska ke snížení výměry parcely v jejím vlastnictví. Je však třeba konstatovat, že takovýto postup není v rozporu s platnou právní úpravou. Vedení katastru nemovitostí je proces, který není prost občasných pochybení, která je následně nutné napravit způsobem, který právní předpisy stanoví. V nynějším případě byla v důsledku chybně vedené katastrální mapy nesprávně zakreslena hranice pozemků. K omylu v tomto případě došlo ztotožněním hranice současného pozemku parc. č. XH s dřevěným oplocením. Dřevěné oplocení však dle sbírky listin netvořilo skutečnou hranici pozemků. Z uvedeného důvodu je dána existence rozporu mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin, jakožto přípustná podmínka pro opravu chyby v katastrálním operátu. Výměra pozemku [ve smyslu § 2 písm. g) katastrálního zákona] není závazným údajem, neboť mezi tyto údaje § 51 katastrálního zákona zařazuje toliko parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území. Z uvedeného ustanovení judikatura Nejvyššího správního soudu vyvozuje, že „výměra parcely není závazným údajem katastru nemovitostí, a to na rozdíl od jejího geometrického určení, proto ji lze změnit i bez vůle vlastníka nemovitosti“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2021, č. j. 5 As 264/2019–24, bod 33 odůvodnění, či ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 As 102/2017–27, bod 50 odůvodnění). Krajský soud neshledal důvodů pro odchýlení se od těchto závěrů. V důsledku chybného vedení katastru tak bylo zcela oprávněné využití institutu opravy chyby v katastrálním operátu.

18. Dále se krajský soud vyjadřuje k ostatním námitkám žalobkyně. Vznesla–li žalobkyně nesouhlas s tvrzením, že před rokem 1958 již byli majiteli pozemku V., je třeba ve shodě s žalovaným konstatovat, že žalobkyně nespecifikovala pozemek, který má na mysli. Uvedla–li žalobkyně v replice, že mělo jít o pozemek parc. č. XH, pak je nutno konstatovat, že správní orgány neuvedly, že by daný pozemek patřil před rokem 1958 rodině osob zúčastněných na řízení. Správními orgány bylo pouze zjištěno, že právním předchůdcům osob na řízení zúčastněných náležela spolu s pozemkem č. XD nejen část před dřevěným oplocením, ale i část za daným oplocením. Není přitom pravdou, že by dané rodině tento pozemek v minulosti nenáležel, neboť je ze správního spisu podloženo, že pozemek patřil této rodině po celé 20. století, a to konkrétně právním předchůdcům osob zúčastněných na řízení, K. V. či paní M. V. Jak bylo popsáno shora, právní poměry plynuly zcela jednoznačně ze sbírky listin, které však neodpovídal stav vyznačený v katastru, proto bylo provedení opravy chyby v katastrálním operátu opodstatněné. Polemizuje–li žalobkyně s tím, která rodina se o pozemek starala, uvádí krajský soud, že tato otázka není při opravě chyby v katastrálním operátu relevantní. Proces opravy chyby v katastrálním operátu není rozhodováním o otázce vlastnictví (pro kterou může hrát péče o pozemek za určitých okolností roli), nýbrž pouze ve věci evidence parcel v katastru nemovitostí za podmínek stanovených v § 36 katastrálního zákona, konkretizovaného v § 44 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů. Z téhož důvodu ani fotografie, na kterých jsou patrně právní předchůdci žalobkyně, nemohou svědčit ve prospěch závěru, že provedení opravy katastrálního operátu nebylo na místě. Žalobkyni lze s uvedenými námitkami nanejvýše odkázat k soukromoprávním institutům (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2020, č. j. 6 As 143/2020–31, bod 28 odůvodnění).

19. Namítá–li žalobkyně, že nebylo uvedeno, kdo chybu způsobil, nelze s daným tvrzením souhlasit, neboť správní rozhodnutí obou stupňů pochybení při vedení katastru opakovaně a jednoznačně popisují (prvostupňové rozhodnutí na straně 5 a násl., napadené rozhodnutí na straně 7 a násl.), na což ostatně již bylo shora poukázáno. Zmiňuje–li žalobkyně, že se úředníci pouze domnívají, aniž by svá tvrzení podložili důkazy, konstatuje krajský soud, že skutečnosti podstatné pro posouzení věci jsou plně podloženy podklady založenými ve spisovém materiálu, do kterého ostatně žalobkyně prostřednictvím svého zmocněnce nahlédla. Současně žalobkyně nespecifikovala, která konkrétní tvrzení správních orgánů nebyla podložena, a proto se v konkrétnostech danou námitkou nemůže krajský soud blíže zabývat.

20. Další žalobní námitkou žalobkyně brojila proti postupu správního orgánu prvního stupně, který žalobkyni dle jejích slov odňal část pozemku a překreslil katastrální mapu bez jejího vědomí, a teprve poté žalobkyni vyrozuměl dopisem. Jak plyne z § 36 odst. 3 katastrálního zákona, oznámení o provedené opravě doručí katastrální úřad vlastníkovi a jinému oprávněnému, avšak teprve poté, co opravu provede. Byť žalobkyně s tímto postupem nesouhlasí, podává se tento postup přímo z platné právní úpravy, a proto krajský soud nemohl oprávněnosti dané námitky přisvědčit.

21. Bez relevance jsou též námitky, dle nichž se na dané části pozemku nachází mez. I mez totiž je součástí pozemků evidovaných v katastru nemovitostí. Byť v tomto konkrétním případě po určitou dobu v důsledku zřejmého omylu při vedení a obnově katastru byla evidována na pozemku, jehož většinu zahrnuje příjezdová cesta, nezpochybňuje daná skutečnost provedenou opravu v katastrálním operátu. Též odkazy žalobkyně na to, že kapličku elektrického vedení měla rodina osob na řízení zúčastněných vždy z druhé strany, stejně jako vjezd od lesa, jsou pro posouzení věci zcela irelevantní. Otázka umístění vjezdu ani elektroměrového pilíře nemá vliv na opravu chyby v katastrálním operátu. Trasu elektrické přípojky nadto navrhují energetické společnosti, v jejichž vlastnictví se přípojka poté nachází.

22. Žalobkyně další námitky vznáší proti postupu úřední osoby Ing. A. D. Dle žalobkyně je rozhodnutí zmatečné, neboť byly hranice danou úřední osobou překreslovány a jmenovaná měla zmatek i ve vlastnících. Jak již bylo vyloženo shora, oprava chyby v katastrálním operátu spočívající v úpravě hranic pozemků byla v této věci opodstatněná. Má–li žalobkyně svou námitkou na mysli chybný postup správního orgánu prvního stupně, spočívající v tom, že se nedostatečně zabýval otázkou procesního nástupnictví po zemřelé účastnici řízení, J. K., je třeba doplnit, že daný postup byl správním orgánem prvního stupně po zrušení prvního rozhodnutí prvostupňového orgánu (rozhodnutím ze dne 4. 8. 2022, č. j. ZKI CB–O 18/375/2022–5) napraven a nově vydané prvostupňové rozhodnutí již danou vadou netrpí. Žalobkyně nijak své námitky nekonkretizovala a krajský soud žádných obecně vytýkaných vad neshledal. Shodně žalobkyně nijak nespecifikovala, jak měla být „obtěžována“ ze strany dané úřední osoby. Jde–li o to, že žalobkyně byla danou úřední osobou vystupující za správní orgán prvního stupně kontaktována, pak nebylo žalobkyní jakkoli specifikováno, jaký vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí by takové vyrozumění případně mělo mít. I tato žalobní námitka je proto nedůvodná.

V. Závěr a náklady řízení

23. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žádná z žalobních námitek v projednávané věci neobstojí. Žaloba proto není důvodná a jako takovou ji krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).