63 A 30/2024– 66

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: P. C., narozený dne bytem zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2024, č. j. KUJCK 95190/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 6. 6. 2024, č. j. MAU/6301/2024 RN (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byly jako nedůvodné zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů a provedený záznam 12 bodů ke dni 4. 3. 2024 byl potvrzen.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 24. 6. 2024 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 8. 2024, č. j. KUJCK 95190/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 7. 10. 2024. Žalobce v žalobě předně uvedl, že žalovaný nerespektoval jím uplatněné odvolací důvody a nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí správního spisu, popř. některé důkazy upřednostnil jednostranně v jeho neprospěch. Rovněž dle žalobce žalovaný ignoroval rozhodování jiných správních orgánů ve shodných věcech, čímž významně narušil právní jistotu žalobce.

4. Dále žalobce vytýká žalovanému, že zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalobce předložil rozhodnutí různých správních orgánů ve shodných věcech, ze kterých plyne, jakým způsobem se správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení (blokové řízení bylo zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich [dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“], nahrazeno příkazem na místě [srov. § 92 tohoto zákona] – pozn. krajského soudu; v rekapitulaci žaloby však je dodržena terminologie užitá v žalobě dle dřívější právní úpravy). Dle žalobce správní orgány v obdobných případech v blokových řízeních označily příkazové bloky za nezpůsobilé podklady pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce odkázal na vybraná rozhodnutí, a to konkrétně rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, a na rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, z nichž žalobce dovozuje ustálenost praxe, dle níž se správní orgán zabývá způsobilostí daných rozhodnutí pro zápis bodů, pokud odvolatel na možnou nezpůsobilost podkladů v podaném odvolání upozorňuje. V dané souvislosti žalobce rovněž odkázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2020 č. j. KUJCK–24343/2020, a na rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19–16/Ka. Žalobce zdůraznil význam zásady legitimního očekávání, přičemž podotkl, že vzhledem k nízkému počtu krajských úřadů, by měla i zde existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při rozhodování shodných či obdobných věcí. Rozdílnou rozhodovací praxí správních orgánů by dle žalobce byla dotčena též rovnost účastníků.

5. Žalobce dále směřoval své námitky do samotných příkazových bloků, které považuje za nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Závěr žalovaného, že tato rozhodnutí nemohou být posuzována, žalobce odmítá s odkazem na správní praxi zmíněnou výše. Žalobce konstatuje, že jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, byla oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými bylo oznamováno, že měl žalobce spáchat přestupek, který byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Žalobce brojí proti popsanému postupu žalovaného, neboť dle něj nemohou být daná oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnána s předmětným rozhodnutím, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobce připouští, že blokové řízení je velmi specifické řízení, čemuž odpovídají i specifika samotného rozhodnutí v něm přijatého. Dané konstatování ovšem nemůže dle žalobce omluvit nedostatky, které rozhodnutí nese ve vztahu k zákonem kladeným požadavkům na takovýto druh rozhodnutí. Žalobce podotkl, že z jím přiložených rozhodnutí z blokových řízení série X, číslo bloku X a série X číslo bloku X vyplývá, že uvedená rozhodnutí nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, přičemž obecně odkázal na „rozsudek Nejvyššího správního soudu“ (který však nijak blíže nespecifikoval). Oproti tomu, z rozhodnutí z blokového řízení série X číslo bloku X, je dle žalobce zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonné požadavky, což svědčí o tom, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky tak, aby bylo jednoznačné, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo dojít k jeho spáchání a dle kterého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován, resp. jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Žalobce jmenoval jednotlivé náležitosti, přičemž konstatoval, že argument souhlasu žalobce (stvrzený jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností je chybný. Přestupce nemůže odpovídat za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem a nelze po něm požadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit, příp. na nesprávnost upozornit a požadovat její nápravu.

6. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 30. 5. 2023, č. j. KRPC–57063–4/ČJ–2023–0200DP, kterým bylo dle ustanovení § 77 odst. 3 a § 98 správního řádu zrušeno původní rozhodnutí policejního orgánu a byl vysloven názor, že rozhodnutí vydané formou příkazového bloku bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. V žalobcem odkazovaném rozhodnutí Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 29. 5. 2023, č. j. KRPT–82262–5/ČJ–2023–0700DP, pak dle žalobce dospěl odvolací policejní orgán k obdobnému názoru, kdy s odkazem na ustanovení § 92 odst. 2 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky přímo poukazuje na taxativnost požadavků, kdy absence formy zavinění v případě fyzické nepodnikající osoby je dle názoru odvolacího policejního orgánu vždy porušením zákona.

7. Žalobce připojil vlastní rozbor případů, kde podklad není způsobilý. Prvním případem je situace, kdy z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti dle žalobce přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Dle žalobce je jednoznačné porušení příslušné zákonné povinnosti pouze uvedení konkrétního znění ustanovení zákona (zde např. § 18 odst. 3 či odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „zákon o silničním provozu“]). Obdobně žalobce apeluje na přesnost vyjádření souladného s dikcí zákona též v případě povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak nemanipulovat s telefonním přístrojem. Dále musí být dle žalobce z rozhodnutí zřejmé místo a čas spáchání přestupku. Žalobce rovněž apeluje na čitelnost, srozumitelnost a přehlednost, aby rozhodnutí vůbec mohlo být přezkoumáno. V případě nečitelnosti dle žalobce nelze evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z takového rozhodnutí nemohou být zřejmé okolnosti daného přestupku.

8. Jde–li konkrétně o nyní projednávanou věc, žalobce příkazovým blokům ze dne 30. 11. 2022 (žalobce měl patrně na mysli příkazový blok ze dne 4. 3. 2024 – pozn. krajského soudu), 12. 10. 2023, 6. 3. 2023, 10. 6. 2021, 4. 3. 2021, 7. 7. 2020, 9. 6. 2020 a 21. 1. 2020 shodně vytkl, že v kolonkách týkajících se osoby přestupce není přesně zajištěna osoba přestupce, resp. údaje zde uvedené jsou částečně nečitelné a nejsou přesně vypsány požadované údaje, například požadavek na uvedení rodného čísla a data narození. Ověření totožnosti dle žalobce není s ohledem na popis v předmětném rozhodnutí dostačující. V kolonce popisující místo, dobu a jednání samotné není přesně zajištěna doba spáchání přestupku, kdy zde není přezkoumatelným způsobem uvedena doba spáchání přestupku, údaje o datu a čase spáchání přestupku nejsou uvedeny, jsou vlivem zápisu nečitelné nebo nejsou uvedeny kompletně. Dále zde není jednoznačně stanovené místo spáchání přestupku, kdy údaj o místě neobsahuje veškeré údaje potřebné pro přesné stanovení místa. Název obce či ulice zde není úplný, resp. je uveden v nesrozumitelné zkratce. Z popisu přestupkového jednání, jak je v rozhodnutí uvedeno, nevyplývá jednoznačná skutková podstata popsaného jednání, ani její jednoznačné propojení s povinností stanovenou zákonem, jež měla být porušena. Rovněž právní kvalifikace této povinnosti je zapsána ve zkratkovitém zápisu, kdy z tohoto není zjevné, o jakou konkrétní právní normu se jedná, resp. její konkrétní část, kdy ze zápisu sice vyplývá porušení § 7, ovšem již ne jakého bodu či písmena atd. V kolonce uvádějící právní kvalifikaci přestupkového jednání je uvedena zkratkovitě právní kvalifikace přestupkového jednání, kterého se měl účastník dopustit a opět vyplývá pouze jednoznačné označení paragrafu konkrétní právní normy, ovšem ostatní body atd. již nikoli, což je zejména u právní kvalifikace protiprávního jednání vada značná, která znemožňuje přesné určení tohoto jednání, a tedy i odpovědnost účastníka za toto jednání. Tato vada též znemožňuje posouzení oprávněnosti uložené sankce a neposkytuje jednoznačný odkaz na právní kvalifikaci domnělého protiprávního jednání. Údaje v této kolonce jsou dále při své vágnosti a neodbornosti ve svém zápisu také částečně nečitelné a tím dále potvrzují formální nesprávnost napadeného rozhodnutí. V kolonce označující formu zavinění není jednoznačné, zda ke spáchání přestupku došlo úmyslně či z nedbalosti. V kolonce udávající výši finanční sankce není zcela zřetelná výše uložené sankce a není tak možné ověřit, zda jednotlivé údaje zde uvedené, tedy výše uložené sankce číslem a slovy, spolu korespondují. Údaj o výši sankce chybí, či není úplný. Dále není jednoznačně zaznamenáno místo, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno a vlivem zápisu není přezkoumatelné, zda jsou zde uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné osobě, která měla rozhodnutí vydat, a to včetně podpisu této oprávněné osoby. Rovněž data vyhotovení a převzetí rozhodnutí účastníkem jsou uvedena tak, že znemožňují přezkoumatelnost daného rozhodnutí. Z rozhodnutí také není zřetelný podpis účastníka, kdy tento prokazuje souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení.

9. Z popsaných důvodů žalobce zpochybňuje způsobilost shora označených příkazových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou vymezeny dle zákona. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, z něhož dovozuje nemožnost zhojení strohých a zkratkovitých formulací. Jelikož nebylo přestupkové jednání konkrétně a individualizovaně vymezeno, není dle žalobce bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy a kde, resp. za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. Dle žalobce absence konkretizace a individualizace příkazových bloků, coby podkladů pro záznam bodů do registru řidiče, je nyní právě případem příkazových bloků ze dne 4. 3. 2024, 12. 10. 2023, 6. 3. 2023, 10. 6. 2021, 4. 3. 2021, 7. 7. 2020, 9. 6. 2020 a 21. 1. 2020.

10. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce současně do doby skončení řízení před krajským soudem požádal o přiznání odkladného účinku žalobě.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, doručeném krajskému soudu dne 29. 10. 2024, navrhl její zamítnutí. Dle žalovaného nejsou námitky žalobce v žádné části důvodné. Uvedl, že žalobce setrval na námitkách uplatněných ve svém odvolání, které žalovaný reflektoval v napadeném rozhodnutí. Za napadeným rozhodnutím si žalovaný stojí a v plném rozsahu na něj odkazuje. Žalovaný rozvedl, že námitky týkající se podkladů byly vypořádány v napadeném rozhodnutí odpovídajícím způsobem, kdy správní úvahy jsou součástí rozhodnutí a reflektují spisový materiál. Každý podklad žalovaný posuzoval individuálně, kdy všechny podklady shledal zcela dostatečné pro zápis bodů. Odkazy na rozhodnutí jiných správních orgánů žalovaný označil za nepřiléhavé. Dle žalovaného nelze bez dalšího hovořit o prolomení tzv. legitimního očekávání, je–li obdobný příkazový blok správním orgánem zrušen, zatímco jiným potvrzen. Žalobce exces z jinak ustálené správní praxe dle žalovaného neprokázal. Zároveň žalovaný zmínil, že ochranu legitimního očekávání nelze ztotožňovat s požadavkem na neměnnost rozhodovací praxe, když v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021, č. j. 1 As 373/2020–40. Závěrem žalovaný uvedl, že příkazové bloky obsahují všechny obligatorní náležitosti, včetně podpisu přestupce. Z podkladů dle žalovaného nevznikají žádné důvodné pochybnosti o způsobilosti příkazových bloků. Popsané protiprávní jednání naplňující danou skutkovou podstatu přestupku odpovídá výši bodů v rámci bodového hodnocení řidiče, která byla zapsána.

III. Podstatný obsah správního spisu

12. Ve správním spisu je založeno Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce (dále jen „oznámení“), kterým správní orgán prvního stupně žalobci oznámil, že ke dni 4. 3. 2024 dosáhl uvedeného počtu bodů a žalobce byl daným oznámením zároveň vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz, a to do pěti pracovních dnů. Žalobce byl též upozorněn, že uplynutím pěti pracovních dnů pozbývá podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění. Dle doručenky bylo oznámení žalobci doručeno dne 14. 3. 2024.

13. Dne 19. 3. 2024 podal žalobce proti oznámení námitky.

14. Správní orgán prvního stupně si vyžádal od příslušných policejních orgánů podklady, na základě kterých byly body v bodovém hodnocení žalobce zaznamenány. Součástí správního spisu jsou též oznámení o uložení pokuty příkazem na místě, předmětné příkazové bloky, výpis z evidenční karty řidiče a výpis z bodového hodnocení řidiče.

15. Žalobce byl sdělením ze dne 26. 4. 2024 vyrozuměn o tom, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí. Současně byl informován o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a případně se k nim vyjádřit. Žalobce se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádřil písemně dne 21. 5. 2024.

16. Dne 6. 6. 2024 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo popsáno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Daným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce.

17. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 24. 6. 2024 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak bylo popsáno shora pod bodem 2 tohoto odůvodnění.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky vymezené v § 51 odst. 1 s. ř. s.

19. Žaloba není důvodná 20. Krajský soud úvodem připomíná, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „je třeba důsledně odlišovat na jedné straně řízení přestupkové a na straně druhé řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů (evidenční kartě řidiče)“, přičemž „uvedená řízení mají navzájem zcela odlišný předmět“. Zatímco podstatou přestupkového řízení je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu „zjistit, zda se stal skutek vymezený v zákoně jako přestupek, zda byl obviněný řidič jeho pachatelem a za zjištěný přestupek uložit pachateli sankci“, v případě námitkového řízení je předmětem posouzení „zda v jednotlivých případech bylo podkladem pro záznam pravomocné přestupkové rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku“ (srov. např. rozsudky ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 1 As 61/2019–24 či rozsudek ze dne 22. 1. 2021, č. j. 3 As 16/2019 – 23). Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjádřil ke specifikům řízení o záznamu bodů v registru řidičů, přičemž judikatura vychází z teze, že „samotnou zákonnost rozhodnutí o přestupku v řízení o záznamu bodů přezkoumávat nelze“ (viz rozsudek ze dne 18. 4. 2018 č. j. 6 As 360/2017–21).

21. Se zohledněním shora uvedených závěrů přikročil krajský soud k posouzení projednávané věci. Žalobce označil za chybný argument svého souhlasu (prokázaný jeho podpisem) s daným způsobem projednání přestupku a jeho správností. V uvedené otázce lze plně odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010–81, č. 2264/2011 Sb. NSS, dle něhož „podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení“. Zároveň lze poukázat na rozsudky krajského soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. 51 A 54/202–36 (bod 17 odůvodnění in fine), ze dne 7. 6. 2022, č. j. 63 A 3/2022–63 (bod 22 odůvodnění), či ze dne 26. 7. 2023, č. j. 63 A 23/2023–49 (bod 22 odůvodnění), dle nichž „přestupce svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn“. Krajský soud neshledal důvody, pro které by bylo namístě se odklánět od nastíněné judikatorní linie správních soudů, neboť dané závěry jsou plně použitelné i v případě nynějších příkazových bloků.

22. Žalobce v prvé řadě namítl, že příkazové bloky ze dne 4. 3. 2024, 12. 10. 2023, 6. 3. 2023, 10. 6. 2021, 4. 3. 2021, 7. 7. 2020, 9. 6. 2020 a 21. 1. 2020 (společně dále jen „napadené příkazové bloky“) neobsahují přesné označení osoby žalobce, resp. uvedené údaje jsou nečitelné či nepřesné. Konkrétně žalobce vytkl neuvedení rodného čísla a data narození.

23. Z napadených příkazových bloků dle krajského soudu plynou následující skutečnosti: – bod 1: Jméno, příjmení: „P. C.“. – bod 2: Datum narození: „X“.

24. Krajský soud shledává z popsané pasáže napadených příkazových bloků zcela jednoznačně provedené označení osoby žalobce. Z napadených příkazových bloků je patrné jméno, příjmení i datum narození žalobce. Odchylný zápis data narození shledal krajský soud pouze v případě příkazového bloku ze dne 7. 7. 2020, kde je datum uvedeno ve znění „X“. I z tohoto zápisu je však dle náhledu krajského soudu identifikace žalobce coby přestupce ve spojení s ostatními náležitostmi příkazového bloku jednoznačná. Veškeré tyto údaje jsou bez větších obtíží čitelné, což je patrné z jejich přepisu shora. Rodné číslo přestupce není náležitostí příkazového bloku (srov. § 92 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky či předepsané kolonky konkrétních příkazových bloků). Dále v kolonce nazvané „Adresa místa trvalého pobytu“ (bod 3. příkazových bloků) je uvedena adresa trvalého pobytu žalobce, a to v různých podobách, resp. zkratkovitých zápisech. Ve všech případech je ze zápisu obsaženého v napadených příkazových blocích adresa trvalého pobytu žalobce zřejmá, žalobce konkrétní nepřesnosti stran zápisu adresy pobytu ostatně v žalobě ani netvrdí. Absence např. poštovního směrovacího čísla na tomto závěru ničeho nemění. Krajskému soudu není zřejmé, jaké další údaje považuje žalobce za nepřesné či neúplné. Žalobcem rozporované ověření totožnosti je v napadených příkazových blocích označeno uvedením čísla občanského průkazu (srov. bod 4. příkazových bloků), kdy žalobce neuvádí, v čem konkrétně spatřuje nedostatečnost těchto zápisů. Soud žalobcem namítaných vad v tomto ohledu nezjistil.

25. Žalobce dále namítl, že napadené příkazové bloky jsou v kolonce „Popis skutku – čas, místo a způsob spáchání“ (srov. bod 5. příkazových bloků) nepřesné, neúplné či nečitelné. Dále dle žalobce neobsahují dostatečný popis skutkové podstaty, která měla být jednáním žalobce naplněna, či úplné uvedení porušeného ustanovení zákona. Není jednoznačně stanoveno místo spáchání přestupku. Právní kvalifikace zde uvedeného jednání je dle žalobce zapsána zkratkovitě, např. ze zápisu vyplývá „porušení § 7, ovšem již ne jakého bodu či písmena atd.“. Současně v kolonce „Pokuta uložena za přestupek podle § […] zák. č. […]“ (srov. bod 6. příkazových bloků) je dle žalobce právní kvalifikace přestupkového jednání uvedena zkratkovitě, nevyplývá celé označení porušeného ustanovení zákona, tedy je uvedeno pouze označení příslušného paragrafu normy, aniž by oprávněná osoba uvedla „ostatní body atd.“.

26. Z napadených příkazových bloků dle krajského soudu v bodě 5. plynou následující skutečnosti: – ze dne 4. 3. 2024: „DNE 4.3.2024 V 15:20 HOD NA DÁLNICI D1 V KM 135,5 SM. PRAHA PORUŠIL § 7/1C Z.Č.361/2000 SB ŘIDIČ PŘI ŘÍZENÍ VOZIDLA DRŽEL V RUCE HOV. ZAŘÍZENÍ (MOB. TELEFON) RZ X, MPZ CZ, FIAT DUCATO, BÍLÁ“, kvalifikace přestupku „§ 125c/1f1 zák. č. 361/2000 Sb.“ – ze dne 12. 10. 2023: „DNE 12. 10. 2023 V 16:10 HOD UL. VIDOVSKÁ X PLAVSKÁ SMĚR. ul. LIDICKÁ TŘ. Č. BUDĚJOVICE §7/1C Z.Č. 361/2000 SB. DRŽEL ZA JÍZDY HOVOROVÉ ZAŘÍZENÍ RZ: X“, kvalifikace přestupku „§ 125c/1f1 zák. č. 361/2000 Sb.“ – ze dne 6. 3. 2023: „Dne 6.3.2023 v 12:30 hod. na D1, km 111 směr Brno, § 7/1c z. č. 361/2000 Sb. (řidič během jízdy držel v ruce hovorové zařízení) RZ X““, kvalifikace přestupku „§ 125c/1f1 zák. č. 361/2000 Sb.“ – ze dne 10. 6. 2021: „10. 6. 2021 v 9:00 ul. M. Horákové u OD Penny směr ul. Branišovská, Č. Budějovice § 7/1c z.č. 361/2000 Sb při jízdě držel hov. zařízení RZ: X“, kvalifikace přestupku „§ 125c/1F1 zák. č. 361/2000 Sb.“ – ze dne 4. 3. 2021: „4.3.2021 v 15.00 křižovatka ul. Lidická x ul. Matice Školské Č. Budějovice směr Včelná § 7/1c z.č. 361/2000 Sb. při jízdě držel hov. zařízení RZ: X“, kvalifikace přestupku „§ 125c/1F1 zák. č. 361/2000 Sb.“ – ze dne 7. 7. 2020: „DNE 7.7.2020 V ČASE 14:41 PORUŠIL § 18 ODST. 4 ZÁK. 361/2000 TÍM, ŽE JEL V SOBŘEČ ČP 10 NA 50/71/68 S OA OPEL X“, kvalifikace přestupku „§ 125c F4 zák. č. 361/2000 Sb.“ – ze dne 9. 6. 2020: „Dne 9.6.2020 v 10:00 hod na sil. I/20 172 Km od obce Písek směrem na obec Protivín okr. Písek. Řidič porušil § 18/3 z.č. 361/2000 Sb. rychlost mimo obec 90/123/119 km/h. Dále § 6/7a z.č. 361/2000 Sb. –nepředložil ŘP X“, kvalifikace přestupku „§ 125c/1f4), 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ – ze dne 21. 1. 2020: „21.1.2020 v 11:40 hod v Praze ul. Poncarova s OA VW RZ X překročení rychlosti 50/70/67 km/hod, § 18/4 z.č. 361/2000 Sb“, kvalifikace přestupku „§ 125c 1f4, zák. č. 361/2000 Sb.“ 27. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39 (na který sám žalobce odkázal), plyne, že „[p]ři zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“, přičemž „[p]odstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním“. Nejvyšší správní soud z uvedeného důvodu v daném rozsudku přijal závěr, že „[s]tane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění“ a lze se proto „spokojit i s pouhým uvedením odkazem [sic!] na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost“. Není tak důvodná námitka žalobce, který z napadených příkazových bloků dovozuje nemožnost zhojení strohých a zkratkovitých formulací.

28. Jde–li přímo o zkratkovitý zápis právní kvalifikace, krajský soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, bod 14 odůvodnění, kterým byl posouzen zápis právní kvalifikace právě v podobě „§ 125c/1f4“ zákona o silničním provozu jako plně dostatečný. Uvádí–li žalobce, že je sice jednoznačné označení paragrafu, avšak ostatní body atd. již nikoli, musí tuto výtku krajský soud rovněž odmítnout, neboť právní kvalifikace je v případě napadených příkazových bloků vymezena nejen odkazem na paragraf, nýbrž také na konkrétní odstavec, písmeno a bod. Není přitom zřejmé, co žalobce má na mysli svým „atd.“, které by dle něho mělo být u právní kvalifikace rovněž uvedeno. Přestože jednotlivé popisy jednání pachatele jsou ze své povahy strohé či zkratkovité, je z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta udělena. Vzhledem k uvedenému považuje krajský soud napadené příkazové bloky za plně souladné s požadavky na ně zákonem a judikaturou kladenými. Není rovněž pravdou, že by byly tyto údaje uvedené na příkazových blocích nečitelné, o čemž svědčí též shora připojený přepis údajů, které krajský soud přečetl bez nejmenších obtíží. Tyto žalobní námitky proto krajský soud neshledal důvodnými.

29. Žalobce svou další žalobní námitku směřoval opět do všech napadených příkazových bloků, kdy namítal, že v kolonce „Forma zavinění“ (srov. bod 7. příkazových bloků) není jednoznačné, zda ke spáchání přestupku došlo úmyslně či z nedbalosti.

30. Krajský soud napadené příkazové bloky i v této části přezkoumal, přičemž konstatuje, že všechny obsahují označení formy zavinění, a to požadovaným způsobem, tedy přeškrtnutím nehodící se možnosti z výběru „úmysl/nedbalost“. Z napadených příkazových bloků je proto zcela zřejmé, zda příslušný policejní orgán kvalifikoval přestupkové jednání žalobce jako úmyslné či nedbalostní. Ani v tomto ohledu krajský soud nezjistil vad, které žalobce spatřuje.

31. Současně žalobce namítl, že v kolonce napadených příkazových bloků nazvané „Celková výše uložené pokuty“ (srov. bod 8. příkazových bloků) není zřetelná výše uložené sankce, resp. nelze ověřit, zda číselné a slovní vyjádření sankce spolu korespondují.

32. Z napadených příkazových bloků dle krajského soudu v bodě 8. plynou následující skutečnosti: – ze dne 4. 3. 2024: „2 500 Kč, slovy dvatisíce pětset Kč“ – ze dne 12. 10. 2023: „300 Kč, slovy třista Kč“ – ze dne 6. 3. 2023: „500 Kč, slovy pět set Kč“ – ze dne 10. 6. 2021: „200 Kč, slovy dvěstě Kč“ – ze dne 4. 3. 2021: „200 Kč, slovy dvěstě Kč“ – ze dne 7. 7. 2020: „1 000 Kč, slovy jeden tisíc Kč“ – ze dne 9. 6. 2020: „1 000 Kč, slovy jeden tisíc Kč“ – ze dne 21. 1. 2020: „500 Kč, slovy pětset korun českých Kč“ 33. Také z této pasáže napadených příkazových bloků krajský soud shledává zcela jednoznačné označení výše uložené pokuty, a to jak číselným, tak slovním vyjádřením peněžní částky. Tyto údaje jsou bez problému čitelné a je zřejmé, že číselné a slovní vyjádření částky uložené pokuty spolu korespondují. Ani v této části tak nejsou námitky žalobce důvodné.

34. Konečně žalobce napadeným příkazovým blokům vytkl, že neobsahují jednoznačné zaznamenání místa vydání rozhodnutí. Dle žalobce není zřejmá ani identifikace oprávněné osoby, která rozhodnutí vydala, včetně jejího podpisu. Vedle toho žalobce namítá nedostatečné označení data vydání či převzetí napadených příkazových bloků. Současně dle žalobce není zřetelný podpis žalobce na napadených příkazových blocích.

35. Krajský soud i v této části napadené příkazové bloky přezkoumal, přičemž konstatuje, že všechny zákonem požadované náležitosti (srov. § 92 odst. 2 písm. h) – l) zákona o odpovědnosti za přestupky) jsou z těchto příkazových bloků patrné. Napadené příkazové bloky obsahují zápis místa vydání rozhodnutí způsobem umožňujícím jeho bližší identifikaci bez jakýchkoliv obtíží. Nečitelnost zápisu místa vydání rozhodnutí krajský soud shledal pouze v případě příkazového bloku ze dne 7. 7. 2020, kde je zřejmě vlivem umazání části názvu obce uvedeno „V SO…Č“. Dle náhledu krajského soudu je však v návaznosti na popis skutku „DNE 7.7.2020 V ČASE 14:41 PORUŠIL § 18 ODST. 4 ZÁK. 361/2000 TÍM, ŽE JEL V SOBŘEČ (správně obec Sopřeč – pozn. soudu) ČP 10 NA 50/71/68 S OA OPEL X“ možné dovodit, že rozhodnutí bylo vydáno v obci Sopřeč. V případě nesprávného uvedení názvu obce v rámci popisu skutku se jedná pouze o formální chybu v podobě záměny jednoho písmene. Chybějící část zápisu místa vydání rozhodnutí nečiní předmětný příkazový blok nezpůsobilým podkladem pro zápis bodů, neboť z příkazového bloku je patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena. Žalobce současně svým podpisem mimo jiné potvrdil, že „[…] údaje uvedené ve všech částech bloku souhlasí“ (srov. text v textové části příkazového bloku u podpisu obviněného). V napadených příkazových blocích je rovněž uveden požadovaný identifikátor oprávněné osoby, která rozhodnutí vydala, a to v podobě služebního či identifikačního čísla této osoby, včetně podpisu této osoby. Rovněž datum vyhotovení a převzetí rozhodnutí účastníkem, resp. žalobcem, je z napadených příkazových bloků zcela patrný. Všechny napadené příkazové bloky obsahují podpis žalobce coby přestupce. Platí proto, že žalobce svým podpisem vyjádřil souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku i s jeho projednáním příkazem na místě. Ani v této části žaloby žalobce netvrdil konkrétní nedostatky příkazových bloků, resp. co dle jeho názoru mělo být v napadených příkazových blocích uvedeno. Krajský soud při svém přezkumu ani zde nezjistil žádných vad, které by napadené příkazové bloky činily nezpůsobilým podkladem pro zápis bodů. Tato žalobní námitka proto také není důvodná.

36. V rámci podané žaloby žalobce dále vytýkal žalovanému porušení zásady legitimního očekávání. K uvedené námitce krajský soud uvádí, že předmětná zásada, zakotvená v § 2 odst. 4 správního řádu, nemůže být interpretována dogmaticky tak, že by jakékoli rozhodnutí kteréhokoli správního orgánu zakládalo správní praxi, od které se nelze odchýlit. Z judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že správní orgán je vázán pouze správní praxí zakládající legitimní očekávání. K založení legitimního očekávání je zapotřebí ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů (k uvedenému srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132). Žalobce v žalobě namítal, že z jím předložených správních rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem se jiné správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností rozhodnutí z blokových řízení. Jak ovšem plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalovaný se s argumentací žalobce vypořádal tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl judikaturu správních soudů, kterou se řídil při kontrole jednotlivých příkazových bloků. Krajský soud odkazuje v dané souvislosti např. na stranu 2 – 3 napadeného rozhodnutí. Krajský soud přitom neshledal rozporu mezi správními soudy vytyčenými hledisky a postupem správních orgánů v projednávané věci. Možno konstatovat, že ustálenou rozhodovací praxi nelze bez dalšího dovozovat toliko z několika vybraných rozhodnutí, a to zvláště za situace, kdy k otázce způsobilosti příkazových bloků již existuje ustálená judikatura správních soudů, v souladu se kterou správní orgány v projednávané věci postupovaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018 – 37 či rozsudek krajského soudu ze dne 7. 6. 2022, č. j. 63 A 3/2022 – 63).

37. Krajský soud vzhledem ke shora uvedenému uzavírá, že žalobce posuzuje příkazové bloky po obsahové stránce s rigidní přísností, což však judikatura Nejvyššího správního soudu nepřipouští (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012–20). Z napadených příkazových bloků vyplývají zcela konkrétní a individualizované popisy skutků, nechybí ani právní kvalifikace. Napadené příkazové bloky proto netrpí vadami, pro které by hrozila záměna skutků vymezených na příkazových blocích. Krajský soud proto v návaznosti na žalobcem vznesené námitky, týkající se podkladů pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče, neshledal důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí. Rovněž nebyly shledány důvody, pro které by bylo namístě k takovému kroku přistupovat ex officio.

V. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

40. Krajský soud v nyní posuzované věci nerozhodoval o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť o žalobě rozhodl bez zbytečného odkladu po učinění nezbytných úkonů v řízení. Proto krajský soud žalobci neuložil povinnost uhradit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného III. Podstatný obsah správního spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení